eduard EDITION Focke-Wulf Fw 190F-8 1:48 84111 INTRO When, in 1941, Luftwaffe units began to receive the Fw 190A, it was already apparent that the aircraft in question could be multi-talented. Robust construction and a powerful engine allowed for the use of a wide range of weaponry, not only imbedded in the wings, but also carried under a variety of hardpoints. One of the main variants to be extrapolated from the Fw 190 was a fighter-bomber version designed for the direct support of ground forces. The main precision bomber of the Luftwaffe, the Ju 87 Stuka, a recognized symbol of Blitzkrieg mentality, was becoming evidently obsolete in terms of the increasingly defensive posture forced upon the Luftwaffe. The new requirement called for an aircraft capable of delivering ordinance as well as simultaneously being able to protect itself in the event of combat with opposing fighters. The development of a fully capable fighter-bomber variant of the Fw 190 was not a simple, linear one. Effectively, the lineage can be traced back to the U-1 and U-3 arrangements on the Fw 190A-4, in 1942. Changes from the straight fighter included the removal of the outboard wing guns and the addition of an underfuselage ETC 501 rack for the carriage of 250 kg or 500kg bombs. The cockpit, engine and fuel tanks were armored as to provide protection from underneath. Series production of the type with these modifications was undertaken, but initially only as conversions from standard As. These aircraft were temporarily known as ‘Schlachtflugzeug 1’ , and became the Fw 190F-1. As the Fw 190A line evolved, there was a parallel development of the Fw 190F-2 (A-5/U3), F-3 (from the A-5 and A-6), F-8 (the A-8) and the F-9 (A-9). The Fw 190F-8, in service from 1944, was the most widely used version of the type. The main differentiating features from previous types included the use of a propeller with a smaller diameter, and an increase in the fuselage mounted MG 17 7.92mm guns to 13mm MG 131s. The wing root cannon made up of two MG 151/20E weapons remained unchanged.. Also unchanged was the use of the BMW801D-2 engine. A strengthened wing also became a standard feature on the F-8, first used on the Fw 190A-6, and also, by association, the F-3, and was capable of carrying racks for 50kg bombs. The strengthened wing and a quartet of ETC 50 or ETC 71 racks enabled the carriage of 50kg or 70kg bombs respectively. Variations were rounded out with the possibility of mounting ETC 503 racks, enabling the use of 250kg bombs under each wing. The mounting Soviet offensive and the opening of the western front presented the Lufwaffe with the need to address certain issues. A huge amount of armored ground units and equipment, along with the inability to deal with them from the air, paved the way for the development of some radical weapons. All manner of cannon armament and combinations tried on the Ju 87, Hs 129 and Fw 190F proved disappointing in one way or another, notably against more heavily armored targets. Working off of experience gained with unguided air-air weapons used against formations of heavy bombers, air-ground derivatives were developed known as Panzerschreck 1 and 2, and Panzerblitz 1 and 2. Both types were used in conjunction with special racks under the wings, with the Panzerschreck (Ps) being fired from tube launchers in fours or in bundles, mounted under standard wing hardpoints. Panzerschreck shells were composed of a grenade for handheld anti-tank weapons electrically firing an 88mm round at a velocity of 130m/s (Ps 1) and 240m/s (Ps 2). Panzerblitz was a more viable solution to the problem and these electrically fired off anti-tank grenades from a semi-circular rack mounted at hardpoint positions under each wing. The Fw 190F-8 typically carried a maximum of eight Pb 1 rockets (80mm calibre) or Pb 2 (130mm calibre) at velocities of up to 374 m/s. Combat use of the new weapon systems came about at the end of 1944, beginning of 1945, when they were allocated to Staffels SG 1, 3, 4, 9, 10, 77 and 151. Some of these units ultimately never used them. The first combat use of the Panzerblitz is known to be at the beginning of 1945 during Operation Bodenplatte. Through the winter and spring of 1945, use of these weapons was sporadic due to logistic problems that hampered supply. The last use of Pazerschreck and Panzerblitz documented was in the spring of 1945, in the Luftwaffe’s attempt to halt the Allied drive to Berlin and into the Czech lands. Many Schlachtgeschwadern with Fw 190F-8s, ended their service careers abandoned on Czech airfields, and examples of these weapons were discovered after the war. Fw 190F-8s were also utilized in other projects, such as potential use as torpedo carriers and mother aircraft for ‘Pucke-Pack’ with the Ju 88, better known as the Mistel. At the very end of the war, Fw 190F-8s were also considered for a rather desperate move, a type of ground target ‘Rammjäger’ to have been deployed as Kommando Bienenstock. Fortunately, Fw 190F-8s did not serve such purposes. Když se v roce 1941 zaèaly ke stíhacím útvarùm Luftwaffe dostávat první Fw 190A, bylo již jasné, že jde o letoun s mnohostranným použitím. Mohutná konstrukce a motorická síla tohoto stroje totiž umožòovala použití široké škály zbraní a to jak zabudováním do køídla, tak v nejrùznìjších podvìsech. Jednou z hlavních variant které postupným vývojem Fw 190A vznikly, byla bitevní èi stíhací-bombardovací, urèená zejména k pøímé podpoøe pozemních vojsk. Hlavní bitevník Luftwaffe pro pøesné bombardování, Ju 87 Stuka, jeden ze symbolù Blitzkriegu i Bitvy o Británii, zaèal pomalu zastarávat a nestaèil na zmìnu defenzivního postavení Luftwaffe v Evropì. Náhrada mìla být schopna nejen nést pumy a útoèit palubními zbranìmi, ale také dokázat se efektivnì bránit pøípadným útokùm stíhaèù protivníka. Cesta Fw 190 k plnì stíhací-bombardovací variantì nebyla pøímoèará. Za efektivní poèátky lze považovat tovární úpravy U-1 a U-3 pro Fw 190A-4 v roce 1942. Zmìna oproti stíhacím verzím spoèívala zejména v odstranìní vnìjších køídelních kanónù a namontování trupového závìsníku ETC 501 pro 250kg èi 500kg pumu. Pøibylo pancéøování motoru, nádrží a pilotního prostoru tak, aby byl letoun lépe chránìn zespod. V této podobì zaèala i sériová výroba nového bitevníku (prozatím však sestávající pouze z úprav stíhací verze A), který po krátce používaném oznaèení „Schlachtflugzeug 1“ byl dále znám jako Fw 190F-1. Tak, jak se vyvíjela základní stíhací øada Fw 190A, paralelnì s ní vznikaly i bitevní varianty Fw 190F-2 (A-5/U3), F-3 (z A-5 a A-6), F-8 (A-8) a F-9 (A-9). Fw 190F-8, nasazený od roku 1944, se stal nejrozšíøenìjší bitevní variantou tohoto typu. Nejzákladnìjšími rozdíly proti pøedchozím variantám bylo použití vrtule o menším prùmìru a nahrazení trupových kulometù MG 17 ráže 7.92 mm za MG 131 ráže 13 mm. Kanónová výzbroj zùstávala z døívìjších variant ve složení dvou MG 151/20E v koøenech køídla. Také pohonná jednotka BMW 801D-2 byla používána již døíve. Standardem se u F-8 stalo zesílené køídlo, prvnì použité u Fw 190A-6 a tedy i F-3, schopné nést køídelní závìsníky pro pumy 50 kg. Zesílená køídla a ètveøice závìsníkù ETC 50 nebo ETC 71 umožòovala nést pod køídly pumy 50 kg, respektive 70 kg. Variabilitu doplòovaly i køídelní závìsníky ETC 503 umožòující nést pod každou polovinou køídla jednu 250 kg pumu. Nástup sovìtské ofenzivy a otevøení západní fronty Spojenci nutil Luftwaffe postavit se také tomuto problému. Velké množství pancéøované pozemní techniky a neexistence úèinné letecké zbranì pro její nièení nutily k vytváøení nových, mnohdy velmi fantaskních zbraní. Všemožné kanónové úpravy pro Ju 87, Hs 129 a Fw 190F se ukázaly jako neúèinné, zejména proti silnìjším pancéøovým plátùm. Pøi využití zkušeností s neøízenými raketami vzduch-vzduch, používanými proti formacím spojeneckých bombardérù, byly vyvinuty rakety vzduch – zemì oznaèované jako Panzerschreck 1 a 2 a Panzerblitz 1 a 2. Oba typy raket byly neseny ve speciálních závìsnících pod køídly, u raket Panzerschreck (Ps) to bylo trubkovité vypouštìcí zaøízení, sestavené do ètveøic èi hroznù, zavìšené na standardních køídelních závìsnících. Samotné Panzerschrecky sestávaly z granátu do ruèní protitankového zbranì a elektricky odpalované rakety ráže 88 mm, s rychlostí 130 m/s (Ps 1), èi 240m/s (Ps 2). Vìtší význam mìly zajisté rakety Panzerblitz (Pb) které se skládaly z protitankového granátu a elektricky odpalované rakety. Byly vypouštìny z roštù, umístìných na závìsných bodech pod køídly. Fw 190F-8 obvykle nosily max. 8 raket Pb1 (ráže 80 mm) nebo Pb 2 (ráže 130mm) s rychlostí až 374 m/s. Bojového použití se nové zbranì doèkaly na pøelomu let 1944 a 1945, kdy jimi byly postupnì vyzbrojovány vybrané Staffel SG 1, 3, 4, 9, 10, 77 a 151. Nìkteré z tìchto jednotek je však nakonec nikdy nevyužily. První bojové použití Panzerblitzù je známo ze zaèátku roku 1945, kdy je použila SG 4 bìhem operace Bodenplatte. Rakety byly sporadicky používány bìhem zimy a jara 1945, kdy problematické dopravní podmínky neumožòovaly zásobovat jednotky speciálními zbranìmi. Poslední použití raket Panzerschreck a Panzerblitz je zaznamenáno na jaøe 1945 pøi snaze Luftwaffe zpomalit postup spojencù k Berlínu a do Èeských zemí. Na letištích v Èechách, kde také mnohé Schlachtgeschwadern s Fw 190F-8 ukonèily svou èinnost, byly také po skonèení války nalezeny nìkteré opuštìné letouny s tìmito raketami. Letouny Fw 190F-8 se uplatnily i v dalších projektech, jako byla úprava pro nesení torpéd, èi v roli mateøského letounu pro „Pucke-Pack“ s Ju 88, známého jako Mistel. V závìru války se staly i souèástí zoufalého projektu jakýchsi pozemních „Rammjägerù“, zvláštního komanda Bienenstock, kde naštìstí nedosáhlo použití Fw 190F-8 vìtšího významu. ÚVODEM
Welcome message from author
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
-
eduard
EDITION
Focke-Wulf Fw 190F-8
1:48
84111
INTRO When, in 1941, Luftwaffe units began to receive the Fw 190A, it was already apparent that the aircraft in question could be multi-talented. Robust construction anda powerful engine allowed for the use of a wide range of weaponry, not only imbedded in the wings, but also carried under a variety of hardpoints. One of the main variants to be extrapolated from the Fw 190 was a fighter-bomber version designed for the direct support of ground forces. The main precision bomber of the Luftwaffe, the Ju 87 Stuka, a recognized symbol of Blitzkrieg mentality, was becoming evidently obsolete in terms of the increasingly defensive posture forced upon the Luftwaffe. The new requirement called for an aircraft capable of delivering ordinance as well as simultaneously being able to protect itself in the event of combat with opposing fighters. The development of a fully capable fighter-bomber variant of the Fw 190 was not a simple, linear one. Effectively, the lineage can be traced back to the U-1 and U-3 arrangements on the Fw 190A-4, in 1942. Changes from the straight fighter included the removal of the outboard wing guns and the addition of an underfuselage ETC 501 rack for the carriage of 250 kg or 500kg bombs. The cockpit, engine and fuel tanks were armored as to provide protection from underneath. Series production of the type with these modifications was undertaken, but initially only as conversions from standard As. These aircraft were temporarily known as ‘Schlachtflugzeug 1’ , and became the Fw 190F-1. As the Fw 190A line evolved, there was a parallel development of the Fw 190F-2 (A-5/U3), F-3 (from the A-5 and A-6), F-8 (the A-8) and the F-9 (A-9). The Fw 190F-8, in service from 1944, was the most widely used version of the type. The main differentiating features from previous types included the use of a propeller with a smaller diameter, and an increase in the fuselage mounted MG 17 7.92mm gunsto 13mm MG 131s. The wing root cannon made up of two MG 151/20E weapons remained unchanged.. Also unchanged was the use of the BMW801D-2 engine.A strengthened wing also became a standard feature on the F-8, first used on the Fw 190A-6, and also, by association, the F-3, and was capable of carrying racks for 50kg bombs. The strengthened wing and a quartet of ETC 50 or ETC 71 racks enabled the carriage of 50kg or 70kg bombs respectively. Variations were rounded out with the possibility of mounting ETC 503 racks, enabling the use of 250kg bombs under each wing. The mounting Soviet offensive and the opening of the western front presented the Lufwaffe with the need to address certain issues. A huge amount of armored ground units and equipment, along with the inability to deal with them from the air, paved the way for the development of some radical weapons. All manner of cannon armament and combinations tried on the Ju 87, Hs 129 and Fw 190F proved disappointing in one way or another, notably against more heavily armored targets. Working off of experience gained with unguided air-air weapons used against formations of heavy bombers, air-ground derivatives were developed known as Panzerschreck 1 and 2, and Panzerblitz 1 and 2. Both types were usedin conjunction with special racks under the wings, with the Panzerschreck (Ps) being fired from tube launchers in fours or in bundles, mounted under standard wing hardpoints. Panzerschreck shells were composed of a grenade for handheld anti-tank weapons electrically firing an 88mm round at a velocity of 130m/s (Ps 1) and 240m/s (Ps 2). Panzerblitz was a more viable solution to the problem and these electrically fired off anti-tank grenades from a semi-circular rack mountedat hardpoint positions under each wing. The Fw 190F-8 typically carried a maximum of eight Pb 1 rockets (80mm calibre) or Pb 2 (130mm calibre) at velocitiesof up to 374 m/s. Combat use of the new weapon systems came about at the end of 1944, beginning of 1945, when they were allocated to Staffels SG 1, 3, 4, 9, 10, 77 and 151. Some of these units ultimately never used them. The first combat use of the Panzerblitz is known to be at the beginning of 1945 during Operation Bodenplatte. Through the winter and spring of 1945, use of these weapons was sporadic due to logistic problems that hampered supply. The last use of Pazerschreck and Panzerblitz documented was in the spring of 1945, in the Luftwaffe’s attempt to halt the Allied drive to Berlin and into the Czech lands. Many Schlachtgeschwadern with Fw 190F-8s, ended their service careers abandoned on Czech airfields, and examples of these weapons were discovered after the war.Fw 190F-8s were also utilized in other projects, such as potential use as torpedo carriers and mother aircraft for ‘Pucke-Pack’ with the Ju 88, better known as the Mistel. At the very end of the war, Fw 190F-8s were also considered for a rather desperate move, a type of ground target ‘Rammjäger’ to have been deployedas Kommando Bienenstock. Fortunately, Fw 190F-8s did not serve such purposes.
Když se v roce 1941 zaèaly ke stíhacím útvarùm Luftwaffe dostávat první Fw 190A, bylo již jasné, že jde o letoun s mnohostranným použitím. Mohutná konstrukce a motorická síla tohoto stroje totiž umožòovala použití široké škály zbraní a to jak zabudováním do køídla, tak v nejrùznìjších podvìsech. Jednou z hlavních variant které postupným vývojem Fw 190A vznikly, byla bitevní èi stíhací-bombardovací, urèená zejména k pøímé podpoøe pozemních vojsk. Hlavní bitevník Luftwaffe pro pøesné bombardování, Ju 87 Stuka, jeden ze symbolù Blitzkriegu i Bitvy o Británii, zaèal pomalu zastarávat a nestaèil na zmìnu defenzivního postavení Luftwaffev Evropì. Náhrada mìla být schopna nejen nést pumy a útoèit palubními zbranìmi, ale také dokázat se efektivnì bránit pøípadným útokùm stíhaèù protivníka. Cesta Fw 190 k plnì stíhací-bombardovací variantì nebyla pøímoèará. Za efektivní poèátky lze považovat tovární úpravy U-1 a U-3 pro Fw 190A-4 v roce 1942. Zmìna oproti stíhacím verzím spoèívala zejména v odstranìní vnìjších køídelních kanónù a namontování trupového závìsníku ETC 501 pro 250kg èi 500kg pumu. Pøibylo pancéøování motoru, nádrží a pilotního prostoru tak, aby byl letoun lépe chránìn zespod. V této podobì zaèala i sériová výroba nového bitevníku (prozatím však sestávající pouze z úprav stíhací verze A), který po krátce používaném oznaèení „Schlachtflugzeug 1“ byl dále znám jako Fw 190F-1. Tak, jak se vyvíjela základní stíhací øada Fw 190A, paralelnì s ní vznikaly i bitevní varianty Fw 190F-2 (A-5/U3), F-3 (z A-5 a A-6), F-8 (A-8) a F-9 (A-9). Fw 190F-8, nasazený od roku 1944,se stal nejrozšíøenìjší bitevní variantou tohoto typu. Nejzákladnìjšími rozdíly proti pøedchozím variantám bylo použití vrtule o menším prùmìru a nahrazení trupových kulometù MG 17 ráže 7.92 mm za MG 131 ráže 13 mm. Kanónová výzbroj zùstávala z døívìjších variant ve složení dvou MG 151/20E v koøenech køídla. Také pohonná jednotka BMW 801D-2 byla používána již døíve. Standardem se u F-8 stalo zesílené køídlo, prvnì použité u Fw 190A-6 a tedy i F-3, schopné nést køídelní závìsníky pro pumy 50 kg. Zesílená køídla a ètveøice závìsníkù ETC 50 nebo ETC 71 umožòovala nést pod køídly pumy 50 kg, respektive 70 kg. Variabilitu doplòovaly i køídelní závìsníky ETC 503 umožòující nést pod každou polovinou køídla jednu 250 kg pumu. Nástup sovìtské ofenzivy a otevøení západní fronty Spojenci nutil Luftwaffe postavit se také tomuto problému. Velké množství pancéøované pozemní techniky a neexistence úèinné letecké zbranì pro její nièení nutily k vytváøení nových, mnohdy velmi fantaskních zbraní. Všemožné kanónové úpravy pro Ju 87, Hs 129 a Fw 190F se ukázaly jako neúèinné, zejména proti silnìjším pancéøovým plátùm. Pøi využití zkušeností s neøízenými raketami vzduch-vzduch, používanými proti formacím spojeneckých bombardérù, byly vyvinuty rakety vzduch – zemì oznaèované jako Panzerschreck 1 a 2 a Panzerblitz 1 a 2. Oba typy raket byly neseny ve speciálních závìsnících pod køídly, u raket Panzerschreck (Ps) to bylo trubkovité vypouštìcí zaøízení, sestavené do ètveøic èi hroznù, zavìšené na standardních køídelních závìsnících. Samotné Panzerschrecky sestávaly z granátu do ruèní protitankového zbranì a elektricky odpalované rakety ráže 88 mm, s rychlostí 130 m/s (Ps 1), èi 240m/s (Ps 2). Vìtší význam mìly zajisté rakety Panzerblitz (Pb) které se skládaly z protitankového granátu a elektricky odpalované rakety. Byly vypouštìny z roštù, umístìných na závìsných bodech pod køídly. Fw 190F-8 obvykle nosily max. 8 raket Pb1 (ráže 80 mm) nebo Pb 2 (ráže 130mm) s rychlostí až 374 m/s. Bojového použití se nové zbranì doèkaly na pøelomu let 1944 a 1945, kdy jimi byly postupnì vyzbrojovány vybrané Staffel SG 1, 3, 4, 9, 10, 77 a 151. Nìkteré z tìchto jednotek je však nakonec nikdy nevyužily. První bojové použití Panzerblitzù je známo ze zaèátku roku 1945, kdy je použila SG 4 bìhem operace Bodenplatte. Rakety byly sporadicky používány bìhem zimy a jara 1945, kdy problematické dopravní podmínky neumožòovaly zásobovat jednotky speciálními zbranìmi. Poslední použití raket Panzerschreck a Panzerblitz je zaznamenánona jaøe 1945 pøi snaze Luftwaffe zpomalit postup spojencù k Berlínu a do Èeských zemí. Na letištích v Èechách, kde také mnohé Schlachtgeschwadern s Fw 190F-8 ukonèily svou èinnost, byly také po skonèení války nalezeny nìkteré opuštìné letouny s tìmito raketami. Letouny Fw 190F-8 se uplatnily i v dalších projektech, jako byla úprava pro nesení torpéd, èi v roli mateøského letounu pro „Pucke-Pack“ s Ju 88, známého jako Mistel. V závìru války se staly i souèástí zoufalého projektu jakýchsi pozemních „Rammjägerù“, zvláštního komanda Bienenstock, kde naštìstí nedosáhlo použití Fw 190F-8 vìtšího významu.
ÚVODEM
-
OPTIONALFACULTATIF
NACH BELIEBENVOLBA
BENDPLIER SIL VOUS PLAIT
BITTE BIEGENOHNOUT
OPEN HOLEFAIRE UN TROU
OFFNENVYVRTAT OTVOR
SYMETRICAL ASSEMBLYMONTAGE SYMÉTRIQUESYMMETRISCHE AUFBAU
SYMETRICKÁ MONTÁŽ
REMOVERETIRER
ENTFERNENODØÍZNOUT
UPOZORNENÍ ACHTUNG ATTENTIONATTENTION
INSTRUKTION SINNBILDEN INSTR. SYMBOLY SYMBOLES INSTRUCTION SIGNS
Pøed zapoèetím stavby si peèlivì prostudujte stavební návod. Pøi používání barev a lepidel pracujte v dobøe vìtrané místnosti. Lepidla ani barvy nepoužívejte v blízkosti otevøeného ohnì. Model není urèen malým dìtem, mohlo by dojít k požití drobných dílù.
Carefully read instruction sheet before assembling. When you use glue or paint, do not use near open flame and use in well ventilated room. Keep out of reach of small children. Children must not be allowed to suck any part, or pull vinyl bag over the head.
Von dem Zusammensetzen die Bauanleitung gut durchlesen. Kleber und Farbe nicht nahe von offenem Feuer verwenden und das Fenster von Zeit zu Zeit Belüftung öffnen. Bausatz von kleinen Kindern fernhalten. Verhüten Sie, daß Kinder irgendwelche Bauteile in den Mund nehmen oder Plastiktüten über den Kopf ziehen.
Lire soigneusement la fiche d´instructions avant d´assembler. Ne pas utiliser de colle ou de peinture a proximité d´une flamme nue, et aérer la piece de temps en temps. Garder hors de portée des enfants en bas âge. Ne pas laisser les enfants mettre en bouche ou sucer les pièces, o u p asser u n s achet v inyl s ur l a t ete.
`
GB
CZ
D
F
2
NOTCH L INCISION
DER EINSCHNITTZÁØEZ
PLASTIC PARTS
3
C>1
4 2
H>1
2
3
4 5 6
7 8
9 9
10
11 28
12
13
14
15 16
17
18 19
20 21
22 24
23
25
26
27
I>
1
2 3 4 5 5 5 5 6 6
7 89 10
11 12
13 13
14
15
17
18
19
20
21
22
16
K>1 2 3 4
5 6
7
8
9 10 11 12
13 14
15 16
17 1819
20 21
2224
2325
26
27
28
J>1
2
3
3
4 5 6
4 78
9
10
10
11
913
14
141
1516 17 18 19
2022 23
24
25
2628 28
29
30 32 3334
35
2637
38 39 4041 42
43 4445
4647 10
10
5051
5253
54 55
5657
5859 59
60 6164
65
6667
68
27
27
36
48
49
62 63
3121
12
N>
1 2
3
4
5
6
7 8
S>
1
2 2
5
14
14
T>
1
2 3 4 4 5 6
7
8 8
9 10
8 8
11 11 11 12 12 13 14 15
15
15
13
13
1617
17
17
17
17
17
17
1713
1813
13
11
13
15
11 11 1120 20
19 19 19
21
8 8 20 20 8 8
22 23 24 24 25 2627
C37 RLM75 GRAYC41 RED BROWN
C116C60C54
RLM02 GRAYKHAKI GREEN
RLM66 BLACK GRAYC117 RLM76 LIGHT BLUEC121 RLM81 BROWN VIOLET
C4C3C2
REDBLACK
Mr.COLOR
YELLOW
C8 SILVERC18 RLM70 BLACK GREENC33 FLAT BLACK
C7 BROWN
ALUMINIUMDARK IRON
Mr. METAL COLOR
MC214MC218
STEELMC213
Mr. COLOR SUPER METALLICCHROME SILVERSM06
C137 TIRE BLACK
H344 RUSTAQUEOUS
C123 RLM83 DARK GREEN
-
3
J17
H16
H22
I17
C116
C116
C116
J19
J22
C116
K28
J59J59
C116
C116
J43
J44
J23
C116C116
C116
J43, J44
I17
K15K14
K13
C137
C2
C60
C60
H6H5
H3
I4
C60
C60
C60
C60
I21
H20
H21
C60
C60
H18
H19MC214
MC214
C1
C3
K22
C116
-
I16
J18
S1
4
ANTENNA
I16
K20
J18
J24
S1
IF K23/ K2 DROP TANK
RACK IS TO BE INSTALLED
JEN POKUD BUDETE INSTALOVAT
ZÁVÌSNÍK K23/ K2 C60
C60H344
J65
J56
J66
J57
J9
J9
S1
C60
C60
C60
C60
J4
J4H12
J62
J27
J63
J27MC214
MC214
C60
C60C60
Mk 103
S1
Ps 2
S1
-
5
K16
K9
S1
C2
C4
DON’T USE PART J3
IF CANNON BAY HATCH I18/ I19
IS TO BE CLOSED POSITION
NEINSTALUJTE DÍL J3
POKUD MÁ BÝT KRYT KANÓNU
I18/ I19 ZAVØENÝ
DON’T USE PART J3
IF CANNON BAY HATCH I18/ I19
IS TO BE CLOSED POSITION
NEINSTALUJTE DÍL J3
POKUD MÁ BÝT KRYT KANÓNU
I18/ I19 ZAVØENÝ
J3
I14
MC214
C60
J3
I15
MC214
C60
CLOSED HATCH I18/ I19 ONLY
JEN PRO ZAVØENÝ KRYT I18/ I19
OPEN
J10
C2
C60
C60
C60
OPEN
J10
C4
CLOSED HATCH I18/ I19 ONLY
JEN PRO ZAVØENÝ KRYT I18/ I19
C60
C60
H7
N4C116
K6
C116C41
-
I2ŠABLONA! NELEPIT!SLOUŽÍ K USAZENÍ VÝFUKÙ DO SPRÁVNÉ POZICE. PO NALEPENÍ VÝFUKÙ SE ODSTRANÍ
I2
6
TEMPLATE ONLY! DO NOT GLUE!THIS SERVES TO ATTAIN EXACT EXHAUST POSITION AND IS DISCARDED AFTERWARDS
J31
K4
C33
MC213
J50
K3
J36
C33
MC213
K1
J38
J29
K21
C33
MC218
MC218
C33
J39
K5
C33
C33
K27
C33
J33
J42
J55
J51
H344
H344
J16
J2
J15J13
H344
H344
-
K25
K26
7
H13
H25
H4
DON’T USE
IF CANNON BAY HATCH I18/ I19
IS TO BE CLOSED POSITION
J34
J35
J25
K18
STEP 2 STEP 3
STEP 1
J34
J25I4
J35
J34I4
C60
C60
C60
J11
J58
J53
J58
J53
H6
H5 MC218
J47 J46C60
NEINSTALUJTE
POKUD MÁ BÝT KRYT KANÓNU
I18/ I19 ZAVØENÝ
-
K11K10
K17
o8
8
J28
K7
C60
C60
SM06
C60
J1
J14
C137
C2
H1
C60
H2
C60
J28
K8
C60
C60
C60
SM06J1
J14
C137
C2
J37
J30
C60
C60
-
T10
T9T26 T22
T6 T2
MC214
C117
T10
T9
T25 T23
T18
T16
T1
T7
C117
MC214
Mk 103
J32J40
I12
I11
I9
I10
I22
9
SC 250 ADDITIONAL TANK
K2
K24
C54
C117
C117
K2K24
J61
J52
J60
C117
C117
C117
T4
T8+ T17
T8+ T17
T8+ T17
T8+ T17
T15
T12
C117
C117
C117
C117
Ps 2
-
10
J45
K19
K12
C116
C116
C116
C41
N5
I1
I8
C18
C18
OPENOPEN
OPEN
CLOSED
CLOSED
H17
I18
I18
I19
I19C60
C60
N2 N8
N2 - OPEN CANOPYN8 - CLOSED CANOPY
-
STENCIL VARIANTSFw-190F-8
eduard11
tN
icV
es
eleh
r
tl
n
M
G
B1
B1
B1
B1 ? ?
? ?
?
?
? ?
? ?
?
?
? ?
? ?
?
?
B1
B1
B2
B2
B2
B2 B2
B2
B3
B3
B3
B3 B3
B3
B4
B4
B4
B4 B4
B4
U
? ?
J
J
D
D V F H1
H1
SE1 E2 T
A1gI I
N2
N2 N2
A6l
A5kA2h
A3i
A4j?? ?
?
??
?
?
??
?
?A1aL L
N1
N1 N1
A6f
A5eA2b
A3c
A4d
C
C
ct
Vs
eln
Ni
h
er
tle
Hier aufbocken
Hier aufbocken
Hier aufholen
Hier aufholen
Hier aufholen
Hier aufholen
232l
232l
292l
292l
Q
Q
P
KK
R
R
0 STENCILS WARIANTS
-
H6937
H33
H33
H33
H33
H33
H33
H33
H33
H33
1031
10 31
1
2
3
3
41 ? 8
4H4
4H4
4H4
H6518 123
H423123
H423121
H421
117H417
117H417
121H421
121H421
25
4H4
39
H6518123
H423123
H423121
H421121
H421
41 ? 8
4H4
39
117H417
1
121H421
H6937
H6937
H6937123
H423123
H423123
H423
117H417
121H421
123H423
123H423 2
117H417
117H417
117H417
25
7H7
8H8
8H8
8H8
8H8
eduard12
© EDUARD M.A., 2011 www.eduard.com Printed in Czech Republic
REDH33
YELLOW4
H4
RLM 70H6518RLM 76 117
H417RLM 81
121H421
RLM 83123
H423
RLM 75H6937
RED-BROWNPRIMER 7
H7
SILVER8
H8
W.Nr. 584592, Neubiberg, Germany, May, 1945Yellow ‘14’, belonging to II. Gruppe SG 2 or SG 10, and abandoned at Neubiberg, represents an example of the Fw 190F-8 from the final production series. Upper surfaces were camouflaged in RLM 75/76/81/83, while the undersides were painted in the common RLM 76, but not covering the entire lower wing surface. As was the practice with The Fw 190D-9 at the end of the war, RLM 76 was applies from the leading edge to mid wing, with no paint in the rear half of the wing. Landing flaps, ailerons and the bottom fuselage were also inRLM 76. The bottom side of the rudder, which was fabric covered, was unpainted primer, in its usual red-brown color. The cowling sported a yellow stripe, a Luftwaffe identifier for ground attack aircraft.
Žlutá 14, patøící II. Gruppe SG 2 nebo SG 10 a zanechaná na konci války pøíslušníky Luftwaffe na základnì v Neubibergu, pøedstavuje podobu Fw 190F-8 posledních výrobních sérií. Horní plochy tvoøila pole barev RLM 75/76/81/83, zatímco spodní mìly nástøik pùvodnì používané RLM 76. Ne však celé. Obdobnì, jako napø. u Fw 190D-9, vyrobenýchv závìru války, byla èást spodních ploch køídla ponechána v barvì kovu. Letoun má na spodní stranì køídla aplikovánu RLM 76 pouze od nábìžné hrany do poloviny køídla, zadní èást je bez nátìru. Vztlakové klapky, køidélka a spodní èást trupu byly opìt nastøíkány RLM 76. Spodní strana pohyblivé èásti výškovky, potažená plátnem, zùstala v základové èerveno-hnìdé barvì. Pøes pøíï byl nastøíkán žlutý pruh, oznaèující v tomto období bitevní letouny Luftwaffe.
Related Documents
