1 INOVAČNÍ VOUCHERY STUDIE Ing. Pavel Rada, prosinec 2012 Studie „Inovační vouchery“ je zpracována v rámci projektu Vzdělávání, Inovace, Partnerství, který je financován z Operačního programu Přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika. Projekt realizuje konsorcium partnerů - Agentura pro ekonomický rozvoj Vsetínska o.p.s. (hlavní partner), Technologické inovační centrum s.r.o., Regionální podpůrný zdroj s.r.o., Rozvojová agentura Trenčianského samosprávného kraja a Vedecko-technologický park Žilina. Aktivity Technologického inovačního centra v tomto projektu jsou kofinancovány Zlínským krajem.
76
Embed
INOVAČNÍ VOUCHERY STUDIEinovacnipodnikani.cz/wp-content/uploads/IV-Studie_final.pdf · této studie je analýza vybraných systémů inovačních voucherů v zahraniční a ČR
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
1
INOVAČNÍ VOUCHERY
STUDIE
Ing. Pavel Rada, prosinec 2012
Studie „Inovační vouchery“ je zpracována v rámci projektu Vzdělávání, Inovace, Partnerství, který je financován z Operačního programu
Přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika. Projekt realizuje konsorcium partnerů - Agentura pro ekonomický rozvoj
Vsetínska o.p.s. (hlavní partner), Technologické inovační centrum s.r.o., Regionální podpůrný zdroj s.r.o., Rozvojová agentura
Trenčianského samosprávného kraja a Vedecko-technologický park Žilina. Aktivity Technologického inovačního centra v tomto projektu
Inovační vouchery představují stále populárnější nástroj podpory otestování spolupráce mezi podniky
a vysokými školami (ale i výzkumnými ústavy – možno zobecnit na VaV sektor), který je v posledních
letech (od roku 2009) stále více implementován zejména na regionálních úrovních v České republice.
Přestože každý z regionů, který tento nástroj zavedl jako součást regionální inovační politiky,
přistupuje k nastavení jeho parametrů různými způsoby (cílová skupina, rozsah podporovaných
činností, zdroje financování, míra kofinancování, systémy administrace apod.), lze sledovat řadu
společných jmenovatelů, kterými jsou především nízká administrativní náročnost pro žadatele
(systémy se liší ve způsobu podávání žádostí – elektronické, listinné, kombinace apod., avšak ve
všech případech je snahou, aby podání žádosti i navazující administrativní náročnost byla „user
friendly“), rychlý a nenáročný systém schvalování a proplácení žádostí, maximální podpora při
hledání vhodného VaV partnera a v neposlední řadě relativně malé objemy vyplácených prostředků
na jednu žádost (smyslem tohoto nástroje není podpora konkrétních společných projektů VaV
podniků a vysokých škol, ale na vybraném, zpravidla jednodušším projektu, otestování, že tato
spolupráce může fungovat a vytvoření tzv. absorpční kapacity pro další období, kdy budou podniky
navazující spolupráci hradit již z vlastních prostředků). Východiskem pro zpracování návrhové části
této studie je analýza vybraných systémů inovačních voucherů v zahraniční a ČR a analýza této
iniciativy ve Zlínském kraji, přidanou hodnotu pak tvoří návrh implementace „přeshraničního
rozměru“ do stávajícího systému Inovačních voucherů Zlínského kraje.
Studie „Inovační vouchery“ je zpracována v rámci projektu Vzdělávání, Inovace, Partnerství, který je
financován z Operačního programu Přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika.
Projekt realizuje konsorcium partnerů - Agentura pro ekonomický rozvoj Vsetínska o.p.s. (hlavní
partner), Technologické inovační centrum s.r.o., Regionální podpůrný zdroj s.r.o., Rozvojová agentura
Trenčianského samosprávného kraja a Vedecko-technologický park Žilina. Aktivity Technologického
inovačního centra v tomto projektu jsou kofinancovány Zlínským krajem.
Výzkum, vývoj, inovace a jejich pružná a neodkladná aplikace v ekonomickém procesu představují
společně s faktorem vzdělávání nejdůležitější dlouhodobý zdroj ekonomického rozvoje a prosperity
regionů. Záměrem projektu Vzdělávání, inovace, partnerství je připravit a zajistit půdu pro regionální
institucionální struktury na podporu inovací, napomoci ulehčit přístup k vědomostem a zkušenostem
týkajících se inovací, podnikání a ekonomiky a umožnit transfer těchto znalostí jak mezi partnery, tak
i mezi cílovými skupinami projektu.
6
2. Popis nástroje inovační vouchery
2.1. Definice
Inovační vouchery (někdy se používá také pojem „inovační poukázky“) představují finanční nástroj
na podporu otestování spolupráce (zpravidla se jedná o tzv. prvotní spolupráci) mezi
podnikatelským a akademickým sektorem (myšleno v širším slova smyslu – univerzity, výzkumné
a vývojové instituce – dále jen „poskytovatelé znalostí“). Za tyto prostředky si podniky
u poskytovatelů znalostí nakupují znalosti či služby a to zejména v podobě řešení konkrétních
inovačních projektů, měření, analýz, zpracování studií a závěrečných zpráv, návrhů prototypů apod.
Systémy poskytování inovačních voucherů se liší. Existují systémy, kdy podnikatelské subjekty obdrží
opravdu tzv. voucher neboli poukázku, kterou uplatní u vybraného poskytovatele znalostí a ten si
následně nechává proplatit jeho hodnotu u odpovědné implementační agentury, v ČR jsou však
vesměs používány modely standardního ex-post financování, tj. podnikatelské subjekty nejprve
z vlastních zdrojů provedou úhradu poskytovatelům znalostí a následně jim odpovědná
implementační agentura refunduje vzniklé náklady.
Vzhledem k tomu, že se jedná do jisté míry o regionální nástroje, které jsou financovány zpravidla
z regionálních prostředků (municipalitami, případně s využitím evropských prostředků určených pro
daný region) a jsou součástí regionálních inovačních politik, liší se i podporovaná cílová skupina.
Např. inovační vouchery Jihomoravského kraje jsou zaměřeny výhradně na podporu spolupráce firem
s brněnskými univerzitami (a zde působícími ústavy Akademie věd), podpora je tak směřována na
poskytovatele znalostí působící v daném regionu, zatímco žadatelé (firmy) mohou být z celé České
republiky, poslední výzva umožňuje dokonce zapojení zahraničních firem. Na druhou stranu první
výzva Inovačních voucherů Zlínského kraje byla zaměřena na podporu spolupráce firem působících ve
Zlínském kraji s poskytovateli znalostí i mimo Zlínský kraj1. V obou případech tak (má-li se jednat
o prvotní spolupráci) byla zajištěna dostatečná diverzifikace zapojených subjektů (v prvním případě
na straně podniků, ve druhém případě na straně poskytovatelů znalostí). Dalším možným modelem je
omezení spolupráce na firmy a poskytovatele znalostí působící v daném regionu, tento model byl
aplikován u první výzvy inovačních voucherů Královehradeckého kraje a upozornil na jeden z jeho
významných nedostatků, kterým byla schopnost podniků splnit formální kritéria (to že se jednalo
o prvotní spolupráci s danou vysokou školou). Více o vybraných systémech inovačních voucherů v ČR
v dalších kapitolách.
To zda podporovat spíše stranu nabídky (tj. poskytovatele znalostí), či stranu poptávky (tj. firmy)
představuje strategii a cíle regionálních inovačních politik, na druhou stranu je potřeba zvažovat
i související aspekty, zejména legislativní, administrativní, ale např. i marketingové (více viz další
kapitoly).
1 V případě první výzvy Inovačních voucherů Zlínského kraje byl rozsah poskytovatelů znalostí určen na základě
výzvy k zapojení se do projektu Inovační vouchery Zlínského kraje a v zásadě se tak mohl zapojit jakýkoliv poskytovatel znalostí v ČR, který splnil podmínky určené výzvou.
7
Níže jsou uvedeny vybrané definice pojmu „inovační voucher“ tak, jak je tento nástroj vnímán
jednotlivými regiony.
„Inovační vouchery představují unikátní nástroj podpory spolupráce podniků s vědeckovýzkumnými
institucemi. Umožňují firmě plně se soustředit na business, zatímco výzkumník dodá znalosti potřebné
pro inovace. Vzájemná spolupráce proto přináší vysokou přidanou hodnotu, která může významně
bude umožnit efektivní fungování a celkový rozvoj malých a středních podnikatelů jako významné
součásti národní ekonomiky. Cílem Koncepce MSP 2014+ je stanovení prioritních oblastí podpory pro
programovací období 2014–2020, jejichž opatření budou financovaná ze strukturálních fondů EU
(zejména z Evropského fondu regionálního rozvoje) a doplňkově bude využito i národních prostředků.
Globálním cílem Koncepce podpory malých a středních podnikatelů pro období let 2014–2020 je
kontinuální posilování konkurenceschopnosti a ekonomické výkonnosti malých a středních
podnikatelů založené na využití a rozvoji jejich inovačního potenciálu, znalostech a vzdělávání
(upgrading malých a středních podniků k podnikání založenému na inovační konkurenční výhodě
a posunu výše v hodnotových řetězcích), internacionalizaci vyplývající z výhod vnitřního trhu EU
a nových trhů ve třetích zemích a snižování energetické náročnosti podnikání. Mezi hlavní cíle patří:
- posílení postavení malých a středních podnikatelů v české ekonomice a růst
konkurenceschopnosti malých a středních podnikatelů v evropském a světovém kontextu,
- posílení inovační schopnosti a ochrany duševního vlastnictví malých a středních podnikatelů
a rozvoj podnikatelské a inovační infrastruktury,
- rozvoj podnikatelského prostředí a zvyšování kvality poradenských služeb pro malé a střední
podniky,
- zvyšování energetické účinnosti při podnikání malých a středních firem,
- zvýšení atraktivity technického a přírodovědného vzdělávání a posílení a rozvoj technické
inteligence.
Jednou ze strategických priorit je rozvoj podnikání založeného na podpoře výzkumu, vývoje a inovací.
V koncepci je přímo uvedeno, že „V rámci podpory inovačního podnikání hraje velmi významnou roli
navázání spolupráce malých a středních podniků s vysokými školami a výzkumnými centry. Malé
a střední podniky potřebují v rané etapě především snížit rizika a náklady při vyhledávání vhodných
partnerů z vědecko-výzkumného sektoru, proto budou podporovány pomocí inovačních voucherů.
Přínosem inovačních voucherů bude snížení nákladů malých a středních firem, zvýšení dostupnosti
specializovaných měřících, testovacích a výzkumných služeb pro malé a střední podniky a také dojde
k motivaci výzkumných institucí, aby aktivně vytvářely v rámci své organizační struktury vnitřní
podmínky a přístupy, které budou malým a středním podnikatelům vyhovovat. Inovační vouchery
pomohou odbourávat bariéry vzájemné nedůvěry firemního a akademického sektoru.“
4.2. Regionální úroveň
Jak již bylo uvedeno v úvodu této části, systémy inovačních voucherů se postupně etablují i na
regionálních úrovních v ČR. Stávají se účinnými nástroji a součástmi regionálních inovačních strategií
27
resp. jednotlivých akčních plánů, municipality alokují finanční prostředky ze svých rozpočtů (a to jak
na doplnění evropských zdrojů – př. Zlínský kraj, tak i na financování toho nástroje čistě z vlastních
zdrojů – př. Inovační fond Královéhradeckého kraje). Velmi specifickým modelem se jeví připravovaný
plzeňský projekt, kde bude podle prvních úvah inovační voucher poskytován formou předávané
hodnoty dotace v rámci provozovaného technologického parku financovaného z Operačního
programu Podnikání a inovace, programu PROSPERITA, neveřejná podpora. Vzhledem k tomu, že
modelem Inovačních voucherů Zlínského kraje bude pojednávat další text, zaměřme se nyní na
stručnou charakteristiku vybraných regionálních modelů v ČR.
4.2.1. Královéhradecký kraj
V tomto regionu byly zrealizovány již dvě výzvy pro předkládání inovačních voucherů – první výzva
byla vyhlášena v roce 2010, druhá v roce 2011 s následnou realizací projektů v roce 2012. V první
výzvě bylo podpořeno celkem 11 projektů (při alokaci 1,5 mil. Kč), ve druhé výzvě byly podpořeny 4
projekty (při alokaci 0,5 mil Kč). Systém inovačních voucherů v tomto regionu má dvě specifika.
Prvním je systém financování – projekty jsou financovány z tzv. Regionálního inovačního fondu
Královéhradeckého kraje, který byl zřízen usnesením Zastupitelstva Královéhradeckého kraje, jako
tzv. trvalý účelový fond, který je zřízen za účelem „soustřeďování finančních prostředků
předurčených k úhradě výdajů souvisejících s podporou projektů a činností směřující k rozvoji
výzkumu, vývoje a inovací na území Královéhradeckého kraje.“6 Tento způsob financování předurčuje
další administraci inovačních voucherů jakožto jednu z aktivit financovanou Regionálním inovačním
fondem. Druhým specifikem tohoto modelu je aplikace zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu,
experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků, a o změně některých souvisejících zákonů
(dále jen „zákon č. 130/2002 Sb.“), ve znění pozdějších předpisů, což má další dopady do způsobu
administrace tohoto nástroje. Výzva je tak brána jako veřejná soutěž ve výzkumu, vývoji a inovacích
pro program Regionální inovační fond Královéhradeckého kraje – Inovační vouchery, a to dle zákona
č. 130/2002 Sb. a podle Rámce Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací7.
V případě první výzvy musel být žadatel malý a střední podnik se sídlem nebo provozovnou
v Královéhradeckém kraji a mít podepsanou smlouvu o smlouvě budoucí s poskytovatelem znalostí
nebo služby. Vouchery bylo možné využít např. na smluvní vývoj produktu, služby, procesu, na
testování nebo měření, návrh prototypu, na inovační nebo technologický audit apod. Min. hodnota
voucheru byla 10.000 Kč a max. 150.000 Kč, max. možný podíl dotace na celkových způsobilých
výdajích byl 100 %. Podpora byla poskytována v režimu de minimis. Alokováno bylo 1.500 000,- Kč.
Žadatel předložil vyplněnou žádost (možnost vyplnění online), kde byla požadována i krátká anotace
projektu v angličtině, čestné prohlášení o obdržených podporách de minimis za poslední 3 roky, kopie
o zřízení bankovního účtu, rozpočet a doklad prokazující oprávnění k činnosti. Podpora byla
6 Kompletní znění statutu Regionálního inovačního fondu Královehradeckého kraje např. zde: http://www.kr-
kralovehradecky.cz/assets/rozvoj-kraje/rif/1RIF_KHK_Statut.pdf 7 Dopady aplikace toho zákona včetně legislativních aspektů jsou uvedeny v dalším textu.
28
vyplácena na základě předložení závěrečné zprávy projektu a vyúčtování. Žadatel mohl předložit
pouze 1 projektovou žádost o poskytnutí dotace.
Hodnotící proces vyplýval ze zákona č. 130/2002 Sb. Královéhradecký kraj jmenoval tříčlennou
komisi, která zkontrolovala přijatelnost a formální náležitosti žádostí dle binárních kritérií. Dále byly
žádosti, které splnily formální kritéria, postoupeny nezávislým externím oponentům. Oponenti
hodnotili dle věcných kritérií, kterými byly:
- způsobilost žadatele o Inovační voucher (hodnotí se sídlo, případně další aspekty),
- způsobilost poskytovatele znalostí (hodnotí se, zda je poskytovatel znalostí z okruhu
schválených).
Dále se hodnotil soulad návrhu projektu se zněním veřejné soutěže – tzn. zda aktivity projektu jsou
v souladu se zaměřením výzvy a tedy s aktivitami, které je možno prostřednictvím inovačních
poukázek financovat. Dalším kritériem byly účelnost vynaložených prostředků, jedinečnost
spolupráce, očekávané výstupy a přínosy spolupráce.
Finálním odborným poradním orgánem poskytovatele byla Rada pro výzkum, vývoj a inovace
Královéhradeckého kraje, která doporučila ve výstupním protokolu finální pořadí podpořených
projektů včetně výše částky dotace pro každého úspěšného žadatele na základě aritmetického
průměru bodového hodnocení posudků obou oponentů. Tento protokol byl postoupen orgánům
Královéhradeckého kraje ke schválení. Hodnotící lhůta byla v délce 86 kalendářních dnů.
V případě první výzvy byl počet poskytovatelů znalostí zásadním způsobem omezen a to pouze na
univerzity působící v Královéhradeckém kraji – jednalo se o Lékařskou fakultu a Farmaceutickou
fakultu Univerzita Karlovy v Hradci Králové, Univerzitu Hradec Králové a Fakultu vojenského
zdravotnictví Univerzity Obrany.
V případě druhé výzvy došlo k řadě úprav – rozšíření i na žadatele působící v Libereckém kraji (tzv.
koordinovaná výzva), došlo k rozšíření počtu a charakteru poskytovatelů znalostí – celkem 13 včetně
veřejný výzkumných institucí, fakultní nemocnice i soukromé společnosti. Byla zvýšena minimální
hodnota voucheru z původních 10 tis. Kč nově na 50 tis. Kč. Základní princip - tj. veřejná soutěž podle
zákona č. 130/2002 Sb. zůstal nezměněn a i další parametry systému byly víceméně shodné s první
výzvou.
4.2.2. Liberecký kraj Druhá výzva veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích byla vyhlášena v říjnu 2012 (tzv. Inovační
vouchery 2012 – 2013) a navazuje na předchozí „koordinovanou“ výzvu spolu s Královéhradeckým
krajem. V zásadě je model podobný jako v Královéhradeckém kraji, v Libereckém kraji byl zřízen tzv.
Grantový fond Libereckého kraje (analogie Regionálního inovačního fondu Královéhradeckého kraje),
ze kterého jsou tyto aktivity financovány. Cílem výzvy je podpořit a rozšířit smluvní spolupráci
29
a transfer znalostí mezi poskytovateli znalostí (zde vysokými školami, veřejnými výzkumnými
institucemi a organizacemi splňujícími definici výzkumné organizace dle § 2 odst. 2 písm. d) zákona
č. 130/2002 Sb.) a malými a středními podniky v regionu. Na jedné straně bude lépe využit inovační
potenciál firem, na druhé straně se zefektivní komercionalizace výzkumu vysokých škol a dalších
poskytovatelů znalostí.8 Podporovány jsou firmy (malé a střední podniky dle definice Evropské
komise) se sídlem nebo provozovnou na území Libereckého kraje, mezi poskytovatele znalostí jsou
zařazeny vysoké školy nebo veřejné výzkumné instituce, případně poskytovatelé znalostí splňující
definici výzkumné organizace dle § 2 odst. 2 písm. d) zákona č. 130/2002 Sb.
Vouchery bude možno použít:
- smluvní vývoj produktu/služby/procesu/technologie,
- testování a měření,
- přístup k výzkumnému zařízení,
- navrhování prototypů,
- analýzu vhodnosti použití materiálu,
- design produktu,
- tvorbu byznys plánu k inovativnímu produktu,
- posouzení ekonomického dopadu,
- nastavení nového byznys nebo marketingového modelu firmy,
- optimalizaci operačních procesů firmy.
Minimální výše voucheru je 50 tis. Kč, max. 300 tis. Kč. Náklady jsou kofinancovány až do výše 100 %.
Jistým specifikem je vyplacení zálohové platby až do výše 90 % přiznané dotace.
4.2.3. Karlovarský kraj
I v Karlovarském kraji probíhá aktuálně veřejná soutěž ve výzkumu, vývoji a inovacích. Soutěž byla
vyhlášena koncem listopadu a v zásadě má obdobné parametry jako v případě Libereckého kraje.
Opět se jedná o aplikaci zákona č. 130/2002 Sb. Doba realizace projektů se předpokládá od 1. 5. 2013
do 31. 10. 2013, závěrečné zprávy by měly být předloženy do 29. 11. 2013. Alokovaná částka na tuto
„výzvu“ je ve výši 2 mil. Kč, ovšem zahrnuje i tzv. technickou pomoc (lze tedy předpokládat, že z této
města Olomouc. V rámci tohoto projektu se zamýšlí podpořit spolupráci inovačně zaměřených firem
působících v Olomouckém kraji s vysokými školami v ČR. Hodnota voucheru se bude pohybovat
v rozmezí 60 – 149 tis. Kč a bude představovat 75 % celkové hodnoty zakázky. Podporována bude
prvotní spolupráce podnikatelského subjektu s konkrétním pracovištěm (ústav, katedra či obdobná
forma) dané vysoké školy na definovaném typu služby realizované tímto pracovištěm pro konkrétní
inovaci produktu podnikatelského subjektu. Bude se jednat o veřejnou podporu podnikatelskému
subjektu poskytovanou v režimu veřejné podpory malého rozsahu. Bližší informace a příjem žádostí
budou zveřejněny až v průběhu ledna 2013, žádosti se budou předkládat na olomouckém pracovišti
Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava. Do projektu je zapojeno 12
poskytovatelů znalostí včetně soukromé vysoké školy neuniverzitního typu. Připravovaná výzva do
jisté míry vychází ze zkušeností a pilotního ročníku Zlínského kraje, proto uvedené informace lze pro
účely této studie považovat za dostatečné, model Zlínského kraje bude detailně analyzován v dalším
textu.
4.3. Shrnutí
Na základě analýzy jednotlivých regionálních modelů inovačních voucherů v ČR a dění na národní
úrovni lze konstatovat následující závěry:
- podpora spolupráce mezi podniky a poskytovateli znalostí je i na národní úrovni jednou
z priorit,
- nástroje typu inovační vouchery představují efektivní způsob podpory spolupráce podniků
a poskytovatelů znalostí, avšak na národní úrovni doposud nebyl program tohoto typu
spuštěn,
- lze konstatovat, že podpora inovačních voucherů na národní úrovni je jednou z priorit
následujícího programovacího období (viz koncepce Podpora MSP 2014+), avšak bližší
informace o konkrétní podpoře tohoto nástroje zatím nejsou k dispozici,
- Jihomoravský kraj lze považovat za průkopníka tohoto nástroje v ČR a za jeden
z nejúspěšnějších regionů co se týče implementace a výsledků tohoto nástroje,
- inovační vouchery jsou v ČR realizovány na regionálních úrovních, jsou součástí regionálních
inovačních systémů (resp. regionálních inovačních strategií a jejich alternativ),
- od roku 2009, kdy byly inovační vouchery poprvé zavedeny v Jihomoravském kraji, byl tento
nástroj postupně zaveden (nebo je zaváděn) v 6 dalších krajích + iniciuje se příprava
inovačních voucherů na území Prahy a v Plzeňském kraji,
- při financování inovačních voucherů převládá financování z rozpočtů jednotlivých municipalit,
existují však i systémy s využití evropských prostředků (např. Zlínský, Olomoucký kraj – oba
ROP SM),
34
- inovační vouchery představují zpravidla veřejnou podporu malého rozsahu (de-minimis),
existují však výjimky, kdy jsou vouchery pro MSP považovány za blokovou výjimku (viz
Karlovarský kraj),
- existence a aktivní spolupráce implementačních agentur – i přes to, že jsou jednotlivé výzvy
vyhlašovány municipalitami, ve většině případů využívají tyto municipality třetí subjekty pro
zajištění některých souvisejících činností (zpravidla se jedná agentury/instituce, které
v daném regionu zajišťují podporu podnikání, inovací a transferu znalostí),
- vyjma Jihomoravského kraje neexistuje přeshraniční vazba (podporována je výhradně
spolupráce podniků z ČR a poskytovatelů znalostí v ČR, Jihomoravský kraj v poslední výzvě
umožnil zapojení i firmám mimo ČR),
- vyjma projektu CENTROPE_TT_VOUCHERY (v zásadě se jednalo o pilotní projekt, do kterého
byl zapojen pouze Jihomoravský kraj) prakticky neumožňují jednotlivé voucher systémy
spolupráci s poskytovateli znalostí ze zahraničí,
- ve většině případů jsou zajištěny kontaktní osoby ze strany zapojených poskytovatelů
znalostí,
- i přes sdílení dobré praxe a vzájemnou inspiraci mezi jednotlivými regiony jsou jednotlivé
modely různorodé,
- hlavní rozdíly lze spatřit zejména v následujících atributech:
o max. výše inovačního voucheru se pohybuje v rozmezí 100 tis. – 480 tis. Kč,
o aplikace zákona č. 130/2002 Sb. – v rámci některých systémů jsou vyhlašovány
veřejné soutěže a další postup podle tohoto zákona, jiné modely nepostupují podle
tohoto zákona, přičemž oba základní modely se opírají o právní výklady (viz. kap. 5.),
o systémy hodnocení a schvalování žádostí – od poradních orgánů, přes zastupitelstva,
až po odborné za tímto účelem zřízené komise a navazující losování,
o zacílení na dva typy příjemců - poskytovatele znalostí v daném regionu vs. podniky
v daném regionu,
o míra kofinancování ze strany podniků – existují modely se 100 % financováním ze
strany poskytovatele inovačních voucherů až po modely rozlišující míru podpory pro
MSP a velké podniky (např. 50% vlastní financování) resp. se míra kofinancování liší
v případě opakované účasti (myšleno v předchozí výzvě),
o způsoby proplacení inovačních voucherů – zálohové platby vs. ex-post platby,
o způsoby podání žádosti, lhůty pro předkládání, rozsah předkládané dokumentace,
termíny pro realizaci projektů apod.
35
5. Základní legislativní vymezení
Inovační vouchery nejsou v českém právu ani v právu EU upraveny samostatně jako právní institut.
Jde o specifický nástroj podpory regionálního rozvoje, který je využíván zejména k podpoře aktivace
spolupráce výzkumných a vývojových institucí s podnikatelskými subjekty. Poskytování inovačních
voucherů se tak řídí platnou legislativou EU a České republiky, a to podle zvoleného modelu. Právně
je tak možné nastavit si poskytování tohoto nástroje volněji při respektování právních předpisů
upravující podmínky a pravidla nakládání s veřejnými prostředky a právních předpisů upravujících
podporu výzkumu a vývoje z veřejných zdrojů. Při volbě konkrétního modelu poskytování této formy
podpory jde zejména o vymezení vazeb na:
- pravidla pro veřejnou podporu a evropskou legislativu v této oblasti,
- předpisy České republiky, zejména:
o zákon č. 130/2002 Sb,, o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací
z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů
o zákon č. 342/2005 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona
o veřejných výzkumných institucích,
o zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně
zákona o podpoře výzkum a vývoje,
o zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících
zákonů,
o a zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů,
o zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje.
Poskytování inovačních voucherů se bude dále řídit a podmínkami/pravidly/metodikami dotačních
titulů, pokud jsou tyto poskytované finanční prostředky vázány.
Vnitřně vytvořené právní vztahy u jednotlivých modelů bez zahraničního prvku pak budou uzavírány
podle českého práva, zejména pak podle:
- zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
- zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
36
- zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským
a o změně některých zákonů (autorský zákon).
Vnitřně vytvořené právní vztahy u jednotlivých modelů se zahraničním prvkem se mohou řídit i jiným
právem, proto je nutné při nastavení pravidel pro poskytování inovačních voucherů u těchto modelů
zakotvit, jakým právem se jednotlivé vztahy budou řídit, zejména pak, kde je možné a za jakých
podmínek užít právní předpisy jiného státu. Pravidla by měla předem jasně specifikovat, jaká
ustanovení v této věci a právní doložky, musí zapojené subjekty uplatnit v uzavíraných smlouvách.
Veřejná podpora
U modelů, kdy jsou inovační vouchery poskytovány z veřejných zdrojů (např. financování ve Zlínském
kraji je vázáno na projekt z Regionálního operačního programu NUTS II Střední Morava
a z prostředků Zlínského kraje), je nutné se zabývat otázkou, zda půjde o veřejnou podporu,
popřípadě zda se jedná o veřejnou podporu slučitelnou se společným trhem či nikoli.
Hlavními znaky projektu zakládajícího veřejnou podporu je jeho zaměření na ekonomickou aktivitu,
bez ohledu na to, zda generuje příjmy či nikoli, a zároveň existence konkurence pro tuto či obdobnou
činnost. Podle Smlouvy o Evropském společenství jsou „neslučitelné se společným trhem podpory
poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit
hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují
obchod mezi členskými státy“.
Z uvedené definice vyplývají dále uvedené 4 kvalifikační znaky veřejné podpory, které musí být
splněny kumulativně, aby opatření bylo považováno za veřejnou podporu:
a) veřejná podpora je poskytována (členským) státem nebo ze státních prostředků,
b) obsahem veřejné podpory je poskytnutí výhody, a to určitému podniku (podnikům) či odvětví
výroby,
c) poskytnutím veřejné podpory dochází k narušení či hrozbě narušení soutěže,
d) příslušná veřejná podpora má dopad na obchod mezi členskými státy ES.
V případě nastavování modelů poskytování inovačních voucherů je zcela zřejmé u těch, kde je
financování navázáno na veřejné zdroje, naplnění první dvou znaků veřejné podpory, a to písmena
a) a b). Výhodou je dotace/příspěvek na realizovanou spolupráci s vědeckovýzkumnou institucí,
kterou může definovaný příjemce získat. V případě třetího znaku je nutné vycházet z rozhodovací
praxe Evropské komise, která směřuje do stanoviska, že každá poskytnutá výhoda jednomu subjektu
je schopna narušit soutěž. Při uplatnění těchto výkladů pak splývají druhý a třetí znak veřejné
podpory.
Otázkou zůstává, zda je naplněn i čtvrtý znak veřejné podpory, a to zda podpora aktivace spolupráce
výzkumných a vývojových institucí s podnikatelskými subjekty může mít dopad na obchod mezi
37
členskými státy ES nebo zda má tato forma podpory pouze lokální dopad. Vzhledem k tomu, že ve
výkladové praxi neexistuje jednoznačná odpověď, je nutné přistoupit k nastavení nástroje inovačních
voucherů v přísnějším režimu a konstatovat, že se jedná o veřejnou podporu v režimu de minimis (až
na výjimky např. Karlovarský kraj – bloková výjimka).
Poskytování podpory de minimis se řídí nařízením Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince
2006, o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis, nařízením Komise (ES)
č. 875/2007 ze dne 24. července 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis
v odvětví rybolovu a o změně nařízení (ES) č. 1860/2004, nařízením Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne
20. prosince 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v produkčním
odvětví zemědělských produktů a nařízením Komise (EU) č. 360/2012 ze dne 26. dubna 2012
o použití čl. 107 a 108 Smlouvy o fungování EU na podporu de minimis udílenou podnikům
poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu. Toto pravidlo stanoví, že opatření, byť na první
pohled splňují všechny atributy veřejné podpory, touto veřejnou podporou nejsou, a to kvůli jejich
zanedbatelné výši, která nemá vliv na soutěž ani na obchod mezi členskými státy. Toto opatření,
které není veřejnou podporou, tudíž nemusí být ani notifikováno Evropské komisi, schémata
podpory, poskytovaná v souladu s pravidlem de minimis nemusí být Evropské komisi ani
oznamována.
Podpory malého rozsahu poskytnuté jednomu příjemci za dobu předchozích tří let nesmí přesáhnout
výši odpovídající částce 200 000 EUR. Tento finanční strop platí bez ohledu na formu či účel podpory
de minimis poskytnuté v předchozím tříletém období. Za tříleté období se považují fiskální roky
používané k daňovým účelům. Podporu de minimis není možno kumulovat s jinou veřejnou
podporou na stejné způsobilé výdaje, jestliže by kumulací došlo k poskytnutí vyšší míry podpory než
je stanovena dle regionální mapy podpory (v Nařízení o blokových výjimkách nebo v Rozhodnutí EK).
Dne 1. 1. 2010 nabyl účinnosti zákon č. 109/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb.,
o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu
a vývoje, zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2000
Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve
znění pozdějších předpisů, který zavádí tzv. „Centrální registr podpor malého rozsahu“.
Od 1. ledna 2013 by měla již být (v souladu s vyhláškou č. 465/2009 Sb., o údajích zaznamenávaných
do centrálního registru podpor de minimis) tato databáze zcela naplněna daty a být tak plně funkční.
Pro příjemce tak odpadá administrativní zátěž spočívající v jejich dokladové a informační povinnosti o
získaných podporách de minimis. Přínosem pro poskytovatele podpory de minimis v souvislosti
s funkčním centrálním registrem je zrychlení administrace poskytování podpory malého rozsahu.
38
Aplikace zákona č. 130/2002Sb, o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací
z veřejných prostředků
Největším problémem v praxi se při formování jednotlivých užitých modelů pro poskytování
inovačních voucherů ukázala otázka aplikace zákona č. zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu,
experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků. V praxi se proti sobě postavila celá řada
odborných právních názorů řešících užití nebo naopak vyloučení užití tohoto zákona na inovační
vouchery, přičemž momentálně neexistuje jediný judikát či závazné rozhodnutí správního orgánu, zda
je nutné vnímat inovační vouchery jako podporu výzkumu a vývoje či nikoliv. Zajímavé je to, že jsou
zcela odlišné právní názory i u modelů, které jsou shodné tím, že mají stejné příjemce podpory, a to
poskytovatele znalostí. Například jihomoravský model, kdy jsou finanční prostředky směřovány přímo
na poskytovatele znalostí, je nastaven mimo úpravu zákona č. 130/2002 Sb., stejný model podle
příjemce - i zde je příjemcem poskytovatel znalosti, fungující v Královéhradeckém kraji je postaven na
aplikaci tohoto zákona.
Cílem inovačních voucherů je podpora a iniciace spolupráce podnikatelských subjektů
s vědeckovýzkumnými institucemi, nikoliv podpora těchto institucí (viz. kap. 2.2.). Aby nebylo
pochyb, zda je nutné postupovat při realizaci projektu inovačních voucherů v souladu se zákonem
130/2002 Sb. či nikoliv, tedy zda se nejedná i o nepřímou podporu výzkumu, experimentálního vývoje
a inovací, je nutné vyjít ze zákona. Zákon sám přesně specifikuje formy podpory výzkumu,
experimentálního vývoje a inovací.
Zákon upravuje poskytování podpory jako přesně specifikovanou účelovou nebo institucionální
podporu.
Účelovou podporu lze poskytnout na:
a) grantový projekt, ve kterém příjemce, cíle a způsoby řešení v základním výzkumu stanovuje
sám ve skupině grantových projektů vyhlášených poskytovatelem,
b) programový projekt, ve kterém příjemce vyjadřuje, jakým způsobem a za jakých podmínek
přispěje k naplnění cílů programu; řešení programového projektu může obsahovat
i nezbytné činnosti základního výzkumu, pokud na ně navazují činnosti aplikovaného
výzkumu, vývoje nebo inovací,
c) specifický vysokoškolský výzkum, kterým je výzkum prováděný studenty při uskutečňování
akreditovaných doktorských nebo magisterských studijních programů a který je
bezprostředně spojen s jejich vzděláváním,
d) velkou infrastrukturu - velkou infrastrukturou pro výzkum, vývoj a inovace rozumí jedinečné
výzkumné zařízení, včetně jeho pořízení, souvisejících investic a zajištění jeho činnosti,
které je nezbytné pro ucelenou výzkumnou a vývojovou činnost s vysokou finanční a
39
technologickou náročností a které je schvalováno vládou a zřizováno jednou výzkumnou
organizací pro využití též dalšími výzkumnými organizacemi.
Institucionální podporu lze poskytnout na:
a) dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace na základě zhodnocení jí dosažených
výsledků,
b) mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu a vývoji, realizovanou na základě
mezinárodních smluv, včetně spolupráce realizované na základě právních aktů vydaných
k jejich provedení, jako:
- poplatky za účast České republiky v mezinárodních programech výzkumu
a vývoje,
- poplatky za členství v mezinárodních organizacích výzkumu a vývoje, nebo
- finanční podíly z prostředků České republiky na podporu projektů mezinárodní spolupráce
ve výzkumu, vývoji a inovacích, pokud je tento finanční podíl možno hradit z veřejných
prostředků a pokud jsou projekty podporovány z rozpočtu jiných států nebo z rozpočtu
Evropské unie nebo z prostředků mezinárodních organizací,
c) operační programy ve výzkumu, vývoji a inovacích nebo na jejich část zajišťující cíle ve
výzkumu, vývoji a inovacích,
d) zabezpečení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích, dále na zadání veřejné zakázky,
včetně nákladů na hodnocení a kontrolu projektů a zhodnocení dosažených výsledků,
a dále na vyhodnocení podmínek pro poskytnutí podpory na specifický vysokoškolský
výzkum, velkou infrastrukturu nebo mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu,
vývoji a inovacích, a to až do celkové výše 2,5 % prostředků poskytovatele na výzkum,
vývoj a inovace v daném kalendářním roce,
e) věcné nebo finanční ocenění mimořádných výsledků výzkumu, vývoje a inovací nebo finanční
ocenění propagace či popularizace výzkumu, vývoje a inovací, kde podmínky pro ocenění
stanoví vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace,
f) náklady spojené s činností Rady pro výzkum, vývoj a inovace, Grantové agentury České
republiky, Technologické agentury České republiky a Akademie věd České republiky.
Z právního pohledu je tedy velmi složité zařadit inovační vouchery jednoznačně pod nebo mimo
režim tohoto zákona s odkazem na shora uvedené právní vymezení. Řada právníků volí tedy raději
širší výklad zákona, který se však neopírá o samotný účel takto poskytované podpory, ale spíše volí
kritérium právní opatrnosti.
40
6. Zhodnocení nástroje Inovační vouchery Zlínského kraje Jedním z regionů, který se angažuje v podpoře rozvoje spolupráce mezi podniky a univerzitami
prostřednictvím inovačních voucherů je Zlínský kraje. Ten inicioval zavedení tohoto nástroje a jeho
pilotní ověření již v roce 2011, kdy proběhla příprava celé koncepce a následně spuštění výzvy
k předkládání žádostí. V roce 2012 bylo provedeno vyhodnocení přijatých žádostí, následně uzavřeny
nezbytné smlouvy a provedena realizace jednotlivých projektů. Dále pak byla v roce 2012 provedena
aktualizace koncepce a probíhala příprava druhého ročníku, jehož spuštění je plánováno začátkem
roku 2013. Modelem Zlínského kraje se např. inspiroval při přípravě své koncepce i Olomoucký kraj.
Specifikem Zlínského kraje je využití prostředků Regionálního operačního programu NUTS II Střední
Morava (ROP SM).
6.1. Zhodnocení – první výzva
6.1.1. Projektový kontext
Inovační vouchery Zlínského kraje (1. etapa) jsou realizovány jako projekt v rámci ROP SM, v rámci
prioritní osy „Integrovaný rozvoj a obnova regionu“, oblast podpory „Rozvoj měst“, podoblast
podpory „Finanční inženýrství a pilotní projekty“. Žadatelem je přímo Zlínský kraj, celkové způsobilé
výdaje představují 3,9 mil. Kč. Projekt je kofinancován z rozpočtu Zlínského kraje. Během přípravné
fáze, která byla realizována v návaznosti na Regionální inovační strategii Zlínského kraje 2007 – 2013
(cíl C.1- podpora absorpční kapacity firem a jejich zapojení do mezinárodních projektů v oblasti
inovací), byla provedena analýza potenciálu firem ve Zlínském kraji stran využití nástroje inovačních
vouchery, kdy tento nástroj byl hodnocen mezi TOP 10 nástrojů s největší potenciální mírou využití –
79 % dotazovaných firem, tento nástroj se rovněž umístil jakožto nejžádanější nástroj v oblasti
možných finančních nástrojů.12
Výhody projektového financování jsou zřejmé – zajištění finančních zdrojů (resp. zajištění finančních
zdrojů na kofinancování) a to zejména v případě výpadku daňových příjmů.
Na druhou stranu je nutno zmínit i řadu možných nevýhod tohoto způsobu financování, jedná se
zejména o následující:
- relativně náročný proces administrace pro žadatele – příprava a podání žádosti (Benefit,
povinné přílohy), administrace projektu – monitoring, žádosti o refundaci výdajů,
- pravidla pro výběr dodavatelů a další související podmínky – zejména mají dopad na způsob
výběru poskytovatelů znalostí, limity pro stanovení maximální výše hodnoty zakázky
12
Analýza se opírala o výsledky Analýzy inovačního potenciálu Zlínského kraje, kterou realizovalo Technologické inovační centrum s.r.o., http://ticzlin.cz/ke-stazeni/
- výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu (sekce D, odvětví 35),
- zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi (sekce E, odvětví
36-39),
- stavebnictví (sekce F, odvětví 41-43),
- velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel (sekce G, odvětví 45-47),
- doprava a skladování (sekce H, odvětví 49-53),
- informační a komunikační činnosti (sekce J, odvětví 58-63),
- profesní, vědecké a technické činnosti (sekce M, odvětví 69-75),
13 Vyjma vyloučené oblasti podpory v rámci zpracovatelského průmyslu sekce C, odvětví 19.1 Výroba
koksárenských produktů, odvětví 30.11 Stavba lodí a plavidel a dále výroba, zpracování a uvádění na trh
výrobků uvedených v Příloze I smlouvy o ES a ocelářský průmysl a průmysl syntetických vláken.
42
- administrativní, kancelářské a jiné podpůrné činnosti pro podnikání (sekce N, odvětví 82),
- opravy počítačů a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost (sekce S, odvětví 95).
Zvolení modelu „podniky jako cílová skupina“ lze hodnotit pozitivně, snahou je podporovat podniky
působící ve Zlínském kraji. Zejména v případě, kdy se na území daného regionu vyskytuje pouze
omezené portfolio poskytovatelů znalostí, je tato volba vhodná (zejména v případě opakovaných
výzev) – značným způsobem se eliminuje riziko omezeného počtu kvalitních žádostí, v případě modelu
podpory spolupráce poskytovatele znalostí s firmami i mimo Zlínský kraj by zřejmě bylo nutno také
posílit rozpočet na marketing. Model zvolený Zlínským krajem však nemusí být pozitivně hodnocen
v případě regionálních poskytovatelů znalostí, neboť v mnoha případech vnímají poskytovatelé
znalostí inovační vouchery jako jim určené prostředky na spolupráci s firemním sektorem a zapojení
dalších poskytovatelů mohou vnímat jako „konkurenci“. Na druhou stranu je potřeba vnímat pozitivní
efekt, kdy jsou poskytovatelé znalostí „nuceni“ se aktivně prezentovat a zefektivnit interní procesy.
Významným prvkem je také možnost zapojení velkých podniků. Přestože lze u těchto očekávat již
tradiční spolupráci, mnohdy je tato omezena pouze na obecné rámcové smlouvy, spolupráci v oblasti
zajišťování stáží a praxí apod. Oborové omezení vychází jednak ze způsobů financování (potřeba
vyloučit vybrané oblasti dle Přílohy I smlouvy o ES), jednak z předpokladu, že zejména u odvětví s nižší
přidanou hodnotou nelze očekávat významný potenciál spolupráce s poskytovateli znalostí.
6.1.3. Poskytovatelé znalostí V případě první výzvy byly poskytovatelé znalostí vybrání na základě výzvy k vyjádření zájmu
o spolupráci při realizaci pilotního projektu „Inovační vouchery ve Zlínském kraji“. Vyhlašovatelem
této výzvy byl Zlínský kraj, výzva byla zveřejněna na webových stránkách kraje. Výzva obsahovala
základní informace o systému inovačních voucherů (definice, cíle, podmínky poskytování,
podporované aktivity, odvětvové vymezení apod.), předmět spolupráce - poskytování
vědeckovýzkumných a obdobných služeb a poskytování součinnosti Zlínskému kraji při podpoře
navazování spolupráce podnikatelských subjektů s vysokými školami v oblasti výzkumu a vývoje.
Přílohou byl stručný formulář potvrzující zájem o spolupráci na projektu ze strany poskytovatele
znalostí – identifikační údaje, kontaktní osoba, závazek uzavřít memorandum se Zlínským krajem na
realizaci projektu „Inovační vouchery“ včetně vyspecifikovaným závazků z toho plynoucích.
Výzva byla omezena na vysoké školy se sídlem v ČR zřízené podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých
školách. Do pilotního ročníku se přihlásili následující poskytovatelé znalostí14:
- Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně,
- Vysoké učení technické v Brně,
- Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava,
14
V případě druhého ročníku byl postup obdobný, do realizace se navíc zapojila Univerzita Palackého v Olomouci a Masarykova univerzita, z uvedených poskytovatelů znalostí se nezúčastnil Evropský polytechnický institut.
43
- Mendelova univerzita v Brně,
- Evropský polytechnický institut, s.r.o.
Postup výběru poskytovatelů znalostí vychází do jisté míry i ze způsobu financování (veřejné
prostředky ROP SM, Zlínský kraj), v případě, že není omezení pouze na lokální poskytovatele znalostí
(se zdůvodněním, že se jedná o zacílení na podporovatele znalostí), bylo by zapojení pouze vybraných
poskytovatelů možno považovat za diskriminační a netransparentní. Tento způsob lze považovat za
vhodný a pro poskytovatele znalostí nenáročný (s ohledem na požadované informace v přihlášce do
projektu). Významným aspektem je také uzavření Memoranda o spolupráci - právní důvod vzniku
závazku součinnosti při podpoře navazování spolupráce a zpracování žádosti a určení kontaktní osoby
– tedy eliminace významných bariér spolupráce (viz výsledky šetření v rámci projektu PERSPEKTIVA,
kap. 2.2). V tomto modelu však zapojení se do projektu závisí na zájmu poskytovatelů znalostí, což
může způsobit, že řada zájemců z řad firem nenalezne v portfoliu poskytovatelů znalostí vhodného
partnera. Alternativou je implementace tzv. „volného“ zapojení poskytovatelů (např. omezení pouze
dle typu apod. viz model Libereckého kraje), v tomto případě by však bylo potřeba řadu závazků
zajistit přeneseně přes žadatele. Do projektu inovačních voucherů (první i druhá výzva) se zapojili
poskytovatelé znalostí, kteří působí v „dojezdové vzdálenosti“. Z uvedeného lze usuzovat, že
geografická blízkost mezi poskytovatelem znalostí a žadatelem hraje zejména s ohledem na
omezenou výši podpory jistou roli. Tím se také otevírá možnost pro přeshraniční model, zejména pak
směrem na Slovensko. Do výzvy se zapojila také soukromá vysoká škola Evropský polytechnický
institut, s.r.o., kde však absentuje jakýkoliv výzkum. Tento typ institucí není vhodným partnerem
v úrovni poskytovatele znalostí, nemá nabídku služeb, která by splňovala podmínky pro poskytnutí
inovačního voucheru.
6.1.4. Podporované aktivity Podporovanými aktivitami se v zásadě rozumí nákup služeb od poskytovatelů znalostí. V případě
první výzvy se jednalo o specifické služby, které byly vymezeny v dokumentu „řízení k předkládání
žádostí o inovační voucher“15 a měly žadatelům pomoci ověřit či usnadnit postup při realizaci
konkrétní inovační aktivity. Dále bylo v tomto dokumentu definováno, co je myšleno inovační
aktivitou - „směřování podnikatelského subjektu k vytvoření nových či inovovaných produktů, díky
nimž by mělo dojít k posílení konkurenceschopnosti tohoto podnikatelského subjektu na stávajících
trzích či získání nových trhů“. Podporována tak byla první spolupráce žadatele s konkrétním
pracovištěm poskytovatele znalostí (na úrovni ústavu, katedry) na daném typu služby pro konkrétní
inovaci produktu. Dokument Řízení k překládání žádostí o inovační voucher obsahoval detailní popis
podporovaných aktivit (žadatel rovněž vybíral ve formuláři žádosti), dále pak byly uvedeny
i nepodporované aktivity.
15
Jednalo se o dokument, který představoval výzvu k předkládání žádostí a definoval jednotlivé požadavky na žadatele.
44
Podporované aktivity16:
- definice parametrů a analýza vhodnosti použití materiálů či komponent – řešící požadované
vlastnosti produktu či výrobního zařízení pro tento produkt na základě definovaného zadání,
- přístup k výzkumnému zařízení a testování, měření vlastností produktu a výrobního zařízení
pro výrobu tohoto produktu, vlivů působících na fungování produktu či výrobního zařízení
pro tento produkt,
- návrh/vytvoření prototypu, funkčního vzorku či aplikace produktu (výrobního zařízení pro
tento produkt),
- rozpracování/navržení designu produktu či výrobního zařízení pro výrobu tohoto produktu na
základě definovaných požadavků,
- analýza trhu/marketingová strategie – zpracování analýzy potenciálních zákazníků a strategie
efektivního zacílení na stávající a potenciální zákazníky ve vazbě na navržený nový/inovovaný
produkt firmy,
- inovační/technologický audit – zpracování údajů o technických parametrech a limitech
vybavení konkrétní firmy ve vazbě na připravované zavedení produktu do výroby (popis
vhodnosti/nutnosti inovovat technologické zařízení v souvislosti se zavedením výroby tohoto
V rámci spádové oblasti lze identifikovat následující poskytovatele znalostí22:
Moravskoslezský kraj
Vysoká škola Báňská – Technická univerzita, www.vsb.cz
Zlínský kraj
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, www.utb.cz
Institut pro testování a certifikaci, a.s., www.itczlin.cz
Žilinský samosprávný kraj:
Žilinská univerzita v Žilině, www.uniza.sk
Skupina CEIT - Central European Institute Of Technology, www.ceit-europe.com/
IPA Slovakia, s.r.o., www.ipaslovakia.sk
Trenčianský samosprávný kraj:
Trenčianská univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíně, www.tnuni.sk
Profily výše uvedených poskytovatelů znalostí jsou k dispozici na jejich webových stránkách, případně
lze využít databázi, která vznikla v rámci projektu CERADA – Central European Research and
Development Area. Jedním z výstupů tohoto projektu, jehož partnery bylo i Technologické inovační
centrum s.r.o. a Vědeckotechnologický park Žilina, je vytvořený katalog výzkumných a vývojových
organizací v CERADA regionu, katalog je k dispozici na www.cerada.org.
V případě zvolení varianty zapojení poskytovatelů znalostí až během realizace na základě výzvy ze
strany konsorcia partnerů je nutné si již při přípravě projektu ujasnit, kdo bude oprávněn se do této
výzvy přihlašovat. Zda bude okruh poskytovatelů znalostí omezen pouze na vysoké školy zřízené
podle platné legislativy České nebo Slovenské republiky nebo to budou i privátní organizace
zabývající se výzkumem a vývojem. V tomto případě je pak nutné si nastavit předem velmi pečlivě
kritéria tak, aby odpovídala české i slovenské právní úpravě. Ta není v této oblasti u privátních
výzkumných a vývojových subjektů zcela identická.
Vysoké školy jsou v České republice zřizovány na základě zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.
Vysoké školy jsou v Slovenské republice zřizovány na základě zákona č. 131/2002 Z.z. o vysokých
školách:
22
Nejedná se o výčet všech možných poskytovatelů znalostí, pouze o vybrané subjekty, o kterých se lze domnívat, že s ohledem na jejich zaměření lze předpokládat zájem o spolupráci ze strany firemního sektoru. Jedná se jak o veřejné vysoké školy, tak i další soukromé subjekty.