ff.ujep.czff.ujep.cz/files/KPF/Studium/skripta/Antick politick... · Web viewVybrané ukázky upozorňují na konstantní témata, která určují ráz politického uvažování v

Univerzitní centrum podporypro studenty se specifickými vzdělávacími

potřebamiCZ.1.07/2.2.00/29.0023

ANTICKÉ POLITICKÉ MYŠLENÍ

KPF/0711

Veronika Konrádová

Ústí nad Labem 2014

Obor: Filosofie, Politologie, Společenské vědy, Základy humanitní vzdělanosti

Klíčová slova: Politika, politické myšlení, obec, občan, spravedlnost, zákon, ústava, monarchie, aristokracie, oligarchie, demokracie, tyranida, Hésiodos, Homér, Tyrtaios, Solón, Sofoklés, Aristofanés, Hérodotos, Thúkydidés, presókratici, sofisté, Sókratés, Platón, Aristotelés, Epikúros, Polybios, Lucretius, Cicero

Anotace: Studijní opora je určena studentům společensko-vědních oborů, jimž má posloužit jako uvedení do studia antického politického myšlení. Materiál je koncipován jako čítanka textů. Seznamuje tedy studenty s primární literaturou, z níž by měli vycházet při studiu politického myšlení v antice. Nabízí historický průřez tvorbou autorů 7. - 1. století př. n. l. a upozorňuje na nejdůležitější motivy, které tito autoři v rámci svého politického uvažování nastolili a opakovaně promýšleli.

Projekt „Univerzitní centrum podpory pro studenty se specifickými vzdělávacími potřebami“

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/29.0023

Tento projekt byl podpořen z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

© UCP UJEP v Ústí nad Labem, 2014

Autor: Mgr. Veronika Konrádová, Ph.D.

OBSAH

1 POČÁTKY ŘECKÉHO POLITICKÉHO MYŠLENÍ..................................................81.1 Kořeny politické reflexe v řeckém epickém básnictví (Hésiodos, Homér).................................................................................................................................81.2 Politické úvahy v lyrickém básnictví (Tyrtaios, Solón)...............................10

2 POLITICKÁ DISKUSE V ŠIRŠÍM SPOLEČENSKÉM KONTEXTU.......................152.1 Politická témata v řeckém dramatu (Sofoklés, Aristofanés)......................152.2 Politická témata v řeckém dějepisectví (Hérodotos, Thúkydidés)............18

3 POČÁTKY FILOSOFICKÉ REFLEXE POLITICKÝCH OTÁZEK: PRESÓKRATICI........................................................................................................23

3.1 Politický rozměr presókratovského myšlení (Thalés, Anaximandros, Hérakleitos, Démokritos).........................................................................................23

4 SOFISTÉ.................................................................................................................274.1 Sofistická diskuse spravedlnosti, původu zákona a společenských

norem (Antifón, Kritias)...........................................................................................274.2 Sofistická stanoviska v perspektivě platónských dialogů (Kalliklés,

Thrasymachos, Prótagoras)....................................................................................29

5 SÓKRATÉS............................................................................................................345.1 Respekt k zákonu a loajalita vůči obci: Sókratés v platónském dialogu

Kritón........................................................................................................................34

6 PLATÓN.................................................................................................................386.1 Etická a politická dimenze spravedlnosti: dialog Ústava...........................386.2 Úloha vládce a zákona: dialog Politikos......................................................556.3 Božský rozum ve struktuře obce: dialog Zákony.......................................63

7 ARISTOTELÉS.......................................................................................................707.1 Vymezení politického společenství .............................................................707.2 Struktura obce a základní vztahy v obci......................................................737.3 Výměr občanství............................................................................................777.4 Problém změny zákona.................................................................................797.5 Typologie ústav..............................................................................................807.6 Nejlepší ústava...............................................................................................81

8 HELLÉNISMUS......................................................................................................868.1 Epikúros ........................................................................................................868.2 Polybios..........................................................................................................87

9 ŘÍMŠTÍ AUTOŘI.....................................................................................................929.1 Lucretius.........................................................................................................929.2 Cicero..............................................................................................................95

LITERATURA............................................................................................................99

4

5

ÚVODEM Studijní materiál, který zde předkládáme, je určen studentům společensko-vědních

oborů, jimž má posloužit jako uvedení do studia antického politického myšlení. Studijní opora je koncipována jako čítanka textů. Seznamuje tedy studenty s primární literaturou, z níž by měli vycházet při studiu politického myšlení v antice. Nabízí historický průřez tvorbou autorů 7. - 1. století př. n. l. a upozorňuje na nejdůležitější motivy, které tito autoři v rámci svého politického uvažování nastolili a opakovaně promýšleli.

Předkládaný soubor ukázek si klade za cíl otevřít široké pole textů, a to nejen textů striktně filosofických, ale i dalších literárních textů, v nichž se rozhodujícím způsobem profilovala témata politického myšlení. Studenti se tak zároveň mohou seznámit s žánrovou pestrostí literárních dokladů, v nichž jsou zakódována základní témata řeckého uvažování o politice.

Soubor textových ukázek zařazených v tomto materiálu je nutně výběrový a nenahrazuje ucelený výklad komplexní problematiky antického politického myšlení. Slouží především jako průvodce klíčovými texty, v nichž antičtí autoři položili základy politické reflexe. Na příslušné výkladové studie, potřebné k hlubšímu samostatnému studiu, odkazuje seznam literatury.

Úkolem této studijní opory je především poskytnout studentům základní orientaci v širokém spektru textů s politickou tematikou, upozornit na specifické kontexty, v nichž jsou politická témata formulována, a nabídnout jim vhled do původních textů, které jim spolu s příslušnou výkladovou literaturou otevřou přístup ke kořenům řeckého, potažmo evropského uvažování o politice.

6

RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY

Studijní opora nabízí práci s primárními texty. Doprovodné slovo je v ní záměrně omezeno na minimum: v úvodu každé kapitoly najde student stručnou anotaci, která ho upozorní na klíčová témata, jež budou v textových ukázkách navozena, v jednotlivých podkapitolách pak najde rámcové uvedení ke konkrétním textům. Základní orientaci, kterou student získá četbou vybraných primárních textů, je žádoucí doplnit samostatným studiem výkladové literatury, která by měla pomoci k ucelenějšímu porozumění studované problematice.

Opora je rozčleněna do devíti kapitol, které postupně otevírají jednotlivé etapy politického uvažování v antice: jeho počátky v širokém spektru epických, lyrických, historických, dramatických a raně filosofických textů, jeho vrchol v klasickém období řecké filosofie reprezentované díly Platóna a Aristotela, jimž je v předkládaném výboru věnován největší prostor, a jeho pokračování v tvorbě hellénistických a římských autorů.

Na základě četby se studenti seznámí se základní terminologií, s charakterem nejstaršího politického myšlení a s nejdůležitějšími tématy, která jsou fundamentem politického uvažování a nadále ovlivňují politickou diskusi pozdějších epoch, v nichž zaznamenáváme další prodloužení, prohloubení či transformaci motivů nastolených antickými autory.

Vybrané ukázky upozorňují na konstantní témata, která určují ráz politického uvažování v antice: řád a spravedlnost, vznik politického společenství, původ a úloha zákonných norem, problém zneužití moci, nejlepší politické uspořádání, stabilita a rozpad politického zřízení. Studijní opora má studenty především vést k tomu, aby tato témata dokázali v textech identifikovat a analyzovat a aby porozuměli jejich významu v kontextu evropského filosofického myšlení.

7

1 NADPIS PRVNÍ KAPITOLY

1 POČÁTKY ŘECKÉHO POLITICKÉHO MYŠLENÍ

ANOTACEPočátky politické reflexe v antickém Řecku sahají hluboko do minulosti a zahrnují

široké spektrum textů, v nichž jsou specifickým způsobem navozena témata, která budou nadále rozvíjena jako témata výsostně politická. Z nich je třeba vyzdvihnout ústřední postavení obce (polis) pojímané jako konstitutivní prvek lidské vzájemnosti a základní předpoklad kultury. Uvažování o charakteru lidské pospolitosti dominují témata řádu a spravedlnosti, jako klíčový se prosazuje typicky válečnický kontext, v němž jsou formulována témata občanství a občanské soudržnosti, intenzivně je promýšleno téma zákona a zákonného řádu.

CÍLE KAPITOLY

Po prostudování této kapitoly byste měli:● umět charakterizovat témata, jimiž se otevírá řecká politická reflexe● mít přehled o spektru nejstarších textů, v nichž se objevují politická témata

KLÍČOVÁ SLOVA

Spravedlnost (diké), zákon (nomos), obec (polis), král (basileus), statečnost (andreia), rovnost (isonomia)

1.1 Kořeny politické reflexe v řeckém epickém básnictví (Hésiodos, Homér)

V první podkapitole se seznámíte s nejstaršími texty řeckých epických básníků Hésioda a Homéra (8.-7. st.).1 Témata, která zde zakládají řecké politické uvažování, nejsou představena formou abstraktního zkoumání a teoretického výkladu – jedná se spíš o určité pojetí řádu a společenské organizace, vtělené do struktury básnického příběhu. Povšimněte si, jak je u Hésioda tematizována spravedlnost a božská garance práva, jakož i výsostné postavení krále (basileus), jehož soudní pravomoc je prodloužením božské patronace nad sférou spravedlnosti a přenesením Diova řádu do prostředí lidského světa. U Homéra si povšimněte rozlišení mezi lidskou kulturou nesenou respektem k zákonným řádům, a světem násilného bezpráví, charakteristického pro oblast mimo lidskou kulturu. Zde se formuje přesvědčení, že základním prvkem lidství je život v rámci společenských struktur.

1 Zde a dále uváděná datace, která má posloužit základní časové orientaci, je před naším letopočtem.

8

Hésiodos, Práce a dny 256-279Sama Spravedlnost je panna a Diova dcera,milá a vážená bohům, jimž patří vysoký Olymp.Když se jí někdo neurvale a potupně dotkne,ihned k Diovi otci si sedne a Kronovci povío smýšlení těch nehodných lidí – a nakonec pykáobec za viny soudců, co chovají úmysly škodné,právo překrucují a vyřknou nálezy křivé.Toho se, soudcové, střezte, své ortely přiměřte pravdě,darožrouti, a nespravedlivých nadobro zanechte!Zlo sobě strojí sám, kdo chystá jinému zkázu,úmysl špatný je nejhorší pro toho, kdo si ho smyslí.Diovo oko, vidoucí všecko a vědoucí všecko,vidí i toto, jestliže chce, a není mu skryto,jaké to právo a řád naše obec ve vnitru chová.Kéž ani já bych dnes mezi lidmi spravedliv nebyl,ani můj syn; vždyť spravedliv být, to neštěstí nosí,jestliže tomu, kdo poctivý není, se za pravdu dává.K tomu však moudrý Zeus, já doufám, nenechá dojít.Perse, ty si to všecko hleď vštípit v srdce a ledví,naslouchej hlasu práva a zapomeň na násilnosti!Neboť takový zákon dal lidem rozenec Kronův:ryby sice a zvěř a peřím odění ptácihltají druha druh; vždyť neznají řádu a práva;zato lidem dal spravedlnost, tu nejlepší z věcí. Hésiodos, Theogonie 81-90Jestliže dcery velkého Dia někoho poctí z králů živených Diem a při zrození naň shlédnou,tomu kapkami medosladkými orosí jazyk,tomu se z úst pak linou lahodná slova; i vzhlížík němu veškerý lid, jak nalézá právo a ortelvynáší spravedlivý; on hovoří, aniž se zmýlí,ba i veliký svár on dovede urovnat rychle.Neboť dar rozumu mají soudcové proto, že lidemna rynku poškozeným zas pomohou k spravedlnosti lehko, jen domlouváním a slovy přívětivými.

9

Homér, Odysseia IX, 105-115Pak jsme se na cestu dál zas vydali, sklíčeni v srdci,až jsme se v Kyklópů zem pak dostali, násilných, zpupných,kteří na věčné bohy se úplně spoléhajíce,nechtějí orat půdy, ni sazenic rukama sázet,nýbrž bez orby všecko a neseto samo jim roste,ječmen a rež, též vinný keř, jenž rodí jim hroznyvelikých zrn – jest Diův to déšť, jenž růsti jim dává.Nemají poradných sněmův a vůbec zákonných řádů,nýbrž jim dutá sluj jest obydlím, každému jiná,na vrších vysokých hor, kdež každý má úplnou vládunad vlastní ženou a dětmi, a jeden druhého nedbá.

1.2 Politické úvahy v řeckém lyrickém básnictví (Tyrtaios, Solón)

V druhé podkapitole jsou zařazeny ukázky z řecké lyriky, jmenovitě verše spartského básníka Tyrtaia (7. st) a athénského zákonodárce, zařazovaného rovněž mezi tzv. „sedm mudrců“, Solóna (7. st.).

U Tyrtaia se formuje pojetí občanské výtečnosti v úzké souvislosti s vojenskou statečností. Povšimněte si, že jeho verše zároveň evokují důležitou proměnu politického sebeuvědomění. Můžete v nich mj. postřehnout narážku na uplatnění nových bojových technik, které s touto proměnou úzce souvisí: Tyrtaios nepopisuje individuální válečnické střety předních hrdinů, které jsou charakteristické pro Homérovu Íliadu. Líčí nový typ boje – boje v sevřeném šiku falangy, v níž bojují hoplíté (těžkooděnci), tj. plnoprávní spartští občané. Vytvoření vojensko-občanského tělesa, jehož členové jsou si rovni, má přitom rozhodující úlohu v psychologické proměně polis. Proměnu občanské ideologie, směřující ke konceptu isonomie, rovnosti, tedy rovné účasti všech občanů na výkonu moci, s níž je tato vojensko-strategická proměna úzce svázána, výstižně přibližuje J.-P. Vernant v knize Počátky řeckého myšlení. Vernant zde ukazuje, jak právě Sparťané do svých institucí vtělují nové pojetí řádu, které bude později vyjádřeno rovněž pojmově a teoreticky v úvahách prvních filosofických myslitelů, kteří na konceptuální rovině zformulují nový požadavek vyváženého lidského světa, řízeného zákonem.

Praktickou a teoretickou rovinu politiky spojuje ve svém životě a díle athénský zákonodárce Solón, s jehož jménem se pojí nejen společenské reformy, ale také důležitý moment v politickém povědomí Řeků: psané zákony. Zároveň u něj zaznívá konstantní téma řeckého politického uvažování, a sice hrozba tyranského uzurpování moci.

Tyrtaios, Výzva k boji2

2 Názvy básnických fragmentů uvedených v této podkapitole odpovídají českým překladům skladeb 10

Zemříti v prvních řadách je krásné, padne-li v bojichrabrý, statečný muž, bojuje za svou vlast.Rodnou však opustit obec a žírné domovské lány,žebrotou hledat si chléb nejhorší je ze všech běd:bídně se plahočit světem i s matkou, i se starým otcem,s manželkou mladosti své, s dítkami nezralých let.Ten, ať kamkoli přijde, jen nenávist u lidí budí,prchá-li chudobě zlé, ohavnou bídou-li štván;uvádí v hanbu svůj rod a krásný zevnějšek hyzdí,pozbývá veškeré cti, zkáza a nezdar jde s ním.Potom tak ohledů nedojde muž, jenž vláčí se taktosvětem, a úcty je prost, s ním pak i v budoucnu rod.Za vlast bojujme mužně a za děti ochotni buďmepodstoupit dokonce smrt! Života nešetřme již!Mladí muži, nuž srazte se k sobě a bojujte spolu!Nechať se útěk a strach nepočne u vašich řad!Nadšením naplňte srdce a odvahu posilte v hrudi,s muži když nastává boj, nelpěte na žití svém!

…

Tyrtaios, Nejvyšší zdatnost - statečnostNikoho za hodna cti ni zmínky bych neuznal nikdypro zdatný nohou běh, pro skvělý zápas a boj,nikoho, byť se on i síle a velkosti Kyklópů těšil,thrácký byť severák zlý překonat v běhu byl s to,nikoho, byť byl sličnější ještě než Tithónos krásný,nad Mida, Kynira, též větší bohatství měl,větším byť králem byl než Tantalův rozenec Pelops,sladké mluvy měl dar, jaký měl Adrástos kdys,ne, byť veškeru slávu si měl – krom mužnosti chrabré!Neboť zdatným se stát nemůže ve válce muž,jestliže odvahy nemá se na krev a vraždění dívat,poblíže nepřátel stát se zbraní vztaženou vpřed.Toť jest nejvyšší zdatnost, toť nejlepší pro lidi cena:toho-li dosáhne hoch, nejvyšší ozdobu má.Vzejdeť vespolek sláva jak obci, tak národu všemu,

zařazených ve výborech Nejstarší řecká lyrika a Řecká lyrika.11

jestliže si do prvních řad stoupne a vytrvá mužpevně a nepomyslí ni na chvíli na mrzký útěk,v oběť jsa ochoten dát duši svou smělou i krev,plní-li odvahou druha, jež stojí po jeho boku:věru je takový muž pro válku zdatný i boj.Zuřivý nepřátel šik on obrátí na útěk rázem,bitevní vlny proud rychle on zarazit zná!Kdo pak v předních řadách se skácí a milého žitípozbude, proslaviv tak otce i město a lid,ránu na ráně maje v své hrudi a odpředu proklánpuklemi zdobený štít, prokláno brnění též,pro toho stejně mladý i starý se rozplývá nářkem,strastná touha a žal doléhá na celý stát,jeho pak rov a dítky jsou u lidí ve velké úctě, rovněž i vnučka a vnuk, veškeren budoucí rod.Nikdy pak nezajde sláva i jméno a památka jeho:nezmírá, věčně je živ, třeba pod zemí dlí,každý, koho sklál divoký Arés, když chrabře se držel,podstoupiv hrdinně boj za dítky, za rodnou zem.Jestli však unikne smrti, jež do údů strnulost vkládá,slávy když dobyl a cti, vítězně dokončiv boj,všichni, mladí i staří, si takého hrdiny váží,uživ pak radostí všech, odchází v Hádovu říš.Dospívá kmetského věku, jsa v popředí občanů, nikdonesahá na jeho čest, aniž mu upírá práv,nýbrž všichni, jak mladí, tak vrstevníci i starší,povstanou ze svých míst, křeslo mu postoupí hned.Kdokoli tedy jsi muž, slyš! nesmíš ochabnout v boji,Vrcholu zdatnosti té chrabře se dojíti snaž!

Solón, Zákonodárce se bráníA které z věcí, pro něž lid jsem sjednotil,se nedosáhlo, když jsem ustal v činnosti?Zem černá, věčných bohů matka největší,mi nejlíp dosvědčí, až bude soudit čas.Z ní já jsem odklidil kdys dlužní kameny,jež tkvěly v mnoha částech těla jejího,

12

a dříve otročila, dnes je svobodna.Já mnoho lidí, kteří byli prodáni- ať neprávem, či právem – nebo uprchlizlou hnáni nouzí, kteří světem bloudilia řeč svou zapomněli, nazpět do vlastijsem přived´, založené bohy, do Athén.A ty, kdo tady doma v hnusné poroběse plahočili, třesouce se před pány,jsem osvobodil. A to mocí provedl jsem, vhodně spojiv právo s násilím,a vykonal jsem všechno, jak jsem přislíbil.A zákony jsem napsal pro šlechtu i lida spravedlivě přímé právo každémuv nich vytkl. Jiný míti žezlo jako já,muž mysli zlé a chtivý zisku, sotva bylid býval zdržel! Kdybych já byl provedl,co straně lidu protivné se líbilo,i to, co proti těmto zamýšlel zas lid,jak mnoha mužů byl by pozbyl tento stát!A proto jsem se musel bránit proti všem a ohánět jak vlk, když padne mezi psy.

OTÁZKY

Jaké jsou charakteristiky lidského společenství u Hésioda a Homéra? Objasněte, jak souvisí proměna válečnického modelu a uplatnění nové techniky boje ve falanze s pojetím občanství a občanské rovnosti.

ODKAZ NA LITERATURU

Hésiodos, Zpěvy železného věku, přel. J. Nováková, Praha 1990Homér, Ílias, přel. O. Vaňorný, Praha 2007Homér, Odysseia, přel. O. Vaňorný, Praha 2007Nejstarší řecká lyrika, přel. F. Stiebitz, F. Novotný, P. Oliva, R. Hošek a R. Mertlík,

Praha 1981Ch. Rowe, M. Schofield, The Cambridge History of Greek and Roman Political

13

Thought, Cambridge 2000Řecká lyrika, přel. F. Stiebitz, Praha 1954J.-P. Vernant, Počátky řeckého myšlení, Praha 1993

14

2 POLITICKÁ DISKUSE V ŠIRŠÍM SPOLEČENSKÉM KONTEXTU

ANOTACEJak naznačila předchozí kapitola, politická diskuse v antickém Řecku prostupuje

širokým spektrem žánrů, v nichž jsou otázky společenského života nastolovány v různých podobách. Tato kapitola má upozornit, že důležitou roli v politické reflexi 5. – 4. st. hrálo také divadlo, a to v dvojím ohledu: a) řecké divadlo funguje jako výsostně politická instituce integrovaná do struktur řecké polis – tvoří nedílnou součást veřejného života, je spjato s obecním kultem a jeho celková organizace odráží ideologii občanské účasti na veřejných záležitostech, v neposlední řadě pak demonstruje lesk athénské obce, takže v něm polis jakoby nahlíží sebe samu, b) na divadelní scéně se zároveň rozvíjí soudobá diskuse o etických a politických otázkách, vtělená do kompozice dramatických děl - vedle skladeb trojice řeckých tragiků Aischyla, Sofoklea a Euripida se politická tematika odráží i v díle komického básníka Aristofana.

Neméně důležitou součástí dobové politické reflexe jsou texty řeckých historiků Hérodota a Thúkydida, v nichž jsou rovněž nastolena specifická témata, která nadále tvoří nedílnou součást řeckého uvažování o politice.

CÍLE KAPITOLY

Po prostudování této kapitoly byste měli:● rozumět úloze dramatu v řecké politické diskusi● umět vyložit specifika ústavních forem označovaných jako monarchie,

oligarchie a demokracie● umět představit argumenty obhájců athénské demokracie

KLÍČOVÁ SLOVA

Spravedlnost (diké), zákon (nomos), obec (polis), monarchie, oligarchie, demokracie, svoboda

2.1 Politická témata v řeckém dramatu (Sofoklés, Aristofanés)

Jako zástupci řeckého dramatického básnictví jsou v této podklapitole vybráni tragický básník Sofoklés (497/496 – 406/405) a autor komedií Aristofanés (asi 448 - 385). Sofokleova tragédie Antigoné předvádí konfliktní střet mezi požadavkem občanské věrnosti a veřejné odpovědnosti a požadavkem náboženské povinnosti

15

vyzývající k respektu k pokrevním vazbám, ztělesněný postavami thébského vládce Kreonta a jeho neteře Antigony. V tragickém napětí tak nechává vyvstat otázky ohledně chápání zbožnosti, občanského dobra a spravedlnosti.

Aristofanés v rámci svého žánru pracuje s prvkem komického převrácení poměrů: v obou hrách, z nichž jsou vybrány ukázky, navozuje obraz ženské správy obecních věcí. Komedie Ženský sněm představuje myšlenku společného vlastnictví, včetně společného sdílení žen. Komedie Lýsistraté v příměru k ženským pracem nabízí model dosahování občanské jednoty a svornosti. S oběma motivy se pak v rámci filosoficky vedené úvahy setkáme u Platóna: návrh společného sdílení majetku a žen evokuje dialog Ústava, analogii politické činnosti a tkaní využívá dialog Politikos.

Sofoklés, Antigoné 174 – 210; 450 - 458

Kreón:Jsem Vaším králem! Ale rozpoznat,co skryto v duši muže každého,co cítí a co myslí, nelze dřív,než v zákonech a ve svých hodnostechse osvědčí. Nuž poslyšte, co dím!Kdo řídí celou obec, přitom však se vždycky nechápe rad nejlepšícha z bázně jazyk v ústech zamyká,ten – myslím teď a myslil jsem tak vždy –je prašpatný; kdo klade přítele však nad vlast, toho necením si nic.Věz Zeus, jenž vidí stále všechno: Jábych nikdy nemlčel, zře pohromu,jak místo blaha kvačí na obec,a nepřítele obce nikdy bychsi nebral za přítele, neboť vím,že vlast je ta spásná loď; a jen když tanám pluje zpříma, je čas na přátele.Dle těchto zásad zvelebím náš stát.A v duchu těchto zásad vladařskýchjsem oznámil teď městu rozkaz svůjstran synů Oidipových. Přeji si,by Eteoklés, který hájil vlasta padl, hrdinsky se proslaviv,byl pohřben s veškerými poctami,jež provázejí mrtvé hrdinyaž do podsvětí; Polyneikés však,jenž jako vyhnanec se navrátila v prach a popel obrátit chtěl vlasta rodné bohy, jenž se nalokat chtěl krve bratrské a občanychtěl zotročit, o tom káži všem:ten nesmí pohřben být ni oplakán.Buď tělo jeho dáno v pospas psům

16

A dravcům, hrozný pohled skýtajíc.Toť vůle má! Neb nikdy větší ctise nedostane špatným ode mnenež řádným; ale vlasti příznivcechci zaživa i v hrobě stejně ctít.

…

Antigona:Ten zákaz přec mi neohlásil Zeus,ni Diké, družka bohů podsvětních,zde takové nám řády nedala.A nemyslila jsem, že takovoumá moc tvůj zákaz – dal jej smrtelník! –že moh´ by platit víc než nepsanéa neochvějné bohů zákony.Ty nežijí jen včera nebo dnes,však věčně, aniž víme, kdo je dal.

Aristofanés, Ženský sněm 583-594

Praxagora:Že promluvím o samých výhodách, vím. Však toho se nejvíce bojím, že divákové nebudou chtít ty novoty přijímat s chutí,a že by jim milejší bylo as spíš, když v starých by trvali zvycích.

Blepyros:Co novot se týká, jen pražádný strach; neb to je nám nad všechen zákonvždy nějaké novoty mít a nedbati pradávných zvyků.

Praxagora:A nikdo ať proti mně nemluví z vás a neskáče do řeči dříve,než porozumí, oč vlastně tu jde, a vyslechne vše, co vám povím.Neb dokáži, všecko že společné všem být musí a všichni žít z téhož,a nesmí pak jeden boháčem být a druhý zas chuďasem, aniže nesmí jeden mít polností lán a druhý ni k pohřbení místa,ni aby měl jeden otroků dav a druhý ni jednoho sluhu;než život společný nastane všem a ve všem naskrze rovný.

Aristofanés, Lýsistraté 572 - 586

Lýsistraté:Ba, míti vy rozumu trošku,jak my svou vlnu, i vy byste tak své veřejné spravili zájmy!

Radní:A jakpak? Honem s tím ven!

Lýsistraté:Nuže, slyš:

17

Je třeba, jak ve vodě z vlny,dřív vyprati veškeru špínu a pracha vyklepat veškeren neřád,jenž v rouně obce se zahnízdil nám,a vybrati z něho i trny;pak vločky, jež spolu se splétají v shluka v hustá se svíjejí klubka,by ovládly vše, ty rozčesat hneda vršky jim ostříhat třeba.Pak zvalchovat všechno občanstvo v koš,jenž sluje liberalismus,i přátele cizí přimíchat k nima cizince usedlé u nás,a jestliže státu kdo dluhuje cos,i toho je přimíchat třeba.Ba, také do obcí osadních všech,jež vznikly z našeho města,je třeba se podívat; leží sic zvlášťz nich každá, však z našeho klubkato předivo jest! A toto všeje třeba posléze sebrat a v hromadu snést a v jedno to dáta jediné veliké klubkosi udělat z toho a pořádný plášťpak ze všeho utkati lidu!

2.2 Politická témata v řeckém dějepisectví (Hérodotos, Thúkydidés)

Textové ukázky této podkapitoly vycházejí z děl řeckých historiků Hérodota (asi 484 – 430/420) a Thúkydida (asi 460/455 – 399). Fiktivní diskuse ve třetí knize Hérodotových Dějin je zástupcem obsáhlé řady úvah klasifikujících a analyzujících různé typy způsobů vlády. Hérodotův text rozebírá povahu tří základních ústavních forem – vlády jedince (monarchie), vlády skupiny (oligarchie) a vlády množství (demokracie) – a u každého demonstruje jeho relativní přednosti a nedostatky. Specifičtější analýzu povahy demokracie, což je diskuse, která rovněž dominuje řeckému politickému uvažování, nabízí pasáž z Thúkydidových Dějin peloponéské války. Úryvek uvádí tzv. Perikleovu pohřební řeč, tj. proslov nad padlými Athéňany, v němž Periklés vyzdvihuje klady athénské demokracie.

Hérodotos, Dějiny III, 80-82[80] Když se zmatek uklidnil a uplynulo pět dní, radili se povstalci proti mágům

o uspořádání státních záležitostí. Při poradě byly proneseny řeči, jimž někteří Řekové nebudou věřit, leč proneseny byly. Otanés doporučoval, aby bylo řízení říše svěřeno všem Peršanům; pravil:

18

„Jsem toho názoru, že by se již nikdy neměl stát jeden z nás jediným vládcem; není to ani příjemné, ani správné. Viděli jste, jak daleko zašla pých Kambýsova, a zakusili jste zpupnost mágovu. Jak by mohla být monarchie věcí vhodnou, když si může dělat co chce, aniž z toho musí skládat účty? Vždyť i člověka ze všech nejlepšího by samovláda dovedla vyšinout z jeho obvyklého smýšlení, kdyby se k ní dostal, neboť z bohatství, kterým může vládnout, se v něm rodí pýcha – a závist je člověku vrozena odpradávna. Má-li samovládce tyto dvě vlastnosti, je schopen všemožných špatností, neboť mnohých zpupností se dopouští z přemíry pýchy, mnohých zase ze závisti. A přece by měl být samovládce závisti prost, když má všechny výhody; on však se vůči občanům chová právě naopak; závidí nejstatečnějším, pokud jsou ještě živi a zdrávi, a libuje si ve společnosti největších zbabělců z řad občanů a přeochotně poslouchá pomluvy. Je to tvor ze všech nejméně důsledný; projevuješ-li mu obdiv míře náležité, stěžuje si, že mu neprokazuješ příliš mnoho úcty; když však ho někdo uctívá nad míru, horší se na něj jako na pochlebníka. To nejdůležitější však teprve povím: převrací otcovské zákony, znásilňuje ženy a dává popravovat bez soudu. Vládne-li však obec, má takové zřízení především jméno ze všech nejkrásnější: rovnoprávnost; a za druhé nečiní nic z tohoto, co dělá samovládce. Úřady udílí losem, ze své vlády skládá účty a všechna rozhodnutí vznáší na celek. Navrhuji tedy, abychom upustili od vlády jednoho člověka a povýšili k vládě množství, neboť ve vládě mnohých jsou zaručeny všechny řečené výhody.“

Takové mínění projevoval Otanés.

[81] Megabyzos zase doporučoval svěřit vládu několika jedincům. Pravil:„Co řekl Otanés proti samovládě, je totéž, co jsem chtěl říci i já, ale

doporučuje-li nám, abychom moc svěřili množství, minul se v tom s názorem nejlepším. Nic totiž není nerozumnějšího a zpupnějšího nad neužitečný shluk lidí. Je naprosto nesnesitelné, abychom se vyhýbali samovládě a přitom upadli pod zpupnost nevázaného lidu. Koná-li něco samovládce, koná to po úvaze, lid však vůbec neuvažuje. Jak by také mohl uvažovat, když se tomu nenaučil ani nezná nic krásného ani přiměřeného, a vrhá se bez rozumu do věcí jako horská bystřina? Lidovlády ať používají ti, kdo smýšlejí s Peršany zle, my však vybereme skupinu nejlepších mužů a těm svěříme moc. I my budeme mezi nimi a nejlepší mužové budou zajisté činit nejlepší rozhodnutí.“

Takové mínění pronesl Megabyzos. Jako třetí projevil svůj názor Dareios. Pravil:

[82] „Myslím, že řekl Megabyzos správně to, to pověděl o množství. O vládě několika lidí to však správné nebylo. Neboť máme-li před sebou tři možnosti – a představme si je všechny dokonalé, jak nejlepší vládu lidu, tak i oligarchii a monarchii – pak tvrdím, že monarchie daleko nad nimi vyniká. Nelze najít nic lepšího nad vynikajícího jedince. Při takových rozumových vlastnostech dovede lid bezvadně spravovat a rozhodnutí učiněná proti nepřátelům se tak dají nejlépe uchovat v tajnosti. V oligarchii uplatňuje svou zdatnost ve prospěch celku více lidí, mezi nimi ráda vznikají mocná osobní záští; každý sám chce, aby byl nejpřednějším a aby jeho mínění převládala, a tím se dostávají do velikých vzájemných nenávistí, z nichž vznikají rozbroje, z rozbrojů vraždění a z vražd se dochází k monarchii. A to právě ukazuje, oč je vláda jedincova mnohem lepší.

19

Když naproti tomu vládne lid, je naprosto vyloučeno, aby nedošlo ke špatnostem. Vloudí-li se špatnost do veřejných záležitostí, nevznikají tím mezi špatnými nepřátelství, nýbrž naopak mocná přátelství. Ti, kdo konají špatnosti ve veřejné správě, konají je svorně. Takové věci se dějí tak dlouho, až se někdo postaví lidu v čelo a počínání takových věcí učiní přítrž. Za to ovšem dochází u lidu obdivu a z obdivovaného se stává samovládcem. Tím i on dokazuje, že monarchie je nejlepší. Mám-li vše shrnout do jediné myšlenky, odkud se nám dostalo svobody a kdo nám ji dal? Lid, či oligarchové, či jediný vládce? Jestliže nás jeden člověk osvobodil, pak jsem toho názoru, abychom se toho drželi a dále abychom nerušili zděděné obyčeje, neboť jsou dobré; to by nebylo k ničemu.“

Thúkydidés, Dějiny peloponéské války, II, 37-41 (Perikleova řeč nad padlými)

[37] My totiž máme státní zřízení, které nepotřebuje nic závidět zákonům sousedů, spíš jsme sami příkladem jiným, než abychom druhé napodobovali. Říká se mu demokracie, vláda lidu, protože se opírá o většinu, ne jen o několik málo jednotlivců; podle zákonů mají všichni stejná práva, když jde o soukromé zájmy, pokud však jde o společenský význam, má při vybírání pro veřejné úřady každý přednost podle toho, v čem vyniká, podle schopností, ne podle své příslušnosti k určité skupině. Když je naopak někdo chudý schopen vykonat pro obec něco dobrého, není mu v tom jeho nízké společenské postavení na překážku. Ve vztahu ke společnosti žijeme svobodně a stejná svoboda panuje v každodenním vzájemném styku, kde neplatí žádné podezírání, kde se nehněváme na souseda, jestliže něco dělá podle své chuti, a nevyvoláváme mrzutosti, které sice nemusí být škodlivé, vyhlížejí však nepříjemně. V soukromém životě se chováme jeden k druhému bez vzájemného obtěžování a v životě veřejném nepřekračujeme zákony, především ze studu, posloucháme své spoluobčany, kteří právě zastávají úřady, a zákony, především ty, které byly dány na ochranu lidí, jimž bylo ukřivděno, a ty, které jsou sice nepsané, ale jejich porušení přináší podle obecného mínění hanbu.

[38] Také jsme poskytli duchu přečetné příležitosti k odpočinku od námah: pravidelně pořádáme hry a náboženské slavnosti, které jsou za sebou po celý rok, a též jsou naše domy krásně zařízeny; potěšení, které z toho každý den máme, zahání smutnou náladu.

Pro velikost naší obce přichází k nám všemožné zboží z celého světa a my užíváme toho, co dobrého se vyrábí u ostatních lidí, stejně jako toho, co má svůj původ u nás.

[39] I způsobem přípravy na válku se lišíme od svých nepřátel. So svého města dovolujeme vstoupit komukoliv a nestává se, že bychom někdy vyháněním cizinců někomu bránili v poučení nebo v podívané na něco, z čeho by nepřítel mohl mít prospěch, protože by to nebylo utajeno, neboť víc než na vojenské přípravy a úskoky spoléháme na odhodlanost k činům vyrůstající v našem srdci. Ve výchově se některé národy snaží dosáhnout mužnosti namáhavým cvičením hned od dětství, kdežto my trávíme život ve volnosti, a přesto nejsme o nic horší, když dojde k zápasu s rovnocenným soupeřem. Zde je důkaz: Lakedaimoňané nikdy neútočí na naši zem sami, ale vždy se všemi svými spojenci, avšak kdykoli se my vypravíme do sousední země a sami bojujeme s těmi, kteří brání svůj

20

domov, obvykle je bez potíží porazíme. Ještě nikdy žádný nepřítel nestál proti celé naší branné moci, protože současně musíme pečovat o válečné loďstvo a posílat vojenské oddíly na mnoho míst na pevné zemi. Jestliže se dostanou do boje s nějakou částí našeho vojska a přemohou některé z nás, chlubí se, že nás odrazili všechny, a když jsou poraženi, říkají, že byli poraženi všemi.

A tak jestliže jsme ochotni podstupovat nebezpečí raději po životě v pohodlí než po namáhavém výcviku a se statečností vycházející spíš z naší povahy než vynucenou zákony, plyne z toho pro nás výhoda, že se netrápíme předem nepříjemnostmi, které mohou přijít, když se však do nějakých dostaneme, neukážeme se méně odvážní než ti, kteří se stále lopotí. V tom si naše obec zaslouží obdiv, ale zaslouží si ho i jinak.

[40] My totiž milujeme krásu, ale s mírou, a milujeme vědění, ale bez změkčilosti. Bohatství užíváme spíš proto, že nám umožňuje přiměřeně jednat, než proto, abychom se jím v řeči chlubili, a přiznat se k chudobě není pro nikoho hanba, ale spíš je hanba nedělat nic, aby se z ní člověk dostal. Tíž lidé se dokáží starat jak o záležitosti veřejné, tak i o své vlastní, a věnují-li se se jiní především svému zaměstnání, nechybí ani jim znalost politického života. My jediní totiž člověka, který se nezajímá o politiku, považujeme ne za člověka držícího se stranou, ale přímo neužitečného, sami rozhodujeme různé otázky nebo o nich aspoň patřičným způsobem uvažujeme a nedomníváme se, že řeči činnosti škodí, ale že je spíš chyba neujasnit si všechno řečí dřív, než se přikročí k vykonání toho, co je třeba.

Od jiných národů se odlišujeme také tím, že si počínáme velmi odvážně a přitom si dobře rozvažujeme to, co chceme podniknout, kdežto u ostatních nevědomost probouzí smělost a uvažování přináší nerozhodnost. Nejstatečnější duch by měl být právem přisouzen těm, kteří naprosto bezpečně poznávají, co je hrozné, i co je příjemné, a přesto se nedají odvrátit od podstupování nebezpečí.

I pokud jde o ušlechtilost duše, chováme se opačně než většina lidí. Získáváme si totiž přátele ne tím, že bychom od nich přijímali úsluhy, ale tím, že jim je prokazujeme. Kdo prokázal laskavost, je jistější přítel – bude se snažit udržet si stálou náklonností k obdarovanému vděčnost, na niž má právo. Dlužník je méně horlivý, protože ví, že se mu bude vše, čím oplatí šlechetnost, počítat ne za laskavost, ale za splátku na dluh. My jediní prokazujeme komukoliv služby beze strachu, ne z prospěchářské vypočítavosti, ale v důvěře ve svobodu.

[41] Abych to shrnul, já tvrdím, že celá naše obec je pro Řecko školou, a zdá se mi, že u nás každý muž dokáže najít v sobě dost schopností k samostatnému, obratnému a současně půvabnému vykonávání jakékoli činnosti. Že to nejsou chlubná slova vymyšlená jen k této příležitosti, ale skutečná pravda, to dokazuje samotná moc našeho města, k níž nám tyto vlastnosti pomohly. Vždyť jediné mezi nynějšími městy ukazuje ve chvíli zkoušky, že v něm je víc, než se mu přisuzovalo, jediné neprobouzí nikdy v útočícím nepříteli roztrpčení, od jakých lidí musí snést porážku, jediné nevyvolává ve svých poddaných opovržení, je jsou ovládáni lidmi nehodnými. Pro naši moc jsou pádné důkazy a četná svědectví, takže si kvůli ní získáme obdiv lidstva nynějšího i budoucího a nepotřebujeme k tomu chválu nějakého Homéra nebo někoho jiného, kdo svými verši na chvíli pobaví, jehož chápání událostí však pravda usvědčí z omylu, ale donutili jsme celé moře a celou zemi, aby se staly přístupnými naší odvaze, a všude jsme postavili věčné pomníky svých činů, špatných i dobrých.

21

Za takovou obec tedy tito zemřeli se zbraní v ruce, prodchnuti ušlechtilým přesvědčením, že jim ji nikdo nesmí vyrvat, a sluší se, aby každý z nás, kteří jsme je přežili, pro ni podstoupil každou námahu.

OTÁZKY

Jak přispívá řecké drama k historii politického myšlení? Jaká jsou pozitiva i negativa tří typů ústavních uspořádání, která rozebírá pasáž z Hérodotových Dějin? Jaké ústavní uspořádání byste v roli hérodotovských diskutérů obhajovali vy a jaké by byly vaše argumenty?

ODKAZ NA LITERATURU

Antické tragédie, přel. R. Mertlík a F. Stiebitz, Praha 1970Aristofanés, Lysistraté, přel. F. Stiebitz, Praha 1927Aristofanés, Ženský sněm, přel. A. Krejčí, Praha 1915J. Bleicken, Athénská demokracie, Praha 2002J. Daneš, V jakém smyslu je řecká tragédie politická?, in: Aither 3, 2010, str. 35-48Hérodotos, Dějiny, přel. J. Šonka, Praha 1972M. C. Nussbaumová, Křehkost dobra, Praha 2003Ch. Rowe, M. Schofield, The Cambridge History of Greek and Roman Political

Thought, Cambridge 2000Sofoklés, Tragédie, přel. F. Stiebitz, V. Dědina a R. Hošek, Praha 1975E. Stehlíková, Řecké divadlo klasické doby, Praha 1991L. Strauss, O Thúkydidových Dějinách peloponéské války a Athéňanech, in: Týž,

Obec a člověk, Praha 2007, str. 148-249Thúkydidés, Dějiny peloponéské války, Praha 1977J.-P. Vernant (vyd.), Řecký člověk a jeho svět, Praha 2005

22

3 POČÁTKY FILOSOFICKÉ REFLEXE POLITICKÝCH OTÁZEK: PRESÓKRATICI

ANOTACEPresókratici, tj. filosofičtí myslitelé 6. – zač. 4. st. bývají sice tradičně označováni

jako „badatelé o přírodě“, ale neměli bychom přehlédnout, že v jejich uvažování je přítomen silný politický a etický aspekt. Např. studie J.-P. Vernanta upozorňují na analogie mezi chápáním kosmu u iónských archaických myslitelů, konkrétně u Anaximandra, a ustavením veřejného, městského prostoru, jehož centrum – agora – je zároveň středem obce. Do tohoto společného prostoru, doslova „do středu“ (es meson) jsou situovány záležitosti obce, zde se odděluje veřejný prostor od soukromého a individuálního. V řadě dochovaných výroků jednotlivých myslitelů pak explicitně zaznívá zájem o politickou problematiku a jsou zde tematizovány otázky dobra obce, zákona a řádu.

CÍLE KAPITOLY

Po prostudování této kapitoly (s využitím doporučené literatury) byste měli:● rozumět souvislosti mezi novým pojetím vyváženého kosmu a vytvořením

politického prostoru založeného na konceptu rovnosti a dynamické rovnováhy● umět charakterizovat politická témata v Démokritově myšlení

KLÍČOVÁ SLOVA

Zákon, střed (meson), agora, rovnost / rovnováha (isonomia), arché

3.1 Politický rozměr presókratovského myšlení (Thalés, Anaximandros, Hérakleitos, Démokritos)

Krátký přehled presókratovského myšlení, který zde zařazujeme, odráží skutečnost, že díla presókratiků se nám nedochovala v úplnosti, ale pouze v podobě tzv. zlomků, tj. kratších či delších citací v textech pozdějších autorů. Odkaz na Thaléta (asi 624-548) prozrazuje praktický zájem o politické otázky, ve zlomcích z Anaximadra (asi 610-546) a Hérakleita (asi 540-480) je zase nápadný politický slovník, který tito myslitelů užívají k vystižení své kosmologické vize. Démokritovy zlomky pak demonstrují úzké sepětí mezi etikou a politikou, které je pro řecké uvažování typické. Démokritos (asi 460-370) jakožto současník sofistů a Sókrata odkrývá obdobná témata - výslovně se zajímá o aktuální problematiku vztahu mezi individuálním a společným dobrem, dobrého řízení obce nebo o otázku respektu vůči spravedlnosti a zákonným normám. Zde vystupuje jako protivník amoralistických

23

pozic, jež v otázce dodržování zákonů zastávají někteří představitelé sofistiky.

Thalés, A 4Užitečné bylo před zničením Iónie také mínění Thaléta, Miléťana, který byl svým

vzdáleným původem Foiničan a který Miléťanům poradil, aby si zřídili jeden poradní sbor, a to v Teu, protože Teós leží uprostřed Iónie; ostatní obce měly být nadále obydleny, ale měly být pokládány za démy.

Anaximadros, B 1A z čeho pochází vznikání jsoucích věcí, do toho směřuje také jejich zanikání

„podle nutnosti; neboť si navzájem platí pokutu a odplatu za bezpráví podle pořádku času".

Anaximadros, A 15...nekonečno (apeiron) nemá počátek ... ale zdá se, že je počátkem ostatních věcí

a obklopuje všechny věci a řídí všechno, jak říkají všichni ti, kdo mimo nekonečno nepostulují jiné příčiny, např. mysl či lásku. A je božské; je totiž nesmrtelné a nezničitelné, jak tvrdí Anaximandros a většina badatelů o přírodě.

Hérakleitos, B 114Je třeba upevňovat se tím, co je společné všem, když se mluví s rozumem; tak

jako se obec upevňuje zákonem, a ještě silněji. Vždyť všechny lidské zákony jsou živeny tím jedním božským. Vládne tak, jak dalece chce, a uspokojuje všechno a má nad tím vrch.

Hérakleitos, B 44Je třeba, aby lid bojoval o zákon, o vznikání, jako o hradbu.

Hérakleitos, B 80Je-li třeba, je zápas oním společným, a právo je sporem, a všechno vzniká

sporem i podle onoho potřebného.

Hérakleitos, B 53Zápas je všech otec, všech král, a jedny předvádí jako bohy, jiné jako lidi; jedny

činí otroky, jiné svobodnými.

Démokritos, B 181Ukáže se lepším podněcovatelem ke ctnosti, kdo užívá povzbuzování a

přesvědčující řeči, než kdo užívá zákona a násilí. Neboť je pravděpodobné, že tajně hřeší, kdo je odvrácen zákonem od bezpráví, a že ten, kdo byl přiveden k povinnosti přesvědčováním, nekoná nic nesprávného ani tajně, ani zřejmě, proto jedná-li správně z porozumění a z vědění, stává se zároveň statečným i přímým.

24

Démokritos, B 264Nesluší se o nic více stydět se lidí než sebe samého a o nic více konat zlé,

nedoví-li se o tom nikdo, než dovědí-li se o tom všichni lidé. Je však třeba stydět se nejvíce sebe samého a tento zákon má být dán duši: nedělat nic nepřístojného!

Démokritos, B 45Kdo činí křivdu je nešťastnější než ten, kdo trpí křivdu.

Démokritos, B 245Zákony by nebránily, aby žil každý podle své vlastní chuti, kdyby neubližoval jeden

druhému, neboť závist působí začátek sváru.

Démokritos, B 47Zákonu, úředníku a moudřejšímu se sluší ustupovat.

Démokritos, B 252Obecní věci je třeba pokládat za nejdůležitější nade všechny ostatní, aby byly

dobře řízeny. Při tom se nesmí jednat svárlivě proti slušnosti ani si osvojovat sílu proti prospěchu celku. Vždyť dobře řízená obec je největším úspěchem a na tom vše záleží: trvá-li to neporušeno, trvá vše, a hyne-li, hyne vše.

Démokritos, B 249Svár v obci je zlem pro obě strany, neboť i vítěze i poražené stíhá stejná zkáza.

Démokritos, B 250Svorností lze vykonat velká díla a obce jí mohou provést války, jinak ne.

Démokritos, B 267Od přírody náleží vláda lepšímu.

Démokritos, B 251Chudobě v lidovládě je o tolik dát přednost před tak zvaným blahobytem u

panovníků, o kolik svobodě před otroctvím.

25

OTÁZKY

S pomocí sekundární literatury objasněte, jakou analogii lze nalézt mezi anaximandrovským pojetím vyváženého kosmu a ustavením politického prostoru. Jak se Démokritos staví k otázce dodržování zákonů před svědky a beze svědků?

ODKAZ NA LITERATURU

Hérakleitos z Efesu. Řeč o povaze bytí, přel. Z. Kratochvíl a Š. Kosík, Praha 1993G. S. Kirk, J. E. Raven, M. Schofield, Předsókratovští filosofové, Praha 2004M. Pokorný (vyd.), Hérakleitos z Efesu. Zkušenost a řeč, Praha 2008Ch. Rowe, M. Schofield, The Cambridge History of Greek and Roman Political

Thought, Cambridge 2000J.-P. Vernant, Geometrická struktura a politické představy v Anaximandrově

kosmologii, in: Týž: Hestia a Hermés, Praha 2004J.-P. Vernant, Počátky řeckého myšlení, Praha 1993Zlomky předsokratovských myslitelů, přel. K. Svoboda, Praha 1989Zlomky starořeckých atomistů, přel. K. Svoboda, Praha 1953

26

4 SOFISTÉ

ANOTACESofisté naplno otevírají společenskou a politickou diskusi 5. - 4 století. Vystupují

jako učitelé rétoriky, tj. komunikačních dovedností potřebných k úspěšnému působení ve veřejné sféře, a učitelé občanské zdatnosti obecně. K politické reflexi přispívají zejména tím, že poukazují na rozkolísání tradičních hodnotových pojmů a sami usilují o redefinici těchto pojmů, především pojmu „spravedlnosti“. Přitom poukazují na relativitu zákonných norem a považují zákonná ustanovení za umělá, konvenční nařízení, která odporují přirozeným sklonům člověka. Do politické diskuse tak vnášejí distinkci fysis – nomos, tj. rozlišení mezi tím co platí přirozeně (fysei), a tím, co je stanoveno zákonem či dohodou (nomó).

Sofistická stanoviska reflektuje ve svých dialozích i Platón, když koncipuje promluvy exponentů sofistických pozic v dialozích jako je Gorgias či Prótagoras nebo v první knize Ústavy. V textovém výběru najdete příslušné ukázky.

CÍLE KAPITOLY

Po prostudování této kapitoly byste měli:● dokázat objasnit sofistické pozice v dobové diskusi o tradičních etických

pojmech● rozumět sofistickému rozlišení mezi fysis a nomos

KLÍČOVÁ SLOVA

Spravedlnost, fysis – nomos

4.1 Sofistická diskuse spravedlnosti, původu zákona a společenských norem (Antifón, Kritias)

Jako výrazný reprezentant sofistického přehodnocení pojmu spravedlnosti a představitel kritiky zákonných ustanovení založené na protikladu fysis – nomos je v první ukázce uveden sofista Antifón (480-411), jako zastánce konvencionalistického pojetí vzniku obce a občanského soužití je v druhé ukázce představen Kritias (460-403).

Antifón, B 44…Spravedlnost je tedy nepřekračovat zákony obce, v níž je někdo občanem. Pro

sebe nejprospěšněji by tedy užíval člověk spravedlnosti, kdyby si před svědky vážil 27

zákonů, beze svědků však požadavků přírody. Neboť nařízení zákonů jsou umělá, nařízení přírody však nutná a nařízení zákonů jsou smluvená, ne přirozená, nařízení přírody však přirozená, ne smluvená. Přestupuje-li tedy někdo zákony a unikne-li pozornosti těch, kdo je smluvili, je zbaven hanby i trestu; neunikne-li, není zbaven. Porušuje-li však proti možnosti něco z toho, co je vrozeno od přírody, není to zlo o nic menší, unikne-li pozornosti všech lidí, a není o nic větší, uvidí-li to všichni, neboť netrpí škodu z mínění, nýbrž z pravdy.

Zkoumání o těchto věcech se pak podniká rozhodně proto, že většina z toho, co je spravedlivé podle zákona, je nepřátelská přírodě. Jeť stanoveno zákonem pro oči, co mají vidět a co nemají, pro uši, co mají slyšet a co nemají, pro jazyk, co má mluvit a co nemá, pro ruce, co mají dělat a co nemají, pro nohy, k čemu mají chodit a k čemu nemají, a pro mysl, po čem má toužit a po čem nemá. Nuže přírodě není o nic milejší ani bližší to, od čeho zákony odvracejí lidi, než to, k čemu je vybízejí. Zato život a umírání náleží k přírodě a život je z věcí lidem prospěšných, umírání věcí z neprospěšných. Prospěšné pak věci, jsou-li určeny zákonem, jsou poutem přírody, a jsou-li určeny přírodou, jsou svobodny.

Podle správného mínění neprospívá nikterak přírodě více to, co působí strast, nežli to, co působí radost, a není tedy prospěšnější bolestné než příjemné, neboť co je doopravdy prospěšné, nesmí škodit, nýbrž prospívat. Proto co je prospěšné přírodě…

Za spravedlivé jsou pokládáni i ti, kdo se brání utrpěvše křivdu a nezačínají sami křivě jednat, i ti, kdo dobře činí rodičům, třeba jim oni ubližují, i ti, kdo nechávají na soudě přísahat protivníky a sami nepřísahají. A mezi těmito uvedenými činy lze nalézt mnohé, které jsou nepřátelské přírodě; neboť obsahují více bolestí, ač by mohly obsahovat méně, a méně radostí, ač by mohly obsahovat více, a také utrpení, ač by bylo možno netrpět. Kdyby arci těm, kdo schvalují takové zásady, přicházela nějaká pomoc od zákonů, a těm, kdo je neschvalují a protiví se jim, nějaká pohroma, pak by nebyla neprospěšná poslušnost zákonů. Avšak nyní je nabíledni, že těm, kdo schvalují takové zásady, nemůže zákonné právo prospívat. Vždyť ono nejprve nechává trpícího trpět a (nesprávně) jednajícího jednat a až dosud nebránilo, aby trpící netrpěl a jednající nejednal. A když je věc vznesena k potrestání, tu nemá trpící žádnou výhodu proti jednajícímu, neboť musí přesvědčit soudce, že utrpěl křivdu, a pak žádá o to, aby mohl dosíci dostiučinění. Avšak totéž je možno i jednajícímu, jenž se rozhodl zapírat…

Ty, kdo pocházejí ze vznešených otců, máme v úctě a vážnosti, ale ty, kdo nepocházejí ze vznešeného rodu, nemáme v úctě a vážnosti. V tom se k sobě chováme jako barbaři, neboť jsme od přírody všichni ve všem stejně zrození, i barbaři i Řekové. Dokazují to věci od přírody všem lidem nutné; všichni si je mohou stejně opatřit a v nich ve všech se od nás neliší ani žádný barbar, ani Řek. Neboť všichni dýcháme do vzduchu ústy a nosem a všichni jíme rukama…

…navzájem si pravdivě svědčit se pokládá za spravedlivé a rovněž i užitečné pro lidská zřízení. Přesto nebude spravedlivý, kdo to činí, ježto je spravedlivé nikomu nekřivdit, nekřivdí-li se nám. Neboť svědek, i když pravdivě svědčí, nezbytně přece nějak křivdí jinému a zároveň sám později utrpí škodu pro to, co řekl, poněvadž je pro jeho svědectví odsuzován ten, proti němuž svědčí, a ztrácí buď peníze nebo život přičiněním toho, jemuž nijak nekřivdí. Při tom tedy svědčící křivdí tomu, proti němuž svědčí, ježto mu křivdí, ač mu on nekřivdil, a sám trpí křivdu od toho, koho

28

usvědčil, ježto je jím nenáviděn, když pravdivě svědčil. A trpí nejen nenávistí, nýbrž i tím, že se musí mít celý život na pozoru před tím, proti němuž svědčil; tak má nepřítele, který by proti němu zle mluvil i jednal, mohl-li by. Nuže jeví se to nemalou křivdou, i co sám trpí i v čem křivdí. A věru není možno, aby i to (svědčení) bylo spravedlivé i to, že se nemá křivdit a trpět křivdu, nýbrž je nutné, aby bylo buď jedno z toho spravedlivé, anebo obojí nespravedlivé.

A nespravedlivým se jeví též zasedání na soudech i rozsuzování i usmiřování soukromých sporů, neboť co jedněm prospívá, škodí druhým a při tom ti, kdo mají prospěch, netrpí křivdu, ale ti kdo mají škodu, trpí křivdu…

Kritiás, B 25 (fragment skladby Sisyfos)Byl kdysi čas, kdy život lidí nespořádán byli zvířecí a jenom síle poddaný,kdy ani řádným lidem žádné odměnyse nedostávalo ni trestu lidem zlým.A zdá se mi, že potom lidé zákony si dali za mstitele, aby právo jimvšem stejně vládlo, zpupnost sobě podrobíc.Teď trestán byl, kdo něčeho se dopustil.Pak zákony jim sice zabraňovaly,by zjevně nepáchali činy násilné,než páchali je potají; tu, zdá se mi,že vynalezl lidem bázeň před bohykterýs muž chytrý, moudrý, aby měli zlístrach také tehdy, kdyby něco v tajnostibuď činili neb mluvili neb myslili…

4.2 Sofistická stanoviska v perspektivě platónských dialogů (Kalliklés, Thrasymachos, Prótagoras)

V ukázkách jsou vybrány úryvky z Platónových dialogů Gorgias, Ústava a Prótagoras. Literární postavy ztvárňující vyhraněné sofistické typy - Kalliklés v dialogu Gorgias a Thrasymachos v první knize Ústavy – zde formulují kontroverzní stanoviska o povaze spravedlnosti a zákonnosti. Diskuse staví na protikladu fysis – nomos, a pouští se do radikálního přeznačení hodnotových termínů „dobré“ a „zlé“, „krásné“ a „ošklivé“: Kalliklés se neostýchá prohlásit nespravedlivé jednání za dobré. Ztotožňuje tedy to, co je „nespravedlivé“ (adikon), „dobré“ (agathon) a „krásné“ (kalon). V rozporu s běžným míněním tak opouští konvenční představu, že spravedlivé jednání je zároveň krásné a morálně hodnotné, a naopak obhajuje názor, že k úspěchu dovedená nespravedlnost je krásnější a obdivuhodnější.

29

Literárně využitá postava sofisty Prótagory ve stejnojmenném dialogu prezentuje mýtus o vzniku kultury a obhajuje demokratickou ideologii založenou na představě všeobecné účasti na politické zdatnosti.

Kalliklés (Platón, Gorgias 483a-484a)…Od přírody je totiž ošklivější všechno, cokoli je také horší, tedy bezpráví snášet,

podle zákona však bezpráví činit. Vždyť tento stav, snášet bezpráví, ani nesluší muži, nýbrž nějakému otroku, jemuž je lépe býti mrtev nežli žít, když snášeje bezpráví a ústrky není s to, aby pomáhal sám sobě nebo jinému, o koho by dbal. Avšak podle mého mínění zákony dávají lidé slabí a množství. K sobě samým tedy hledí a k svému prospěchu, když dávají zákony i když udělují pochvaly a vyslovují hany; zastrašujíce silnější lidi a schopné míti více, říkají – právě aby neměli více než oni sami – že míti více je ošklivé a nespravedlivé a právě v tom že záleží bezpráví, ve snaze míti více než ostatní; sami totiž jsou, tuším, rádi, jestliže mají stejně, ačkoli jsou slabší. Proto tedy toto je zákonem nazýváno nespravedlivým a ošklivým, snaha míti více než množství, a jmenují to činěním bezpráví; ale podle mého mínění sama příroda ukazuje, že je spravedlivo, aby lepší měl více než horší a mocnější než méně mocný. A že tomu tak jest, je zhusta vidět jak u jiných tvorů, tak i mezi lidmi v celých obcích a rodech, že totiž to je podstatná známka spravedlnosti, aby silnější vládl slabšímu a měl více nežli on. Neboť podle jakého práva vytáhl Xerxés proti Helladě nebo jeho otec proti Skythům? A bylo by možno uvésti nesčíslně jiných takových příkladů. Ale ti, myslím, dělají tyto věci podle přirozeného pojmu spravedlnosti a, bůh je svědek, podle přirozeného zákona, a ne snad podle toho, který si my dáváme; my utváříme nejlepší a nejsilnější z nás samých, berouce je již z mládí jako lvíčata, a zaříkáváním i kouzelnými prostředky si je zotročujeme říkajíce, že je třeba zachovávati rovnost a v tom že záleží krásno i spravedlivo. Avšak, myslím, jestliže se vyskytne muž náležitě od přírody nadaný, ten všechno to ze sebe setřese, prorazí a unikne ven, pošlape všechny ty naše zápisy, kejkle, zaříkadla a nepřirozené zákony, povstane a náhle se objeví ten otrok naším pánem a tu jako plamen vyšlehne právo přírody…3

Thrasymachos (Platón, Ústava 338c-339a)

3 Proti Kallikleovu stanovisku srv. Sókratovu odpověď uvedenou v dialogu o pár stránek dále (Platón, Gorgias 507c-508b):

„Já tedy soudím o těchto věcech takto a tvrdím, že to je pravda; a jestliže to je pravda, musí, jak se podobá, ten, kdo chce být šťasten, jíti za uměřeností a cvičiti se v ní, kdežto před nezřízeností má každý z nás ubíhat, co mu nohy stačí, a zařizovat svůj život nejraději tak, aby nic nepotřeboval trestání, ale kdykoli se ukáže taková potřeba buď u něho samého nebo u někoho jiného z blízkých, u jednotlivce nebo u obce, je třeba uložit pokutu a trestat, jestliže má být šťasten. To je podle mého zdání cíl, na který jest třeba v životě hleděti, a k tomu má člověk napínat všechny síly i své vlastní i obce, aby byla spravedlnost a uměřenost tam, kde má být blaženost; tak má jednati, a ne aby nechával své žádosti nezřízeny a usiloval je naplňovati, zlo neúkojné, veda život lupiče. Vždyť by takový člověk nebyl milý ani jinému člověku, ani bohu; neboť není schopen žít ve společnosti, a s  kým není společenství, s tím patrně není přátelství. Říkají moudří mužové, Kalliklee, že i nebe a země i bozi a lidé mají mezi sebou společenství, přátelství, uspořádanost, uměřenost a spravedlnost, a proto nazývají, milý druhu, tento svět kosmem, řádem, a ne nespořádaností ani nevázaností. Ale ty, jak se mi zdá, přes všechnu svou moudrost si těchto věcí nevšímáš a nepozoruješ, že rovnost, ta geometrická, má velký význam i mezi bohy i mezi lidmi, kdežto podle tvého mínění je třeba pěstovat zásadu „míti víc“; nedbáš totiž geometrie…“.

30

Já tvrdím, že spravedlivé není nic jiného, než co jest silnějšímu prospěšné … Dává pak zákony každá vláda podle svého prospěchu, demokracie demokratické, tyranie tyranské a tak dále; a pak prohlásí, že toto, co jim samým prospívá, jest pro ovládané spravedlivo, a kdo to překročuje, toho trestají, pravíce, že jedná protizákonně a nespravedlivě. To tedy jest ta spravedlnost, můj drahý, jež jest po mém soudě ve všech obcích táž, prospěch právě vládnoucí strany; tato však má moc, takže při správném usuzování vychází závěr, že všude totéž jest spravedlivé, totiž prospěch silnějšího.

Platón, Prótagoras 320d-322dByl kdysi čas, kdy bozi byli, ale smrtelných rodů nebylo. Když pak i těmto přišel

usouzený čas vzniku, vytvoří je bozi uvnitř země, smísivše je ze země a z ohně a z těch látek, které se slučují s ohněm a se zemí. Když pak je chtěli vyváděti na světlo, přikázali Prométheovi a Epimétheovi, aby je vystrojili a každému druhu udělili schopnosti, jak se sluší. Tu Epimétheus žádá Prométhea, aby směl sám provést rozdělení; „až provedu rozdělení“, pravil, „podívej se na to“. A tak jej přemluvil a rozděluje. Při tom rozdělování jedněm dával sílu bez rychlosti, slabší pak vystrojoval rychlostí; ty ozbrojoval, těm zase dával bezbrannou přirozenost, ale opatřoval jim nějakou jinou schopnost k záchraně. Neboť některé z nich odíval malostí, těm udílel útěk na křídlech nebo bydlení pod zemí; které pak zveličil rozměry, tím samým je chránil: i ostatní vlastnosti takto vyrovnávaje rozdílel. Toto pak tak zařizoval z opatrnosti, aby žádný rod nebyl vyhlazen. Když pak jim poskytl dostatečná opatření, aby se vespolek nehubily, strojil jim pohodlnou ochranu proti nebeským počasím, odívaje je hustou srstí a pevnými kožemi, dostatečnými pro ochranu před zimou a schopnými chrániti i proti vedrům, a když jdou spat, aby měl každý tyto věci také za vlastní a samorostlou pokrývku. A obouval jedny kopyty, druhé pevnými a bezkrevnými kožemi. Potom opatřoval každému druhu jinou potravu, jedněm rostliny ze země, jiným plody stromů, jiným kořeny; některým dával za potravu požívání jiných živoků. A jedněm přidělil malé rozplozování, těm pak, které jsou od nich utracovány, velké rozplozování, opatřuje tak tomu rodu záchranu. A protože Epimétheus nebyl příliš moudrý, ani nezpozoroval, že rozdal všechny schopnosti mezi zvířata; zbýval mu ještě nevystrojen rod lidí, a byl na rozpacích, co s tím. Za těchto rozpaků přijde k němu Prométheus podívat se na rozdělení a vidí, jak ostatní živokové mají všeho v náležité míře, ale člověka vidí nahého, bez obuvi, bez pokrývky a bezbranného; a již také přišel usouzený den, kdy měl i člověk vyjíti ze země na světlo. Tu Prométheus, dostav se do nesnází, jakou záchranu by nalezl pro člověka, ukrade Héfaistovi a Athéně řemeslnou dovednost spolu s ohněm – neboť nebylo možno, aby se bez ohně stala něčím majetkem nebo prospěchem – a tak ji daruje člověku. Tímto způsobem tedy člověk nabyl dovednosti k udržení života, ale občanské moudrosti neměl, neboť ta byla u Dia. Prométheovi však už nestačil čas vejíti do Vyšehradu, Diova obydlí – kromě toho tam byly i hrozné stráže Diovy – ale podaří se mu tajně vstoupit do společného příbytku Athény a Héfaista, v kterém se zabývali svými řemesly, a ukradnuv ohňové umění Héfaistovo i to druhé Athénino dá je člověku. A od té doby má člověk hojně prostředků k živobytí, avšak Prométhea stihl později, jak se vypravuje, kvůli Epimétheovi trest za krádež.

Když pak se stal člověk účasten božského údělu, nejprve skrze svou sourodnost s božstvem jediný z živoků počal uctívat bohy a jal se stavěti oltáře i sochy bohů;

31

potom si brzy svým uměním rozčlenil řeč a jména a vynalezl si obydlí, oděv, obuv, lože i potravu ze země. Takto jsouce opatřeni bydlili lidé zpočátku porůznu a měst nebylo. I hynuli od šelem, protože byli ve všem všudy slabší než ony, a řemeslné umění jim sice bylo dostatečnou pomocí k opatřování potravy, ale k boji s šelmami bylo nedostatečné, neboť ještě neměli politického umění, jehož částí je umění válečné. Hleděli tedy se shromažďovati a zachraňovati tím, že zakládali města; a tu, kdykoli se shromáždili, ubližovali si vespolek, protože neměli politického umění, takže se zase rozptylovali a hynuli. Tu Zeus, pojav strach o náš lidský rod, aby zcela nevyhynul, pošle Herma, aby uvedl mezi lidi stud a spravedlnost, aby byli udržovateli řádu a pouty spojujícímu přátelství. Tu se táže Hermés Dia, jakým že způsobem by dal lidem spravedlnost a stud: „Zdali pak mám jim rozdělit tyto schopnosti tak, tako jsou rozdělena umění? Jsou pak rozdělena takto: jeden, který se vyzná v lékařském umění, stačí na mnoho neodborníků, a tak i jiní odborníci; mám takto uložit mezi lidi i spravedlnost a stud, či je mám rozdělit mezi všechny?“ „Mezi všechny,“ pravil Zeus, „a všichni ať jsou jich účastni; neboť by nevznikly obce, kdyby jich bylo účastno jen několik málo jednotlivců jako jiných umění; a dej mým jménem zákon, že ten kdo není schopen mít podíl studu a spravedlnosti, má být usmrcen jakožto nákaza obce.“

Takto tedy Sókrate, a z těchto důvodů Athéňané i jiní, kdykoli se jedná o tesařské nebo některé jiné odborné zdatnosti, myslí, že jen několik málo lidí může být účastno rady, a jestliže radí někdo, kdo nenáleží k těm několika málo, neposlouchají ho, jak ty pravíš – a to právem, dodávám já. Avšak kdykoli jdou do rady ve věcech občanské zdatnosti, jež se má zcela pohybovat v mezích spravedlnosti a rozumnosti, právem poslouchají každého muže, jsouce přesvědčeni, že každému náleží míti účast v této zdatnosti, sice že by nebylo obcí. To je, Sókrate, příčina té věci.

OTÁZKYObjasněte Antifóntovo rozlišení mezi požadavky zákona a požadavky přírody

(nomos vs. fysis). Jaké paradoxní stránky zákona Antifón odhaluje? Dokázali byste na tyto výtky odpovědět? Jaké pojetí spravedlnosti zastává Kalliklés a Thrasymachos? Srovnejte pojetí vzniku občanského společenství u Kritii a v prótagorovském mýtu.

ODKAZ NA LITERATURU

A. Graeser, Řecká filosofie klasického období, Praha 2000A. MacIntyre, Ctnosti v Athénách, in: Týž, Ztráta ctnosti, Praha 2004, str. 156-172Platón, Gorgias, Praha 1992Platón, Prótagoras, Praha 1992Platón, Ústava, Praha 1996Ch. Rowe, M. Schofield, The Cambridge History of Greek and Roman Political

32

Thought, Cambridge 2000B. Williams, Platón proti amoralistům, in: J. Jirsa (vyd.), Rozum, ctnosti a duše,

Praha 2010, str. 10-22Zlomky předsokratovských myslitelů, přel. K. Svoboda, Praha 1989

33

5 SÓKRATÉS

ANOTACEO historickém Sókratovi (469-399) toho víme velmi málo. Jeho portrét ve svých

dílech zprostředkovávají autoři Xenofón, Aristofanés, a zejména Platón, který ze Sókrata učinil klíčovou postavu většiny svých dialogů. Z Platónova literárního obrazu Sókrata vychází i tato kapitola.

Na základě dochovaného svědectví můžeme soudit, že Sókratův přínos k dějinám politického myšlení spočívá zejména v jeho praktickém zájmu o etické otázky, konkrétně v jeho soustavném tázání po povaze zdatnosti (areté) a ve zkoumání možností, jak zdatnost získat. Sókratés při svém dotazování působí jako rozrušovatel tradičních jistot, neboť odhaluje nedostatečnost nereflektovaných etických postojů spokojených s pouhým dodržováním konvenční morálky. Ve vztahu k aktivní politice je Sókratés prezentován jako apolitická postava, nicméně dochovaná svědectví mluví také o konkrétních případech, kdy sám osvědčil pevné občanské postoje. Příkladem Sókratovy morální integrity je pak zejména jeho postoj vůči rozsudku athénského soudu, který nad ním vynesl trest smrti. V textovém výběru je zařazena ukázka, která přibližuje Sókratův loajální postoj vůči athénské obci a jejím zákonům.

CÍLE KAPITOLY

Po prostudování této kapitoly byste měli:● rozumět úloze zákonů v obci● umět objasnit požadavek respektování zákona

KLÍČOVÁ SLOVA

Zákon, obec, zdatnost (areté), spravedlnost

5.1 Respekt k zákonu a loajalita vůči obci: Sókratés v platónském dialogu Kritón

Závěrečná pasáž dialogu Kritón je důležitým příspěvkem k otázce postavení a úlohy zákona v obci, jeho stability či možné změny a vztahu občana vůči zákonným normám. Sókratés v uvedené pasáži, která evokuje personifikovanou promluvu samotných athénských zákonů, obhajuje své odhodlání nevyužít nabízené možnosti útěku, setrvat ve vězení a podrobit se rozsudku smrti, který nad ním vynesl athénský soud.

34

Platón, Kritón 50a-52dSókr. Nuže uvažuj takto. Představme si, že jak tak chceme odsud utéci – nebo

jaké jiné jméno se tomu má dát – že by k nám přišly zákony a obec, postavily se vedle nás a otázaly se: „Řekni, Sókrate, co to máš v úmyslu dělat? Nezamýšlíš snad tím skutkem, o který se pokoušíš, i nás, zákony, i veškerou obec, pokud je v tvé moci, zničit? Či se domníváš, že je možno, aby to obec ještě trvala a nebyla vyvrácena, v které vynesené rozsudky nemají žádné moci, nýbrž působením soukromých jednotlivců se stávají neplatnými a jsou rušeny?“ Co odpovíme, Kritóne, na tyto a jiné takové otázky? Věru mnoho by mohl leckdo promluvit, zvláště odborný řečník, na obranu tohoto rušeného zákona, jenž přikazuje, aby vynesené rozsudky měly platnost. Odpovíme jim snad: „Obec jednala proti nám nespravedlivě a vynesla nesprávný rozsudek?“ Odpovíme toto či co?

Krit. Ví bůh, že toto, Sókrate.Sókr. A co jestliže řeknou zákony: „Sókrate, což pak jsme měly s tebou ujednáno i

toto, či spíše že budeš trvati při rozsudcích, kterékoli obec vynese?“ Kdybychom se tu divili jejich řeči, snad by řekly takto: „Sókrate, nediv se našim slovům, nýbrž odpovídej, když jsi přece zvyklý užívat otázek a odpovědí. Nuže co vytýkáš nám a obci, že se pokoušíš nás ničit? Není snad pravda, že jsme tě my nejprve přivedly na svět a skrze nás si vzal tvůj otec tvou matku a tebe zplodil? Pověz tedy, vytýkáš těmto z nás, zákonům o sňatcích, že nejsou dobré?“ „Nevytýkám,“ řekl bych. „Ale snad zákonům o vychovávání a vzdělávání dětí, jehož se i tobě dostalo? Což nebylo dobře, že zákony, které jsou z nás k tomu ustanoveny, přikazovaly tvému otci vzdělávat tě v músice a gymnastice?“ „Dobře,“ řekl bych. „Dobrá. A když ses takto narodil a byl jsi vychován a vzdělán, mohl bys říci, že jsi nebyl náš, náš syn i otrok, ty sám i tvoji předkové? A dále, jestliže tomu tak jest, myslíš, že máš stejné právo jako my, a cokoli my chceme dělat tobě, myslíš, že i ty máš právo dělat to zase nám? Ke svému otci a ke svému pánu, jestliže jsi jakého měl, jsi jistě neměl stejného práva, abys mu byl mohl oplácet, co on dělal tobě, za zlé slovo nadávkou, za ránu ranou a mnoho jiných takových věcí: ale k vlasti a zákonům ti to patrně bude dovoleno, takže jestliže my budeme chtít tě zahubiti, pokládajíce to za spravedlivé, i ty se budeš pokoušet, pokud můžeš, hubit zase nás, zákony a svou vlast, a budeš tvrdit, že když to děláš, jednáš spravedlivě, ty, který se vpravdě staráš o ctnost! Či jsi tak moudrý, že nepozoruješ, že nad matku i otce i nade všechny ostatní předky je ctihodnější a velebnější i světější věcí vlast a na předním místě u bohů i u rozumných lidí? Vlast je třeba ctít, a hněvá-li se, máme jí ustupovat a chlácholit ji více nežli otce a buď působit na změnu jejího mínění, nebo dělat, cokoli poroučí, klidně trpět, jestliže přikazuje něco vytrpět, ať jsou to rány nebo vazba, nebo když vede do boje, kde má člověk být raněn nebo padnout – musí se to udělat a tak je spravedlivo, a nesmíme se vyhýbat ani ustupovat ani opouštět své místo, nýbrž i v boji i před soudem i všude musíme dělat, cokoli poroučí obec a vlast, anebo působit na změnu jejího mínění tak, jak je spravedlivo; ale užívati násilí není dovoleno ani proti matce ani proti otci, a tím méně proti vlasti.“ Co na to řekneme, Kritóne? Že zákony mají pravdu, či ne?

Krit. Mně se zdá, že mají.Sókr. „Tedy hleď, Sókrate?“ řekly by snad zákony, „zdali máme pravdu, když

tvrdíme, že se tím, co nyní podnikáš, pokoušíš jednat proti nám nespravedlivě. My, které jsme tě přivedly na svět, vychovaly, vzdělaly, které jsme tebe i všechny ostatní občany učinily účastnými všech dobrých věcí, pokud jsme mohly, přece dáváme

35

volnost každému z Athéňanů, kdo si přeje, a prohlašujeme, že když je přijat mezi dospělé občany a uvidí veřejný život obce i nás, zákony, že může vzíti své věci a odejíti, kamkoli chce, jestliže bychom se mu nelíbily. A žádný z nás zákonů nestojí v cestě a nezakazuje, jestliže někdo z vás chce jít do některé zahraniční osady, když bychom se mu my a obec nelíbily, nebo chce-li jít někam do ciziny a tam žít jako metoik, i tam může jít, kamkoli chce, a to i se svými věcmi. Ale kdo z vás zde zůstane, maje možnost viděti, jakým způsobem my soudíme a vůbec spravujeme obec, ten se s námi již, jak tvrdíme, skutkem dohodl, že bude dělat to, cokoli bychom přikazovaly, a kdo neposlouchá, o tom soudíme, že se trojnásobně proviňuje, a to že neposlouchá nás, svých roditelů, že neposlouchá nás vychovatelů, a ačkoli se s námi dohodl, že nás bude poslouchat, že nás ani neposlouchá, ani se nepokouší změnit naše přesvědčení, jestliže bychom něco nedělaly dobře; a přece my jen navrhujeme, a ne abychom krutě poroučely dělat, co přikazujeme, a ačkoli připouštíme jedno z dvojího, buď aby se snažil změnit naše přesvědčení, nebo aby to plnil, nedělá ani to, ani ono. Těmito vinami budeš zatížen podle našeho soudu i ty Sókrate, jestliže uděláš, co zamýšlíš, a to ne nejméně z Athéňanů, nýbrž právě ty nejvíce.“ Kdybych se tu já otázal: „Proč to?“, snad by mě právem káraly řkouce, že právě já ze všech Athéňanů nejvíce jsem se jim zavázal touto dohodou. Řekly by totiž: „Sókrate, máme závažné důkazy pro to, že jsme se ti líbily, i my i obec. Vždyť bys v ní byl nezůstával s tak vynikající stálostí více než všichni Athéňané, kdyby se ti nebyla zvláštním způsobem líbila; ani na žádnou slavnost jsi nikdy nevyšel z obce, leda jednou na Isthmos, ani nikam jinam, leda někam na válečnou výpravu, ani jsi nikdy nevykonal žádnou jinou cestu, jako dělají jiní lidé, ani tě nepojala touha poznat jinou obec a jiné zákony, nýbrž stačily jsme ti my a naše obec. Tak velice jsi nám dával přednost a souhlasil jsi, že budeš podle nás žít svůj občanský život; kromě jiných projevů toho souhlasu i děti jsi zplodil v naší obci, dosvědčuje tím, že se ti v ní líbí. Vždyť ještě při samém soudním jednání ti věru bylo možno navrhnouti si vyhnanství, kdybys byl chtěl, a co nyní podnikáš proti vůli obce, tehdy jsi mohl udělat s jejím souhlasem. Ale ty ses tehdy stavěl, jako by sis nic nedělal z toho, že máš zemřít, a dával jsi přednost, jak jsi tvrdil, smrti před vyhnanstvím. Avšak nyní se před oněmi slovy nestydíš, ani nedbáš nás zákonů, když se pokoušíš nás zničit a děláš, co by udělal nejničemnější otrok, když se pokoušíš utéci, a to proti smlouvám a dohodám, které jsi s námi ujednal, abys podle nich jako občan žil. Nejprve nám tedy odpověz právě na toto, zdali máme pravdu či ne, když tvrdíme, že ses skutkem, ne slovem, s námi dohodl, že budeš podle nás řídit svůj občanský život.“ Co máme na to říci, Kritóne? Nemusíme to snad uznat?

OTÁZKY

Jak je v úryvku objasněna úloha zákonů v obci? Jak Sókratés obhajuje své odhodlání podrobit se rozsudku athénského soudu?

36

ODKAZ NA LITERATURU

A. Graeser, Řecká filosofie klasického období, Praha 2000J. Patočka, Sókratés. Přednášky z antické filosofie, Praha 1991Platón, Euthyfrón, Obrana Sókrata, Kritón, Praha 1994Ch. Rowe, M. Schofield, The Cambridge History of Greek and Roman Political

Thought, Cambridge 2000

37

6 PLATÓN

ANOTACEPlatón (427-347) je jednou z nejvýraznějších postav řeckého myšlení. Politická

témata nastoluje řada jeho dialogů, nejdůležitější jsou v tomto ohledu Ústava, Zákony a Politikos. V uvedených dialozích Platón otevírá a nově interpretuje nejdůležitější politická témata, která profilují antickou diskusi o politice: otázku vzniku a úlohy obce, téma spravedlnosti, postavení vládce a zákona, klasifikace ústavních forem, projekt ideální obce. Ústava otevírá důležité téma spravedlnosti, jejíž výměr Platón pojímá jako komplexní polemiku s básnickým pojetím a s dobovým sofistickým relativismem. Otázka spravedlnosti je v Ústavě pojata jako etický a politický problém nastolený paralelně na individuální a obecní rovině, což poukazuje na silnou spjatost etiky a politiky v Platónově myšlení. Ústava v této souvislosti formuluje jeden z nejvýraznějších návrhů ideální ústavy, který se stane trvalou inspirací i pro pozdější autory. Téma ideální obce přejímá a modifikuje dialog Zákony; Zákony a Politikos pak rozvíjí důležité téma zákona a zákonodárství.

Není bez významu, že tyto úvahy nemají u Platóna podobu teoretického traktátu, ale jsou vyjadřovány specifickou literární formou - formou dialogu. Platónovy názory přitom nelze jednoznačně identifikovat s promluvou jedné postavy, která by v dialogu vystupovala jako jeho mluvčí. Platónova autorská práce spočívá spíš v celkové inscenaci dialogické konfrontace, jejíž sdělnost nespočívá jen v pozitivních výrocích postav, ale vyvstává právě na pozadí celkové kompozice textu. V tom se skrývá určitá výzva pro čtenáře.

CÍLE KAPITOLY

Po prostudování této kapitoly byste měli:● umět objasnit, proč Platón polemizuje se sofistickým relativismem● porozumět Platónovu pojetí spravedlnosti● umět zhodnotit Platónovy návrhy ideální obce

KLÍČOVÁ SLOVA

Spravedlnost, obec, duše, zákon, vládce, ústava (politeia), aristokracie, timokracie, oligarchie, demokracie, tyranida

6.1 Etická a politická dimenze spravedlnosti: dialog Ústava Dialog začíná úvodní otázkou po hodnotě spravedlnosti v lidském životě, přičemž

nejprve představuje konvenční pojetí spravedlnosti včetně vyhrocených sofistických 38

pozic, s nimiž jste se již mohli seznámit ve 4. kapitole. Odpověď na otázku po povaze spravedlnosti je u Platóna pojata jako ostrá polemika právě s těmito postoji. V postupu dialogu je odpověď na otázku spravedlnosti koncipována jako reinterpretace básnického, konkrétně Simónidova výměru spravedlnosti („dávat každému, co mu náleží“).

Úzká souvislost mezi etickou a politickou rovinou spravedlnosti je v Ústavě zdůrazněna vypracováním analogie mezi strukturou duše a strukturou obce, v nichž je shodně rozpoznán prvek „rozumový“, „vznětlivý“ a „žádostivý“.4 Spravedlnost je pak vymezena jako náležitá struktura a harmonie celku: takto pojatá spravedlnost spočívá v náležitém poměru složek v duši i v obci. Odtud se také odvíjí slavný požadavek vlády filosofů, kteří ztělesňují rozumový prvek ve struktuře obce. Z analogie mezi duší a obcí vychází i Platónova paralelní analýza duševních povah a odpovídajících ústavních typů: aristokracie, timokracie, oligarchie, demokracie, tyranida. V obraze postupné a neodvratné degradace jednotlivých ústavních typů nejde o historickou či kvazihistorickou rekonstrukci reálného politického vývoje, ale o typologické vykreslení povah a ústav, v němž se jako nejostřejší protipól člověka spravedlivého a řádného rýsuje člověk nespravedlivý a tyranský a proti ideální ústavě se staví tyranida. Genetický model výkladu tedy zároveň funguje jako strukturní analýza duše a obce. Předvedením dynamiky postupného regresu především velmi plasticky vyvstávají koruptivní ekonomické faktory a hédonistické tendence, které ničí harmonické uspořádání celku jak na individuální, tak na politické rovině.

Platón, Ústava II, 358e-362c (konfrontace s obecnými názory na spravedlnost)

Říkají, že bezpráví činiti jest přirozeně něco dobrého, bezpráví trpěti něco zlého, ale že více zlého má do sebe bezpráví trpěti, než dobrého bezpráví činiti. Proto když lidé vespolek si činí bezpráví a je snášejí a takto poznávají obojí zkušeností, zdá se těm, kteří nejsou schopni tomto uniknouti, ono pak si zvolit, že by bylo prospěšné učiniti navzájem smlouvu, že nebudou bezpráví ani činiti ani trpěti. A odtud prý počali dávati si zákony a uzavírati mezi sebou smlouvy a nazvali nařízení, dané zákonem, zákonným a spravedlivým. To prý jest původ a podstata spravedlnosti, jež jest uprostřed mezi nejlepším stavem, beztrestným pácháním křivky, a nejhorším, jestliže kdo snášeje bezpráví nemůže se pomstíti. Spravedlnost pak, jsouc uprostřed mezi těmito oběma stavy, jest lidem vhod ne jako dobro, nýbrž jako věc cenná, když není sil k bezpráví; neboť ten, kdo by měl moc činiti bezpráví a byl pravý muž, s nikým by prý neuzavřel smlouvy, nečiniti a netrpěti bezpráví, protože by to byla šílenost. To a taková je tedy povaha spravedlnosti a takový jest její původ podle obecného mínění.

Že pak i ti, kteří ve svém jednání spravedlnosti dbají, dělají to proti své vůli, jen z neschopnosti činiti bezpráví, to bychom nejlépe zpozorovali, kdybychom si

4 Rozumové složce (logistikon) na individuální úrovni odpovídá rozumová schopnost, na politické úrovni jí odpovídá status vládců, resp. správců. Vznětlivé složce (thymoeidés) na individuální úrovni odpovídá soutěživá ctižádost, řevnivost, smysl pro čest či schopnost spravedlivého rozhořčení, na politické úrovni odpovídá těmto typicky válečnickým vlastnostem status strážců, tj. vojáků, kteří jsou pomocníky správců. Žádostivé složce (epithymétikon) na individuální úrovni odpovídá touha po uspokojování potřeb, na politické úrovni jí má odpovídat status tzv. výrobců, tj. osob zajišťujících ekonomické zabezpečení obce: rolníků a řemeslníků. V Platónově obrazné symbolice jsou tyto složky reprezentovány odlišnými typy kovů: zlatem, stříbrem, železem a mědí.

39

představili v mysli toto. Dejme oběma, spravedlivému i nespravedlivému volnost činiti, co by každý chtěl, a jděme pak za nimi se dívat, kam povede žádost jednoho i druhého. Tu bychom přistihli spravedlivého přímo při činu, jak ze zištnosti směřuje stejně jako nespravedlivý k témuž cíli, za kterým jakožto za dobrem se přirozeně žene každá bytost, ale od kterého jest zákonem násilně odváděna k šetření stejného práva. Taková volnost, kterou míním, bylo by asi to, kdyby se jim dostalo moci, jaké se podle pověsti dostalo předku lydského Gyga. Ten prý byl pastýřem ve službách u tehdejšího lydského krále; jednou se strhla veliká bouře a zemětřesení a tu se prý otevřela země a ukázala se rozsedlina na místě, kde pásl; spatřiv to a podiviv se, sestoupil prý dovnitř a spatřil mimo jiné podivuhodné věci, o kterých vypravuje báje, dutého kovového koně s dvířky; těmi do něho nahlédl a uvnitř spatřil mrtvolu zjevně nadlidské velikosti; ta neměla na sobě nic jiného než na ruce zlatý prsten, jejž prý on jí stáhl a vyšel ven. Když pak přišel čas obvyklé schůze, kdy pastýři podávali králi měsíční zprávu o stádech, dostavil se prý i onen s prstenem na ruce. A jak tu mezi nimi seděl, náhodou prý otočil kámen prstenu k sobě na vnitřní stranu ruky, a jakmile se to stalo, stal se pro přítomné neviditelným a mluvili o něm jako o nepřítomném. Divil se tomu, a jak ohmatával prsten, otočil kámen zase ven a hned se stal viditelným. Zpozorovav to, zkoušel prsten, má-li opravdu takovouto moc, a vskutku, kdykoli otočil kámen dovnitř, stával se neviditelným, když pak ven, viditelnými. Vypozorovav to, hned dokázal se dostat mezi posly, posílané ke králi, a když tam přišel a svedl jeho ženu k cizoložství, nastrojil spolu s ní králi úklady, zavraždil jej a takto se zmocnil vlády. Nuže kdyby byly takové prsteny dva a jeden z nich by si nastrčil člověk spravedlivý, druhý nespravedlivý, nebyl by asi, jak se zdá, nikdo tak ze železa, aby setrval ve spravedlnosti a měl dost síly, zdržovati se cizího majetku a nedotýkati se ho, i když by mu bylo volno například z trhu si bez bázně brát, cokoli by chtěl, i vcházeti do domů a obcovati, s kýmkoli by chtěl, i zabíjeti a z pout vyprošťovati, kohokoli by chtěl, i ostatní věci na světě dělati jako nějaký bůh. Takto pak jednaje, nekonal by nic jiného než druhý, nýbrž oba by směřovali k  témuž cíli. To přece bychom mohli uvésti za veliký důkaz toho, že nikdo není spravedliv dobrovolně, nýbrž z přinucení, věda, že spravedlnost není pro jednotlivce nějaké dobro, neboť kdekoli se kdo cítí dosti silen k bezpráví, činí bezpráví. Jistě každý člověk si myslí, že nespravedlnost jest jednotlivci mnohem užitečnější než spravedlnost, a má pravdu, jak uzná každý, kdo o této otázce mluví; neboť kdyby někdo dosáhl takové volnosti a přece se nikdy neodhodlal spáchati nějaké bezpráví, ani se nedotkl cizího majetku, každý z lidí jej pozorujících by si o něm pomyslel, že tj. veliký ubožák a pošetilec, ale jedni před druhými by ho chválili, klamajíce se tak navzájem ze strachu, aby nezakusili bezpráví. Tolik tedy o tom.

Co se tak týče vlastního posouzení života těch, o kterých mluvíme, budeme je moci správně provésti, postavíme-li proti sobě na jednu stranu člověka dokonale spravedlivého a na druhou stranu dokonale nespravedlivého; jinak nikoli. Nuže, v čem záleží to rozlišení? V tomhle: neubírejme nic ani nespravedlivému z nespravedlnosti, ani spravedlivému ze spravedlnosti, nýbrž mysleme si jednoho i druhého dokonalými v jeho oboru. Předně tedy předpokládáme, že nespravedlivý jedná jako zkušení odborníci – jako pravý kormidelník nebo lékař dobře rozeznává ve svém umění věci nemožné a možné a do těchto se pouští, oněch však nechává; a kromě toho, jestliže by snad kde pochybil, dovede to napraviti – tak i nespravedlivý musí obezřele podnikati své nespravedlivé činy a zůstávati přitom skryt, má-li býti řádně nespravedliv. Toho, kdo by se dal pro tom přistihnouti, jest pokládati za břídila:

40

neboť vrchol nespravedlnosti jest, zdáti se spravedliv a nebýti. Dokonale nespravedlivému musíme tedy dáti nejdokonalejší nespravedlnost a neubírati z ní nic, nýbrž ponechati mu, aby přes největší bezpráví, která páchá, požíval co do spravedlnosti nejlepší pověsti, a jestliže by v čem pochybil, aby byl schopen to napraviti; aby dovedl za tím účelem jednak přesvědčivě mluviti, kdykoli by byl udán některý z jeho nespravedlivých skutků, jednak i násilím provésti svou, kdekoli by bylo třeba násilí, buď svou osobní zmužilostí a silou, nebo pomocí přátel a peněž.

Vedle této osoby s takovýmito vlastnostmi představme si dále muže spravedlivého, přímého a šlechetného, jenž podle Aischyla nechce se zdáti, nýbrž býti dobrý. To zdání mu tedy musíme vzíti. Neboť bude-li se zdáti spravedliv, bude se mu pro toto zdání dostávati vyznamenání a darů; tu nebude zřejmo, zdali jest takový pro spravedlnost samu či pro dary a vyznamenání. Třeba jej tedy vysvléci ze všeho mimo spravedlnost a učiniti pravým opakem prvního: nedopouštěje se totiž žádného bezpráví, ať se co nejvíce zdá nespravedliv, aby byl vyzkoušen ve spravedlnosti tím, že by na něj neúčinkoval vliv špatné pověsti a jejích následků; naopak ať jde svou přímou cestou až do smrti, zdaje se po celý život nespravedlivým, ve skutečnosti však jsa spravedliv, abychom, až oba dojdou nejzazší hranice, jeden spravedlnosti, druhý nespravedlnosti, mohli posoudit, kdo z obou jest šťastnější.

Aj, milý Glaukóne, děl jsem já, jak důkladně očišťuješ jednoho i druhého k té zkoušce, jako by to byly sochy!

Jak nejlépe mohu. A když už takoví jsou, není, jak myslím už nic obtížného vyložiti, jaký život jednoho i druhého čeká. Nuže tedy do toho; a bude-li snad má řeč užívati trochu silnějších výrazů, mysli si, Sókrate, že to nemluvím já, nýbrž ti, kteří vychvalují nespravedlnost nad spravedlnost. Řeknou pak tohle, že spravedlivý člověk, pokládaný takto za nespravedlivého, bude mrskán, napínán na skřipec, držen v poutech, oči mu budou vypáleny a konečně že po všech útrapách bude naražen na kůl a pozná, že člověk musí chtít ne býti, nýbrž zdáti se spravedlivý. Co se týče onoho výroku Aischylova, bylo by podle všeho mnohem správnější užíti ho o nespravedlivém. Vskutku totiž člověk nespravedlivý, řeknou, koná svou věc ve spojení s pravdou a nežije pro zdání, tedy on nechce zdáti se, nýbrž býti nespravedlivý,

neb z hluboké on v nitru brázdy těží plod, z níž prospěšné mu vyrůstají záměry,

předně pro svou zdánlivou spravedlnost míti vůdčí postavení v obci, potom vybrati si ženu, z kterékoli rodiny by chtěl, vdávati dcery, do kterýchkoli domů by chtěl, uzavírati smlouvy i ve společnosti se stýkati, s kýmkoli by chtěl, míti při všem tom prospěch a zisk, protože mu není trapné dopouštěti se bezpráví. V každém zápase, do kterého vchází, v životě soukromém i veřejném, vítězí a protivníky své překonává; tím bohatne, prokazuje dobrodiní přátelům, škodí nepřátelům, bohům obětuje hojné a velkolepé oběti a takové i dává dary a tak slouží bohům i lidem, kterým chce, mnohem lépe než spravedlivý, tak že jest pravděpodobně milejší bohům než spravedlivý. Takto, říkají, Sókrate, od bohů i od lidí jest nespravedlivému připraven lepší život než spravedlivému.

41

Platón, Ústava III, 414d-415c (rozlišení tří stavů v obci)Nuže povím to, ačkoli nevím, odkud k tomu vzíti odvahy a slov – a pokusím se

přesvědčovati nejprve samy správce a vojíny a potom i ostatní občany, že všechna naše výchovná a vzdělávací činnost, to všecko se jim jen jako ve snách zdálo, jako by se v nich a s nimi dělo, ve skutečnosti však že byli tehdy dole v nitru země a tam byli oni sami vytvářeni a pěstováni i vyráběny jejich zbraně a ostatní nářadí. Když byli úplně hotovi, země, jejich matka, je vydala, a proto jest nyní jejich povinnost starati se o zemi, ve které žijí, jako o svou matku a živitelku a hájiti jí, jestliže by někdo proti ní šel, a k ostatním občanům se chovati jako k bratrům a synům země.

Ne nadarmo ses dlouho ostýchal pověděti tu lež.Zcela přirozeně; přesto však slyš i ostatek té báje. Jste zajisté arci všichni v obci

bratry – tak jim řekneme ve svém vypravování – ale bůh, když vás vytvářel, přimísil těm z vás, kteří jsou schopni k vládě, při jejich vzniku zlato, a proto jsou nejvzácnější; těm, kdo jsou pomocníky, stříbro; železo pak a měď rolníkům a ostatním dělníkům. Poněvadž tedy všichni jste z téhož rodu, ačkoli po většině budete ploditi potomstvo sobě samým rovné, přece se někdy může naroditi z plemene zlatého plémě stříbrné a ze stříbrného zlaté a podobně i všechna jiná jedno z druhého. Správcům pak především a nejdůtklivěji přikazuje bůh, aby ničeho nebyli tak dobrými strážci a ničeho tak usilovně nestřehli jako svých potomků, který z těchto prvků mají ve svých duších přimíšen, a jestliže se stane, že jejich potomek by v sobě měl něco mědi nebo stříbra, aby se žádným způsobem nad ním nesmilovávali, nýbrž určili mu postavení příslušné jeho přirozenosti a sesadili jej mezi řemeslníky nebo mezi rolníky, a jestliže by se naopak z těchto narodil někdo s příměsí zlata nebo stříbra, aby takové poctili a povýšili jednak mezi správce, jednak mezi pomocníky, poněvadž jest věštba, že tehdy obec zanikne, až ji bude střežit železný strážce nebo měděný.

Platón, Ústava III, 416d-417b (požadavky na život strážců)Viz tedy, pravil jsem já, zda mají [strážci] asi takovýmto způsobem žíti a bydliti,

chtějí-li takoví býti. Předně ať žádný nemá žádného jmění soukromého, leda co jest nejnutnější; potom ať žádný nemá takového bytu a hospodářských místností, kam by nemohl vejíti každý, kdokoli by chtěl. Co se týče životních potřeb, pokud jsou nezbytné střídmým a statečným bojovníkům, ať je dostávají v určité výměře od ostatních občanů jako mzdu za strážní službu, a to na rok tolik, že by jim ani nepřebývalo, ani že by neměli málo; ať chodí ke společnému stolu a žijí pospolitě jako v poli. Co se týče zlata a stříbra, ať se jim řekne, že mají stále ve své duši božské zlato a stříbro od bohů dané a nepotřebují dále žádného lidského; že by byl hřích, poskvrňovati onen majetek směšováním s majetkem lidského zlata, protože mnoho bezbožností lpí na světském kovu, kdežto jejich kov jest čistý; naopak jim jediným z obyvatelstva obce není dovoleno obírati se zlatem a stříbrem, ani se ho dotýkati, ani býti s ním pod jednou střechou, ani se jím ověšovati, ani píti ze stříbra nebo zlata. A takto by jednak sami sebe uchovávali od zkázy, jednak by uchovávali od zkázy obec. Jakmile však budou míti sami svou vlastní půdu, své domy i peníze, budou místo strážců hospodáři a rolníky, ostatním občanům se stanou místo spojenců nepřátelskými pány, po celý život budou jen nenáviděti a nástrahy činiti, zatímco jiní budou nenáviděti jich a jim nástrahy činiti, a daleko více a silněji budou se báti nepřátel vnitřních než zevnějších, až pak se posléze octnou sami i ostatní

42

občanstvo na pokraji záhuby. Hledíce tedy ke všem těmto důvodům, uznáme, že tak mají být zařízena obydlí i ostatní potřeby strážců, a učiníme to zákonem; či ne?

Platón, Ústava IV, 433a-435c (výměr spravedlnosti v obci a v jednotlivci)Nuže, děl jsem, poslouchej, mluvím-li co podstatného. Co jsme totiž hned na

počátku stanovili všeobecnou povinností, když jsme zakládali svou obec, to právě jest podle mého mínění spravedlnost, anebo snad nějaký druh toho. Stanovili jsme totiž a často jsme opakovali, pamatuješ-li se, že jeden každý má se zabývati jen jednou prací pro obec, a to ke které jest jeho přirozené založení nejzpůsobilejší.

Ano, to jsme říkali.A že konati své a varovati se mnohodělnosti jest spravedlnost, i to jsme slyšeli od

mnoha jiných lidí a sami často jsme to řekli.Ano, řekli.Toto tedy, příteli, děje-li se jistým způsobem, jest pravděpodobně spravedlnost,

konati své. Víš, z čeho tak soudím?Ne, jen mi to pověz.Zdá se mi, děl jsem, že co zbývá v obci vedle těch vlastností, které jsme

pozorovali, uměřenosti statečnosti a moudrosti, to že jest to, co oněm všem dalo možnost vzniku, a když vznikly, že jest jejich záchranou, dokud samo v ní trvá. Nuže, a řekli jsme, že spravedlnost bude ten zbytek vedle oněch tří vlastností, jestliže je nalezneme.

To jest nutné.Avšak kdybychom měli rozsouditi, který z těchto činitelů nejvíce nám učiní svým

přistoupením obec dobrou, bylo by těžko rozsouditi, zdali jednomyslnost správců a spravovaných, či to, ujme-li se u vojínů zachovávání zákonného mínění o tom, co jest nebezpečné a co ne, či moudrost a ostražitost, která jest ve správcích, či nejvíce ta zásada ji činí dobrou, vštípená i v dítěti i v ženě i v otroku i ve svobodném i v dělníku i ve správci i v spravovaném, že totiž každý jednotlivec koná své a varuje se mnohodělnosti.

To jest těžko rozsouditi, jak by ne?O účinek na dokonalost obce zápasí tedy, jak se podobá, s její moudrostí,

uměřeností a statečností význam toho, aby každý v ní konal své.Ba velmi.Tedy bys uznal, že jest to spravedlnost, kterou možno viděti v zápase vedle těchto

vlivů na dokonalost obce?Ovšemže ano.Nuže, pozoruj i z této strany, bude-li se ti zdáti: zdalipak přikážeš soudnictví v obci

správcům?Jak by ne?Zdalipak se budou jako soudci snažiti o cokoli jiného více než o to, aby žádný ani

neměl cizího majetku, ani nebyl zbavován svého?Nikoli, nýbrž o toto.

43

Protože to jest spravedlivé?Ano.I zde tedy asi by se uznávalo za spravedlnost držení a konání vlastního a svého.Tak jest.Nuže hleď, bude-li se ti zdáti totéž co mně. Kdyby se tesař pokoušel dělati práci

ševcovu nebo švec tesařovu, buď že by si navzájem vyměňovali své nástroje nebo svá práva, nebo snad že by se týž pokoušel dělati obojí, myslíš, že by všechny takové záměny nějak příliš uškodily obci?

Mnoho ne.Avšak myslím, kdykoli někdo, kdo jest svou přirozeností určen k řemeslu nebo

k nějaké jiné výdělečné činnosti, později spoléhaje buď na bohatství nebo na množství nebo sílu nebo na něco jiného takového, pokouší se dostati na místo bojovníka, nebo některý z bojovníků na místo rádce a strážce, aniž jest toho hoden, a když tito si navzájem vyměňují své nástroje a svá práva, nebo když se jeden a týž pokouší dělati toto všechno najednou, tehdy, myslím, i tobě se zdá, že takováto záměna oborů a mnohodělnost jest záhubou obce.

Ovšemže ano.Tedy mnohodělnost při těch třech stavech a přestupování z jednoho do druhého

jest největší škodou pro obec a vším právem by se to mohlo nazývati největším zločinem.

Dozajista.A nenazveš největší zločin proti své obci nespravedlností?Jak by ne?To tedy jest nespravedlnost.A naopak řekněme takto: jednodělnost stavu výdělečného, vojenského a

strážcovského, když totiž každý z těchto koná své, to jest zase naopak spravedlnost a to činí obec spravedlivou.

Myslím, odpověděl, že tomu jinak není než takto.Neříkejme to ještě tak docela na pevno; nýbrž teprve jestliže uznáme tuto

vlastnost za spravedlnost i tam, kde se vztahuje k jednotlivému člověku, pak již budeme souhlasiti – neboť co bychom také řekli? – pakli ne, tedy začneme jinou úvahu. Nyní však doveďme až do konce tu myšlenku, kterou jsme si představili, že totiž kdybychom se pokusili podívati na spravedlnost napřed u některého většího z jejích projevů, snáze by bylo možno uviděti ji v jednotlivém člověku. Tu pak se nám ukázalo, že to jest obec, a tak jsme ji zařizovali, aby byla podle našich sil nejlepší, dobře vědouce, že jen v dobré obci by to bylo. Nuže co se nám objevilo tam, přenášejme na jednotlivce, a jestliže se to bude shodovati, bude dobře; pakli se bude objevovati u jednotlivce něco jiného, vrátíme se zase k obci a budeme zkoušeti, a pozorujíce jedno vedle druhého a jako dvě dřeva o sebe trouce snad bychom dosáhli toho, že by z toho jako z dřev o sebe třených vyšlehla spravedlnost; a jakmile se ukáže, ustálíme ji sami u sebe.

Tvůj postup jest dobrý a třeba si tak počínati.

44

Nuže tedy, děl jsem, mysleme si něco většího a něco menšího, o čem by každý řekl, že to jest totéž: zdalipak jest to po té stránce, po které o tom platí označení „totéž“, nepodobné či podobné?

Podobné.Tedy také spravedlivý muž nebude se nic lišiti od spravedlivé obce co do samého

znaku spravedlnosti, nýbrž bude jí podoben. Ano, podoben.Avšak věru obec se ukázala spravedlivou, když obsažené v ní tři druhy osob

konaly každá své, kdežto uměřenou, statečnou a moudrou se jevila pro některé jiné stavy a způsoby týchž druhů.

Pravda.I o jednotlivci tedy, příteli, budeme takto souditi, že má ve své duši právě tytéž

druhy, a pro tytéž jejich stavy, jako byly tam, že má dostávati týchž jmen jako obec.

Platón, Ústava IV, 441d-444a (spravedlnost jako harmonická struktura složek obce i individuální duše)

Tedy uznáme, myslím, Glaukóne, že také spravedlivý jest muž týmž způsobem, jakým byla spravedlivá i obec.

I to jest zcela nutné.Ale jistě snad jsme nezapomněli, že ta byla spravedlivá tím, že v ní každý z jejích

tří stavů konal své.Nezdá se mi, že bychom byli zapomněli.Musíme si tedy pamatovati, že i každý z nás bude spravedlivý a konající své,

pokud v něm bude konati své každá ze složek, které v něm jsou.Dobře si to musíme pamatovati.Nuže nepřísluší-li složce rozumové, aby vládla, poněvadž jest moudrá a má péči o

celou duši, složce pak vznětlivé, aby byla této poslušna a jí nápomocna?Ovšemže. V soulad pak je asi uvede, jak jsme vykládali, náležitá směs músiky a gymnastiky,

která jednu z nich napíná a živí krásnými myšlenkami, druhou pak povoluje krotíc ji harmonií a rytmem.

Ba jistě.A tito dva činitelé, takto jsouce vypěstováni a vpravdě vyučeni a vychováni každý

ve svém, budou říditi složku žádavou – jež v každém zaujímá největší část duše a jest přirozeně nejnenasytnější – budou ji hlídati, aby nedošlo k tomu, že by naplňujíc se tělesnými takzvanými rozkošemi příliš zbytněla a zesílila a nekonala pak již svého úkolu, nýbrž pokusila se podrobiti si a ovládati činitele, nad kterými jejímu druhu vláda nepřísluší, a tak zvrátila veškeren život všech lidí.

Ovšemže.Zdalipak by tito dva činitelé spolu neodráželi nejlépe i vnější nepřátele ve

prospěch celé duše i těla, a to tak, že by jeden dával rady, druhý pak bojoval, řídě se činitelem vládnoucím a prováděje svou statečností jeho úrady?

45

Tak jest.A vzhledem k této složce nazýváme, myslím, statečným jednoho každého, když si

jeho stránka citová uchrání ve strastech i slastech předpis rozumu o tom, co jest nebezpečné a co ne.

Správně.Moudrým pak pro onu malou složku, tu, která v něm vládne a dává tyto předpisy a

také má v sobě vědění o tom, co prospívá jedné každé z nich tří i společnému, z nich složenému celku.

Ovšemže.A co uměřeným? Ne-li pro přátelství a soulad těchto složek samých, když i řídící

část i části řízené svorně uznávají, že rozumové složce náleží vláda, a nepovstávají proti ní?

Uměřenost, odpověděl, jistě není nic jiného než toto, jak v obci, tak u jednotlivce.Ale ovšem spravedlivý bude pro tu věc, kterou již často opakujeme, a tím

způsobem.Zcela nutně.Což nám snad nějak bledne zjev spravedlnosti, že bychom v ní viděli něco jiného,

než jak se nám ukázala v obci?Mně se nezdá.Ano, a jestliže nám zbývají v duši přece ještě nějaké pochybnosti, mohli bychom

tímhle způsobem upevniti svůj soud příklady ze všedního života. Jakými to?Například kdybychom si měli učiniti mínění jak o oné obci tak o muži, stejně s ní

založeném i vychovaném, lze-li si mysliti, že by takový muž zpronevěřil uložené u něho zlato nebo stříbro; bylo by snad možno se domnívati, že by se tento muž dopustil takového činu spíše než lidé bez takových vlastností?

Nikoli.Tedy i svatokrádeží a loupeží i zrad by byl tento muž dalek, ať vůči přátelům

v soukromí, ať v životě veřejném proti obcím?Ano.Jistě ani v nejmenším by neporušil daného slova buď v přísahách nebo při

ostatních smlouvách.Jak by to mohl učiniti?Také cizoložství, nepečování o rodiče a zanedbávání služby bohům přísluší spíše

každému jinému než takovému muži.Ovšem, že spíše každému jinému.Zdalipak není příčinou všeho toho, že u něho každá z jeho složek koná své, jak co

do řízení, tak co do podřízenosti?Ano, to a nic jiného.Hledáš tedy ještě nějakého jiného výkladu pro spravedlnost, nežli že to jest ta

mohutnost, která dává takovéto vlastnosti mužům i obcím?

46

Při Diovi, nikoli.Úplně se nám tedy vyplnil náš sen, tušení, o kterém jsme mluvili, že hned jak jsme

počínali zakládati obec, vkročili jsme vedením božím, jak se podobá, v počátek a jakési základní rysy spravedlnosti.

Dozajista.To pak byl, Glaukóne, podle všeho jaksi obraz spravedlnosti – a tím také jest ku

prospěchu – že jest správné, aby člověk přirozeně založený k ševcovství ševcoval a nic jiného nedělal, tesař pak aby tesařil a tak dále.

To jest patrné.Vskutku, byla, jak se podobá spravedlnost cosi takového, ale ne že by mínila

vnější konání svého, nýbrž vnitřní, v pravém smyslu slova „sebe“ a „své“, když člověk nedopustí, aby jednotlivý činitel v něm konal věci cizí a složky v jeho duši se mnohodělností navzájem přesahovaly, nýbrž když vskutku dobře zařídí a uspořádá svůj dům, uchopí se vlády sám nad sebou, stane se přítelem sám sobě a sladí ty tři činitele právě tak jako tři tóny stupnice, nejvyšší, nejhlubší a prostřední, a jestliže jest něco jiného uprostřed; všechno to pevně spojí a ve všem se stane z několika jedním, rozumným a souladným: a v těchto zásadách potom jedná, kdykoli koná něco buď ve věcech majetkových nebo v pěstování těla anebo také v činnosti veřejné nebo ve stycích soukromých, pokládaje i nazývaje ve všech těchto činnostech spravedlivým a krásným to jednání, které by tento stav udržovalo a spolu jej zjednávalo, moudrostí pak ono vědění, kterým jest toto jednání řízeno, a nespravedlivým takové jednání, které vždy této stav ruší, nemoudrostí pak ono mínění, kterým jest řízeno zase toto jednání.

Platón, Ústava V, 455d-457d (ženský zákon a požadavek společných žen a dětí)

Není tedy, příteli, žádného zaměstnání v obecním životě, které by náleželo ženě, protože jest žena, ani muži, protože jest muž, nýbrž přirozené vlohy jsou podobným způsobem rozděleny v obou pohlavích a všech zaměstnání se může účastniti podle své přirozenosti žena, všech pak i muž, ale ke všem jest žena tvor slabší než muž.

Ovšem.Zdali tedy přikážeme mužům všechno a ženě nic?A jak by to bylo možno?Ale jistě jest, myslím – tak řekněme – jedna žena přirozeně nadaná k lékařství,

druhá pak ne, a jedna nadaná k umění músickému, druhá pak bez tohoto nadání.Jak jinak?Snad tedy také jedna nadané ke gymnastice a k vojenství, druhá pak nebojovná a

bez záliby v gymnastice?Také si tak myslím.A což žena milovná moudrosti a žena netečná k moudrosti? A jedna vznětlivá,

druhá pak bez vznětlivosti?I to jest pravda.

47

Tedy i k strážcovství jedna žena jest schopna, druhá pak ne. Či jsme nehleděli takovým způsobem na přirozenost také u mužů, určených k strážcovství?

Ano, hleděli.Tatáž jest tedy přirozenost ženy i muže vzhledem k střežení obce, jenom že jest

slabší a druhá silnější.Patrně.Takové ženy jest tedy vybrati pro takové muže, aby s nimi žily i konaly strážní

službu, když jsou k tomu schopny a přirozeností s muži sourodé.Ovšemže.Nemají pak dostati tytéž přirozenosti tatáž zaměstnání?Ano, tatáž.Přišli jsme tedy okružní cestou k dřívější myšlence a uznáváme, že není proti

přírodě, dávati ženám strážců účast v músice i gymnastice.Docela pravda.Nepředepisovali jsme tedy věcí nemožných anebo podobných zbožným přáním,

neboť jsme navrhovali ten zákon ve shodě s přírodou; avšak, jak se podobá, spíše to se děje proti přírodě, co se nyní děje proti těmto zásadám.

Podobá se.Nuže, nebylo předmětem naší úvahy, zdali navrhujeme věci možné a nejlepší?Ano, bylo.A že jsou možné, v tom jsme se shodli?Ano.Že pak jsou nejlepší, o tom se musíme dohodnouti dále?Patrně.Nuže, co se týče toho, aby se žena stala způsobilou strážkyní, k tomu nám snad

nebude připravovati muže jiné vychování a ženy zase jiné, zvláště, když se jí dostalo téže přirozenosti?

Nikoli.Nuže, a jaké máš mínění o tomhle -?O čem to?O předpokladu, že jeden muž jest lepší, druhý horší; či pokládáš všechny za

stejné?Docela ne.Nuže, myslíš, že v obci, kterou jsme zakládali, učinili jsme lepšími muži strážce, již

nabyli vylíčeného vychování, či ševce, vychované ševcovstvím?Směšná otázka.Rozumím, děl jsem. Nuže nejsou tito strážcové nejlepší ze všech ostatních

občanů?Ano, daleko.A co tyto ženy, nebudou nejlepší ze všech žen?

48

I ty daleko.Jest pak něco lepšího pro obec, než aby v ní byli ženy i muži co nejlepší?Není.To pak vyplyne z našeho způsobu músiky a gymnastiky, že ano?Jak by ne?Náš zákon, který jsme obci navrhovali, byl tedy nejen možný, nýbrž i nejlepší.Tak jest.Ať se tedy svlékají ženy strážců, neboť místo šatů budou oblečeny v ušlechtilost, a

ať se účastní boje i ostatní strážní služby pro obec a jiného ať nekonají; při tom pak jest ukládati ženám lehčí práce než mužům pro slabost jejich pohlaví. A který muž se posmívá při pohledu na nahé ženy, které se obnaženy cvičí ve prospěch nejlepšího účelu, „neznalý směšného trhá plod“ a neví patrně čemu se směje, ani co činí; neboť velmi dobrý jest a zůstane výrok, že užitečné jest krásné a škodlivé ohyzdné.

Docela dobře. To bychom tedy byli vyvázli jakoby z jedné vlny při svém výkladu o ženském

zákoně, takže jsme jí nebyli docela pohlceni, stanovíce, že naši strážcové a strážkyně mají konati všechny práce společně; naopak ten výklad svou logičností ukazuje, že jeho myšlenka jest možná i prospěšná.

Ba věru, vyvázl jsi to z nemalé vlny.Řekneš, že ta nebyla velká, až uvidíš následující.Mluv, ať ji uvidím.S tímto, děl jsem, a se vším dřívějším souvisí, jak myslím, tento zákon.Který?Aby všechny tyto ženy byly společné všem těmto mužům a soukromě aby žádná

s žádným nežila; také děti aby byly společné a aby ani rodič neznal svého rozence, ani dítě rodiče.5

Tomu lze o mnoho méně věřiti než onomu, i že by to bylo možné i prospěšné.Nemyslím, odpověděl jsem, že by se mohlo pochybovati o prospěšnosti, jako by to

nebylo nanejvýše dobré, aby byly ženy společné i děti společné, jen je-li to možné; ale myslím, že největší pochybnost by vznikla o tom, zdali to jest možné, či ne.

Platón, Ústava V, 473d-e (požadavek vlády filosofů)Nestanou-li se, děl jsem v obcích filosofové králi nebo neoddají-li se nynější

takzvaní králové a panovníci upřímně a náležitě filosofii a nespadne-li toto obojí v jedno, politická moc a filosofie, a těm četným duchům, kteří se nyní různo ubírají za jedním nebo druhým cílem, násilím v tom nebude zabráněno, není pro obce, milý Glaukóne, konce běd a myslím, že ani ne pro lidské pokolení, a také nikdy dříve se neujme, pokud možno, tato ústava, o které jsme nyní vyložili, a nespatří světla slunečního. Avšak to právě jest, co mě již dávno naplňuje ostychem a o čem nechci

5 V návrhu na zrušení tradiční rodiny a vytvoření jedné stmelené „rodiny“ strážců se odráží vize jednoty a harmonie, která je žádoucí jak na individuální, tak na politické rovině. Další specifikaci tohoto požadavku jednoty podává Ústava 462a-e.

49

mluviti, protože vidím, jak silně se to bude lišiti od obecního mínění; jest totiž těžko uviděti, že by v žádné jiné obci nebylo možno dojíti štěstí ani v soukromém životě, ani ve veřejném.

Platón, Ústava VIII, 557a-563e (charakteristika demokracie)6 Demokracie tedy, myslím, vzniká, kdykoli chudí zvítězí a z přívrženců druhé strany

jedny pobijí, jiné vyženou z obce, zbylým pak dají rovné právo v občanském životě i v úřadech a úřady jsou v ní obsazovány většinou losem.

Ano, to jest zřízení demokracie, ať již povstane zbraněmi, anebo když druhá strana ze strachu uprchne.

Nuže, jakýmpak způsobem žijí tito lidé? A jaké vlastnosti má zase takováto ústava? Jest zajisté patrno, že na muži, který by byl jako ona, ukáže se jakýsi demokratický ráz.

Patrno.Jistě tedy především jsou svobodni a obec jest hned plna svobody a volnosti slova

a každý si v ní smí dělat, cokoli chce?Říká se tak arci.Kdekoli pak jest taková volnost, patrno, že si každý zařídí svůj život tím způsobem,

který se každému líbí.Patrně.Tu by se arci právě v takto zřízené obci více než kde jinde vyskytovali lidé

nejrozmanitějšího rázu.Jak by ne?Skoro se zdá, děl jsem, že to jest nejkrásnější ze všech ústav; jako pestré roucho,

pestřící se všemi barvami, tak i tato se jeví nejkrásnější, jak se tak pestří všemi povahami a zásadami. A jako když děti a ženy se dívají na pestrost, tak i tuto by mnozí asi prohlásili za nejkrásnější.

Ba jistě.A pohodlně lze, můj milý, nalézti si v ní nějakou ústavu.Jak to?Protože pro tu svou volnost v sobě chová všechny druhy ústav a skoro se zdá, že

kdo chce zařizovat obec, jako jsme dělali právě nyní my, musí jíti do obce s demokratickým zřízením a tam si vybrati ten vzorek, který by se mu líbil, - jako by přišel na trh, kde jsou vyloženy ústavy – a podle vybraného vzoru obec zakládati.

Jistě, aspoň by nebyl na rozpacích o vzory.V této obci tě nic nenutí zastávati úřad, ani kdybys byl schopen jej zastávati, ani

zase poslouchati úřadů, jestliže by se ti nechtělo, ani válčiti, když se válčí, ani zachovávati mír, když jej ostatní zachovávají, kdybys právě netoužil po míru, a jestliže by ti nějaký zákon překážel, zastávati úřad nebo býti soudcem, nic to nebrání, 6 Uvedená pasáž je zasazena do sevřeného celku obsáhlé analýzy ústavních a psychologických typů v 8. a 9. knize Ústavy. Pro ucelenější dojem je proto vhodné číst celou pasáž odhalující postupnou degeneraci jednotlivých ústavních typů a jim odpovídajících psychologických typů (Ústava 544d-566a), která tu na vymezeném prostoru nemohla být uvedena v celém rozsahu.

50

abys přesto nezastával úřadu nebo nebyl soudcem, kdykoli by se tobě samému zlíbilo – není-li to pro tu chvíli božský a rozkošný život?

Snad, pro tu chvíli.A což, není-li pak výborná ona klidnost některých odsouzenců? Či jsi ještě nikdy

neviděl, že když jsou v obci s takovouto ústavou lidé odsouzeni k smrti nebo k vyhnanství, jak nicméně zůstávají doma a chodí mezi ostatními? Takový člověk obchází jako duch, nikdo se o něj nestará a nikdo ho nevidí.

Ba viděl jsem jich mnoho.A ta její shovívavost, povznesenost nad všechno malicherné a pohrdání tím, nač

my jsme kladli největší důraz, když jsme zakládali svou obec, že totiž nemá-li někdo zvláště vynikajících schopností, nikdy by se nemohl státi dobrým mužem, kdyby hned v dětství krása nepronikala do jeho hry a všechno krásné nebylo předmětem jeho jednání – jak pyšně to všechno odkopne a nic se nestará, čím se zabýval dříve ten, kdo se teď chápe činnosti politické, nýbrž hned ho ctí, jen když řekne, že jest na straně lidu.

Velmi ušlechtilá to shovívavost.Tyto tedy znaky a jiné s těmito příbuzné má asi demokracie; jest to, jak se podobá,

rozkošná ústava, bez vlády, pestrá, udělující jakousi rovnost stejně rovným i nerovným.

Ano, to jsou věci dobře známé.Pozoruj tedy, děl jsem, kdo jest takový jednotlivě. Či jest nejprve zkoumati, jako

jsme zkoumali při ústavě, jakým způsobem se vyvíjí?Ano.

…Vraťme se tedy, děl jsem, k výkladu, jak se stává z člověka oligarchického

demokrat. Zdá se mi, že ten vývoj jest většinou takovýto.Jaký?Když mladý člověk, vychovaný způsobem právě vylíčeným, bez vzdělání a

v skrblictví, okusí medu trubců a setká se s divokými a nebezpečnými zvěry, kteří dovedou strojiti rozmanité rozkoše, pestré a všelijaké, věz, že zde jest počátek jeho změny z oligarchického smýšlení v demokratické.

Zcela nutně.Nuže, jako v obci nastával převrat, když přišla z jedné strany na pomoc posila

zvenčí, stejně smýšlející k stejně smýšlející, tak i v mladém muži nastává převrat, když zase jednomu směru jeho žádostí pomáhá zvenčí směr příbuzný a podobný.

Dozajista.A přijde-li, myslím, z druhé strany nějaká posila oligarchickému živlu, který v něm

jest, buď odněkud od otce nebo snad od ostatních příbuzných, kteří jej napomínají a kárají, tehdy v něm nastává zápas mezi dvěma stranami a vnitřní boj se sebou samým.

Ovšem.

51

A tu někdy živel demokratický ustoupí oligarchickému a některé z oněch žádostí jsou dílem vyhubeny, dílem i vypuzeny, když se totiž vyvine v duši toho mladého člověka jakýsi stud; tak bývá opět uveden do pořádku.

Ano, stává se tak někdy.Ale tu hned vyklíčí namístě vypuzených žádostí žádosti jiné, jim příbuzné, a

neuvědomělostí otcova pěstování se rozmnoží a zesílí.Věru, rádo se tak stává.Nuže ty jej přivlečou zase k týmž stykům a z tajného jejich obcování se zrodí

veliké plémě.Ovšem.Konečně pak dobudou vyšehradu mladíkovy duše, vypozorovavše, že není

obsazen naukami, ušlechtilými činnostmi a pravdivými myšlenkami, což jsou nejlepší hlídači a strážcové v myslích mužů bohumilých.

Ano, daleko nejlepší.Místo oněch se tam nahrnou myšlenky a názory lživé a chlubné a zaujmou

v takovém člověku ono nejvyšší místo.Jistě.Nuže tu se jistě vrátí zpět k oněm Lótofagům a veřejně se u nich usadí, a přijde-li

od jeho domácích nějaká pomoc spořivému živlu jeho duše, zavrou ony chlubné myšlenky brány královské tvrzi v něm a nevpustí ani posily samé, ani nepřijmou poselství vážných řečí starších jednotlivců; samy nabývají vrchu ve svém boji a stud, nazývajíce jej zpozdilostí, potupně zapuzují pryč jako psance, zahánějí i uměřenost, jmenujíce ji nemužností a šlapouce ji v prach, a skromnost a hospodárnost vyhošťují za hranice s pomocí četných a neprospěšných žádostí, líčíce ji jako nevzdělanost a sprostotu.

Ba jistě.Když pak od těchto vlastností vyprázdní a očistí duši člověka, kterého se zmocnily

a kterého zasvěcují do velikých mystérií nového života, hned potom ve velkém průvodu a v záři světel do ní uvádějí zpupnost a anarchii i nestřídmost a nestoudnost, všechny ověnčené, přitom jim zpívají chvalozpěvy a dávají krásná jména, zpupnost nazývajíce vzděláním, anarchii svobodou, nestřídmost povzneseností a nestoudnost mužností. Zdaž nepřechází mladý člověk nějak takto ze života, vedeného v nejnutnějších žádostech, v uvolnění a rozpoutání nenutných a neprospěšných požitků?7

Věru, odpověděl, docela jasně.Takový člověk pak žije tak, že nevynakládá o nic více peněz, práce i času na

požitky nutné nežli nenutné; ale má-li štěstí a nedá se příliš daleko strhnout bakchickým šílením, nýbrž když už jest starší a nejbouřlivější doba přejde, přijme nazpět alespoň částečně vlastnosti vypuzené a později vniklým se zcela neoddá, dá všem požitkům jaksi rovné právo a žije tak, že odevzdává vládu nad sebou onomu, který se kdy nahodí a jest jakoby vylosován, dokud se nenasytí, a potom zase jinému, neodmítaje žádného, nýbrž rovným dílem jim hověje.

7 Rozlišení nutných a nenutných žádostí viz v Ústavě VIII,559a-d.52

Ovšemže.A přitom, děl jsem, rozumné řeči pravdy k sobě nepřijímá a nevpouští do své tvrzi

toho, kdo by dokazoval, že jedny požitky náleží ke krásným a dobrým žádostem, druhé však ke špatným, a jedněm že jest třeba se oddávati a náležitě je oceňovati, druhé však krotiti a sobě podrobovati; nýbrž všem těmto řečem odpírá a tvrdí, že všechny požitky jsou stejné a že jim jest přikládati stejnou cenu.

Ano, jistě to dělá, když jest v takovémto stavu.Nuže, a pak žije dnem za dnem hověje takto choutce, která se právě nahodí;

jednou se opíjí a dává se ukolébati zvuky hudby, podruhé však pije jen vodu a moří se při hubené stravě, tu zase provozuje tělocvik, druhdy však lenoší a o nic se nestará, jindy však jako by se horlivě zabýval filosofií. Často pak vystupuje v životě politickém a tu vyskakuje ze svého místa, řeční i dělá, cokoli se mu namane; a jestliže ho někdy napadne záviděti některým válečníkům, vrhne se na tuto dráhu, pakli peněžníkům, zase na tento obor. A tak nevládne jeho životem ani žádný řád ani nucená kázeň, nýbrž žije tímto způsobem až do konce a říká tomu příjemný, svobodný a šťastný život.

Dokonal jsi vylíčil život takového přívržence rovnosti.Myslím, děl jsem, že jest to život rozmanitý a plný největšího množství všelikých

mravů a že to jest ten krásný a pestrý muž, jako byla ona obec; jemu by mnozí mužové a mnohé ženy záviděli ten život, člověku, který v sobě chová vzorky přečetných ústav a povah.

Ano, to jest ten.Nuže, máme postaviti takovéhoto muže vedle demokracie, uznávajíce, že by byl

správně nazýván povahou demokratickou?Postavme.Tu by nám zbývalo, děl jsem, probrati nejkrásnější ústavu a nejkrásnějšího muže,

totiž tyranii a tyrana.Arciže.Nuže tedy, milý příteli, jak vzniká a v čem se jeví ráz tyranie? Neboť že vzniká

převratem z demokracie, jest asi zřejmo.Ovšem.Zdalipak tedy vzniká i z demokracie tyranie nějakým právě takovým způsobem

jako demokracie z oligarchie?Jak to?Ono dobro, které si vytkli za cíl a pro které byla oligarchie zřizována, bylo

bohatství, pravda?Ano.Tu pak nenasytná touha po bohatství a zanedbávání ostatních věcí pro

výdělkářství vedlo ji podle našeho výkladu do zkázy.Pravda.Nuže, zdalipak také i demokracii rozvrací nenasytnost v tom, co tato si stanoví

dobrem?

53

A co myslíš, že si stanoví?Svobodu, řekl jsem. Neboť jak bys slyšel v demokratické obci, to prý jest její

nejkrásnější statek a z toho důvodu že jedině taková obec jest hodným domovem pro člověka vrozenou povahou svobodného.

Ovšem, často se pronáší tento výrok.Zdalipak tedy – to jsem chtěl právě teď říci – nenasytné užívání této věci a

zanedbávání ostatních nepůsobí převrat i v této ústavě a nepřipravuje vzniky snahy po tyranii?

Jak to?Kdykoli demokratická obec v záchvatu žízně po svobodě má právě v čele špatné

číšníky a přes míru se opije jejím silným vínem, trestá své správce, jestliže nejsou zcela povolní a neposkytují-li jí plné svobody, obviňujíc je jako ohavy a duše oligarchické.

Ano, dělají tak.Ty pak, kteří jsou správců poslušni, tupí jako dobrovolné otroky a jako lidi za nic

nestojící, ale správce obce, kteří si vedou jako poddaní, a poddané rovnající se správcům, vychvaluje a ctí, jak v soukromí, tak ve veřejném životě. Není-li pak nutno, aby v takové obci myšlenka svobody zachvátila všechno?

Jakpak by ne?A nutně pronikne, příteli i do soukromých domů a posléze se vštípí anarchie i

zvířatům.Jak to?Tak například otec si zvyká rovnati se dítěti a báti se svých synů, syn pak rovnati

se otci a nemíti před rodiči ani ostychu ani bázně, jen aby byl svoboden; cizí přistěhovalec se staví na roveň usedlému občanu a občan přistěhovalci a cizinec zrovna tak.

Ano, stává se tak.To se stává a mimo to i jiné takové menší věci: za takového stavu učitel bojí se

žáků a lísá se jim, žáci pak nedbají učitelů a právě tak ani dozorců; a vůbec mladí se pokládají za rovné starším a hledí je předstihnouti v řečech i činech, starci pak drží s mladíky, napodobují je a jsou samý vtip a šprým, jen aby se nezdáli nevlídní a pánovití.

Ovšemže.Vrchol pak svobody, příteli, který se jeví v takovéto obci, jest to, když koupení

otroci a koupené otrokyně nejsou o nic méně svobodni než ti, kteří je koupili. A jak veliká jest rovnost a svoboda v poměru žen k mužům a mužů k ženám, to bychom byli málem zapomněli říci.

Nuže tedy snad podle Aischyla „povíme, co na jazyk nám právě přišlo“?Ovšem, a já také podle toho mluvím. Oč svobodnější jest postavení zvířat,

chovaných od lidí, zde než v jiné obci, nikdo by nevěřil, kdo nezkusil. Neboť přísloví „jaký pán, takový pes“ doslova se tu vyplňuje, i o koních a oslech, již si zvykli zcela svobodně a důstojně kráčeti, vrážejíce na cestách do každého, kdo jim přijde v cestu, jestliže se jim nevyhne; a tak i všechno ostatní jest plno svobody.

54

To jest má řeč, neboť mně samému se to často stává, když mám cestu na venkov.Krátce řečeno, shrneme-li všechny tyto jevy, pozoruješ, jak choulostivou činí

demokracie duši občanů, takže se jitří a nemůže snésti sebemenšího omezení svobody, které by někdo přinášel. Neboť nakonec, jak víš, nedbají zákonů ani psaných, ani nepsaných, jen aby vůbec nad sebou neměli žádného pána.

6.2 Úloha vládce a zákona: dialog Politikos

Tři vybrané pasáže z dialogu Politikos přibližují Platónovy úvahy na téma zákona: v první ukázce se analyzuje obecný problém tkvící v povaze zákona, který je ze své podstaty obecný a vzhledem k proměnlivé a vždy jedinečné povaze případů, na něž se má aplikovat, málo flexibilní. S rigiditou písemně fixovaného zákona, který ve své jednoduchosti nedokáže postihnout složitost všech případů, je konfrontována královská schopnost rozumného vládce. Druhá ukázka předvádí typologii ústavních forem podle kritéria respektu vůči zákonům. Třetí ukázka nabízí charakteristiku politické činnosti a rozvíjí metaforu politické činnosti jako tkaní.

Platón, Politikos 292d-297eHost Nutně tedy se musí ta otázka nyní zkoumat tak, v kterém asi z těchto

způsobů vlády se vyskytuje vědění o vládě nad lidmi, o věci, jejíž nabytí je nejtěžší a nejdůležitější. Neboť to vědění musíme uvidět, abychom se mohli podívati, jaké lidi je oddělit od rozumného krále, lidi, kteří si sice osobují, že jsou politiky, a mnohým to se zdarem namlouvají, ale ve skutečnosti jimi nikterak nejsou.

Sókr. Ml. Ano, to musíme udělat, jak nám to napřed stanovila úvaha.Host Nuže, zdá se ti snad, že množství lidu v obci je schopno nabýti tohoto

vědění?Sókr. Ml. A jak pak by bylo schopno?Host Zdalipak je však možno, aby ho v obci o tisíci mužích dostatečně nabylo

nějakých sto nebo jen padesát mužů?Sókr. Ml. Tak by to věru bylo nejsnadnější ze všech umění; vždyť víme, že by se

mezi tisíci muži nikdy nevyskytl ani dokonalých vrhcábníků tak veliký počet – poměrně podle hráčů u ostatních Hellénů – neřku-li znalců královského umění. Je totiž podle předešlé úvahy třeba nazývat královským mužem toho, kdo má královské vědění, ať vládne nebo nevládne.

Host To jsi dobře připomněl. Z toho, myslím následuje, že správnou vládu je třeba v každém případě hledat u jednoho nebo dvou nebo vůbec u několika málo jednotlivců.

Sókr. Ml. Jinak nelze.Host A ať tito vládnou po vůli nebo bez vůle svých poddaných, ať podle psaných

zákonů nebo bez psaných zákonů a ať žijí v bohatství nebo v chudobě, musíme je uznávat za vládce právě tak, jako nyní přijímáme ty, kteří provádějí vládu v kterémkoli

55

umění. Tak uznáváme plnou měrou lékaře, ať nás léčí po naší vůli nebo proti naší vůli, a to řezáním nebo pálením nebo způsobováním některé jiné bolesti, a ať to dělají podle psaných předpisu nebo bez předpisu, a ať jsou přitom chudi nebo bohati – ve všech případech je stejně pokládáme za lékaře, pokud odborně uplatňují svou svrchovanost, buď, že nás pročišťují nebo jiným způsobem nám ubírají nebo zase přidávají, jen když to dělají k dobru našich těl, činíce je z horších lepšími, a tak jakožto ošetřovatelé uchovávají předmět ošetřování v dobrém stavu. Tímto způsobem, jak myslím, a ne jiným, se vyslovíme o té věci, že totiž toto je jediný správný výměr lékařského umění i kterékoli jiné vlády.

Sókr. Ml. Dozajista.Host Z toho nutně vyplývá, jak se podobá, že i z ústav je nad jiné správná ta, a ta

jediná že je pravou ústavou, v které nalézáme, že vládcové jsou opravdovými a ne pouze zdánlivými znalci svého oboru, ať už vládnou podle zákonů nebo bez zákonů, a se souhlasem svých poddaných nebo proti jejich vůli, a žijí při tom v chudobě nebo v bohatství; z toho se nesmí vůbec nic bráti v úvahu, kde jde o správnost.

Sókr. Ml. Dobře.Host A ať už usmrcováním nebo vyháněním občanů vyčišťují obec k jejímu dobru,

nebo ji zmenšují tím, že vysílají někam osady jako roje včel, nebo do ní přivádějí odněkud z ciziny jiné obyvatele, dělají je občany a tím ji zvětšují – pokud přitom užívají odborného vědění a práva a uchovávajíce obec činí ji podle možnosti z horší lepší, tehdy a podle takových znaků musíme říci, že jedině toto je správná ústava. O všech ostatních takzvaných ústavách je třeba říci, že nejsou pravé ani skutečné, nýbrž že to jsou napodobeniny této, a to ty, které nazýváme zákonnými, napodobeniny v lepším směru, ostatní pak v horším.

Sókr. Ml. Ostatní věci, hoste, jsou povězeny, jak se podobá, správně; ale že se má vládnout i bez zákonů, to se poslouchá trochu těžko.

Host Maličko jsi mě přestihl svou otázkou, Sókrate. Chtěl jsem se tě totiž zeptat, jestli přijímáš tyto myšlenky všechny, či se nad některou z nich pozastavuješ; avšak nyní je už zřejmé, že budeme chtít, abychom probrali tuto otázku, otázku o správnosti vlády těch, kteří vládnou bez zákonů.

Sókr. Ml. Ano, jak by ne?Host Jest ovšem zřejmé, že ke královskému umění náleží jistým způsobem umění

zákonodárné; avšak nejlepší je, aby neměly moc zákony, nýbrž královský muž nadaný rozumem. Víš proč?

Sókr. Ml. Proč myslíš?Host Protože zákon by nikdy nemohl přesně dohromady obsáhnout, co je pro

všechny největší dobro a největší právo, a podle toho pak nařizovat to, co je nejlepší; neboť nestejnosti i lidí i dějů a to, že takřka žádná z lidských věcí není nikdy v nehybném klidu, nedovolují, aby některé umění prohlašovalo v něčem nějaké jednoduché pravidlo o všech případech a pro všechen čas. To snad připouštíme?

Sókr. Ml. Jak by ne?Host Avšak zákon, jak vidíme, směřuje právě k této věci, jako nějaký svéhlavý a

nevzdělaný člověk, který nikomu nedovoluje, aby dělal něco proti jeho ustanovení,

56

ani nedovoluje nikomu se ptát, a to ani tehdy, kdykoli se někomu naskýtá něco nového a lepšího proti nařízení, které dal on sám.

Sókr. Ml. Pravda; ano, zákon s námi všemi zachází docela tak, jak jsi řekl.Host Což je možné, aby to, co je po všechen čas jednoduché, náležitě odpovídalo

věcem, které nejsou nikdy jednoduché?Sókr. Ml. Skoro se zdá, že ne.Host Proč je tedy nutné dávat zákony, když zákon není věc nejsprávnější?

Musíme nalézt příčinu toho.Sókr. Ml. Zajisté.Host Nejsou-li pak i u vás, jako v jiných obcích, nějaká hromadná cvičení lidí, buď

v běhu nebo v něčem jiném, za účelem závodění?Sókr. Ml. Ba velmi mnoho.Host Nuže tedy, obnovme si zase v paměti příkazy odborných cvičitelů v takových

oborech působnosti.Sókr. Ml. Co to?Host Že podle jejich domnění nelze se zabývat podrobnostmi při každém

jednotlivci, tak aby jednomu každému přikazovali, co se hodí pro jeho tělo, nýbrž pokládají za potřebné v hrubších rysech, všeobecně a pro množství dávati příkazy o to, co prospívá tělům.

Sókr. Ml. Dobře.Host Proto tedy také ukládají obyčejně všem dohromady stejná cvičení a

současně je vypouštějí, současně pak zastavují při běhu, křížkování i při všech tělesných cvičeních.

Sókr. Ml. Tak jest.Host Nuže mějme za to, že také zákonodárce, který bude řídit stáda, pokud jde o

právo a smluvní poměry, nikdy nebude schopen dávat příkazy všem dohromady a při tom přesně vyhovovati jednomu každému v tom, co by se pro něj hodilo.

Sókr. Ml. To je aspoň podobno pravdě.Host Ne, nýbrž bude dávat zákony, myslím, pro množství a obecně a takto pro

jednotlivce jaksi v hrubších obrysech, i když je bude vydávat písemně, i když se bude ve své zákonodárné činnosti řídit nepsaným, ale národním právem zvykovým.

Sókr. Správně.Host Ovšemže správně. Neboť jakpak by se někdo, Sókrate, byl kdy s to, aby po

celý život stále seděl vedle jednoho každého a přesně mu přikazoval, co se pro něho hodí? Vždyť, myslím, kdyby to kdokoli z těch, kteří skutečně mají královské vědění, byl schopen dělat, sotva by se obtěžoval psaním těchto tak řečených zákonů.

Sókr. Ml. Aspoň to vyplývá, hoste, z toho, co bylo nyní řečeno.Host A ještě více, můj milý, z toho co bude řečeno.Sókr. Ml. Z čeho to?Host Z tohoto. Představme si, že by lékař nebo některý učitel gymnastiky hodlal

odcestovat na delší čas, podle svého mínění, opustiv své svěřence; tu by si asi

57

pomyslel, že si jeho cvičenci nebo nemocní nebudou pamatovat jeho nařízení, a proto by jim asi chtěl napsat své poznámky. Či jak?

Sókr. Ml. Takto. Host Ale co kdyby svůj pobyt v cizině proti nadání zkrátil a vrátil se zpět? Tu by se

sotva stalo, že by se neodvážil nahradit ony písemné předpisy jinými, když by nastaly pro nemocné jiné příznivější okolnosti působením větrů nebo snad některého jiného z nebeských úkazů, jež by proti očekávání nastaly nějak jinak než obvykle. A sotva by setrvával v domnění, že se nikdo nesmí odchýlit od někdejších starých ustanovení, ani on sám, kdyby přikazoval jiné věci, ani nemocný, kdyby se osměloval dělat něco jiného proti písemným předpisům, jako by jen to byly rady vskutku lékařské a zdraví prospěšné, kdežto všechno jiné jako by bylo škodlivé a neodborné. Či nevzbuzovaly by všechny takové případy i ve vědě i v opravdovém umění ve všem všudy největší smích nad takovým předpisováním?

Sókr. Ml. Docela jistě.Host Ale tomu, kdo psanými zákony určil nebo i bez písma zákonem stanovil

zásady práva a bezpráví, krásného a ošklivého, dobrého a zlého pro stáda lidí, která jsou po obcích pasena v každé podle zákonů těch zákonodárců – jestliže ten odborný zákonodárce nebo někdo jiný podobný přijde, tomu má být zakázáno nařizovat jiné věci, odchylné od těch předpisů? Či by se i tento zákaz jevil opravdu tak směšným jako onen?

Sókr. Ml. Jak by ne?Host Víš-li pak, jaký úsudek pronášejí lidé o této věci?Sókr. Ml. Nenapadá mě tak hned.Host Je věru hezký. Říkají totiž, že každý, zná-li lepší zákony proti zákonům

předků, má stanovit zákony své obci, když si získá její souhlas, ale jinak ne.Sókr. Ml. A což? Není to správné?Host Snad. Jestliže však někdo bez takového souhlasu vnucuje něco lepšího,

jaké, prosím, jméno bude mít to násilí? Avšak o tom ještě nemluv, nýbrž napřed o tom dřívějším.

Sókr. Ml. Co to míníš?Host Jestliže někdo bez souhlasu léčené osoby, ale se správnou znalostí svého

umění přinucuje proti psaným předpisům dítě nebo některého muže nebo i ženu dělat něco lepšího, jaké pak jméno bude mít toto násilí? Zdalipak ne spíše každé jiné, nežli aby se to označilo jako takzvaná chyba proti umění, postup škodlivý zdraví? A zdalipak nemůže, kdo byl takto znásilněn, říci správně spíše všechno jiné, nežli že zakusil od násilných lékařů jednání zdraví škodlivého a neodborného?

Sókr. Ml. Mluvíš úplnou pravdu.Host Avšak co máme pokládat za tak řečenou chybu proti politickému umění?

Zdalipak ne, co je ošklivé a zlé a nespravedlivé?Sókr. Ml. Dozajista.Host Když jsou tedy lidé násilím přinuceni proti psaným zákonům a domácím

obyčejům dělat jiné věci spravedlivější, lepší a krásnější nežli dříve, co říci zase o jejich kárání takového násilí? Jestliže to kárání nemá být ze všeho nejsměšnější,

58

zdalipak nemá říkat spíše všechno jiné, jen to ne, že znásilnění zakusili od násilníků věcí ošklivých a nespravedlivých a zlých?

Sókr. Ml. Mluvíš úplnou pravdu.Host Avšak zdalipak je tomu tak, že je-li násilník bohat, jsou věci násilím

způsobené spravedlivé, pakli však chud, nespravedlivé? Či jestliže někdo dělá věci prospěšné – ať už se souhlasem jiných nebo bez souhlasu, ať je bohat nebo chud, ať jedná podle psaných zákonů nebo proti psaným zákonům – to a v těch věcech má být nejpravdivější určení náležité správy obce, podle kterého by moudrý a dobrý muž spravoval věci poddaných? Jako kormidelník stále hledí k prospěchu lodi a plavců a šťastně dopravuje své spoluplavce ne tak, že dává písemné předpisy, nýbrž že činí zákonem své umění, zajisté tak a právě tímto způsobem by byla zařizována správná ústava od mužů, kteří by dovedli takto vládnout a uplatňovali sílu svého umění více nežli zákony. Rozumní vládcové mohou dělat všechno a nedopouštějí se chyby, jen pokud zachovávají jednu velikou věc, totiž pokud s rozumem a uměním rozdělují obyvatelům obce vždy co největší spravedlnost a tak jsou s to, aby je uchovávali v dobrém stavu a podle možnosti je dělali z horších lepšími. Je tomu tak?

Sókr. Ml. Nelze nic namítat proti tomu, co bylo nyní řečeno.Host A věru nelze nic namítat ani proti oné myšlence.Sókr. Ml. Kterou to míníš?Host Že by nikdy množství lidí, ať by byli jacíkoli, nemohlo nabýt takovéhoto

vědění a s rozumem spravovat obec, nýbrž že onu jedinou správnou ústavu jest hledati v nějakém malém rozsahu, u malého počtu a u jednotlivce, kdežto ty ostatní jest pokládati za napodobeniny, jak již bylo řečeno o málo výše, z nichž jedny napodobují tuto v lepším směru, druhé v horším.

Sókr. Ml. Jak a co tím míníš? Já jsem totiž ani před chvílí nepochopil ten výrok o napodobeninách.

Host A věru to není žádná maličkost, jestliže někdo pohne touto myšlenkou a hned ji pustí a neukáže podrobným výkladem chybu, která v té věci nyní vzniká.

Sókr. Ml. Jakou to?Host je třeba hledat něco takového, věc ne právě obyčejnou ani snadno patrnou;

přece však se pokoušejme to zachytit. Nuže tedy: když je podle našeho mínění jedině tato ústava, o které jsme mluvili, správná, tu zajisté musí ty ostatní užívati psaných řádů této ústavy a tak se udržovat v dobrém stavu, dělajíce, do bývá obyčejně nyní chváleno, i když to není nejsprávnější.

Sókr. Ml. Co to?Host Že se žádný z obyvatelů obce neodvažuje nic dělat proti zákonům, a kdo se

odvažuje, že je trestán smrtí a všemi nejhoršími tresty. A to je stav na druhém místě nejsprávnější a nejlepší, když se odsune to první, o čem byla právě řeč…

Platón, Politikos 302b-303bHost Nuže, kterápak z těchto nesprávných ústav je nejméně zlá pro společný

život, a která je neobtížnější? Musíme to nějak prohlédnout, třebaže to je pro předloženou nám otázku jen vedlejší věc? Ale ovšem vcelku snad všechno děláme všichni pro takovýto účel.

59

Sókr. Ml. Musíme, jak by ne?Host Pomysli se tedy, že z těch tří bývá jedna a táž nad jiné zlá i nejsnadnější.Sókr. Ml. Co tím míníš?Host Nic zvláštního, jenom myslím monarchii, vládu několika málo mužů a vládu

množství, že to jsou tři ústavy, o kterých jsme mluvili na začátku rozpravy, jež nás nyní tak zaplavila.

Sókr. Ml. Ano, byly to ty.Host Z těchto tedy rozpůlením jedné každé udělejme šest, oddělíce zvlášť od nich

tu správnou jakožto sedmou.Sókr. Ml. Jak?Host Rozdělením monarchie vzniká vláda královská a tyranida, a z vlády několika

zase, jak jsme řekli, aristokracie, ústava to blahověstného jména, a oligarchie; a co se týče vlády množství, tehdy jsme ji pokládali za jednoduchou a nazývali demokracií, avšak nyní musíme i tuto pokládat za dvojitou.

Sókr. Ml. Jak to? A podle jakého znaku ji dělíme?Host Podle znaku ničím se nelišícího od ostatních, i když pro ni není dvojí jméno;

neboť rozdíl mezi vládou podle zákonů a protizákonnou jest i u této jako u těch ostatních.

Sókr. Ml. Ano, jest.Host Tehdy, když jsme hledali správnou ústavu, tento rozdíl věru nebyl k potřebě,

jak jsme ukázali v předešlé části úvahy; avšak když jsme onu vyňali a ostatní jsme uznali za nezbytné, tu u těchto dělí protizákonnost a zákonnost každou z nich ve dvé.

Sókr. Ml. Podobá se podle tohoto nynějšího výkladu.Host Tedy monarchie, spjatá s dobrými předpisy, které nazýváme zákony, je ze

všech těch šesti nejlepší; ale nezákonná monarchie je pro společný život zlá a nejtěžší.

Sókr. Ml. Skoro se tak zdá.Host Co pak se týče vlády několika, pokládejme ji za střední v poměru k oběma

krajům, jako vůbec je malý počet středem mezi jednotkou a množstvím; avšak o vládě množství suďme, že je ve všem všudy slabá a proti ostatním nemůže vykonat nic velikého, ani dobrého ani zlého, protože v ní jsou vládní působnosti na drobno rozděleny mezi mnoho lidí. Proto je ze všech těchto zákonných ústav nejhorší, avšak ze všech protizákonných ústav nejlepší; a jsou-li všechny nezřízené, má první cenu život v demokracii, ale jsou-li spořádané, má život v této poslední místo, kdežto životu v té první náleží místo první a nejlepší, vyjímajíc tu sedmou; neboť onu musíme oddělovat od ostatních ústav asi tak jako boha od lidí.

Platón, Politikos 308d-311cHost Tedy ani politické umění přirozeně opravdové nikdy nám dobrovolně

nesestaví nějakou obec z lidí dobrých a špatných, nýbrž, jak je zcela patrno, nejprve je vyzkouší hrou a po té zkoušce je odevzdá těm, kteří jsou schopni vychovávat a být k tomuto samému účelu nápomocni, samo přikazujíc a dozírajíc. Dělá to právě tak jako umění tkalcovské, jež se staví po bok těm, kteří česají vlnu a kteří připravují

60

ostatní věci potřené pro jeho tkaní, přikazuje jim a dozírá na ně, ukazujíc každému z nich, aby dělali takové práce, jaké pokládá za potřebné pro tkaninu.

Sókr. Ml. Ovšem že ano.Host Týmž způsobem patrně i královské umění ze své dozorčí moci zakáže všem

těm, kteří jsou podle zákona vychovateli a pěstouny, cvičiti něco jiného než to, čím je možno zpracovávat jistou povahu ve shodě s povahovým složením královského umění samého a činiti ji náležitou, a vybízí vychovávat jedině v tomto směru. A ty, kteří nejsou schopni dosáhnout povahy statečné a uměřené a co jiného tíhne ke ctnosti, nýbrž svou zlou přirozeností jsou násilně zatlačováni do bezbožnosti, násilnosti a nespravedlnosti, ty vyvrhuje, trestajíc je smrtí, vyhnanstvím i největšími újmami občanských práv.

Sókr. Ml. Aspoň se tak nějak říká.Host Ty pak, kteří se válejí ve spoustě nevědomosti a nízkosti, ty zapřahá do stavu

otrockého.Sókr. Ml. Zcela správně.Host A co se týče těch ostatních jejichž přirozené povahy nabývajíce vzdělání

jsou způsobilé, aby byly přivedeny k ušlechtilosti a aby přijaly odborným způsobem vzájemné míšení, z těch ty povahy, které tíhnou více ke statečnosti a jejichž pevnou jakost uzná jakoby za osnovu, a na druhé straně ty, které tíhnou k umírněnosti a užívají příze tlusté, měkké a – podle toho přirovnání – útkovité, dvojí to povahy tíhnoucí každá v jinou stranu, ty se pokouší asi tímhle způsobem svazovat a splétat.

Sókr. Ml. Jakým to?Host Tak, že nejprve spojí nesmrtelnou část jejich duše podle příbuznosti božským

svazem, a po božské části jejich část živočišnou zase svazy lidskými.Sókr. Ml. Jak myslíš zase tohle?Host Kdykoli v duších vzniká skutečné pravdivé mínění, dobře upevněné, o

věcech krásných, spravedlivých, dobrých i o jejich opaku, pravím, že vzniká něco božského v daimonské složce člověka.

Sókr. Ml. Aspoň se tak sluší.Host Nuže, jedině politiku a dobrému zákonodárci, jak snad víme, náleží

schopnost vštěpovati právě tuto věc uměním královské vědy těm, kterým se správně dostalo výchovy, o nichž jsme mluvili před chvílí.

Sókr. Ml. To je aspoň podobno pravdě.Host Kdykoli však, Sókrate, je neschopen to dělat, toho nikdy nenazývejme těmi

jmény, která nyní zkoumáme.Sókr. Ml. Zcela správně.Host A zdalipak statečná duše nekrotne a není v největší míře ochotna mít

účastenství v spravedlivých věcech, jestliže se chápe takovéto pravdy? A když se k ní nedostane, zdalipak se neodchyluje více k jakési zvířecí povaze?

Sókr. Ml. Jak by ne?Host A jak se to má s mírnou povahou? Zdali se nestává nabytím těchto mínění

vskutku uměřenou a rozumnou, pokud to je při životě v obci možno, kdežto bez řečeného účastenství vším právem získává hanlivou pověst, že je pošetilá?

61

Sókr. Ml. Ovšem že ano.Host Tedy kdybychom měli bezpochyby soudit, že toto spletení a svázání, spojuje-

li špatné se špatným nebo dobré se špatným, nikdy není trvalé, a že by nikdy žádná věda ho vážně neužívala u takovýchto lidí.

Sókr. Ml. Jak také?Host Avšak že bývá zákony vštěpováno toliko povahám s vrozenou od začátku

ušlechtilostí a vypěstovaným ve shodě s jejich přirozeností; pro tyto že je určen tento odborným uměním zjednaný lék, a jak jsme řekli, to že je ten božský svaz přirozeně nestejných a v opačné strany spějících částí ctnosti.

Sókr. Ml. Úplná pravda.Host Avšak na základě tohoto božského svazu není skoro nic těžkého pomysliti si

ty ostatní svazy, jež jsou lidské, a potom je vytvořiti.Sókr. Ml. Jak to a které?Host Svazy prováděné podle práva o epigamiích8 a společenství dětí i o vdávání a

ženění ve vlastní obci. Neboť pokud jde o tyto věci, lidé většinou nebývají svazováni správně, jako toho vyžaduje plození dětí.9

Sókr. Ml. Proč to?Host Co se týče honění za bohatstvím a mocí při takovýchto svazcích, jak by je

kdo mohl vážně kárat, jako by stálo za řeč?Sókr. Ml. Nijak.Host Větší měrou však je spravedlivo mluviti o těch, kteří si dělají starosti s ohledy

na rod, jestliže dělají něco nevhodného.Sókr. Ml. Ano, to je aspoň podobno pravdě.Host Nejednají pak z docela žádného správného důvodu, neboť jdou jen za

přítomnou výhodností, a tím, že osoby sobě podobné vítají, kdežto nepodobných nemají rádi, nejvíce místa dávají osobní vyběračnosti.

Sókr. Ml. Jak?Host Lidé mírní patrně vyhledávají povahy svého vlastního druhu a podle možnosti

se i sami žení s dcerami takovýchto lidí i zase naopak své dcery za takové muže vdávají. A týmž způsobem si počíná i druh význačný statečnosti; také on chodí za svou vlastní povahou, ačkoli by to oba druhy měly dělat docela naopak.

Sókr. Ml. Jak a proč?Host Protože se přirozeným řádem děje, že statečnost, jestliže se rodí v mnoha

pokoleních nesmíšena s povahou uměřenou, zpočátku projevuje bujnou sílu, ale nakonec se úplně zvrhá v šílenství.

Sókr. Ml. Podobá se pravdě.Host Naopak zase duše příliš plná ostychu a nesmíšená s odvahou statečnosti,

když se takto dědí po mnoha pokoleních, předčasně chabne a nakonec je úplně ochromena.

Sókr. Ml. I toto je podobno pravdě, že se tak stává.

8 Právo vzájemných sňatků.9 K tématu plození dětí srv pasáž v Platónově Ústavě (Resp. 458d-461e).

62

Host O těchto tedy svazech jsem mluvil, že není nic těžkého je svazovati, je-li dáno, že oba druhy povah mají jedno mínění o krásnu a dobru. Neboť toto je jediné a celé dílo královského tkacího umění, nikdy nedovolovat, aby se uměřené povahy vzdalovaly od statečných, nýbrž má je jakoby člunkem spojovat společnými názory, poctami i újmami na občanské cti, pověstí i vzájemným dáváním zástav, vytvářet z nich hladkou a jak se říká důkladnou tkaninu a pak jim vždy společně svěřovat obecní úřady.

Sókr. Ml. Jak?Host Kdekoli je zapotřebí jen jednoho vládce, má vybírat a stavět v čelo toho, kdo

má tyto obě vlastnosti; kde však více vládců, má brát z každého z obou druhů po části a ty směšovat. Neboť povahy uměřených vládců jsou sice velmi opatrné, spravedlivé a všecko zachovávají, avšak potřebují ráznosti a jakési ostré a činné smělosti.

Sókr. Ml. Aspoň se zdá i toto.Host Naopak zase povahy statečné mají proti oněm nedostatek spravedlnosti a

opatrnosti, avšak vynikající měrou mají smělost v jednání. Jestliže obojí tyto povahy nepřistoupí k práci, není možno, aby v obcích všechno dobře šlo, a to v životě soukromém i veřejném.

Sókr. Ml. Jak by také bylo možno?Host Toto tedy pokládejme za účel tkaní v politické činnosti, správným splétáním

spojovat povahu lidí statečných a uměřených. Ten se uskutečňuje tehdy, kdykoli královské umění svorností a přátelstvím svede jejich život ke společenství a když zhotovíc nejvelkolepější a nejlepší ze všech tkanin, pojímá do ní i všechny ostatní obyvatele obcí, otroky a svobodné, drží je pohromadě tímto pletivem a nepřipouštějíc, aby se někde něčeho nedostávalo do té míry štěstí, kterého náleží obci dosáhnouti, tak vládne a dozírá.

6.3 Božský rozum ve struktuře obce: dialog Zákony

Poslední a nejrozsáhlejší z Platónových dialogů rozvíjí fiktivní diskusi mezi třemi starci, Kleiniou z Kréty, Megillem z Lakedaimonu a bezejmenným athénským hostem, v jejímž rámci nabízí modelové ztvárnění uspořádání obce v reálných podmínkách. Koncentruje se na diskusi o zákonech a hledání toho, co je principem zákonodárství. – při ztotožnění zákona s vládou rozumu intenzivně promýšlí možnosti integrovat do politických struktur rozum jakožto božský faktor.

Platón, Zákony I, 644e-645aAthénský host O těchto věcech uvažme takto. Pomysleme si, že každý z nás,

živých tvorů, je boží loutka, sestrojená buď jako hračka bohů, nebo jakoby k nějakému vážnému účelu; to totiž nedovedeme poznat, ale tolik víme, že ty city, které v nás jsou jako nějaké dráty nebo nitě, nás táhnou a vlečou, protože jsou mezi sebou protivných směrů, k protivným jednáním, kde právě je rozhraničena dobrost a špatnost. Ta úvaha praví, že každý má vždycky následovat jeden z těch vleků, nijak

63

se ho nepouštět a táhnout na opačnou stranu proti ostatním drátům, to že je zlaté a svaté vedení rozumu, nazývané společným zákonem obce, kdežto jiná vedení jsou tvrdá a železná, ale to že je měkké, protože je zlaté, avšak ostatní vedení jsou podobná všelijakým druhům. Že pak je třeba vždycky napomáhat nejkrásnějšímu vedení zákona; protože je rozum sice krásný, ale mírný a nenásilný, potřebuje jeho vedení pomocníků, aby v nás ten zlatý rod vítězil nad ostatními rody.

Platón, Zákony IV, 711c-714aAthénský host Nikdo nám nenamlouvej, přátelé, že by obec kdy rychleji a snáze

přeměňovala své zákony jinou cestou než vedením držitelů moci, ani že se to snad nyní děje jinak nebo někdy v budoucnosti bude dít. Tedy toto nám není nemožné, ani by se to nestalo těžko; ale je jiná věc, která se jen nesnadno uskuteční a zřídka se během dlouhého času vyskytuje, avšak kdykoli se podaří, způsobuje v obci, v které se vyskytne, nesčíslná, ba všechna dobra.

Kleinias Jako věc to myslíš?Ath. Je to tehdy, kdykoli se zrodí božská láska k rozumné a spravedlivé činnosti u

některých držitelů veliké moci, kteří buď panují po způsobu jedinovlády, nebo vynikají význačností bohatství nebo rodu, nebo jestliže někdo někdy znova projeví odvahu Nestorovu, o němž se vypravuje, že vynikal nade všechny lidi silou výmluvnosti, ale ještě více vynikal rozumem. To ovšem bylo podle vypravování za časů trójské války a v naší době to prý není, ale jestliže takový muž byl nebo snad bude nebo to je nyní někdo z nás, žije šťastně on sám a šťastni jsou ti, kdo poslouchají řeči vycházející z jeho rozumných úst. Právě tak platí o veškeré moci tatáž slova, že kdykoli se sloučí v člověku největší moc s moudrostí a rozumností, tehdy klíčí vznik nejlepší ústavy a také takových zákonů, avšak jinak nikdy nevznikne. Mějme tedy za to, že tato slova jsou pronesena věštecky jako nějaký mýtus a že je ukázáno, že jednak je těžko, aby vznikala obec spravovaná dobrými zákony, jednak však, kdyby se stalo, o čem mluvíme, že by byl ten vznik ze všeho nejrychlejší a daleko nejsnazší.

Klein. Jak?Ath. Pokoušejme se jako staré děti si hrát na zákonodárce a vytvářejme řečí

zákony, vhodně jimi opatřujíce tu tvou obec.Klein. Nuže, kupředu a již nemeškejme!Ath. Nuže, vzývejme boha o pomoc ke zřizování obce; kéž nás uslyší a uslyšev,

kéž milostiv a přízniv prijde, aby spolu s námi upravoval obec i zákony.Klein. Ano, kéž přijde.Ath. Ale jakou ústavu máme v úmyslu předpisovat té obci?Klein. V jakém smyslu chceš, aby se rozumělo tvé otázce? Pověz to ještě jasněji.

Myslíš, že to má být nějaká demokracie nebo oligarchie nebo aristokracie nebo vláda královská? Vždyť bys snad nemyslel tyranidu, aspoň jak bychom se my domnívali.

Ath. Nuže tedy, kdo z vás by chtěl odpovědět dříve a říci, která z těchto ústav je ústava jeho domova?

Megillos Není snad spravedlivo, abych já jako starší mluvil dříve?Klein. Snad.

64

Meg. Věru když uvažuji, hoste, o ústavě Lakedaimonu, nemohu ti jen tak říci, jak se má nazývat. Vždyť se mi zdá, že se podobá i tyranidě – neboť zřízení eforů10 je v ní až kupodivu složka samovládná – a někdy se mi ukazuje, že vypadá jako ústava ze všech obcí nejvíce demokratická. A zase popírat, že to není aristokracie, by bylo zcela nesmyslné; a také v ní je doživotní vláda královská, a to ze všech nejstarší a pověstná u všech lidí i u nás samých. Já pak vskutku, jak jsem řekl, nemohu, když jsem nyní tak znenadání dostal tu otázku, určitě říci, která to je z těch ústav.

Klein. Zdá se, Megille, že já jsem v témže stavu; neboť naprosto nedovedu s určitostí prohlásit ústavu v Knóssu za některou z těchto.

Ath. To proto, vzácní přátelé, že máte skutečné ústavy; avšak co jsme nyní vyjmenovali, to nejsou ústavy, nýbrž zřízení obcí ovládaných pány a otročících jistým částem sebe samých a každá se nazývá podle moci svého pána. Kdyby se měla obec, o kterou nám jde, jmenovat podle něčeho takového, musela by se nazývat jménem boha, který je opravdovým pánem rozumných bytostí.

Klein. A který je to bůh?Ath. Máme snad ještě maličko použít mýtu, chceme-li nějak vhodně objasnit

nynější otázku?Klein. Je potřebí takhle dělat?Ath. Ovšemže ano. Tak tedy se vypravuje, že před obcemi, jejichž založení jsme

prve probrali, ještě mnohem dříve byla jakási velmi šťastná vláda a obec za Krona, jejíž napodobení na sobě má ta z nynějších obcí, která je nejlépe zřízena.

Klein. Jak se podobá, bylo by naléhavé potřebí o ní slyšet.Ath. Mně se aspoň tak zdá; proto také jsem na ni přivedl řeč.Klein. Velmi správně jsi udělal; a také bys činil zcela správně, kdybys vypravoval

celý ten mýtus až do konce, jestliže sem patří.Ath. Musím udělat, jak pravíte. Tedy, zachovala se nám pověst o blaženém životě

tehdejších lidí, že měli všeho hojnost, a to bez práce. Příčina toho byla, jak se vypravuje, asi takováto. Kronos poznal, že žádná lidská povaha, jak jsme my vyložili, není schopna samovládně spravovat všechny lidské věci tak, aby se nenaplňovala zpupností a nespravedlností. Maje tedy toto na mysli, ustanovoval tehdy králem a vládcem našim obcím nikoli lidi, nýbrž bytosti božštějšího a lepšího rodu, daimony, jako my nyní děláme s bravem a vůbec se stády krotkých zvířat: neděláme jim voly jakýmisi vládci volů, ani kozy koz, nýbrž panujeme nad nimi my, rod nad ně lepší. Týmž způsobem tedy i ten bůh, a to z lásky k lidem, ustanovoval nad námi rod daimonů, lepší, než jsme my, který o nás pečoval s velikou snadností pro sebe i s velkým pohodlím pro nás, poskytoval mír, stud, zákonnost a hojnost spravedlnosti a tak dělal pokolení lidí svornými a šťastnými. Říká pak toto vypravování i pro přítomnost, a má pravdu, že kterým obcím nevládne bůh, nýbrž některý smrtelník, těm že nelze uniknout z běd ani svízelů; ale máme napodobovat, jak míní, vším způsobem ten život, jaký prý byl za Krona, a jaký je v nás podíl nesmrtelnosti, toho že máme poslouchat a tak veřejně i soukromě spravovat i své domácnosti i obce,

10 Pětice spartských úředníků, kteří byli dosazováni ročně volbou občanů. Dva provázeli krále do války jako pomocníci. Funkce eforů byla původně správní, časem se rozrostla: dohlíželi na celý stát, svolávali sněm, měli vojenskou pravomoc, soudili, spravovali státní pokladnu. Po skončení úřadu mohli být voláni k odpovědnosti.

65

nazývajíce vládu rozumu zákonem. Pakli však jeden člověk nebo nějaká oligarchie nebo snad demokracie – mající duši, která touží po slastech a smyslných požitcích a chce se jimi naplňovati, avšak nic v sobě neudržuje, nýbrž je svírána neúkojným a nenasytným zlem jako nemocí - jestliže takový nabude vlády nad obcí nebo nad některým soukromým člověkem, pošlapaje zákony, tu, jak jsme právě řekli, není žádná možnost záchrany…

Platón, Zákony V, 739b-cNuže tedy první je ta obec i ústava a nejlepší jsou ty zákony, kde se v celé obci co

nejvíce uskutečňuje staré přísloví, že věci přátel jsou ve skutečnosti společné. Tu pak, jestliže to někde nyní jest nebo někdy bude – aby byly ženy společné, děti společné, všechen majetek společný – a jestliže je soukromé vlastnictví všemi prostředky odevšad ze života nadobro odstraněno a je vymyšlen způsob, aby pokud možno i věci od přírody každému vlastní se nějak staly společnými, například aby se zdálo, že oči, uši a ruce ke společnému užitku vidí, slyší a dělají, i aby všichni co nejjednotněji vyslovovali chválu i hanu, cítíce z týchž věcí radost i zármutek, zkrátka jestliže jsou zákony, které dělají obec co možná nejvíce jednotnou, nikdo nikdy nestanoví jiný správnější ani lepší výměr pro výtečnost zákonů vzhledem k dobrosti. Taková je tedy ta obec, a jestliže v ní bydlí buď snad bozi nebo synové bohů, radostně ji obývají při takovém životě; proto tedy nesmíme spatřovat vzor ústavy někde jinde, nýbrž držíce se této, máme podle možnosti hledat ústavu co nejvíce takovou. Ta, kterou my nyní máme v práci, byla by, kdyby se uskutečnila, nejblíže k nesmrtelnosti a na druhém místě jednotná; třetí pak provedeme potom, dá-li bůh.

Platón, Zákony XII, 961a-963aAth. Neřekli jsme snad, že se má v naší obci konat asi takovéto shromáždění? Že

se má scházet dohromady vždy deset nejstarších strážců zákonů a s nimi všichni, kdo dostali nejvyšší vyznamenání, dále pak že mají výt uznáni za hodny účasti v tom shromáždění také ti, kteří se vypravili do ciziny hledat, zdali by bylo někde slyšeti něco obzvláště vhodného pro střežení zákonů, a šťastně se vrátili domů, ovšem když by byli právě od těch členů řádně prozkoušeni. Mimo to má každý přibírat po jednom z mladých mužů, ne méně než třicetiletého, toho má nejprve sám uznat za hodna vzhledem k vrozené povaze i vychování a teprve tak ho uvádět mezi ostatní, a jestliže se tak uzdá i ostatním, má ho přibírat, pakli ne, má být učiněný úsudek jak před ostatními, tak zvláště před odmítnutým samým držen v tajnosti. To shromáždění se má scházet na úsvitě, dokud má každý co nejvíce volného času, nezabraného ostatní činností soukromou i veřejnou. Něco takového jsme asi řekli v dřívějších výkladech?

Klein. Ano, řekli.Ath. Vrátím se tedy zpět k tomuto shromáždění a řekl bych toto. Pravím, že kdyby

je někdo vrhl jako kotvu celé obce, opatřenou vším svým příslušenstvím, zachovávalo by všechno, co chceme.

Klein. Jak to?Ath. Nyní je náš čas, abychom vynakládali všechnu horlivost a správně radili.Klein. Velmi dobře jsi řekl a dělej, jak zamýšlíš.

66

Ath. Při každé věci, Kleinio, je třeba poznat jejího patřičného zachovávajícího činitele ve všech jejích úkonech, jako je v živoku především duše a hlava.

Klein. Jak to zase myslíš?Ath. Dobrost těchto dvou činitelů přece poskytuje každému živoku záchovu.Klein. Jak?Ath. Když se duši kromě ostatních věcí dostává rozumu a hlavě zase kromě

ostatních věcí zraku a sluchu; zkrátka když se rozum náležitě smísí s nejkrásnějšími smysly a spojí se s nimi v jednotu, největším právem by se nazýval záchovou všech bytostí.

Klein. Jistě se tak podobá.Ath. Ano, podobá se. Ale k čemu se musí vztahovat ten rozum, aby se, jsa

náležitě smíšen se smysly, stával záchovou lodí v bouřích i v pohodách? Není tomu snad tak, že když na lodi kormidelník a spoluplavci náležitě smísí smysly s kormidelnickým rozumem, zachovávají i sebe i celou loď?11

Klein. Ovšemže.Ath. Jistě není potřebí mnoha takových příkladů; ale pomysleme si pro srovnání o

vojsku, jaký si musí stanovit cíl vojevůdcové, a podobně jaký veškerá lékařská služba, aby správně směřovali k záchově. Není snad cílem oněch vítězství a přemožení nepřátel, kdežto umění lékařů a jejich pomocníků zjednávati tělu zdraví?

Klein. Jak by ne?Ath. Tu kdyby lékař neznal ten stav těla, který jsme právě teď nazvali zdravím,

nebo vojevůdce vítězství a podobně ve všech jiných případech, které jsme uvedli, je možné, že by projevoval rozumění některé z těchto věcí?

Klein. A jak by mohl?Ath. A co vzhledem k obci? Kdyby někdo zjevně neznal cíle, ke kterému má hledět

politik, zdalipak by předně mohl býti nazýván vládcem a dále zdalipak by byl schopen zachovávat to, čeho cíl by vůbec ani neznal?

Klein. A jak by mohl?Ath. Jest tedy třeba také zde, jak se podobá, ač má-li být naše založení osady

dokončeno, aby tu bylo něco, co by při něm znalo především to, o čem mluvíme, totiž politický cíl, jaký asi máme na mysli, dále jakým způsobem se ho má dosáhnout a který ze zákonů samých – to na prvním místě – a potom kdo z lidí mu dobře nebo nedobře radí; bude-li však některá obec bez toho činitele, není divu, že nemajíc rozumu a smyslů, bude pokaždé v každém jednání jednat, jak se nahodí.

Klein. Máš pravdu.Ath. Nuže, v které asi složce obce nebo v kterém jejím úkonu máme nyní

připraven nějaký takový náležitý ochranný prostředek? Můžeme to říci?Klein. S jistotou věru ne, hoste; mám-li se však dohadovat, zdá se mi, že tato řeč

směřuje k tomu shromáždění, o kterém jsi před chvílí řekl, že se má scházet v noci.

11 Metaforu obce a lodi viz také v Ústavě VI, 488a-489a nebo v Sofokleově Antigoně.67

Ath. Velmi dobře jsi pochopil, Kleinio, a to shromáždění musí, jak nám ukazuje naše nynější řeč, mít v sobě veškeru dobrost; u té je první věcí nebloudit a nemířit k mnoha cílům, nýbrž hledět k jednomu a na ten vždy jakoby vysílat všechny střely.

Klein. Ovšemže ano.Ath. Nyní tedy pochopíme, že není nic divného, že zákonná ustanovení různých

obcí bloudí, poněvadž v každé jednotlivé obci hledí každá skupina zákonů na jiný cíl. A ve většině případů není nic divného, že jedněm je vymezením spravedlnosti to, aby někteří lidé měli vládu v obci, ať jsou právě lepší, nebo horší, jiným zase, aby byli bohati, ať už jsou přitom něčími otroky, nebo ne; snaha jiných pak směřuje k životu prý svobodnému; jiní vykonávají zákonodárnou činnost docela s dvojím zřetelem, přihlížejíce k obojímu, aby byli sami svobodni a aby byli pány nad jinými obcemi; nejmoudřejší pak, jak se o sobě domnívají, přihlížejí k těmto a takovým věcem všem dohromady, ale nedovedou udat žádný jediný cíl, nad jiné více hodnocený, k  němuž mají směřovat ostatní jejich zřetele.

Klein. Nebyla by tedy snad správná, hoste, naše již dávno stanovená myšlenka? Řekli jsme totiž, že nám mají veškerá ustanovení zákonů stále hledět k jedné věci, a o té jsme se tuším shodovali, že se zcela správně nazývá dobrost.

Ath. Ano.

OTÁZKY

Objasněte Platónovo pojetí spravedlnosti. Jakými filosofickými důvody podkládá Platón myšlenku společného vlastnictví? Co je podle Platóna cílem politické činnosti? Porovnejte návrh nejlepšího zřízení v Ústavě a v Zákonech. Jaké argumenty uvádí Platón proti demokracii? Srovnejte argumenty odpůrců a zastánců demokracie. Jaký je vztah vládce a zákona v dialogu Politikos?

ODKAZ NA LITERATURU

G. Fine (vyd.), Plato 2. Ethics, Politics, Religion and the Soul, Oxford 1999H.-G. Gadamer, Idea dobra mezi Platónem a Aristotelem, Praha 1994A. Graeser, Řecká filosofie klasického období, Praha 2000A. Havlíček (vyd.), Platónova Ústava a Zákony, Praha 1999J. Jirsa (vyd.), Rozum, ctnosti a duše, Praha 2010J. Jirsa, Spravedlnost a přirozenost v Platónově Ústavě, in: Reflexe 45, 2013, str.

91-113M. C. Nussbaumová, Křehkost dobra, Praha 2003Platón, Politikos, Praha 1995Platón, Ústava, Praha 1996

68

Platón, Zákony, Praha 1997Ch. Rowe, M. Schofield, The Cambridge History of Greek and Roman Political

Thought, Cambridge 2000M. Schofield, Plato. Political Philosophy, Oxford 2006E. Wyller, Pozdní Platón, Praha 1996

69

7 ARISTOTELÉS

ANOTACEAristotelés (384-322) představuje spolu s Platónem vrchol řeckého myšlení

klasického období. Jeho úvahy soustředěné ve spise Politika nabízejí velmi komplexní teoretickou analýzu povahy politického soužití. Aristotelés se zde pouští do fundamentálního rozboru podstaty politického společenství, zkoumá jeho vznik a identifikuje základní vztahy, které ho vymezují. V rámce řecké diskuse o původu obce Aristotelés jednoznačně formuluje pozici, podle níž je obec nikoli umělým, ale přirozeným společenstvím, k jehož vzniku vede sama přirozenost člověka. Toto přesvědčení filosoficky podkládá antropologickou analýzou základních mezilidských vztahů. Aristotelovo pojetí obce tak poskytlo závažné argumenty proti představám formulovaným nejen v antice, ale i v pozdější době, podle nichž je politické soužití věcí konvence a vzniká za účelem zajištění ochrany a bezpečí. Podle Aristotela obec vytváří prostor pro etické zdokonalování, podobně jako u Platóna je u něj tedy provázána etika a politika. K politické diskusi Aristotelés dále významně přispívá rozborem řady základních pojmů a vypracováním klíčových politických témat, jako je analýza ústavních typů, hledání nejlepšího ústavního uspořádání či rozlišení příčin politické nestability.

CÍLE KAPITOLY

Po prostudování této kapitoly byste měli:● rozumět Aristotelovu výměru občanského společenství a jeho přesvědčení o

přirozené političnosti člověka● umět objasnit jeho klasifikaci ústav● umět charakterizovat jeho představu nejlepšího ústavního uspořádání

KLÍČOVÁ SLOVA

Obec, společenství, občan, politik, domácnost (oikia), přirozenost (fysis), ústava, střední třída, království, aristokracie, politeia, tyranida, oligarchie, demokracie, ctnost / zdatnost (areté), rozbroj (stasis)

7.1 Vymezení politického společenství

Úvodní kapitoly první knihy Politiky vymezují politické společenství, rozlišují různé typy vlády, a především vymezují obec a život v obci jako základní konstituent lidství: obec je přirozený útvar, což Aristotelés dokládá poukazem na dvě spolu související antropologické konstanty: 1) člověk je bytostí nadanou řečí / rozumem (zóon logon

70

echon) a 2) člověk je bytostí přirozeně určenou pro život ve společenství, tedy přirozeně politickou bytostí (zóon politikon). Přirozená političnost člověka vyplývá z toho, že člověk jako jediný má smysl pro spravedlnost a nespravedlnost, pro dobro a zlo, a je schopen toto své porozumění verbalizovat a komunikovat s druhými.

Aristotelés, Politika I, 1252a-1253a1.

Když uvážíme, že každá obec je určitým společenstvím a že každé společenství je utvořeno pro nějaké dobro (neboť všichni konají všechno pro něco, co se jim zdá dobré), stane se zřejmým, že sice všechna společenství směřují k nějakému dobru, ale nejvíce a k nejvýznamnějšímu ze všech dober směřuje společenství, které je ze všech nejvýznamnější a zahrnuje v sobě všechna ostatní. Je to takzvaná obec, občanské společenství. 12

Ti, kdo se domnívají, že být politikem, králem, hospodářem a pánem je totéž, neusuzují správně; neboť jsou přesvědčeni, že se to od sebe odlišuje jen velkým a malým počtem, nikoli však druhem, asi tak, že kdo vládne jen malému počtu, je pánem, kdo většímu, hospodářem, a kdo ještě většímu, politikem nebo králem; jako by se velká domácnost v ničem nelišila od malé obce. Pokud jde o politika a krále, vládne-li někdo sám, je prý králem, avšak vládne-li a podřizuje-li se střídavě podle zásad příslušné nauky, je politikem.

Tato tvrzení však nejsou pravdivá, což se stane zřejmým, když to, co bylo uvedeno, budeme zkoumat metodou postupného rozboru.

Jako je totiž třeba i při jiných zkoumáních rozložit něco složitějšího až na jeho nesložené prvky (neboť to jsou nejmenší části celku), tak i když prozkoumáme, z čeho se obec skládá, lépe uvidíme, čím se uvedené druhy vlády od sebe liší a zda lze něco odborně stanovit o každém z nich.

2.Stejně jako při jiných zkoumáních bude i v tomto případě nejlepším postupem,

budeme-li zkoumat věci od počátku, jak se přirozeně vyvíjejí.Je tedy nutné, aby se nejprve sdružovali ti, kteří nemohou být jeden bez druhého.

Tak se sdružují žena a muž za účelem plození (a to nikoli na základě záměrné volby, nýbrž jako u ostatních živočichů a rostlin z přirozené touhy zanechat po sobě takovou bytost, jakou jsou oni sami). Rovněž ti, kteří jsou svou přirozeností určeni k vládě, sdružují se pro zachování života s těmi, kteří jsou svou přirozeností určeni k ovládání. Neboť ten, kdo je s to svým myšlením předvídat, je svou přirozeností vládce a pán, kdo je však schopen pouze tělesné práce, je určen k ovládání a je svou přirozeností otrok. Proto totéž přináší prospěch pánu i otroku.

Žena a otrok se tedy liší svou přirozeností – příroda totiž nevytváří nic takového jako nožíři delfský nůž, tj. nic tak nuzného, nýbrž vždy jedno pro jedno; každý jednotlivý nástroj přece plní svůj účel nejlépe tehdy, jestliže neslouží k mnohým úkonům, nýbrž jen k jednomu. U barbarů však má žena stejné postavení jako otrok. Příčinou toho je skutečnost, že nemají přirozené vlohy k vládnutí, a tak u nich vzniká společenství otrokyně a otroka. Proto básníci praví:12 Citace z první a druhé knihy Politiky jsou uvedeny v překladu M. Mráze, ostatní úryvky jsou uvedeny v překladu A. Kříže.

71

Řekům slušno nad barbary vlást,čímž vyjadřují, že být barbarem a otrokem je na základě přirozenosti totéž.Z těchto dvou společenství vzniká jako první domácnost, a tak Hésiodos ve své

básni správně řekl:Nejprve pořiď si dům, pak ženu a do pluhu vola.

Vůl totiž chudobným nahrazuje otroka.Společenstvím utvořeným v souladu s přirozeností pro každodenní soužití je tedy

domácnost. Její členy nazývá Charóndas spolustrávníky, Kréťan Epimenidés spolustolovníky.

Prvním společenstvím, které se skládá z více domácností a které není vytvořeno jen pro okamžitou potřebu, je dědina. Zdá se nejpřirozenějším, že dědina byla původně osadou, která vznikla z nějaké domácnosti. Její členy také nazývají někteří „soukojenci“, „dětmi“ a „dětmi dětí“. Proto byly obce nejprve pod královskou vládou a u cizích národů je tomu tak dosud; neboť se tvořily z královských poddaných. Každé domácnosti totiž vládne nejstarší člen jako král a tak je tomu pro příbuznost i v /jejích/ osadách. A to má na mysli Homéros, když říká:

...každý si zákony dává vlastní ženě a dětem…/Kyklópové žili/ totiž roztroušeně, a i lidé za dávných časů tak bydleli. Proto také

všichni tvrdí, že bohové mají krále, poněvadž někteří lidé ještě nyní žijí pod královskou vládou a jiní v ní žili v dávných dobách. A jako připodobňují lidé podoby bohů svým vlastním, tak připodobňují i jejich život svému.

Konečným společenstvím, utvořeným z většího počtu dědin, je obec. Toto společenství již dosahuje – dá-li se to tak říci – hranice plné soběstačnosti, a ačkoli vzniklo pro přežití, trvá pro život dobrý. Proto každá obec existuje na základě přirozenosti, platí-li to i o prvních společenstvích. Obec je totiž jejich konečným cílem a přirozenost je konečný cíl. Neboť konečný stav vývoje každé jednotlivé věci nazýváme její přirozeností, tak například mluvíme o přirozenosti člověka, koně nebo domu. Mimoto účel a cíl je to nejlepší; a soběstačnost je i cílem, i tím nejlepším.

Z toho je tedy zřejmé, že obec existuje na základě přirozenosti, že člověk je svou přirozeností určen k životu v obci a že ten, kdo od přirozenosti, a ne pouze náhodou žije mimo obec, je buď špatný, anebo lepší než člověk, jako ten, o němž řekl Homéros potupná slova:

Je bez bratrství, práva i krbu.Neboť takový člověk je svou přirozeností zároveň chtivý války, protože je jako

osamělý kamínek ve hře.Je také zjevné, proč je člověk určen pro život v obci ve větší míře než každá včela

a každý stádní živočich. Příroda totiž, jak tvrdíme, nečiní nic bezúčelně. Avšak ze živočichů má řeč pouze člověk. Hlas je ovšem znamením bolesti a slasti, a proto ho mají i jiní živočichové (neboť jejich přirozenost dospěla k tomu, že mají pocit bolesti i slasti a že si to navzájem oznamují). Řeč je však určena k tomu, aby objasňovala, co je prospěšné a co škodlivé, a tedy i co je spravedlivé a co nespravedlivé. Je to totiž zvláštností člověka proti ostatním živočichům, že jedině on má smysl pro dobro a zlo, pro to, co je spravedlivé a co nespravedlivé, a pro podobné věci; společenství v těchto věcech vytváří domácnost a obec.

72

A obec je také na základě přirozenosti původnější než domácnost a než každý z nás. Neboť celek je nutně původnější než jeho části; zruší-li se totiž celek, nebude už ani noha, ani ruka, leda podle jména, jako když někdo mluví o ruce z kamene jako o ruce; jen v tom smyslu bude mrtvá ruka ještě rukou. Každá věc je přece určena svým úkolem a svou způsobilostí, a když již není taková, nesmí se o ní říkat, že je táž, nýbrž jen, že je stejnojmenná.

Je tedy zjevné, že obec existuje na základě přirozenosti a že je původnější než jednotlivec. Není-li totiž jednotlivec sám soběstačný, bude k obci v témž poměru, v jakém jsou jiné části k celku. Kdo však nemůže žít ve společenství anebo pro svou soběstačnost ničeho nepotřebuje, není částí obce a je buď zvíře nebo bůh.

Ve všech lidech je tedy na základě přirozenosti pud k takovému společenství a ten, kdo je založil jako první, je původcem největších dober. Neboť jako je dokonalý člověk nejlepší živou bytostí, tak je i nejhorší ze všech, žije-li mimo zákon a právo. Nejhorší je totiž bezpráví, které je vybaveno prostředky. Člověk se rodí vybaven praktickou rozumností a ctností, může jich však velmi snadno užívat k opačným účelům. Proto bez ctnosti je bytostí nejbezbožnější a nejdivočejší a v pohlavních požitcích a jídle nejhorší. Spravedlnost však patří k obci, neboť řádem občanského společenství je právo, a spravedlnost je rozhodováním o tom, co je podle práva.

7.2 Struktura obce a základní vztahy v obci

Ukázka navazuje na předchozí rozlišení základních vztahů definujících lidské soužití, totiž vztahů „vládnoucí – ovládaný“, „muž – žena“, a zaměřuje se na rozbor těchto vztahů v rámci útvaru, který je prvotní složkou obce, tj. domácnosti (oikia). V obsáhlé analýze Aristotelés dále konfrontuje pozice zastánců a odpůrců přirozené povahy otroctví a filosoficky podkládá argumenty, které lze z obou stran vznést.

Aristotelés, Politika I, 1253b-1255b3.

Protože je již zřejmé, z kterých částí se obec skládá, je teď třeba promluvit nejprve o vedení domácnosti; neboť každá obec se skládá z domácností. Vedení domácnosti má zase složky shodné s těmi, z nichž se skládá domácnost. Úplná domácnost se skládá z otroků a z lidí svobodných.

Protože však každá věc se má prozkoumat nejprve ve svých nejmenších složkách, a prvotními a nejmenšími složkami domácnosti jsou pán a otrok, manžel a manželka, otec a děti, musíme asi nejprve uvažovat o těchto třech vztazích a tázat se, co každý z nich je a jaký má být.

Je to vztah mezi pánem a otrokem, mezi manželi – pro svazek mezi ženou a mužem nemáme zvláštní pojmenování – a mezi otcem a dětmi – ani ten totiž nemá zvláštní jméno. Zabývejme se tedy těmito třemi vztahy, které jsme uvedli. Je však ještě jakási složka, o níž jedni soudí, že spadá vjedno s vedením domácnosti, a druzí, že je jeho nejdůležitější částí. Musíme však zkoumat, jak to s ní je. Mám na mysli takzvané výdělečné umění.

73

Nejprve však promluvme o pánu a otroku, abychom poznali to, co zde slouží nutné potřebě, a zda o tom snad můžeme získat nějaký lepší názor, než jsou dosavadní domněnky. Jedni se totiž domnívají, že vláda pána nad otroky spočívá v určitém vědění a že vedení domácnosti, vláda nad otroky, řízení obce a královská vláda je totéž, jak jsme řekli již na počátku; druzí naopak míní, že vláda pána nad otroky je proti přirozenosti (jeden je totiž otrokem a druhý svobodným podle zákona, avšak na základě přirozenosti tu prý není žádný rozdíl), a proto není spravedlivá, neboť je založena na násilí.

4.Protože majetek je složkou domácnosti a získávací umění složkou vedení

domácnosti (neboť bez nutných věcí nelze žít, natož žít dobře) a protože pro jednotlivá umění a řemesla musí být po ruce vhodné nástroje, má-li se úkol dokonale splnit, platí to i o hospodáři. Z nástrojů jsou jedny neoduševnělé, druhé oduševnělé (např. pro kormidelníka je kormidlo neoduševnělým nástrojem, pomocný kormidelník nástrojem oduševnělým; neboť pomocník v uměních a řemeslech je druh nástroje). Tak i jednotlivá věc z majetku je nástrojem k životu a celý majetek je množstvím takových nástrojů a otrok je jakousi oduševnělou částí majetku; každý pomocník je jakoby nástrojem k užívání nástrojů.

Kdyby totiž každý nástroj dovedl na rozkaz nebo již s předvídáním rozkazu splnit svůj úkol, jak se vypravuje o Daidalových sochách nebo o Héfaistových trojnožkách, o nichž básník říká, že samy vcházely do sněmu bohů, kdyby člunky samy tkaly a paličky hrály na kitharu, nepotřebovali by stavitelé pomocníků, ani páni otroků.

To, co se obvykle nazývá nástroji, jsou vlastně nástroje výroby, majetek je však nástrojem konání. Člunku se nejen užívá, ale vyrábí se jím i něco jiného, šatů a lehátka se však jen užívá. Mimoto, poněvadž se výroba a konání od sebe co do druhu liší a oboje potřebuje nástrojů, musí být i mezi jejich nástroji týž rozdíl. Život je však konání, a nikoli výroba. Proto i otrok je pomocníkem ve věcech, které se týkají konání.

Jednotlivou věc z majetku chápeme jako část celku. Část totiž není jen částí něčeho jiného, nýbrž mu zcela náleží, a tak je tomu i s jednotlivou věcí z majetku. Proto je pán pouze pánem otroka, ale nenáleží mu, otrok je však nejen otrokem pána, ale také mu zcela náleží.

Z toho je tedy zřejmé, jaká jest přirozenost otroka a jaký je jeho význam. Neboť ten, kdo je sice člověk, ale na základě přirozenosti nenáleží sobě, nýbrž jinému, je tak na základě přirozenosti otrok; jinému však náleží ten, kdo jako člověk je jednotlivou věcí z majetku. Jednotlivá věc z majetku je však nástrojem konání a je oddělená od toho, kdo jí používá.

5.Dále musíme zkoumat, zda je někdo na základě přirozenosti takový, či nikoli, a

zda být otrokem je pro někoho lepší a spravedlivé, či není, anebo zda vůbec každé otroctví je proti přirozenosti.

Není obtížné o tom jak teoreticky uvažovat, tak se i poučit ze skutečnosti.Vládnout a podřizovat se vládě náleží totiž nejen k věcem nutným, ale i

k prospěšným. Některé bytosti jsou hned od narození rozděleny tak, že jedny jsou určeny k tomu, aby se podřizovaly, druhé k tomu, aby vládly. Je také mnoho druhů

74

těch, kteří vládnou, a těch, kteří se podřizují vládě (vždy je lepší ta vláda, jíž se podřizují lepší bytosti, např. vláda nad člověkem je lepší než nad zvířetem; neboť to, co vykonávají lepší bytosti, je lepší dílo; a kde jeden vládne a druhý se podřizuje, je to jejich společný výkon).

Vždyť ve všem, co se skládá z více částí, ať již soumezných, nebo oddělených, a vytváří společnou jednotu, se objevuje něco, co vládne, a něco, co se podřizuje, a tak je tomu u oduševnělých bytostí na základě celé jejich přirozenosti. Ale i u toho, co nemá účast na životě, se objevuje určitá vláda, např. u harmonie. To je však asi předmětem jiného zkoumání.

Živočich se v prvé řadě skládá z duše a těla, přičemž duše na základě přirozenosti vládne a tělo se podřizuje. To, co je na základě přirozenosti, musíme však zkoumat spíše na věcech, které jsou ve svém přirozeném stavu, ne ve stavu porušeném. Proto zde musíme uvažovat o člověku, který je v nejlepším tělesném a duševním stavu, neboť u něho se projeví tento poměr jasně. U těch, kteří jsou špatní nebo ve špatném stavu, by se totiž často mohlo stát, že tělo vládne duši, a to právě pro jejich špatný a nepřirozený stav.

U živočichů tedy můžeme, jak jsme již řekli, nejprve pozorovat vládu pána a politika. Duše totiž vládne tělu jako pán, rozum žádostivosti jako politik nebo jako král. Z toho je zřejmé, že je v souladu s přirozeností a prospěšné, vládne-li tělu duše, a vládne-li citové složce rozum a to, co se v této složce podílí na rozumu; naproti tomu rovný nebo opačný poměr mezi nimi by byl škodlivý pro ně všechny.

Tentýž poměr je mezi člověkem a ostatními živočichy; ochočená zvířata jsou totiž svou přirozeností lepší než divoká, a pro ně všechna je lepší, vládne-li jim člověk, neboť to se děje pro jejich zachování.

I mužské pohlaví se má k ženskému tak, že ono je svou přirozeností mocnější a toto slabší, a tak ono vládne a toto se mu podřizuje.

Tak tomu musí být mezi všemi lidmi. Ti, co se liší od druhých natolik, jako duše od těla a člověk od zvířete (takový rozdíl je u všech, jejichž úkol spočívá ve využívání tělesných sil, a to je u nich to nejlepší, co mohou vykonat), jsou na základě přirozenosti otroky, pro něž je lepší, aby byli podrobeni takové vládě jako v právě uvedených příkladech. Neboť svou přirozeností je otrokem ten, kdo může náležet jinému (a proto mu i náleží) a kdo se podílí na rozumu jen tak, že ho vnímá /u jiných/, ale sám ho nemá. Jiní živočichové /slouží tak, že/ nevnímají rozum, ale vykonávají pomocné práce podle smyslových dojmů. I svou užitečností se od sebe liší jen málo; jedni i druzí, otroci i ochočená zvířata nám svou tělesnou prací pomáhají uspokojovat nutné potřeby.

Příroda tedy záměrně vytváří rozdíl mezi těly svobodných lidí a otroků; jedna činí silnými k potřebné námaze, druhá štíhlými a nevhodnými k takové tělesné práci, ale vhodnými pro politický život (ten se dělí na činnost ve válce a v míru). Často se však stává i opak, že jedni mají jen těla svobodných mužů, druzí jejich duše. Pak je ovšem zřejmé toto: kdyby jen tělesný rozdíl /mezi lidmi/ byl tak velký, jako je u soch bohů, všichni by prohlásili, že ti, kdo takto zaostávají za jinými, zasluhují, aby byli jejich otroky. A jestliže je to pravda, pokud jde o tělo, bude toto rozlišení v případě duše ještě oprávněnější; vidět krásu duše však není tak snadné jako krásu těla. Je tedy zřejmé, že někteří jsou na základě přirozenosti svobodní a jiní otroky, pro něž je prospěšné i spravedlivé, aby sloužili.

75

6.Není však těžké poznat, že i ti, kteří tvrdí opak, usuzují z jistého hlediska správně.

Výrazů „otročit“ a „otrok“ se totiž užívá ve dvou významech. Neboť někdo je otrokem a také otročí podle zákona. Takovým zákonem je jakási dohoda, podle níž to, co bylo ve válce přemoženo, patří přemožitelům. Ovšem mnozí z těch, kteří se zabývají zákony, obviňují toto právo z protizákonnosti právě tak, jako se obviňuje řečník, protože prý by bylo hrozné, kdyby přemožený měl být otrokem a podřízeným toho, kdo ho může přemoci a předčí ho silou. A tak i mezi moudrými lidmi jsou jedni toho mínění, druzí zase onoho.

Příčinou tohoto sporu a tím, co způsobuje, že se názory rozcházejí, je toto: ctnost, je-li vybavena prostředky, je v jistém smyslu nejvíce schopna něco přemoci, a to, co vítězí, vyniká také vždy nějakým dobrem, takže se zdá, že síla není bez ctnosti a že spor se zde týká jen ospravedlnění (proto je pro jedny spravedlnost dobrou vůlí, kdežto pro druhé není ničím jiným než vládou silnějšího). Když se však tato pojetí od sebe oddělí, pak dalšímu tvrzení, že nemá vládnout a být pánem ten, kdo je ctnostnější, chybí průkazná síla a přesvědčivost.

Souhrnně řečeno, někteří v domnění, že se přidržují určitého práva (zákon je totiž určité právo), pokládají otroctví způsobené válkou za spravedlivé, ale současně to popírají. Důvod k válce totiž může být nespravedlivý, a tak snad nebude nikdo tvrdit, že ten, kdo otročí nezaslouženě, je otrokem. Kdyby tomu tak nebylo, tak ti, kteří jsou uznáváni za nejurozenější, mohli by se stát otroky a potomky otroků, pokud by byli náhodou zajati a prodáni do otroctví. Proto je zastánci tohoto názoru nechtějí nazývat otroky, nýbrž tak nazývají jen barbary. Ale když je takto nazývají, nesměřují k ničemu jinému než právě k tomu, co jsme na začátku nazvali otroctvím na základě přirozenosti; neboť potom musí uznat, že někteří lidé jsou otroky všude, druzí nikde.

Stejně je tomu i s urozeností; sebe totiž pokládají za urozené nejen doma, nýbrž i všude jinde, barbary však jen v jejich domově, jako by jedna urozenost a svoboda platily naprosto, druhé nikoli, jak také říká Theodektova Helena:

Když po rodičích božského jsem původu,kdo otrokyní zvát mne by se odvážil?

Říkají-li však toto, nerozlišují otroka od svobodného člověka a urozené od neurozených podle ničeho jiného než podle ctnosti a špatnosti. Domnívají se totiž, že jako se z člověka rodí člověk a ze zvířete zvíře, tak že se i z dobrých lidí rodí člověk dobrý. To sice příroda chce často činit, ale nemůže toho vždy dosáhnout.

Je tedy zřejmé, že tento spor má svůj určitý důvod a že nejsou vždy jedni lidé na základě přirozenosti otroky a druzí svobodní, a také je zřejmé, že takový rozdíl existuje v některých případech, kdy je prospěšné, aby jeden byl otrokem a druhý pánem; jeden se musí podřídit vládě a druhý vládnout tak, jak to odpovídá jejich přirozenosti, což vede i k vládě pána nad otrokem. Špatná vláda však nepřináší prospěch ani jedné straně (neboť pro část i pro celek, pro tělo i pro duši, je prospěšné totéž a otrok je určitou částí svého pána, jakousi jeho oduševnělou částí, oddělenou od jeho těla). Proto je pro otroka i pro pána prospěšné určité vzájemné přátelství, pokud jsou v tomto postavení na základě přirozenosti. Pokud však nejsou v tomto postavení na základě přirozenosti, nýbrž jen na základě zákona a přinucení, platí opak toho, co jsme řekli.

76

7.3 Výměr občanství

Pro Řeky je charakteristické personální pojetí státu, to znamená, že stát pro ně není nějakou abstraktní entitou, ale stát jsou jeho občané. Proto se Aristotelés ve svém výkladu polis obrací k otázce, kdo je občan a jak lze vymezit občanství.

Aristotelés, Politika III, 1274b-1276a1.

Ten, kdo chce uvažovati o ústavě, co jest a jaká jest, musí asi především uvažovati o obci samé a zkoumati, co je obec. Dosud totiž není v tom jednoty, neboť jedni tvrdí, že obec učinila to a ono, druzí však, že nikoli obec, nýbrž oligarchie nebo tyran. Vidíme však, že se veškera činnost politikova a zákonodárcova týká obce a že ústava jest určitý řád těch, kteří v obci bydlí.

Ježto pak obec jest složeninou jako každý jiný celek, který se skládá z mnohých částí, jest zřejmo, že musíme nejprve uvažovati o občanu; vždyť obec jest jakési množství občanů. A tak jest nutno uvažovati o tom, kdo má býti nazýván občanem a co jest občan. Neboť ani v otázce pojmu občana nebývá často jednoty; nejmenují totiž všichni souhlasně téhož člověka občanem; často ten, kdo jest občanem v demokracii, není občanem v oligarchii.

Nebudeme si tu ovšem všímati těch, kteří toho názvu dosáhli nějakým jiným způsobem, například ti, jimž občanské právo bylo uděleno. Skutečný občan však není občanem proto, že někde bydlí – vždyť i metoikové a otroci mají s  ním společné bydliště -, ani ti nejsou ještě občany, kteří mají podíl v právech tak, že jednak podstupují pokutu, jednak vedou při – neboť to náleží také těm, kteří mají účast v právech jenom podle smlouvy; i to v takových smlouvách bývá; místy nemají v tom úplně podílu ani metoikové, nýbrž musí míti ochránce, takže jejich účast ve společenství toho druhu jest poněkud nedokonalá -, ale jako děti, které pro své mládí ještě nejsou zapsány mezi občany, a jako starce, kteří jsou již občanských povinností zproštěni, musíme sice v jistém smyslu nazývati občany, ne však prostě a zcela, nýbrž jedny s přídavkem „nedospělí“, druhé s přídavkem „zestárlí“ anebo tak nějak – na tom nezáleží, ježto jest jasno, co míníme. Přihlížíme tu totiž k pojmu občana prostě, proti němuž není žádné takové námitky, která by vyžadovala opravného přídavku, poněvadž by takové otázky mohly býti dány a musely býti řešeny také se zřením k těm, kteří pozbyli občanských práv, a se zřetelem k vyhnancům.

Pojem občana prostě se neurčí podstatněji žádným jiným znakem než tím, že má účastenství v soudu a ve vládě. Z úřadů pak jedny jsou rozděleny podle času, takže některé spravovati dvakrát tatáž osoba vůbec nemůže anebo jen po uplynutí určité lhůty; u jiných jest čas neurčitý, například u porotců a členů sněmu. Tudíž mohlo by se snad říci, že členové těchto sborů nejsou ještě vládnoucími osobami, ani že proto nemají účast v řízení obecních věcí; a přece by bylo směšno, kdyby se lidem, kteří spolurozhodují o nejdůležitějších záležitostech, upírala vládní moc. Než řekněme, že na tom nezáleží; běží tu jen o jméno. Neboť společný pojem pro člena poroty a

77

sněmu nemá zvláštního jména, jímž by se oba měli nazývati. Pro rozlišení nazveme je úřadem neurčitým. I pokládáme za občany ty, kteří v něm mají účast.

To by tedy byl asi pojem občana, jenž se tak hodí na všechny, kteří se nazývají občany; nesmíme však zapomínati, že v předmětech, u nichž podměty se liší druhem, takže jeden z nich jest prvním, jiný druhým, jiný pak dalším, buď vůbec, jako v takových, není společného znaku, anebo jen nepatrně. Vidíme pak, že se ústavy liší druhem, a jedny jsou pozdější, jiné dřívější; pochybené totiž a výstřední nutně jsou pozdější než bezvadné – co míníme výstředními, bude objasněno později. A tak i občan musí býti v každé ústavě jiný. Pročež občan, jak jsme jej vymezili, bude jím nejspíše v demokracii, v ostatních ústavách může jím sice býti, ale nemusí. V některých totiž lid nemá žádné moci, ani tu nebývají pravidelné sněmy, nýbrž jen mimořádné schůze rady, pře pak podle předmětu vyřizují různé úřady, například v Lakedaimonu pře smluvní rozsuzují efoři, každý jinou, hrdelní geronti, a jiné snad zase jiný úřad. Rovněž tak i v Karchédonu; neboť určité úřady vyřizují všechny pře.

Ale onen výměr občana můžeme poopraviti. V ostatních ústavách totiž není sněmovníkem nebo porotcem ten, kdo náleží k onomu neurčitému úřadu, nýbrž ten, kdo má určité úřední oprávnění; z těchto pak se všem nebo některým svěřuje poradnictví a soudnictví buď ve všem nebo jenom v něčem. Z toho jest tedy patrno, co jest občan: Kdo se totiž může účastniti úřadu poradního nebo soudního, toho již nazýváme občanem té obce, obcí pak, prostě řečeno nazýváme množství těchto občanů, které si dostačuje s samostatnému životu.

2.Pro praxi se však za občana označuje ten, kdo pochází z obou rodičů občanů a ne

pouze jednoho, například z otce nebo matky, jiní tu však vyžadují ještě více, například důkazu, že dva nebo tři anebo ještě více předků bylo občany. Když se však pojem občana určuje tímto způsobem, přátelsky a povrchně, jsou někteří v nesnázi, jak potom ten třetí nebo čtvrtý předek má býti občanem. Na to dal odpověď Gorgiás z Leontín, jednak snad v rozpacích, jednak v ironii: jako prý moždířem je to, co zhotovil výrobce moždířů, tak prý i Lárísany jsou ti, které jimi mistři učinili; neboť někteří prý jsou výrobci larisanů. Ale věc jest jednoduchá. Jestliže totiž podle uvedeného výměru měli účast ve správě obce, byli občany; vždyť přece není možno určení, podle něhož by otec a matka měli býti občany, vztahovati až na první osadníky a zakladatele.

Ale snad nesnadnější jest ještě otázka u těch, kteří nabyli občanství změnou ústavy, jak to například v Athénách učinil Kleisthenés po vypuzení tyranů; zařadil totiž do fýl mnoho cizinců a podružných metoiků. Ale u nich nebudí pochybnost otázka, kdo jest občanem, nýbrž zda jest jím právem, nebo neprávem. Ale kromě toho by se ještě někdo mohl tázati, zdali ten, kdo není občanem právem, není občanem vůbec, poněvadž „neprávem“ a „nesprávně“ má v podstatě tentýž význam. Ježto však vidíme, že někteří neprávem vládnou, o kterých sice řekneme, že vládnou, ale ne právem, a poněvadž pojem občana se určuje znakem jisté vládní moci – neboť jak jsme řekli, občanem jest ten, kdo má účast v takové správě -, jest zjevno, že i tito musí být zváni občany, otázka však, zda právem, nebo neprávem, souvisí s otázkou dříve uvedenou.

78

7.4 Problém změny zákona

Aristotelés reflektuje problematiku spjatou s povahou zákona, konkrétně problém aplikace obecného zákona na konkrétní a vždy jedinečné situace. V této souvislosti se vyslovuje k otázce možné změny zákona a upozorňuje jak na možné přínosy, tak na nebezpečná rizika, kterou mohou být se změnou zákonů spojena. Povšimněte si, jaké kritérium stanoví pro posouzení toho, zda je vhodné nevyhovující zákon pozměnit, či ponechat.

Aristotelés, Politika 1268b-1269aKdyž jsme se již zmínili o této otázce, bude lepší pojednat o ní ještě trochu

podrobněji. Jak jsme totiž již řekli, věc je nejistá a mohlo by se zdát, že změna je lepší. V jiných oborech vědění skutečně změny prospěly, např. změny proti zděděným zvyklostem v lékařství a právě tak v gymnastice a vůbec ve všech uměních a dovednostech, takže, když musíme pokládat politické umění za jeden z takových oborů, je zřejmé, že i pro něj nutně platí totéž.

Někdo by mohl říci, že svědectví o tom poskytuje sama skutečnost. Staré zákony jsou totiž příliš jednoduché a barbarské. Vždyť i Řekové chodili stále se zbraní a jeden od druhého si kupovali ženy, a to, co se ze starých ustanovení někde dosud zachovalo, je zcela prostomyslné, jako například v Kymě je zákon o vraždě, podle něhož obžalovaný z vraždy je vinen, když žalobce uvede určitý počet svědků ze svého příbuzenstva.

Obecně lze říci, že všichni lidé nehledají to, co je zděděno po předcích, nýbrž to, co je dobré. Je pravděpodobné, že první lidé, ať již se zrodili ze země nebo se zachránili po nějaké katastrofě, se podobali dnešním prostým lidem, jak se to také vypráví o těch, co se zrodili ze země, takže by bylo nemístné setrvávat na jejich názorech.

Kromě toho je lepší neponechávat beze změny ani psané zákony. Podobně jako u jiných umění nelze ani u politického uspořádání zaznamenat všechno do podrobností. Písemně je třeba zaznamenat to, co platí obecně, konání se však týká jednotlivého.

Z toho je tedy zřejmé, že některé zákony se musí v určité době změnit. Když však pozorujeme tuto věc z jiného hlediska, zdá se, že je zapotřebí velké opatrnosti. Přináší-li totiž změna jen malé zlepšení a platí-li, že je špatné zvykat lidi na snadné rušení zákonů, mají se jednotlivé chyby zákonodárců a vládců zřejmě ponechat bez opravy. Změnou zákonů se totiž neprospěje tolik, kolik se uškodí tím, že si lidé zvyknou neposlouchat vládce.

Nesprávný je také příklad o uměních; neboť není totéž měnit umění a zákon. K respektování zákona totiž nevede žádná jiná síla než zvyk a ten vzniká dlouhou dobu, takže lehkomyslné nahrazení zavedených zákonů jinými a novými může moc zákona jako takového oslabit.

A konečně, připustíme-li, že se mají zákony měnit, mají se měnit všechny a v každé ústavě či nemají? A smí je měnit kdokoli, nebo jen určití lidé? V tom je totiž velký rozdíl. Proto odložme zatím toto zkoumání, neboť je vhodnější pro jinou příležitost.

79

7.5 Typologie ústav

Aristotelés se podobně jako jeho předchůdci zabývá typologií ústav. Ve svém rozvrhu uplatňuje dvě klasifikační hlediska – prvním je počet vládnoucích (jeden, několik, mnoho), druhým je to, zda vládci vládnou s ohledem na společný zájem, nebo s ohledem na své partikulární zájmy. Aplikací těchto kritérií dospívá Aristotelés k rozlišení tří typů správných a tří typů zhoršených ústav.

Aristotelés, Politika 1279a-bPoněvadž ústava a správa znamená totéž, a správa jest nejvyšší mocí obcí, jest

nutně nejvyšším vládcem buď jeden nebo několik málo mužů anebo množství; kdykoli vládne jeden nebo několik anebo množství pro obecný prospěch, jsou to nutně ústavy správné, ústavy však, které hledí vlastního prospěchu jednoho nebo několika málo mužů nebo množství, jsou zhoršenými odrůdami. Buď se totiž příslušníci obce nesmějí nazývat občany, anebo musí míti účast v jejím prospěchu.

Z monarchie tu, která hledí obecného prospěchu, nazýváme obyčejně královstvím, vládu několika málo mužů, jichž je více než jeden, aristokracií – buď proto, že v ní vládnou nejlepší mužové, anebo proto, že hledí nejlepšího prospěchu obce a jejích příslušníků -, a kdykoli správu života v obci pro obecný prospěch vede množství, nazývá se zřízení jménem, které jest společné všem ústavám, totiž políteií. Děje se to zcela důvodně. Jeden totiž nebo několik málo mužů může snadno ctností vynikati, aby jich však více bylo dokonalých v každé ctnosti, jest již nesnadno – leda ještě zpravidla ve vojenské; neboť ta vzniká v množství; proto v takové ústavě nejvyšší moc má branné obyvatelstvo a občany jsou ti, kteří mají zbraň.

Odrůdami uvedených ústav jsou tyto: tyranida jest odrůdou království, oligarchie aristokracie a demokracie políteie. Neboť tyranida jest samovládou, která hledí prospěchu samovládcova, oligarchie prospěchu zámožných a demokracie prospěchu chudých; ale cíl obecného prospěchu nemá žádná z nich.

Aristotelés, Politika IV, 1293b-1294aPolíteia totiž, prostě řečeno, jest směsí oligarchie a demokracie. Políteiemi se

obyčejně nazývají ústavy, které se kloní k demokracii, ty pak, které se kloní více k oligarchii, aristokraciemi, protože s větší zámožností bývá také spíše spojeno vzdělání a urozenost. Mimoto, jak se zdá, zámožní mají již to, pro co se lidé nespravedliví dopouštějí bezpráví; proto také bývají nazýváni muži šlechetnými a váženými. Ježto tedy aristokracie chce zjednati převahu nejlepším občanům, říká se i o oligarchiích, že se skládají více z lidí šlechetných a ctnostných.

Zdá se však věcí nemožnou, aby zákonitý řád měla obec, která není spravována muži nejlepšími, nýbrž špatnými, podobně pak také, aby nejlepšími byla spravována ta obce, která nemá zákonitého řádu. Zákonitý řád nezáleží v tom, že jsou dány dobré zákony, jichž se neposlouchá. Proto zákonitým řádem jest rozuměti jednak to, že se daných zákonů poslouchá, a jednak to, že zákony, pod nimiž se žije, jsou dány dobře – jest totiž možno poslouchati také zákonů, které jsou dány špatně. Tu však

80

jsou dvě možnosti: buď jsou pro občany co možno nejlepší, anebo nejlepší prostě. Podstata aristokracie se zdá býti především v tom, že podmínkou k dosažení úřadů jest ctnost; neboť znakem aristokracie jest ctnost, oligarchie bohatství a demokracie svoboda – skutečnost, že při usneseních rozhoduje většina hlasů, vyskytuje se ve všech. Neboť i v oligarchii i v aristokracii i v demokracii rozhoduje to, na čem se usnesla většina účastníků správy obce.

Ve většině obcí se tedy skrývá druh políteie; neboť mají zření jen ke spojení zámožných a chudobných, bohatství a svobody; vždyť skoro všude, jak se zdá, zámožní se pokládají za muže opravdu ctnostné. Ježto však jsou tři vlastnosti, jež vedou spor o rovnost ve správě obce, svoboda, bohatství a ctnost – neboť čtvrtá, která se nazývá urozeností, pojí se k těmto dvěma: urozenost totiž jest starobylé bohatství a ctnost -, jest zřejmo, že směs těch dvou, zámožných a chudobných, je třeba zváti políteií, směs pak všech tří především aristokracií – vyjímajíc aristokracii pravou a první.

7.6 Nejlepší ústava

Aristetelovy úvahy o nejlepším zřízení vyplývají z jeho představy o účelu polis. Tím je dosažení dobrého života, takže nejlepší ústavní zřízení je takové, které tento účel naplňuje. Aristotelés popisuje dva druhy nejlepšího zřízení, královskou vládu a aristokracii, které jsou v souladu se zákonem. Oba typy vlády naplňují požadavek, že v nejlepším státě musí vládnout nejlepší. S přihlédnutím k reálné situaci, v níž se každodenní politika nachází, Aristotelés nicméně také zvažuje, které ústavní zřízení je reálně nejvhodnější pro většinu lidí a obcí. Pro takové zřízení má jméno politeia. Politeia je směsí oligarchických a demokratických principů a institucí, pro niž je charakteristické, že v ní vládne „střední třída“, tj. převaha těch, kteří mají nevelký nebo průměrný majetek a kteří jakožto hoplíté (těžkooděnci) tvoří jádro vojenské moci obce. Charakteristikami politeie se zabývají vybrané ukázky.

Aristotelés, Politika, IV 1288b-1289b1.…

A tak jest zjevno, že téže vědě náleží také vyšetřiti, která ústava jest nejlepší a jaká by asi nejvíc vyhovovala jejímu přání, kdyby nebylo žádné vnější překážky, a která se komu hodí – neboť mnohým jest snad nemožno, aby dosáhli nejlepší, proto dobrý zákonodárce a politik má znáti jak ústavu, která jest naprosto nejlepší, jak i tu, která jest nejlepší za daných poměrů -, a za třetí také předpokládanou – neboť jest třeba uměti prozkoumati i danou, jak by od začátku měla býti zřízena, a když se to stalo, jak by se nejdéle mohla udržeti; míním například, kdyby v některé obci nebyla nejlepší ústava, ani neměla potřebných prostředků k svému trvání, ani nebyla tak dobrá, jak bylo možno za daných okolností, nýbrž nějaká špatnější -, a kromě toho všeho jest třeba znáti, která se se všem obcím nejlépe hodila.

Tu ti, kteří vyslovují názor o ústavě, i když jinak mluví správně, přece většinou chybují v tom, co je potřebné. Neboť jest třeba uvažovati nejen o tom, která jest nejlepší, nýbrž také, která jest možná, a rovněž, která by se dala snadněji zavést a

81

upotřebiti pro všechny. Nyní však jedni hledají jen nejdokonalejší a takovou, která potřebuje mnoho vnějších příznivých podmínek, druzí sice mluví o takové, která je obecně uskutečnitelnější, ale zamítají ústavy dané a vychvalují lakónskou nebo nějakou jinou; jest však třeba navrhnouti takový řád, který se snadno podle daných podmínek bude chtíti a moci zavésti, ježto to není malá práce ústavu opraviti anebo ji od počátku zřizovati, zrovna jako přeučování anebo začáteční učení; proto politik kromě uvedených věcí musí také dovésti daným ústavám pomoci, jak bylo řečeno i dříve. To jest však nemožné tomu, kdo nezná, kolik jest druhů ústav. Někteří setotiž domnívají, že jest jedna demokracie a jedna oligarchie; ale to není pravda. I nesmějí mu býti neznámy rozdíly a počet ústav a rozmanité způsoby jejich složení.

Právě toto poznání jej musí vésti také k poznání, které zákony jsou nejlepší a které se hodí každé ústavě. Neboť zákony se musí říditi ústavami a také se všechny jimi řídí, ale ne ústavy zákony. Ústava totiž jest řád pro obce, co se týče úřadů a způsobu jejich rozdělení, a určuje, která jest svrchovaná moc v obci a který jest cíl jednotlivého společenství. Zákony však, odděleny od ústavních určení, jsou pravidlem, podle něhož vládnoucí mají vládnouti a dávati pozor na jejich přestupníky. Jest tedy zjevno, že při dávání zákonů jest nutno znáti rozdílné druhy každé ústavy a jejich počet; neboť není možno, aby tytéž zákony prospívaly všem oligarchiím a všem demokraciím, ježto jest jich více druhů a ne jenom jedna demokracie ani jen jedna oligarchie.

2.Poněvadž jsme v první části svého zkoumání o ústavách rozlišili tři správné

ústavy, království, aristokracii a políteiu, a tři jejich odrůdy, tyranidu jako odrůdu království, oligarchii jako odrůdu aristokracie a demokracii jako odrůdu políteie, a o aristokracii a o království jsme promluvili – neboť činiti předmětem zkoumání nejlepší ústavu jest totéž, jako mluviti o těchto jménech; každá z nich totiž chce spočívati na ctnosti, která jest zároveň zevně opatřena vším potřebným – a poněvadž jsme mimoto také již určili, čím se liší od sebe aristokracie a království, a uvedli jsme, kdy se má zřízení pokládati za království, zbývá pojednati o ústavě, která se tak nazývá společným jménem (políteiá), a potom také o ostatních ústavách, o oligarchii, demokracii a tyranidě.

Jest tedy i tu zřejmo, která z těchto odrůd jest nejhorší a která z nich jest na druhém místě. Neboť nejhorší musí býti odrůdou ústavy, která jest první a v nejvyšší míře božská, království se však, není-li to pouhé jméno bez veškeré skutečnosti, zakládá na vynikající převaze kralující osoby; a tak tyranida, jako nejhorší ústava nejvíce jest vzdálena od pojmu ústavy, na druhém místě pak jest oligarchie – neboť aristokracie jest od této ústavy velmi vzdálena – a nejmírnější jest demokracie.

Rovněž tak se o tom vyslovil již jeden z našich předchůdců, ač z jiného hlediska než my. Soudil totiž, že ze všech ústav, pokud jsou dobré, například dobré oligarchie atd., demokracie jest nejhorší, ze špatných však nejlepší; my však tvrdíme, že tyto ústavy jsou vůbec pochybené, i není správné říkati, že jedna oligarchie jest lepší než druhá, nýbrž jenom, že jest méně špatná.

Ale zanechejme takového posudku! Nejprve musíme určiti, kolik jest rozdílů mezi ústavami, když jest více druhů demokracie a oligarchie, potom, která po nejlepší ústavě jest nejobecnější a nejžádoucnější a je-li ještě nějaká jiná aristokratická a dobře sestavená, ale většině obcí se hodící, která to jest, dále ještě, která z ostatních ústav komu jest žádoucí – neboť snad pro jedny jest demokracie nutnější než oligarchie, pro druhé však tato jest nutnější než ona -, nato, jak si má počínati ten,

82

kdo chce tyto ústavy zaváděti, míním jednotlivé druhy demokracie jako také oligarchie; a konečně, když se o tom všem stručně zmíníme, musíme se pokusiti o to, abychom dokázali, v čem jest zánik a v čem udržování ústav jak vůbec, tak každé zvlášť a z jakých příčin to nejvíce vzniká.

Aristotelés, Politika IV, 1295a-1296b11.

Která ústava však jest nejlepší a který život jest nejlepší pro většinu obcí a většinu lidí, když nerozhoduje ani ctnost, která přesahuje síly obyčejného člověka, ani vzdělání, které vyžaduje přirozených vloh i prostředků, jež poskytuje štěstí, ani ústava podle přání zbudovaná, nýbrž život, jejž může vésti většina lidí, a ústava, která by vyhovovala většině obcí? Neboť i takzvané aristokracie, o nichž jsme právě mluvili, jsou mimo dosah většiny obcí, anebo jsou příbuzné takzvané políteii – proto jest o obou mluviti jako o jedné.

Rozhodnutí o všech těchto otázkách se zakládá na stejných zásadách. Neboť je-li zásada, kterou jsme určili v Etice správná, že blažený život jest v uskutečňování ctností, jemuž nic nepřekáží, a že ctnost jest středem, tak musí i život, který zachovává střed, býti nejlepší, střed, který pro každého jednotlivce jest dosažitelný; tatáž určení rozhodují pak nutně i o ctnosti a špatnosti obce a také ústavy. Neboť ústava jest jakoby život obce.

Ve všech obcích jsou tři třídy občanů, velmi zámožní, velmi chudobní a třetí uprostřed nich. Poněvadž tedy podle všeobecného mínění nejlepší jest míra a střed, jest zřejmo, že i co se týče majetkových poměrů, nejlepší ze všech jest majetek, který zachovává střed. Ten zajisté nejsnáze poslouchá rozumu, kdežto překrásný nebo nadmíru silný nebo velice bohatý muž a naopak velice chudobný nebo neobyčejně slabý, anebo ten, který nemá naprosto žádné cti, těžko dopřeje sluchu hlasu rozumu; neboť oni se stávají spíše vzpurnými a špatnými ve věcech velkých, tito zlosyny a velmi špatnými lidmi ve věcech menších, zločiny pak vznikají jednak ze vzpurnosti, jednak ze špatnosti.

Mimoto ti, kteří zachovávají střed, nejméně se vyhýbají správě obce a nebaží nemírně po úřadech; to oboje obcím škodí.

Kromě toho ti, kteří žijí v nadbytku blahobytu, síly, bohatství, přátel a ostatních takových výhod, nemají ani chuti, ani smyslu pro poslušnost – takové smýšlení si přinášívají již jako děti z domova; vždyť pro zhýčkanost nemohou si ani zvyknout poslouchati učitelů – a ti zas, kteří těch statků mají přílišný nedostatek, jsou nadmíru podlízaví. A tak jedni neumějí vládnout, nýbrž dovedou jen otrocky poslouchati, druzí neumějí vůbec poslouchati, nýbrž chtějí jen pánovitě vládnouti. Tím vzniká obec otroků a pánů, ale ne lidí svobodných, obec, v níž jedni závidí a druzí pohrdají. A tyto city jsou velmi daleko od přátelství a občanského společenství; neboť společenství jest něco přátelského; s nepřáteli by zajisté člověk nešel ani po téže cestě. Obec však se chce skládati z občanů rovných a co nejvíce podobných, a ta podmínka se vyskytuje nejspíše u středních vrstev. A tak nejlepší zřízení musí míti ta obec, která má takové složení, jakého podle našeho mínění vyžaduje přirozená povaha obce.

Příslušníci těchto vrstev jsou v obcích také nejvíce zabezpečeni. Ani totiž sami netouží po cizím majetku, jako chudobní, ani druzí po jejich, jako chudobní touží po

83

majetku bohatých; a protože ani o ně nikdo neukládá, ani oni o jiné, žijí bezpečně. Z toho důvodu si Fókylidés správně přál:

Střed je nejlepší v mnohém – ke středu v obci chci patřit.Jest tedy zjevno, že také politické společenství, které se zakládá na středních

vrstvách, jest nejlepší a že takové obce mohou býti dobře spravovány, ve kterých právě střední třída jest početná a jest co možná silnější než druhé dvě třídy neb alespoň než jedna z nich; neboť přidá-li se k jedné straně, rozhoduje a zabraňuje vzniku protivných krajností. Proto jest největším štěstím, mají-li občané jmění prostřední a dostatečné, poněvadž tam, kde jedni mají velmi mnoho a druzí nic, pro oboustrannou krajnost vzniká buď nejkrajnější demokracie nebo nesmíšená oligarchie anebo tyranida; neboť tyranida vzniká jak z naprosto neukázněné demokracie, tak z oligarchie, kdežto zřídkakdy z vlády středních vrstev a z občanů jim blízkých. Příčinu toho uvedeme později v úvaze o změnách ústav.

Že však obec ze středních vrstev jest nejlepší, je zřejmo; neboť jediná není znepokojována rozbroji; tam totiž, kde jest početná střední třída, jest mezi občany nejméně rozbrojů a různic. Z téže příčiny také velké obce jsou nejméně vydány rozbrojům, poněvadž střední stav jest v nich početný; v malých obcích však celé občanstvo snáze se rozestupuje na dvě strany, takže nezbývá žádný střed, a téměř všichni jsou buď chudobní, nebo zámožní. Právě pro střední třídy jsou také demokracie bezpečnější a trvalejší než oligarchie – neboť v demokraciích mají většinu a větší podíl v úřadech než v oligarchiích -, kdežto není-li jich a převahu mají chudobní, vznikají nepořádky a z nich pohromy a obce rychle hynou.

Za důkaz toho jest třeba pokládati také skutečnost, že nejlepší zákonodárci byli ze středních občanských vrstev; náležel k nim Solón – vysvítá to z jeho básně -, Lykúrgos – nebyl totiž králem -, Charóndás a téměř většina ostatních. Z toho si také vysvětlíme, proč většina obcí má ústavu buď demokratickou nebo oligarchickou. Zajisté proto, že střední stav jest v nich málo početný, a tak, kdykoli jedni nebo druzí nabudou převahy, ať majetní nebo lid, strhnou na sebe správu obce vždycky ti, kteří překročují střední míru, i vznikne demokracie nebo oligarchie. Kromě toho, poněvadž mezi lidem a zámožnými bývají rozbroje a boje, strana, které se poštěstí přemoci protivníka, nezavede ústavu, která dává všem stejná práva, nýbrž v odměnu za vítězství chopí se nadvlády v obci a jedna zavede demokracii, druhá oligarchii. Také ti, kteří se zmocnili nadvlády nad Helladou, podle své vlastní ústavy zavedli v podrobených obcích buď demokracii nebo oligarchii, nehledíce při tom prospěchu těch obcí, nýbrž svého vlastního.

Z těchto příčin si vysvětlíme, proč se střední ústava nezavádí buď nikdy nebo málokdy a málokde; jen jediný muž z těch, kteří v dřívější době nabyli nadvlády, odhodlal se k tomu, aby zavedl tento řád. Ba u příslušníků obcí se již ustálil zvyk rovnosti ani nechtíti, nýbrž buď sami usilují o vládu, anebo se jí, jsou-li přemoženi, podrobují.

Z toho tedy vysvítá, která ústava jest nejlepší. Kterou z ostatních ústav, ježto jsme ukázali, že jest více demokracií a více oligarchií, máme pokládati za první a kterou za druhou a tak dále podle toho, jak která jest lepší a horší, není nesnadnou vystihnouti, když byla popsána nejlepší. Vždy totiž nutně musí býti lepší ta, která jest jí nejbližší, nejhorší pak jest ta, která se od středu více vzdaluje, leč že by je někdo oceňoval

84

podle poměrů. Slovem „podle poměrů“ míním skutečnost, že často tam, kde jiná ústava jest žádoucnější, může některým obcím druhá více prospěti.

OTÁZKY

Objasněte Aristotelovo tvrzení, že člověk je „živočich politický“. Jak to Aristotelés myslí, když říká, že obec je dříve než jednotlivec? Jak vzniká obec? Co je účelem polis? Jaké ústavní typy Aristotelés rozlišuje a podle jakých kritérií je klasifikuje? Jaké ústavní uspořádání považuje Aristotelés za optimální?

ODKAZ NA LITERATURU

Aristotelés, Politika, přel. A. Kříž, Praha 1998Aristotelés, Politika I, přel. M. Mráz, Praha 1999 Aristotelés, Politika II, přel. M. Mráz, Praha 2004H.-G. Gadamer, Idea dobra mezi Platónem a Aristotelem, Praha 1994J. Jinek, Aristotelés o původu obce, in: Aither 5, 2011, str. 135-174R. G. Mulgan, Aristotelova politická teorie, Praha1998M. C. Nussbaumová, Křehkost dobra, Praha 2003Ch. Rowe, M. Schofield, The Cambridge History of Greek and Roman Political

Thought, Cambridge 2000L. Strauss, Obec a člověk, Praha 2007

85

8 HELLÉNISMUS

ANOTACEVlivem geopolitických změn se v politickém myšlení hellénistické epochy rozvolňuje

vazba na polis a objevuje se myšlenka člověka jako světoobčana (kosmopolítés). Konstantními tématy zůstává otázka vzniku obce, typologie ústav a myšlenka nejlepší ústavy.

Reprezentanty hellénistického myšlení jsou v této kapitole Epikúros a Polybios. Epikúros je představen jako zřetelný protipól platónského a aristotelského přesvědčení o spjatosti dobrého lidského života a života v polis a jako zastánce pozice smluvního charakteru základních konstituentů lidského soužití. U Polybia zdůrazňuje přítomná kapitola zejména dva momenty, jimiž výrazně přispěl k rozvinutí hellénistické politické teorie. Je to za prvé snaha o rozpoznání zákonitostí sociopolitických změn, které Polybios vyjadřuje svým konceptem koloběhu ústav, v němž jednotlivé ústavní typy cyklicky přecházejí jeden ve druhý (anakyklósis), a za druhé analýza vývoje římské ústavy, na jejímž základě Polybios vyzdvihuje důležitost vyváženosti politických sil mezi rozdílnými socioekonomickými skupinami. Tuto myšlenku vtěluje do své koncepce smíšené ústavy.

CÍLE KAPITOLY

Po prostudování této kapitoly byste měli:● rozumět Epikúrovu smluvnímu pojetí spravedlnosti● umět objasnit Polybiův koncept smíšeného zřízení a koloběhu ústav

KLÍČOVÁ SLOVA

Smíšená ústava, koloběh ústav (anakyklósis)

8.1 Epikúros

Epikúros (341-270) nesdílí přesvědčení o přirozené političnosti člověka. V rámci dvou základních pozic, které se v řeckém politickém uvažování o původu obce vyprofilovaly, z nichž první představuje stanovisko, že obec je historicky vzniklý útvar, a druhou představuje stanovisko, že obec je přirozený útvar, zastává Epikúros jednoznačně stanovisko první. Lidská společnost a její instituce se rozvinuly v rámci evolučního procesu, jehož součástí je i smluvní ustanovení spravedlnosti. Tomuto tématu je věnována následující ukázka.

Epikúros, Hlavní myšlenky 31-3831. Přirozené právo je dohoda o prospěšnosti za tím účelem, aby si lidé ani navzájem

neškodili, ani škodu nesnášeli.

86

32. Pro všechny živé tvory, kteří nemohli uzavírat smlouvu o tom, že nebudou škodu působit ani ji trpět, nebylo spravedlnosti ani nespravedlnosti; a stejně tak i pro národy, které nemohly nebo nechtěly uzavírat smlouvy o tom, že si nebudou škodit ani škodu trpět.

33. Nebyla spravedlnost něčím sama o sobě, nýbrž jen jako jakási smlouva, uzavřená ve vzájemných stycích lidí někdy na některých místech o tom, že si nebudou škodit ani škodu trpět.

34. Bezpráví není samo o sobě zlem, ale stává se jím pro tísnivý strach, že nebude utajeno před těmi, kdo jsou ustanoveni k tomu, aby trestali takové činy.

35. Není možné, aby ten, kdo porušuje tajně dohodu, kterou učinili lidé mezi sebou, že nebudou škodu působit ani ji snášet, měl důvěru, že jeho jednání zůstane utajeno, byť i bylo pro přítomnost tisíckrát skryto. Neboť až do smrti nemá jistoty, že to zůstane utajeno.

36. V obecném smyslu je právo pro všechny lidi stejné, neboť to bylo něco, co přinášelo prospěch při vzájemném styku lidí; avšak podle zvláštností kraje a z různých jiných příčin neplatí totéž pro všechny za právo.

37. Z věcí uznaných za spravedlivé má povahu práva to, čeho prospěšnost se potvrzuje v potřebách pospolitého života, ať platí totéž pro všechny, či nikoli. Vydá-li však někdo zákon, který nesměřuje ku prospěchu pospolitého života, nemá již toto ustanovení povahu práva. A i když se mění prospěch vyplývající z práva, byl-li nějaký čas v souhlase s pojmem práva, přece to bylo po ten čas jednání spravedlivé pro ty, kteří se sami nematou prázdnými slovy, nýbrž přihlížejí ke skutečnosti.

38. Tam, kde se ukázalo, že se neshoduje při samém provádění s pojmem spravedlnosti to, co bylo uznáno za spravedlivé, ačkoli nenastaly nové poměry, nebylo toto ustanovení spravedlivé. Tam však, kde za nových poměrů již nepřinášelo prospěch totéž ustanovení, pokládané za spravedlivé, bylo toto ustanovení spravedlivé potud, pokud prospívalo vzájemnému styku spoluobčanů; později však již nebylo spravedlivé, když nepřinášelo prospěch.

8.2 Polybios

Polybios (asi 200-118) je řecký autor, jehož život a smýšlení ovlivnila římská expanze. Na základě klasické řecké teorie se Polybios snaží objasnit předpoklady římské hegemonie a klade si klíčovou otázku, jak se Římanům podařilo ovládnout v průběhu necelých padesáti tří let téměř celý obydlený svět. Vysvětlení nachází v římském ústavním uspořádání, jehož popisu věnuje VI. knihu svých Dějin.

V ukázce si povšimněte, jak Polybios v návaznosti na klasické řecké autory rozvíjí teorii ústavních typů a problematiku nejlepšího ústavního uspořádání. Polybios rozlišuje ústavy podle vlády jednoho, mnoha nebo většiny, přičemž každý typ má svou dobrou a zhoršenou variantu: dobrá ústava předpokládá souhlas ovládaných, špatná ústava předpokládá použití strachu a síly nebo úplatkářství a korupce. Nejstabilnější a nejlepší je ústava, která kombinuje tři dobré ústavní typy, tj. smíšená ústava. Příkladem stabilní smíšené ústavy je pro Polybia Sparta. Principem politické stability je přitom vyváženost jednotlivých sil, tedy mechanismus checks and balances, kdy žádná síla není dominantní, a tudíž ani příliš si jistá sama sebou. Obdobně principem římské stability je to, že žádná ze složek, které se podílejí na vládě – konsulát jako monarchický prvek, senát jako aristokratický prvek a démos jako demokratický prvek - se neobejde bez druhých dvou.

Polybios také rozvíjí klasický motiv vzniku a vývoje ústavních typů a zde inovativně navrhuje obecné schéma ústavních změn, které má podobu koloběhu ústav (anakyklósis). V cyklických přechodech ústav dochází k tomuto opakovanému sledu proměn: monarchie - království - tyranida - aristokracie - oligarchie - demokracie – ochlokracie (vláda lůzy) -

87

monarchie.

Polybios, Dějiny VI,3-9Většina těch, kdo nás chtějí v tomto směru názorně poučit, hovoří o třech typech

ústav, z jichž jeden označují jako království, druhý jako aristokracii a třetí jako demokracii. Můžeme se jich však, myslím, právem ptát, zda nám předkládají jen tyto ústavy nebo zda je považují za nejlepší. Myslím, že se v obou případech mýlí, neboť je zřejmé, že za nejlepší je třeba pokládat ústavu, která obsahuje všechny uvedené formy. Tento fakt můžeme doložit nejen teoreticky, nýbrž i prakticky, protože Lykúrgos jako první vytvořil tímto způsobem ústavu Lakedaimoňanů. A nelze také připustit, že jsou jen tyto tři formy. Známe přece také monarchické a tyranské státy, které se značně liší od království, ale v něčem se mu přece jen podobají. Všichni tito monarchové se proto, pokud mohou, uchylují k tomu, že si přisvojují královský titul. Vznikl také značný počet oligarchických států, které se zdánlivě podobají státům aristokratickým, i když se od nich ve skutečnosti značně liší. A stejně tomu je i s demokracií.

Oprávněnost mého tvrzení vysvitne z následující úvahy. Nemůžeme přece prohlásit za království každou monarchii, ale jen takovou, která je přijímána dobrovolně a v níž vládne spíš rozum než strach a násilí. Nelze také považovat každou oligarchii za aristokratickou, ale jen takovou, kterou spravují vybraní nejspravedlivější a nejrozumnější muži. Právě tak není demokracií režim, v němž všichni mohou dělat, co chtějí a co je napadne, nýbrž jen takový, kde je starobylým zvykem ctít bohy, pečovat o rodiče, mít v úctě staré lidi a poslouchat zákony. Jestliže v takové obci převáží vůle většiny, je možno ji nazývat demokracií. Je proto nutno uvést, že je šest druhů ústav: tři, o nichž jsem se právě zmínil a o nichž všichni hovoří, a tři, které jsou s nimi přirozeně spjaty, to znamená monarchie, oligarchie a ochlokracie. Nejprve samovolně a přirozeně vznikne monarchie, po ní následuje a s ní se uspořádáním a zdokonalováním rodí království. To se promění ve spřízněnou špatnou formu, to znamená tyranii a po jejím odstranění vznikne aristokracie. Ta se přirozeně zvrhne v oligarchii, a když lid z hněvu nad křivdami předáků povstane, vytvoří se demokratický režim. Z něho časem v důsledku svévole a nezákonnosti vzejde k dovršení řady ochlokracie. Oprávněnost tohoto mého výkladu vysvitne každému, kdo všechny tyto přirozené počátky, zrody a proměny sleduje. Jen ten, kdo viděl, jak se každá z těchto forem rozvíjí, je také schopen vidět vzestup, rozkvět, proměnu a zánik každé z nich a také, kde a jak se opět objeví. Soudím, že tento poznatek lze zvlášť dobře uplatnit na římskou ústavu, protože její vznik, utváření a růst má přirozené příčiny.

Výklad o přirozeném průběhu změny ústav podal přesněji Platón a jiní filozofové. Pro složitost a obšírnost mu však jen málokdo porozumí. Pokusím se proto stručně vyložit to, co má vztah k pragmatické historii a k celkovému poznání. Ukáže-li se, že jsem při obecném vysvětlování něco přešel, další podrobný výklad mé opomenutí v dostatečné míře nahradí.

O jakých počátcích tedy hovořím a kde začínají vznikat ústavy? Jestliže v důsledku potopy, epidemie, neúrody či z jiných takových příčin dojde k záhubě lidí, což se, jak víme, již stávalo, a jak si uvědomujeme, jednou opět stane, kdy také zahyne veškeré umění a dovednost, po nějaké době však z těch, co přežili, jako ze semen, počet lidí opět vzroste. Je přirozené, že se za takové situace dají dohromady, protože jsou od přírody slabí, a že ten, jenž vyniká tělesnou silou a duševní odvahou, se postaví nezbytně do jejich čela a ovládne je. Tento jev pozorujeme i u ostatních tvorů, kteří nejsou obdařeni rozumem, a vidíme, že ti nejsilnější z nich, například býci, kanci, kohouti a jim podobní, stojí v jejich čele. Můžeme předpokládat, že lidé zpočátku žili tímto způsobem, že se shromažďovali jako zvířata a že se podrobovali vedení těch nejsilnějších a nejzdatnějších. Měřítkem této vlády je síla a je možno ji nazývat monarchií.

88

Když se pak v takových společenstvích začne během doby prohlubovat soužití a soudržnost, vytváří se království a tehdy se lidé poprvé seznamují s dobrem a se spravedlností a také s jejich protiklady.

Tyto poznatky vznikaly a rodily se následujícím způsobem. Všichni lidé přirozeně tíhnou k pohlavnímu styku a z něj se rodí děti. Když někdo z těch, kdo byli vychováni, neprojevuje v dospělosti vděčnost těm, kdo ho vychovali, a neposkytuje jim ochranu, nýbrž naopak o nich špatně mluví nebo se k nim špatně chová, je jasné, že přátelé jeho rodičů, kteří pozorovali a věděli, jakou péči a námahu vynaložili na výchovu a výživu svých dětí, jsou rozhořčeni a uraženi. Lidé se totiž od ostatních tvorů odlišují tím, že jsou obdařeni rozumem a soudností a zřejmě se nestává, že jim takové chování unikne, jak tomu je u ostatních tvorů, nýbrž že to zaznamenají a jsou tím rozhořčeni, protože hledí do budoucna a uvědomují si, že by se každému z nich mohlo něco podobného přihodit. A právě tak, když člověk, který se v bezpečí dočkal něčí podpory a pomoci a neprokáže svému zachránci vděčnost, nýbrž mu ještě začne škodit, je jasné, že ti, kdo se to dozvědí, budou pohoršeni a rozhněváni a budou sdílet nevoli svého souseda, protože si představí sebe v podobné situaci. Z toho každý poznává význam a sílu povinnosti, což je počátkem a koncem spravedlnosti. A podobně, když někdo ochrání všechny před nebezpečím, postaví se a čelí útoku nejsilnějších zvířat, získává přirozeně přízeň a poctu lidu, kdežto ten, jenž se chová opačně, se setkává s opovržením a rozhořčením. Odtud zas vzniká u lidí oprávněná představa o tom, co je hanebné a co je čestné a jak se to od sebe liší. Čestné chování vyvolává obdiv a následování, protože je prospěšné, a hanebnému se lidé vyhýbají. Když tedy muž, který stojí v čele a má největší moc, získává vždy svou převahou ve znalosti potřebných věcí mínění lidu, jeho poddaní soudí, že každého odměňuje podle jeho zásluh, a poslouchají ho již nikoli ze strachu před jeho silou, nýbrž spíše proto, že uznávají jeho úsudek a podporují jeho vládu, i když je již zcela starý, jednomyslně ho hájí a bojují proti odpůrcům jeho panování. Takto se nepozorovaně stal z monarchy králem, když odvahu a sílu nahradil rozum.

Tak se lidé poprvé seznamují s dobrem a se spravedlností i s jejich protiklady, tak začíná a rodí se skutečné království. Lidé totiž svěřují vládu nejen jim, nýbrž i jejich potomkům v přesvědčení, že ti, jež zplodili a vychovali takoví otcové, budou mít stejné zásady jako oni. A budou-li někdy s potomky nespokojeni, nevyberou si již vládce a krále podle jejich síly a odvahy, nýbrž podle jejich rozvahy a rozumu, protože získali zkušenost, jak rozdílně ty dvě vlastnosti působí. V dávných dobách si ti, kdo byli jednou vybráni a získali toto postavení, svou královskou moc udrželi až do stáří, opevňovali a opatřovali hradbami důležitá místa a získávali půdu, aby zajistili svým poddaným bezpečí a životní potřeby. Když o to usilovali, byli ušetřeni jakékoli pomluvy a závisti, protože se svým oděvem ani tím, co jedli a pili, neodlišovali od ostatních, nýbrž vedli stejný způsob života jako oni. Když však převzali vládu jako dědiční nástupci a když si zajistili bezpečí a dostatečné množství zásob, začali dávat průchod svým zálibám. Soudili, že vládci se mají od svých poddaných odlišovat zvláštním oděvem i přípravou a podáváním vybraných pokrmů a že se mohou bez zábran oddávat nevázaným milostným stykům a radovánkám. To vyvolávalo závist a rozhořčení, propukala nenávist a vášnivý hněv a království se změnilo v tyranii. Z toho pak pramenila snaha po odstranění vlády a připravovalo se spiknutí. Na něm se nepodíleli nejhorší muži, nýbrž ti nejušlechtilejší a nejodvážnější, protože ti jsou nejméně ochotni snášet svévole mocných.

Když měl lid své vůdce a z uvedených příčin je v boji proti vládcům podpořil, království a monarchie byly zrušeny a vznikal a tvořil se aristokratický režim, neboť lid chtěl jaksi projevit vděčnost těm, co svrhli monarchy, zvolil je za své vůdce a podrobil se jim. Ti zpočátku rádi tento úkol přijali, nade vše kladli obecný prospěch a svědomitě a pečlivě spravovali veškeré soukromé i veřejné záležitosti lidu. A opět zde, když toto postavení převzali od otců synové, kteří neměli zkušenosti se zlou dobou a vůbec neznali

89

občanskou rovnost a svobodu projevu, nýbrž vyrostli od narození za nadřazeného postavení svých otců, oddávali se jedni chamtivosti a bezohlednému hromadění peněz, druzí pitkám a rozmařilému hýření, další znásilňování žen a únosům chlapců a převraceli tak aristokracii v oligarchii. Mezi lidmi opět vzrůstaly pocity podobné těm, o nichž jsem právě hovořil a vládci spěli k stejně neblahému konci jako tyrani.

Jakmile totiž někdo zjistí, jaká závist a nenávist se proti nim šíří, a pak se odváží proti vládcům mluvit a něco podnikat, jsou všichni lidé ochotni ho podpořit. Když je pobijí nebo vyženou, nepokusí se již postavit si do čela krále, protože mají ještě obavy z bezpráví, jehož se ti někdejší dopouštěli, ani svěřit veřejné záležitosti vybrané skupině, protože mají na paměti předchozí bezohlednost, a tak jim zbývá jediná nezkalená naděje a k té se uchýlí. Svou ústavu změní z oligarchie na demokracii a přijmou sami odpovědnost za správu veřejných záležitostí. Dokud žijí ti, co mají zkušenost se zneužíváním osobní moci, jsou se současným uspořádáním spokojeni a kladou důraz na rovnoprávnost a na svobodu projevu. Když však nastoupí nová generace a demokracii převezmou vnuci jejích zakladatelů, nepovažují již rovnoprávnost a svobodu projevu za něco mimořádného a chtějí vyniknout nad ostatní. Tato snaha se projevuje především u těch, co mají velký majetek. Ti začnou toužit po moci, a jelikož jí nemohou sami svými schopnostmi dosáhnout, utrácejí svůj majetek a všemožně lid lákají a svádějí.

Když svou nesmyslnou dychtivostí po slávě způsobí, že lidé přijímají dary a dožadují se jich, demokracie se začne rozkládat a mění se ve vládu násilí a pěstního práva. Lid si zvyká na to, že jej někdo živí, a očekává, že bude žít na cizí útraty, až se najde podnikavý a odvážný vůdce, jenž se pro svou chudobu nepodílí na správě obce. Zavládne násilí a pěstní právo, lid se srocuje, dochází k vraždám, k vyhánění občanů a k rozdělování půdy, až zcela zdivočí a najde opět pána a monarchu.

To je koloběh ústav, přirozená zákonitost, podle níž se ústavy střídají, proměňují a opět vracejí. Kdo to jasně pochopí, může snad pochybit v časovém odhadu budoucí ústavy, pokud však ve své předpovědi nepropadne zlobě nebo závisti, zřídka se ve zjištění růstu, úpadku či očekávané změny ústavy zmýlí. Jestliže to aplikujeme na římskou ústavu, dospějeme nejlépe k poznatkům o jejím růstu a rozkvětu a také o proměně, k níž jednou dojde, neboť, jak jsem právě uvedl, tato ústava jako každá jiná na počátku přirozeně vznikla a rostla a také se přirozeně promění ve svůj opak. To bude možno si ověřit z mého dalšího výkladu.

OTÁZKY

Jak byste charakterizovali Epikúrovo pojetí spravedlnosti? V čem se liší od pojetí Platónova? Objasněte princip smíšené ústavy. Vysvětlete Polybiovu myšlenku koloběhu ústav (anakyklósis).

ODKAZ NA LITERATURU

Díogenés Laertios, Životy, názory a výroky proslulých filosofů, Pelhřimov 1995A. Long, Hellénistická filosofie, Praha 2003Polybios, Dějiny, sv. 3, Praha 2011

90

Ch. Rowe, M. Schofield, The Cambridge History of Greek and Roman Political Thought, Cambridge 2000

91

9 ŘÍMŠTÍ AUTOŘI

ANOTACEReflexe politiky v římském prostředí navazuje na tradici řeckého politického myšlení a

uplatňuje ji v kontextu římského státu. Poslední kapitola uzavírající přehled antických politických myslitelů se zaměřuje na dvě témata, kterými vybraní římští autoři – Titus Lucretius Carus a Marcus Tullius Cicero - přispívají k dlouhé diskusi základních politických témat: je to za prvé otázka vzniku lidské pospolitosti, k níž Lucretius a Cicero nabízejí dva odlišné typy odpovědí, a za druhé je to Ciceronova reflexe povahy římského státu (res publica), při níž Cicero uplatňuje koncept smíšeného ústavního zřízení.

CÍLE KAPITOLY

Po prostudování této kapitoly byste měli:● dokázat konfrontovat Lucretiovo a Ciceronovo pojetí vzniku lidské pospolitosti● umět objasnit Ciceronův koncept res publica● umět vyložit přednosti smíšeného zřízení podle Cicerona

KLÍČOVÁ SLOVA

Smíšená ústava, res publica, civitas (obec), populus (lid)

9.1 Titus Lucretius Carus

Římský básník Lucretius (asi 97-55) navazuje na Epikúra (viz kap. 8.1) a ve své básni O přírodě zachovává mnohé z Epikúrova učení. Je to zejména představa vývojového procesu, kdy si lidé pod tlakem vnějších okolností osvojili dovednosti a vytvořili společenské instituce, které jim dohromady přinášejí prospěch. Lucretius tak rozvíjí linii politického uvažování prosazující konvencionalistické pojetí původu lidské kultury a společenského soužití.

Lucretius, O přírodě V,925-1027Ovšem i lidský rod byl tenkrát drsnější mnohem,když žil po nivách ještě, neb drsná jej zrodila země;z větších a silnějších kostí měl člověk skloubeno pevnětělo a mocné svaly je uvnitř vázaly vhodně;nemohl lehko zkrušit je žár neb palčivé mrazy,nový, nezvyklý pokrm neb nějaké choroba těla.Po mnoho let, jež slunce svou drahou na nebi tvoří,toulavým životem žili, jak zvyk jest divoké zvěře.

92

Neřídil silný muž svou rukou zkřivené rádlo,rovněž nevěděl nikdo, jak rýčem kypřiti zemi,nebo jak mladé stromky lze do země vsadit, jak hákemdolů s vysokých stromů lze proschlé oklestit větve.Sdostatek těšilo v srdci, co člověku dávaly daremnebeské slunce a déšť, co od sebe plodila země.V dubině bohaté plody si většinou sháněli stravu,také červených jahod, jež nyní na podzim častovidíš okolo zrát a rdíti se nachovou barvou,tenkrát daleko víc a větších rodila země.Mladý, kvetoucí svět též jiné potravy hojněskýtal, hrubé sice, než vzácné nebohým lidem.Časem uhasit žízeň je řeky a prameny zvaly,jako dnes bystřiny proud, jenž s velkého pohoří stéká,žíznivé zástupy zvěře si vábí zdaleka k sobě.Konečně našli si byt, jak známým těkali krajem, v lesních svatyních nymf, kde potoky bohaté vláhousmáčely, tekouce čile, svou zátopou zvlhlé skály,zvlhlé skály, jichž povrch byl zrosen zeleným mechem,dílem z roviny širé se draly a tryskaly vzhůru.Dosud nevěděl nikdo, jak zacházet s ohněm, jak koží,kterou odňali šelmám, lze nahé ošatit tělo,nýbrž bydlili v hájích a jeskyních horských a lesích,nebo i v hustém křoví své špinavé skrývali údy,aby se chránili trochu, když bičoval vítr neb deště.Nemohli starat se o to, co všem jest společným dobrem,nedbali dobrých mravů a neznali zákonných řádů.Každý ochotně bral, co náhoda za kořist dala,uměje na sebe jenom se spolehnout, pro sebe žíti.V lesích milenců těla vždy Venuše sváděla v lásce;ženu v mužovu náruč buď vzájemné toužení hnalo, někdy i drsná mužova moc neb horoucí vášeň,dárek také, buď žalud neb jahody nebo i hrušky.Pevnou majíce víru v své silné ruce a nohy,šelem stíhali rod, jenž měl svá doupata v lesích,házeli kameny po nich a těžkým, velikým kyjem.Mnoho jich skolili v boji a zřídka prchali v skrýše.Jak štětináč kanec své v lesích vyrostlé údynahé na zemi kladli, když noční stihla je doba,listí a větvoví hojně si hrnouce okolo těla.

93

Nikdy s bázlivým nářkem si nepřáli, aby se vrátildo kraje slunečný den, když nočním těkali stínem,nýbrž čekali mlčky a vhrouženi v spánek, až slunces růžovou pochodní ráno své světlo rozlije nebem.Poněvadž totiž zvykli již od mládí vídati vždycky,z noci jak střídavě den, jak ze dne se temnota rodí,vůbec nemohla v nich ta proměna vzbuditi podivnebo snad nějaký strach, že noc věčná zahalí zemi,jakmile navždy slunce svou obvyklou opustí dráhu.Větší jim dělalo starost, že klidnou oddechu chvílišelem divokých rod jim nebohým ztrpčoval často.Jakmile silný přihnal se lev neb štětináč kanec,vyštváni prchali z domu, by v skalní skrýši se skryli,chráněni hlubokou nocí, a strachem nechali v pospaskruté návštěvě lože, jež listím vystlali měkce.Nezmíral o mnoho víc než dnes rod smrtelných lidí,s nářkem louče se s žitím, jež plno je sladkého jasu.Spíš totiž tenkrát každý byl chycen divokou šelmou,jejími tesáky zchvácen a potravu živou jí skýtal;hvozdy a hory a lesy svým nářkem kvílivým plnil,vida, jak živému tělu je hrobem živoucí tělo.Ti, jež zachránil útěk, ač zdrásány byly jich údy,později chvějící ruce si držíce nad strašnou ranou,zoufalým hlasem volali smrt, aby konečně přišla,až přece krutí červi je nakonec zbavili žití,když jim nepomoh´ nikdo a neznali hojiti rány.Zato však tisíce mužů, jež semknou prapory v šiky,nekosil jediný den, též vzbouřená hladina mořskák skalám nehnala příboj, by zničila lodi i s pány.Marně jak mořská pláň, ač často se vzdouvaly vlny,bouřila, rovněž snadno své plané tišila hněvy.Nikoho úskočné moře, byť zdánlivě dřímalo v klidu,nemohlo hrou svých vln a lstivým úsměvem zlákat.Zhoubné umění plavby až dosud nebylo známo.Tenkrát vháněla těla, jež únavou zvadala, nouzev náruč žalostné smrti, dnes hojnost všeho je hubí.Ve svém myšlení prostí se napili nezřídka jedu,s větším důvtipem dnes jej tchánům dávají sami.Když si zrobili chýše a šat, když nalezli oheň,žena když za mužem šla, aby v jednom manželství žili,

94

když bylo poznáno právo, jež svatými závazky váže dvojici k jednomu krbu, když společné viděli děti,tu teprve lidský rod své drsné chování zjemnil.Oheň přinesl s sebou, že zimomřivé jich údypod klenbou širého nebe již nemohly snášeti zimy.Ubral jim síly milostný žár, neb lichotné dětivzdornou rodičů mysl svým laskáním zlomily snadno.Tehdy i přátelský spřádali styk, kdo sousedy byli,nechtíce příkoří činit a ani je od jiných snášet.Dokonce ženu a děti muž sousedu v ochranu svěřil,najevo dávaje prostě buď posunkem nebo svým hlasem,že jest potřeba s těmi, kdo slabí jsou, míti vždy soucit.Nenašla ovšem svornost vždy u lidí úrodnou půdu,dobrá a velká část však úmluvy plnila řádně.Jinak by lidský rod již tenkrát propadl zkáze,ani by nepřežil věků, jež minuly do dnešní doby.

9.2 Marcus Tullius CiceroCicero (106-43) ve svém životě spojuje aktivní politickou kariéru s teoretickým zájmem

o filosofii. V dialogu O věcech veřejných (De re publica), z něhož vychází ukázka, reflektuje římské státotvorné cítění a definuje samu podstatu římského státu (res publica). Jeho analýza se inspiruje Platónovou Ústavou, Cicero však na rozdíl od Platóna podává analýzu reálně existujícího státu, na němž demonstruje takové politické uspořádání, jež ztělesňuje smíšené ústavní zřízení. Cicero tak obhajuje římský stát jako nejlepší politické zřízení, které těží z výhod monarchického, aristokratického a demokratického prvku. Smíšenou ústavu považuje Cicero za nejlepší, protože nesmíšené formy jsou náchylné ke změně ve svůj negativní protějšek: království v tyranidu, vláda aristokracie (optimátů) v „kliku“ nebo komplot a demokracie v lidovou tyranidu.

V ukázce si rovněž povšimněte Ciceronovy polemiky s názory na vznik lidské společnosti. Na rozdíl od teorií, podle nichž lidská pospolitost a společnost vzniká na základě nouze, slabosti a strachu prvních lidí, Cicero předpokládá, že lidi k  sobě vede přirozená touha po sdružování. Podobně spravedlnost podle něj není věcí konvence, ale člověk je k ní přirozeně disponován.

Cicero, O věcech veřejných I,39-4539 „Je tedy,“ řekl Africanus, „správa věcí veřejných věcí lidu, lid však není jakékoli

libovolně shluklé seskupení lidí, nýbrž seskupení sjednocené uznáním práva a společným podílem na užitku. První příčina tohoto sejití se není ani tak slabost jako spíše jakási přirozená družnost lidí; toto plémě nežije přece osaměle a roztroušeně, nýbrž má takovou povahu, že ani při hojnosti všech věcí…“

40 [Lactantius, Div. Inst. IV,10,13-15.18:13 Neuvedli pouze jedinou prvotní příčinu založení města, nýbrž jedni udávají tu, že lidé, kteří se jako první na zemi zrodili, vedouce

13 Porušený text je na tomto místě doplněn citátem z Lactantia, který odkazuje na Ciceronův spis De re publica.

95

v lesích a v polích bludný život, nebyli pohromadě vázáni žádným poutem řeči nebo práva, a tak se stávali kořistí šelem a zdatnějších živočichů. Tehdy ti, kteří buď unikli záhubě či spatřili záhubu svých blízkých, si uvědomili své vlastní nebezpečí a uchýlili se k jiným lidem a žádali o ochranu. Nejprve dávali svůj úmysl najevo posunky, později se pokusili o první slova a dávajíce postupně jména jednotlivým věcem poznenáhlu zdokonalili způsoby vyjadřování. Když pak viděli, že pouze množství lidí je schopno ubránit se šelmám, začali též opevňovat města, aby si jednak zajistili noční klid a jednak se proti jejich nenadálým útokům bránili nikoli bojem, nýbrž stavěním náspů… 18 To se druhým zdálo scestné a uvedli, že ne samo zabíjení od šelem bylo příčinou pospolitosti, nýbrž spíše samotná lidská přirozenost. Shromáždili se do společenství, protože se lidé ze své přirozenosti vyhýbají samotě a touží sdílet společnost s ostatními.]

41 [Scip.] „… pokud by v člověku neexistovala nějaká semena /spravedlnosti/, nebylo by možné nalézt nějaký vývoj ani ostatních ctností ani smyslu pro věci veřejné. Když tedy /lidé/ vytvořili, jak jsem vyložil, toto seskupení, založili nejprve na určitém místě své sídlo pro zřízení domů. Když toto místo opevnili pomocí přirozené polohy a svých rukou, nazvali takové spojení příbytků, zkrášlené svatyněmi a veřejnými prostranstvími, hradištěm nebo městem. Tedy každý lid, který je takovým seskupením, jak jsem vyložil, každá obec, která je uspořádáním lidu, každý stát, který, jak jsem řekl, je věcí lidu, musí být spravován nějakým rozhodováním, aby byl trvalý. Toto rozhodování musí za prvé vždy odpovídat příčině, za které obec vznikla. 42 Potom je třeba svěřit je buď jednomu, nebo některým vybraných občanům, nebo je na sebe musí vzít celé množství. Proto je-li moc nad všemi věcmi v rukou jednoho, nazýváme jej králem, a tento způsob uspořádání věcí veřejných královstvím. Je-li však v rukou vybraných lidí, tehdy říkáme, že obec je řízena vůlí optimátů. Ale demokratický stát – neboť tak se nazývá – je ten, v němž vše závisí na lidu. Žádný z těchto tří druhů, jestliže zachovává to pouto, které nejprve mezi sebou spojilo lidi ke správě věcí veřejných, není sice podle mne dokonalý ani nejlepší, přesto je však snesitelný a jeden může mít přednost před druhým. Totiž buď král spravedlivý a moudrý nebo vynikající a vznešení občané nebo sám lid – ačkoli to je nejméně přijatelné – nemusí, jestliže se nevmísí žádná nespravedlnost či žádost, žít v nejistotě.

43 Leč v královstvích jsou zbylí lidé příliš neúčastni společného práva a rozhodování a za vlády optimátů se množství jen stěží podílí na svobodě, neboť nemá podíl na společném rozhodování a moci, a je-li vše řízeno lidem, byť i spravedlivým a umírněným, přesto je samo rovnostářství nespravedlivé, neboť nezná žádné důstojnosti. Například i když slavný perský Kýros byl nejspravedlivější a nejmoudřejší král, přesto se mi ono státní zřízení – což, jak jsem řekl, je věc veřejná – nezdá být příliš hodno úsilí, neboť je spravované podle pokynu a míry jednoho. Jestliže Massilští, naši chráněnci, jsou ovládáni vybranými a vznešenými občany s nejvyšší spravedlností, přesto je v této pozici lidu určitá podobnost s otroctvím; jestliže Athéňané v jistých dobách po zrušení areopadu vše řídili pouze usneseními a rozhodnutími lidu, protože neměli rozlišené stupně důstojnosti, neměla obec svou vznešenost.

44 A toto říkám o těch třech druzích správy věcí veřejných, které nejsou narušeny a smíšené, nýbrž si svůj stav udržují. Tyto druhy jsou nejprve jednotlivě zatíženy těmi chybami, o nichž jsem mluvil, dále mají jiné zhoubné vady: není totiž žádný druh správy věcí veřejných, který by nemohl sráznou a kluzkou cestou sklouznout k sousednímu zlu. Neboť v onom králi, abych jmenoval toho nejlepšího, snesitelném, a chcete-li též milovaném Kýrovi, číhá na libovolnou změnu smýšlení onen velmi krutý Falaris, k jehož podobě střemhlav a snadno sklouzne vláda jednoho. Oné obecní správě několika vznešených mužů u Massilských je velmi blízké spiknutí a klika třiceti mužů, které bylo kdysi u Athéňanů. A moc nade vším, jakou měl athénský lid, abychom nepátrali po jiných, se jemu samému proměnila ve zběsilost a libovůli davu, přinášejíc zkázu…“

…

96

45 „… jsou bouřlivá spiknutí optimátů nebo tyranů nebo králů a nejčastěji lidu; často vyrůstá nějaký druh moci z těch, o nichž jsem se výše zmínil, a jsou zvláštní kruhy a oběhy ve změnách a střídání obecního uspořádání; je to úkol moudrého poznat je, předvídat je však, když hrozí, řídit směřování státu a udržet je svou mocí, to už je dílo jakéhosi velkého občana a téměř božského muže. Proto si myslím, že je třeba chválit nejvíce jakýsi čtvrtý druh veřejné správy, který je vyvážen a smíšen z těch tří, které jsem uvedl jako první.“14

OTÁZKY

Srovnejte Lucretiovo a Ciceronovo pojetí počátků lidské kultury. Co podle Cicerona vede lidi ke společnému soužití? Jak Cicero vymezuje res publica? Co je „lid“ (populus) u Cicerona? Jaká rizika se podle Cicerona skrývají v jednotlivých nesmíšených ústavních formách?

ODKAZ NA LITERATURU

Cicero, O věcech veřejných, Praha 2009G. B. Conte, Dějiny římské literatury, Praha 2003Lucretius, O přírodě, Praha 1948J. G. F. Powell, Cicero. The Philosopher, Oxford 1995Ch. Rowe, M. Schofield, The Cambridge History of Greek and Roman Political Thought,

Cambridge 2000

14 Srv. myšlenku vyváženého smíšení monarchických a demokratických prvků v Platónových Zákonech III,693d-e.

97

SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY

Předkládaná opora nabízí studentům výběrový přehled textů autorů 7 -1. století př. n. l. a pomáhá jim v základní orientaci v politické reflexi, kterou tito autoři ustavují. Zakládající úlohu těchto autorů v dějinách politického myšlení lze spatřovat především v následujících oblastech:

1) Řeky lze v první řadě považovat za „vynálezce“ politiky jako takové, politiky ve smyslu společného rozhodování o obecních záležitostech, jemuž předchází porada členů společenství, kteří jsou principiálně pojímáni jako sobě rovní.

2) Řeckým, resp. řecko-římským dědictvím je i samotná terminologie, která se trvale zabydlela v politickém slovníku: viz označení „demokracie“, „monarchie“, „republika“ atd. Ostatně samotný termín „politik“ či „politika“ je řeckého původu a odvozuje se od označení polis, tj. řecký městský stát neboli obec ve smyslu samostatné správní jednotky. Řecká koncepce politického uvažování je definována právě svou vazbou na polis.

3) Určující jsou i témata, která se v této etapě politického uvažování otvírají: vztah jedince a společenství, vznik a úloha polis, projekt nejlepšího společenského uspořádání, klasifikace jednotlivých typů ústavních zřízení (monarchie, aristokracie, oligarchie, demokracie, tyranida), model smíšeného zřízení, obhajoba a kritika demokracie, původ a úloha zákona, otázka spravedlnosti, definice občana a vymezení občanství, občanský svár a rozpad politického zřízení, problém zneužití moci.

Na základě předložených textových ukázek a s využitím doporučené sekundární literatury by studenti měli být schopni objasnit historické počátky politické reflexe u Řeků a vyložit, jak se v antice formují obecnější východiska politického uvažování, která se trvale promítají do evropského uvažování o politice. Měli by být schopni objasnit klíčová témata antického politického myšlení, srovnat přístupy různých autorů a vystihnout jejich specifický přínos k dějinám politického myšlení.

98

POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE

Primární literatura:

Antické tragédie, přel. R. Mertlík a F. Stiebitz, Praha 1970Aristofanés, Lysistraté, přel. F. Stiebitz, Praha 1927Aristofanés, Ženský sněm, přel. A. Krejčí, Praha 1915Aristotelés, Politika, přel. A. Kříž, Praha 1998Aristotelés, Politika I, přel. M. Mráz, Praha1999Aristotelés, Politika II, přel. M. Mráz, Praha 2004Cicero, O věcech veřejných, Praha 2009Díogenés Laertios, Životy, názory a výroky proslulých filosofů, Pelhřimov 1995Hérakleitos z Efesu. Řeč o povaze bytí, přel. Z. Kratochvíl a Š.Kosík, Praha 1993Hérodotos, Dějiny, přel. J. Šonka, Praha 1972Hésiodos, Zpěvy železného věku, přel. J. Nováková, Praha 1990Homér, Ílias, přel. O. Vaňorný, Praha 2007Homér, Odysseia, přel. O. Vaňorný, Praha 2007Lucretius, O přírodě, Praha 1948Nejstarší řecká lyrika, přel. F. Stiebitz, F. Novotný, P. Oliva, R. Hošek a R. Mertlík, Praha

1981Platón, Euthyfrón, Obrana Sókrata, Kritón, Praha 1994Platón, Gorgias, Praha 1992Platón, Politikos, Praha 1995Platón, Prótagoras, Praha 1992Platón, Ústava, Praha 1996Platón, Zákony, Praha 1997Polybios, Dějiny, sv. 3, Praha 2011Řecká lyrika, přel. F. Stiebitz, Praha 1954Sofoklés, Tragédie, přel. F. Stiebitz, V. Dědina a R. Hošek, Praha 1975Thúkydidés, Dějiny peloponéské války, Praha 1977Zlomky předsokratovských myslitelů, přel. K. Svoboda, Praha 1989Zlomky starořeckých atomistů, přel. K. Svoboda, Praha 1953

Sekundární literatura:

J. Bleicken, Athénská demokracie, Praha 2002G. B. Conte, Dějiny římské literatury, Praha 2003

99

J. Daneš, V jakém smyslu je řecká tragédie politická?, in: Aither 3, 2010, str. 35-48G. Fine (vyd.), Plato 2. Ethics, Politics, Religion and the Soul, Oxford 1999H.-G. Gadamer, Idea dobra mezi Platónem a Aristotelem, Praha 1994A. Graeser, Řecká filosofie klasického období, Praha 2000A. Havlíček (vyd.), Platónova Ústava a Zákony, Praha 1999J. Jinek, Aristotelés o původu obce, in: Aither 5, 2011, str. 135-174J. Jirsa (vyd.), Rozum, ctnosti a duše, Praha 2010J. Jirsa, Spravedlnost a přirozenost v Platónově Ústavě, in: Reflexe 45, 2013, str. 91-

113G. S. Kirk, J. E. Raven, M. Schofield, Předsókratovští filosofové, Praha 2004A. Long, Hellénistická filosofie, Praha 2003A. MacIntyre, Ctnosti v Athénách, in: Týž, Ztráta ctnosti, Praha 2004, str. 156-172R. G. Mulgan, Aristotelova politická teorie, Praha 1998M. C. Nussbaumová, Křehkost dobra, Praha 2003J. Patočka, Sókratés. Přednášky z antické filosofie, Praha 1991M. Pokorný (vyd.), Hérakleitos z Efesu. Zkušenost a řeč, Praha 2008J. G. F. Powell, Cicero. The Philosopher, Oxford 1995Ch. Rowe, M. Schofield, The Cambridge History of Greek and Roman Political Thought,

Cambridge 2000M. Schofield, Plato. Political Philosophy, Oxford 2006E. Stehlíková, Řecké divadlo klasické doby, Praha 1991L. Strauss, Obec a člověk, Praha 2007J.-P. Vernant, Geometrická struktura a politické představy v Anaximandrově kosmologii,

in: Týž: Hestia a Hermés, Praha 2004J.-P. Vernant, Počátky řeckého myšlení, Praha 1993J.-P. Vernant (vyd.), Řecký člověk a jeho svět, Praha 2005 B. Williams, Platón proti amoralistům, in: J. Jirsa (vyd.), Rozum, ctnosti a duše, Praha

2010, str. 10-22E. Wyller, Pozdní Platón, Praha 1996

100

Tento výukový materiál vznikl v rámci  projektu CZ.1.07/2.2.00/29.0023

„Univerzitní centrum podporypro studenty se specifickými vzdělávacími potřebami“,

spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

101