EU, USA a Blízký východ Transatlantické vztahy EU
Jan 26, 2016
EU, USA a Blízký východ
Transatlantické vztahy EU
Blízký východ
Nejvíce konfliktní oblast ve světě.
USA: hlavní hráč, oblast je v centru pozornosti zahraniční politiky Chápáno jako zdroj ohrožení (terorismus)
EU: historické vazby Francie a Velké Británie Priorita jsou vztahy se zeměmi Středomoří EU je postižena nestabilitou v oblasti (nelegální
imigrace, organizovaný zločin atd.)
Blízký východ
EU a USA - sdílí cíle ZP v blízkovýchodní oblasti, ale zastávají odlišné strategie k aktérům a řešení konfliktů
Odlišná pozice v regionu: USA: jsou dominantní silou, jsou více nakloněny
užití síly. EU: externí síla, preferuje vyjednávání.
Společné zájmy: ochrana zásob ropy, podpora prozápadních režimů, které spolupracují v boji proti terorismu, zabránění šíření ZHN
Izraelsko-palestinský konflikt
Dosud proběhly čtyři arabsko-izraelské války 1. arabsko-izraelská válka (1948-1949,
Válka za nezávislost) 2. arabsko-izraelská válka (1956-1958,
Sinajská válka) 3. arabsko-izraelská válka (1967,
Šestidenní válka) 4. arabsko-izraelská válka (1973,
Jomkipurská válka)
Izraelsko-palestinský konflikt
Od r. 1964 zastupovala Palestince Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) 1974: status stálého pozorovatele při OSN
1987: Počátek 1. palestinské intifády
1991: Mírová konference v Madridu Organizovaná USA a SSSR Cíl, aby arabské země podepsaly mírové dohody
s Izraelem
Izraelsko-palestinský konflikt
1993: Mírové dohody z Oslo – „Deklarace Principů“, „Oslo I.“ Vzájemné uznání Izraele a OOP (Rabin-Arafat) Izraelské jednotky se měly stáhnout ze západního břehu
Jordánu a pásma Gazy Vytvoření Prozatímní palestinské samosprávy Obě strany uznaly svá politická práva Hamás ani představitelé židovských osadníků Oslo neuznali
Oslo nebylo implementováno Izrael přestal věřit tomu, že se Palestinci vzdají násilí a uznají
židovský stát Palestinci nevěřili, že se Izrael stáhne z okupovaných území a
zruší osady
Izraelsko-palestinský konflikt
2000: Mírová jednání Barak-Arafat v Camp Davidu Snaha řešit problematické body: Jeruzalém, hranice a
uprchlíci
Po nedohodě došlo k zahájení 2. palestinské intifády
2002: USA se poprvé vyslovily pro ustavení dvou států
2003: „Cestovní mapa“ tzv. Čtyřky – USA, Rusko, EU, OSN
12/2003: Ženevská jednání → neformální dohoda mezi Izraelem a Palestinci Palestinci se vzdají práva na návrat výměnou za
téměř celý Západní břeh Izrael se vzdá hlavních osad, ale udrží si některé
blízko hranic Palestinci budou mít hlavní město ve Východním
Jeruzalémě, ale Izrael bude mít svrchovanost nad Západní zdí Starého města
Izraelsko-palestinský konflikt
listopad 2004: smrt Jásira Arafata srpen – září 2005: odsun Izraele z pásma
Gazy leden 2006: vítězství Hamás v parlamentních
volbách v Palestinské autonomii léto 2006: válka Izraele s Libanonem léto 2006: válka Izraele s Palestinci
Izraelsko-palestinský konflikt
Izraelsko-palestinský konflikt
listopad 2007: mírové rozhovory v Annapolisuobnovení mírových rozhovorůcíl: vytvořit samostatný palestinský stát do r.
2008systém pravidelných schůzekPřetrvává vzájemná nedůvěra
Hlavní problémy
Jeruzalémobě strany chtějí Jeruzalém jako hlavní
městoV r. 1967 Izrael obsadil Východní
Jeruzalém, který do té doby kontrolovalo Jordánsko
Mezinárodně nebyla uznána izraelská suverenita nad Východním Jeruzalémem
Hlavní problémy
Palestinští uprchlíciOtázka návratu více než 4 milionů
palestinských uprchlíkůUprchlíci po 1. a 3. válce Umožnění návratu = konec židovského
charakteru státu, proto Izrael odmítá návrat a prosazuje, aby byli Palestinci přijati v okolních arabských státech
Podle rezoluce OSN 194 mají Palestinci právo na návrat a odškodnění
Hlavní problémy
Židovští osadníci na okupovaných územích Od 1967 se jedná o západní břeh Jordánu, pásmo
Gazy, Golanské výšiny, Východní Jeruzalém Od počátku existence Izraele nebyly jasně
definovány hranice Část politické elity prosazovala myšlenku Velkého
Izraele Palestinci chtějí návrat do hranic z r. 1967 09/2005 odchod Izraele z pásma Gazy Hamás, který vyhrál volby v r. 2006, chce ale
návrat do hranic v r. 1948
Hlavní problémy
Přístup k vodním zdrojůmV celé oblasti je kritický nedostatek pitné
vody a vodních zdrojůV r. 1967 Izrael dostal pod kontrolu vodu ze
západního břehu a Galilejského mořePalestinci si stěžují, že je jim bráněno užívat
vodní zdroje
Pozice USA
Strategické partnerství USA-Izrael Izrael je vnímán jako klíčový americký spojenec Je to jediný stát v regionu, který je považován za
demokratický. Oboustranně výhodná strategická aliance:
Izrael profituje z americké ekonomické, finanční, politické a vojenské pomoci
Pro USA proamerická orientace židovského státu důležitá pro regionální rovnováhu moci (SV vyvážení SSSR)
Izrael je největší příjemce americké zahraniční pomoci.
Pozice USA
USA vůdčí síla v mírových jednáních
J. Carter: 1978 Camp David Izrael-Egypt
R. Reagan: Izrael je strategický spojenec při zadržování sovětského nebezpečí
G. Bush: Madridská mírová konference
B. Clinton: Mírové dohody z Oslo
G. W. Bush: příklon ke vzniku dvou států Kritika Izraele, ale odmítá jednat s Hamásem
Pozice USA
Obama: BV jedním z ústředních cílů zahraniční politiky Smířlivý diskurz směrem k muslimské populaci Zvýšená kritika Izraele a ústup od jeho
bezpodmínečné podpory podpora vzniku dvou států Tajná jednání s Hamásem
Pozice USA
Postavení Jeruzaléma USA neuznávají izraelskou okupaci Východního
Jeruzaléma Zacházení s Palestinci na okupovaných
územích Americká kritika izraelského přístupu k Palestincům
na okupovaných územích – odraz v každoročních zprávách o dodržování lidských práv
Existence a výstavba nových židovských osad na okupovaných územích USA je považují za nelegální a za jednu ze
zásadních překážek míru
Pozice EU
Odlišné postoje členských zemí k Izraeli a arabským státům Francie: na straně arabských států
Od r. 1971 poskytuje EU (ES) ekonomickou pomoc Palestincům
Po Jomkipurské válce (1973) ES odmítlo princip získávání území silou, uznání legitimních práv Palestinců
Euro-arabský dialog (1974) Izrael odmítal účast OOP, chápáno jako její
mezinárodní uznání Ochladnutí vztahů mezi Izraelem a ES a na druhé
upevnění vazeb mezi Izraelem a USA
Pozice EU
Benátská deklarace (1980) První pozice ES k blízkovýchodnímu konfliktu Právo na existenci a bezpečnost všech zemí
regionu (včetně Izraele) Spravedlnost pro všechny lidi, kteří tam žijí
(Palestinci) Základem byl princip „území za mír“, návrh na
řešení vzniku dvou států Mírová jednání měla být zprostředkována a
zaručena OSN Roztržka s Izraelem → do r. 1992 Izrael odmítal,
aby se ES zapojilo do mírových jednání
Pozice EU
Barcelonský proces (1995) - Euro-středomořské partnerstvíÚčastní se ho všechny státy Středomoří (i
Libye, Sýrie) → zde se mohou setkat se zástupci Izraele
Cíle: partnerství v politické a bezpečnostní oblasti, vytvoření zóny volného obchodu, partnerství v sociální a kulturní oblasti
Pozice EU
V r. 1996 se stal zvláštním evropským vyslancem pro blízkovýchodní proces Miguel Ángel Moratinos Od r. 2003 je to Marc Otte
1997: uzavřena Prozatímní asociační dohoda o obchodu a spolupráci s Palestinskou samosprávou Poskytování pomoci vázáno na vnitřní reformy
palestinských institucí a demokratizaci palestinské samosprávy
Pozice EU
2002: Sevillská deklarace: cílem je ukončit okupaci a vytvořit Palestinský stát na základě hranic před r. 1967
Evropský postoj: neodvolatelné právo Izraele žít v míru a bezpečí
s mezinárodně uznanými hranicemi Ustavení Palestinského státu na základě hranic z roku 1967 Nepřijatelnost získávání území válkou Jeruzalém bude společně hlavní město obou států Přijatelné řešení problému palestinských uprchlíků
Role EU je vnímána především ve schopnosti přesvědčit Palestince a arabské státy, aby přijaly výsledky mírového procesu, pokud je přijme Izrael
Pozice Ruska
Značná část židovských imigrantů pochází z Ruska Studená válka
1948 SSSR uznal Izrael a do r. 1951 jej i podporoval Problém nastal, když se Izrael spojil s USA, SSSR začal
podporovat arabské státy (Sýrie, Egypt) → protiváha amerického vlivu na Blízkém východě
1953 přerušení diplomatických styků SSSR-Izrael 90. léta:
Změny zahraniční politiky po rozpadu SSSR Říjen 1991 obnovení diplomatických vztahů Rusko-Izrael
Pozice Ruska
Problémy rusko-izraelských vztahů Nekonzistentnost ruské zahraniční politiky Balancování mezi podporou Izraele a arabských států
Rusko-palestinské vztahy Změna ruské zahraniční politiky byla vnímána negativně –
ztráta dlouhodobého spojence Rusko podporuje vyhlášení nezávislého Palestinského státu
za předpokladu plnění dohod s Izraelem (proti jednostrannému vyhlášení palestinské nezávislosti)
V řešení konfliktu Rusko nevyužívá svůj vliv a nepřichází s vlastními návrhy
Pozice OSN
Snaha hrát roli v řešení palestinské otázky a izraelsko-palestinského konfliktu od 40. let 20. století
Rezoluce, plány a návrhy OSN na řešení situace na Blízkém východě
1947 plán dělení Palestiny (rezoluce OSN 181) Dohled nad příměřím v rámci UNTSO po 1. válce Rezoluce 242 (1967) – požadavek stažení Izraele z
okupovaných územích, výměna „území za mír“ Rezoluce OSN 338 (1973)– požadavek ukončení
konfliktu
Pozice OSN
Rezoluce Valného shromáždění 3236 (1974) – právo palestinského lidu na sebeurčení
90. léta aktivní podíl OSN na blízkovýchodních mírových rozhovorech (Madrid, Oslo)
Princip výměny „území za mír“ Podíl na budování infrastruktury Palestinské
autonomie Je vnímána jako propalestinská Izrael se stal nejčastěji kritizovaný stát v OSN
Transatlantická spolupráce
Transatlantická spolupráce je efektivní v konání konkrétních kroků
Společné jsou cíle, ale liší se celkovým přístupem k regionu
EU je vnímáno značně propalestinsky Kritika Izraele, ale současně odsouzení palestinských
teroristických akcí proti civilním cílům v Izraeli
USA je zase vnímán proizraelsky
Transatlantická spolupráce
Do konce 90. let EU dlouhodobě podporovala politiku USA, i když měla své vlastní aktivity
USA vnímá EU jako slabšího hráče na BV, protože není vojenskou velmocí a mezi členskými státy existují rozpory ohledně priorit
Transatlantická spolupráce
Odlišné hodnocení konfliktu a jeho hlavních problémů EU: hlavní problém je židovské osídlení
okupovaných území Obě strany používají nepřijatelné prostředky, obě strany
musí zároveň přestat s násilnými akcemi Vytvoření dvou států Izrael má zvláštní odpovědnost jako demokratický stát, ale
nedodržuje plně lidská práva Nevidí jako ústřední problém bezpečnost Izraele, a tudíž
ani nutnost stále ujišťovat o uznání židovského státu
Transatlantická spolupráce
USA: Hlavní problém je neochota uznat židovský stát
arabskými státyPrioritní je bezpečnost Izraele, a proto chápe
jednání Izraele jako sebeobranu Palestinské skupiny jsou teroristé → tlak na
jejich zadržení
Transatlantická spolupráce
Odlišné vnímání role arabských států v konfliktuEU: arabské státy mohou usnadnit vyřešení
konfliktu, ale nejsou jeho přímými účastníkyUSA: arabské státy by měly posílit své
závazky k Izraeli a podporovat umírněné palestinské vedení
Země jako Egypt nebo Saudská Arábie mají bránit extremistům a teroristům, aby konflikt přiživovali
Transatlantická spolupráce
Tlak na aktéry: Podle EU se USA soustředí jen na Palestince a jejich
ústupky, ale netlačí na Izrael Podle USA jen podporují Izrael, aby přijal složitá rozhodnutí, a
hlavní problém spočívá v tom, že Palestinci nejsou ochotni převzít zodpovědnost za závazky a jednat
Vyslání mezinárodních sil do oblasti (NATO nebo OSN) USA proti, EU pro USA: Vyžadovalo by to obrovské zdroje a silný mandát Od vypuknutí konfliktu byly v oblasti již 7x rozmístěny
mezinárodní jednotky a nikam to nevedlo