Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání Závěrečná práce Historie předškolního vzdělávání a výchovy v Týně nad Vltavou Vypracovala: Mgr. Marie Fejklová Vedoucí práce: Mgr. Eva Svobodová České Budějovice 2017
53
Embed
Historie předškolního vzdělávání a výchovy v Týně nad Vltavou · 2 Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
1
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Pedagogická fakulta
Oddělení celoživotního vzdělávání
Závěrečná práce
Historie předškolního vzdělávání
a výchovy v Týně nad Vltavou
Vypracovala: Mgr. Marie Fejklová
Vedoucí práce: Mgr. Eva Svobodová
České Budějovice 2017
2
Prohlášení
Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím
pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, že v souladu s § 47 b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se
zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve
veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých
Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského
práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž
elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb.
zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku
obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce
s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem
vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.
V Českých Budějovicích dne 13. května 2017 Marie Fejklová
3
Anotace
Závěrečná práce se zabývá historií předškolní výchovy a vzdělávání v Týně nad Vltavou.
První teoretická část je věnovaná historickému vývoji předškolního vzdělávání
v Českých zemích od 19. století, kdy se zakládaly první veřejné opatrovny. Druhá část
mapuje formou analýzy dostupných historických materiálů a rozhovorů s místními
předškolními pedagogy vývoj předškolního vzdělávání a vznik institucí v Týně nad
Vltavou ve stejném období až do přelomového roku 1989. Poslední část je věnována
budově bývalé Opatrovny z r. 1931, která stále slouží svému původnímu účelu.
4.1 Z historie Týna nad vltavou ............................................................................ 29
4.2 Stručný přehled vývoje zaopatřovacích, vzdělávacích a kulturních institucí
v letech 1859 – 1999 ................................................................................................. 31
4.3 Osobnosti s vazbou k Týnu nad Vltavou ........................................................ 32
4.4 Založení městské opatrovny ........................................................................... 35
4.4.1 Ze zápisů Petra Hanzala 1871 - 1909 ..................................................... 37
4.4.2 Zápisky Otto Rödla .................................................................................. 38
4.5 Stavba nové opatrovny................................................................................... 40
4.5.1 Vývoj v období let 1931 – 1945 .............................................................. 41
4.5.2 Vývoj v období let 1947 – 1989 .............................................................. 42
Závěr
6
Úvod
Když jsem se před téměř sedmi lety přestěhovala do Týna nad Vltavou, nevěděla
jsem o něm mnoho. V létě 2016 jsem dostala možnost pracovat v muzeu, kde jsem
navrhovala pracovní listy pro návštěvníky muzea. Při studiu materiálů a procházení
expozic muzea jsem narazila na zajímavou zmínku v historii Týna nad Vltavou: „Rok
1868 – Založení první městské opatrovny maličkých“.
Z vyprávění paní učitelky Dědičové (obě moje dcery mateřskou školu v Dewetterově
ulici – opatrovnu – znají z vlastní zkušenosti) jsem už věděla, že budova této školky
bývala za Rakouska-Uherska opatrovnou. Jak to přesně bylo, jaký byl vývoj od
opatrovny k mateřské škole, to byly moje otázky, které mi vytanuly na mysl. Pustila
jsem se tedy do pátrání 120 let historie jedné opatrovny a později mateřské školy.
Cílem práce je podat ucelenou zprávu o vývoji předškolního vzdělávání v Týně nad
Vltavou a předložit srovnání s paralelním vývojem na území především Čech
v průběhu 19. století do 1. poloviny 20. století.
7
1 POČÁTKY PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKY U NÁS
1.1 PŘEDCHŮDCI KOMENSKÉHO
Jednota bratrská o výchovu a vzdělání dětí velmi pečovala: „Děti byly nošeny do
sboru už jako nemluvňata. Sbor kontroloval, jak se oba rodiče podílejí na výchově,
zda jsou laskavými a pečlivými, i když přísnými vychovateli, dbají-li rozvážně dětských
možností chápavosti („sluší se s dětmi dětinsky nakládati, ne trpce s nimi míti“).
Rodinná výchova nejmenších zahrnovala výchovu tělesnou, rozvoj řeči, vedení k
činnostem, rozumovou výchovu, a hlavně náboženskou a sociálně mravní.“ (Čapková,
1980, citováno ze Šlégla) Z ctností se nejvíce cenila ukázněnost, pilnost, slušné
chování, úcta k rodičům a pravdivost. Nezanedbávala se také manuální práce.
Dalo by se říci, že Jednota bratrská předešla svou dobu ve využití jakési
předchůdkyně soudobé mateřské školy. V roce 1566 vznikl v Přerově tzv. dům
„maličkým pro zvykání“, který sloužil k dohledu nad dětmi, jejichž rodiče museli po
práci mimo domov. (Šlégl 2013)
1.2 JAN AMOS KOMENSKÝ (1592 – 1670)
Pedagoga, didaktika 17. století není nutno sáhodlouze představovat. Nutno však
zmínit a připomenout, že Komenský ovlivnil pohled na vzdělávání a potřeby dětí od
útlého věku - z dnešního pohledu dětí předškolních. Jako první na světě zařadil
výchovu „předškolních“ dětí do výchovného a vzdělávacího systému celé společnosti
(Rýdl, Šmelová, 2012) Pro první tvůrce systému předškolního vzdělávání však byla
výchozí oporou Didaktika, nikoliv Informatorium školy mateřské, neboť nebylo vydáno
v češtině. Rukopis byl nalezen a vydán až v 50. letech 19. století. Informatorium školy
mateřské bylo ovšem určeno rodičům, především matkám, jak dále upřesňují Rýdl,
Šmelová. Revoluční byl Komenského pohled na dítě jako na „klenot a Boží dar hodný
nejvyššího opatrování“. Avšak ještě na začátku 20. století byla dětská práce u nás a
jinde v Evropě běžná záležitost.
Ke Komenskému se pak vrací buditelé a obrozenci při tvorbě školského systému jak
po stránce organizační, tak po stránce formy a obsahu vzdělávání. Např. J. V.
Svoboda ve své „Školce“.
8
Školský systém podle J.A.K., kde je poprvé užito označení mateřská škola.
(Šmelová, 2008)
(Šmelová, Ohlédnutí do historie předškolní výchovy, Olomouc 2008)
Předškolní výchova – zpřesněné a doplněné dělení z Velké didaktiky.
1) Třída novorozenecká (které také předchází údobí prenatální) – od narození do 1
roku (0-1)
2) Třída u prsu čili kojenecká (do konce druhého roku – 1–2 roky)
3) Třída žvatlání a prvních krůčků (2-3 rok)
4) Třída smyslového vnímání (3-4 rok)
5) Třídu mravů a zbožnosti (4-5 let)
6) Škola klínu mateřského společným pobýváním a činností (5-6 let) – škola společná
(Šmelová 2008, Šlégl 2012)
Věkové období Stupeň vzdělání Obsah vzdělávání
Dětství (0 – 6) Mateřská škola, mateřský
klín
Rozvíjení vnímání a představ o okolním
světě, uvádění do hospodářství,
náboženská výchova
Chlapectví (6 – 12) Škola národní
v mateřském jazyce
Čtení, psaní a prvky geometrie,
přírodovědy, geografie, náboženství,
ruční práce, zpěv
Jinošství (12 -18) Škola latinská
Gramatika, rétorika, dialektika,
matematika, fyzika, astronomie,
geografie, muzika, historie, etika,
teologie
Mužský věk (18 – 24) Akademie Speciální vzdělávání
9
Pro zajímavost uvádím zmínku o osobní vazbě J.A.K. k Týnu nad Vltavou. Svou třetí
manželku našel právě zde. Byla to, o 30 let mladší, Jana Gajusová, dcera jeho blízkého
spolupracovníka Jana Gajuse. V Týně totiž vznikla Jednota Bratrská, která se brzy stala
centrem pro celý kraj. Jana Gajusová po smrti manžela pobývala v Berlíně, kde ji zřejmě
byl poskytnut azyl pro evangelíky, ale další stopy po ní tady končí.
Pro nás je ovšem důležité, že stopy Komenského i dnes jsou stále živé. Jeho odkaz byl
inspirací při tvorbě českého školského systému, kdy se nemalá skupina obrozenců a
vlastenců snažila vymanit z područí německého vlivu.
10
2 PRŮKOPNICKÁ LÉTA PŘEDŠKOLNÍ VÝCHOVY A
VZDĚLÁVÁNÍ
2.1 PODMÍNKY SOCIÁLNÍ, KULTURNÍ A POLITICKÉ PRO VZNIK
OPATROVEN
V souvislosti s průmyslovou revolucí nastávají zásadní změny nejen v sociální oblasti,
ale také v přístupu k výchově a vzdělávání dětí předškolního věku. V zakládaných
manufakturách a továrnách nejsou zaměstnáváni pouze muži, ale díky špatné
ekonomické situaci rodiny také ženy a děti. Pro celé 19. století je dále příznačný prudký
růst počtu obyvatel daný například snížením dětské úmrtnosti (z 25% na 18%) nebo
pokrokem lékařské vědy. Tyto předpoklady se ale týkají spíše zámožnější části obyvatel.
Většina obyčejných lidí (dělníků a řemeslníků - 80%) se potýkala s bídou,
nezaměstnaností a často i hladem. To vše na pokraji snesitelných možností člověka.
(Šlégl, 2012)
Nevyhovující bydlení, hygienické podmínky a nedostatečná a nekvalitní výživa
negativně ovlivňovaly zdravotní stav malých dětí. Nevzdělané matky a těžce pracující
za nízkou mzdu se v těchto podmínkách jen stěží mohli o své dítka dobře postarat. Na
neutěšenou situaci reagovala lékařská věda počátkem 19. století – z rámce interního
lékařství se vydělila pediatrie. Díky tomu se předškolní výchova pomalu začala
přesahovat rodinu a mířila k celé společnosti. Tato skutečnost napomohl k rozvoji teorie
výchovy a péče o dítě po stránce fyzické i duševní.
Šlégl uvádí: „Tyto žalostné podmínky vedly rodiče k tomu, aby své děti, hned jak to
bude možné, posílali do práce. Již čtyřleté děti pracovaly v nelidských podmínkách za
nejnižší možnou mzdu. Navíc často vykonávaly velmi nebezpečné činnosti (lezení pod
stroje, práce v dolech), které v některých případech vedly i k jejich smrti. Z těchto
důvodů bylo nutné znovu připomenout význam rodinné výchovy pro edukaci
nejmenších dětí. O to se pokoušel F. Tesař, spoluzakladatel městské mateřské školy v
Praze. Od 70. let 19. století se začíná ve výchově rodičů výrazně uplatňovat vliv lékařů,
kteří se snaží v duchu zásady přirozené výchovy upevnit zdraví nejmenších dětí. (Šlégl,
2012)
11
A právě tyto neutěšené podmínky nastartovaly zakládání prvních předškolních
institucí, které měly za úkol nahradit dílem péči hmotnou (ošacení, jídlo) a dílem péči
sociální i emociální (výuka a výchova). Avšak nutno připomenout, školní docházka,
která znesnadňovala soustavné zaměstnávání dětí, ale nebyla podnětem k úplnému
zastavení dětské práce. Až v roce 1903 byl v Habsburské monarchii uzákoněn zákaz
zaměstnávání dětí mladších 12 let. Proti dětské práci byli především učitelé, podle nichž
práce ohrožovala tělesný i duševní vývoj dětí.
Pro představu přístupu k dětské práci, výběr mezníků k této problematice 1396 Italský stát Benátky zakazuje práci dětí mladších než 13 let. 1630 Londýn je požádán o zaslání stovky „nehodných chlapců a dívek“ na práci v tkalcovských dílnách ve virginských koloniích v Americe. 1774 Zavedení povinné školní docházky v Habsburské monarchii. 1860 V Británii pracuje 50 procent všech dětí, mnohé z nich pracují až 80 hodin týdně. 1919 Československo přijímá zákon o zákazu dětské práce (pro děti mladší 12 let).
2.2 VÝVOJ PŘEDŠKOLNÍ PÉČE V 19. STOLETÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH
Počátky vzniku veřejných předškolních se pojí v rámci Evropy s koncem 18. století a
počátkem 19. století. Vznikající předškolní instituce měly často odlišný název
(opatrovna, útulek, asyl). českých zemích to byly zejména opatrovny, dětské zahrádky
a později mateřské školky.
„Největší zásluhu při zakládání institucí věnujících se edukaci nejmenších dětí, má
hraběnka Brunswick-Korompová. V průběhu 19. století se vytvořilo několik institucí,
které se výchovou a vzděláváním předškolních dětí zabývalo. K nejstarším patří
nalezince, které poskytovaly azyl odloženým a nemanželským dětem. Potom to byly
sirotčince sloužící dětem bez rodičů. Také dětské nemocnice poskytovaly základní péči
pro děti postižené krátkodobými chorobami (sanatorium) nebo pro dlouhodobě
nemocné děti s nevyléčitelnými nemocemi (chorobince). Vedle těchto institucí tu
existovaly opatrovny, jesle, dětské zahrádky a mateřské školy, kterým se také říkalo
pěstovny či dětince.“ (Šlégl, 2012)
12
Přehled institucí pro děti v 19. století (dle Šlégla)
Pro nechtěné, osiřelé nebo nemocné děti
1) nalezince 2) sirotčince 3) dětská nemocnice (sanatorium) 4) dětská nemocnice (chorobinec) Pro děti pracujících rodičů, zejména s růstem počtu pracujících matek
řemeslníky (v nedělních kursech) a ženy (bez valného úspěchu). Ústav navazoval na
pokrokové snahy učitelů - vlastenců, propagoval vyučování mateřským jazykem a
věcné učení, které potřebovala rozvíjející se kapitalistická společnost, A právě
zkušenosti z Budče byly podkladem pro vypracování návrhu na reformu
elementárního, který Amerling opublikoval v časopisu Posel z Budče v revolučním roce
1848. Navrhovaný školský systém měl tři stupně:
I. Školky a) mateřské - pro 2-3 leté děti b) opatrovny - pro 4-5 leté děti II. Přípravovny a) názorna - pro 6 leté děti b) odlikovna - pro 7 leté děti (Veselá, 1992)
„Ve druhé polovině 19. století se zásluhou Františka Mošnera v Návrhu pro národní
školy programový plán na jednotnou soustavu všeobecně vzdělávací povinné školy. V
tomto návrhu Amerling vymezuje jednotlivé třídy národní školy. Pro nás je důležitý
první stupeň, který pojmenovává „školka“. Ten ještě dělí na a) školu mateřskou (pro
dvou až tříleté děti) a b) opatrovnu (pro čtyř a pětileté děti). Tímto požadavkem tak
dochází poprvé v historii k zařazení veřejné předškolní výchovy do školské soustavy.
Druhým stupněm jsou tzv. přípravny. Šestiletým dětem jsou určeny tzv. „názorny“ a
pro děti sedmileté tzv. „odlikovny“. (Šlégl 2012)
20
Barbora Ledvinková a Marie Müllerová
Obě učili na první české mateřská škole (dále také MŠ), která zajišťovala výchovu i
výuku dvou až pětiletých dětí. Předsedkyní komitétu dam spravujícího mateřskou
školu byla Marie Riegrová-Palacká. Barbora Ledvinková také vydala několik
významných pedagogických spisů.
Následující tabulky zachycují počty intitucí a počty materiálně podporovaných
chudých dětí.
Přehled institucí
vznikajících
během 19. století
(Šmelová, 2008)
Dle spisu z roku 1924 vydaném jako příloha Časopisu učitelek škol mateřských, převzato z
Rýdl, Šmelová, 2012
21
3 DALŠÍ VÝVOJ PŘEDŠKOLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
V PRŮBĚHU 20. STOLETÍ
3.1 HISTORICKÝ KONTEXT
Vývoj předškolní výchovy v Československu po roce 1945
V závislosti na politických, hospodářských a historických okolnostech vývoje
Československa došlo také, po roce 1948, ke změně přístupu k předškolní výchově. Ve
školském zákoně č. 95/1948 Sb. z roku 1948 byla předškolní výchova zestátněna a
začleněna do systému jednotného školství (i když nebyla povinná). Měla tak plnit
požadavky týkající se přípravy dětí na povinné školní vzdělávání.
Mateřská škola byla prohlášena za první článek a organickou součást školské soustavy
zajišťující bezplatnou výchovu. Měla zajišťovat servis zaměstnaným matkám, ale i
přesvědčení o nutnosti kolektivní výchovy. Ještě v roce 1948 byl vyhlášen pracovní
program pro mateřské školy. Z tohoto dokumentu vycházejí „Prozatimní osnovy pro
MŠ“ vydané v roce 1953. Až roku 1955 jsou do praxe zavedeny platné Osnovy pro MŠ.
Rozvoj mateřských škol byl v průběhu padesátých až osmdesátých let ohromný,
jak do počtu začleněných dětí do předškolní výchovy, tak co do počtu MŠ a tříd.
O tom svědčí následující přehled, který uvádí Šlégl dle Průchy, 2009
1) Ve školním roce 1946-1947 u nás bylo 3 029 mateřských škol s 126798 dětmi.
2) Ve školním roce 1953-1954 u nás bylo 4 693 mateřských škol s 159124 dětmi.
3) Ve školním roce 1969-1970 u nás bylo 5543 mateřských škol s 258330 dětmi.
4) Ve školním roce 1978-1979 u nás bylo 6986 mateřských škol s 423093 dětmi.
5) Ve školním roce 1988-1989 u nás bylo 7351 mateřských škol s 404612 dětmi.
(Šlégl, 2012)
22
3.2 VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI A PEDAGOGOVÉ NA ÚZEMÍ ČECH A MORAVY
Barbora Ledvinková a Marie Müllerová
absolventky německého učitelského ústavu. Z podnětu Marie Riegrové-Palacké byly v
roce 1868 vyslány do Paříže, aby shlédly dobročinné dětské asyly, přislouchaly a
absolvovaly kurs pro vychovatelky v dětských azylech pořádaný Madame Marií Pape-
Carpentierovou, tehdejší generální inspektorkou opatroven francouzských. Prošly tak
už speciální profesní přípravou, i když mimo naše území Ústav byl státní, podřízen
univerzitě a vysvědčení absolventek mělo univerzitní pečeť. (Radmila Burkovičová,
2011)
Ida Jarníková (1879 – 1965)
Ve svých reformních snahách vycházela především z myšlenky svobody dítěte,
kterou chápe v duchu pedocentrismu takto: „Tím, že dětem dopřejeme hodně svobody,
že se přičiníme, aby ze škol našich vymizel školský ráz, a nahrazen byl rodinným, tím
nestanou se z našich ústavů pouhé opatrovny, tím poskytneme dětem ovzduší, jež jim
po právu náleží. I zde – v dětském domu – se budou děti duševně vyvíjet.
Neponecháme dítě celý den samo, vždyť by to dětí větších, vyspělejších ani nebavilo,
ale postaráme se jim o vlastní poučení a zábavu.“ (Mišurcová, 1980, s. 82)
Své reformní požadavky zveřejnila Jarníková v knížce, kterou nazvala Index
pomůcek pro školy mateřské a nejnižší třídy škol obecných (1908), kde souhrnem
odkazů na pedagogickou a krásnou literaturu vymezuje vhodnou látku pro mateřskou
školu a první třídy obecné školy. Učivo rozděluje do čtyř okruhů:
1) člověk (obrázky, povídání, hádanky a básničky o lidském těle, práci, náboženství a
morálce),
2) zvířata (dělí je na čtyřnohé, ptáky, hmyz a ostatní zvířata),
3) rostliny (ty, co znají děti z vlastní zkušenosti),
4) různé (vlastnosti předmětů a barev, dopravní prostředky, rodinný život, časové a
prostorové představy, roční období, nářadí atd.).
23
Tuto látku vybrala Jarníková z ohledem na zájmy dítěte a na jejich zkušenosti. Snažila
se, aby byl tento obsah pro děti zábavný, a aby uspokojil jejich touhu po poznání.
Celou organizaci, obsah i metody práce v mateřské škole pak Jarníková zveřejnila
ve spise Příručka pro školy mateřské (1911). Jako prostředky výchovy uvádí Jarníková
následující:
1) vyprávění a předčítání pohádek a básní, které jsou pro děti srozumitelné, 2) probouzení ušlechtilých citů (nabádání k lásce a vštěpování úcty), 3) cvičení v řeči (výslovnost a vyjadřování), 4) cvičení v pracování (na zahradě, doma, ve škole), 5) ruční zábavy (trhání papíru, modelování, kreslení, navlékání), 6) cvičení těla, hudba a zpěv, 7) různé zábavy (loutkové divadlo, hry s hračkami). (Jarníková, 1911 – upraveno)
Uspořádání života dětí v mateřské škole je dáno rámcovým rozvrhem hodin. Do
9:15 si děti volně hrají podle svých zájmů, od 9:15 do 10:00 se baví s učitelkou a cvičí
(střídají se činnosti). V 10:00 následuje mytí rukou a svačina. Přibližně v 10:20
následuje tělocvik, hry, tance a ruční práce. Ve 12:00 děti odcházejí domů. Odpoledne
se baví hrou a ručními pracemi.
Velmi významnou složkou výchovy je u Idy Jarníkové umění. Vede děti k citu pro
poezii, loutkové divadlo, písně i ostatní výtvarné činnosti. Důraz klade na lidové umění,
čímž je u dětí evokován pocit národní příslušnosti. K těmto účelům sestavila knížku 55
lidových tanců pro školu a dům (1913), ve které jsou vybrány lidové tance zveřejňované
v časopise Český lid. (Šlégl, 2012)
Tvorba Idy Jarníkové nebyla všechna vydána knižně. Některé její rukopisy byly
připravovány pro tisk a mnohé další by si to také zasloužily. Jako například dějiny
mateřských škol u nás (byly připravovány pro tisk pod názvem Z dějin mateřského
školství), Prvouka pro mateřské školy, která měla vyjít tiskem v prosinci 1932 a dále
příručky pro výchovu malých dětí (vyprávění, písně, říkadla, hry, hádanky a zábavky).
To byly podrobné metodické návody zaměřené na jednotlivá témata, jako například:
Vánoční období v mateřské škole, Naše tělo, Jméno, Hodiny, Dny v týdnu – týden,
měsíc, rok, Co se kdy dělá? Kalendář, Posvícení, pouť, jarmark, trhy, Slunce, měsíc a
hvězdy, Luštěniny, Zelenina a brambory, Stromy a keře, V zahradě, Velikonoce, Živly,
Živočišstvo.
24
Anna Sűssová (1858-1941)
Učitelka a představitelka reformního hnutí na Moravě. V roce 1910 zřídila v Brně
pokusnou mateřskou školu dle svého reformního návrhu. Kladla důraz na tělesný vývoj
dítěte a nenásilné rozvíjení vlastností pro základ rozumové výchovy. Odmítala školský
způsobem výchovy, který nahrazovala výchovou rodinného charakteru.
Jejím hlavním východiskem byl důraz na zdárný tělesný vývoj dítěte. V tomto smyslu
doporučovala přiměřenými tělesnými činnostmi podporovat vývoj těla, aby bylo
následně schopné pozdější rozumové výchovy. K tomu slouží hry (ve skupinách i
samostatně s hračkami), tělocvik (pořadová cvičení a pochody), ale i ruční výtvarné
práce. K rozvoji rozumové složky dětí sloužila pamětní cvičení, rozmluvy, vypravování
a prezentace písní, básní a říkadel.
Podobně jako I. Jarníková odmítá pracovat podle rozvrhu a doporučuje volný časový
režim, v němž se přihlíží k situaci, roční době i náladě dětí. Děti nejsou poučovány
soustavně, ale při vhodných příležitostech s důrazem na procvičování a opakování.
Přesto má život dětí v mateřské škole svůj pevný řád. Do 9:00 si mohou volně hrát,
poté si uklidí hračky a 15 minut cvičí pod dohledem učitelky. Od 9:15 následují rozmluvy
a cvičení paměti v herně (do 9:45). Poté následuje 15 minut na osvěžení zpěvem či
jinou volnou zábavou. Od 10:00 do 10:15 je svačina, kterou si děti přinášejí z domova.
Po ní si děti opět hrají. V odpoledních hodinách je dětem dovoleno si do 14:00 hrát,
pak následuje výchovné zaměstnání.
Jak je vidět z denního rozvrhu, má nezastupitelnou úlohu herna, která slouží k
volnému pohybu dětí při hrách. A tento model s úpravami platí dodnes. (Šlégl, 2012,
Anně Sűssové se tak podařilo navrhnout mateřskou školu jako zařízení umožňující
volný pohyb dětí, kde se v herně mohou podle zájmu bavit a v pracovně se dále rozvíjet
řízenými zaměstnáními. Vše vychází z možností, potřeb a zájmů dětí.
Na počátku 20. století se stále ještě zakládají opatrovny (existují do roku 1934).
Nově se objevují útulky zřizované u mateřských škol, kde děti dostávají svačinu, a kde
mohou zůstat až do 18:00 hodin (konec práce rodičů). Stav předškolní výchovy
přehledně shrnuje V. Mišurcová, která uvádí, že: „V roce 1908-1909 je v Čechách 456
mateřských škol, na nichž působí 792 pěstounek, z nich 424 českých a 368 německých.
25
Ústřední matice školská spravuje 95 a kláštery 38 mateřských škol. Do mateřských škol
dochází 43545 dětí. Roku 1913 bylo v Praze 23 mateřských škol a jeslí pro 5286 dětí.“
(Mišurcová, 1980, citováno od Šlégl 2012)
Teprve když školský zákon z r. 1869 určil obecným školám povinnost poskytnout všem
dětem znalost čtení, psaní a počítání, byl vytvořen předpoklad k tomu, aby byla
didaktická funkce předškolním institucím odňata. (Mišurcová, 1980)
Ludmila Tesařová (1857—1936)
Před vznikem a na počátku první republiky se intenzivně zabývala veřejnou předškolní
výchovou a pořádala mnohé kursy pro učitelky. Se zvláštním zájmem se zabývala
loutkovým divadlem pro mateřské školy i pro využití v rodinné výchově. Odmítala cizí
výchovné vlivy, vybírala pro děti českou krásnou literaturu a podporovala rozvoj české
mateřské školy. (Monatová, 1989)
František Čáda (1865 – 1918)
Psycholog a filozof ale hlavně zakladatel české vědy o dítěti. Jeho pojetí výchovy a
vzdělávání dítěte respektuje jeho psychický vývoj a potřeby. Se svými spolupracovníky
se zasloužil o založení Sdružení pro výzkum dítěte (1910) z jehož podnětu pak byl zřízen
Pedagogický ústav v Praze, který byl řadu let centrem pedagogického výzkumu.
(Šmelová, 2006)
3.3 DALŠÍ VÝVOJ MATEŘSKÝCH ŠKOL V PRŮBĚHU 1. POL. 20. STOLETÍ
Od roku 1925 byly v pohraničí zřizovány menšinové mateřské školy, které spadaly
pod správu obecných škol. Opatrovny existovaly do roku 1934, kdy byly zrušeny, nebo
převedeny na mateřskou školu. V roce 1937 bylo v českých zemích 1587 mateřských
škol s 88 725 dětmi. Za nacistické okupace (1939-1945) se tento snížil z 1587 na
pouhých 580. (Šlégl 2012, Šmelová 2008)
26
(Šmelová, 2006)
(Rýdl, Šmelová, 2012)
Pracovnice mateřských škol získávaly od počátku 20. století odborné vzdělání ve
dvouletých kurzech, spojených s učitelskými ústavy. Od roku 1914 fungovaly také
Ústavy ku vzdělání pěstounek pro školy mateřské, otvírané při ústavech pro vzdělání
učitelek nebo samostatně. V roce 1921 byla založena Škola vysokých studií
pedagogických, kde si mohly od roku 1932 doplnit vzdělání také učitelky mateřských
škol. Vysokoškolské kurzy mohly zájemkyně o předškolní vzdělání absolvovat již v roce
1927 v Praze a v Brně a v roce 1928 v Plzni. K těmto studijním potřebám byla zřízena
Studovna učitelek mateřských škol, která se pod vedením Marie Bartuškové (1900-
1978) stala střediskem odborného pedagogického ruchu v celé republice. (Šlégl,
2012)
27
V této souvislosti byly vydávány pedagogické dokumenty, které upravovaly činnost
mateřských škol. V roce 1960 jsou vyhlášeny „Osnovy výchovné práce pro MŠ“, v roce
1967 pak „Program výchovné práce v jeslích a mateřských školách“.
Podle školského zákona z roku 1960 byly do institucionální předškolní výchovy zařazeny
také jesle (řízené ministerstvem zdravotnictví).
V roce 1978 byly zákonem o školských zařízeních mezi tyto instituce zařazeny vedle
jeslí a mateřské školy také společná zařízení jesle a MŠ a dětské útulky (Program
výchovné práce pro jesle a mateřské školy – inovovaný v roce 1984 a platný až do roku
1989).
Mateřské školy fungovaly jako zařízení celotýdenní, celodenní i polodenní. Na
vesnicích navíc existovaly tzv. sezónní zemědělské útulky. Děti, o které se rodiče
nestarali, měly možnost zůstat v dětských domovech. Pro děti se zvláštní péčí byly
určeny speciální MŠ nebo specializované třídy v běžných MŠ.
Vzdělávací program vycházel z myšlenky jednotné školy (zabezpečuje rovnost
vzdělávacích příležitostí pro každé dítě), která sice sjednotila československý školský
systém, ale nevytvářela prostor pro individuální práci s dítětem. Vzdělávací programy
byly ideologicky zatížené a jejich hlavním smyslem bylo připravit dítě na socialistickou
školu.
Ve druhé polovině 20. století se situace mateřského školství mění v důsledku
ideologických požadavků vládnoucí strany. (Šlégl, 2012)
Osnovy pro předškolní vzdělávání byly ideologicky zatíženy. Dle zákona o úpravě
jednotného školství z r. 1948 tvořily mateřské školy první článek školské soustavy.
Návštěva mateřské školy ale povinná nebyla (Šmelová, 2008)
Přesto má toto období řadu pozitivních prvků, které předškolní výchovu zkvalitnily.
Dochází k vydání jednotných osnov a programů výchovné práce v MŠ (1953, 1955,
1960, 1978), k začlenění jeslí do institucionální předškolní výchovy (1960), ale také ke
zřízení speciálních MŠ a specializovaných tříd v běžných MŠ. Vzdělávací program
jednotné školy se snaží zajistit rovnost vzdělávacích příležitostí a sjednotit
československý školský systém. Tato koncepce však nevytvářela prostor pro
individuální práci s dítětem ani možnost tvořivé práce učitelů. Situace v MŠ je
28
charakteristická také výrazným početním nárůstem dětí, které předškolní zařízení
navštěvují. (Šlégl 2012)
Kromě mateřských škol došlo ke kvantitativnímu nárůstu i u jeslí, které byly určeny
pro děti od 3. měsíce života (nejpozději od 6 měsíců) do 3 let. V roce 1989 u nás bylo
1313 jeslí, do kterých bylo umísťováno 20 % populace dětí tohoto věku.
Po roce 1989 se v souvislosti s ideologickou podřízeností MŠ a direktivním přístupem
k výchově dětí objevil dokonce návrh ponechat předškolní výchovu dětí až do jejich
vstupu do povinné školy výhradně rodině. Z tohoto nekoncepčního návrhu naštěstí
sešlo. Bezprostředně po pádu socialistického režimu, došlo v celém školském systému
k depolitizaci, odstranění státního monopolu a k stále vzrůstajícímu respektu k právům
dítěte na vzdělávání. Tyto požadavky vycházely z respektování individuálních potřeb a
svobod dětí.
V roce 1989 přestává závazně platit Program výchovné práce pro jesle a mateřské
školy z roku 1984. V kompetenci ředitelek mateřských škol poté bylo vypracovávat své
vlastní výchovně vzdělávací programy. Po roce 1991 zůstávají předškolními institucemi
jen mateřská škola a speciální mateřská škola, které mají především funkci vzdělávací
a výchovnou. (Šlégl, 2012)
29
4 VÝVOJ PŘEDŠKOLNÍ VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ
V TÝNĚ NAD VLTAVOU
4.1 Z HISTORIE TÝNA NAD VLTAVOU
Osídlení na území dnešního města sahá až do pravěku – doby bronzové.
Nejstarší dochovaná písemná zpráva, potvrzující existenci Týna a zároveň dokladující
zdejší biskupské dominium, je z prosince roku 1229. Týká se návštěvy pražského
biskupa Jana II., který zde osobně figuroval v jednom z církevních sporů. Toto datum
je dnes připomínáno jako počátek Týna nad Vltavou. (Sudová, tnv.cz)
Přeskočím v proudu času pár století protkané válkami, epidemiemi. A uvedu zmínku
přímo souvislou se vzděláváním
Povinná školní docházka zavedená roku 1774 pro děti od 6 do 12 let přinesla městu
zvýšení počtu žáků nejen z Týna, ale i blízkých vesnic a vojenské posádky. Vyučovalo
se základnímu triviu: „péru, aritmetice, musice a trúbám“. Patronát nad školou měla
obec, na venkovských školách místní vrchnost a v německých židovských školách v
Neznašově a Kolodějích nad Lužnicí židovská náboženská obec. (Sudová, www.tnv.cz)
Dalším úhlem pohledu na rozvoj města může být nárůst obyvatel v 1. pol. 19 st.
R. 1830 mělo panství 8489 obyvatel, o dva roky později již 8 633, roku 1836 - 9193 a
v roce 1840 - 9648 lidí. Počet obyvatel v samotném Týně vzrostl do roku 1839 na
3351 osob. (Sudová, www.tnv.cz)
1850 vstoupila v platnost nová organizace státní správy. Nejvyššími zemskými úřady
se stala místodržitelství, nejnižšími okresní hejtmanství, která spolu s okresními soudy
(od 1. června) nahradila vrchnostenské úřady. V Týně zahájil politický úřad činnost 1.
února 1850 v budově radnice a od 1. června na zámku nově zřízený okresní soud
spolu s kontribučním úřadem, finanční stráží a četnickou stanicí. Nový okres Týn nad
Vltavou tvořilo zhruba území bývalého arcibiskupského panství. Další reorganizaci
zaznamenal rok 1854, zrodil se politický a soudní okres pod patronátem okresního
úřadu. Okres Týn nad Vltavou sestával z 22 obcí s celkovým počtem 17 395 obyvatel.
(Sudová, www.tnv.cz)
Zvrat v rozvoji nastává v poslední třetině 19. století. Ovšem nikoliv v kladném slova
smyslu, jak lze předpokládat v období průmyslové revoluce:
V Týně nevznikaly nové podniky, kromě drobných řemeslníků a nevelké loděnice tu
neexistoval žádný průmysl. Vyhnula se mu i důležitá dráha z Plzně do Českých
Budějovic, budovaná od r. 1857. Odloučenost města a těžká obživa obyvatel vedla k
vystěhovalectví do Německa, Rakouska, ale i za moře. V roce 1864 odjela první
skupina vystěhovalců do Ameriky. (Sudová, www.tnv.cz)
V roce 1869 začal provoz vlakové dopravy mezi Vídní a Plzní a tři roky nato mezi
Veselím nad Lužnicí a Prahou. A to byl začátek konce starých obchodních cest i
Obr. 3 (zapůjčeno z bakalářské práce M. Sudové, 2015, fotografie ze sbírek Městského muzea v Týně nad Vltavou)
Obr. 4 Petr Hanzal výpomocný podučitel, podpis v kronice. Sám se podepsal jako pěstoun
městské opatrovny. Kronika obecní školy v Týně nad Vltavou
47
Obr. 5 Pěstoun Petr Hanzal se svými maličkými v r. 1879
Jedna ze dvou fotografií ze sbírek Městského muzea v TNV.
a
První sídlo opatrovny – obr.
6a, současná podoba domu
obr. 6b, Puchmayerova 225
(Autor: MartinVeselka –
Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,
https://commons.wikimedia.o
rg/w/index.php?curid=48135
577)
Obr. 6a Obr. 6b
48
Obr. 7 Pohlednice s budovou opatrovny s původním nápisem OPATROVNA a dle stavu silnice
zřejmě čerstvě po dostavbě (zdroj: www.starytyn.cz a sbírky Městského muzea Týn nad
Vltavou)
Obr. 8 Týnské budovy školní – od leva nahoře škola K. A. Vinařického (dnešní ZŠ), opatrovna
(dnešní MŠ) a Hospodářská škola (dnešní gymnázium) Fotografie vznikla zřejmě před rokem 1947 – chybí zde budova školy na Malé Straně (zdroj: www.starytyn.cz)
Obr. 9 Kopie návrhu pravidel opatrovny v TNV z r. 1889 s dodatečnými přepisy a úpravami
50
Dnešní podoba budovy, kde nyní sídlí pouze
mateřská škola Dewetterova, jedno ze čtyř
pracovišť MŠ TNV. (foto autor)
Obr. 10b
Dnešní hlavní
vchod do MŠ.
Obr. 10c dříve
hl. vchod, dnes
služební.
Obr. 10d
Pohled od řeky
s nově
přistavěným
venkovním
schodištěm.
Obr. 10a
Obr.10b
Obr.10c
51
LITERATURA:
ADAMCOVÁ, Lenka. Ida Jarníková, její život, dílo a odkaz dnešní MŠ. Olomouc, 2014. bakalářská práce (Bc.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta Blechová, Markéta. Inspirující pokusnictví v předškolní výchově (odkaz reformního hnutí), Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta, Katedra primární pedagogiky, 2015
BLÜMLOVÁ, Dagmar. Bedřich Karásek. V Týně nad Vltavou: Městské muzeum, 1990.
BURKOVIČOVÁ, Radmila. Stručný nástin vývoje přípravného vzdělávání předškolních pedagogů 13.6.2011
DVOŘÁKOVÁ, Eva: Je třeba, aby se v dětech pěstovalo krásno, aby ho dokázaly vidět, článek sepsaný ze vzpomínek pí. učitelky Darahomíry Vejvodové, Vltavín 10/2014, roč. 24
KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Dítě a mateřská škola: co by měli rodiče znát, učitelé respektovat a rozvíjet. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2014. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-4435-3
MIŠURCOVÁ, Věra. Vznik české mateřské školy (U příležitosti nedožitých 80. narozenin dr. M. Bartuškové), Pedagogický ústav J. A. Komenského ČSAV, Praha 1980
MONATOVÁ, Lili. Předškolní pedagogika 20. století, SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERZITY, I 24 1989
OPRAVILOVÁ, Eva. Předškolní pedagogika. Praha: Grada, 2016. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-5107-8.
PAVLOVSKÁ, Marie, Zora SYSLOVÁ a Bohumíra ŠMAHELOVÁ. Dějiny předškolní pedagogiky. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-210-5981-8.
RÝDL, Karel a ŠMELOVÁ, Eva. Vývoj institucí pro předškolní výchovu (1869-2011). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. ISBN 978-80-244-3033-1.
SAKAŘ Josef: Dějiny města Týna nad Vltavou a okolí, Díl IV. 1849-1900, Nákladem B. Kučery do str. 137, 1937 a dokončení nákladem Vlativědného kroužku muzea v Týně nad Vltavou, 1957.
SLÁMOVÁ, Marcela. Kněz, který viděl do lidských srdcí: Karel Alois Vinařický a jeho místo v proudu času. Týn nad Vltavou: MCKV a Město Týn nad Vltavou, 2015. ISBN 978-80-260-9126-4.
52
SUDOVÁ, Martina: Počátky hudebního školství v Týně nad Vltavou, bakalářská práce,
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Teologická fakulta Katedra pedagogiky,
2015.
SUDOVÁ, Martina. Malý zábavný průvodce Týnem nad Vltavou a okolím. Týn na
Vltavou: Městské muzeum, 1999. ISBN 80-238-4488-1.
ŠLÉGL, Jiří. Dějiny výchovy dětí předškolního věku. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2012. ISBN 978-80-7414-592-6.
ŠMELOVÁ, Eva. Mateřská škola a její učitelé v podmínkách společenských změn: teorie a praxe II. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. ISBN 80-244-1373-6.
ŠMELOVÁ, Eva. Ohlédnutí do historie předškolní výchovy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. Texty k distančnímu vzdělávání v rámci kombinovaného studia. ISBN 978-80-244-2238-1.
ŠVEC, Štefan. Česky psané časopisy pro děti (1850-1989). Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2478-5.
VESELÁ, Zdenka, Vývoj české školy a učitelského vzdělání, Masarykova univerzita v Brně, filozofická fakulta, Spisy filozofické fakulty č. 293, 1992
VINAŘICKÝ, Karel Alois. Karla Al. Vinařického Sebrané spisy: veršem i prosou. V Praze: I.L. Kober, 1871. Městské muzeum Týn nad Vltavou.
Další zdroje:
www.amaterskedivadlo.cz Otto Rödl http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=3581
Městské muzeum Týn nad Vltavou – Osobnosti Vltavotýnska A-Ž Dostupné na: http://badatelna.eu/fond/166057/
Digitální archiv Státního oblastního archivu v Třeboni
Kronika obce Týn nad Vltavou dostupná na https://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=0&doctree=1keot&id
Kronika obecné školy v Týně nad Vltavou
Pamětní kniha školského spolku krejcarového https://digi.ceskearchivy.cz/DA?doctree=1kepty&menu=3&id=891&page=3
Prameny: České ženy 19 st. M.Neudorflová, Marie Bahenská: „Počátky ženské emancipace v Čechách a vznik výrobních ženských spolků“ E.Janšová: „Historie věčně zelená" (2011) Dostupné na: http://praha2.kdu.cz/o-praze-2/z-historie/marie-riegrova-matka-ceskeho-materskeho-skolstvi
www.rvp.cz Dostupné na http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/825/KAREL-SLAVOJ-AMERLING.htm
www.tnv.cz Dostupné na: http://m.tnv.cz/historie-mesta/ds-1049/p1=2782 http://www.tnv.cz/vismo/zobraz_dok.asp?id_org=17212&id_ktg=1049&n=historie%2Dmesta&p1=3366 Bc. Petra Paličková, DiS.: PROBLEMATIKA VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ A DĚTSKÉ PRÁCE V JIŽNÍ INDII, 2011 Dostupné na: http://docplayer.cz/1018411-Problematika-vzdelavani-deti-a-detske-
Zavedla Marie Terezie Povinnou školní docházku? Objev nebo omyl? Dostupné na: http://ivocerman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=285878
www.ceskatelevize.cz Macecha nebo reformátorka (diskuze o Marii Terezii) Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1295954-macecha-a-reformator