Goš, V. - Halama, J.: Šumperk, ulice Na Hradbách. Provizorium či lehká dřevohliněná stavba ze 13. století, malé zamyšlení nad velkým problémem./ Šumperk, Straße Na

38/2013/1

E D I T O Ř IZ D E N Ě K M Ě Ř Í N S K Ý et P A V E L K O U Ř I L

MASARYKOVA UNIVERZITA, FILOZOFICKÁ FAKULTA,ÚSTAV ARCHEOLOGIE A MUZEOLOGIE

ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VĚD ČR, BRNO, v. v. i.MUZEJNÍ A VLASTIVĚDNÁ SPOLEČNOST V BRNĚ

ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED NITRA

BRNO 2013

38/2013/1

Na přední straně obálky / Umschlagvorderseite: Žatecký poklad z přelomu 10. a 11. století.© Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci.Za svolení k publikaci snímku děkujeme vedení Regionálního muzea v Žatci.Der Silberschatz von Saaz aus dem 10. und 11. Jahrhundert.© K. A. Polánek Regionalmuseum in Žatec.Für die Erlaubnis zum Abdruck der Aufnahme danken wir dem Regionalmuseum in Žatec.

© 2013 Masarykova univerzita

ISSN 0231-5823

Prošlo recenzním řízením

REDAKČNÍ RADA

prof. PhDr. ZDENĚK MĚŘÍNSKÝ, CSc. (člen výboru MVS a ředitel ÚAM FF MU, Brno), předsedadoc. PhDr. PAVEL KOUŘIL, CSc. (ředitel ARÚ AV ČR, Brno, v. v. i.), místopředsedaprof. PhDr. JAN KLÁPŠTĚ, CSc. (ředitel ÚPA FF UK a vědecký pracovník ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i.)prof. PhDr. ALEXANDER RUTTKAY, DrSc. (vědecký pracovník ARÚ SAV a profesor FF UKF v Nitre) doc. PhDr. MICHAL SLIVKA, CSc. (KA FF UKO v Bratislave)prof. PhDr. PETR SOMMER, CSc., DSc. (ředitel CMS a vědecký pracovník ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i.)Univ.-Prof. Dr. FALKO DAIM (generální ředitel RGZM Mainz, SRN)prof. dr. hab. JERZY PIEKALSKI (Instytut archeologii, Wydzial Nauk Historicznych i Pedagogicznych, Uniwersytet Wrocławski, Wrocław, Polsko)

203

Abstrakt: Při rekonstrukci severní části středověkého jádra města Šumperku při ulicích Lužickosrbská a Na Hradbách se v letech 2007–2008 podařilo zachytit několik velmi zajímavých archeologických situací. Nejzajímavější je stavba zahloubená 0,5–1,7 m o jedné měřitelné stěně cca 4,2 m, s dřevěnou konstrukcí stěn, dochovanou dřevěnou podlahou a jednoduchým ohništěm. Předpokládáme, že se jedná o samostatný obytný objekt. Prakticky totožné objekty nacházíme ve Starém Bielsku na pomezí Slezska a Malopolska a také hradišti Orheiul Vechi v Moldavsku. Klíčová slova: středověk – Šumperk – zahloubený objekt – analogie – interpretační diskuze.

Šumperk, Na Hradbách Street. A temporary feature or a light wood-clay construction from the 13th century; a small reflection on a big issueAbstract: Several highly interesting excavations came to light during the development of the northern section of the medieval core of Šumperk, by Lužickosrbská and Na Hradbách streets, in 2007–2008. The most interesting among them is a sunken feature (0.5–1.7 m) with one measurable wall of ca. 4.2 m, a wooden frame, a preserved wooden floor and a simple hearth. Presumably, this was an independent residential construction. Virtually identical constructions have been disclosed in Staré Bielsko, on the border between Silesia and the Little Poland region, and in the Orheiul Vechi fortified settlement, Moldova. Key words: Middle Ages – Šumperk – sunken feature – analogy – interpretation discussion.

Nálezová situace objektuŠumperk má dochované středověké jádro založené na obvyklých schématech své doby,

tedy uprostřed se na  vrcholu šumperského kopce nachází náměstí, vedle něj pak farní kostel, při hradbách dominikánský klášter a v místech největšího ohrožení městský hrad. Celý komplex byl opevněn, počátky stavby fortifikace jsou však nejasné. V současné době nejsme schopni stanovit, zda se tak stalo již v závěru 13. století nebo až v době „květu“ města v 16. století za doby správy osvícených Žerotínů.

Rekonstrukční práce se městu doposud vyhýbaly, archeologicky byl prakticky zkou-mán jen bývalý kostel Zvěstování Panny Marie, jenž je součástí dominikánského kláštera. Počátkem devadesátých let 20. století se jej podařilo zachránit před totální devastací (Goš 1996). V  severní části intravilánu v  letech 2007–2009 probíhala rekonstrukce bloku, jenž je ohraničený dnešními ulicemi Lužickosrbská, Na Hradbách a náměstí Republiky. Zkoumaný prostor byl v minulých dvou staletích do značné míry zastavěn domy, jak nám ukazuje mapa stabilního katastru z roku 1834 (obr. 1). Naše poznatky také doplňují nejstarší veduty a konvolut kreseb J. E. Kastnera z let 1839–1843, jež zachycují Novou bránu, tedy původní vjezd do města od severu (obr. 2). Brána byla stržena v roce 1860. Asanace domů proběhla v 70.  letech 20. století a teprve na počátku 21. století začala vznikat nová zástavba. Při záchranných archeologických výzkumech (2007  – Vlasti-vědné muzeum v Šumperku, 2008 – Archaia Olomouc, o. p. s.) se podařilo odkrýt pod patou šumperského kopce pravděpodobně městský příkop (Halama–Goš–Plaštiaková 2009, 3) s dochovanou výdřevou vnější hrany. V mastné černé hlíně bylo velké množ-ství organických zbytků, ale také spláchnuté zlomky keramiky, některé datovatelné již do druhé poloviny 13. století (Goš–Halama 2009, 125). Další výzkum Vlastivědného muzea v Šumperku roku 2008 zjistil výše ve svahu šumperského kopce druhý příkop, který pak překrýval hřbitov zřízený v 16. století, později používaný evangelíky. Tímto archeologickým výzkumem se podařilo také zachytit severovýchodní část základů pů-vodní Nové brány, ztvárněné na vedutě, stavebníci nových domů však relikty zlikvidovali. Vedle byl situován námi popisovaný objekt.

Šumperk, ulice Na HradbáchProvizorium či lehká dřevohliněná stavbaze 13. století, malé zamyšlení nad velkým problémemVLADIMÍR GOŠ – JAKUB HALAMA

204

Obr. 1. Historické jádro města na mapě stabilního katastru z roku 1834. Rámečkem vyznačen prostor stavby objektu C a vý-zkumu z roku 2008 (Vlastivědné muzeum v Šumperku) a puntíkem poloha zahloubeného objektu.Abb. 1. Historischer Stadtkern auf einer Karte des stabilen Katasters von 1834. Der Rahmen kennzeichnet den Raum des Baues von Objekt C und der Grabung von 2008 (Heimatmuseum Šumperk), der Punkt kennzeichnet die Lage des eingetieften Objekts.

Vně hradby, jejíž přesné datum postavení není možné určit, se nacházel zahloubený objekt silně poškozený mladšími přestavbami. Po kompletaci všech zkoumaných sektorů v závěru roku 2008 (kvůli špatným klimatickým podmínkám se postupovalo po jednotlivých čtvercích o rozměrech 1 × 1 m) můžeme konstatovat, že měl pravoúhlý nebo kosodélný půdorys (obr. 3). Zcela měřitelná byla pouze nejvíce do svahu zahloubená jižní stěna, která dosahovala délky 420  cm. Předpokládáme, že zbývající tři měly zhruba stejné rozměry. V mladších destrukcích a na prudkém svahu se zcela ztratil vchod. Objekt byl zahlouben do podloží v jižní části 150–170 cm, na severní, exponované ze svahu a silně poničené jen 25–50 cm (obr. 4). Na dně objektu se zachovaly zbytky dřevěné podlahy z prken o šířce cca 15–20  cm (obr. 6). Nepochybně byly položeny přímo na  zarovnané podloží, příčné zpevňující trámy se nepodařilo doložit. Podlaha se zachovala jen v západní části objektu, v severovýchodní části se nejspíše nacházelo jednoduché ohniště, oválná skvrna do červena

205

Obr. 2. Pohled na Novou bránu od spodního konce dnešní Lužickosrbské ulice (od severu). Místo výzkumu z roku 2008 se nachází v místě stojícího domu vlevo hned pod bránou. Kresba E. Kastner, kolem roku 1840.Abb. 2. Blick auf das Neue Tor vom unteren Ende der heuten Straße Lužickosrbské (von Norden). Die Grabungsstelle von 2008 befindet sich an der Stelle des Hauses links direkt unterhalb des Tors. Zeichnung E. Kastner, um 1840.

Obr. 3. Půdorys zahloubeného objektu. Tmavě šedě – dřeva (T = trámy, ostatní jsou prkna a jiná dřeva), světle šedě – kameny, šrafováním vyznačeno místo ohniště. V kroužcích čísla vrstev.Abb. 3. Grundriss des eingetieften Objekts. Dunkelgrau – Holz (T = Balken, der Rest sind Bretter und sonstiges Holz), hell-grau – Steine, schraffiert gekennzeichnet eine Feuerstelle. In den Kreisen die Nummern der Schichten.

206

Obr. 4. Profil C–D (neúplný severojižní řez objektem). Trám (T), prkna a ostatní dřeva vyplněna černě; vrstvy 3A, 3B, 3C a 3F – svrchní zásyp objektu; vrstvy 3, 3E, 3G, 3H a 3CH – výplň objektu; vrstva 18 – mladší zásah; Ká – kameny; Ke – zlomek keramiky.Abb. 4. Profil C–D (unvollständiger Nordsüdschnitt durch das Objekt). Balken (T), Bretter und sonstiges Holz sind schwarz ausgefüllt; Schichten 3A, 3B, 3C und 3F – obere Schüttung des Objekts; Schichten 3, 3E, 3G, 3H und 3CH – Verfüllung des Objekts; Schicht 18 – jüngerer Eingriff; Ká – Steine; Ke – Keramikfragment.

Obr. 5. Profil E–F (východozápadní řez severní částí objektu). Trám (T) a prkna (P) vyplněny černě; vrstva 1/18 – mladší překryv objektu; vrstva 3D – svrchní zásyp; vrstvy 3, 3E, 3G a 3H – výplň objektu; ve spodní části násobné popelovo-uhlíkaté vrstvičky 7, 7b, 9, 10, 16, 19.Abb. 5. Profil E–F (Ostwestschnitt durch den Nordteil des Objekts). Balken (T) und Bretter (P) sind schwarz ausgefüllt; Schicht 1/18 – jüngere Deckschicht des Objekts; Schicht 3D – obere Schüttung; Schichten 3, 3E, 3G und 3H – Verfüllung des Objekts; im unteren Teil mehrfache Asche-Kohle-Schichten 7, 7b, 9, 10, 16, 19.

propálené hlíny o měřitelných rozměrech 60 × 55 cm (obr. 7). Na obvodě chybělo obložení kameny. Nad destrukcí a v celé severovýchodní části objektu se dochovalo několik násobných vrstviček uhlíků (obr. 5). V jihovýchodním rohu byla situována malá jáma o rozměrech cca 60 × 50 cm zahloubená do podloží cca 15 cm. Podél tří zachovalých stěn byl v jejich téměř celé délce zachycen obvodový horizontální trám o průměru cca 20 × 20 cm, který tvořil základ tzv. rámové konstrukce. Žel v obou rozích objektu byla nálezová situace nejasná, takže nemůžeme určit, jak byly ležící trámy spojeny. Je zajímavé, že obvodový trám podél stěn překrýval konce podlahových prken. Nad trámem, zhruba o 20 cm výše, byl místy identifikován další trám horizontálně uložený, který byl svrchu prožlabený. Nepochybně se jednalo o část svrchní konstrukce stěny, jež byla původně umístěna výše. V různých výškách nad obvodovým horizontálním trámem, podél jižní (obr. 4), části východní i západní stěny, byl pozorován velmi úzký pruh ztrouchnivělého dřeva, místy vysoký až 50 cm, který může-

207

Obr. 6. Pohled na celkový půdorys objektu od východu. Po stranách patrné zbytky obvodových trámů, v západní části relikty podlahových prken, v jihovýchodní části zahloubená jáma Foto J. Halama, 2008.Abb. 6. Blick auf den Gesamtgrundriss des Objekts von Osten. An den Seiten sichtbare Reste der äußeren Balken, im Westteil Relikte von Fußbodenbrettern, im Südostteil eingetiefte Grube. Foto J. Halama, 2008.

Obr. 7. Propálené souvrství interpretované jako ohniště v severní části zahloubeného objektu Foto J. Halama, 2008.Abb. 7. Als Feuerstelle interpretierte Brandschichten im Nordteil des eingetieften Objekts. Foto J. Halama, 2008.

208

me interpretovat jako relikty prken pocházejících z výdřevy stěn. Dnes již nemůžeme určit, zda byly připevněny k rámu horizontálně či vertikálně. Podrobný popis objektu s detailní plánovou a fotografickou dokumentací je součástí nálezové zprávy z výzkumu Vlastivědného muzea v Šumperku v ulici Na Hradbách z roku 2008 (J. Halama). Movité nálezy

Stratigrafická situace v prostoru zahloubeného objektu je velmi složitá, neboť terén byl často přestavován, zejména pak v blízkosti Lužickosrbské ulice, jež je prakticky přístupovou komunikací do města od severu na dnešní náměstí. Objekt byl zničen v celé své severní části a při západním okraji jej též poničila brána připomínaná ještě v 19. století, takže neznáme vstupní šíji. Za výplň objektu můžeme považovat vrstvu poměrně homogenní jílovité hlíny hnědošedé barvy nacházející se nad dnem zhruba do výše 60 cm v jižní části objektu, k severní části její mocnost postupně klesala. Nacházelo se v ní množství uhlíků, kousků mazanice, různě velké kusy prken, zvířecí kosti (tur domácí, prase domácí, ovce/koza, slepice, pták, pes – analyzovala dr. M. Nývltová Fišáková), kovové předměty a  také zlomky keramiky (obr. 8–12). Z výplně byl také odebrán vzorek pro pylovou analýzu, kterou vypracovala dr. V. Jankovská (borovice – Pinus, obilovina typu pšenice – Cerealia-Tricitium t., bylina hvězdicovitá jazykokvětá – Asteraceae Liguliflorae a neurčené pylové zrno – Varia). Analýzu dřev a uhlíků zpracovává dr. V. Čulíková. Vrstvu tedy nemůžeme považovat za nálezový celek, neboť není viditelně oddělena od svrchních destrukcí a mohly se do ní teoreticky přimíchat mladší nálezy. Po formálním vyhodnocení však můžeme konstatovat, že kolekce je kompaktní a obsahuje pouze zlomky keramiky, jež náleží severomoravskému výrobnímu okruhu s centrem v Lošticích. Jedná se zejména o hrnce soudkovitého těla s římsovitými okraji vně zdobenými žlábkovanými vlnovkami (obr. 8–9). Dna jsou vždy rovná, na dochovaných exemplářích chybí značky. Povrch je zdoben v horní části nádoby nevýraznými vodorovnými žlábky. Velké množství úlomků také náleželo zásobnicím tzv. III. typu (Goš–Karel 1979, 170), všechny mají okraje nižší, tedy se jedná o variantu a (obr. 10). Povrch těla či vnější hrany okraje jsou zdobeny vodorovnými žlábky. Několik zlomků můžeme interpretovat jako části pokličky. Dochovaný „knoflík“ působí mladším dojmem a mohl být tedy přimíchán. Nalezená keramika je technologicky jednotná, do hmoty většiny nádob je přimíchán grafit, povrch přetřen engobou. Nádoby byly nedbale vypáleny, povrch má šedou, u zásobnic někdy okrovou barvu. Je zajímavé, že prakticky chybí technologicky kvalitnější nádoby zhotovené z kaolinických hlín na rychle rotujícím hrnčířském kruhu nebo redukčně vypálené džbány, které bychom mohli připsat nově příchozím kolonistům. Nejstarší keramika nalezená v Šum-perku dokládá, že město pod Pradědem nebylo ve svých počátcích soběstačné a muselo být zásobováno základními životními potřebami z jihu, keramika se dovážela z vyhlášených dílen v Mohelnici a Lošticích.

Ve městě se podařilo dále nalézt obdobnou keramiku v jámě situované pod kostelem Zvěstování Panny Marie (Goš 1996, 59), jenž náleží k dominikánskému klášteru. Klášter je prvně připomínán až k roku 1293, jáma byla vyhloubena nepochybně před tímto datem v době založení města někdy ve druhé polovině 13. století. Několik zlomků se také nalezlo v nedalekém městském příkopu (Goš–Halama 2009, 138–140, Fig. 19) v druhotné poloze. Dokládají tedy jen jistou intenzitu osídlení po založení města.

Nejlepší analogie k naší kolekci nacházíme v Lošticích v Komenského ulici, objekt č. 16 (Goš 2007, 25) a Rýmařově v Bezručově ulici (Goš–Novák–Karel 1985, 221), zde jsou ke-ramické artefakty datovány do druhé poloviny 13. století, případně počátku 14. století. Je zajímavé, že také na těchto dvou lokalitách se nacházela v zahloubených objektech se šikmým vstupem. Hrnce jsou zastoupeny exempláři s vyššími římsovitými okraji, zásobnice pak mají kyjovitě zesílený okraj, který náleží do našeho III. typu. Drtivá většina artefaktů je zhotovena z hlíny, v níž je přimícháno velké množství grafitu, povrch je většinou šedavé barvy.

V destrukčních vrstvách šumperského objektu se nalezlo několik drobných železných a bronzových amorfních předmětů. Mezi nimi zaujímá čelné místo tzv. lotové závaží kónic-

209

Obr. 8. Výběr keramických nálezů (hrncovité tvary) z  výplně zahloubeného objektu; uvedena inventární čísla. Kresba G. Halama Leite.Abb. 8. Auswahl von Keramikfunden (topfartige Formen) aus der Verfüllung des eingetieften Objekts; Inventarnummern. Zeichnung G. Halama Leite.

210

Obr. 9. Výběr keramických nálezů z výplně zahloubeného objektu; uvedena inventární čísla. Kresba G. Halama Leite.Abb. 9. Auswahl von Keramikfunden aus der Verfüllung des eingetieften Objektes; Inventarnummern. Zeichnung G. Halama Leite.

211

Obr. 10. Výběr keramických nálezů (zásobnicové tvary) z výplně zahloubeného objektu; uvedena inventární čísla. Kresba G. Halama Leite.Abb. 10. Auswahl von Keramikfunden (Vorratsbehälterformen) aus der Verfüllung des eingetieften Objekts; Inventarnum-mern. Zeichnung G. Halama Leite.

212

Obr. 11. Kresebná rekonstrukce hrncovité nádoby (inv. č. AS16603) z výplně zahloubeného objektu. Kresba G. Halama Leite.Abb. 11. Zeichenrekonstruktion eines topfartigen Gefäßes (Inv.-Nr.  AS16603) aus der Verfüllung des eingetieften Objekts. Zeichnung G. Halama Leite.

Obr. 12. Bronzové závaží z výplně zahloubeného objektu (čtverec 2 – jihovýchodní část objektu). Kresba a foto G. Halama Leite.Abb. 12. Bronzegewicht aus der Verfüllung des eingetieften Objekts (Planquadrat  2  – südöstlicher Teil des Objekts). Zeichnung und Foto G. Halama Leite.

kého těla (inv. č. AS 16.458; obr. 12) zhotovené z bronzu (nyní se zelenošedou povrchovou patinou). Jedná se o miniaturní předmět kónického tvaru o rozměrech d 1 (vnější průměr ústí) 14 mm, d 2 (vnější průměr dna) 10 mm, v (celková výška) 8 mm, m (hmotnost) 2,934 g, ds (měřitelná síla stěn) 1–1,5 mm. V horní části je závaží poškozené, takže původní hmot-nost mohla být vyšší a dosahovala hodnot původního kventlíku. Nejlepší analogie nalézáme v nově zakládaných městech v Čechách a na Moravě, příkladem je Staré Mýto – či Gruna – Hradisko (Doležel 2009, 185, obr. 6:1–2).

Město je prvně připomínáno k roku 1278, jeho právní status není jistý, nepochybné je pouze, že bylo postaveno na tzv. zeleném drnu nedaleko obchodní stezky vedoucí do Slezska. V okolí Šumperka se nepodařilo prozatím zachytit pozůstatky staršího osídlení z raného středověku. Osady doby slovanské se koncentrovaly především v  okolí Mohelnice, tedy 20  km jižněji. Město má pravidelný půdorys, který je dobře čitelný na  mapě stabilního katastru z  roku 1834 (obr. 1). Pravděpodobně hned po  lokaci města si podnikaví nově příchozí kolonisté postavili lehký příbytek, námi zachycený při výzkumu, v současné době není jisté, zda stál před hradbou nebo na volném terénu. Vzhledem k exponované poloze

213

těsně vedle přístupové komunikace a také nálezu tzv. lotového závaží nelze vyloučit jeho funkci jako mýtní stanice či strážnice. Existoval nepochybně velmi krátce, neboť keramika je jednotná a pochází z krátkého časového úseku. Brzy po užití musela být uložena do země a již více s ní nebylo manipulováno. Hradbu v počátcích města tedy mohla tvořit jednodu-chá překážka zhotovená z kůlů či nasypané hlíny a v kameni mohla být provedena později. Hradby částečně dochované v severní části intravilánu města jsou připisovány až klidnému 16. století, kdy město měli v držení Žerotínové. Přijmeme-li tuto tezi, půdorys města by se stabilizoval až v průběhu 14. století. Diskuze

V Šumperku v ulici Na Hradbách se zcela nepochybně podařilo zachytit samostatný obytný objekt postavený mimo intravilán města. Vzhledem k velké stavební činnosti se ztratily některé důležité konstrukční prvky, zejména vchod a možné ukotvení střechy či nadzemního patra. Máme tedy velké problémy s identifikací jeho svrchních částí a určení přesného významu. Lehká konstrukce stěn a přítomnost jednoduchého otopného zařízení nám dovolují vyslovit domněnku, že se jedná o samostatnou obytnou stavbu, jež měla stře-chu opřenou o okolní terén. Vstup, nejspíše od severu, byl poničen mladšími přestavbami probíhajícími v blízkosti budoucí brány. Nepochybně s úpravou severního předpolí města došlo k jeho destrukci a nahrazení klasickou bránou.

Zajímavé analogie můžeme nalézt v mnoha městech zemí Koruny české, opakovat de-taily z Hradišťka Sekanky či Starého Mýta u Vysokého Mýta nemá smysl. Zaměřili jsme se na získání nových relevantních důkazů a nalezli jsme je na dvou zahraničních lokalitách. První je nezdařené městské zařízení či „grodzisko“ ve Starém Bielsku a hradiště Starý Orchej v Moldávii. Všechny zde odkryté zahloubené objekty mají dřevěnou konstrukci stěn, která by obtížně unesla obytnou místnost, byť lehké rámové konstrukce.

Odkrytý objekt nás nutí k diskuzi, co to vlastně je provizorium či lehká dřevohliněná stavba. V posledních letech při intenzivních záchranných výzkumech v intravilánech měst Čech a Moravy se podařilo objevit velké množství různě strukturovaných zahloubených staveb kvadratického půdorysu. Jedná se o  volnou sekvenci „objektů, jejichž společným znakem je zahloubení a případně šikmý vstup“ (Klápště 2005, 2). Vzájemně se liší zejména v konstrukci stěn, u mnohých jsou použity do země zaražené kůly, místy se podařilo také zachytit zbytky rámové konstrukce nebo stěny vyložené kamennou plentou. Je tedy velmi obtížné rozhodnout, zda mohly zahloubené objekty nést patro, či jen střechu opřenou o te-rén, která by udržela pouze napadaný sníh. Měli bychom se tedy dohodnout na kritériích, která by „překonala strnulé interpretační stereotypy“ (Klápště 2005, 3) a dovolila logickou analýzou určit možné interpretace. Právě odkryv objektu v Šumperku tuto možnost splňuje. V doposud publikované literatuře se setkáváme zejména se dvěma vyhraněnými názory a  zastánci krajního pohledu nechtějí připustit i  odlišnou interpretaci. Levá část spektra považuje všechny relikty za pozůstatky samostatných objektů, které měly střechu opřenou o okolní terén a nepodařilo se tedy zachytit šikmé trámy. Slabé kůly v rozích nebo ohniště uprostřed místnosti je pak dovolují interpretovat jako provizorium sloužící krátce svému účelu. Pravá část názorového spektra tuto interpretaci odmítá a vše by měly být jen sklepy, které měly nějakou nadzemní místnost postavenou nejspíše pomocí rámové konstrukce. Solidní stěny zhotovené například z kamene by samozřejmě byly ideálním argumentem pro tuto tezi. Jako klasický a nezpochybnitelný příklad můžeme jmenovat objekty odkryté na  nezdařeném městském založení či předhradí středověkého hradu Tepenec u  Jívové na Olomoucku spojované s osobou Karla IV. Opevnění nepřežilo dlouho dobu jeho vlády, zejména střety mezi markraběcími bratry Joštem a Prokopem a již k roku 1406 je uváděno jako pusté. Při rozsáhlých záchranných výzkumech se podařilo odkrýt několik zahloubenin splňujících naše představy. Uvést můžeme objekt 79 prozkoumaný v roce 1999, který měl šíjový vstup od jihovýchodní strany a objekt 179 odkrytý v roce 2012 se šíjovým vstupem od  východního  rohu a  jednoduchým ohništěm. Oba měly kvadratický půdorys zhruba

214

Obr. 13. 1 – Staré Bielsko, tzv. grodzisko v Polsku, plán lokality (dle Bartys 1939, ryc. 2); 2 – Staré Bielsko, tzv. grodzisko, chata I (dle Bartys 1939, ryc. 10); 3 – Orheiul Vechi v Moldávii, spíž 1 (dle Aбызова–Бырня–Нуделман 1981, Рнc. 13).Abb. 13. 1  – Staré Bielsko, sog. Burgwall in  Polen, Fundstellenskizze (nach Bartys 1939, Abb. 2); 2  – Staré Bielsko, sog. Burgwall, Hütte I (nach Bartys 1939, Abb. 10); 3 – Orheiul Vechi in Moldawien, Vorratsraum 1 (nach Aбызова–Бырня–Нуделман 1981, Рнc. 13).

o  rozměrech 6  × 6  m, částečně byly zatesané do  rostlé skály, stěny obezděny lomovým kamenem o síle 20–30 cm. Zasypány byly kamennou destrukcí promíchanou hlínou (Vrá-nová–Vrána, v tisku).

215

Mezi těmito krajními variantami existuje velká šedá zóna, do níž náleží objekty, které postrádají výraznější konstrukční prvky stěn a  mohou být interpretovány dvojím výše uvedeným způsobem. Konstruktivní, logickými argumenty podložená kritika nálezové situace dovolí posunout se dále. Nepochybně tedy budeme mít velké problémy přesně stanovit původní účel u mnoha takto formálně konstruovaných zařízení, zejména pokud si uvědomíme, že mnohé z nich byly časem přestavěny z obytné místnosti na sklep. I k tomuto postupu bychom mohli nalézt adekvátní doklady. Žel mnozí badatelé přistupují k interpretaci s předem formulovaným stanoviskem, tedy buď vše jsou sklepy, nebo samostatné stavby se střechou opřenou o terén. Je pochopitelné, že pak následuje „zákopová válka“, která nemá vítěze. Vymezení zahloubené stavby v  Šumperku v  ulici Na  Hradbách jako provizoria vzhledem k lehké konstrukci stěn lze považovat za posun v diskuzi. Jako relevantní důkaz samostatného obytného prostoru nepovažujeme existenci ohniště či dřevěnou podlahu.

Výše jsme uvedli, že za další doklady samostatných objektů považujeme jámy odkryté na tzv. „grodzisku“ Staré Bielsko, jež leží 5 km od hřebenů Slezských Beskyd a 2 km západně od řeky Biala v nadmořské výšce 340–350 m. Nachází se asi 2 km od současného města Bielsko, které leží na pomezí Slezska a Malopolska. Můžeme jej považovat za nezdařené městské založení nebo za „zaniklé hrazené sídliště urbánního charakteru“ (Doležel 2008, 185). Tuto formulaci použil J. Doležel při charakteristice obdobného sídliště Gruna – Hradisko, častěji uváděného v literatuře pod označením Hradisko u Radkova.

Hradiště ve Starém Bielsku má dvojitý val z nasypané hlíny, který zabírá plochu 3,2 ha na kruhovém půdorysu o průměru cca 210 m (obr. 13:1). Obdobnou situaci nalézáme na ne-zdařeném městském zařízení Landsberg v Dolním Sasku (Stephan 2004, 62). Doposud zde bylo prozkoumáno pět zahloubených staveb (Poleski 2004, 424) J. Bartysem a A. Plazak. Dle J. Poleského mohlo být hradisko postaveno ve 12. nebo v průběhu 13. století, vyloučit nelze „nawet XIV. wiek“. V první publikaci výzkumu provedeného v roce 1938 (Bartys 1939), se podařilo odkrýt 1 160 m2 ve třech sondách. Vedle několika železářských pecí, jež jsou zcela evidentně mladší, byl nejzajímavější „row“ 3. V řadě byly postaveny tři zahloubené objekty v odstupu okolo 10 m, které takto tvoří jakousi ulici. Chata I byla zahloubena 90–110 cm, vstup měla z jižní strany, dělila se na dva prostory, menší předsíň měla rozměry 2,1 × 2,6 m, jizba 5,9 × 3,3 m (obr. 13:2). Konstrukce chaty byla sloupová, v rozích zaraženy kůly, při dně zachycen vodorovný trám a k němu připevněny svislé desky. Na podlaze ležely desky, otopné zařízení se nepodařilo identifikovat. Chata II měla vchod dlouhý 4 m, J. Bartys soudí, že jizba měla dva prostory, při stěně v šíři 1 m byla jakási spíž, vlastní obytný prostor zabíral plochu 5,8 × 3,5 m. Z podlahy se dochovaly trámy položené souběžně s delší stranou. Chatu III nebylo možné dokopat vzhledem k vyšší hladině spodní vody. Máme tedy před sebou zcela evidentně naše lehké dřevohliněné stavby či provizoria, z pozůstatků vyplývá, i když chybí otopné zařízení, že se jedná nejspíše o stavby přízemní, sedlová střecha dle J. Bartyse byla nejspíše opřená o zem. Keramiku můžeme pomocně rozdělit do dvou základních skupin, první zastupují jednoduché tvary navazující na starší piastovské tradice, do druhé pak náleží kvalitně zpracovaná keramika mnohdy zdobená glazurou. Proto nelze „grodzisko“ zařadit do 12. století, ale jeho počátky musíme hledat až v průběhu 13. století. Jeho zánik probíhal nepochybně postupně až někdy do počátku 15. století.

První zmínka o Bielsku pochází z roku 1312 a jistě se jedná o dnešní město, vzdálené zhruba 1 km a ležící těsně u řeky Biala. Původní Staré Bielsko již postupně ztrácelo význam, osídlení sláblo a převažovala zde řemeslná výroba, převážně zpracování železa. Ruch mezi dvěma valy, jež nebylo nutné zpevňovat kamennou hradbou, ustal někdy ve 14. století.

Další velmi zajímavý útvar „urbánního charakteru“, kde můžeme nalézt zajímavé analogie k našim zahloubeným stavbám se nachází v dnešní Moldávii severně od Kišiněva blízko řeky Dněstr. Je situováno na důležité komunikaci vedoucí podél řeky Dněstr od Černého moře, zejména v ústí řeky položeného města Bilhorod Dněstrovskij, do Lvova. Na strategicky výhodné poloze nad řekou Reut existovala pravěká hradiště, osídlení zde bylo znovu obno-veno za „zlatých“ časů Zlaté hordy. Za vlády chána Uzbeka, někdy ve 30. letech 14. století,

216

západní hranice říše dosáhla až k Dunaji, současně v tomto prostoru vznikaly opěrné body, jakási „města“, mezi nimi Šechr-al-Džedid, později zvaný Starý Orchej, dnes Orheiul Vechi. Osadníci, kteří měli kontakty s východními i západními kupci, si tedy rychle postavili jakási provizoria, která vykazují všechny znaky lehkých staveb. K likvidaci strategického místa došlo zhruba za 20–30 let existence někdy v 60. letech 14. století. Lokalita má výhodnou strategickou polohu, takže osídlení po  likvidaci Zlaté hordy bylo zhruba za  padesát let obnoveno moldavskými knížaty. Jimi postavené objekty se nelišily od starších, tedy měly pravidelné zahloubení, šikmý vstup a střecha se nejspíše opírala o okolní terén. Definitivně hradiště či náznak města zničili Turci na  konci 15.  století. Archeologické výzkumy zde probíhaly s různou intenzitou po druhé světové válce, nejvíce dokladů pak bylo zveřejněno v letech 1981 a 1982. Z období Zlaté hordy těsně vedle karavanseraje se podařilo zachytit několik zahloubených staveb, dvě z nich, zemnice č. 3 a 10 spolu s půdorysy uvedl do mo-ravské literatury již P. Michna (1988, 260). Jeho mimořádný postřeh můžeme doplnit ještě o chatu č. 15 z období Zlaté hordy o vnějších rozměrech 650 × 450 cm, délka vstupu 350 cm (Aбызова–Бырня–Нуделман 1981, 14). Stěny měly dřevěnou konstrukci. Z období moldav-ských knížat můžeme jmenovat objekt uvedený jako spíž 1 (Абызова–Бырня–Нуделман 1982, 25) odkrytý v severní části hradiště. Chata měla rozměry 430 × 440 cm a zahlubovala se 260 cm do podloží (obr. 13:3). Stěny byly zhotoveny z dřevěných desek. Do spíže vedl vchod v délce 280 a šířce 140–210 cm. Badatelé tedy zcela evidentně neuměli přesně inter-pretovat odkryté objekty, analogie ze střední Evropy a naše větší zkušenosti, dovolují jejich lepší pochopení. Zahloubené chaty pocházejí ze stejného časového období jako objekty z Tepence u Jívové, jež jsou nepochybně sklepy.

V našem příspěvku jsme se pokusili zasadit nález zahloubeného objektu v Šumperku do širších souvislostí. Zejména jsme se zamysleli nad jeho možnou nadzemní konstrukcí. Vzhledem k slabým trámům uloženým v horizontální poloze můžeme vyloučit jakoukoliv nástavbu. Jeho zřízení mimo pozdější intravilán města na důležité přístupové cestě dovoluje předpokládat, že měl specifické využití v rámci obchodu či obrany města, možná tehdy ještě neopevněného. Lze jej pracovně považovat za jakousi „mýtní stanici“. Musíme se proto lépe zamýšlet nad zahloubenými objekty z počátku vrcholného středověku, jež mají nějakou dřevohliněnou konstrukci a nepovažovat všechny za pozůstatky sklepů. Upozornili jsme také na zajímavé zahloubené stavby tzv. „provizoria“ ve Starém Bielsku v Polsku a Orheiul Vechi v Moldavsku; věříme, že se brzy podaří identifikovat další objekty v tomto zajímavém prostoru, zejména postrádáme informace z okolí Lvova, kde byla důležitá obchodní centra.

Literatura

AБЫЗОВА, Е.  Н.–БЫРНЯ, П.  П.–НУДЕЛМАН, A. A., 1981: Древности Старово Oрхея, Золото-ординский период. Kишинев.

– 1982: Древности Старого Oрхея, Moлдaвский период. Kишинев.BARTYS, J., 1939: Sprawozdanie z badań na grodzisku w Starym Bielsku w powiecie bielskim, przeprowad-

zonych w roku 1938, Prace Przehystoriczne PAU nr. 5, 61–78. Kraków.DOLEŽEL, J., 2008: Středověká miskovitá (lotová) závaží v českých a moravských nálezech – Mittelalter-

liche Napfgewichte (Einsatzgewichte) in den Funden aus Böhmen und Mähren, PV 49, 183–215. Brno.GOŠ, V., 1996: Archeologický výzkum kostela Zvěstování Panny Marie v Šumperku – Archäologische Er-

forschung der Mariä Verkündungskirche in Šumperk. In: Šumperk, město a jeho obyvatelé (Melzer, M., ed.), 59–69. Šumperk.

– 2007: Loštice, město středověkých hrnčířů. Opava.GOŠ, V.–HALAMA, J. 2009: Ceramics from the town fortification moat (?) in Šumperk – Keramika z příkopu

městského opevnění (?) v Šumperku, Studies in Post-Medieval Archaeology 3, 125–156.GOŠ, V.–KAREL, J., 1979: Slovanské a středověké zásobnice severní Moravy – Slavonic and medieval storage

jars of northern Moravia, AR XXXI, 163–175.GOŠ, V.–KAREL, J.–NOVÁK, J., 1985: Počátky osídlení Rýmařova – Die Anfänge der Besiedlung von

Rýmařov, PA LXXVI, 184–227.HALAMA, J.– GOŠ, V.– PLAŠTIAKOVÁ, M., 2009: Městský příkop, brána a středověký dům. Středověký

Šumperk očima archeologa – Stadtgraben, Tor, Friedhof und das mittelalterliche Haus. Der mittelalterliche Mährisch Schönberg in Augen des Archäologen, SM 95, 3–11.

217

KLÁPŠTĚ, J., 2005: Čas hledání otázek. In: Forum urbes medii aevi II, 2–3. Brno.MICHNA, P. J., 1988: K poznání zahloubených obydlí doby velké kolonizace – Zur Kenntnis der mittel-

alterlichen Behausung in der Zeit der grossen Kolonisation. In: Rodná země. Sborník k 100. výročí Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a k 60. narozeninám PhDr. V. Nekudy, CSc., 222–284. Brno.

POLESKI, J., 2004: Wczesnośredniowieczne grody w Dorzeczu Dunajca. Kraków.STEPHAN, H. J., 2004: Die Stadtwüstungen Landsberg, Stoppelberg und andere Beispiele früher dynastischer

Städtegründungen und Zentralorte des 13. Jhs. im Herzen Zentraleuropas. In: Czaja, R.–Nawrolska, G. et. al., Pamieci T. Nawrolskiego. Archaeologia et Historia Urbana, 62–73. Elbląg.

VRÁNOVÁ, V.–VRÁNA, J., v tisku: Nové poznatky o charakteru předhradí hradu Tepenec, CB 13, v tisku.

Z u s a m m e n f a s s u n g

Šumperk, Straße Na HradbáchEin Provisorium oder ein leichter Holz-Lehm-Bau aus dem 13. Jahrhundert, kleine Überlegungen zu einem großen Problem

Die am Fuße des Altvatergebirges liegende Stadt Šumperk (Mährisch Schönberg) wurde irgendwann in der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts auf der sogenannten „grünen Wiese“ gegründet, demzufolge hat sie einen regelmäßigen Grundriss mit einem Marktplatz in der Mitte. Bei in den Jahren 2007–2008 erfolgten archäologischen Rettungsgrabungen im Nordteil der Stadt wurden ein Stadtgraben, der Teil eines Friedhofs aus dem 16. Jahrhundert und ein eingetieftes Objekt in der Nähe der Stadtmauer und des Stadttores entdeckt, das in die Anfangszeit der Stadt datiert wurde. Die messbare Südwand erreichte eine Länge von 420 cm, der Eingang verlor sich völlig in den jüngeren Zerstörungen. Das Objekt wurde in einem Hang bis zur Sohle eingetieft, im nördlichen Teil 25–50 cm und im südlichen Teil 150–170 cm. Auf der Sohle haben sich Reste eines Bretterfußbodens erhalten, im westlichen Teil befand sich eine einfache Feuerstelle mit den messbaren Abmessungen von 60 × 55 cm. Entlang den drei erhaltenen Wänden entdeckte man horizontale Balken. In der aus braun-graufarbigen tonhaltigen Lehmen bestehenden Verfüllung fand man lediglich Töpfe und ein aus Grafitton gefertigtes Vorratsgefäß vom Typ III.a, die irgendwann in der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts in der Umgebung von Loštice hergestellt worden waren. Interessant ist auch das sogenannte Lotgewicht eines konischen Körpers mit einer Masse von 2,934 g.

Der Fund eines eingetieften Baues in Šumperk mit leichten Holzwänden zwingt uns dazu, über die Interpretation von derart konstruierten Objekten nachzudenken. Gegenwärtig sind uns zwei grundsätzlich voneinander verschiedene Standpunkte bekannt, gemäß welchen es sich entweder um selbständige Objekte, d.h. um sogenannte Provisorien, oder um Keller handelte, die eine oberirdische Konstruktion besaßen. Unsere Hütte interpretieren wir im Hinblick auf die leichten Wände als einfachen Bau mit einem auf dem umliegenden Gelände abgestütztem Dach. Als Beleg für Keller führen wir Objekte an, die auf der in der zweiten Hälfte des 14. Jahrhunderts auf Anregung von Karl IV. errichteten Burg Tepenec freigelegt wurden. Sie wurden auf einem Grundriss von 6 × 6 m errichtet, die Steinmauern haben eine Breite von 20–30 cm und konnten demnach einen selbständigen Raum tragen.

Vergleichbare Objekte konnten im Burgwall Staré Bielsko gefunden werden, der unweit des Flusses Biala in der Nähe der heutigen Stadt Bielsko an der Grenze zwischen Schlesien und Kleinpolen liegt. Er hat einen kreisförmigen Grundriss mit einem Durchmesser von 210 m, nimmt also eine Fläche von ungefähr 3,2 ha ein, befestigt wird er durch zwei aus Lehmaufschüttungen gebildete Wälle. Bei einer Grabung im Jahr 1938 wurden drei eingetiefte Bauten entdeckt. Hütte I war 90–110 cm eingetieft, ihr Eingang befindet sich an der Südseite und sie war in zwei Räume unterteilt. Die Wandkonstruktion bestand aus Pfosten, in den Ecken waren Pfähle eingerammt worden, auf dem Fußboden lagen Platten. Der Burgwall Alt Orhei, früher Shechr-al-Cedid, heute Orheiul Vechi, liegt in Moldawien nördlich der Stadt Kischinau am Fluss Reut. Er war im 14. und 15. Jahrhundert zu den Zeiten der Goldenen Horde und des Fürstentums Moldau besiedelt. Die Hütten weisen eine gemeinsame Konstruktion auf, sie sind 150–260 cm in Lössboden eingetieft, haben einen quadratischen Grundriss mit den Abmessungen von 650–450 cm und einen schrägen Eingang. Die Wände sind aus Holz gefertigt, haben eine Rahmenkonstruktion, die in manchen Fällen durch Eckpfähle befestigt wurde, sodass wir keinen Überbau aus Holz annehmen. Mit unserem Beitrag möchten wir eine Diskussion über den Charakter von Bauten mit quadratischem Grundriss und schrägem Eingang anstoßen. Gerade die hier aufgeführten Analogien sehen wir als Beleg dafür an, dass ein Teil von ihnen – unter anderem die Hütte in Šumperk in der Straße Na Hradbách – selbständige Objekte waren.

PhDr.  Vladimír Goš, CSc., Ústav archeologie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity, Masarykova třída 37, 746 01 Opava, [email protected]

Mgr. Jakub Halama, Ph.D., Vlastivědné muzeum v Šumperku, Hlavní třída 22, 787 01 Šumperk, [email protected]

309

Zkratky

Prameny

AČ Archiv český AKČ Archiv Koruny české BR Berní rula CDB Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae CDH Codex diplomaticus Hungariae ecclesiasticus ac civilis CDM Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae CDS Codex diplomaticus Silesiae CDSl Codex diplomaticus et epistolaris Slovaciae CIM Codex iuris municipalis DRC Decem registra censum bohemica compilata aetate bellum husiticum praecedente – Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými DD Desky dvorské DZM Desky zemské menší DZV Desky zemské větší FRB Fontes rerum Bohemicarum – Prameny dějin českých G-M II Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens und seiner einzelnen Fürstenthümer im Mittelalter II HOkl Hazai oklevéltár LC Libri confirmatium ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim LCS Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové MGH SS Monumenta Germaniae Historica Scriptores MMFH Magnae Moraviae fontes historici – Prameny k dějinám Velké Moravy MVS Monumenta Vaticana Slovaciae NH Schlesische Nekrologien. Nekrologium des Stifts Heinrichau NK Schlesische Nekrologien. Nekrologium des Stifts KamenzRBM Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae RDP Registra decimarum papalium – Registra desátků papežských z diocezí pražské RI Regesta Imperii RTT Reliquiae tabularum terrae SRH Scriptores rerum HungaricumSUB Schlesisches Urkundenbuch V-H Geschichtsquellen der Grafschaft Glatz ZDB Moravské zemské desky brněnské ZDO Moravské zemské desky olomoucké

Literatura AH Archaeologia historica AR Archeologické rozhledy AMMS Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana AVANS Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku AVJČ Archeologické výzkumy v jižních Čechách BMD Brno v minulosti a dnes CaBe Castrum Bene CB Castellologica bohemica CMB Castella Maris Baltici ČČH Český časopis historický

310

ČsČH Československý časopis historický ČMM Časopis Matice moravské ČMMZ Časopis Moravského muzea (Moravského zemského muzea), Vědy společenské ČNM A Časopis Národního muzea, řada A historická ČSPS Časopis Společnosti přátel starožitností ČSM B Časopis Slezského muzea, série B – vědy historické ČSZM B Časopis Slezského zemského muzea, série B – vědy historické ČSPSČ Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze (1893–1926); Časopis Společnosti přátel starožitností československých (1927–1938) HČ Historický časopis HG Historická geografie ITM Internationale Tagungen in Mikulčice JM Jižní Morava JSH Jihočeský sborník historický LCI Lexikon der christlichen IkonographieLE Libri erectionum archidiocesis Pragensis LTK Lexikon für Theologie und Kirche MAG Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien MVP Muzejní a vlastivědná práce OSN Ottův slovník naučný PA Památky archeologické PHS Právněhistorické studie PRP Průzkumy památek PSČ Památky středních Čech PV Přehled výzkumů AÚ ČSAV v Brně (od r. 1963 ARÚ AV ČR v Brně) SbČSSA Sborník Československé společnosti archeologické (při ČSAV) SBM Studien zum Burgwall von Mikulčice SbNM A Sborník Národního muzea, řada A – Historie SlAnt Slavia Antiqua SlArch Slovenská archeológia SM Severní Morava SPFFBU C Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada C, historická SPFFBU E Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada E, archeologicko-klasická SPFFBU F Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada F, uměnovědná SPFFBU M Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada M, archeologická SVPP Sborník vlastivědných prací z Podblanicka SZM Sborník Západočeského muzea v Plzni ŠZ Študijné zvesti VSV Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských VVM Vlastivědný věstník moravský ZPP Zprávy památkové péče ZbSNM Zborník Slovenského národného múzea

Instituce a další zkratky

AP SZM Archeologické pracoviště Slezského zemského muzea, Opava APH Archiv Pražského hraduARÚ AV ČR Archeologický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i.AÚ Archeologický ústavAV ČR Akademie věd České republiky, v. v. i. BRD Bundesrepublik Deutschland – Spolková republika Německo (SRN) CMS Centrum medievistických studií, Praha CMTF Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci č. j. číslo jednacíČSAV Československá akademie věd

311

ČSSA Československá společnost archeologická při ČSAVČVS čelní vyhřívací stěna (u kachle) FÚ farní úřadFF UK Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze FF UKF Filozofická fakulta Univerzity Konštantína Filozofa v NitreFF UKO Filozofická fakulta Univerzity Komenského v BratislaveFF ZČU Filozofická fakulta Západočeské univerzityFF, FIF Filozofická fakulta FHV UMB Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela v Banskej BystriciFPF SU Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity v Opavě GAČR Grantová agentura České republikyGDR DDR – Deutsche Demokratische Republik (NDR – Německá demokratická republika) inv. č. inventární číslo kart. kartonk. ú. katastrální územíKA FF UKO Katedra archeológie Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislave KNM Knihovna Národního muzea, PrahaKÖH Kulturális Örökségvédelmi Hivatal Budapest, Tervtár/Könyvtár (Kutatási Osztály) – Úřad na ochranu kulturního dědictví, Oddělení map/Knihovna (Oddělení výzkumu)KPÚ Krajský pamiatkovy úradMK Ministerstvo kultury, Praha MZM Moravské zemské muzeum, Brno MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Praha MU Masarykova univerzita, Brno MuMB Muzeum města Brna MVS Muzejní a vlastivědná společnost v BrněMZA Moravský zemský archiv v Brně MZM Moravské zemské muzeumnedat. nedatovánonepubl. nepublikovanýNM Národní muzeum, Praha NÖ Niederösterreich, Dolní Rakousy, Rakousko NPÚ ÚOP Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště NŘ Nová řadaNS nálezová správaNZ nálezová zpráva o. p. s. obecně prospěšná společnost OM Okresní muzeumOÖ Oberösterreich, Horní Rakousy, Rakousko OSP Okresní stavební podnik OSSPPOP Okresní středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci p. B. politischer Bezirk (Rakousko) parc. č. parcela čísloPrF UK Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave RGZM Römisch-Germanisches Zentralmuseum Mainz (BRD) rkp. rukopis s. j.  stratigrafická jednotkas. s. j. svazek stratigrafických jednotekSAHI Slovenský archeologický a historický inštitútSAV Slovenská akadémia vied, Nitra SHP stavebněhistorický průzkum SNG Slovenská národná galéria, Bratislava SNM Slovenské národné múzeum, Bratislava SObA Státní oblastní archiv SOkA Státní okresní archiv SPS Společnost přátel starožitnostíSU Slezská univerzita v Opavě

312

SÚRPMO Státní ústav rekonstrukce památkových měst a objektů ŠA MV SR BB Štátny archív Ministerstva vnútra Slovenskej republiky v Banskej Bystrici ŠGÚDŠ Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, BratislavaŠOkAB Štátny okresny archív v Banskej ŠtiavniciŠUBA Štátny ústredny banský archív v Banskej BystriciŠÚPS Štátny ústav pamiatkovej starostlivosti ÚAM FF MU Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, BrnoÚAPP Ústav archeologické památkové péče ÚHM Ústav historie a muzeologie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v OpavěUJEP Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad LabemUK Univerzita Karlova v Praze (též KU)UKF Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre UKO Univerzita Komenského v Bratislave ulož. uloženoUP Univerzita Palackého v OlomouciÚPRAV Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF KU v PrazeVŠVU Vysoká škola výtvarných umení, BratislavaVZ výzkumný záměr ZAO Zemský archiv v Opavě ZČM Západočeské muzeum v PlzniZČU Západočeská univerzita v PlzniZIP Západočeský institut pro ochranu a dokumentaci památekZSV zaniklá středověká vesniceZVSO Zemská vláda slezská v Opavě

313

Obsah

HMOTNÁ KULTURA ČESKÝCH ZEMÍ 10.–13. STOLETÍV STŘEDOEVROPSKÝCH SOUVISLOSTECH

Ivana Boháčová: Počátky budování přemyslovského státu a jeho centra – synchronizace vý-povědi archeologických pramenů a její interpretace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Naďa Profantová: Ke změnám ve vývoji hmotné kultury 10. století v Čechách . . . . . . . . . . . . Zdeněk Měřínský: Hmotná kultura mladší doby hradištní na Moravě a ve Slezsku . . . . . . . . Jan Frolík: Pohřebiště na II. nádvoří Pražského hradu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Drahomíra Frolíková-Kaliszová: O raně středověké keramice z Pražského hradu trochu jinakAndrea Bartošková: Obolus mrtvých a jeho význam pro datování archeologických pramenůBořivoj Nechvátal: Knížecí a královská akropole na Vyšehradě (Přehled výzkumu a proble-

matiky) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Milan Hanuliak: Materiálna kultúra 9.–10. storočia z opevneného sídliska v Mužle-ČenkoveNatalia Vojceščuk: Skleněné korálky ze Zvenigorodu ve světle výzkumů v roce 2010 . . . . . . . Aneta Gołębiowska-Tobiasz: Inwentarze grobowe a stele antropomorficzne u Połowców . . . Vladimír Goš – Jakub Halama: Šumperk, ulice Na Hradbách. Provizorium či lehká dřevo-

hliněná stavba ze 13. století, malé zamyšlení nad velkým problémem . . . . . . . . . . . . . . . . Petr Žákovský – Jiří Hošek – Lenka Sedláčková: Meče 11.–13. století z území Moravy . . . . . Bibiana Pomfyová – Marián Samuel – Henrieta Žažová: Stredoveká sakrálna architektúra

v Bíni (sumarizácia, korekcia a doplnenie súčasných poznatkov) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pavel Šebesta: Geneze nejstarších kostelů v Chebu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

ZKRATKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . 7

. . . . 27

. . . . 45

. . . . 91

. . . . 107

. . . . 129

. . . . 139

. . . . 157

. . . . 175

. . . . 185

. . . . 203

. . . . 219

. . . . 271

. . . . 291

. . . . 309

315

Inhalt

SACHKULTUR DER BÖHMISCHEN LÄNDER IM 10.–13. JAHRHUNDERT IN MITTELEUROPÄISCHEN ZUSAMMENHÄNGEN

Ivana Boháčová: Die Anfänge des Přemyslidenstaates und seine Zentren – Synchronisierung der Aussagen archäologischer Quellen und ihre Interpretation . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Naďa Profantová: Zu den Veränderungen in der Entwicklung der Sachkultur des 10. Jahrhun-derts in Böhmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Zdeněk Měřínský: Die materielle Kultur der jüngeren Burgwallzeit in Mähren und SchlesienJan Frolík: Das Gräberfeld auf dem II. Burghof der Prager Burg . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Drahomíra Frolíková-Kaliszová: Über die Keramik von der Prager Burg mal ein wenig andersAndrea Bartošková: Ein Totenobolus und seine Bedeutung für die Datierung archäologischer

Quellen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bořivoj Nechvátal: Die Fürsten- und Königsakropolis auf dem Vyšehrad (Forschungslage und

Abriss der Problematik) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Milan Hanuliak: Die materielle Kultur des 9.–10. Jahrhunderts aus der befestigten Siedlung

in Mužla-Čenkov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Natalia Vojceščuk: Glasperlen aus Zvenigorod im Lichte der Grabungen von 2010 . . . . . . . . Aneta Gołębiowska-Tobiasz: Das Grabinventar und anthropomorphe Stelen bei den PolowzenVladimír Goš – Jakub Halama: Šumperk, Straße Na Hradbách. Ein Provisorium oder ein

leichter Holz-Lehm-Bau aus dem 13. Jahrhundert, kleine Überlegungen zu einem großen Problem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Petr Žákovský – Jiří Hošek – Lenka Sedláčková: Schwerter aus dem 11.–13. Jahrhundert in Mähren . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Bibiana Pomfyová – Marián Samuel – Henrieta Žažová: Mittelalterliche Sakralarchitektur in Bíňa (Zusammenfassung, Korrektur und Ergänzung der gegenwärtigen Erkenntnisse)

Pavel Šebesta: Genese der ältesten Kirchen in Eger . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

ABKÜRZUNGEN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . 7

. . . . 27

. . . . 45

. . . . 91

. . . . 107

. . . . 129

. . . . 139

. . . . 157

. . . . 175

. . . . 185

. . . . 203

. . . . 219

. . . . 271

. . . . 291

. . . . 309

Dosavadní celostátní konference k problematice historické archeologie a jejich publikace:Bisherige Tagungen zur Problematik der mittelalterlichen Archäologie und ihre Schriften:

1. 1969: Praha, Archeologický ústav ČSAV 2. 1970: Brno, Historicko-archeologické oddělení Moravského muzea: Časopis MM, LV, 1970, oddíl vědy

společenské, s. 7–119 3. 1971: Uherské Hradiště, Slovácké muzeum, Sborník: Zaniklé středověké vesnice v ČSSR ve světle

archeologických výzkumů 1, 2, Uherské Hradiště 1973 4. 1972: Bratislava, Slovenské Národné múzeum: část příspěvků in: Sborník Slovenského Národného múzea

Historia 70, 1976 5. 1973: Solenice, Archeologický ústav ČSAV v Praze: Archeologické rozhledy 27, 1955, 243–345, 429–446 6. 1974: Brno, Historicko-archeologické oddělení Moravského muzea a Okresní středisko státní památkové

péče a ochrany přírody v Olomouci, Archaeologia historica 1, Brno 1976 7. 1975: Hradec Králové, Východočeské muzeum. Sborník: Středověká archeologie a studium počátků měst,

Praha 1977 8. 1976: Mikulov, Regionální muzeum, AH 2, Brno 1977 9. 1977: Nové Vozokany, Archeologický ústav SAV v Nitře, AH 3, Brno 197810. 1978: Plzeň, Západočeské muzeum, AH 4, Brno 197911. 1979: Tábor, Muzeum husitského revolučního hnutí, AH 5, Brno 198012. 1980: Košice-Zlatá Idka, Východoslovenské múzeum v Košiciach, AH 6, Brno 198113. 1981: Brno, Historicko-archeologické oddělení Moravského muzea, Archeologický ústav ČSAV, AH 7, Brno

198214. 1982: Roudnice n. L., Okresní muzeum Litoměřice, AH 8, Brno 198315. 1983: Praha, Muzeum hl. m. Prahy, Urbes medii aevi – Investigationes archaeologicae, Praha 198416. 1984: Nitra, Archeologický ústav SAV v Nitře, AH 10, Brno 198517. 1985: Olomouc, Okresní středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci, AH 11, Brno 198618. 1986: Strážnice, Ústav lidového umění ve Strážnici, AH 12, Brno 198719. 1987: Pezinok, Slovenské Národné múzeum v Bratislave, AH 13, Brno 198820. 1988: Čelákovice, Okresní muzeum Praha-východ, AH 14, Brno 198921. 1989: Tábor, Muzeum husitského revolučního hnutí, AH 15, Brno 199022. 1990: Brno, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, AH 16, Brno 199123. 1991: Děčín, Památkový ústav v Ústí nad Labem, AH 17, Brno 199224. 1992: Čingov, Spišský dejepisný spolok v Levoči, AH 18, Brno 199325. 1993: Luhačovice, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, AH 19, Brno 199426. 1994: Čelákovice, Městské muzeum v Čelákovicích, AH 20, Brno 199527. 1995: Hradec Králové, Muzeum východních Čech, AH 21, Brno 199628. 1996: Nitra, Archeologický ústav SAV v Nitře, AH 22, Brno 199729. 1997: Prachatice, Muzeum Prachatice, AH 23, Brno 199830. 1998: Brno, Muzejní a vlastivědná společnost a Moravské zemské muzeum v Brně, AH 24, Brno 199931. 1999: Banská Bystrica, Pamiatkový ústav Bratislava, stredisko Banská Bystrica, AH 25, Brno 200032. 2000: Čáslav, Městské muzeum Čáslav a Archeologický ústav AV ČR Praha, AH 26, Brno 200133. 2001: Brtnice a Panská Lhota, Muzejní a vlastivědná společnost a Ústav archeologie a muzeologie Filozofické

fakulty Masarykovy univerzity, AH 27, Brno 200234. 2002: Opa va, Archeo lo gic ký ústav AV ČR v Br ně a Zem ské Slez ské mu ze um v Opa vě, AH 28, Br no 200335. 2003: Hrabušice, Filozofická fakulta UK v Bratislavě, AH 29, Brno 200436. 2004: Telč, Filozofická fakulta MU v Brně, Ústav archeologie a muzeologie, Muzejní a vlastivědná společnost

v Brně, AH 30, Brno 200537. 2005: Chrudim, Regionální muzeum v Chrudimi, Město Chrudim, ARÚ KV ČZ, v. v. i., AH 31, Brno 200638. 2006: Bardejov-Zlaté, Pamiatkový úrad SR v Bratislave, AH 32, Brno 200739. 2007: Teplý Vrch, okr. Rimavská Sobota, AÚ SAV Nitra , AH 33, Brno 200840. 2008: Plzeň, Západočeské muzeum v Plzni, AH 34, Brno 200941. 2009: Pardubice, Východočeské muzeum v Pardubicích a Univerzita Pardubice, AH 35, Brno 201042. 2010: Brtnice u Jihlavy, ÚAM FF MU Brno, AH 36, Brno 201143. 2011: Modra u Bratislavy, Slovensko, Katedra archeológie Univerzity Komenského v Bratislave, Archeologický

ústav SAV, Nitra, AH 37, Brno 201244. 2012: Český Těšín, Muzeum Těšínska v Českém Těšíně, Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i., AH 38,

Brno 2013

Mimo konference: Archaeologia historica 9, Brno 1984

V tomto čísle je zařazena část příspěvků přednesenýchna 44. mezinárodní konferenci archeologie středověku České a Slovenské republiky

na téma Hmotná kultura českých zemí 10.–13. století v středoevropských souvislostech,Český Těšín 17.–21. září 2012

Toto číslo připravil Zdeněk Měřínský a Pavel Kouřil s redakční radouPřeklady německých resumé Bernd Magar, Hana Šebestová,

anglických abstrakt Irma Charvátová, Tony LongJazykové korektury Zuzana Doušková (čeština), Marika Gajdošíková (slovenština),

Jana Gryc (polština) Adresa redakce: Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta MU, Arna Nováka 1, 602 00 Brno

Tajemnice redakce Irena LoskotováOdpovědný redaktor Zdeněk Měřínský

Technická spolupráce Irena Loskotová a Miroslava PluháčkováZhotovila tiskárna Didot, spol. s r. o., Trnkova 119, 628 00 Brno

Náklad 600 výtiskůVydává Masarykova univerzita, Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, IČ 00216224

Vychází dvakrát ročně, toto číslo vychází 20. 6. 2013Časopis je evidován MK ČR pod č. E 19435

ISSN 0231-5823

38/2013/1