HANA FILIPOVÁ - Theses(pYedcházel jí vznik Trojspolku a Trojdohody, jako záminka k vyvolání bojo poslou~il atentát na následníka rakouského tronu, arcivévodu Frantiaka Ferdinanda

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Katedra hudební výchovy

HANA FILIPOVÁ

III. ročník – prezenční studium

Obor: český jazyk se zaměřením na vzdělávání a hudební kultura se zaměřením na vzdělávání

PÍSŇOVÁ TVORBA JAROSLAVA JEŹKA

Bakalářská práce

Vedoucí práce: PaedDr. Lena Pulchertová, Ph.D.

OLOMOUC 2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených

pramenů a literatury.

V Olomouci dne 30. 3. 2011

…………………….………

vlastnoruční podpis

Děkuji PaedDr. Leně Pulchertové, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce a poskytování

cenných rad.

Obsah

Úvod ...................................................................................................................................... 5

1. Biografie Jaroslava Ježka v kontextu doby ..................................................................... 7

1.1 Dobové souvislosti ........................................................................................................ 7

1.1.1 Společensko-kulturní pozadí ................................................................................... 9

1.2 Osobnost Jaroslava Ježka ............................................................................................ 10

1.2.1 Přehled tvorby ...................................................................................................... 16

2. Historie Osvobozeného divadla ...................................................................................... 20

2.1 Jiří Voskovec a Jan Werich ......................................................................................... 22

2.2 Seznam divadelních her a filmů................................................................................... 23

3. Písňová tvorba Jaroslava Ježka ..................................................................................... 26

3.1 Hudební složka ........................................................................................................... 28

3.2 Textová složka ............................................................................................................ 30

3.3 Rozbor konkrétních písní ............................................................................................ 32

3.3.1 David a Goliáš ...................................................................................................... 32

3.3.2 Hej, pane králi ...................................................................................................... 33

3.3.3 Tmavomodrý svět ................................................................................................. 34

3.3.4 Tři strážníci .......................................................................................................... 35

4. Pedagogické využití písní Jaroslava Ježka .................................................................... 37

4.1 Základní školy ............................................................................................................ 38

4.2 Střední školy ............................................................................................................... 39

Závěr ................................................................................................................................... 43

Summary ............................................................................................................................ 44

Seznam pramenů, literatury a internetových zdrojů ........................................................ 45

Přílohy

Anotace

5

Úvod

Tématem mé bakalářské práce je analýza písní Jaroslava Ježka, nejvýznamnějšího českého

skladatele jazzové hudby první poloviny 20. století, a jejich následné pedagogické využití.

Jeho záběr byl široký, z jeho tvorby se však budu věnovat pouze písním, které vytvořil

pro divadelní hry a filmy Osvobozeného divadla. Budu se zabývat jejich stránkou hudební

i textovou, čímž dojde k propojení obou mých aprobačních předmětů, tedy českého jazyka

a hudební kultury.

Seznámím čtenáře s dějinnými událostmi, jež měly vliv na tehdejší Československo, a tedy

i na Ježkův život, který je spolu s historickými souvislostmi náplní první kapitoly. Dále se

budu věnovat slavné éře pražské avantgardní scény Osvobozeného divadla a jejím předním

představitelům, Jiřímu Voskovcovi a Janu Werichovi. Další kapitola již bude věnována

výhradně Ježkovým písním a jejich rozboru.

Praktickým výstupem se pak může stát poslední kapitola, nazvaná Pedagogické využití

písní Jaroslava Ježka, v níž bude podán soupis písní, jež se objevují v učebnicích hudební

výchovy pro základní a střední školy či běžně používaných zpěvnících (Já, písnička apod.),

a návod, jak s nimi pracovat na různých typech škol, aby bylo zároveň využito

mezipředmětových vztahů, které jsou v posledních letech velmi diskutovaným

a frekventovaným požadavkem.

K výběru tématu mě vedl zájem o skladatelovu osobnost, především o jeho pohnutý osud

způsobený téměř absolutní ztrátou zraku. Již od mládí mě taktéž oslovovaly písně

Osvobozeného divadla, nejen díky jejich zpěvnosti a dobře zapamatovatelnému textu, ale

i kvůli jejich klavírní náročnosti, kterou jsem překonala až v posledních letech, a mohla jsem

tak plně vychutnat požitek z dokonalé hudby.

Cílem mé práce není kompletní zmapování Ježkova díla, ačkoliv je jeho výčet samozřejmě

uveden, ale spíše obecné seznámení s postupy, kterých skladatel používal při vytváření svých

písní, čím se inspiroval, do jaké míry byl ovlivněn texty Voskovce a Wericha apod.

6

Podrobnější analýza každé z písní by přesahovala rámec této práce, proto jsem se omezila jen

na čtyři z nich a více jsem se věnovala obecnějším principům, na základě nichž písně

vznikaly. Dalším cílem je podat ucelený pohled na využití písní v pedagogické praxi. Skladby

jsou ve školách běžně zpívány, obvykle však nezbývá dostatečný prostor k rozboru textu či

větší práci s písní samotnou.

Z tohoto důvodu jsem nepracovala s orchestrálními partiturami, k nimž byl i obtížnější

přístup, ale pouze s klavírním výtahem (zhotoveným samotným Ježkem), který je ve školské

praxi lépe využitelný. Velmi nápomocným shledávám i server www.youtube.com, na němž je

možné nalézt velké množství dobových i současných nahrávek. V nich se setkáme s různými

interpretacemi písní Osvobozeného divadla, jež mohou podněcovat k další práci se skladbami,

což je také hlavním cílem mé bakalářské práce.

7

1. Biografie Jaroslava Ježka v kontextu doby

Jaroslav Ježek prožil svůj krátký život v době plné politických i kulturních zvratů.

Za oněch 36 let začaly dvě světové války, po první z nich se v Evropě z Rakouska-Uherska

zformovalo několik nových států (včetně Československé republiky), vznikl Sovětský svaz

socialistických republik (SSSR), 1929 vypukla světová hospodářská krize, v Německu se

k moci dostala Hitlerova NSDAP.

V umění se projevují směry jako je modernismus, avantgarda, existencialismus,

impresionismus, expresionismus či dadaismus.

1.1 Dobové souvislosti

Počátek 20. století se nesl v duchu rozporů mezi evropskými mocnostmi a nebylo možné

je řešit jinak než válečným konfliktem. 28. 7. 1914 tedy započala první světová válka

(předcházel jí vznik Trojspolku a Trojdohody, jako záminka k vyvolání bojů posloužil atentát

na následníka rakouského trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu 28. 6.

1914), jež trvala do 11. 11. 1918 a během níž přišlo o život na 9 milionů vojáků. Válka jen

zhoršila situaci v Rusku, kde roku 1917 proběhla tzv. říjnová revoluce, a do čela vlády se

dostal Vladimír Iljič Lenin. Mezi další důsledky patří především rozpad 4 evropských

monarchií (Rakousko-Uhersko, Německo, Rusko, Turecko) a vznik nových států –

Československá republika (28. 10. 1918, prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk),

Polsko, Jugoslávie, Litva, Lotyšsko, Finsko a Irsko. USA se staly ekonomicky nejsilnějším

státem světa.

Roku 1922 vznikl totalitní SSSR, 24. ledna 1924 umírá V. I. Lenin a na jeho místo

nastupuje Josif Vissarionovič Stalin. Americký prezident Woodrow Wilson ve 20. letech

inicioval vznik Společnosti národů (SN), která měla případné ozbrojené konflikty členských

států řešit diplomatickou cestou, avšak ne všechny země byly ochotny respektovat dohody SN

8

a ke zvýšení prestiže nepřispěl ani fakt, že USA a SSSR do Společnosti národů nevstoupily.

Její význam tak postupně upadal, mírové snahy tehdejšího světa však pokračovaly (Briand-

Kellogův pakt1).

V mnohých státech se začínají formovat totalitní ideologie, a to komunismus, fašismus

a nacismus, jež se staly masovou záležitostí díky světové hospodářské krizi, jejíž začátek

spatřujeme v krachu na newyorské burze (24. 10. 1929). Velmi vzrostla nezaměstnanost a lidé

ztratili víru v demokracii. USA překonaly krizi díky programu New Deal prezidenta Franklina

Delano Roosvelta, který se vyznačoval státními zásahy do hospodářství – dohled

nad bankami, regulace vývozu a dovozu, určování minimálních cen či zajišťování veřejných

prací.

Hospodářská krize se nevyhnula ani Československu, v němž se ve velkém objevovaly

národnostní problémy, především s německou menšinou v Sudetech. Celá situace vyvrcholila

30. září 1938 podpisem Mnichovské dohody, kdy byla ČSR odebrána velká část pohraničí

(včetně obyvatel), která se stala součástí Německa. Tím končí období tzv. první republiky.

Necelé dva měsíce po Mnichovu prezident Edvard Beneš abdikoval a odjel do exilu, kde začal

pracovat na obnově státu. Ve funkci ho vystřídal do té doby zcela apolitický soudce Emil

Hácha. Následovalo období tzv. druhé republiky, jež končí dne 15. března 1939 obsazením

republiky německými vojsky a vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava.

Hitlerova moc byla natolik velká, že 1. září 1939 rozpoutal druhou světovou válku, která

trvala až do roku 1945 a do níž vstoupily v jejím průběhu i mimoevropské země (USA,

Japonsko aj.). Pro Čechy to znamenalo obrovský útlak ze strany Německa a jeho spojenců,

veškeré pokusy o demonstrace byly krvavě rozháněny, byly vypáleny obce Lidice a Ležáky,

tisíce lidí byly odvlečeny do koncentračních táborů. Na druhou stranu existoval domácí odboj

1 27. 8. 1928 v Paříži podepsalo patnáct států (mezi signatáři byly všechny evropské velmoci) včetně ČSR smlouvu o vyloučení války jako prostředku mezinárodní politiky. Pakt obsahoval tři hlavní body: 1. odmítnutí války jako prostředku mezinárodní politiky, 2. nutnost řešit jakékoliv spory mírovými prostředky, 3. stanovení podmínek účasti v paktu. Smlouva však neobsahovala žádné sankce za její porušení ani konkrétní závazek států odzbrojit či alespoň zbrojení omezit. Do konce roku 1933 přistoupilo k paktu dalších 50 států.

9

(jeho největší akcí byl úspěšný atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha vykonaný

27. května 1942), který byl podpořen i odbojem zahraničním, jehož se účastnili čeští

emigranti v čele s Edvardem Benešem. K definitivnímu zlomení německé moci nad Evropou

došlo 8. května 1945 a Československá republika byla osvobozena.

1.1.1 Společensko-kulturní pozadí

Pro kulturu a umění počátku století byla příznačná nezávislost a svoboda, odpoutání

od ideologie. Vznikala celá řada nových proudů – fauvismus, expresionismus, kubismus,

futurismus a dadaismus. V SSSR se po válce prosadil socialistický realismus (díla

M. Šolochova či I. Babela). V Evropě se díky válce rozrostlo hnutí za emancipaci žen

(za odvedené muže musely nastoupit do výroby) a posílily dělnické strany. Beznaděj

a prázdnotu z války pak ztvárnili ve svých dílech především literáti (E. M. Remarque,

E. Hemingway).

Období 20. let je označováno jako „zlatá léta“. Bylo to období prosperity a hospodářského

růstu, rozvíjela se telekomunikace, automobilový průmysl způsobil revoluci v dopravě a lidé

začali cestovat civilními leteckými společnostmi. Vznikala kina, USA produkovaly velké

množství filmů a zrodil se fenomén Hollywoodu. Byly natočeny nejlepší němé grotesky

s Busterem Keatonem, Stanem Laurelem a Oliverem Hardym, Haroldem Lloydem a Charliem

Chaplinem. Poslouchal se jazz, začaly vysílat rozhlasové stanice a obrovsky stoupl prodej

gramofonových desek. Ženy se emancipovaly, nosily krátké vlasy, kalhoty a získávaly

volební právo (v ČSR v roce 1918).

Po vzniku samostatného Československa došlo k velkému rozvoji kultury a školství.

Tvořili u nás jak česky (J. Hašek, K. Čapek, V. Vančura, J. Wolker, J. Seifert, V. Nezval,

J. Voskovec a J. Werich), tak německy (F. Kafka, F. Werfel, R. M. Rilke, E. E. Kisch) píšící

autoři. Rozvíjela se i filmová tvorba, především ve studiích na Barrandově a poté i ve Zlíně.

10

Největšími hereckými hvězdami byli O. Nový, H. Haas, V. Burian, A. Mandlová či

L. Baarová. Celkově bylo období první republiky velmi příznivé, protože umělci směli tvořit

zcela svobodně.

Počátkem 30. let se část umělců dala do služeb režimu dané země a vytvářela tzv. oficiální

umění. Ostatní svou činnost museli podrobit autocenzuře, nebo přestat tvořit a emigrovat.

Přesto chtějí upozornit na hrozbu nacistického Německa – Charlie Chaplin točí film Diktátor,

Karel Čapek píše Bílou nemoc a Válku s mloky a Voskovec s Werichem uvádí hry Caesar,

Kat a blázen či Pěst na oko. Střediskem filmu se stává Hollywood, přicházejí sem herecké

hvězdy z celého světa – G. Garbo, M. Dietrichová, Ch. Chaplin. V Americe se též rodí jazz –

kolébkou byl New Orleans a hlavní představitelé Louis Armstrong a George Gershwin –

a v 30. letech swing (hlavní postavou byl Duke Ellington). Světové proslulosti dosahuje český

hudební skladatel Leoš Janáček.

Následoval útlum kvůli druhé světové válce, jež našla svůj obraz v literatuře (Sophiina

volba, Hlava XXII, Nazí a mrtví či Plechový bubínek) i filmu (Schindlerův seznam,

Stalingrad, Zachraňte vojína Ryana aj.).

1.2 Osobnost Jaroslava Ježka

Narodil se 25. září 1906 na Žižkově jako první dítě dámského krejčího Adolfa Ježka a jeho

ženy Františky. Dva roky poté přišla na svět dcera Jarmila. Již od narození trpěl Jaroslav

šedým zákalem na pravém oku, který se mu lékaři pokoušeli operativně odstranit, ovšem

neúspěšně, oko ztratili a mezitím se šedý zákal přemístil do levého oka. K jeho operaci už

rodiče nesvolili a raději zvolili pro svého syna chatrný zrak než možnou slepotu. Brzy nato

prodělal spálu, po níž následoval hnisavý zánět obou uší, který se nevyhojil a jehož

následkem byla trvalá nedoslýchavost. Mimo jiné měl jednu ledvinu zcela zakrnělou a druhou

11

zbytnělou, s nimiž se nedalo příliš dlouho žít, a také vysoký krevní tlak. O těchto dvou vadách

však nikdo zatím nevěděl.

Od 7 do 14 let tedy navštěvoval Hradčanský ústav pro výchovu a léčení slepých a na oči

chorých dětí, kde se naučil číst hmatem (potají však četl levým okem), poznal hru na klavír,

citeru, klarinet a violoncello a nabyl poznatky ze sborového zpěvu či harmonie. Na internátě

nebyl ale spokojen, a ačkoliv v dětství prohlásil, že bude skladatelem, ze vzdoru propadal

z hudebních předmětů. Nepodřizoval se místní kázni ani školským požadavkům. Přesto mu

otec po jeho návratu koupil starší piano a Ježek byl konečně šťastný, že může hrát, co se mu

zlíbí.

Byl přijat na hudební školu Dvořákeum, kde ho jedna z dcer ředitele připravila na přijímací

zkoušku na konzervatoř. Původně chtěl sice studovat hudební vědu na univerzitě u prof.

Zdeňka Nejedlého, ale kvůli nedostatku předchozího vzdělání nebyl přijat. Roku 1924 se tedy

podrobil zkoušce do klavírního oddělení konzervatoře. Zkušební komisi udivil už jeho výběr

skladeb – Sonatina Maurice Ravela ani Boston z klavírní Suity 1922 Paula Hindemitha nebyly

v Praze téměř známy. Zkoušející však zneklidňoval jeho chabý zrak, který by nebyl

vyhovující pro náročné studium klavírní hry, proto jej doporučili (po úspěšné zkoušce

z improvizace, o níž byl požádán, avšak nikdy se jí nevěnoval) do kompoziční třídy Karla

Boleslava Jiráka a sám Alois Hába si jej vybral pro svůj čtvrttónový kurz. V tomto okamžiku

se Ježkovi změnil svět. O skladatelství vždy jen snil a choval k němu příliš velkou úctu, než

aby se o něj sám pokusil.

Po úspěšném ročním studiu skladby byl přijat do klavírní třídy, kde se ho ujal Albín Šíma.

Do Evropy v té době mířil modernismus a Ježek byl nadšený, když mohl hrát skladby Sergeje

Prokofjeva, Bély Bartóka, Paula Hindemitha či Leonina Polovinkina. Ve stejný čas však jeho

otec vážně onemocněl (z první světové války se vrátil s nemocným srdcem) a 3. srpna 1926

zemřel. Jaroslav zůstal na konzervatoři, a aby mohl dostudovat, musela rodinu živit matka

s Jarmilou (vyučila se švadlenou).

12

Rok po smrti otce začal Ježek komponovat. Jeho prvotinou, kterou se odvážil uveřejnit,

byla píseň na Seifertův text, jež sklidila velký úspěch nejen mezi jeho vrstevníky, ale

i profesory. Začal tedy vyhledávat podobné texty a zanedlouho se pro něj stal modlou básník

Vítězslav Nezval. Zhudebnil některá čtyřverší z jeho Pantomimy, a dokonce je samotnému

autorovi přehrál a přezpíval. Nezval byl nadšen a s Ježkem navázali trvalé přátelství. Mladý

skladatel se stával stále známějším – ne snad díky svým skladbám, ale díky improvizaci, v níž

vynikal a ve které byla pohotovost, nápady i humor. Na zadané tóny byl schopen vytvořit

jakoukoli hudební formu či zahrát píseň Šla Nanynka do zelí ve stylu Mozarta, Wagnera,

Smetany, Strausse nebo Hašlera. A byla to právě improvizace, která ho dovedla až na jeviště

tehdejšího Osvobozeného divadla Na Slupi. Z jednoho představení vypadlo hudební číslo, jež

nebylo čím nahradit, a E. F. Burian prosadil výstup Ježka, ačkoli s tím režisér J. Honzl

nesouhlasil. Publikum si jeho improvizace zamilovalo a v novinách se okamžitě psalo

o novém skladateli.

Finanční ohodnocení z těchto představení nebylo nikterak velké, přesto však dopomohlo

k lepšímu chodu domácnosti Ježkových. V tu dobu podstoupil Jaroslav operaci pravého oka,

které odumřelo a podle lékařů škodilo oku levému. Ačkoli byl odborníky ujištěn, že vynětí

oka nebude téměř bolet, vrátil se z nemocnice zcela zničený a obrovské bolesti musel mírnit

tichem a tmou. Na konzervatoř se pak vrátil s ovázanou hlavou, aniž by komentoval, co se

ve skutečnosti stalo.

V červnu roku 1927 končí své studium skladby – za pouhé tři roky se stal skutečným

skladatelem – a jeho absolventskému vystoupení dominují soudobé taneční melodie foxtrotu,

tanga a charlestonu. V prosinci pak studia přerušuje díky mecenáši dr. J. Mandićemu, jež ho

poslal na několik měsíců do Paříže. Okamžitě se ho ujali na československém velvyslanectví

a jeden z úředníků, dr. Miloš Šafránek, který ho uváděl do salónů, kam by asi jinak neměl

přístup. Salónní společnost však byla pro Ježka příliš upjatá a jeho pobyt v ní neměl téměř

žádný význam. Jinak tomu bylo u koncertů – tam slyšel mnoho soudobých skladatelů, poprvé

13

se setkal s živou jazzovou hudbou a velký dojem na něj udělali i černošští zpěváci The Fisk

Jubilee Singers. Pobyt ve Francii mu pomohl dozrát a Ježek z něj načerpal vše, co bylo

možné. Pak se znovu vrátil ke klavírním hodinám A. Šímy a ke studiu skladby u Josefa Suka

na mistrovské škole.

Mezitím se v Praze stali hlavní dvojicí a vedoucími zcela nového Osvobozeného divadla

Voskovec s Werichem. Jejich první hra Vest pocket revue měla obrovský úspěch, avšak další

hry spíše upadaly. Když v roce 1928 procházelo divadlo krizí, přizvali oba komikové

ke spolupráci Ježka, s nímž se znali z dřívějších let. Voskovec a Werich původně používali

zahraniční písně opatřené vlastním textem, avšak chtěli mít vlastního skladatele, jenž by

rozuměl jejich osobitému humoru a vhodně jej doplnil hudbou. Ježek váhal, neboť hudba se

v té době dělila na vážnou, jež byla uznávaná, ať už byla kvalitní nebo ne, a tzv. lehkou, jíž se

opovrhovalo, i když byla zdařilá. Věděl, že když se jeho jméno objeví u revuálního divadla,

kritika o něm napíše, že se prodal. Pochyboval také o mínění svých profesorů z konzervatoře,

přesto do hry Premiéra Skafandr vytvořil písně Tři strážníci, Zasu a Skafandr fox,

a nastartoval tím tak slibnou budoucnost výtečného divadla.

Studium skladby ukončil v roce 1929, klavírní třídu pak opustil o rok později a mohl se

věnovat svým vlastním kompozicím. Navázal přátelství s mnoha umělci, od nichž mohl čerpat

ponaučení a také inspiraci pro svou činnost. Divadlo mu poskytovalo dostatečný výdělek, aby

mohl domácnost vést sám a nemusel být závislý na matce či sestře, koupil si nový klavír, ale

především si koupil dalekohled, s nímž poprvé spatřil věci a lidi, které jen slýchal. Zařídil si

pokoj podle vlastního uvážení2, operu už nevnímal jako koncert, nýbrž jako divadelní celek

s výpravou a kostýmy, chodil na výstavy. Od hry Fata morgana se těšilo divadlo obrovskému

úspěchu, který trval bezmála deset let, milovaná práce však Ježka velmi vyčerpávala. Své

2 Ježek se obklopil modrou barvou, o níž projevoval enormní zájem a jež v něm podněcovala silné vizuální emoce, snad kvůli jeho stavbě oka. Psal na modrý papír, používal modré obálky, kupoval si modré kravaty, košile i obleky. Jeho pokoj s modrými stěnami i záclonami – tzv. Modrý pokoj – je jednou ze stálých expozic Národního muzea.

14

koncertní skladby komponoval obvykle z popudu přátel, ale i z vlastní niterní potřeby se

v tomto odvětví vyjádřit. Stále navštěvoval koncerty, kupoval nové noty a sledoval domácí

i zahraniční kulturní dění.

V červnu 1931 odjel spolu s Voskovcem a Werichem do Paříže natočit jejich první film

Pudr a benzin (režie se ujal Jindřich Honzl), který ovšem nebyl tak úspěšný, jak se původně

předpokládalo. Nikoho z aktérů to však příliš nemrzelo a mohli se dále věnovat své divadelní

činnosti. Roku 1934 pak Ježek navštívil Florencii, jíž byl tak uchvácen, že k zájezdu do Itálie

zlákal i Voskovce a Wericha. Podobné nadšení projevil o dva roky později při návštěvě

Moskvy, kde s ním byl jen Werich. Mezitím se z Osvobozeného divadla, vyznačujícího se

komikou a bezpředmětným humorem, stalo divadlo bojovné a politické. Situace se stále

vyhrocovala, až byla roku 1938 divadlu odňata koncese a tím se také ukončila celá jeho

činnost. Voskovec, Werich i Ježek bojovali do poslední možné chvíle, otevřeně kritizovali

diktátory, dodávali lidem odvahy, avšak věděli, že pokusí-li se znovu otevřít divadlo, jejich

konec bude rychlý a definitivní.

V této chvíli jim přichází nabídka na menší angažmá v Americe, jež jim nabídla jedna

z bývalých tanečnic divadla. Voskovec s Werichem neváhali ani chvíli, jen Ježek se

rozmýšlel. Přesto na začátku ledna 1939 odletěli. Ačkoli nebyl Ježek novou krajinou nadšen

a chtěl se okamžitě vrátit, setrval na žádost přátel. Amerika je vřele uvítala a lidé s nimi

sympatizovali, velká města měla dokonce silné české nebo slovenské menšiny. Jejich

představení bylo beznadějně vyprodáno, vzbudili velmi kladný ohlas a prvních několik týdnů

neměli nouzi o hmotné zajištění. Všichni se brzy začali učit i angličtinu, aby v cizí zemi

obstáli a mohli se uplatnit na poli divadelním.

Za Voskovcem a Werichem několik dní po vyhlášení Protektorátu přijely jejich rodiny,

a situace se tak pro ně stala přijatelnější. Ježek však psychicky strádal. Dostával sice dopisy

od matky a některých přátel, přesto byl sám a jednoho večera se v opilém stavu pokusil

o sebevraždu. Jeho divadelní kolegové ho však v poslední chvíli zachránili. Od té doby

15

propadl apatii, věnoval se výhradně komorní hudbě a také se odstěhoval do vlastního bytu

v New Yorku. S Voskovcem a Werichem si nepřestal korespondovat, v divadle však s nimi

vystupoval, jen když bylo zapotřebí. Stal se z něj soukromý učitel klavíru a dirigent vlastního

mužského pěveckého sboru. První vystoupení sboru sklidilo neuvěřitelný úspěch a Ježek byl

požádán, aby se ujal i ženského sboru, s nímž se dočkal stejně kladné posluchačské odezvy.

Jeho kompozice však vázly a nikdo nebyl ochoten mu pomoci k propagaci jeho jména

ve vážné hudbě. Konkurence se obvykle postarala o zatracení jeho skladeb a Ježek rezignoval.

V roce 1941 vinou nemocných ledvin začal slábnout a ztrácel chuť k jakékoli činnosti. Kvůli

vstupu USA do války nedostával z domova již žádné dopisy a Ježek stále více churavěl

na těle i na duchu. Ke konci prosince byl převezen do nemocnice, kde byl oddán in articulo

mortis3 se svou přítelkyní Francis Bečákovou. Poslední dny svého života ztratil vědomí

a blouznil, viděl matku a Osvobozené divadlo. Zemřel 1. ledna 1942.

Rakev s jeho ostatky byla přenesena k jevišti, na němž si vydobyl úspěch jeho pěvecký

sbor. Jeho tělo bylo obsypáno květy, rozloučit se s ním přišly stovky lidí, zástupci

československého uměleckého a společenského života. Jeho urna s popelem pak stála

ve Werichově bytě. Po skončení války odjela Francis Ježková s popelem svého manžela

do Československa, kde se 5. ledna 1947 konal smuteční obřad, a urna byla uložena

do pomníku rodiny Ježkových na Olšanských hřbitovech.

Zajímavosti:

V New Yorku byl založen fond Jaroslava Ježka, z jehož výtěžku bylo umožněno mladému

skladateli z Československa studium ve Spojených státech amerických.

Po Ježkově smrti byl Hradčanský ústav pro slepé a na oči choré dětí, jenž sám navštěvoval,

přejmenován na Školu Jaroslava Ježka pro zrakově postižené.

Roku 1990 vznikla v Praze Konzervatoř a Vyšší odborná škola Jaroslava Ježka.

3 In articulo mortis – V okamžik smrti. Rychlý sňatek v případě, že hrozí smrt jednoho ze snoubenců.

16

Památník Jaroslava Ježka spravuje České muzeum hudby v Praze, jež uspořádalo ke stému

výročí narození skladatele výstavu s názvem „Život je jen náhoda“. Probíhala od 22. 9. 2006

do 26. 2. 2007.

V pražské Kaprově ulici č. 10 je k vidění původní Ježkův pokoj – tzv. Modrý pokoj.

1.2.1 Přehled tvorby

Orchestrální hudba:

Koncert pro klavír a orchestr (1927)

Fantasie pro klavír a orchestr (1930)

Koncert pro housle a dechový orchestr (1930)

Symfonická báseň (1936)

Komorní hudba:

Dechový kvartet pro flétnu, dva klarinety a fagot /Serenáda/ (1927)

Dechový kvintet (1931)

Smyčcový kvartet I. (1932)

Sonáta pro housle a klavír (1933)

Duo pro dvoje housle (1934)

Smyčcový kvartet II. (1941)

Klavír:

Suita pro čtvrttónový klavír (1927)

Sonatina (1928)

Capriccio (1932)

Bagatelles piano à deux mains (1933)

17

Etuda (1933)

Rapsodie (1938)

Toccata (New York, 1939)

Grande valse brillante (1939)

Sonáta (New York, 1941)

Písně:

Písničky (1927)

Rychlíkem (1927)

Kalendář (1927)

Milostná (1927)

Čtverák Pierot (1929)

Lamento e trionfo (1929)

Budete se smát, že nemůžu spát (1929)

Čtyři písně (1933)

Láska zhrzená (1934)

Dvě písně na verše A. S. Puškina (1936)

Dobrou noc, ó lásko (1937)

Dětské sbory (1938)

Zejtra je taky den (1939)

Šůr polka (1939)

Vítězné V (1941)

Ne (1941)

Hudební čísla v dramatech Osvobozeného divadla Premiéra Skafandr (1928), Líčení se

odročuje (1929), Fata Morgana (1929), Ostrov Dynamit (1930), Sever proti Jihu (1930), Don

18

Juan a comp. (1931), Golem (1931), Caesar (1932), Robin Zbojník (1932), Svět za mřížemi

(1933), Osel a stín (1933), Slaměný klobouk (1934), Kat a blázen (1934), Vždy s úsměvem

(1935), Panoptikum (1935), Balada z hadrů (1935), Nebe na zemi (1936), Rub a líc (1936),

Těžká Barbora (1937) a Pěst na oko (1938).

Balet:

Nervy (1928)

Scénická hudba:

J. Cocteau: Svatebčané na Eiffelce (1927)

I. Goll: Pojištění proti sebevraždě (1927)

A. Hoffmeister: Park (1927)

G. K. Chesterton: Kamarád Čtvrtek (1927)

L. Holberg: Jeppe z kopečku (1927) – předehra, píseň, melodram, menuet, waltz-boston,

charleston, polka

M. Achard: Malborough do boje táhne (1929)

J. Ford: Giovanni a Anabella (1930)

A. Hoffmeister; C. Goldoni: Zpívající Benátky (1932)

V. Vančura: Jezero Ukereve (1936)

W. Shakespeare: Timon athénský (1936)

S. J. Hsiung: Paní Studánka (1937)

Molière: Don Juan (1937)

Filmová hudba:

Ze soboty na neděli (režie G. Machatý, 1931)

Pudr a benzín (rež. J. Honzl, 1931)

19

Peníze nebo život (rež. J. Honzl, 1932)

U nás v Kocourkově (rež. M. Cikán, 1934)

Hej-Rup! (rež. M. Frič, 1934)

Všudybylova dobrodružství (rež. K. Dodal, 1935)

Lidé na kře (rež. M. Frič, 1937)

Svět patří nám (rež. M. Frič, 1937)4

Ježkova hudba byla použita také v mnoha filmech pozdějších let (např. Blázni mezi námi,

Taková láska, Až přijde kocour, Skok do tmy, Pelíšky, Tmavomodrý svět), pro tuto práci však

není třeba znát dopodrobna výčet všech snímků.

Nejobsáhlejším počinem v Ježkově tvorbě jsou bezesporu písně ke hrám a filmům

Osvobozeného divadla, kterým se budeme věnovat v samostatné kapitole 3. Písňová tvorba

Jaroslava Ježka.

4 HOLZKNECHT, VÁCLAV. Jaroslav Ježek. 1. vyd. Praha : Horizont, 1982. 171 s. ISBN neuvedeno, s. 138-147.

20

2. Historie Osvobozeného divadla

19. února 1925 sehrála skupinka konzervatoristů z dramatického oddělení

ve vyšehradském divadélku Na Slupi pod režií Jiřího Frejky poněkud avantgardní a nevšední

představení Cirkus Dandin. Produkce působila spíše jako cirkus než činohra, herci byli

pomalovaní jako šašci a na prázdném jevišti stálo jen několik praktikáblů. Přesto znamenalo

vystoupení manifest v dosavadní divadelní tvorbě, a dalo tak vzniknout neprofesionálnímu

uskupení, které dostalo název Osvobozené divadlo. Ze začátku v něm působili herci Jarmila

Horáková, Stanislav Neumann či Míra Holzbachová a režiséři Jiří Frejka, Jindřich Honzl

a začínající Emil František Burian.

Začátkem roku 1927 se divadlo přestěhovalo do malostranské Umělecké besedy a několik

měsíců poté se skupina rozdělila na dvě části kvůli vyhraněným osobnostem režisérů – první

skupina s režisérem Frejkou a Burianem odešla a založila vlastní divadlo Dada, druhá

pod vedením Honzla pokračovala pod názvem Osvobozené divadlo. Hrála se v něm

především zahraniční dramata, která podnítila české autory, aby psali pro divadlo hry

podobného stylu. Brzy se tak stal oblíbeným V. Nezval, J. Mahen nebo V. Vančura. Divadlo

bylo poutavé a emotivně pestré, postupně jím začala prostupovat i hudba, neboť E. F. Burian

byl svým rodem hudebník a jako jeden z kmenových členů divadla měl právo do programu

zasahovat. Brzy se tu objevili i další hudebníci se svými malými vstupy – K. Šrom,

F. Kyselka a J. Ježek.

Tito lidé milovali film, především Charlieho Chaplina, pantomimu, commedii dellʼarte,

cirkus díky jeho barevnosti a pestré směsi vystupujících, a protože je činohra nudila svým

neměnným řádem, dávali přednost tehdy populární revue, jež se vyvinula z úpadkové operety

a poskytovala divákovi širokou škálu samostatných výjevů spojených v jeden zdánlivý celek.

19. dubna 1927 došlo v divadelním sále Umělecké besedy ke studentskému představení,

v němž se skloubily všechny výše zmíněné prvky. Vystoupení se blížilo spíše kabaretu než

činohře, poněvadž obsahem byla groteskní zápletka doplněná o volné výjevy, skeče, písničky

21

a tance. Ústřední hereckou dvojicí, a zároveň autory hry, se stali Petr Dolan a J. W. Rich – asi

dvaadvacetiletí mladíci s nabílenými obličeji klaunů, kteří stáli na divadelních prknech

prakticky poprvé. Petr Dolan se ve skutečnosti jmenoval Jiří Voskovec a J. W. Rich Jan

Werich. Revue byla plná humoru, text obsahoval cizí názvy, jež byly tehdy moderní,

nesklouzla ovšem k afektu či zbytečnému patosu. Oproti dřívějším počinům Osvobozeného

divadla byl jejich výtvor zcela původní, plný osobitých nápadů a nikterak nenapodoboval cizí

vzory. Díky jejich představení s názvem Vest pocket revue (tedy revue z kapsičky u vesty) se

zrodil zcela nový typ českého divadla, který neměl konkurenci.

Zpráva o úspěchu se rychle roznesla a Vest pocket revue se stala pravidelnou součástí

repertoáru divadla. Voskovec s Werichem už nebyli ochotníky, ale vedoucími komiky,

a ostatní herci začali za své výkony pobírat pravidelným plat. V roce 1929 odešel J. Honzl

do Brna a poté se Voskovec, Werich a již dříve osvědčený Jaroslav Ježek se stali hlavními

osobnostmi Osvobozeného divadla. Nevídaný úspěch, o němž svědčila vždy vyprodaná

představení, tkvěl především v aktuálnosti, originalitě a umělecké hodnotě jejich her. Vznikla

tak značka V+W, která už svou grafickou podobou a zvukem přitahovala přímo magneticky

masy lidí.

S výjimkou hry Osel a stín ztvárnili vždy V+W vedlejší postavy, jež zdánlivě nesouvisí

s dějem, svou nešikovností a přílišným dobráctvím se do něj ale zapletou a nakonec jej

rozřeší. Jejich figury často vystupovaly z děje, což se zdůraznilo tím, že Voskovec a Werich

vyšli před oponu, která se za nimi zavřela, a na předscéně svými improvizovanými dialogy

komentovali dění na jevišti, ale i aktuální společenské události. Tím se předcházelo

případnému okoukání divadelního kusu a byla zaručena originalita a přitažlivost každého

představení.

Až do konce roku 1931 mohlo divadlo uvádět své idylické komické hry, jež se ani z daleka

nepodobaly politické satiře. Avšak začátkem dalšího roku se v Itálii zvětšuje moc

Mussoliniho a v Německu Hitlera, jejichž krutost byla přílišným protipólem lidskosti

22

a rozumu Voskovce a Wericha. V březnu 1932 je tak uvedena hra Caesar s aktuálním

politickým námětem a takřka přes noc se z Osvobozeného divadla stalo divadlo politické. Tím

se mění i další tvorba a typy postav V+W. Nyní vystupují jako lidoví kumpáni, bojující

za lepší podobu světa. Při představení Kat a blázen roku 1934 vypukly dokonce demonstrace

fašizující části publika, že se Voskovec s Werichem nakrátko vzdali své divadelní činnosti

a také opustili domovskou scénu U Nováků. Po naléhavých radách přátel si o rok později

najali malou scénu Rokoko v Lucerně, na níž byla uvedena jedna z nejúspěšnějších her,

Balada z hadrů. Kladný ohlas obecenstva je 1936 přivedl zpátky k Novákům, kde sehráli ještě

5 nových kusů, než bylo v roce 1938 – den před chystanou premiérou hry Hlava proti Mihuli

– divadlo úředním výnosem zavřeno.

V roce 1946 se ještě pokusili Osvobozené divadlo obnovit, ovšem bez Ježka, který zemřel

1942 v USA, hrou Divotvorný hrnec, politické poměry však nebyly nakloněny politické satiře.

Navíc se začaly objevovat rozpory i mezi samotným Voskovcem a Werichem, proto se oba

raději vydali svou vlastní cestou.

2.1 Jiří Voskovec a Jan Werich

Komikové mohou vystupovat jako jednotlivci, nebo ve skupinách, z nichž nejčastější

a nejoblíbenější útvar je dvojice. Jejím základním principem je kontrast – ať už se jedná

o vnější podobu (např. Pat a Patachon), či odlišný charakter (např. Laurel a Hardy). To je

případ i Voskovce a Wericha, již nalezli svůj pravzor v italské improvizované comedie

dellʼarte, konkrétně šlo o postavy dvou potřeštěných sluhů, kteří vraceli děj do normálních

kolejí.

Jiří Voskovec (1905-1981) byl herec, spisovatel a textař. Jeho předkové pocházeli

z Francie, jeho matka byla dcerou malíře Soběslava Pinkase a otec (původním jménem

Wachsmann, za první světové války si jej počeštil) vojenský kapelník. Není tedy divu, že

23

po nich Voskovec zdědil jazykové, literární, malířské i hudební nadání a velkou dávku

fantazie. Francouzština byla jeho druhým jazykem, a tak mohl dokončit svá středoškolská

studia na Lycée Carnot ve francouzském Dijonu. Přes svou vtipnost byl povahově velmi

uzavřený a ostýchavý. I proto vynikal jako herec spíše ve statických scénách, kde mohl

uplatnit svou konverzační pohotovost a znamenitou dikci.

Na začátku roku 1939 emigroval do USA, ale 1946 se vrátil zpět. Poté žil krátce ve Francii

a roku 1950 odjíždí znovu do Ameriky. Bydlí v New Yorku a hraje v mnoha představeních

na Broadwayi pod jménem George Voskovec. Poslední rok života strávil v Kalifornii, kde

také zemřel. Příčinou jeho smrti byl infarkt.

Jan Werich (1905-1980) byl filmový a divadelní herec, dramatik a scénárista. Na gymnáziu

se seznámil s J. Voskovcem, se kterým roku 1926 vytvořil dvojici. Typická pro něj byla

výrazná obličejová mimika blízká klaunovi. Oproti Voskovcovu střednímu tempu promluvy

se vyjadřoval Werich přímo závratnou rychlostí, přesto byly jeho věty srozumitelné. Záhy

nabyl větší tělesné váhy, která jen podpořila jeho charakter dobráka.

V roce 1939 spolu s Voskovcem a Ježkem emigroval do USA. Po válce se vrátil a po roce

1948 se jeho novým partnerem stal Miroslav Horníček. Roku 1963 mu byl udělen titul

národní umělec, kvůli nesouhlasu s režimem je postaven mimo hlavní proud tehdejší kultury.

Umírá 1980 v Praze.

2.2 Seznam divadelních her a filmů

Divadelní hry:

Vest Pocket Revue (premiéra 19. 4. 1927)

Smoking Revue (prem. 8. 5. 1928)

…si pořádně zařádit (prem. 17. 10. 1928)

Gorilla ex machina (prem. 28. 11. 1928)

24

Kostky jsou vrženy (prem. 11. 1. 1929)

Ve výše uvedeném přehledu ještě nezazněla hudba Jaroslava Ježka. V následujícím výčtu již

hudební složku představení Ježek obstaral.

Premiéra Skafandr (prem. 12. 3. 1929)

Líčení se odročuje (prem. 19. 10. 1929)

Fata morgana (prem. 10. 12. 1929)

Ostrov Dynamit (prem. 11. 3. 1930)

Sever proti Jihu (prem. 1. 9. 1930)

Don Juan & Comp. (prem. 13. 1. 1931)

Golem (prem. 4. 11. 1931)

Caesar (prem. 8. 3. 1932)

Robin Zbojník (prem. 23. 9. 1932)

Silvestrovský kaleidoskop (31. 12. 1932)

Svět za mřížemi (prem. 24. 1. 1933)

Děti kapitána Bublase (prem. 18. 2. 1933)

Osel a stín (prem. 13. 10. 1933)

Slaměný klobouk (prem. 27. 2. 1934)

Kat a blázen (prem. 19. 10. 1934)

Vždy s úsměvem (prem. 31. 12. 1934, po úpravě 15. 1. 1935)

Panoptikum (prem. 9. 4. 1935)

Balada z hadrů (prem. 28. 11. 1935)

Nebe na zemi (prem. 23. 9. 1936)

Rub a líc (prem. 18. 12. 1936)

Panorama (prem. 19. 4. 1937)

25

Těžká Barbora (prem. 5. 11. 1937)

Pěst na oko (prem. 3. 4. 1938)

Filmy:

Pudr a benzin (1931, premiéra 15. 1. 1932)

Peníze nebo život (1932, prem. 14. 10. 1932)

Hej-Rup! (1934, prem. 26. 10. 1934)

Svět patří nám (1937, prem. 30. 7. 1937)5

5 HOLZKNECHT, VÁCLAV. Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo. 2. vyd. Praha : ARSCI, 2007. 402 s. ISBN 978-80-86078-67-0, s. 360.

26

3. Písňová tvorba Jaroslava Ježka

Než začneme s podrobnějším rozborem písní, je třeba si uvést výčet, o jaké skladby se

jedná a z kterých her pocházejí. Pro úplnost uveďme, že většina dramat Osvobozeného

divadla obsahovala nejen sólové písně (případně písně pro komorní uskupení – trio, kvarteto

aj.), ale i sbory, melodramy, operní výjevy (obvykle parodované), balety, orchestrální výstupy

– předehry, intermezza nebo finále. Těmi se ovšem nebudeme zabývat, neboť tématem práce

jsou pouze písně, nikoli celá hudební náplň představení. Ta se postupem času měnila a bude

zde uvedena jen její premiérová podoba, další vkládání a odebírání hudebních čísel nebudeme

zbytečně rozvádět.

V následující tabulce jsou chronologicky seřazeny hry Osvobozeného divadla z doby, kdy

už v něm působil J. Ježek, a k nim jsou přiřazeny písně v tom pořadí, v jakém se v představení

objevovaly:

Divadelní hry Písně

Premiéra Skafandr Tři strážníci; Zasu; Skafandr fox

Fata morgana Fata morgana fox; Měsíc je má hvězda

Ostrov Dynamit Dynamit fox; Tmavomodrý svět; Idyla nordická; Tři strážníci

Sever proti Jihu Mercedes; Pochod neutrálů

Don Juan & Comp. Prodám srdce; Prázdná náruč; Don Juan waltz; Don Parola a Don

Pandero; Není dobrodruh jako dobrodruh

Golem Pochod stoprocentních mužů; Chmury Jeho Milosti; Píseň strašlivá

o Golemovi; Nikdy nic nikdo nemá; Pražská java; Balada o džbánu

Caesar Pochod plebejců; Kleopatra; Vojna a mír; Římské lázně; Ezop

a brabenec; V domě straší duch; Evropa volá

27

Robin Zbojník Balada o Zbojníku Robinovi; Na shledanou v lepších časech; Proč

nemohu spát; Polka specielně aktuelní

Svět za mřížemi Devět řemesel – desátá bída; Život je jen náhoda; Tisíc a jeden sen

(též Každému z nás); Příliš horlivosti škodí

Osel a stín Civilizace; Klobouk ve křoví; Minulost přes palubu; Zlatá střední

cesta; Bůh suď

Slaměný klobouk Vyznání lásky; La-la-la; Tři doby země evropské (později Kam asi

svět míří); Tak se naši otcové chechtali

Kat a blázen Carioca sol y umbra (Co na světě vadí); Svítá; Šaty dělaj člověka;

Když jsem kytici vázala; Pohádku o katu a bláznu (též Kat

a blázen); Hej rup; Peklo i ráj (též Slunce a stín)

Vždy s úsměvem Zakázané ovoce; Ze dne na den; Peklo i ráj; Na shledanou

v lepších časech

Panoptikum Babička Mary; Tys bratr náš; Proti větru

Balada z hadrů Hej, pane králi; Potopa; Svět na ruby; Tři košile děda Nezamysla

Nebe na zemi Nebe na zemi; Vousatý svět; Buďte blahořečený

Rub a líc Rub a líc; Prabába mé prabáby; Svět patří nám (původně Pochod

optimistů); Strejček Hlad; Hej rup; Evropa jaká je; O Španělsku si

zpívám

Těžká Barbora Holduj tanci, pohybu; Vy nevíte, co je středověk; Konšelská,

Tragédie vodníkova; Co na světě mám rád; David a Goliáš

Pěst na oko Záleží na nás; Trojský kůň; Lodnická; Kolumbovo vejce; Jarní vítr

Také ve filmech Voskovce a Wericha byly použity písně z her Osvobozeného divadla,

v několika málo případech se však pro film stvořila píseň nová. Ve filmu Pudr a benzin

28

zazněly již známé písně „Nikdy nic nikdo nemá“ a „Ezop a brabenec“, film Peníze nebo život

použil „Pochod stoprocentních mužů“ a nové písně „Život je jen náhoda“, která byla

o několik měsíců později použita ve hře Svět za mřížemi, a „Peníze nebo život“. Pro Hej-Rup!

byla napsána stejnojmenná píseň, jež byla poté použita v představení Těžká Barbora a píseň

„Ze dne na den“. V posledním snímku Svět patří nám to byly již dříve použité písně „Pochod

stoprocentních mužů“, „Svět patří nám“ a nově vzniklá „Stonožka“.

Nyní se s písněmi seznámíme jak po stránce hudební, tak textové, a některé z nich si

podrobněji rozebereme.

3.1 Hudební složka

Jaroslav Ježek ve svých písních vycházel zejména z jazzu. Původně černošská nástrojová

hudba si jej podmanila svou rytmikou, živelností, nespoutaností, propojením s tancem, neboť

černoši nedokázali hrát a zpívat, aniž by se při tom nehýbali. Základem byla kolektivní

improvizace a píseň nikdy nedostala konečnou podobu, protože každá interpretace byla

jedinečná a do hudby vnášela vždy něco nového. Kolébkou jazzu se stal kolem roku 1900

New Orleans, později se centrum přesunulo do Chicaga.

Příznačná pro jazz je improvizace, která zajišťuje proměnlivost hudby a pracuje též

s momentem překvapení. Oblíbeným prostředkem jsou především synkopy, které pravidelný

sudý rytmus ozvláštňují. Současně se rozvíjí i takt třídobý, jenž dává vzniknout

polyrytmickým útvarům. Kombinace všech prvků zamezuje vzniku nudy či opakování

a hudebníkovi poskytuje bohaté možnosti, jak hudbu vytvářet a pracovat s ní. Obsazení

jazzového orchestru sestává z běžně používaných evropských nástrojů – trubka, pozoun,

klarinet, saxofon, klavír, kytara, banjo, kontrabas, tuba, bicí nástroje. Zřídkakdy se využívají

29

housle a vibrafon. Lidský hlas ve sborové podobě se vyskytuje výjimečně, avšak sólový zpěv

je důležitou a častou složkou hudebního projevu.

Ačkoliv jazz sám o sobě nevytvořil taneční formy, hrál taneční melodie, z nichž se

vyvinuly tance blues, foxtrot, slowfox, paso doble, tango, rumba, carioca, valse boston, waltz,

java a další. Výše uvedené taneční formy běžně vytvářel i Jaroslav Ježek, přizpůsobil je ale

svému vkusu, potřebám a také českým poměrům. Synkopy se vyskytují jen na vhodných

místech, rytmika je bohatší než ta, které užívá klasický jazz, a například pro Ježka typické

blues není ukřičené a patetické (jako je tomu u černošských projevů), nýbrž spíše

melancholické, citové a diskrétní.

Tanec byl pro Jaroslava Ježka neodmyslitelně spjatý s hudbou. Ačkoliv sám kvůli

špatnému zraku tančit nemohl, tanec miloval i v pouhé hudební podobě. I proto dokázal

stvořit zcela novou taneční hudbu, jež měla formu uměleckou i užitkovou a která se v této

podobě dříve nevyskytovala, neboť do té doby poslední vzniklou taneční formou byl vídeňský

valčík, který nedával příliš mnoho prostoru k vyjádření radosti z hudby i tance samotného.

Typickým tancem dvacátých let se tak stal foxtrot – ve čtyřčtvrťovém rytmu se páry pohybují

jako by chodily sem a tam. Foxtrot je svižný energický tanec vyjadřující radost ze života.

Ježkovy písně můžeme rozdělit do několika skupin právě podle tanců, v jejichž rytmu jsou

napsány:

1. Valčík, waltz, valse boston

2. Polka

3. Blues

4. Tango, paso doble

5. Foxtrot, charleston

6. Slowfox, beguine

7. Rumba, carioce

8. Pochod

30

Bylo pak už jen na skladateli, jakou taneční formu přiřadí k předloženému textu, aby

vznikla dokonalá píseň, jež navodí správnou náladu a vystihne situaci. Proto se také Ježek

striktně nedržel zákonitostí, jež určovaly každý tanec, a s klidným svědomím použil jinou

instrumentaci či do tance vnesl něco zcela nového, osobitého, co by si žádný jiný skladatel

nedovolil a snad ani nepředstavil.

Volil obvykle jednoduchou a pravidelnou písňovou formu, jež začínala čtyřmi nebo osmi

takty předehry, následovala kratší zpívaná část, tzv. verze, jež uváděla do děje a plnila funkci

sloky, a delší část, tzv. refrén, obsahující hlavní poslání textu. Tyto tři díly (úvod, verze,

refrén) se ovšem podle potřeby obměňovaly – někde úvod zcela chybí, jinde je zase

prodloužen („Peklo i ráj“), v písni „Klobouk ve křoví“ není verze zpívaná apod. Důležitá byla

jednoduchost a zapamatovatelnost melodie, neboť písně v Osvobozeném divadle zpívali

hudebně a pěvecky neškolení herci, kvůli nimž byl i tónový rozsah omezen. S písňovou

formou úzce souvisí i pečlivý výběr tónin, jež jsou v tomto případě těsně spjaty s melodií

a nesnesou závažnějších úprav.

Jaroslavu Ježkovi se podařilo vytvořit hudbu, jež nadchla prosté, nezasvěcené posluchače,

a zároveň se líbila i náročným, do hudby zasvěceným lidem. Vyplnil mezeru

mezi kultivovanou a přízemní hudbou, umělou a „přízemní hospodskou“.

3.2 Textová složka

Ježkově bezpochyby skvělé hudbě dodal to pravé kouzlo až text Voskovce a Wericha. Oba

inteligentní básníci psali přirozenou řečí, vnesli do textu humor (např. „Tři strážníci“), ale

i melancholii, marnou touhu a osamocenost („Proč nemohu spát“, „Když jsem kytici vázala“

apod.), úvahy o životě („Život je jen náhoda“, „Ezop a brabenec“ aj.). Dotkli se taktéž

milostné sféry („Vyznání lásky“), avšak nikdy nesklouzli k povrchnosti a sentimentu.

31

Dobové události je donutily zabývat se politikou, a z toho důvodu vznikly silně satirické,

někdy až útočné, písně „Pochod neutrálů“, „Prabába mé prabáby“, „Hej, pane králi“ či „Vy

nevíte, co je středověk“. Tyto písničky si zakládají především na aktuálnosti a přímé spojitosti

s tehdejším děním. Čím více se tedy od 30. let minulého století vzdalujeme, tím větší

komentář texty vyžadují, aby byly správně pochopeny.

Okruh témat, jimž se V+W ve svých textech věnovali, byl opravdu široký. Od zvířecích

příběhů („Stonožka“, „Ezop a brabenec“), přes sportovní činnost („Holduj tanci, pohybu“),

víru v člověka a jeho štěstí („Nebe na zemi“, „Sol y umbra“), povrchnost a pokrytectví („Šaty

dělaj člověka“), až po jízlivý výsměch politické situaci v Evropě („David a Goliáš“, „Trojský

kůň“).

Nečekaně pointovaný humor, silná ironie, filosofické úvahy o krásném, ale ne vždy

snadném životě, bezprostřednost – to vše je obsaženo ve verších Voskovce a Wericha

a v těžkých meziválečných letech pomáhalo lidem vytvořit si obrannou hráz proti blížícím se

událostem, díky níž si mohli zachovat lidskou důstojnost a zdravý rozum. Trojice V+W+J tak

poprvé stvořila v Česku populární písňovou literaturu.

Písně vznikaly v podstatě trojím způsobem. První z nich uplatňovali především

před spoluprací s Ježkem, tedy k hudbě, jež se jim líbila, dodatečně vytvořili text. Na tomto

principu pracovali i v pozdějších letech, především když se spěchalo s uvedením premiéry.

Ježek si své hudební nápady zapisoval do notesu a bylo-li třeba, oběma komikům nabídl

k výběru již hotové melodie či jen kusé hudební motivy, jež dotvořil, a k nimž poté V+W

dopsali text.

Druhý způsob byl obrácený. V+W napsali text a Ježkovi dali volnější ruku k vytvoření

hudby. Ten textu dodal patřičnou jiskru a mnohdy vtiskl výsledné písní takovou podobu, která

Voskovce s Werichem ani nenapadla. Vznikl tak například úsměvný parodický kvartet

„Buďte blahořečený“ ze hry Nebe na zemi.

32

Poslední způsob je typicky jazzový a spočívá v kolektivní improvizaci. Jeho první užití je

spojeno se zájezdem do Brna, kde se narychlo potřeboval blues do jistého skeče. Do práce se

nikomu příliš nechtělo, a tak Ježek hrál různé bluesové rytmy a čekal alespoň na jeden řádek

textu, od kterého by mohl začít. Voskovec s Werichem navrhovali různé nesmysly, až Ježka

zaujala věta „Netoliko, že je tma, ale nevidím…“6. Vytvořil úvodní čtyři takty a záhy byla

hotová polovina písně. Refrén se z písně bez námahy vyvinul, aniž kdo tušil, zda vznikla

nejprve hudba nebo text. Tato improvizace dala vzniknout písni „Tmavomodrý svět“.

Hromadné vymýšlení nápadů se osvědčilo natolik, že bylo použito ještě několikrát.

3.3 Rozbor konkrétních písní

Když jsme se seznámili s postupy, jak písně Osvobozeného divadla vznikaly, provedeme

u čtyř písní krátkou analýzu. Pocházejí z odlišných her, mají různou formu i různý význam.

Společné však mají, že se staly záhy velmi oblíbené.

3.3.1 David a Goliáš

Biblický příběh o chvástavém obru Goliáši a nebojácném pastýři Davidovi byl v revue

Těžká Barbora pojat jako foxtrot. Je jednou ze satirických písní komentujících politickou

situaci (blízká hrozba napadení Československa nacisty) a přirovnávají ji k nerovnému

souboji dvou protivníků, v němž vyhraje ten chytřejší. Není třeba se bát, jen je důležité mít

odvahu.

6 VOSKOVEC, JIŘÍ. Klobouk ve křoví: výbor veršů V+W (1927-1947). 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. 264 s. ISBN neuvedeno, s. 200.

33

Začátek verze je velmi energický, což podporuje v allegru provedený osminový rytmus.

Vše koresponduje s útočným textem „Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako

kat.“7.

Rychlý spád písně je narušen celými notami, které vyjadřují Goliášovy posměšky „Hej, hej,

kam se valej, vždyť jsou malej!“8.

Vše graduje do melodicky vzestupného konce „A jakej byl Goliáš!“9.

10

Celá píseň je součástí Přílohy 3.

3.3.2 Hej, pane králi

Balada z hadrů, z níž píseň pochází, pojednává o francouzském středověkém prokletém

básníkovi François Villonovi a námět vychází z jeho veršů „Nuzota z lidí lotry činí a vlky

z lesů žene hlad.“11. Trefný text Voskovce a Wericha „pánové, sami jste tím vinni, že bída

7 VOSKOVEC, JIŘÍ. Klobouk ve křoví: výbor veršů V+W (1927-1947). 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. 264 s. ISBN neuvedeno, s. 159. 8 VOSKOVEC, JIŘÍ. Klobouk ve křoví: výbor veršů V+W (1927-1947). 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. 264 s. ISBN neuvedeno, s. 160. 9 VOSKOVEC, JIŘÍ. Klobouk ve křoví: výbor veršů V+W (1927-1947). 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. 264 s. ISBN neuvedeno, s. 161. 10 JEŽEK, JAROSLAV. Písničky 1928-1938: výběr 35 písní Osvobozeného divadla. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. 80 s. ISBN neuvedeno, s. 72-73. 11 VILLON, FRANÇOIS. Básně. 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 2009. 188 s. ISBN 978-80-8739-102-0, s. 38.

34

z lidí vlky činí, že nás proti vám žene hlad“12 koresponduje se stejně údernou hudbou,

a vytváří tak téměř revoluční píseň, jež má i mravní dopad.

13

Píseň je v pochodovém rytmu a téměř celá v šestnáctinách. Osminové noty se vyskytují

prakticky jen na prvních dobách, což způsobuje důrazy na těžké době, a spolu s bohatým

doprovodem tak zajišťuje vznik majestátního chorálu. Píseň nalezneme v Příloze 4.

3.3.3 Tmavomodrý svět

První Ježkovo melancholické blues14 z Ostrova Dynamit vytvořené kolektivní improvizací.

Jeho text je symbolický (zvlášť pro Ježka, protože vyjadřuje jeho skutečnou životní situaci –

„Tak, kam se poděl můj doposud dokonalý zrak? Na všem leží neproniknutelně modrý mrak,

tmavomodrý mrak.“15), s prvky dadaismu, hromadící náhodné obrazy bez logických

souvislostí, které ale drží hudba v ucelené jednotě.

16

12 VOSKOVEC, JIŘÍ. Klobouk ve křoví: výbor veršů V+W (1927-1947). 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. 264 s. ISBN neuvedeno, s. 191. 13 JEŽEK, JAROSLAV. Písničky 1928-1938: výběr 35 písní Osvobozeného divadla. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. 80 s. ISBN neuvedeno, s. 61. 14 Slovo blues v sobě obsahuje přídavné jméno „blue“ (modrý) – symbol pro melancholii, smutek. 15 VOSKOVEC, JIŘÍ. Klobouk ve křoví: výbor veršů V+W (1927-1947). 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. 264 s. ISBN neuvedeno, s. 200. 16 JEŽEK, JAROSLAV. Písničky 1928-1938: výběr 35 písní Osvobozeného divadla. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. 80 s. ISBN neuvedeno, s. 12-13.

35

Na slova bohatá místa jsou vyřešena šestnáctinovým pohybem, jinak celá skladba plyne

v příjemně pomalém tempu, bez rytmických výkyvů (viz Příloha 5).

3.3.4 Tři strážníci

Vůbec první Ježkův foxtrot a zároveň první píseň, kterou vytvořil pro Osvobozené divadlo

do hry Premiéra skafandr. Rozverná píseň hádajících se strážníků kvůli tomu, kdo bude mít

toho večera službu. Mezitím jim zloději vykradou strážnici. Píseň se stal velice oblíbenou

a příznačnou pro trojici Voskovec – Werich – Ježek, podle níž si pak začali říkat „tři

strážníci“.

Krátká předehra skládající se z dvou chromatických dvoutaktových běhů je uzavřena

hlučným dominantním septakordem. Následuje původně nezpívaná verze v kvartových

intervalech, jež připomínala náladu hašteřících se strážníků a k níž byl později připsán velmi

trefný text.

36

Verze je ukončena sledem dominanta-tónika a nastupuje houpavá melodie refrénu. Znovu se

vrací verze (jde tedy o písňovou formu ABA) a celý foxtrot se opakuje a je zakončen

fanfárovou codou.

17

Příloha 6 a 7 obsahuje původní verzi písně i podobu s připsaným textem do verze.

17 JEŽEK, JAROSLAV. Písničky 1928-1938: výběr 35 písní Osvobozeného divadla. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. 80 s. ISBN neuvedeno, s. 5-7.

37

4. Pedagogické využití písní Jaroslava Ježka

Chceme-li hovořit o pedagogickém využití písní, je třeba si vymezit věkovou hranici žáků,

kterým je možné tento typ hudby předkládat. S ohledem na náročnost a historické okolnosti

vzniku písní je vhodné pracovat se skladbami až na druhém stupni základních škol

a na školách středních. K pochopení obsahu některých písní je totiž nutná určitá psychická

vyzrálost, dostatečné seznámení s dějepisnou látkou a její pochopení a také jistá životní

zkušenost, kterou žáci na prvním stupni základních škol ještě nemohou mít.

Vzhledem k charakteru písní je velice snadné si představit propojení hudební výchovy

i s jinými vyučovanými předměty, především s českým jazykem a literární výchovou,

dějepisem či dramatickou výchovou. Jistá souvislost by se dala vidět i s výtvarnou výchovou

nebo tělocvikem, ale spojitosti s těmito předměty by se dalo využít spíše na nižším stupni

základních škol.

Hudební výchova se vyučuje na všech základních školách, neučí se ale na všech typech

středních škol, pouze na gymnáziích a středních pedagogických školách, samostatnou

kategorii tvoří konzervatoře a základní umělecké školy. Pro lepší orientaci rozdělíme školy

na základní a střední, poté se budeme věnovat využití Ježkových písní v každém typu

vzdělávacího ústavu zvlášť.

Je dobré předem vědět, s kterými písněmi se žáci mohou setkat v učebnicích hudební

výchovy či v jiných zpěvnících, jež se k nim používají jako doplněk18. Jsou to „Babička

Mary“, „David a Goliáš“, „Ezop a brabenec“, „Hej, pane králi“, „Holduj tanci, pohybu“,

„Když jsem kytici vázala“, „Klobouk ve křoví“, „Nebe na zemi“, „Šaty dělaj člověka“,

„Tmavomodrý svět“, „V domě straší duch“, „Život je jen náhoda“. Obvykle se ale zpívají jen

18 Jde především o zpěvníky Já, písnička 2. a 3. díl, pro práci s písněmi Jaroslava Ježka je vhodné použít i zpěvník Život je jen náhoda: písně Jaroslava Ježka s texty Jiřího Voskovce a Jana Wericha, který obsahuje zjednodušené verze písní.

38

některé z nich, protože jsou intonačně nebo rytmicky jednodušší než např. píseň „Když jsem

kytici vázala“, „Hej, pane králi“ apod.

4.1 Základní školy

Na základních školách se dá nejvíce využít mezipředmětového propojení. Žáci ještě

nemají příliš hluboké hudební znalosti, je dobré je k práci motivovat poslechem písní

Jaroslava Ježka nebo zhlédnutím části filmu Voskovce a Wericha, popovídáním

o historických událostech počátku 20. století. Je důležité zjistit, co o tomto období děti ví,

jaký na něj mají názor a zdali se s písněmi či dramaty Osvobozeného divadla nějakým

způsobem (četbou, z vyprávění, poslech/zpěv/zahrání písně, sledování filmu) již dříve setkaly.

Písně se dají využít jednodušším způsobem pro zopakování teorie (určení tóniny,

pojmenování not), samotný zpěv lze pak doprovodit nejen na klavír, případně kytaru, ale

u některých písní („Babička Mary“) je možné využít i Orffových nástrojů19.

Praktické cvičení: Vybereme vhodnou píseň (např. „Šaty dělaj člověka“), pohovoříme

o jejím obsahu a má-li např. politický podtext. Poté ji s žáky zazpíváme a necháme je

nakreslit cokoli, co je z textu zaujme.

Základní umělecké školy již nabízejí širší možnost čistě hudebního využití písní.

Předpokládejme, že všichni žáci hudebního oddělení mají hudební sluch, a je tedy jednodušší

s nimi pracovat, neboť samotné nacvičení písně by nemělo činit obtíže. Písně jsou tedy

primárně určeny pro žáky oboru „Zpěv“, ovšem není vyloučeno, aby je instrumentálně

ztvárnili i žáci oboru „Hra na nástroj“ – je však nutné vybrat nástroje, pro které jsou skladby

vhodné (například tuba nebude dobrou volbou). Zajímavá interpretace může vzniknout

19 Hudební instrumentář – rytmický i melodický – sloužící k doprovodu písní, jehož autorem je německý skladatel 20. století Carl Orff Jde o různé druhy bubnů, triangl, tamburínu, metalofon, xylofon a další.

39

i za doprovodu menšího seskupení nástrojů (klavír, klarinet, bicí). Optimální doprovodným

tělesem by však měl být jazzový orchestr, který se na větších uměleckých školách dá vytvořit.

Přidá-li se k němu výrazný hlas se zajímavou barvou, zpěvák/zpěvačka správně frázuje a má

alespoň minimální jazzové cítění, mohou Ježkovy písně opět vyznít tak, jak autor původně

zamýšlel.

Pro větší projekty nebo vystoupení je dobré požádat o spolupráci žáků jak z hudebního, tak

z výtvarného, popřípadě dramatického oddělení, aby bylo výsledné dílo co nejkompaktnější.

Praktické cvičení: Hudebně-dramatické ztvárnění písně „Tři strážníci“ – orchestrální

doprovod tří zpěváků/zpěvaček, všichni by mohli mít příslušný oděv a nalíčení (hráči

orchestru slavnostní, zpěváci uniformy prvorepublikových strážníků – půjčené či vyrobené).

Žáci výtvarného oboru mohou vyrobit nikterak náročné kulisy policejní stanice, čímž se

zvýrazní atmosféra celého výstupu. Dalším zlepšením by mohla být společná choreografie

strážníků, případně zlodějů, kteří se ovšem v celém výstupu vůbec vyskytovat nemusí. Toto

krátké představení by mohlo například zakončovat veřejný koncert ZUŠ.

4.2 Střední školy

Na gymnáziích se hudební výchova vyučuje pouze rok nebo dva – záleží na zaměření

(všeobecné, jazykové, přírodovědné atd.). Je tedy nutné brát ohled na toto časové omezení

a vymezit vhodnou dobu na zařazení učiva o Jaroslavu Ježkovi. Ideální by byl předposlední

ročník studia, ve kterém se látka probíraná v dějepise i literatuře sjednotí, a zároveň

koresponduje s dobou vzniku Osvobozeného divadla, v tomto ročníku se ovšem hudební

výchova už neučí. Chceme-li tedy i zde využít mezipředmětových vztahů, je nutné vycházet

pouze ze znalostí žáků, které načerpali na základních školách, případně vlastním studiem. Ať

sami vlastními slovy zhodnotí dobu, v níž Ježek žil, vyjmenují nejdůležitější události

a způsob, jak ovlivnily dějiny.

40

U starších žáků už lze diskutovat o skutečném smyslu slov písní (alegorie, parodie aj.) a je

tedy možné rozvinout debatu o různých možnostech interpretace daného písňového textu.

Hudebně lze píseň využít obdobně jako na základní škole (pojmenování not, rozpoznání

tóniny, intervalů apod.), používání Orffových nástrojů již není příliš vhodné ani účelné.

Praktické cvičení: Vypracování většího projektu, v němž se spojí poznatky z hudební

výchovy, výtvarné výchovy, českého jazyka a literatury a dějepisu. Hlavním tématem bude

Osvobozené divadlo a žáci budou mít za úkol zmapovat jeho vývoj, kulturu a historické

události 20. a 30. let 20. století, zaměřit se na ústřední dvojici komiků a hudebního skladatele,

kteří v divadle působili. Všechny informace by spolu měly logicky souviset a vztahovat se

k tématu. Na závěr celé práce, která může trvat několik dnů, týdnů (záleží na vyučujícím),

budou žáci svůj výtvor veřejně prezentovat.

Střední pedagogické školy jsou zaměřeny především na výchovu a vzdělávání dětí

předškolního věku, proto u nich bude obtížné najít praktické využití Ježkových písní. V rámci

procvičení mohou žáci (resp. žákyně) pedagogické školy písně doprovodit jednoduchými

akordy, jako by šlo o píseň lidovou, na vhodných příkladech demonstrovat použití nástrojů

Orffova instrumentáře, nakreslit obrázek k písním „Stonožka“ a „Ezop a brabenec“ apod.

Nepředpokládá se, že by se písně Jaroslava Ježka využívaly v mateřských školách, jde spíše o

zpestření výuky hudební výchovy na pedagogických školách.

Praktické cvičení: Žáci mají za úkol zahrát v jakékoliv úpravě na libovolný nástroj,

zazpívat, výtvarně a pohybově ztvárnit píseň „Holduj tanci, pohybu“. Originalita a tvůrčí

přístup jsou vítány.

Konzervatoře už nemůžeme vnímat jako školy, kde by byla hudební výchova

samostatným předmětem, neboť všechna odvětví hudby prostupují napříč celým studiem.

Dojde tedy k seznámení s hudebně-teoretickými disciplínami jako je harmonie, nauka

41

o nástrojích, hudební formy aj., ale i praktickými – hra na nástroj, dirigování, zpěv. Práce

se skladbami tak může být náročnější – písně lze nastudovat sólově („Když jsem kytici

vázala“), v komorních vokálních uskupeních („Tři strážníci“), sborově („Proti větru“).

Celkový dojem by se dal podpořit i vhodným výběrem kostýmů, případně drobnými

dramatickými vsuvkami. Instrumentálně lze skladby provádět v orchestru, ale i klavírní

výtahy jsou velmi kvalitní a je v nich zachován charakter písní, je možné tedy použít jen

klavírní verzi, bude-li vhodně interpretována.

Jsou-li studenti nadaní i herecky, nastudování vybrané celé hry Osvobozeného divadla by

bylo jistě zajímavým počinem. Původní improvizace před oponou by se daly nahradit jiným

výstupem, nebo úplně vynechat.

Písně jsou vhodné i pro teoretický rozbor, neboť jsou harmonicky bohaté, plné výrazných

motivů, jichž měl Ježek vždy dostatečnou zásobu, a nemohlo tak dojít k opakování.

Praktické cvičení: Zadáme studentům pouze sopránovou melodii a jejich úkolem je

dotvořit ostatní hlasy podle harmonických zásad. Poté porovnáme s originálem a zjistíme,

nakolik se práce studentů odlišuje. Rozdíly zdůvodníme.

Uvedli jsme si tedy několik možností, jak písně přiblížit žákům a jak s nimi pracovat.

Záleží však vždy na konkrétním vyučujícím, jakou metodu práce zvolí a jestli žáky zaujme

a vzbudí v nich zájem o písně Osvobozeného divadla, nebo tento repertoár nebude vůbec

zařazovat do hodin hudební výchovy.

Jiný přístup a práci jistě zvolí pedagog, který bude se skladbami pracovat např.

v pěveckém sboru, a zcela odlišný způsob vyučování hudební výchovy poskytují školy

alternativního typu, jako je waldorfská škola či škola montessoriovská20. V tomto druhu

20 Alternativní školy rozvíjející všestranně dovednosti žáků, podporují kreativitu dětí. Zakladatelem první z nich je rakouský filosof Rudolf Steiner, druhé italská pedagožka Maria Montessori.

42

školství se prakticky nepoužívají učebnice, ale především názorné pomůcky, proto by práce

s Ježkovými písněmi mohla být velmi zajímavá a tvůrčí.

Pokud tedy budou mít učitelé možnost s těmito skladbami pracovat, měli by jim věnovat

dostatečný prostor a pozornost, neboť jejich hodnota je nejlépe viditelná na tom, že

i po osmdesáti letech od jejich vzniku se stále hrají a zpívají a prakticky každý člověk alespoň

jednu píseň Jaroslava Ježka zná.

43

Závěr

Cílem práce bylo zmapovat písňovou tvorbu Jaroslava Ježka a její využití v pedagogické

praxi, čehož bylo dosaženo. V prvních kapitolách bylo nutné seznámit se podrobně

s Ježkovým životem a také místem, kde započal kariéru jazzového skladatele, tedy

Osvobozeným divadlem. Bakalářská práce dále seznamuje s principy výstavby písní

a okolnostmi jejich vzniku. Poslední kapitola nabízí různé náměty pro práci s Ježkovými

písněmi ve školách, které jsou logicky rozděleny na základní a střední, neboť věk žáků hraje

v tomto případě důležitou roli.

Práce by se dala rozšířit o podrobnější rozbor každé písně, zaměřit se na jazzové prvky,

které Jaroslav Ježek používal při komponování vážné hudby a podobně. Věřím, že má práce

může být pro někoho inspirací nebo alespoň zdrojem informací. Pokud se tak stane, bude mít

mé vynaložené úsilí smysl.

44

Summary

The bachelory thesis deals with Jaroslav Ježek, Czech jazz composer of the beggining of

the 20th century, who is known especially for his work in the Liberated Theatre. He composed

music for the plays of Jiří Voskovec and Jan Werich and many of his songs became popular.

The lyrics and the music are closely connected and they create a compact whole together.

The songs can be used in music teaching at elementary schools (the second grade only) and

at secondary schools not only for singing but also for a drama interpretation, or to connecting

with history or literature lessons, that can make music lesson more interesting.

45

Seznam pramenů, literatury a internetových zdrojů

BAHNER, OTA; ČEJKA, KAREL. Tři strážníci: Čtení o J. Voskovcovi, J. Werichovi

a J. Ježkovi. 1. vyd. Ostrava : A-Z, 1992. 117 s. ISBN 80-900343-4-9.

BIMAN, STANISLAV a kol. 20. století: kronika 1900-1999. 1. vyd. Praha : Fortuna Print,

2002. 1568 s. ISBN 80-7321-039-8.

CINGER, FRANTIŠEK. Šťastné blues aneb Z deníku Jaroslava Ježka. 1. vyd. Praha : BVD,

2006. 247 s. ISBN 80-903754-2-1.

HOLZKNECHT, VÁCLAV. Jaroslav Ježek. 1. vyd. Praha : Horizont, 1982. 171 s. ISBN

neuvedeno.

HOLZKNECHT, VÁCLAV. Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo. 2. vyd. Praha : ARSCI,

2007. 402 s. ISBN 978-80-86078-67-0.

HOLZKNECHT, VÁCLAV. Tak žil Jaroslav Ježek. 1. vyd. Praha : Knihovna Rudého práva,

1949. 95 s. ISBN neuvedeno.

Já, písnička 2. díl. Zpěvník pro žáky základních škol: pro 5. – 9. třídu. 1. vyd. Cheb : Music

Cheb, 1993. 170 s. ISBN neuvedeno.

Já, písnička 3. díl. Zpěvník pro žáky středních škol. 1. vyd. Cheb : Music Cheb, 1995. 267 s.

ISBN 80-85925-03-6.

JEŽEK, JAROSLAV. Písničky 1928-1938. Sv. 1., 35 písní Osvobozeného divadla na slova

V+W. 3. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955. 82 s. ISBN

neuvedeno.

JEŽEK, JAROSLAV. Písničky 1928-1938. Sv. 2., 27 písní Osvobozeného divadla na slova

V+W. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956. 62 s. ISBN

neuvedeno.

JEŽEK, JAROSLAV. Písničky 1928-1938: výběr 35 písní Osvobozeného divadla. 1. vyd.

Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. 80 s. ISBN neuvedeno.

46

JEŽEK, JAROSLAV; VOSKOVEC, JIŘÍ; WERICH, JAN. Život je jen náhoda: písně

Jaroslava Ježka s texty Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Cheb : Music Cheb, 1993. 126 s.

ISBN neuvedeno.

SEDLÁK, FRANTIŠEK a kol. Didaktika hudební výchovy 2: na druhém stupni základní

školy. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 349 s. ISBN neuvedeno.

VILLON, FRANÇOIS. Básně. 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 2009. 188 s. ISBN

978-80-8739-102-0.

VOSKOVEC, JIŘÍ. Klobouk ve křoví: výbor veršů V+W (1927-1947). 1. vyd. Praha :

Československý spisovatel, 1965. 264 s. ISBN neuvedeno.

http://rvp.cz

http://www.youtube.com

Přílohy

Seznam příloh

Příloha 1 – Jaroslav Ježek

Příloha 2 – Jan Werich, Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek

Příloha 3 – Píseň David a Goliáš

Příloha 4 – Píseň Hej, pane králi

Příloha 5 – Píseň Tmavomodrý svět

Příloha 6 – Píseň Tři strážníci

Příloha 7 – Píseň Tři strážníci s připsaným textem

Příloha 1

21

21 HOLZKNECHT, VÁCLAV. Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo. 2. vyd. Praha : ARSCI, 2007. 402 s. ISBN 978-80-86078-67-0, s. 12.

Příloha 2

22

22 HOLZKNECHT, VÁCLAV. Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo. 2. vyd. Praha : ARSCI, 2007. 402 s. ISBN 978-80-86078-67-0, s. 75.

Příloha 3

23

23 JEŽEK, JAROSLAV. Písničky 1928-1938: výběr 35 písní Osvobozeného divadla. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. 80 s. ISBN neuvedeno, s. 72-73.

Příloha 4

24

24 JEŽEK, JAROSLAV. Písničky 1928-1938: výběr 35 písní Osvobozeného divadla. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. 80 s. ISBN neuvedeno, s. 60-61.

Příloha 5

25

25 JEŽEK, JAROSLAV. Písničky 1928-1938: výběr 35 písní Osvobozeného divadla. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. 80 s. ISBN neuvedeno, s. 12-13.

Příloha 6

26

26 JEŽEK, JAROSLAV. Písničky 1928-1938: výběr 35 písní Osvobozeného divadla. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. 80 s. ISBN neuvedeno, s. 5-7.

Příloha 7

27

27 JEŽEK, JAROSLAV; VOSKOVEC, JIŘÍ; WERICH, JAN. Život je jen náhoda: písně Jaroslava Ježka s texty Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Cheb : Music Cheb, 1993. 126 s. ISBN neuvedeno, s. 100-101.

ANOTACE

Jméno a příjmení: Hana Filipová

Katedra: Katedra hudební výchovy

Vedoucí práce: PaedDr. Lena Pulchertová, Ph.D.

Rok obhajoby: 2011

Název práce: Písňová tvorba Jaroslava Ježka

Název v angličtině: Song production of Jaroslav Ježek

Anotace práce: Práce se zabývá písněmi Jaroslava Ježka napsanými pro Osvobozené divadlo a jejich možným pedagogickým využitím.

Klíčová slova: Jaroslav Ježek, Osvobozené divadlo, písňová tvorba, pedagogika

Anotace v angličtině: The work deals with the songs of Jaroslav Ježek written for the Liberated Theatre and their possible pedagogical usage.

Klíčová slova v angličtině: Jaroslav Ježek, the Liberated Theatre, song production, education

Přílohy vázané v práci: 7

Rozsah práce: 46 s.

Jazyk práce: čeština