EVROPSKÁ UNIE A EUROREGIONY 4. přednáška Rozhodovací procesy v EU, instituce EU
EVROPSKÁ UNIE A EUROREGIONY
4. přednáška Rozhodovací procesy v EU,
instituce EU
Integrace je když … Integrace je sdružení svrchovaných států, které
v určité sféře (činnosti) formulují a uskutečňují společnou politiku a k tomuto účelu vytvářejí společné nadnárodní orgány (a instituce), na které vlády a parlamenty členských zemí přenášejí část svých pravomocí
V některých ohledech příslušné orgány integrací formulují a realizují vlastní legislativu a politickou (hospodářskou) aktivitu
Formální účast v integraci tedy vždy spočívá v tom, že svrchovaný stát přenese některý aspekt své suverenity na nadnárodní orgán / instituci integrace
Rozhodovací procesy ve formálních integracích Existují 3 možnosti, jakými může integrace
(mezinárodní organizace) přijímat rozhodnutí závazná pro své členy: Nadstátní (supranational) – nezávisle na
členech, bez nutnosti souhlasu všech členů (efektivnější, ale jen u hlubokých integrací)
Mezivládní (intergovernmental) – jednomyslným souhlasem všech členů (běžnější)
Kombinace obou (podle toho, o čem se rozhoduje – takto postupuje např. EU)
Jak rozhodovat / co zohlednit? V praxi se tedy vyvažuje „nadstátní“
(supranational) a mezivládní (intergovernmental) rozhodování
Cílem je efektivita celku s vysokou mírou respektu vůči zájmům členů To je technicky jednodušší v případě, že členové jsou
všichni přibližně stejně velcí (např. není problém ve vztahu USA – členské země)
Obtížnější je situace v případě, že mezi členy jsou značné rozdíly ve velikosti nebo ve vyspělosti (podobně jako např. dříve ve vztahu SSSR – svazové republiky)
Přehled členůRok Noví Celkem Státy
1952 6 6 Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko
1973 3 9 Británie, Dánsko, Irsko
1981 1 10 Řecko
1986 2 12 Portugalsko, Španělsko
1995 3 15 Finsko, Rakousko, Švédsko
2004 10 25 Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko
2007 2 27 Bulharsko, Rumunsko
Problém zámořských území
Závislá území členských zemí / Mimoevropská území členských zemí Obecně nejsou závislá území evropských členů
EU považována za součást EU, pokud neleží v Evropě Gibraltar je součástí EU (leží v Evropě), Falklandy
nejsou (leží v Americe); výjimka: Faerské ostrovy součástí EU nejsou
Součástí EU jsou ale části území evropských států, které leží mimo Evropu Francouzská Guyana (přímá součást Francie) je
součásti EU Francouzská Polynésie (francouzské závislé území)
není součástí EU
Problém výjimek Z 27 členů participuje většina na všech politikách
a programech EU, existují ale dočasné nebo trvalé výjimky: A) výjimky pro celý členský stát B) výjimky pro určitá jejich území – z historických,
geografických nebo politických příčin „Nejviditelnější“ jsou výjimky z používání
společné měny (Británie, Dánsko, Švédsko …) drobná území s výjimkami mají: Francie,
Portugalsko, Finsko, Německo, Řecko, Itálie, Španělsko
Nejvzdálenější regiony EU (Outermost regions, OMR) 9 území, které jsou součástí EU, mají ale některé
výjimky z práva EU z důvodů odlehlosti, malé rozlohy, ekonomické závislosti, apod. Azory a Madeira – v praxi žádnou výjimku neuplatňují, i
když na ni mají právo (mají jen nižší DPH než kontinentální Portugalsko, ale v rámci EUVATA)
Kanárské ostrovy – v praxi není součástí EUVATA (mají DPH jen 5 %)
4 francouzské zámořské departementy (F. Guyana, Guadeloupe, Martinik a Réunion) a 2 francouzská zámořská společenství (Saint Barthélemy a St. Martin) – nejsou součástí Schengenu a EUVATA
Drobná území s výjimkami Většinou velmi malá území, která
zpravidla nejsou součástí EUVATA a/nebo celní unie:
Ålandy – mimo EUVATA, restrikce na svobodu pohybu a nákup nemovitostí, separátní referendum o přístupu k EU (důvod: tato práva mají ostrovy zaručena mezinárodní dohodou na Finsku)
Büsingen am Hochrhein – mimo EUVATA a celní unii, je v celní unii se Švýcarskem (německá exkláva na území Švýcarska)
Campione d'Italia a Livigno – mimo EUVATA a celní unii, Campione d'Italia i mimo eurozónu (italská exkláva ve Švýcarsku, používá švýcarskou měnu)
10 km
Drobná území s výjimkami Ceuta a Melilla – mimo EUVATA a celní unii, mimo
společnou zemědělskou a rybářskou politiku, mimo Schengen
Helgoland – mimo EUVATA a celní unii Mount Athos – mimo EUVATA, omezení svobody
pohybu (zákaz vstupu žen) Gibraltar – mimo EUVATA a celní unii, mimo společnou
zemědělskou politiku, mimo volný pohyb v Schengenské zóně, do roku 2004 také obyvatelé nevolili Evropský parlament (změněno rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva – nyní volí ve volebním obvodu Jihozápadní Anglie), nepoužívají euro
Kypr … zmatek nad zmatek Kyperská republika je součástí
EU od 1. 5. 2004 Problém: vláda Kyperské republiky kontroluje jen
2/3 území ostrova, zbytek je pod jurisdikcí: 1/3 Severokyperská turecká republika
Na jejím území je evropské právo „pozastaveno“, místní obyvatelé jsou ale občany Unie a mají právo se účastnit – spíš teoreticky – voleb do EP (ty ale na severu nejsou organizovány)
3 % suverénní britské základny Plně začleněny do EU, byť v některých případech
(Schengen, Eurozóna) jen de facto Nárazníková zóna OSN
Téměř 9 tis. obyvatel, vztah k EU není definován
Kypr … zmatek nad zmatek
Tak napůl: Normanské ostrovy a Man Oficiálně součástí EU
nejsou Příslušnost k EU je
„částečná“: Jsou součástí
svobodného pohybu zboží (ale ne lidí, služeb a kapitálu), patří k celní unii
mimo Schengen, Normanské ostrovy i mimo EUVATA (nemají DPH), mimo eurozónu
Zámořské země a území (Overseas Countries and Territories, OCT) Zvláštní vztah závislých území členů k EU Jde o 12 britských, 6 francouzských, 2 nizozemská
a 1 dánské území (Grónsko) Tato území mají zpravidla zvláštní preferenční
přístup na jednotný trh EU Obyvatelé mají většinou občanství evropské
země, která vykonává nad OCT suverenitu, jsou proto zároveň i občany EU
francouzská území se navíc účastní voleb EP (paradoxně: evropské právo v těchto územích je aplikováno naprosto minimálně) Mayotte a St. Pierre a Miquelon navíc používají euro
Problém rozhodování v EU Výjimky, „nesynchronní“ integrace
U jednotlivých rozhodnutí se liší území, na které jsou aplikována (v některých případech i s přesahy do nečlenských zemí – např. EUVATA, Schengen, eurozóna)
Mají např. „neeurové“ země co mluvit do záležitostí společné měny?
Obrovské rozdíly ve velikosti členů „zlobivé“ nebo nepředvídatelné státy
(Řecko, občas ČR, Polsko)
„Překrývání“ integrací
„Populační“ síla Dohromady 501,3 mil. obyvatel (2010) Německo má 81,8 mil. (16,31 %), Malta
jen 416 tis. lidí Německo počtem obyvatel převyšuje
součet 16 nejmenších zemí ČR odpovídá součtu obyvatel 7 nejmenších
zemí
„Ekonomická“ síla HDP celkově 12 506 778 mil. euro Německo má z toho 2 495 800 mil. (19,96
%) Německo výškou HDP odpovídá 20
„nejchudším“ zemím EU HDP ČR odpovídá součtu HDP 6½
nejmenších ekonomik
Schéma vývoje EU
Hlavní instituce EU – rozhodovací instituce od funkce Zastupuje
zájmyzpůsob
rozhodování
Evropská rada 1986 určuje základní směr politiky EU
členských států jednomyslnost
Rada EU 1952 Schvaluje legislativu a rozpočet, volí čelné představitele EU
členských států jednomyslnost / kvalifikovaná většina
Evropská komise
1952 Navrhuje legislativu, sestavuje a spravuje rozpočet, má výkonné pravomoci (hlavně při regulaci společného trhu), kontroluje dodržování práva EU
EU jako celku kvalifikovaná většina
Evropský parlament
1952 Schvaluje legislativu a rozpočet, schvaluje složení institucí
občanů EU kvalifikovaná většina
Evropská rada Evropská rada je složena z nejvyšších
volených politických zástupců členských států, zpravidla: předsedů vlád (monarchie a parlamentní republiky) prezidentů (parlamentně-prezidentské a prezidentské
republiky) Určuje základní směry evropské integrace,
schází se v průměru čtyřikrát za rok Volí předsedu Evropské rady, který
reprezentuje unii navenek („prezident EU“), a vysokého představitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku („evropský ministr zahraničí“)
Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy Výslovnost [ˈɦɛɾmɑn vɑn
ˈɾɔmpœyg] Nastoupil 1. 12. 2009 (na
2½ roku) belgický vlámský politik,
dříve předseda belgické vlády
Rada Evropské unie / Rada ministrů XYZ Rada EU je klíčovou rozhodovací institucí,
schvaluje zákony EU a její rozpočet (sdílené pravomoci spolu s Evropským parlamentem)
Tvoří ji zástupci vlád členských zemí (zpravidla pověření ministři)
podle předmětu jednání se schůze účastní příslušní rezortní ministři – a schůzka se pak nazývá např. Rada ministrů životního prostředí, apod. – celkem jde o 10 různých konfigurací Rady EU
Pokud není předmět jednání resortní, označuje se Rada jako Rada pro obecné záležitosti (General Affairs Council) – ta se schází jednou za měsíc, účastnící se ministři mohou být vysláni bez ohledu na funkci v národní vládě
Vedení Rady Evropské unie Radě EU předsedá vždy
ministr ze země, která zastává půlroční rotující předsednictví EU
Výjimkou je Rada pro zahraničí záležitosti (Foreign Affairs Council), které předsedá stálý vysoký představitel Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku
Budova Rady EU (Justus Lipsius) v Bruselu
Předsednická země Předsednictví Rady se mění v
šestiměsíčních intervalech Představitel předsednické země předsedá
všem schůzkám, podporuje přijímání legislativních a politických rozhodnutí a zprostředkovává kompromisy mezi členskými státy
Současným předsednickým státem je Španělsko
Vysoký představitel Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku (High Representative of the Union for Foreign Affairs and Security Policy) Vedle předsedy Evropské rady
další stálý představitel Unie navenek
jmenuje ho Evropská rada, jmenování musí schválit EP
Funkce existuje od roku 2009, kdy byl spojen post vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a komisaře pro vnější vztahy
vysoký představitel je zároveň místopředsedou Komise
Od 1. 12. 2009 je vysokou představitelkou Catherine Ashtonová (Británie, S&D)
Catherine Margaret Ashton, baronka Ashton of Upholland
Princip rozhodování v Evropské radě a Radě EU Dnešní princip rozhodování byl určen smlouvou z
Nice při rozhodování o otázkách národních zájmů
(daně, obrana, azylová politika, zahraniční politika) a o důležitých změnách základních právních dokumentů EU se hlasuje podle principu jednomyslnosti,
většina návrhů se ale přijímá podle principu kvalifikované většiny
Jen výjimečně (o technických otázkách) se hlasuje absolutní většinou
Princip rozhodování v Evropské radě a Radě EU Hlasování podle principu kvalifikované většiny brání
tomu, aby byl přijat návrh nepřijatelný pro příliš velkou skupinu zemí, zároveň ale nemůže jeden stát blokovat přijetí návrhu vyhovujícího naprosté většině ostatních zemí
každá země disponuje počtem hlasů odvozeným z její populační síly, ale se značným zvýhodněním malých států (celkem 345 hlasů)
k přijetí návrhu se vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny zemí (tj. alespoň 14 z 27) disponujících alespoň 255 hlasy (74 %)
členský stát může (ale nemusí) navíc požadovat ověření toho, zda hlasy vyslovené „pro“ představují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie
Počty hlasů pro hlasování podle principu kvalifikované většinyzemě počet hlasůFrancie, Itálie, Německo a Británie 29
Polsko a Španělsko 27
Rumunsko 14
Nizozemsko 13
Belgie, Česká republika, Maďarsko, Portugalsko a Řecko 12
Rakousko, Bulharsko a Švédsko 10
Dánsko, Finsko, Irsko, Litva a Slovensko 7
Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko a Slovinsko 4
Malta 3
celkem 345
Míra zvýhodnění malých států Německo : 16 malých ≈ 29 : 112 ČR : 7 malých ≈ 12 : 30 Přijetí rozhodnutí „blokuje“ 90 hlasů,
kterými disponuje: 15 „nejmenších“ států 3 „největší“ státy + kterýkoliv další
Další vývoj Popsaný princip má být v platnosti do 30. 10.
2014 Podle Lisabonské smlouvy pak bude hlasování
probíhat podle systému dvojí většiny: Pro přijetí rozhodnutí se bude muset vyslovit 55 %
členských států (15 států z 27) reprezentujících současně 65 procent obyvatel EU
Trochu matematiky: Německo, Francie, Itálie a Británie mají dohromady téměř 54 % obyvatel
do 31. 3. 2017
Češi v Evropské radě Členem Evropské rady za ČR je
předseda vlády – aktuálně Jan Fischer (nezáv.)
ČR bylo předsednickou zemí od 1. 1. do 30. 6. 2009, v té době to bylo spojeno s funkcí předsedy Evropské rady (Mirek Topolánek, od 8. 5. 2009 Jan Fischer – jediné střídání předsedy ER během předsednictví v dějinách EU)
Vzhledem k rotaci by ČR bylo předsednickou zemí podruhé někdy kolem roku 2023
Jan Fischer
Evropská komise Evropská komise má
přibližně roli vlády EU, vedle toho:
poskytuje administrativní servis členským státům,
vypracovává legislativní návrhy (ty předkládá Radě a EP)
kontroluje dodržování práva EU (např. iniciuje žaloby proti porušení pravidel EU u Evropského soudního dvora).
Budova Berlaymont – sídlo Evropské komise
Evropská komise Komise má 27 členů: je tvořena předsedou,
kterého volí na 5 let Evropská rada a musí ho schválit poslanci Evropského parlamentu (střídají se představitelé velkých a malých členských států), a dále komisaři, které jmenuje předseda komise a jako celek je schvaluje Rada a opět Evropský parlament
Komise je politicky odpovědná Parlamentu, který má právo podat návrh na vyslovení nedůvěry
Každý členský stát EU má v Evropské komisi jednoho zástupce.
Členové komise neprosazují zájmy svého státu, ale odpovídají vždy za jeden konkrétní rezort nebo funkci
Činnost Komise Evropská komise má za úkol:
navrhovat právní předpisy Parlamentu a Radě; řídit a provádět politiky EU a rozpočet;
Jde např. o společnou zemědělskou politiku, politiku hospodářské soutěže (např. dbá na to, aby země EU nepodporovaly svá průmyslová odvětví způsobem, který by narušoval hospodářskou soutěž), …
Studentům nejbližším program řízeným Komisí je „Erasmus“ pro podporu celoevropské studentské výměny
vymáhat evropské právo (společně se Soudním dvorem);
zastupovat Evropskou unii na mezinárodní scéně, např. vyjednáváním dohod mezi EU a ostatními zeměmi
Historie Evropských komisí 1958–1967 Walter Hallstein Německo Křest. dem.
1967–1970 Jean Rey Belgie Lib. demokraté
1970–1972 Franco Maria Malfatti Itálie Křest. dem.
1972–1973 Sicco Mansholt Nizozemsko Socialisté
1973–1977 François-Xavier Ortoli Francie Křest. dem.
1977–1981 Roy Jenkins Británie Socialisté
1981–1985 Gaston Thorn Lucembursko Lib. demokraté
1985–1995 Jacques Delors Francie PES
1995–1999 Jacques Santer Lucembursko EPP
1999 Manuel Marín Španělsko PES
1999–2004 Romano Prodi Itálie Lib. demokraté
2004– José Manuel Barroso Portugalsko EPP
První předseda …
Walter Hallstein(1901–1982)Německo, CDU
Češi v Evropské komisi 2004 Pavel Telička (dříve
velvyslanec ČR při EU, nezávislý), (spolu)komisař pro zdravotnictví a ochranu spotřebitelů
2004–2010 Vladimír Špidla (dříve předseda české vlády, PES/ČSSD), komisař pro sociální záležitosti
2010–(2014) Štefan Füle (dříve ministr české vlády, S&D/ČSSD), komisař pro rozšiřování EU a politiku sousedství
Štefan Füle
Evropský parlament Evropský parlament je
tvořen 736 přímo volenými poslanci
Reprezentuje zájmy občanů Unie
Je volen na 5 let, ČR reprezentuje 22 poslanců
Jde o jediný řídící orgán EU, který odvozuje svou legitimitu přímo od občanů (a také proto je asi nejznámější)
Evropský parlament Označení „parlament“ je poněkud zavádějící: na
rozdíl od klasických „národních“ parlamentů nemá totiž toto těleso právo zákonodárné iniciativy (tato pravomoc přísluší pouze Evropské komisi) a nemá také přímou kontrolní funkci vůči Evropské komisi.
Parlament má v současnosti 3 sídla: Štrasburk (tam probíhají plenární zasedání), Brusel (jednání výborů a mimořádná zasedání) a Lucemburk (sídlo sekretariátu).
Pravomoci EP schvaluje evropské právní předpisy
(společně s Radou) zpravidla procesem „spolurozhodování“ v některých oblastech (např. zemědělství, hospodářská
politika, víza a imigrační politika) má legislativní pravomoc jen Rada, EP je pouze konzultován
vykonává demokratický dohled nad ostatními orgány EU, zvláště pak nad Komisí
disponuje pravomocí schválit nebo zamítnout jmenování komisařů a má také právo odvolat Komisi jako celek.
Pravomoci EP Rozpočtová pravomoc
EP schvaluje společně s Radou rozpočet EU, může tedy ovlivňovat výdaje EU; v poslední fázi procedury přijímá nebo odmítá celkový rozpočet
EP každoročně rozhoduje o tom, zda schválí způsob, jakým Komise v předchozím finančním roce s rozpočtem nakládala (tzv. „udělení absolutoria“)
Evropský parlament – vývoj Předchůdce EP – Shromáždění – existuje
od r. 1958 Původně byli členové voleni nepřímo,
přímé volby zavedeny v roce 1979
Princip rozhodování Počet poslanců je odvozen od počtu
obyvatel (Německo 99, Malta 5), malé státy jsou ale zvýhodněny: Německo : 16 malých ≈ 99 : 197 ČR : 7 malých ≈ 22 : 50
Evropský parlament
84
Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE)
265
Evropská lidová strana (EPP)
35Evro
psk
á s
jednoce
ná levic
e a
Severs
ká z
ele
ná levic
e
(G
UE/
NG
L)
55
Zelení – Evropská svobodná aliance (Greens/EFA)
55184
Pokroková aliance socialistů a demokratů (S&D)
Evropští konzervativci a reformisté (ECR)
32 Evro
pa s
vobody a
dem
okr
aci
e (
EFD
)
26
Evropský parlament – vedení Předsedou
Evropského parlamentu pro 2,5leté funkční období (2009–2012) je Jerzy Buzek (Polsko, EPP)
Jde o prvního politika z postkomunistického státu v čele instituce EU
Jerzy Buzek
Češi v EPStrana
VolbySkupina
2004 2009
ODS 9 9 2004: Evropská lidová strana (EPP) / 2009: Evropští konzervativci a reformisté (ECR)
ČSSD 2 7 2004: Socialisté (PES) / 2009:Pokroková aliance socialistů ademokratů (S&D)
KSČM 6 4 Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice (GUE/ NGL)
KDU-ČSL 2 2 Evropská lidová strana (EPP)
SNK – Evropští demokraté
3 0 Evropská lidová strana (EPP)
Nezávislí 2 0 Nezávislost/Demokracie (Železný), mimo skupiny (Bobošíková)
24 22
Češi v EP Zejména v období
2004–2009 několik kontroverzních poslanců
Funkčně „nejvýše“ se občané ČR dosud dostali na pozici jednoho ze 14 místopředsedů EP: 2009– Libor Rouček
(S&D/ČSSD)
Libor Rouček
Kontrolní instituce EU Kontrolní instituce EU sídlí
v Lucemburku. Jde o: Soudní dvůr Evropské unie (Court
of Justice of the European Union) [1] (dbá na dodržování evropského práva)
Účetní dvůr (The Court of Auditors) (kontroluje hospodaření institucí EU a dohlíží na správnost finančních toků).
[1] nezaměňovat s Evropským soudem pro lidská práva sídlícím ve Štrasburku – jeho činnost nemá s EU žádnou souvislost
Soudní dvůr Evropské unie úkolem Soudního dvora je zajišťovat, aby právní předpisy
EU byly vykládány a uplatňovány ve všech zemích EU shodně
Soudní dvůr také zajišťuje, aby členské státy a orgány EU jednaly v souladu s požadavky evropského práva, řeší právní spory mezi členskými státy EU, orgány EU, podniky i fyzickými osobami
Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu (jmenováni na 6 let vládami), pouze Soud pro veřejnou službu má 7 členů jmenovaných Radou v zájmu efektivnosti obvykle zasedá jako „velký senát“ složený
pouze ze 13 soudců, nebo v senátech po pěti nebo třech soudcích
Soudní dvůr EU má 3 soudní tělesa: Soudní dvůr (Court of Justice) Tribunál (General Court) –
rozhoduje převážně žaloby fyzických osob, společností a některých organizací, a věci týkajících se práva hospodářské soutěže
Soud pro veřejnou službu (Civil Service Tribunal) – rozhoduje pracovní spory mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci
Soudní dvůr Evropské unie
Βασίλειος Σκουρής prezident Soudního dvora od roku 2003
Češi v Soudním dvoru EU Soudcem Soudního dvora je pro období 2004–
2010 Jiří Malenovský Členkou Tribunálu (do r. 2009 název Soud
prvního stupně) je pro funkční období 2004–2010 Irena Pelikánová
V Soudu pro veřejnou službu zastoupení nemáme
Účetní dvůr Účetní dvůr byl založen v roce
1975 Úkolem ÚD je kontrolovat, zda
finanční prostředky EU jsou vynakládány v souladu s právními předpisy, hospodárně a pro plánovaný účel
ÚD má právo kontrolovat jakoukoli osobu nebo organizaci, která nakládá s finančními prostředky EU
ÚD po jednom auditorovi z každého členského státu, jmenováni jsou na základě jednomyslného rozhodnutí Rady po konzultaci s EP na 6 let Prezident ÚD pro
období 2008–2011 Vítor Manuel da Silva Caldeira (Portugalsko)
Češi v Účetním dvoru Auditorem Účetního dvora
pro období 2004–2010 Jan Kinšt
Finanční instituce Finanční instituce EU mají
za úkol hlavně správu společné měny – eura.
Hlavní finanční institucí EU je Evropská centrální banka (ECB), která sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem.
Existuje též nezisková Evropská investiční banka (EIB)
sídlo ECB, Frankfurt, Německo
Evropská centrální banka ECB byla založena v roce
1998 Smlouvou o Evropské unii
jejím úkolem je: vydávání společné měny –
eura zabezpečovat stabilitu cen v
eurozóně – tj. předcházet inflaci (cca 2/3 obyvatel EU) – v praxi regulace úrokových sazeb
definovat a provádět hospodářskou a měnovou politiku EU
Evropská centrální banka – řízení Výkonná rada
prezident ECB, viceprezident a 4 další členové jmenováni na 8 let na základě dohody zemí eurozóny
odpovídá za provádění měnové politiky, jak ji definuje Rada guvernérů
Rada guvernérů tvoří ji šest členů Výkonné rady a guvernéři centrálních
bank eurozóny jejím úkolem je definovat měnovou politiku eurozóny,
a zejména určovat úrokové sazby Generální rada
sestává z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů národních centrálních bank všech 27 členských států EU
Má pouze poradní funkci, pomáhá připravovat budoucí rozšíření eurozóny
Evropská investiční banka Byla založena v roce 1958 Římskou
smlouvou EIB je vlastněna členskými státy
Evropské unie, státy společně upisují kapitál banky na základě klíče, jenž odráží jejich hospodářský význam v unii
EIB se samofinancuje prostřednictvím půjček na finančních trzích
Oficiálně „nezisková banka, jejíž činnost sleduje politicky stanovené cíle“ posláním banky je půjčovat peníze na projekty evropského
zájmu (jako například železniční a silniční spojení, letiště nebo projekty v oblasti životního prostředí), zejména v méně bohatých regionech, v kandidátských zemích a v rozvojovém světě
poskytuje také úvěry na investice malých podniků
Řídící orgány EIB Banka je řízena jako a.s., členské státy EU jsou jejími
akcionáři Rada guvernérů je složena z ministrů (obvykle ministrů
financí) všech členských států EU; určuje obecnou úvěrovou politiku banky
Správní rada schvaluje výpůjční a zápůjční operace – skládá se z 28 členů – každý členský stát EU jmenuje jednoho a jeden je jmenován Evropskou komisí
Řídící výbor je výkonným orgánem banky. Řídí každodenní činnost EIB a má devět členů.
Výbor pro audit je nezávislý orgán přímo odpovědný správní radě, jehož úkolem je prověřovat řádnost operací a účetnictví banky
Podíl ČR činí 1,259 mld. EUR, což jí dává váhu hlasu ve výši 0,764 %
v Radě guvernérů zastupuje Českou republiku ministr financí, členem Správní rady banky za ČR je Ing. Zdeněk Hrubý
Poradní instituce Poradní instituce mají poměrně malé
pravomoci, slouží hlavně ke shromažďování a poskytování informací rozhodovacím institucím (názory veřejnosti, profesních svazů, obchodních organizací, regionů)
Evropský hospodářský a sociální výbor byl založen v roce 1957 Římskou smlouvou zastupuje zaměstnavatele, odborové svazy, zemědělce,
spotřebitele a další zájmové skupiny, které společně tvoří „organizovanou občanskou společnost“ Členové jsou nominováni na 4leté období vládami EU, pracují
ale politicky zcela nezávisle předkládá jejich stanoviska a chrání jejich zájmy
v politických rozhovorech s Komisí, Radou a Evropským parlamentem – tyto instituce musí rozhodnutí se sociálními nebo ekonomickými dopady s výborem konzultovat
EHSV má 344 členů – počet zástupců z každé země EU přibližně odráží počet jejího obyvatelstva (Francie, Itálie, Německo a Británie 24, ČR 12, Mata 5)
Výbor regionů Výbor regionů byl založen v roce 1994 Smlouvou
o Evropské unii je složen ze zástupců evropských regionálních a
místních úřadů Členové jsou nominováni vládami EU, pracují ale
politicky zcela nezávisle; Rada Evropské unie je jmenuje na funkční období čtyř let
Výbor regionů je třeba konzultovat před rozhodnutím EU v otázkách místní a regionální správy (např. regionální politika, životní prostředí, vzdělávání a doprava)
VR má 344 členů – počet zástupců z každé země EU přibližně odráží počet jejího obyvatelstva (odpovídá EHSV)