Farní zpravodaj 38 2016 · 1 ZPRAVODAJ Římskokatolické farnosti Rokytnice v Orlických horách I. ročník 14. srpen 2016 číslo 38 Slovo úvodem Milí farníci, už delší

1

ZPRAVODAJ Římskokatol ické farnosti

Rokytnice v Orl ických horách

I. ročník 14. srpen 2016 číslo 38

Slovo úvodem Milí farníci, už delší dobu přemýšlíme o tom, zda je namístě oslovovat čtenáře Zpravodaje milými farníky. Ne že by rokytničtí farníci nebyli milí lidé, to jistě jsou, v poslední době se však stále častěji setkáváme s tím, že s námi o Zpravodaji a jeho obsahu hovoří lidé, kteří bydlí v úplně jiném koutu naší republiky a do naší farnosti přijeli buď náhodně jako turisté, nebo zde mají chalupu, kterou pravi-delně či nepravidelně navštěvují. A stejně jako naši farníci, i oni čtou Zpravodaj, protože je jedno-duše zajímá, co se v jejich „přechodné“ farnosti děje. Ne že by nás to netěšilo, to v žádném případě ne! Ba právě naopak. Každý další čtenář Zpravodaje,

a zvláště „přespolní“, nám však zvyšují pomyslnou laťku týkající se jeho úrovně. Zpravodaj se tak pro nás stává výzvou. Výzvou, abychom jednak naplnili ono pr-votní poslání Zpravodaje, kvůli kterému vznikl, totiž aby farníky zpravoval o dění ve farnosti, jed-nak abychom našim čtenářům přinášeli témata, která je nějakým způsobem osloví a třeba je i skry-tou měrou posunou na cestě k Bohu. Vlastně to je takové naše tajné přání. A proto jsme tu vý-zvu přijali a Zpravodaj nás stále baví. A jsme vděční ostatním far-níkům, že nám se Zpravodajem pomáhají. Tak tedy, milí čtenáři, ať se Vám Zpravodaj líbí ☺.

Jindřich Zemánek

TÉMA

2

Nanebevzetí Panny Marie

V pondělí 15. srpna církev slaví jednu z nevětších slavností litur-gického roku - slavnost Nanebe-vzetí Panny Marie.

Maria podle tradice zemřela v Jeruzalémě, její hrob se však nikdy nenašel. Důležité však je, že podle tradice církevních Otců je už od samého počátku mezi křesťany živá víra v Mariino výji-mečné ukončení tohoto pozem-ského života. Na základě této ži-vé tradice, po důkladném prostu-

dování textů Otců a teologů, kteří se opírají o Písmo svaté, a v neposlední řadě z upřím-ných modliteb k Duchu svatému, bylo nakonec roku 1950 papežem Piem XII. v apoštolské konstituci „Nesmírně štědrý Bůh“ slavnost-ně vyhlášeno dogma o Mariině nanebevzetí: „Na konci svého života byla neposkvrněná Boho-rodička Maria, vždy panna, s tě-lem a duší vzata do nebeské slá-vy“.

Text dogmatu neříká nic o konci Mariina života. Konstituce se zá-měrně vyhýbá otázce Mariiny smrti, která jako taková není předmětem tohoto dogmatu. „Vzata s tělem a duší“ je výraz biblický. „Do nebeské slávy“ znamená, že byla vzata Bohem do věčného společenství.

Jaký je význam tohoto člán-

ku víry?

„Jako motiv pro vyhlášení dog-matu uvádí apoštolská konstituce podporu víry v posmrtný život a boj proti falešnému kultu těla.

Dnes vidíme i další a obecnější

Peter Paul Rubens, Nanebevzetí Panny Marie, 1614

TÉMA

3

smysl dogmatu o nanebevzetí. Vyzdvihuje se jím cena a důstoj-nost lidského života – i jeho ko-nečný cíl. Tak je možné chápat význam této skutečnosti ve světě plném násilí, teroru a válek, roz-vráceném terorismem, násilím a mučením, s hrozbou ještě vět-ších katastrof, při kterých jsou zbytečně ničeny lidské životy.

Nad touto bídou stojí s námi že-na, o které může v plném smyslu platit obraz z Janova Zjevení (Zj 12,1): „Ukázalo se veliké zname-ní na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s koru-nou dvanácti hvězd kolem hla-vy.“

V tomto definitivním společen-ství s Bohem a s korunou slávy, kterou Panně Marii připravil Syn a Duch svatý u Otce, je Maria první dcera Otcova, první vykou-pený člověk. V plnosti lásky je spojena se všemi svatými a spra-vedlivými, kteří nás předešli se znamením víry. Je spojena i s Kristovým dílem a s církví bojující zde na zemi.

Nanebevzetí Panny Marie zůsta-ne zvláštním Božím činem, který

souvisí s jejím zvláštním mateř-stvím a uchráněním od dědičné poskvrny.“

Kristýna Zemánková

(citováno z: Zouharová Marie,

http://biblickedilo.cz/)

Z Katechismu:

Když Maria, která byla uchráněna od

jakékoli poskvrny dědičné viny, do-

končila svůj pozemský život, byla

s tělem i duší vzata do nebeské slávy

a vyvýšena Pánem jako královna vše-

ho tvorstva, aby se dokonaleji připo-

dobnila svému Synu, Pánu pánů

a vítězi nad hříchem a smrtí. Nane-

bevzetí svaté Panny je zvláštní účastí

na vzkříšení jejího Syna a předjímá

vzkříšení ostatních křesťanů: Ve

svém mateřství jsi uchovala panen-

ství, ve své smrti (dosl. usnutí —

pozn. překl.) jsi neopustila svět,

ó Matko Boží; dosáhla jsi pramene

života, ty, která jsi počala živého Bo-

ha, a osvobodíš svými modlitbami

naše duše od smrti. (srov. KKC 963)

Nejsvětější Panna Maria byla po

skončení svého pozemského života

vzata s tělem i duší do nebeské slávy,

kde se již podílí na slávě vzkříšení

svého Syna, předjímajíc vzkříšení

všech údů jeho Těla. (KKC čl. 974)

ZE ŽIVOTA FARNOSTI

4

Je to asi tak rok a půl, co se v kostelech naší farnosti objevily zvláštní tiskopisy s kolonkami na případné vyplnění. Když pak pan farář při ohláškách informoval farníky, k čemu ty tiskopisy slou-ží, byl to pro mě tak trochu šok. Do příslušných kolonek se mohli zapsat ti, kteří ještě nepřijali svá-tost biřmování a měli by zájem tuto svátost přijmout. Já osobně jsem si říkala: „Kdo tady bude mít zájem o biřmování? Vždyť v naší farnosti moc mladých lidí není.“ I z tohoto důvodu se spousta z nás v minulosti rozhod-la přijmout svátost biřmování v jiné farnosti, protože v naší far-

nosti příprava na tuto svátost a samotný ob-řad biřmování pro větší skupi-nu zájemců proběhly napo-sledy v roce 1995. O dva roky později se u nás sice biř-movalo, udílení

této svátosti však bylo spojeno s křtem dospělé osoby. Od těch dob nikdo z nás podobnou mož-nost v naší farnosti neměl.

Tiskopisy v našich kostelích se tedy začaly pomalu plnit jmény uchazečů. Následovalo první se-tkání biřmovanců na faře, které pak probíhalo pravidelně každý 2. a 4. pátek v měsíci po mši sva-té. Katecheze se mohli zúčastnit i ostatní farníci. Já osobně, když jsem viděla, jak bohatou přípravu budoucí biřmovanci mají a jak příprava probíhá, byla jsem moc nadšená. A pokud to jen trochu šlo, katecheze jsem se též zúčast-nila. Ačkoli jsem svátost biřmo-

Udílení svátosti biřmování v naší farnosti

ZE ŽIVOTA FARNOSTI

5

vání přijala již před deseti lety v jiné farnosti, přípravu takové kvality, jakou měla skupina biř-movanců teď u nás, jsme z daleka neměli, což mě teď i trochu mrzí.

Páteční přípravy biřmovanců, kterých se nakonec sešlo jede-náct!, byly v plném proudu. Na-bídku, že katecheze není jen pro ty, co budou biřmováni, ale pro všechny dospělé, mnozí z nás při-jali s vděčností, takže se na kate-chezích pravidelně setkávali biř-movanci spolu s dalšími lidmi z naší farnosti. Čas utekl jako voda a byl tu 7. srpen 2016. Každou chvíli by měl přijet pan biskup J. E. Mons. Josef Kajnek. Raut ve farním sále, který perfektně připravila právě skupinka biřmovanců, je nachys-tán. Vše na oběd pro pana bisku-pa taktéž. A všichni se odebíráme do kostela, kde ještě zkouší parta místních nadšenců, kteří si na slavnostní mši svatou připravili

několik hudebních doprovodů. Za malou chvíli se pak rozsvítí svět-la, začnou hrát varhany, zazvoní zvonek a průvod ministrantů s panem farářem a otcem bisku-pem pomalu vchází do kostela. Biřmovancům se tají dech vel-kým očekáváním a taky i malou nervozitou, zda úkol, který při bohoslužbě mají (čtení, žalm, přímluvy, poděkování, předání daru), zvládnou.

Musím říct, že celý obřad byl

moc krásný! A já bych touto ces-tou chtěla pogratulovat všem biř-movancům, že se tento krok roz-hodli učinit. Přeji všem hojnost Božího požehnání a darů Ducha svatého. Moc děkuji našemu pa-nu faráři P. Wieslavu Kalembovi

ZE ŽIVOTA FARNOSTI

6

Liturgická čtení pro následující týden:

Po: Zj 11,19a;12,1.3-6a.10ab; Žl 45(44); 1Kor 15,20-27a; Lk 1,39-56

Út: Ez 28,1-10; Dt 32; Mt 19,23-30

St: Ez 34,1-11; Žl 23; Mt 20,1-16a

Čt: Ez 36,23-28; Žl 51; Mt 22,1-14

Pá: Ez 37,1-14; Žl 107; Mt 22,34-40

So: Ez 43,1-7a; Žl 85; Mt 23,1-12

Ne: Iz 66,18-21; Žl 117(116); Žd 12,5-7.11-13; Lk 13,22-30

za jeho vedení biřmovanců, za jeho čas, trpělivost a stálé dopro-vázení. Také moc děkuji Kuchto-vým z Říček v Orlických horách, kteří nám darovali suroviny na oběd s panem biskupem a rovněž i výborný medovník. Děkuji též skupince nadšenců, kteří pod ve-dením Šárky Rozsívalové secvi-čili několik písní ke mši svaté s kytarovým doprovodem. A dě-kuji všem, kteří se jakkoli podíle-li a pomáhali s přípravami na tuto slavnost.

V neděli 7. srpna odpoledne pan farář pozval všechny farníky a další přátele naší farnosti na již tradiční srpnový farní den, na kte-rém jsme měli spolu s biřmovanci oslavit jejich velký den. Jsem ve-

lice ráda, že jsme se sešli v tak hojném počtu. Byli tu biřmovan-ci, jejich kmotři, farníci i lidé z jiných farností, děti… Na jed-nom místě se tak sešlo hned ně-kolik generací lidí, aby spolu, méně formálně než ráno, jako jedna velká rodina – farnost – oslavili den, který byl pro oněch jedenáct biřmovanců tak důležitý.

Děkuji všem za pomoc s přípravou farního dne, umývání nádobí a za pomoc s uklizením po farním dni. Zvláštní dík patří paní Dagmar Lavrenčíkové, která se zapojila do obsluhy, přestože sama byla oslavenkyní. Dášo, moc ti děkuji! A samozřejmě dě-kuji všem, kteří se farního dne zúčastnili.

Anežka Kubíčková

Z CÍRKEVNÍHO KALENDÁŘE

7

Sv. Maxmilián Maria Kolbe, 14. srpna

Maxmilián (občanským jménem Rajmund Kolbe) se narodil 8. ledna 1894 ve Zduńska Wola v Polsku. Byl knězem a členem řádu minoritů. Ve svém misijním působení propagoval používání moderních prostředků při pasto-raci a evangelizaci. Založil kláš-ter Niepokalanów, kde vydával katolické časopisy a další tiskovi-ny. Založil též Rytířstvo Neposk-vrněné (mariánské a apoštolské hnutí).

V roce 1941 byl zatčen a poslán do koncentračního tábora. Jeho život byl zakončen v koncentrač-ním táboře v Osvětimi, kde ze-mřel v hladové komoře, když v rámci exemplárního potrestání nabídl svůj život za život otce od

rodiny. Tehdy otec Kolbe „vystoupil z řady a prosil, aby si mohl vyměnit místo s nešťastným Gajowniczkem. Na otázku, kdo je, odpověděl, že je katolickým knězem, že už není nikomu po-třebný a tento že má manželku a děti. Velitel svolil. Odsouzenci se ocitli v cele smrti bloku č. 13. Bunkr, který byl dosud místem zoufalství, nadávek a kleteb, se s přítomností otce Kolbeho změ-nil v příbytek Boží chvály. Od-souzenci zpívali nábožné písně, modlili se. Svatý Maxmilián, přestože měl jednu plíci stráve-nou tuberkulózou, přežil v bunkru dva týdny a všechny své spoluvězně připravil k odchodu na věčnost. Hitlerovští kati pře-kvapeni, že Kolbe stále žije, byli nuceni ho dorazit fenolovou in-jekcí. Stalo se to 14. srpna, v předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie roku 1941. Ot-ci Maxmiliánovi bylo jen 47 let.“

Otec Kolbe byl blahořečen pape-žem Pavlem VI. roku 1971 a dne 10.10.1982 byl papežem Janem Pavlem II. prohlášen za svatého mučedníka.

(citace převzata z www.immaculata.minorite.cz)

8

Z FARNÍCH OHLÁŠEK

Přehled bohoslužeb ve farnosti:

15.8. pondělí 10:00 Neratov poutní mše sv.

17.8. středa 18:00 Rokytnice mše sv.

19.8. pátek 18:00 Rokytnice mše sv.

20.8. sobota 16:00 Kačerov mše sv.

17:30 Říčky mše sv.

21.8. neděle 08:30 Pěčín mše sv.

10:00 Rokytnice mše sv.

11:30 Nebeská Rybná mše sv.

Nejbližší akce ve farnosti:

◊ V pátek 19.8. od 17:00 do17:45 hod. bude v kostele Všech svatých výstav Nejsvětější svátosti. V tuto dobu bude též možno přijmout svátost smíření.

◊ V sobotu 20.8. od 19:00 hod. se v kostele Nejsvětější Trojice v Říčkách v Orlických horách uskuteční benefiční koncert komorního souboru AMALIA ENSEMBLE. Výtěžek z koncertu bude věnován na opravu kostela Nej-světější Trojice v Říčkách.

ZPRAVODAJ - týdeník Římskokatolické farnosti Rokytnice v Orlických horách.

Adresa redakce: Římskokatolický farní úřad, náměstí Jindřicha Šimka 2, 517 61

Rokytnice v Orlických horách, e-mail: [email protected],

www.facebook.com/rkfrok, číslo bankovního účtu: 1145567782/5500.

Šéfredaktor: Jindřich Zemánek.