Dzalaleddin Balchi Rumi Masnavi Becka-Hirsal 1994.Pouze Ocr

Dalleddn Balch Rm

MASNAV

P R O T I S

nakladatelstv poezie

Peklad, vod a doslov Ji Beka, 1994 Pebsnil Josef Hiral, 1994

ISBN 80-85940-2-7

Krl perskch mystik

Od 20. let 13. stolet byla vystavena stedn Asie a brzy nato i ostatn oblasti rnsk kultury nesmrnm strdnm a ztrtm. in-gischnovo krvav taen vyhladilo z povrchu zem mnoh proslul a bohat msta a zpustoilo kvetouc a rodn oblasti protkan dmyslnmi kanly.

Krtce ped touto pohromou se r. 1207 narodil v balchsk provincii zaujmajc dnen severn Afghnistn a jin Tdikistn Da-lleddn Mohammad, jeho jmno podle rodit bv doplnno pzviskem Balch. Rodina vak opustila vas Stedn Asii, odela na zpad a usadila se poslze v maloasijsk Konyi, hlavnm mst provincie Rm. Odtud dal, v Evrop velmi bn jmno Rm. Brzy nato ingischnovy hordy zaplavily Stedn Asii - r. 1220 se vzdala Buchra, padl Samarkand a podle historika Dovejnho v Balchu se obyvatelstvo nepostavilo na odpor, pesto vak bylo vyhnno za mstsk hradby, rozdleno do skupin pidlench jednotlivm vojnm, kte je pobili.

Poezie v perskm i dar jazyce, kter je kulturnm ddictvm rnc, Tdik v Tdikistnu i Afghnistnu a do jist mry i ady dalch nrod Pednho vchodu, v dob pchodu Rmho do Konye mla tsetletou tradici - a byli to v 10.-12. stol. pevn vchodn bsnci, kte zaloili jej slvu: Rdak od Pandakentu v dnenm Tdikistnu, mystik Abolhasan z Balchu, Ferdous z Tsu, bsnci z Ghazn v Afghnistnu - na Mahmdov dvoe v i l . stol. dajn psobilo tyi sta bsnk, mezi nimi Onsor, Farroch, Manehr.

5

Poezie byla od samho potku pod silnm vlivem islmskho mystici srnu, kter' ml v islmskm svt a pedevm tak u rnc obrovsk vznam ve vech projevech lidsk existence a tak v literatue.

Islmskou mystiku, tasavvof, v Evrop zvanou zpravidla sfis-mus, nelze shrnout do jedinho systmu. Skoro kad vznan vedouc sfi nebo mored se ubral vlastn cestou a tuto cestu zdokonaloval v diskusch se svmi ky a nsledovateli - mordy. Nkte

vytveli kompromisy (nebo se tak aspo tvili) s islmskmi dogmaty, jin budovali uen, kter byla v pkrm rozporu s oficiln islmskou teologi - sem pat nap. u-en bagddskho Hallde, krut popravenho r. 921 pro tvrzen blzk mylence, e lovk je inkarnac Boha. Za mnoh dal obti uvedeme Maddoddna Baghddho, kter byl pro sv sfjsk blasfmie utopen v Amdarji r. 1209. Islmsk ortodoxii se pilo pochopiteln tak to, e mystici ukazovali nepo-tebnost prostednk pro styk s "nejvy pravdou".

Islmsk asketismus vznikl asi velmi brzy po vzniku nboenstv. Na potku to bylo zeknut se svta, odchod do stran, poustevnick ivot, kult zhrobnho ivota, jemu se vnovali tzv. vahdov i adbov u za omajjovskch chalf (661-749). Tomuto postoji pomhaj etn vroky Kornu o "dvou svtech", piem daleko dleitj je ten druh - posmrtn. Zdrojem sfismu byl u nkterch pvrenc odpor proti strohm dogmatm oficilnho islmu - podle jedn skupiny souasnch badatel vak sfismus vbec nen v rozporu s nboenskou ortodoxii, nbr naopak je nejortodoxnjm

6

jevem v islmu - je jeho krystalizovan podstata. Nklonnost k sfrsmu mli hlavn pslunci rnskch nrod - mnoz maj zato, e prv rnsk psch jev sklon ke spiritualismu a k nboenskmu hloubn, k touze srdce a due po nekonenu. Na rozdl od kesanskho mysticismu byl sfismus daleko rozenj mezi vemi vrstvami obyvatelstva v rnu, v Turecku i v dalch islmskch oblastech. Podle Islmsk encyklopedie jet v tchto dnech asi ti procenta islmskho obyvatelstva jsou pslunky nkterho sfrjskho du s tm, e podl bude daleko vy, pipotou-li se jejich pznivci. Vliv na utven a zdokonalovn sfijsk ideologie mly dle peklady eck filozofie. Zejmna za chalfy Mamna dolo k pekldn dl eckch filozof, ale i jinch naunch spis do arabtiny - byly to pevn spisy novoplatonik, omylem pipisovan Aristotelovi. Na jejich pozicch stl tak vznan islmsk teolog, rnec Ab Hmed Ghazzl (1059-1111) v Evrop u ve stedovku znm jako Algazel. Jeho spisy najdeme i v historickch knihovnch v echch. Ghazzl vynaloil snahu vytvoit novou podobu ortodoxnho islmu na zklad umrnnho sfismu a vytvoil tak eklektick nboensk systm spojujc mystick prvky s islmskm tradicionalismem a racionalismem.

Vznamnm stediskem sfrsmu u od 10. stol. byla oblast Chor-snu a Mvarnnahru - zem dnenho severnho Afghnistnu a bval sovtsk Stedn Asie - vliv na utven sfrjsk ideologie toti evidentn mli tak manicheismus - uen Mnho (216-276) - a konen i buddhismus. Oboj bylo velmi rozeno ve Stedn Asii a do arabsk okupace, kter pinesla v 7. stol. islm. V chorsnskm Balchu nap. vynikli Ab Sad ibn Abolchejr nebo sf vysloven rnskho raen Bjazd (Ab Jazd) Bistm, jeho otec byl jet zoroastrovec. Bjazd byl jednm ze zakladatel uen o dvou stupnch, jimi prochzej sfjov - zeknut se a splynut - co prv ukazuje na vliv buddhismu. Vzorem byli konen tak kesant mnichov, kterch tehdy na zem Pednho vchodu bylo mnoho. Ostatn sm Korn se ve tech srch hls ke kesanm a k sabejskmu gnosticismu a prvn asketi, jako Chalfa ibn Jaman, byli zeteln pod jeho vlivem. Nzev sf vznikl asi kolem r. 200 hedry a veobecn se pijm, e jde o odvozen od slova sf - vlna, protoe

7

prvn asketi oblkali zvltn vlnn obleky. Sfijov byli oznaovni epitetem "chud", co je u Peran darv a u Arab faqr - tato slova pela do etiny jako dervi a fakr.

Tasavvof - sfismus je islmsk mystick uen, je vak pekroilo rmec islmu a v krajnch formch se jev jako samostatn mysticko-filozofick systm. Je to uen, kter uznv jen existenci Boha a vechno ostatn povauje za jeho emanaci. A vychz tak z monosti pmho duchovnho spojen s bostvm. Sfismus sm sebe chpe jako duchovn zdokonalovn vlastn osoby s clem doshnout vych vlastnost, jako jsou neskonal bohabojnost, absolutn altruismus, skromnost, oddanost. K zkladnm principm tasavvofu pat iveln, neotesiteln vra v monost bezprostednho, intimnho poznn Boha a styku s boskou podstatou, co vak je v rozporu s Kornem, kter ve 3. se k: Nikdy mne nespat. Podle sfij lovk nos v srdci reflex Boha a po most lsky k lovku kr k lsce ke svtlu, je vrh onen reflex. Tak mus due urazit pedlouhou cestu, kter vyst v nekonenm svtle. Pro sfho je nekonen byt, jeho jednou tv je absolutn dobro a druhou absolutn lska. A dleitm nen nboenstv, nbr prv ta lska, ta vra. Rm se vyjadoval, e vechna nboenstv jsou paprsky jedinho slunce. Spojen s Bohem lze doclit pivedenm do extze i vnitnho osvcen seslanho lovku "krcmu bo cestou s lskou v srdci, piem due tlumo slova Milovanho - Allha." Nesmme ovem zamovat skutenho sfho, moreda a jeho morda, derve za tulka, ebrka a dosti asto podvodnka, kter v ulicch pedovchodnch mst pedstranou zbonost psob na srdce a kapsy vcch.

Zdraznn jednoty Boha a lidsk due znamen, e v lovku je nco boskho, a svm obsahem se jev makrokosmem a formou mikrokosmem. Zvanm dsledkem tohoto mylen je panteismus, kter postavil individuum na vysok stupe v hierarchii hodnot. Teoretik sfismu Mohammad abistar a autor trakttu Mertolmo-hakkekn pe: "Kamkoliv se podvme, tam je bo tv. Ani jedna st z st svta nen zbavena tto tdrosti." Opr se pi tom o 57. sru Kornu, kde se prav: "A jste kdekoliv, on je s vmi." Tento panteistick smr podle Jana Rypky vrchol prv u Rmho.

8

Dalleddn Rm vyznval tasavvof zaloen na propracovan teorii a pivedl k dokonalosti nkter jeho kladn strnky, jako jsou uznn jedinosti existence a lska ke vem jevm ivota a svta i pochyby o poteb obad. Spolu s tm vak odmtal i filozofii a rozum, protoe lidsk vdn, zvlt vzhledem k poznatkm o Bohu, je omezen a chab. Uitenj je oddat se s lskou Bohu ne nadmat se vdou. Propagoval tak smr mezi aratem a tarkatem -mezi oficiln teologi a cestou sfij. Z jeho uen je patrn tolerance a svobodomyslnost. Obracel se asto k prostm lidem, k emeslnkm, mezi nimi ml sv nejbli duchovn ptele. Zachovan korespondence dokld, e poskytoval pomoc nemajetnm a oputnm.

Pozoruhodn jsou jeho vere o vvoji lidsk due ve stle novch variantch:

Pohle, zemel jsem jako kmen a vzeel jako rostlina, zemel jako rostlina a stal se zvetem. Zael jsem jako zve a povstal jako lovk, pro se bt smrti, u nebudu nim menm. A zemru jako lovk, zskm tm andlsk kdla a jako andl opt budu obtovn, abych se stal, jak chpu, bom dechem.

Pesvden o vnitnm propojen vech prodnch jev a o tom, e svt se vyvj, je zvan moment - nese s sebou ovem tak mylenku, e smrt neznamen absolutn nebyt, nbr pechod v dal, vy stav. Rm se ve svm mylenkovm svt pibliuje Bohu v tom, e smrt znamen osvobozen od fyzick existence a svt je syntza odporujcch si prvk. Proto ve v tomto svt je podmnn a relativn a vsledkem vzjemnho snaen, co vede k realistick charakteristice svta. Souasn takov mylenky vnesly do islmu duchovnost, zmkily jeho psn racionalismus, donutily podvat se jinak na lovka, jeho lohu a msto ve spolenosti a prod.

Dalleddn Mohammad se narodil podle nejnovjch poznatk nikoliv pmo v mst Balchu, nbr v obci Vach, severn od eky

9

Amdarja v tehdej balchsk provincii, dnes na zem jinho Tdikistnu, 30. srpna 1207. Nen vak vyloueno datum dvj - sm Rm ve Fhi m fhi l oblhn Samarkandu r. 1212 jako oit svdek. Ke jmnu bv pipojeno pojmenovn Balch podle rodit a Rm podle msta, kde il pevnou st ivota. Avak v rnu je znm pedevm pod jmnem Moulav (titul uence a pslunka du moulav) v Turecku asto Mevlan (N pn). Rmho otec Mohammad ebne Hosejn Baheddn Valad nesl v Balchu estn titul Soltnololam - Sultn uenc; o jeho uenosti svd legenda, podle n mu titul udlil sm prorok Muhammad ve snu, kter mli vichni uenci v Balchu jedn noci. Kolem roku 1215 (podle jinch 1218 nebo 1219) opustil Baheddn s rodinou a skupinou svch uednk Balch - podle nkterch tazkir - literrnch antologi - kvli neptelstv, je mu projevoval tehdej panovnk Chvrazmh. Spe vak proto, e si byl vdom nebezpe, je pedstavovaly mongolsko-tatarsk hordy valc se z vchodu. U starch historik se vyprv, e skupina uteenc se zastavila v Nepru, kde il posledn sv lta vznamn mystik Fardeddn Attr, a ten odevzdal nadjnmu Dalleddnovi sv dlo Asrrnme (Kniha tajemstv). Po vykonn pouti do svatch mst, Mekky a Medny, ila rodina njakou dobu v Damaku a Halabu. V polovin roku 1220 dospli do Rumu -oblasti v Mal Asii, kde tehdy vldla saldkovsk dynastie v mru a relativnm hospodskm a kulturnm rozkvtu. Centrem byla Konya (nkdej Ikonikum), run kulturn msto, kam se uchlila ada dalch emigrant ze Stedn Asie. Rodina se usadila nejdve ve mst Laranda, kde ila asi sedm let. Ujal se j vldce Bahrmh, ktermu pedtm vnoval zerbjdnsk bsnk pc persky Eljs ben Jsof Nezm svou pomu Mahzanolasrr (Pokladnice tajemstv). Poslze byl Baheddn Valad pozvn saldkovcem Aleddnem Kajkobdem do Konye. Panovnk tehdy po spch v bojch s Byzanc a kiky kolem sebe shromaoval uence z mnohch mst. Baheddn Valad se stal v Konyi r. 1228 hlavnm duchovnm a uitelem v stedn meit pro tyi tisce osob. Brzy vak zemel a na jeho msto nastoupil syn Dalleddn. Ten u pedtm r. 1225 se oenil s Gouharchtnou, dcerou samarkandskho uence, kter' rovn uprchl do Mal Asie ped mongolskou invaz.

10

V mld se Dalleddn zabval pevn arabskou poezi a mn tasavvofem - do tto vdy ho dkladn zasvtil a bval Bahed-dnv k Borhnoddn Mohakkek z Termezu. Roku 1244 pak zashl hluboce do Rmho ivota pchod sfho amseddna (Slunce nboenstv) z Tabrzu - dajn spolu sedli po estnct msc v Dalleddnov dom pi ma-drase a diskutovali bez ohledu na jdlo, pit a j in poteby. rnsk znalec Badozzamn Forznfar se vyjdil, e "slunce lsky a pravdy nhle vrhlo sv paprsky na Dalleddnovu istou dui, a tak ji zaplilo, e jeho oi byly oslnny tou z". Zd se, e amseddn il itskou vrouku. amseddnova osoba byla opedena etnmi legendami a konkrtnch zprv o nm je pramlo - nco se zachovalo v jeho Maklt (lnky), sepsanch z jeho vrok ky po uitelov smrti. Byl to patrn potuln sf - derv, v dob pchodu do Konve snad u edestilet, kter pi svch cestch diskutoval s etnmi mystiky Pednho Vchodu - mezi nimi tak s Velkm ejchem Ibn Arabm, vznamnm teoretikem sfismu t doby. amseddn ho vak pr povaoval za oblzek vedle Rmho, kter byl perla...

Obyvatelstvo Konye a pedevm Dalleddnova rodina a jeho uednci nesli nelib, e jejich uen mistr se stk s pochybnm dervem, vnuje mu takovou dvru a podlh jeho vlivu. ams to vyctil a snad z obavy o ivot jednoho dne nepozorovan opustil msto. Zdrcen Dalleddn po slibu tch, kte amseddna vytvali, e upust od svho neptelstv, vyslal svho, tehdy devatenctiletho syna Soltna Valada, aby jej vyhledal. Ten ho zastihl v Damaku a pivedl jej zpt do Konye, kde dolo ke vzruujcmu setkn -odpovd tomu ver z Masnav:

Nejen zniv prahne po vod, ale tak voda vyhledv znivho.

11

Dalleddn oenil amse s dvkou, kter ila v jeho dom, aby ho udrel v Konyi, avak nechu k amseddnovi rostla v rodin i mezi Rmho ky. Kdy pak Kmij, amsova ena r. 1248 zemela, amseddn znovu zmizel beze stopy. Podle jednch odeel, podle historika Aflkho byl zavradn Dalleddnovmi blzkmi, snad mladm Dalleddnovm synem Aleddnem, a pohben. Pozdj archeologick przkum prokzal monost Aflkho len. Dalleddn dvakrt odeel hledat amseddna - ovem marn. Tuil potom pravdpodobn, co se udlo. Kdy jeho syn Aleddn zemel, odmtl astnit se jeho pohbu. Budi poznamenno, e amseddn zashl velmi hluboce do islmsk lidov tradice, take do souasn doby se cel ada mst od Turecka po Indii pyn amsovm nhrobkem.

Odlouen se vrazn odr v Dalleddnov tvorb. amseddn me bt pirovnvn k jiske, kter vyvolala plamen, jm byla Rmho bsnick aktivita.

Dalleddn se potom sblil s jinm sfm, negramotnm konyj-skm emeslnkem Salheddnem Zarkbem, jeho jmno asto nachzme v Rmho verch. Ani Zarkba nepovaovali konyjt za hodna Rmho ptelstv - ten vak r. 1258 zemel. Velmi blzk byl Rmmu tak Hosmeddn ebne Hasan Ach Tork eleb, pochzejc ze stednch konyjskch vrstev - st jmna Ach svd o tom, e jeho otec byl lenem bratrstva sdruujcho ni vrstvy obyvatelstva. Rm byl ve styku tak s mocnmi a bohatmi osobnostmi, patil mezi n napklad i vemocn Moheddn Parvne, kter na sebe strhl faktickou vldu v Rmu, ale pesto se povaoval za Dalleddnova duchovnho uednka.

Rm poloil zklady novmu sfijskmu du. Jeliko ml ve velk oblib zpv, hudbu a tanec, vloil tyto prvky do sam - sfij-skho ritulu. Rd se pozdji nazval moulav nebo moulavje - d tancch derv. Tanec symbolizoval obhn atom kolem svho jdra a obh planet kolem Slunce. Pivdl astnky do extze (vadd), k sjednocen s "vnou pravdou". Je zvan, e ortodoxie obecn hudbu a tanec odmtala a nap. hanbalitsk teolog 12. stol. Ibn al-Douz v knize Talbs ibls (blovo pokuen) l barvit jeho zhoubnost. Podobn nzory vyslovil imon Lomnick z Budce ve svm spise Tanec aneb traktt skromn o Tancy bugnho tla

12

pachtowanj yak gest sskodliw pohorssliw roku 1597. astnci obadu oblkali (a doposud oblkaj) ern plt pes bl roucho a vysokou plstnou apku. Na potku obadu vykonaj ti kruhy proti smru hodinovch ruiek, piem zdrav a veleb pedstavenho du. Pak se pi hudb daj do krouen jednak kolem sv osy a souasn ve velkm kruhu s jednou rukou smujc k zemi a druhou rukou k nebi - pipomnaj moly krouc kolem plamene. Jeden derv d rychlost krouen. Po doznn hudby se tanec nhle zastav a nsleduje dlouh melodick modlitba.

d moulav byl spjat s fotovvatem, starm spoleenskm hnutm nich vrstev obyvatelstva ve mstech, pedevm z ad emeslnk -krejch, tkalc, zelin, kov apod., kte usilovali o estn vystupovn, vzjemnou pomoc, ochranu slabch. Sept je patrn i z toho, e d moulav pevzal do svho arzenlu prv zpv psn a tanec a e pedstaviteli du byly asto osoby z ad emeslnk. Nkte Rmmu pedhazovali, e se stk s nzkmi, patnmi lidmi. Na to on podle Aflkho odpovdal: "Jsou-li to kolem m dob lid, stvm se jejich uednkem. Jsou-li vak patn, pijmu je za sv uednky."

Pevn stanovy dal du moulav a Dalleddnv star syn Soltn Valad, jeho Valadnme, velk persky psan poma je vnovna pedevm vypsn ivota dda Baheddna a otce Dalleddna. Soltn Valad vak psal u tak turecky a je zpravidla azen mezi zakladatele zpadotureck literatury.

U roku 1243 porazili Mongolov saldck vojsko na hranicch Rumu a sultant ztratil svou plnou samostatnost. V druh polovin 13. stol. se politick situace v Mal Asii rapidn zhorila - bylo stle zetelnj, e Saldkov ztratili svou moc ve prospch Mongol, a tak ve vnitn politice dochzelo k vysilujcm feudlnm potykm, a tm k hospodsk stagnaci. Mnoz prozrav lid zaali opoutt Konyu, odchzeli pedevm do Srie a Egypta. Unaven Dalleddn Rm obklopen pteli a ky zemel 17. prosince 1273 - ped jeho smrt dolo v Konyi k zchvvm pdy, co Dalleddn dajn komentoval slovy: "Zem je hladov. Brzy se j dostane tunho sousta a pak se upokoj." Pohbu, podle len Soltna Valada, se astnili tak kesan a id, kte velebili Rmho jako Jee, jako

13

Moje... A od t doby stle, do dnench dn, proud poutnci z okol i ze vzdlench mst k jeho nhrobku v Konvi - ten byl pozdji peklenut velkorysou stavbou, tzv. Zelenm chrmem, s velkm klterem a knihovnou.

Jan Rypka se v Djinch persk a tdick literatury vyjdil, e sfijov se projevovali pedevm verem, kter' zakrval odchylky od islmu tm, e operoval stlou hrou mezi metaforou, symboly a doslovnost. Sfijsk symbolika byla zbran sfij i nesfij proti reakci. A krom toho pedn vchodn znalec vyslovil nzor, e "tasavvofem nedoten gazel me bt r, ale bez vn...", pvab vid prv v mnoho vznamnosti ver. U Rmho mohou tko vzniknout rozpaky, zda jeho tvorba je sfijsk, nasycen nadpozemskmi jinotaji, i nikoliv. Proto tak Rmho dlo pat k tm, je byla mnohokrt komentovna a vysvtlovna mnohmi vchodnmi uenci v Irnu, Turecku, Stedn Asii i v Indii.

Dalleddn Rm se podle zznam syna Soltna Valada zapsahal, e dlouho neml nejmen chu vnovat se poezii, protoe ji nepovaoval za hodnou provozovn, e "v jeho och nebylo hor innosti ne poezie." Pozdji se vak Rm vyjdil, e prv poezie se stala jeho hlavnm poslnm.

asov prvnm Rmho dlem je Dvne ams - amsv dvn, zvan tak Dvne Kabr - Velk dvn. Byl napsn po amseddnov zmizen. Obsahuje pes 3000 gazel a asi 2000 tyver - celkem ticet tisc ver. Jsou to vere vzruen, v nich je inspirace amseddnem zeteln naznaena tm, e od zvru vtiny gazel je vloeno amsovo jmno - tm je naznaeno, e ams nezmizel beze stopy, nbr e promlouv dle veri. Sbrka obsahuje vere, v nich autor "nebral almuny od lid, nbr vyprvl to, co velelo srdce." Je to hymnus veobjmajc lsky. Formln je asto obtn zjistit, ke komu se bsnk obrac - k Allhovi, k milence, nebo snad k panovnkovi i jeho vezrovi. To zesiluje jet okolnost, e v pertin zjmeno ani sloveso nerozliuj gramatick rod. Sfjov ovem vere pijmaj v mystickm smyslu a tak tak byly zejm mnny, dvme-li se na n v kontextu cel Rmho tvorby. Je vak mon, aby teni pokldali hlavn nkter gazely za zcela nedvojsmyslnou intimn lyriku. Podporuje to tak Rmho vazba na slovnk kadodennho

i-4

ivota, nkdy s podivuhodnmi zvraty. Jazyk je zpravidla plynul a dosti prost.

Nejproslulej Rmho dlo je Masnavje ma 'nanav (Poma se skrytm smyslem) asto zvan jen Masnav. Je to didaktick dlo o 26 tiscch ver rozdlench do esti seit - daftar, kter vak len dlo jen podle doby vzniku. Rm je napsal mezi roky 1258 a 1270. Masnav je pokldno za jakousi encyklopedii islmsk mystiky, ale souasn je pokladnic lidovch legendrnch pbh, bajek, anekdotickch historek, kter pak asto inspirovaly tvrce persk kulturn oblasti do nej novj doby. Rm napsal Masnav na vyzvu svho oddanho a oblbenho uednka Hosmeddna pro osvtlen sfijskch idej, j imi by se mli dit lenov du moulav. Hosmeddn byl dajn po lta neustle v uitelov spolenosti a zaznamenval jeho vere, a je vyslovil na ulici, v lzni, doma i pi tanci svho du. Pak je pednesl a mistr je upravil do konen podoby. Nasvduje tomu i posledn pbh Masnav, jemu chyb logick zvr - jsou to asi posledn vere, kter mohl Hosmeddn zaznamenat. stednm motivem Masnav je vztah mezi milujcm a milovanm - lska ve osvtluje a oi milujcho vid vude krsu. Dlo obsahuje mystick vahy a modlitby, je jsou asto doloeny pro snadnj pochopen - a snad i osven tene i posluchae - zajmavmi, vtipnmi, nkdy humornmi a lechtivmi historkami. Autor charakterizuje Masnav tak jako "trh jednoty, kde kupujc mohou dostat duchovn potravu i vzcn rubny a zdroje ivota." Poma je dokladem Dalleddnova irokho vzdln. Najdeme tu mnoho obraz z Kornu, z Bible (Muhammad, Adam, Moj) - rnsk badatel o Rmm zjistil, e est tisc ver Masnav a Dvnu jsou prakticky persk peklady kornickch ver. Jsou tu etn udlosti z prorokova ivota, hodn bajek a historek je erpno tak z klasickho souboru Kalila a Dimna, znmho i z esk literatury (Pravidlo lidskho ivota, Praha 1528). Najdeme tu dle nmty z Ezopa, tak nap. bajka o starm psu a lakomm Arabovi je tak v eskm Anonymov podn a Rmho pbh O ptku a lovci je zcela shodn s prozaickou povdkou O ptnku a ptku v Ezopovch fabulch Jana Albna v prostjovskm sbornku z r. 1557. O slonovi, kterho popisuj svrzn - tentokrt slepci - vyprvl u

15

Sanj a o mui, kter vil koku, kdy hledal maso, pe pozdji tak ve verch Abdorrahmn Dm. Nmt o kupci a pytlech psku pouil afghnsk, patsky pc spisovatel Gulp Ulfat a o nezruitelnosti osudu (mladk utk ped smrt do Isfahnu) psal tak Jean Cocteau. Nejrozshlej vyprvn naeho souboru Zajc a lev o 858 verch uveejnil jako strunou indickou bajku v prze Jaroslav Dohnal r. 1914 v asopise esk svt. To jsou pklady za mnoh.

V Masnav se tak odr soudob hrza z krvavho mongolskho taen i zvle mocnch, jako je tomu ve verch o lovku, kter se ct ohroen, kdy nadili chytat na ulicch osly, protoe se obval zvle ze strany tch, kte jsou poveni vykonat pkaz. Tyto vere vak mohou bt vyloeny i tak, e lovk nem zapomnat na sv vy postaven v prod a na sv sept s nejvy moudrost. V bsni O lvu a zajci ukazuje krutou nadvldu a tak monost se j zbavit. Z bsn Vyprvn o zahradnkovi, sfm, bohoslovci a sejjedovi je patrn nechu k nepoctivm bohosluebnkm. V leckterch podobenstvch tedy nachzme velmi realistick vylen stavu spolenosti. asto se ovem diskutuje o lsce a modlitb, o problmu svobodn vle a peduren - mylenky, je zastvala dv protichdn hnut -dabrje a kdarje, jako tomu je v pom O lvu a zajci. Skladba celho dla nem jednotn d, stdaj se sti naplnn mystickmi, obas velmi skrytmi vahami s prostmi pbhy, je lze tak oddlit jako zbavn verovan povdky. Souasn vak i v nich je ukryta hlubok mystick moudrost. Vn smysl, kter autor pital Masnav, je patrn z vodnch lyrickch ver nazvanch Pse o rkosu, je je rovn dokladem Rmho lsky k hudb. Pse potom napodobovalo tisce ver persk, tureck a indoislmsk poezie -rkosov pala je symbolem due, kter byla oddlena od vn podstaty byt jako rkos od rkosit. Tak zde je vyjdeno zeteln sfijsk pesvden, e stvoen byla kdysi dvno spojena s Bohem, s pvodcem veho byt, a e a stvoen svta zpsobilo rozdvojen.

Rm se vyjaduje, e Masnav nen s to odhalit vekerou pravdu. Mystikov jsou v te situaci jako ti, kte mli popsat slona v temn mstnosti. "Plnou bdlost srdce neme vypsat ani sto Masnav, ale peci jen je oslovenm, do nho proud bosk vlny..." A Rm prav dle, e tyicet velbloud by nebylo s to odvzt knihu, kdyby napsal

16

ve, co je v jeho mysli o tto vci. A kdyby ml vysvtlit tajemstv lsky inspirovan Bohem, kniha by byla jet osmdestkrt objemnj. Zajmav je nzor souasnho rnskho filozofa Hosejna Nasra, e v uritm smyslu se navzjem dopluj dv velk dla persk poezie: Ferdousho hnme, vysok epick pomy rnc o pedislmskm obdob, a Masnav, vysok poma o obdob islmskm, epopej, v n se stetnut pesunulo do nitra due lovka.

Ke svm ptelm se Rm obracel v prozaickch rozpravch dla Fhi m fhi - V tom je, co v tom je. Jsou to neuspodan rozmanitosti - vroky, kter sepsal po otcov smrti syn Soltn Valad. Rm v nich dv pokyny pro vztah k lidem, vybz v nich sv uednky ke sprvnmu chovn. Nepli lichotiv obraz poskytuje o en. Tak nap. ve Fhi m fhi teme: "Mistr prohlsil: Ve dne v noci se sv se svou enou a sna se zlepit povahu sv eny a jej neistotu oistit skrze sebe. Bylo by lep, kdyby ses j oistil, ne abys ji oioval sebou. Vychovvej se skrze ni. Jdi za n a pijmej ve, co k, i kdy je to podle tvho nzoru absurdn. Akoliv rlivost je vlastnost mu, mohou vak prostednictvm tto dobr vlastnosti vstoupit do tebe patn vlastnosti. Prorok proto ekl: V islmu nen mnistv, to znamen mysl vzdt se en, protoe cestou mnicha bv osamlost, pebvn v horch, nestkat se s enami a vzdt se svta. Vemocn Bh ukzal vbornou, skrytou cestu. (Jak je to cesta? enit se s enami.), take musme vytrpt tyranii en, naslouchat jejich hateen a projevovat trplivost, a tak zjemovat povahu. Vdy 4. ver 68. sry Kornu hls: Vskutku peci povaha tv je vzneen."

Rmho dlo dopluje jet mnostv dopis, kter psal svm ptelm a vynikajcm osobnostem sv doby. Pesvdiv dokresluj osobnost velkho myslitele a bsnka.

Tvorba Dalleddna Rmho se velmi rychle rozila do vech oblast rnsk kultury i za jej hranice. Najdame obdivovatele od Benglska na vchod po uitele a ky madrasy 16.-18. stol. v muslimskch oblastech Balknu - je to patrn i z potu rukopis Masnav a Divane ams, je se zachovaly. Dalleddnovo dlo zapsobilo mocn v Turecku, kde vznikly destky koment a kde bylo Masnav nkolikrt peloeno do turetiny. Do potku 20. stol. se recitovaly a

17

vykldaly Rmho vere na veejnch shromdnch. Pozornost Rmho dlu ostatn vnuj v rnu, Turecku, Tdikistnu, v Pkistnu, Afghnistnu do souasnosti - v Afghnistnu, kter pokld Dalleddna za svho, byly nedvno vydny star texty v patskm jazyce, je svd o vlivu Masnav na patskou literaturu, a pedn afghnsk bsnk Challullh Chall napsal o Rmm oslavnou pomu Az Balch t Konj (Z Balchu do Konye). Mimodn pozornost Rmho dlu vdy byla a je vnovna v Pkistnu a v muslimskch oblastech Indie - to se odrazilo siln v dle bsnka Mu-hammada Ikbla, kter psal tak persk vere.

Do Evropy uvedl ukzky Rmho tvorby rakousk diplomat a orientalista Josef Hammer-Purgstall (1774-1856), kter si bsnka velmi vil. Zpotku vak ani J.W.Goethe, ani orientalist nepijmali Rmho pli vldn - teprve peklady Friedricha Rckerta pinesly urit obrat. Nmeck vbor potom uveejnil brnnsk rodk Vincenc Rosenzvveig ve Vdni r. 1838. Cel dlo v perskm jazyce na zklad etnch rukopis vydal Reynold A. Nicholson v Londn v letech 1925-1940. Alespo ukzky byly peloeny do ady dalch jazyk.

V esk pekladov literatue se objevuje prvn Rmho gazel r. 1841 v olomouckm vydn Bsn Vincenta Furcha. Brzy nato Karel Sabina pinesl dal ukzku v obshlm a zajmavm lnku Prochzky v oboru mystiky, romantiky a bjen (asopis Nrodnho muzea 1847). Devatenct Rmho tyver publikoval Miroslav Tyr v Kvtech r. 1870 a v teme roce v lnku Mohamed a nauka jeho uveejnil peklad Rmho gazelu, kter pregnantn vyjaduje jeho sfijsk pesvden:

Aj vzhldnuv v prostor, zel jsem vude dlti jedno, do moe pativ, zhldl jsem ve vem vlnobit jedno. J v srdce patil, bylo moe, prostor svt s tisci sn: ne zel jsem, ve vech snti jedno. Ty 's prvn, posledn, ty 's vnitek, vnjek, celek, i v barvch svtla tvho zm se skvti jedno. Ty 's od zpadu k vchodu rozprosten, ne na vech stromech pu tob kvt jedno.

18

ty spurnch zvat thne na povozu svta, na uzdch krotc tvch se zdaj bti jedno. Vzduch, ohe, zem, voda v jedno sloueny jsou, ani by troufalo se tob pti jedno. Jen tob u vehomru nech vecka srdce tlukou, ani by mekalo kdy tebe ctti jedno.

Jednu bse peloil Svatopluk ech r. 1875 a vt poet peklad najdeme v Kvtech od Pemysla Hjka, ka Rudolfa Dvoka, ve spoluprci s Janem Axamitem r. 1902. Mnoho gazel peloil Milo Dvoreck ve 30. letech, je vak zstaly v rukopise -tyi z jeho pozstalosti byly zaazeny do naeho vboru. Po druh svtov vlce uveejnila nkolik peklad v Novm Orient r. 1949 Vra Kubkov a spolen s Janem Rypkou pinesli v knize Po cestch Allhovch r. 1949 peklad Pbhu o mui, kter se podsil Azrla. R. 1975 v Novm Orient a r. 1978 ve Svtov literatue vylo nkolik peklad z Masnav a men pojednn o Rmm. Nkter esk a slovensk knihovny vlastn pvodn rukopisy Rmho Masnav i jeho koment. Dobrou rove m rukopis bratislavsk univerzitn knihovny nazvan Masnavje arf z 16. stol. - pak tu jsou jet dva vbory z Masnav, z nich jeden obsahuje soubor Rmho tyver. Sttn knihovna R v Praze chov Masnav z r. 1429/30, dle jeden vklad Masnav. Dva vbory z Masnav jsou rovn v knihovn Orientlnho stavu esk akademie v Praze.

O Rmm napsal obshl heslo Rudolf Dvok v Ottov naunm slovnku (jsou tu dokonce dv hesla: jedno pod jmnem Dalluddn, druh Rm). Rm byl zaazen do vech eskch i slovenskch literrnch slovnk, je vyly po druh svtov vlce, a dkladn pojednn o Rmho ivot a dle obsahuj Djiny persk a tdick literatury z pera Jana Rypky (1957, 1963). Rypka m rovn velmi pkn esej o rnskm sfismu v obshlejm lnku Bh a svt v rnsk mystice, kter vyel ve Zvonu r.1940. Rypka se za svho rnskho studijnho pobytu 1934-1935 seznmil s pedstavenm du Ne'matollh, ajchem Samsoloraf. V eseji dv nahldnout do ivotnho stylu a mylenkovho ivota takov osobnosti. V diskusi na Rypkovu otzku: "A co lovk?" ejch odpovdl: "Jako jest vesmr

19

obrazem Absolutnho byt, t.j. Boha, obrazem promtnutm do zrcadla nebyt, tak jest lovk okem v tomto obraze. Dvme-li se do zrcadla, postehneme malink obrzek sebe sama ve ztelnici: rovn tak jest Bh promtnut do onoho oka, jm jest lovk. lovk nos ve svm srdci reflex Boha, reflex nekonenho Krsna. Mostem lsky k tomuto reflexu-lovku jdeme k lsce ke Svtlu, je vrh onen reflex. Po cel ivot musme proto milovat, abychom splynuli s Vnm Krsnem jako milenec s milenkou. Nikoliv vak tato lska ke spanil lidsk tvi, a tato tv je vskutku nm Bom, reflexem a partikul Nekonenho, je se skrv v ns ve vech - nikoliv tato lidsk lska, nbr ona nehmotn jest pravou a skutenou lskou. Vede k n jen tk cesta odklonu od vakho egoismu." amsoloraf tak dbal, aby Rypka v pedvedench nboenskch sezench slyel i "bibli islmsk mystiky", moe moudrosti a hory problm, Moulavho Masnav. Jan Rypka len ulechtilho starce kon slovy: "...i dnes dchm s rozko vni narkotickch kvt, kter rozzily v persk zahrad mystick spekulace o Allhovi - Krsnu. V tto mylence jest zakoenna tm cel persk poezie. Bo muov byli bsnky a bsnci bomi mui." Slova svd o Rypkov ct k mylenkovmu ddictv rnskho lidu i jeho toleranci - a souasn nm pibliuj osobnost Dalleddna Rmho, bsnka absolutn lsky.

20

Z Masnav

Pse o fltn

Sly fltnu z rkosu, sly jej vyprvn. jak oplakv vechna odlouen. Od dob, kdy ual m v mm rkositi n, kdy zalkm, nak ena, ple mu. Srdce chci poranit alost z odlouen. a tak mu vyjevit svou bolest z rozlouen. Koho od koene oddlil nkdy as, prahne s nm spojen bt, chce s nm bt jedno zas. J v kadm kruhu jsem svm lkanm zaznvala a drukou neastnch i astnch jsem se stala. Kadik ve mn chtl svou ptelkyni mt. m vnitn tajemstv nesved vak odhalit. Nen m tajemstv vzdleno mmu lkan, pro oko, pro ucho nen vak k rozpoznn. Tlo a due jsou navzjem ke spaten. uvidt dui vak nikomu dno nen. Ani van. ani dech - zvuk fltny ohnm zn. kdo nem ohe ten, dojde jen k ztracen. Ten ohe lsky, jen taj se ve ttin. to ven lsky je ukryt ve vn.

23

Vem lskou nemocnm ptelem fltna je. jej melodie trhaj zvoje. Kdo z lid o jedu i protijedu v. jak m fltna: m soucit i ptelstv. O cest krvav chvjiv fltna zn. Madnnovu lsku l i trpen. Nechpe smysl ten. ne kdo je v extzi. jen ucho vnm, co z jazyka vychz. V strdn nae dny jsou zcela bez hranic, jenom ty s trpenm ly s nmi asu vstc. A jestli odely, jdte si! ekni, jist, ty zsta, nebo jsi nejist ze vech istch! Krom ryby kad je vodou hned pesycen, kdo bez obivy je, tomu je dlouh den. Slova zkuenho nechpe nezral -pak krtk slovo jen - a sbohem z povzdli. Pen i pouta, synu, hej, abys voln byl, stbru a zlatu jak dlouho bys otroil? Jestli chce do dbnu vlt moe nezmrn -vejde se do nj snad osud jednoho dne? Oi zvistivce se nenapln dv ne mule perlami - tak opt zsk klid. Kdo z lsky roztrhne at ke sv radosti, je prost vech nesnz a nezn dosti. Slva tob. lsko, v stesku i ve tst. lkai vech naich strast i bolest! Lku proti pe skromnosti vzdlen, ty n Platne, ty n Galne! Pozemsk tlo j dospv do rje a horu roztan lska, je vn je. Milost lsky i Sinaj byl opil, Mojv osel pad, jak byl by bez sly. Kdybych sv srdce sm ve shod se rty ml, zkazky bych pravdiv jak fltna vyprvl. Od spolumluvcch kdo by se odpoutal, stv se bezhlasm, by by sto e.znal.

24

Kdy re odejde a zanikne-li sad. psni slavka v n nelze u naslouchat. Milenka hudba je. zamilovan tn -milenka ije d l i kdy tn m svj skon. Jestlie lska se oteve do vech stran, pak je jak bo ptk, svobodn, bez zbran. Jak j mm pochopit svou cestu, kudy kam, kdy svtlo ptele, uboh, postrdm? Lska je tajemstv a d vysvtlen, zrcadlo, i kdy je zrcadlem, zrdcem nen. V. pro tv zrcadlo nele a zrdcem nen? Je ist, ir je, zbaveno omlen.

25

Padih a otrokyn

Poslyte, ptel, pbh a vyprvn, pravdu, je v nitru je ukryta k odhalen. Byl kdysi jeden h, vem znm v i dl, tento i duchovn svt zcela ovldal. Jednou, jak plynul as. vyel si nhodou mocn krl na lov i s celou svou druinou. Po horch, po strch zv nepestali tvt kdy nhle do tenat lsky byl vldce jat. Na cest stla tam dvina spanil a due ha se v otroka zmnila. Ptk jeho srdce jak v kleci se tepotal koupil j i . zaplatil a ml ji, jak si pl. Kdy si ji zskal a naplnil touhu svou, dvku mu osud skll nemoc zhadnou". Povolal lkae ze vech stran s promluvou, e v jejich rukou jsou te due obou dvou. "Du m due je, mj ivot - prach a dm. chab a chor jsem, ona je lkem mm. Kadmu, kdo mi ji uzdrav, dm - a rd -perel a klenot, co si jen bude pt!" Lkai ekli, e etit sil nebudou, e spoj rozum a uplatn vdu svou.

26

Vichni jsme pec jej proroci, kad ek. na kadou chorobu je v na dlani lk. Neekli: "K by Pn nm svoji pze pl!" A lidskou slabost Bh zeteln ukzal. Pes vechny snahy a lky, je podali, nadje mizela, bolesti vzrstaly. Dvka byla jak vlas, nemoc trznila dl, potok krvavch slz se z o krle dral. Lektvary vc a vc loutla, lk slu bral, mandlov olej pi masi vysychal, srdce usedalo, pibyla nespavost, v dui bolest a al, zrak plil navsost. Kapky a pilulky i vechen jejich um jen hanbu pinesly vhlasnm lkam.

Kdy bezmocnost lka krl jasn uvidl, zarmoucen, bos, pro tchu do meity el. V meit zoufale, tie u mihrbu stl a slzami v modlitbch sv msto zalval. Z poblouznn kdy se za as zotavil, Allha krsnm jazykem chvlou velebil: "Tvj sluha z tv milosti, zrove svta krl, tob, jen zn skryt vci, co bych svoval? Nae sil i vech tch mastikm, hle, se ped tvoj laskavost marnm stv te." Kdy se z hrdla vydral vkik zkosti, dui zalil ocen nesmrn milosti. Uprosted ple ho pot spnek uchvtil. Ve snu vidl, jak se nhle staec objevil. ekl: "Krli, dobr zprva! Splnm prosby tv, cizinec, jen ztra pijde, bude ode mne. Protoe to bude vdec, moudr na vsost, mj dvru v jeho znalost, v jeho upmnost.

27

zhy pozn pln kouzlo jeho len v pstupu, i bo slu bez omezen."

Kdy nadeel ken den. pislben as. a kdy vylo slunce, kter hlt hvzdm jas. h z dvek hornho patra zral v prostranstv. aby spatil, jak se tu zjev tajemstv. Nhle kdosi dokonal ble pichzel jak slunce uprosted stnu dstojn se skvl. Jak stbrn plmsc te z dli doel sem. byl i nebyl - jako by byl vlastnm odrazem. Pzrak, jak ve snu vidl h, te iv byl. v tom pichzejcm hostu se tu nhle objevil. Ten druh pravdy, kdy se z dli zjevil na rozkaz, od hlavy a k pat zil, il svit i jas. Sm h msto dvoan mu rychle spchal vstc, tomu hostu z neznma, neostchal se nic. Tiskl jeho ruce, pak ho do nrue vzal, jak lsku ho ve svm srdci vele pivtal, lbal jeho dlan, elo, radost se chvl. ptal se. odkud pichz a jakou cestu ml. Na estn msto jej vedl pi tzn svm, ekl: "e jsem trpliv byl poklad nael jsem." Kdy skonilo pohotn, vnoval se mu, odvedl ho za ruku do svho harmu. Vylil mu nemoc i sv muka nesmrn, pak pedstavil dvku, kter byla nemocn. Neznm krev, barvu pleti i mo v potaz vzal, na piny, na pznaky pak se vyptval. ekl: "Lky, co vm dali, nevylily, naopak jen kodily a nemoc zhorily." Pak vyetil nemoc, jej pvod odhalil v nitru jej vak utajil a krli nesdlil.

28

Z ern ani bl lui nemoc nenastala -vni deva zjev kou. kdy hranice z nj vzplla. Poznal, e je hoem srdce tce utrznn, tlo v podku je. ale srdce zachvcen. Lska se nemoc srdce projevila prudce, nen tady jin neduh ne choroba srdce. Nemoc srdce jin je ne kad neduh lidsk, astrolb boskch tajemstv byla lska vdycky. Cokoliv prohlsm, abych lsku vyloil, sotva k slovu lska dojdu, vzdm se, ztrcm cl. A se jev nej zejmj vysvtlen slovy, zejmj je lska, kterou jazyk nevypov. Tak jako kdy pero b po pape vped, sotva dojde k slovu lska, rozskpe se hned.

Kdy tuto okolnost poznal, lka hned si krtce mezi sultnovy blzk zael do palce. ekl: "Krli, dej vyklidit harm, a hned zmiz vichni nedouc lid. spznn i ciz, aby nikdo na chodbch tu nemoh poslouchat. a se na nkter vci budu dvky ptt." Krl dal palc vyprzdnit a sm el k ostatnm, aby lka sm pl sluchu skrytm tajemstvm. V dom vskutku nezstal jedin lovk v ce ne ten lka a s nm ona chor nevolnice. Mrn se j ptal: "ekni mi, odkud pochz? Nemoci rznch mst se rzn tak l, v! Kdo z tvch blzkch je v tom mst, kohopak tam zn, s km jsi v pzni a s km dosud spojen tu m?" Poloil j ruku na tep v dobr nadji postupn na jej osud vyptvat se j. Vdy kdy trn si do chodidla nkdo zaraz. d chodidlo na koleno a pak nachz

29

pikou jehly konec trnu, potom zlehka jen naslin to msto, kde byl prv porann. Trn v noze se tko hled, to pec kad v -a jak je to s trnem v srdci - kdo mi odpov? V hledn trn ten lka mistrem bt se zdl. po msteku msteko podrobn ohledal. S tou nemocnou rozprvl a v eech zbavnch stle se j poptval po jejch ptelch. To ve vyjevila mu, kdy vypovdala o lidech ve mst, kter v mld poznala. Naslouchal sdlen zvdav, pitom - snaiv -bdle dval pozor na tep, jeho vkyvy. Vdl, e to jmno, kter tep by vzbouilo, oznauje toho, jeho srdce zvolilo. Osoby z jejho msta znovu jmenoval. pak pistoupil k mstm jinm, opt se j ptal. ekl: "Kdy odelas odtud, kde byl domov tvj, v kterm mst jsi pak dlela, nue. vypravuj!" Vylila dal msta, i kdo tam v nich il, barvu tve nezmnila, tep se nezrychlil. O vech pednch osobnostech vyprvla zas, jak se maj, jak si vedou, jak jim plyne as. Potom msto po mst jmenovala - a div -tep byl stejn a tv bled jako byla dv. Tep byl bez hony, ne se lka zaal vyptvat t sv nemocn na sladk msto Samarkand. Bda, jak by mrz seehl tu msn tv, slzy potokem se lily, z o prchla z. ekla: "Ten, jen m sem pived, mohovit zlatnk byl, ten m ped njakm asem v Samarkand zakoupil. Sedm msc il se mnou. pak m prodal zde." Kdy to ekla, vzplla ohnm touhy nezmrn. Tep j skkal, tv j zbledla, z prsou dral se sten, e byl samarkandsk zlatnk od n oddlen. Kdy ten lka tajemstv nemoci odhalil, dvod bolesti a strasti znm hned mu byl.

30

"V kter ulici a tvrti?" pak se dvky ptal. ekla: "V ulici u mostu, v tvrti Ghtafar." Nato moudr lka slbil, e ji docela zbav veho trpen, jm dosud trpla. ekl: "Zhy pochopil jsem tvoje souen, te uinm zzraky, zaponu len. Bu klidn a nestarej se, spolehni, e sm co jarn d se zhonem s tebou udlm. Beru na sebe tv hoe, pesta nakat, postarm se o tebe lp ne sto otc snad. Dej vak pozor! Nikomu se o tom nezmiuj, kdy sm h se ptt t bude, vdycky na svm stj! Kdy tajemstv srdce ztaj, jak jsem poruil, rychleji a jistji tak doshneme cl. Prorok ekl, e kdo um sv tajemstv skryt, brzy doshne svch pn, o nich sml jen snt. Semnka ukryt v pd maj jistotu, e v zhonu vzejdou vas k novmu ivotu. Zlato, stbro ped chamtivci nutno ukrvat, ne je me umn lovk na perk zpracovat." Slova, sliby lkae na dvku psobily, e se mohla zbavit strachu z nemoci v t chvli.

31

Pak se lka zvedl, aby ha vyhledal. podal mu piblinou zprvu, jak si vldce pl. h ekl: "Co nyn, kdy u vme. co je s n. jak odstranit pinu jejho trpen?" "Len je." lka pravil, "v tom. e k pomoci toho mue pozveme z dvodu nemoci. Zlatnka z dlnho msta pozvem nyn sem. ty ho obdaruje zlatem, k tomu estnm chaltem. A chudk stbro a zlato uvid, v tu hodinu zapomene na svj dm a opust svou rodinu." Jakmile to od lkae sultn uslyel. ze srdce i z due z toho velkou radost ml. ekl: "Tvoje mnn je zcela shodn s mm, vecko, co mi doporu, rd hned uinm." Bez vhn, bez pochyby poslechl, dal na radu. posly zkuen a estn poslal do Samarkandu. Kdy doli do toho msta, zlatnkovi hned ti dva poslov tu vydili dobrou zprvu od ha: " vten miste, znm v mnoha mstech umem svm, proslul a proslaven. jdeme k tob s poselstvm. N h si t vyvolil jako svho zlatnka, nebo zn tvou dovednost. tvj vhlas vude pronik. Vezmi si zlato a stbro, estn chalt taky vem. kdy pjde s nmi. stane se sultnovm ptelem." Zlatnkovi se ty skvosty i ten chalt lbily, souhlasil a rozlouil se s mstem, s dtmi za chvli. Vesele se pihotovil a hned na cestu se dal. nepomyslil, e ho h na cel ivot povolal. Vsedl na rychlho kon, s dobrou mysl odcvlal. estn chalt stejn cenn jako ivot se mu zdl. Kdy pekonal dlouhou cestu, a tak doshl svj cl. uvedl ho k sultnovi lka, kde ho pedstavil. Uval pi pedstaven tak vzneench vraz. e by studem shoela i sama svka z Tirzu. S nadenm i krl ho pijal, ptelsky se bavil s nm. pedal mu pak mnostv zlata, m ho poctil poslnm.

32

aby vyleptal z nj perky - popl rnu potebn as -nramky, nhrdelnky, kruhy na nohy a pas. tak mnostv krsnch a poslze zhotov, pohry, podnosy, msy pro hostiny hovy. Mu vzal zlato, do prce se pustil s rozvahou, ani znal sv nesnze a hokou sudbu svou. Lka potom vldci ekl: "Krli nevhej, dej svou otrokyni mistru, dvce blaho pej! A se dvka astnou stane tak. jak pla si -voda spojen ten ohe v srdci uhas." h vnoval lunolc cizinci co dar, z onch dvou, je hledali se, vytvoil tak pr. est msc sytili svou nklonnost, svj cit. m se astn dvka mohla zcela uzdravit.

Za as lka zlatnkovi lektvar vypt dal, a ten ped oima dvky zvolna skomral. Zoklivl a zeloutl, maltn tlo chadlo, srdce slblo, pomalu mu denodenn chladlo. Lska, ji jen krsa bud, pravou lskou nen, nakonec se vytrat, nebo v hanbu zmn. Z o krev se proudem lila, zhasla jejich z. neptelem stala se mu jeho vlastn tv. Neptelem pva asto vlastn pe bylo, mnoho mocnch navzjem se pro n zahubilo. Zlatnk pro sebe si ekl: "Jsem - jak vedn zjev -gazela, pro jej pimo lovec prolil krev, jsem ten slon, ktermu kopm srdce proklli a jeho krev prolili pro jeho vzcn kly. Dneska j a ztra on - hle, tak i naopak -m krev nebude prolita nadarmo jen tak. Tento svt je hora, nae iny hlasy jsou, k nm dochz jejich smysl zptnou ozvnou."

33

Tak ekl a odebral se tam, na onen svt. dvka byla zprotna vak nemoci i bd.

Zmar mue zpsobil lka - co vem jasn je -nebyl vak dsledkem strachu, ani nadje. Nezabil ho pro r touhy, ji h v srdci ml, dokud vnuknut a bo pkaz nepiel. h jen pro svou dychtivost krev neprolil. to vz, ste se zlho podezen, i boje se ste! To je rud re - krv nenazvej ji! To je pohr rozumu - ne e blznovstv!

34

Jak vlka lika lovili ve lvch slubch

Lika, vlk a lev si umnili jt do hor, aby mohli vce ulovit, aby v pustm kraji, jak si slovo dali, bohatou a etnou koist spolu tvali. Tebas rod tch dvou byl lvu jen pro legraci, pec j im prokzal est svoj spoluprac. Kdy pot ten spolek do hor dorazil pod vedenm lva, jen ct a slvou byl, ulovili tu za velk tvanice jelena, kozu, s nimi i tunho zajce.

35

Druba se zkuenm lvem, to bute jisti, mlo dn a noc mine bez koisti. Kdy seli pak dol, byli z lovu cel utrmcen a z rvaek zkrvavl. Vlk a lika hlady skoro nevidli, koist spravedliv u u dlit chtli. Lev vytuil ihned, po em zatouili, jejich mylenky uhodl v mal chvli. (Poznat pro lva-krle je pec velmi snadn, co se dje v myslch poddanch, jim vldne, na pozoru ped nm mj se kadm dnem, protoe v dobe, co m za lubem!) Kdy u tch dvou zjistil, jak- hlad je jal, tvil se jak nic, nic tak nekal. Pomyslil si ale: "Vida jac jsou! Dm vm, haminci, za vyuenou!" Tajn zasml se pi pomylen tichm (mj se na pozoru ped takovm smchem!), a pak ekl nahlas: "Vlku, ani muk, rozdl koist, jsi pec ostlen vlk. Bu mm nmstkem, dl spravedliv sm, a se uke, jak jsi drahokam!" Vlk prohlsil: "Krli, vezmi jelena, oba velc jste, to mnoho znamen, koza upokoj moje ambice -a ty, liko, jist vezme zajce!" K tomu pravil lev: "Jak jsi to ekl, jak? Copak jsem j, co ty - pouh ubok? Vlk m pece vdt, e je pouhm psem ve srovnn se mnou, vemohoucm lvem!" Pokraoval: "Osle, nestj opodl!" Kdy vlk piel bl, drpy ho rozspal. e mu neprokzal est, jak zvykl byl, sthl z nho ki, kdy ho zahubil. Pravil: "Kdy jsi ve mn nevidl, co jsem, bdn zachz, smrt je ti osudem.

36

es pokoru neznal, ani hold mi skldal, krtce jsem se proto s tebou vypodal." Vlka zahubila jeho pyn hlava -nemohou t spolu dv hlavy a prva! Pak se obrtil lev na liku a prav: "Te rozdl tu koist ty podle sv hlavy!" "Toho jelena," hned odvtila krtce, "k obdu si vezme spravedliv vldce. Kozu ke svain," tak dlila dle, "mal zkusek pro velikho krle. A ten zajc, a se veer zee, vzcn pane n, ti zbude k veei." Lev j na to: "Liko, jak jsi ulechtil, od koho ses takhle dlit nauila? Smysl pro prvo m, e mu rovno nen!" "Z osudu vka jsem vzala pouen." Lev: "e si m v, kodn nebude, vechny ty ti kusy vezmi si a b! e ses pouila vlm osudem, pak u nejsi lika, jsi vc, jsi mm lvem!" Chytr vdy je ten, kdo pou se hbit, nejedn-li ptel dosti ostrait. Lika vyjdila dk velmi slovy, e ji vyzval lev k dlen po vlkovi. "Kdybych mla prvn koist dlit dv, kdo by zahynul a kdo by zstal iv?" Bume tedy vdni, pokud trv svt, pedchdcm, e ns tu uetili bd.

37

O milenci, kter usnul

Jeden milenec kdys v minulosti il. jen ochrncem slibu ve sv dob byl. Lta ke sv lun vzhlel v poutech touhy. do sv krlovny zblznn po as u dlouh. Hledajc t nalzajc bv, z trplivosti zisk oslniv mv. Mil jednou ekla: "Veer pijdu k vm, z chutnch fazol ti krmi pichystm. Se a do plnoci ve svm pokojku bez dal dosti, jak m ve svm zvyku." Mu zazl ovci, i chleba k n dal. aby z prachu vylou lunu uvtal. Veer v pokojku strvil astn chvle v nadji, e bude vyplnn slib mil.

38

ekal dlouho sedl ekal usnal ztratil vdom, hlava mu klesla, spal. Ml sen o mil. A jak div se stal! Mil po plnoci pila, vela dl. podle svho slibu, kter mui dala. Kdy vak milence te v spnku uhldala, natrhla mu rukv a pak v povzdechu do kapsy vsypala hrstku oech. "Kdy jsi, mil, dt, kdy t bav spt, s tmi oechy si me rno hrt!" Kdy milenec zjitra procit, uvidl natren rukv a co v kapse ml "Na na krlovn," ekl. "nen vady, jen v ns pvod m to. co se stalo tady!"

39

Lovec a stn ptka

Ptk let ve vi, stn jeho tak po zemi kvap, jak letc ptk. Hlupk chce ulovit stn - bh a spch -ene se, e mu a dochz dech. Nevda, e jen pouh klam ho lk, neznaje, kde je skuten zjev ptka, do stnu stelil, jak byl by to ptk a jeho toulec przdn zstal pak. Toulec ivota vyprzdnil - pestal t, zahubil ho bh, kdy stn chtl ulovit.

40

O tetovn jednoho Kazvnce

Sly zkazku, ji misti vypravi znaj, o tom, jak zvyk Kazvnci dodnes maj. Na tlo, pae, zda bez zbran kad rd obrazy lv a tygr si dv tetovat. K lazebnkovi piel jeden Kazvnec a chtl vytetovat zvlt pknou vc. "mpak, pahlavne, bych t potil?" "Chtl bych obraz lva, kter7 se rozzuil. V souhvzd lva mj osud, lva chci mt!" "A kam ten obraz nutno umstit?" ekl: "Kam? Na zda vytetuj ho pece, a v boji i he mocn jsou m plece, zuiv lev pi mn stle bude stt." Sotva zaal mistr jehlou pracovat, zl bolest zala trznit hbet i ki. Pahlavn spustil nek: "Dobr mui, odpravit m chce, co tam tetuje?" Lazebnk ekl: "Lva, kterho chce!" Pahlavn hned: "m zaals v dle svm?" Lazebnk nato: "Zaal jsem ohonem." "Zanech ohon, pteli zraku dra, pesta s tou prac na ohonu, sta!

41

Ten chvost mi dal co proto, ekni tud umlce, ten lev bez ocasu budi, kdy pod tvm bodlem srdce mi a vzdych!" Lzesk hned na jinm mst pch, o nic jemnji vak nemoh bodat proto. Kazvnec zavyl: "Jak d je toto?" Lazebnk: "Ucho, dobrodince mj!" "Vten mui, ucho netetuj, cel to zkra, nech nic ti nebrn!" Lzesk znovu zaal bodn a Kazvnec se rozestnal zas: "Co provd, co je to za obraz?" "Te je to bicho, bicho lva, mj pane!" "Nebude-li mt bicho, co se stane? Krutmu lvu, k emu je teba bicha? Polev a usta, vdy to stran pch!" Lazebnku se lce zachmuily, prst mezi zuby drel drahnou chvli. Vtom pratil s jehlou: "Zatracen dlo! Komu se to na svt pihodilo? Lva bez ocasu, bez bicha a u Vemohouc nestvoil, na mou dui! Kdy pchnout jehlou vyds t u, rozzuenho lva si odpus, le a ku!"

42

Bajka o velbloudovi, krv a beranu

Velbloud, krva a beran kdy spolu bloudili, velkou otpku sena na cest spatili. Tu ekl chytr beran: "Muem ji rozdlit, dn z ns, brai, vak nebude pln syt. Ten ale, jeho ivot z ns t je nejdel, a se m jednou dobe, a sn ji nej star. Vdy vzdvat ctu st - to plat dosavad, tak uil ns a u sm prorok Muhammad." ...Krv a velbloudovi pak ekl beran: "Hej, mme-li pleitost, kad z ns vyprvj o datu svho zrodu. Nejstar - nech je zdrv! -bude mt v jdle pednost, jak ke zvyk a mrav." A potom pokraoval: "J pst se zapoal, kdy berana dal v ob alamoun, moudr7 krl." A nato krva: "Tehdy byla jsem star u, kdy zapahal m v pru Adam, prvn mu.

43

Z pru tch krav jsem byla, kterm se namhal vzdlvat zem a orat a lidstvu chleba dal." Jak velbloud slyel ei krvy a berana, sklonil k otpce hlavu. Vmiku je sebrna. Ve vzduchu zatsl lehce a bez e potravou, je je mu koist nejvt. "Mn nen teba data, kdy jsem se narodil, mm toti zdatn tlo, ji i zdatn tl. To pece, mil brai, pedobe kad v, e, pi v ct, nejsem o nic men ne vy. To pece, mil brai, kadmu znmo jest, e proto nepochybn je vy moje est. To pece, mil brai, je dobe znmo vem: nebe je stokrt vy ne pouh nzk zem."

44

O jednom Arabovi a jeho pytli psku

Vyslechni historku, ty, kter schopen jsi chpat, co rozum je, co pouh blznovstv! Byl jeden Arab, na velblouda nakldal velk ok obil, na zda mu ho dal, pak dal pytel, jen naplnn pskem byl, jako ten s obilm na hbet mu poloil. Nasedl na pytle - velblouda v dl chtl hnt -kdy kolemjdouc se zaal ho vyptvat. Ptal se ho, odkud je a vyptvnm hned jak perly vrtal by - tak obratn si ved. Pak otzku mu dal: "Copak v tch pytlch m tak pevn napjatch, k prasknut plnch a?" Odvtil: "V jednom je obil a nic vc, ve druhm psek - ne, k sndku tam nen nic!" "Pro na hbet velblouda jsi psek naloil?" "Aby ten pytel mu ten druh vyvil!"' ekl mu: "To tk obil z polovic pesyp v ten druh ok, bu chytr, dej si ct. Nklad se zmen a velbloudu uleh." ekl: " love moudr, jen tolik v, mylenka vborn a npad dobr je od tebe, poutnka, jen pky putuje."

45

Zelelo se mu ho a hned jej napad. e vezme poutnka na svho velblouda. Pak pokraoval dl: " vzcn mui, rci, vyprvj o sob, to nyn slyet chci! S takovou schopnost rozumu, ekni mn, jsi vezr, panovnk? Povz to upmn!" "Ani to, ani to, jsem z lidu pvodem, pohle, jak vypadm! Mj vzhled to k vem." "Kolik m velbloud, kolik krav pstuje?" "Krvy i velbloudy, ty u m nenajde!" "Jak m majetek i obchod se zbom?" "Kde bych vzal obchod, vdy ani dm nevlastnm. Nemm dost potravy, nbytku, hedvb, ba ani ndob, ltky i zsoby." "Pak tedy se t ptm: spory ? Kolik m? Vdy zbon poutnk jsi a dobr rady d. Zn jist tajemstv, jak zlato vyrobit, sm o sob jsi perk, rozumu jasn tpyt! Kdybys sv poklady kdekoliv zanechal, nen tu, kdo by t v chytrosti pekonal." Poutnk dl: "U Boha, tak tomu, pane, nen, jen v jdle k veei mm cel svoje jmn, jdu polonah, bos, m cesta vede tam, kde si u laskavch kus chleba vyebrm. Pro mne z m moudrosti a vech mch znalost neplyne uitek, jsou mi jen ke zlosti." Nato mu Arab: "Pak z velblouda dol, k zemi, a tvoje netst na hlavu nepadne mi! S neblahou moudrost odstup ode mne dl, tv e je zlovstn, hor jsem nepoznal. Zvol-li si svj smr, j pjdu opanm, jde-li tv cesta vped, vdycky se opozdm. Ten pytel psku, jej pidal jsem k druhmu, je uitenj, ne moudrost k niemu. M nevdomosti na vky vk slva, ivotu majetek a blaho srdci dv!"

46

Zlodj ovoce a sada

Jaksi lovk se na strom vyplhal a nestydat ovoce tu bral. Sada pibhl a kiel s ohnm v zraku: "Kde je stud ped Bohem, co dl, darebku?!" Zlodj odvtil: "J bo otrok ze zahrady bo, vezmu-li pr fk, co sm Nejvy tu mno, je teba mi pak tak sprost splat tu? Ped bom bohatstvm jev svou lakotu!" Sada kikl na sluhu: "Pines mi provaz hbit, a tomu zbonmu odpovm nleit!" Pak zaal vyplcet darebu v sntch stromu, mltil ho po nohou a zda pidal k tomu. Zlodj se rozkiel: "Ped Bohem se sty. chce nevinnho snad surov zahubit?" A sada: "Boho lovka tady bije do zad bo lovk hol, kter t bo je. Hl od Nejvyho je, stejn tak bok i zda -jsem jeho nstrojem, jak bo vle d. Kaju se z nsil, ty chytrku a sketo, vdy bo radek, vle i prvo je to!"

47

O tyech Indech

tvero Ind kdysi velo v meitu, ctu Bohu vzdt a pomodlit se tu. Allha z nich kad vzval v okamen, cht modlitbou zjevit svoje ponen. Piel muezzin a prvn z nich ho okik: "Muezzine, modlme se a ty trop pokik!" Druh z Ind na prvnho zvolal vztekle ji: "Modlitba je neplatn, kdy tady klbos!" Tet zase na druhho: "Pro mu nadv? Pomni sm, ty hlupku, co z toho kiku m!" tvrt: "Slva Allhovi, pochvlen bu velice, e jsem nekles tak hluboko, jako tahle trojice!" Modlitba byla ta tam a komu vinu dt? Prvn ztratil cestu ten, kdo zaal vytat.

astn due vdom si vlastnch nedostatk -kad, kdo sv chyby vid, nepropad zmatku. I kdybys ml desatery7 vousy na sv lci, hledej nejdv chybu v sob a bu chpajc. Pokud vak se nezlb vyrait vousu tvmu, nesplej, holobrdku, jinmu bezvousmu!

48

Chalfa a Lejl

Chalfa se zeptal Lejl: "ekni, co jsi za? Kvli tob Madnn blzn,nev pro a na 9

Neli se krsou pec od jinch krasavic!" Odvtila: "Nejsi Madnn. ml a nemluv vc! V. e kdybys Madnno\y oi ml ty. bezpen by patily ti oba svty. Pi tv stzlivosti se zd Madnn lenec. V cest lsky stzlivost je ale patn vc!" Kad, kdo by v ndhernm snu bdlost zachoval, je s n na tom h. ne kdyby jenom tvrd spal.

49

Zlodj a vyklada prva

Jeden znalec aratu kdys hadk si nasbral, vycpal si jimi svj turban, aby jej pak ukzal v Mekce ad ptel svch v shromdn uench. Klcky ze starch chalt natrhal a dovnit cpal, navrch vak si onen turban blou ltkou omotal. Jako rajsk odv hlavy svrchu se ten turban skv, uvnit vak jak farizej je - to je jeho tajemstv: star vesta, kajda v crech, kusy ke, hbity v tom honosnm turbanu tu uvnit byly ukryty. Jednou fakh do meity vyel asn po rnu, chtje zskat ctu, obdiv, hlavu v novm turbanu. Na temn cest vak ekal nenechav lovk zl, hal tady na pchoz, ml zlodjsk mysly. Sebral mui turban s hlavy a hned do bhu se da l utkal s nm, nezastavil jako vtr v dl se hna l Fakh spustil kik a nek: "Synu, sly, zastav hned, neutkej, vra ten turban, dej ho sem, vra mi ho zpt,

50

b jen s pr hadky, nu. otevi ho. dobe vm. e mi ho rd potom vrt. Vra ho! J ti odpustm!" Zlodj turban rozvinul - a po t tahanici vypadlo na tisc klck rovnou na ulici. Z dstojnho turbanu tak zstal za as krtk ve zlodjskch rukou jen sh ulechtil ltky. Zlodj mrsknul hadrem na zem: "Tohleto si vem, oklamals m. darebku, tmhle podvodem! Jak hnusn klam a uskok! Nestyd se lht? Takhle jsi mne. podvodnku, vlkal do tenat. Nestyd se za ty hadry - pna pchne z nich! Pro tvou nestoudnost se te brodme v odpadcch." Fakh na to: "Moje vina. ano. uznej ale peci, pedem jsem t upozornil na podstatu vci!"

Slon v temn mstnosti

Slon stl v mstnosti, je temn byla cel, skupina Ind jej tam pedvdla. Pilo mnoho lid, poznat si ho pli, a tak do t tmy tu mnoz vstupovali. Ze nebylo mon oima ho zt, chtli si ho potm hmatem provit. Jeden slon chobot nahmatal a v kvapu prohlsil: Slon je jak roura od okapu. Ruka druhho na ucho narazila. Slon je jako vj, jeho slova byla. Dal dohmatal se nohy, shl hloub, pak ekl, e slon je urit jak sloup. Jin pejel dlan po slonov hbetu a tvrdil: Ten slon je jak ta lavice tu. A tak kad slona jenom za to ml, jak ho nahmatal a co mu pipomnl. Podle hmatu kad jin nzor m, kde te jeden d, tam druh pete . Kdyby vichni v ruce jasnou svci mli, v dobrozdn by rozdly vymizely. Schopnost vnmn je dla ruky, nic vce, nesta dla na ve, nen-li v n svce. Pohled na moe a na pnu je dvoj: Pozoruj jen moe, pna neobstoj!

52

O Oghuzech, kte se chystali zabt lovka

Oghuzov. krvelan Turci piharcovali, do jedn vesnice vnikli, kde se loupit chystali. Dva pedky vesnian jali v mal chvli a jednoho z nich se ihned zabt hotovili. Svzali mu ruce, kdy ho obtovat chtli. ekl jim: "O vldcov, velmoov skvl, pro jste rozhodli, e krev mm prolt jako prv, jak dvod mte znit po m rud krvi? Jak cl a jak smysl v krutm zabit je, vdy jsem chudk, nuzk, kter tm tak tak ije." ekli: "Tohle bude psobit na tvho druha. Nato bude se bt a urit pak nm najde zlato." ekl: "Vdy on pece, pni, chud je ne j!" ekli: "k, e je chudk - a hle, zlato m!" ekl: "Mme stejnou hrzu, proto, vae vsosti, oba dva jsme v stejnm stavu pochyb jako monost. Zabijte ho prvnho, a j se bojm! Za to uku vm, velkomon, kde najdete zlato!"

53

Povdka o barevnm akalov

akal jedenkrt do hrnce s barvou spad a zstal v nm tie pes hodinu stt. Ml barevn koich, a tak iv a zdrv liboval si, e je jako rajsk pv, kdy se mu srst leskne a m jasn tpyt, e se odr od n i slunce svit. Kdy pohldl na sv krsn zabarven, ve nad ostatn akaly se cen. Ti mu ale ekli: "akalku, sly, co je s tebou, e se tolik vyn? Z pchy se ns stran, jak dvod m, e tak nafoukan si ns nevm?" Jeden akal ped nj pedstoupil: "Hej, ty, podvd ns, e jsi jeden z elity, klame ns tm, e na minbar vystupuje a svm vystoupenm nrod zarmucuje. Pelstils ns, ptelstv nae odmtal. tak svou nestydatost na vrchol jsi hnal!" Pestr akal, jeho posedla zl pcha, splajcmu do ucha ekl zticha: "Pohle na mou barvu! Modla, kterou jsem, mla by pec bt vzvna amanem. Kvetu jako zhon stovkou barev krsnch, kla se pede mnou, nenasazuj a asni! Pomni sly, krsy, lesku barev mch, prokazuj mi est i ctu vcch! Stal jsem se projevem bosk laskavosti, mluvm rozhodnut, j m mne mocn poctil. Nesmte mne akal vce nazvat -ml njak akal kdy mou krsu snad?" Vichni akalov se tu shromdili, jako kolem svky mry v mal chvli.

v 4

Vespolek se ptali: "Povz, kdo je tvou vyvolenou drukou, tebe dstojnou?" Odpovdl: "Pece pvice, ta kter jasem pipomn hvzdu - Jupitera." Pak mu ekli: "Pvi v naem svt, ach, honos se krsou jenom v zahradch. ije tak tak?" On ekl: "Nikoliv, bhm po stepi tak dlouho, co jsem iv. Ona je mj osud, dl dvnovk, jak bych mohl mluvit o ulicch Mekky?" "A m hlas jak pvi?" Kdy odvtil: "Ne!" "Potom nejsi pv - jsi hlupk nad jin!"

55

Uitel a ilhav k

ilhavmu ku ekl uitel kdys venku: "Vejdi dovnit a pines mi z mstnosti tu sklenku." Kdy ilhav neprodlen veel v jizbu domu. uvidl tam dv sklenice - jednu, druhou k tomu. Piel zpt a ptal se: "Miste, kterou pinst mm, tu prvn nebo tu druhou, rozhodni to sm!" Uitel mu odpovdl: "Nejsou dv, to vm, abys dvakrt nevidl, pesta s tm ilhnm!" k mu na to: "Nesplej mi, nemm dn hch!" Uitel: "Sm pesvd se. rozbij jednu z nich!" Vskutku, kdy tu jednu rozbil, zmizely mu ob. lovk vid dvakrt, zvlt propadne-li zlob. Ze sklenic, kdy jedna se mu dvakrt jevila, sotvae ji rozbil, ani druh nezbyla. Dvoj vidn zpsob zloba, dost s n, ty odvedou dui od sprvnho vnmn. Schopnost chpat skryje se, kdy dost zasko a sto zvoj od srdce pejde do o.

56

Hluch a nemocn

Jednou ekli hluchmu, ani sm se ptal. e se roznemohl soused, jeho dvno znal. Hluch pravil pak sm k sob: "Hluchm uchem pec nepostehnu, co ekne ten chor mldenec, zvlt, kdy te slab mluv trpen nemoc. Musm ho vak navtvit i pi sv bezmoci. Budu se dvat, jak mluv, na rty upu zrak. o em vyprv, co k, pochopm i tak. Kdy se zeptm: Jak se ct? Odpov v ten mik: Dobe. Mon e i: Lpe. Nebo: Jde to, dk! J pak eknu: Chvlabohu! Copak jsi dnes jedl? On mi na to: Sladk sirup nebo kai z bob. A j: To ti dod sly na celik den! Kter lka k tob chod? ekne: Ten a ten. Poehnn bu pi sv prci! - na to prohlsm. Kdy t tenhle bude lit, vyl se, vm. jeho um jsme vyzkoueli, pomoh mnohm lidem. vude, kam ho povolali, mohli stonat s klidem!" Takovhle odpovdi pipravil si hluch. e, love, pijde opak. o tom neml tuchy. Jeho pchod nemocnho div nepiml k pli.

57

Posly, jak se rozlil, mj mil posluchai. Hluch vstoupil k nemocnmu sm a bez vhn usedl a po ruce ho hladil mkce dlan. "Jak se m?" Nemocn ekl: "Tm umrm!" Hluch na to: "Chvlabohu! Na modlen dm!" Nemocn se rozzlobil, kdy tohle uslyel: "Co je tohle za tchu? Je to neptel!" A se hluch pipravil, pece se vdy splet. Zeptal se: "Co jsi dnes jedl?" Chor ekl: "Jed!" Hluch na to: "Dobrou chu a dobr trven!" Nemocnho zlost tm vzrostla k nevysloven. "Kter z lka t l, kdo ti vrac klid?" Nemocn: "Archandl smrti - a u koukej jt!" Hluch: "K by jeho krokm pnbh poehnal! Jdu hned k nmu, aby o t dn peoval!" Hluch potom odeel a ekl si sm k sob: "Ulechtil skutek jsem vykonal ve zl dob." Nemocn se o hluchm naopak domnval: "Ten m za svj prospch to, m mne Bh potrestal. Je to pec mj neptel, pro mne s nm osud sved? Nenapadlo by mne, e je zdroj mch muk a bd!" Tisce nadvek chor pohromad ml, pipraven pohant toho, na nj zanevel. V duchu ve vzteku se svjel, a ne bez pin: "Kde je ten mj neptel, kde, ten ub syn, abych mu te vrtil ve,m on m astoval, kdy lev mho mylen v t dob tvrd spal? Nvtva chorho m bt pece rovna lku. Tohle vak byl jenom in zvisti a vzteku. Kdy ten soused poznal slabost svho neptele, uklidnil svou ernou mysl i zl srdce v tle!"

Dost lid pichz nemocn navtvit, potit uboh, projevit vel cit.

58

I sama pravda vak me bt skryt zlo, je dosti temnho, je mme za svtlo. Jako ten hluch, jen pesvden pevn byl, e dobro uinil - a jen zlo zpsobil. Byl v dobr nlad, spokojen navsost, e splnil pkladn sousedskou povinnost. Ve skutenosti vak ohe tu zaloil a v srdci chorho sm sebe uplil.

59

O tom, jak jeden chudk hledal obydl

Jeden chudk hledal obydl pro rodinu, ptel ho pivedl ped pustou zceninu. ekl: "Kdyby se byl strop v chi neztil, ml bys v n pbytek, v mm sousedstv bys il. Ba i tv rodina by se tu veselila, kdyby v t chatri i druh mstnost byla. A kdyby bylo tu i jinak msta dost, mohl by pespat v n i nenadl host. Takov dm kdyby pro tebe tady stl, sm ze tv pohody, v, bych se radoval." Dl prv: "V sousedstv ptel bych bydlil rd, do "kdyby", brachu, vak tko se sthovat!"

Zlodj a policejn velitel

Veliteli policie jednou jeden zlodj ek: "Vezre, co udlal jsem, je pec bo radek." Na to jemu velitel: "I co j jsem vykonal, byl radek Nejvyho - to si rovn pl."

60

O ptku a lovci

Jeden lovk lst ulovil ptka do st, ptk mu ekl: "Urozen, vichni chvl t, hubenho ptka chytils. tm me bl jist. te, moudr chyst se mne okubat a snst. Sndls pece krav a ovc. co si hrdlo plo, za ob tv chuti padlo velbloud ne mlo. nenasytil-li ses dosti za tu dobu snad. m drobn tlko ti rovn nezaene hlad. Proto m te milostiv propus, mr mi pej, lechetn, ven mui. dle nevhej! Dej mi svobodu a j ti sv ti rady dm -zda jsem rozumn i hlupk, pozn z toho sm. Prvn radu poskytnu ti ihned bez vhn, prozradm ji, dokud spoutn jsem tvou pevnou dlan. Z vrku zdky dm ti druhou po svm osvobozen, z t rady se zaraduje, uitek mt bude z n. A pak naposled tu tet na strom u chci ti dt, abys ml v ivot tst, ba i prospch z tch t rad. Posly prvn, a m lehce dr jet v ruce sv: Nikomu a nikdy nev, co je nemon!" Sotva prvn pouku dal ptk v lovcov dlani, vzltl, sedl na zdku a usadil se na n. Pokraoval: "Nad minulm nen radno nt a lkt, co odelo, toho pece nem smysl litovat!"

61

Dle ekl: "Prozradm ti, drahocennou perlu mm, v deset dirham a v zobku ji ukrvm. Kdyby padla do tvch rukou, bohat bys i s dtmi byl, ten poklad by rodinu tvou jist navdy zajistil. Propsl jsi perlu a vz, kdybys sto let il, podobnou bys v irm svt nikde nespatil." Tu lovec, jak rodika v petk chvli, tady do nku se dal a rval si vousy z dk brady. Zdrcen, sklen stnal: "Oh, oh, jak jsem hloup byl, pro jsem to jen udlal, ach, jak jsem pochybil. Pro jsem t jen poslechl a svobodu ti dal -ty jsi m svou skonost pust oklamal!" Ptk mu na to: "Nedal jsem ti radu, kter znla, aby ses netrpil nad tm, co se stalo vera? Nehoekuj, e minulo, o em nemls tuchy -nerozuml jsi m rad, nebo jsi snad hluch? Jin rada, j jsem ti dal jako druhou - nebo ne? -byla: Nikdy nikde nev tomu, co je nemon. Vm sm ti dirhamy, jak mohu - hlavou projt nech! -mt v zobku vzcnou perlu o deseti dirhamech?" Lovec se zas vzpamatoval, ekl: "Dobr, v thle chvli ekni mi svou tet radu, ptku zkuen a mil!" Ptk mu pravil: "Dobr skutek vykonal jsi, ani v, mou tet radu si tedy plnm prvem zaslou." To ekl a vesele pak rozhldnuv se v okol svobodn odltl v dli do step a do pol.

Dvat radu hlupkovi, jen je duchem chud, je jako kliv zrno st do slan pdy. Dra hlupka a hlupce zplatou je k nespraven, sm moudrosti j im nikdy pranic platn nen. Protoe je hlupk sluhou vdy sv vlastn hlouposti, d mu radu - peslechne ji. Dl slou sv tuposti.

62

O jednom chvastounovi

Jeden chuas nael ki od ovho ocasu, kad rno namastil si svj vous, munou okrasu. Piel mezi bohat a pravil s hrdost: "Tun krm pojedl jsem ve spolenosti." Ukzal knr na dkaz a na bohatch chtl, aby kad mastn tuk na vousech uvidl. Knr ml svdkem upmnosti jeho ei bt, e se najed dosytosti ml mu dosvdit. aludek vak zprudka na to odpovdl vmiku: "Ach Boe, co klbos, ty pust7 podvodnku? Tohle chvstn m ene pmo do plamene, e bych s chut vyrval ti tv knry umatn. Kdyby nebylo tv li a tvho vychloubn, nael by se dobrodinec, ml by slitovn, netrpl bys, pyn mluvko, nebylo by nm tak zle, stal by ses teba i hostem bohatho ptele. Kdybys mluvil pravdu, nelhal, nepepnal hlas, nael by njak7 lka lk pro oba vas. Kdy u nel sv chyby, mlet bys ml sp, ni se svm pokrytectvm, kdy ns podvd. Svm knrem se neohnj, nech tu okrasu, koka jednou odvlee ti ten kus ocasu. Jestli nkde nco najde, nemel jako zmmen, na cest jsou k nalezen vdy prubsk kameny, navzdor vem tm kamenm, v nich m bt jistota, mus obstt v mnoh zkouce bhem ivota!"

63

Zatmco mluvilo bicho k hladovmu mui, vbhla koka, odnesla tu tunou ov ki. Chlapec, jen sem koku vpustil, cel z toho zbledl, a se za n ihned pustil, u j nedobhl. Pak se dcko vrtilo a i kdy mal bylo, toho chvstavho mue o est pipravilo. eklo: "Ocas, jm si rno mast knry sm, uchvtila koka a s nm prchla bhv kam. Utkala s tunou k pod dl a dl, marn jsem se za n tval, u jsem ji nedohnal." N hrdina ustal v ei, ji se chlubit chtl, sotva slyel tuto zprvu, div e neomdlel. Zostuzen ped shromdnm, pistien v svm klamu, sklopil hlavu, slova na rtech hanbou zamrzla mu. Ptomn se rozesmli, pak se znenadn zalo znovu projevovat jejich slitovn: Pozvali ho, pohostili, e byl str a chud, semnko soucitu opt vyrailo z pdy. Uchvcen tou dobrotou, zmnil se od t chvle, co otrok pravdomluvnosti dl il ulechtile.

Pi, mluv, pinej a zjevuj pravdu v kad vt, abys asten byl na tomto i na onom svt!

64

Nemoc st

Piel staec k lkai a ekl: "Posu sm, pipad mi, e njakou nemoc nosu mm." ekl: "To je z nastydnut, pochz to od st." ekl: "Skvrnu na oku mm, temn je a nez." ekl: "To psob, starce, tvoje staroba." ekl: "V zdech ctm bolest - stran choroba." ekl: "I to je tvm vkem, svzel nsob." ekl: "Vecko, co snm, mi jen obt psob." ekl: "Slabost aludku je dsledek tvch let." ekl: "Dech mi prsa , jak bych jedl jed." ekl: "To je zducha, ta sou starce, vm. Pijde-li vk, dv st chorob pichzv s nm." ekl: "Zstalo mi vru mlo poten." ekl: "I to je tvm stm, tko se to zmn." ekl: "Nohy zeslbly mi, kampak dojdu te!" ekl: "To je taky stm, nkde v kout se!" ekl: "Mm nahrbl zda, e jsem jako luk." ekl: "To je vkem, nezbav se muk!" ekl: "Oi sotva slou, mj uen lkai." ekl: "Tohle tak m svj dvod ve st." ekl: "Mele stle tot, nezn dvod jin? To jsi, hlupe, pochytil z celik medicny? To t, blzne, neuili - abych to tak ek -e Bh dal na kadou nemoc tak vhodn lk? Jsi jen osel bez nadn, a jak zd se mi, na svch krtkch nohou zstals tret pi zemi!" Lka ekl: "edest m, to je vru dost, od st je taky ten tvj hnv a hdavost. e je hdavost vdy znmkou slabosti a vzteku, trplivost zeslbla u stm pi tvm vku. Staec nevldne u slovy, ztrc vechny sly, nesvede u pozt douek, zvrac pes tu chvli."

65

O Lukmnovi a otrocch

Lukmn u svho pna noc, dnem, byl nejvrnjm otrokem. Kdy pn je poslal vechny pohromad sklidit rodu na svm sad, Lukmn byl jin, ne ti druz byli: Temn, vn a zasmuil. Otroci, kte mlsn pojdali ovoce, co tu natrhali, vyhledali pak svho pna a kodu svedli na Lukmna. Pn jejich eem sluchu pl, na Lukmna se hrozn rozhnval. Lukmn, kdy zjistil dvod jeho zlosti, ozval se proti nespravedlnosti: "Ped Bohem, pane, marn msto d ten otrok, jeho obtila zrada. Naite zkouku - a to bez prodlen -dejte vem vypt npoj na zvracen, tak zjistte, kdo zpsobil vm kodu. A vypijeme tu dvivou vodu, sm na koni, ns opal v bhu do pol ete. Bute v bdlm stehu!

66

Poznte kdce: jasn uvidte, kterak se zjevnm stv dosud skryt." Pn rozkzal pak npoj pipravit a otrokm nsilm v sta vlt. Ped sebou potom do step je hnal a v pustch polch sledoval ten cval. Prudk7 bh a npoj v mal chvli kusy ovoce jim z hrdel vydvily. Lukmnovi vak z trob tla jen istoist voda vychzela.

67

Vyprvn o zahradnkovi, sfm, bohoslovci a sej jedov

Jeden zahradnk, nahldnuv kdys rno do zahrady, ti mue, je jak zlodji sem vnikli, spatil tady. Tak bohoslovec, sejjed a sf tu v jitnm tichu v ertovn, jen smch a vtip, enili bez ostychu. ekl si: "Na sto dkaz mohu mt k jejich kod, jsou ale v jedn skupin, a proto ve vhod. Tko se zhostit, kdy jsou ti, kolu nesnadnho, proto je musm oddlit jednoho od druhho. Kadho stranou vezmu si a sotva bude sm, za knr ho, na to slu mm, podn vytahm." Zachytrail si, sfho na cestu zval v t chvli, aby se tak ti ptel od sebe oddlili. Sfmu ekl: "Odejdi do domu u zahrady a pines pestr koberec pro ty sv kamardy!" Sf odeel, zahradnk obrtil se k tm dvma: "Tys bohoslovec a ty zas sejjed, jen rovna nem. Podle tv fatvy jme chlb a na tom nen dosti, my ltme, ns nesou v kdla tvch vdomost. Ten druh je n princ a krl, vc tko ci slovy, to sejjed je, jen pochz z rodiny Prorokovy. A kdo je sf? Bichopas, hodn jen zatracen, jen s vmi, vpravd velmoi, hovoit hoden nen. A pijde, odvrate svou tv ve stejnm okamiku, pak teba tden pobute v zahrad na trvnku. Zahrada, i vak due m, vm pat bez vhrady, vdy vy dva pravm okem mi budete vdy a vady." Balamutil a pesvdil vzneen hosty dva, co, vru, mezi pteli tak vzcn nebv. Kdy sfho pak vyhnali a ten pry odchzel, zahradnk za nm vybhl, velik7 klacek ml a ekl: "Sf, psovsk pse, ty nect zsady

68

a dovolil sis drze vlzt do ciz zahrady, to t navedli misti tv Donejd a Bjazd, i kter z uitel t uil stud odhodit?" A mltil hlava nehlava a mltil vytrvale. Sf ekl: "J dostal sv, na vs, ptel, ale t pijde ada, vykejte jen o chvilinku dle. Vidli jste, e jsem ho ml za svho neptele, nejsem mu vtm sokem vak ne vy, bez cti a studu. Co sndl jsem, snte i vy a j pak smt se budu. Takov vprask trestem je kadmu niemovi, i vs ek podobn strast, ji slova nevypov. Tento svt, to je hora pec, a co zvol tvj hlas, ti neastn ozvna za chvli vrt zas." Kdy zahradnk se sfho zbavil, by hoce splal, hned novou lest si vymyslil, lstivj prvn byla. "Ej, ty mj mil sejjede, zajdi do domu mho, penku dal jsem pipravit, obd chutnj veho. ekni tam mmu sluhovi, mezi dvemi to sta, a nelen a poklusem sem s kehkou husou kva!" Kdy sejjed vyel, zahradnk pravil: "Ty, mui, vry a nboenstv znalec jsi, tv znalost nem mry. Ten za sejjeda nestoudn vak vydv se posud, kdo ale jeho matku zn, co vlastn dlal dosud? Vlo v ohe ruku za enu, i za slovo, jm lk! Kratik7 rozum - dlouh vlas, dvra tedy jak? Svj rod z Alho, Proroka (Bh dej jim vnou slvu!) dnes odvozuje kad lump, zral tak pro popravu!" Bohoslovec ho poslouchal, jak lstiv pl mu s klidem a zahradnk se po chvli rozbhl za sejjidem a ekl: "Kdo ti dovolil jt, osle, na mj sad, mm tvm prorockm pvodem ten zloin omlouvat? Lvata lvu jsou podobn, to kad v a pov, v em ty se ale podob, nu ekni, Prorokovi?" S tm ctnm podlec zachzel tak neuctiv smle, jak Prorokovu rodu kdys inili neptel. Sejjed, jej skoro zmrzail ten tyran neurval,

69

bohoslovci pak povdal slzy mu v och stly: "Kdy sm jsi zstal, bez ptel, na tob je te ada, te bude bubnem a svj dl slznou te tvoje zda. Nejsem snad z ptel nejlepch a nedm si dk, nejsem vak pro t jist m, ne tenhle podvodnk. Zradils mne tomu surovci, nedbal jsi o npravu, velmi jsi, vru, prohloupil, trest padni na tvou hlavu!" Kdy sejjed zmizel, zahradnk pak: "Bohoslove," k, "jsi ostudou vech hlupk, co ty jsi za mystika? To je tv fatva, ty, jemu uata m bt pae? Snad nechce ci tohleto, e bo zkon ke? i ti to povolen snad sm Bhanfa dv, i ti to ekl, darebo, snad jin znalec prva? Vyetl jsi to svolen, e v knize Vasf stlo? Nebo se o tom ppad kdes v knize Moht psalo?" To ka hned vzthl ruku svou na jeho hnou hlavu a j si cestu otevel, aby dal prchod prvu. Bit' mu ekl: "Pravdu m, bij, mla m ze vech sil, sprvn trest pro toho, kdo se od ptel oddlil. Zasluhuji si stokrt vc, ne tenhle mal dl, za to, e jsem sv ptele zradil a opustil. Naslouchal jsem tvm podlostem, proto m stihl trest, ten spravedliv sklidil jsem a ztratil pi tom est." Zahradnk plno ran mu dal na tu i onu stranu, vyhnal ho ze sv zahrady a zamkl za nm brnu.

Tak kad, kdo zstv sm, kdo ptel svch se zbav, dopadne zle a kodu svou u nim nenaprav.

70

O muhtasibovi a opilci

Muhtasib prochzel mstem jak vdy jednou v noci, u zdi spatil spcho, u bylo po plnoci. "Hej, opile, co jsi pil, ekni, m na kahnku!" "Pil jsem pece tady z toho, co bylo v mm dbnku!" "Prozra tedy, co jsi pil, co v dbnku bv, ano?!" "O tom, co jsem pil, je provdy mluvit zakzno!" "Jenom piznej, co jsi pil, copak to tedy bylo?" "Bylo to, co bylo, to co v dbnku mm se skrylo!" Otzek a odpovd bylo vrchovat, a muhtasib jako osel uvzl sm v blt. ekl: "Dchni na mne tedy, poznm mru hchu!" Opil: "Hoj, hoj," si vskl v temnm nonm tichu. ekl: "Poruil jsem, dchni, ty si hoj, hoj vsk!" Opil: "Jsem vesel a ty si v alu stsk. Oj je z bolesti, ze zlch bd, ty t zesmutnly, hoj pijk vna m vdy zdlo ve vesel!"

71

Muhtasib: "Vsta rychle, k emu tohle blbolen, nepouuj m a zanech svho klbosen!" Opil: "Jsem zdej, ty jdi. tvj domov tu nen!" Muhtasib: "Vsta, opile, te pjde do vzen!" Opil: "Ty. muhtasibe. jdi a zanech veho, co si vezme za zruku tady od chudho?! Kdybych sm ml slu jt, dal bych tu vem vale a jak dv el k sob dom. Kdy to bylo ale?"

72

O chlapci nakajcm nad otcovou rakv a o poznmce Dhho

Chlapec kdys u rakve otcovy nakal a bil se do hlavy: " bda, ote, kam t te daj, pod hlnu syrovou t pochovaj. Tsno ti bude v mdlm osamn, kde roho ani koberec nen, kde chleba chyb, veery chladn, nesvt se a pokrmy dn. Nejsou tu dvee, stechy i stropy, po jasu, zrcadle nikde ni stopy. Nen tu douek ze studny chladn. nen tu soused, pomoci dn. Tv tlo, kter lbali lid, te v temn, chladn pbytek pijde. V obydl, kter bude ti ciz, podoba, barva, vecko ti zmiz." Tak chlapec lil v lastnosti domu, krvav slzy lil z o k tomu. Dl Dh k otci: "Kam, drah, kam? To, proboha, ho odnesou k nm?" Ten na to : "Hloupost! Jaks na to piel?" "Ach. ote, vlastnosti, o nich jsem slyel, jak nechval je vyslovit rtm, beze vech pochyb m pece n dm! Bez jdla, rohoe, v eru se top, chybj dvee, stecha i stropy!"

73

O zlatnkovi

K zlatnkovi vstoupil mu a dal ihned nato, aby mu pjil sv vhy, e si zv zlato. Zlatnk ekl: "Nemm sto, vskutku, pane drah!" Pchoz: "Neertuj, hlupe, pj mi svoje vhy!" "Smetek tu taky nemm," zlatnk opt dl. Pchoz: "Dost! Zanech ert, pj mi, co jsem chtl. Hned mi podej svoje vhy, sly, vhy mi dej! Nedlej si ze mn blzny, sly, neuhbej!" Zlatnk na to: "Nejsem hluch, dobe jsem t slyel, nemysli, e nerozumm, pro jsi ke mn piel. Slyel jsem, vak vidm starce. Vetch, sel zd se, chvj se mu ob ruce, tlem kv v tase. Chpu dobe, o m d. Ve tvm st ale jsou tv ruce chab ji a roztesen stle. A tv zlato ve zlomcch, neli ti podm vhu, se z nejistch dlan dv rozsype na podlahu. Pak pod o smetk, v nebo nev, brachu, aby sis smetl sv zlato, co se vl v prachu. A je smete, nabere i smet - pedstav si to! -pak, ven, pod, abych ti pjil sto. Od potku dohldl jsem konce, pane drah, a te si jdi nkam jinam, a ti pj vhy!"

Kdo vid jen potek, je slep dozajista. Kdo dohldne na konec, pochop, co se chyst. Kdo hned na zatku prce vidt konec stihne, skon dlo se zdarem a ostud se vyhne.

74

Zlodj a bubenk

Postj a vyslechni, jak zlodj - svt u spal -v zkladech domovn zdi otvor vyhrabal. Nemocn, kter7 ml nadmru slab span, v polosnu uslyel slabounk zaukn. Na stechu vyel a sklonil se ve miku se slovy: "Jakou tu prci m, tatku? Kdo jsi a pro jsi sem te o plnoci vnik?" Neznm ekl: "Jsem, pane mj, bubenk." "Co dl?" "Na buben tluu," dl bez vhn. Chor zas: "A kde je, poutnice, bubnovn?" A zlodj: "Ztra ho zaslechne ve chvli rann, stnn, ven, i hrozn bubnovn. Hlas bubnu usly, a j pry budu ji, potom ve ihned a zplna pochop."

75

Soudcv nek nad poslnm a odpov jeho zstupce

Jednou svili soudci ad a on se rozplakal a zstupce mu ekl: "K emu ten pl a al? Te nen pece doba na pl a nakn, as radosti ti nastal, pijmej blahopn!" Soudce vak ekl: "Bda, vdy nevdom tak dva uence mm rozsoudit, proti nim ubok. Oba dva znaj vc, vd pec, pro se pou, co soudci chudku je znmo o tch dvou? Obeznal a vdom o jejich stavu nen, jak do srdc j im pronikne, co v o jejich jmn?" Zstupce ekl: "Pravdu m, dkaz maj dosti. jsi nevdom, pesto vak jsi svce veejnosti! Z toho, e nezn, v em tkv spor obou tch uench, plyne klid, prt rozvaha i svtlo o tvch, oba uence v rozepi jed vn oslepil, jejich znalosti pohbil spor, rozum se vytratil.

Nestrannost in mudrcem i soudce neznalho a spor vyhn ze srdc uenost vzdlanho. Pokud nebere platky, jsi vidouc a v. Jen slepec vak a otrok jsi, kdy lanost projev.

76

Hokyn a papouek

Byl jednou jeden hokyn, papouka vychoval, byl zelen, ml krsn hlas, lahodn mluvit znal. Sedval v krmku, hldal ho a - prma pevelik7 -bavil se tady vesele se vemi zkaznky. Uml se v ei na lidi obracet s pozornost a dokonale zbhl byl v papouci vmluvnosti. Jednoho dne se hokyn odebral dom sm, povil proto papouka, aby mu steil krm. Do mstnosti vak najednou za mykou vbhla koka. Papouek, cht j uniknout, pivel sv mal oka, seskoil rychle s police v panickm strachu svm a shodil pitom lahvice s mandlovm olejem. Pn, kdy se vrtil do domu, kde svho ptka choval, usedl za pult, aby tu v prodeji pokraoval. Spatil krm pln oleje. Takov zlost ho jala, e bil papouka po hlav, a cel olysala. Ptk nkolik dn nebyl s to vydat ze sebe slovo a hokyne niilo netst papoukovo. Bradu si rval a nakal: "Bda mi i m psti, snad navdy zalo za mraky te slunce mho tst! Krut jsem zash ptele, zdlo sv zbavy, mluvcho ptka jsem. ach, vyplcel do hlavy!" Rozdval dary dervm, prosil je, slzy v zraku, aby se znovu lidsk e vrtila jeho ptku. Ti dny, ti noci ubhly, dl nky srdcem chvj, hokyn sedl v krmku sm, propadl beznadji. Druhem tisce vzdech byl, as vitkami krtil: " nebe, k dojde ten ptk zas k ei, kterou ztratil!" Mluvil dol i nahoru do ptka nemluvnho, do svch rt s lskou nn bral zahnut zobk jeho. V nadji, e ho pivede ke slovu, jak si pl, mu rozmanit obrzky ped oi pedkldal.

11

Jaksi derv potuln nhle tu kolem el. na hlav ani jeden vlas, tm jak kotlk ml. Papouek, jen ho uvidl, nael e v te chvli, na cel kolo vykikl radostn ze v sly: "Jakpak ses s pny zapletl, ty starce pleat, nerozbils lhev s olejem jako j tak ty?" Npadem lidi pobavil, kad se tomu sml, co o tom svatm mui se papouek domnval. V svm inu s iny vzneench pbuznost nenajde, by jenom mal rozdl je vyslovit ve a v!

78

O Arabovi a jeho psu

Jednou poel jeden pes a Arab uplakan ronil slzy, nakal a volal na ve strany: "Co si ponu, jak se jenom z toho vymanit, jak bez tebe budu moci, drah druhu, t?" Pocestn, jen krel kolem, ptal se: "Pro a za truchl, teskn, oplakv, za koho ten pl?" Arab pravil: "Ptulnho psa jsem vlastnil te, prv uprosted m pouti umel mi tu, hle! Ve dne lovcem, v noci strcem - v niem nelenil -uinn lev a ne pes, hrdina to byl! Bystrozrak, neptele ihned rozpoznal, mrn, vrn, poslun - zlodj se ho vdy bl. Skvle lovil a mne chrnil, a jsem byl, kde byl a do domu nenechavce nikdy nepustil." "Co se stalo? Zranil se snad?" pocestn se ptal. Arab nato: "Nikoliv, zl hlad ho udolal." Pocestn: "Bu trpliv, pi ztrt a netst trplivm odmnou je milosrdenstv." Pokraoval: "Ty svobodn mui s ohnm v zraku, copak to m na zdech v tom naplnnm vaku?" Arab ekl: "Potraviny, zsoby a chleba, abych ml tak na sv pouti ve, eho je teba." Pocestn: "A pro jsi nedal najst psovi svmu?" Arab nato: "Do t mry vztah jsem neml k nmu. Bez penz na cest chleba nikdo nedostane, zadarmo jsou jenom slzy, pl, jen z o kane." Pocestn: "Prach na tvou hlavu, mchu, to je teba, kdy nad slzy cennj ti je pouh kus chleba!"

79

Jak se jeden lovk radil s druhm

Jeden lovk jednou hledal radu u druhho, kterak by se zbavil bd a vbec veho zlho. Ten mu ekl: "U mne. brachu, radu nehledej, odejdi, mj mil. jinam, jinho se ptej! Jsem pece tvm neptelem - to ti znmo jesti -a z rad tvho neptele nekvete ti tst. Posp rychle za ptelem, tam se pora s nm. ptel pteli je vdycky7 rdcem nejlepm! J jsem jen tvm neptelem, jak v dobe sm. ctm k tob dvnou z, j tko pekonm. Ovce nikdy u vlka pec nenalezne spsu, hledat, kde ji najt nelze - vru, koda asu. Pokldej mne proto jenom za neptele -dn dobrodin, spe uinm ti zle." (Kad, kdo jen s pteli used pohromad, ct se i v kotli, jako by byl na zahrad, kdo vak s nepteli by se v kruhu usadil, by byl na zahrad, je mu, jak by v kotli byl.

80

Slovy j a my vdy eti, zvlt ped ptelem, aby se ti pro tvou pchu nestal neptelem. K lidem kvli svmu Bohu sna se dobr bt, nebo proto, abys zskal dui mr a klid. A ptelstvm lid kolem me bt si jist, nevejde do tvho srdce zlo a nenvist. Kdy se s nkm zneptel, zdr se veho zlho, k porad si vyhledej ptele laskavho!) Prvn pravil: "Tv vlastnosti, je t zdob, znm, i kdy vm, e v tob dvno neptele mm. Jsi vak bystr, chpav a chci ti naslouchat: tvj rozum ti nedovol kivou radu dt!"

m

Vyprvn o stromu s ivotodrnm ovocem

Uen mu lil ve svm vyprvn, e v Indii roste strom, jakmu rovno nen: kad, kdo jeho plod okus, nezestrne a zemt nemus. Sotva to zvdl padih, v tu chvli strom i ovoce se mu zalbily. Vyslal posla z uen dvorn rady do Indie, aby strom hledal tady. Posel s nvratem vru nespchal, indickou zemi proel v i v dl, od msta k mstu putoval a el, ostrov, horu ani step nemjel. Koho se ptal, ten zjihl, smv v lci: "Ten hled etz blzny poutajc!" Nkte z ertu vlas mu pohladili, druz kali: "M tst, brachu mil, hled-li piln mudrc jako ty, jist to nejsou marn trampoty." Tm vsmchem vak vc ho pokoili, ne kdyby ho bolestn udeili. ertovali s nm: "Tam v mst tom a tom rostl mohutn a pevelik7 strom, nebo tam v t stepi je strom zelen, tm zlovstn m vtve spleteny." Krlv posel si opaskem sthl pas, z kad strany slyel jin zprvy zas. Tak tam dlouh lta sem tam putoval, padih mu k cest poslal, co si pl. Zail mnoho strast pi tom cestovn, zestrl a zchtral, nechal vyptvn. Nic nevedlo k cli, jej mu urili, bchorky se staly z jeho sil.

82

Nit nadje byla zcela pervna, vysnn vc byla marn hledna. Rozhodl se, e se vrt k svmu krli, peruil svou pou, oi mu zaplakaly. Jeden moudr ejch, jen laskav vdy byl, pomohl mu v tsni, kdy se zastavil. Posel ekl: "Te jdu bez nadje zpt k prahu toho, kdo m vyslal v ir svt. Poehnn krle, je mne vedlo dosud, nyn kon. S nm mj beztn osud." Pedstoupil ped ejcha se zoufalstvm v zraku, slzy7 lily se jak d z ernho mraku. ekl mu: " ejchu, soucit se mnou mj, nadji jsem ztratil, tchu mi dej!" ejch mu na to: "Synu, bdu svou mi sv, jak je tv pn, k emu smuje?" "Sloum hovi a kol vz v tom, e po cel zemi hledm jeden strom. Je to vzcn strom, jedin pod sluncem, iv voda - ta je jeho ovocem. Po lta ho hledm, vidu po nm nen, krom bit, ran a jinch pokoen." ejch se zasml, ekl: "Nachz, kdo hled, tm stromem, ty moudr, je pec sama vda! Velk, rozvtven v tu i onu stranu -voda ivota z obho ocenu. Tak jsi putoval, nevdom si sv kody, e ti vtev smyslu nevydala plody. Bloudil jsi, a zmatek zakalil tvou mysl, nenaels to, eho nepochopils smysl. Stromem nebo sluncem, tak to pojmenujem, nkdy hvzdou Marsem, jindy oblakem. Tisc pamtek d k blahu budoucch, vn ivot, vru, nejmen je z nich. Jev jen jedin - a dl d bezpoet, jeho slva trv nekonen let.

Pro tebe je otec, pro druhho syn, jednomu je svtlo, druhmu zas stn, tomu peklem je, zlobou, je trh svazky, dalmu je pravm dobrodinm lsky. Jednomu je blzkm pbuznm, druhmu jen pouh pedstava a dm. Stotisci nzvy ji jej jmenovali, vlastnosti mu pipisuj, ani by ho znali. Kad, kdo hled jen nzev, jen to, co se zd, stejn jak ty v beznadji poslz upad. Upjal ses na jmno "strom" a tm ses nechal svsti, tak jsi padl v nevdomost, a tm do netst. Hled-li jen povrchn, pak zaveden jsi jm. Mus proto za smyslem jt vdy a pedevm. Nzev, jmno popletly u nessln lidu, doel-li vak lovk k smyslu, dobral se tm klidu." O smyslu pbh te bude ti vyprvn, abys nezstval v podru pouhch jmen.

Podobenstv

tyem lidem jisty lovk jednou jeden dirham dal, vichni se hned o nj rvali, kad se temi se pral. Peran, Turek, ek a Arab stli proti sob, zpolili jeden s druhm ve sporu a zlob. Peran kal, e ten dirham bude nejlp utratit, koupit za nj na bazaru angr, jt a nelenit. Druh, Arab, odporoval, angr pr je svinstvo jen, nakoupit za dirham enab, tak bude lip utracen. Turek j im vak oponoval. "Jak je v tom rozum? Nechci angr ani enab, nakupte za uzum!" Naposled se ozval ek, aby se neukvapil: "Angr, enab, uzum nechci, nakupte za stafl!" Buili do sebe pstmi plni rozhoen, nevdom, neznal, v jazycch nezkuen. Pustili se do rvaky - a zle se porvali, nebo tajemstv tch slov navzjem neznali.

84

Kdyby tady mezi nimi znalec e byl, byl by tyi rozvadn rve uklidnil. ekl by jim. "Za ten dirham mete si, pni, koupit vichni stejnou vc, jak znlo vae pn."

85

Velbloud a myk

Myk uzdu velblouda do tlapky uchvtil, dal se drze do bhu, utkal, co ml sil. To, e velbloud v patch za nm byste pospchal, plnilo myka pchou, hrdinou se zdl. Velbloudovi nhle svitlo: "Vdy je to jen my! Vak ti, brachu, uku, bu klidn, uvid!" Tk dorazil ucen - prudk bh a shon -na beh eky, pekroit ji bl by se i slon. Myk rovn zastavil po dlouhm putovn. Velbloud k nmu promluvil: "Pteli z hor a pln, na vh, eho se boj? Nen pece pro! K emu tolik rozpak? Do proudu mun vkro! Jsi pec vdce mj a pedk, j plnm tvou vli, nezastavuj, nezdruj se, kdy je cesta v pli!" Myk na to odpovdl: "Brachu, na mou vru, voda prudk, hlubok je, obvm se vru!" Velbloud ekl, e chce znt, jak eka hlubok je. Do vody sm ihned vstoupil, chvilku nevhaje. "Vdy je, slep myku, tu vody po kolena, pro ztratila odvahu tv mysl vyden?" Myk: "Pro t mravenec, le pro m je to drak! Kolena a kolena, to nen jenom tak! To, co tob, ach, mj miste, po kolena tu je, mn sto sh nad temeno hlavy pesahuje."

86

"Drzoune," d velbloud, "pt jednej, jak se slu, ne aby ti ohe tlo a stud schvtil dui! To si me dovolit k tm s tebou stejnm snad, s velbloudem si myk nem vak co povdat!" "Pismbh, ach, j se kaji!" myk nato vzdech, "jen m penes pes tu vodu tam na druh beh!" Slitoval se nad mykem velbloud, pravil: "Nu, vysko na mj hrb, jen vysko, pevn se ho dr!"

Poddanm bu, kdy ti los sultna nebyl dn, sm neplachti po moi, kdy nejsi kapitn! Na vzvu "ml" pkn zmlkni, a m k ei chu, nejsi-li jazykem pravdy, aspo uchem bu!

87

Jak h z Termezu hrl achy se akem

h byl poraen svm akem, kdy s nm achy hrl, dostal mat a straliv se pitom rozhnval. "Tady m ach od ha," vzkikl v strachu o svou slvu, sv figurky vztekle hzel na akovu hlavu. "Vem si tady svho krle," kiel, v hlase zlost. aek sedl trpliv, prosil o milost. Sehrt novou partii pak krl poruil zhy. aek z toho dostal tas, jak ve vnici nah. h podlehl podruh, opt ho ekal mat. aek to ml po svm tahu na nj zavolat. Vyskoil vak od ach a do kouta se skryl, est pokrvek ze strachu na sebe navril. est poduek, est pikrvek - tak tu leel skryt, aby nebyl zlobou ha zasaen a zbit. "Co to tady vyvd, co je?" zeptal se h. aek na to: "Vevevevevelienstvo, ach, jak jinak ne pod dekami pravdu ci smm, zvlt kdy tak rozpl vs, jen ji vyjevm. Vy jste dostal mat jen v achu - j z krlovskch ran, proto koktm - strach a ds - v pokrvkch zahrabn."

88

Vyprvn o jednom hospodi

Byl jeden hospod a ten ml enu lstivou, zlomyslnou a stran dostivou. Vecko, co obstar, ta ena rozhz ti. Byl bezmocn, kdy ml obstarat ivobyt. Pro hosta pinesl pn domu neblah maso, co stlo ho nesmrn nmahy. ena vak sndla je k vnu jak peeni. Kdy piel dom mu, rozlcen pravil k n: "Kdepak je maso? Host doraz bez prodlen, musm mu nezbytn poskytnout pohotn!" ena vak ekla mu, e maso sndla koka, aby el pro nov, e malou chvli pok. "Nestydo," ekl j, "dones sem vhu moji, j koku zvm a zjistm, jak vci stoj." Zvil ji. Koka jen pl manu vila. Pln zlosti zakiel: "Zlodjko zlotil, to maso vilo vc ne pl manu, vc a koka v jen pl manu, vce nic. Kdy tohle koka je, kde ptrat po mm mase? A kdy to maso je, kam koka podla se?"

89

O lvu a zajci

Posly jet povdku z Kalily a Dimny pozornji vyslechni a pouen pijmi.

O tom, jak poln zv vyzvala lva, aby jim dvoval a zekl se nsil

V pekrsnm dol kdysi parta zve ila a ta odjakiva se lvem v stlm sporu byla. Lovil toti ze zlohy ta zvata nevinn, a tak j im vem nebezpen byla jejich pastvina. S nvrhem se dostavila ke lvu jejich rada: "Kad den t nasytme, jak si tlo d, necho ale na lov vc - co se asto stv -aby na pastvin nm nehokla strachem trva."

Lvv projev k lesnm zvatm o prospnosti sil

"Dvru, nikoliv podlost, vtm s radost, vdy jsem od Zejda i Bakra zakusil dost lst. Vrolomnost od mnohch jsem zail astokrt, petrpl jsem, e m jednou utkl tr i had. A tak ve mn stle sdl zlost a podezen, dn z vnitnch neptel nepteltj nen.

90

Od Proroka slyelo m ucho: "Dvakrt v svt irm dn vc se ned bodnout jednm trem."

Poln zvata dvaj pednost odevzdn se osudu ped snahou a piinnm

Odvtili: ", ty moudr, jen zn tm ve, pomni, m vc bdlosti, tm vce marn je. Neustle strachovat se - v tom je hona, obra se sp k dve, vra ve pekon. Nevystrkuj, ty mocn, bez rozmyslu drpy, a t neltostn osud njak nepekvap. Bu jak v rukou omvae pouh mrtvola, dn netst t potom nikdy nezdol."

Lev dv pednost innosti a sil ped oddnm se osudu a neinnosti

ekl: "Ano, je-li vdcem dvra a vra, to byla i Prorokova cesta - je vak mra! Jednou Prorok pece ekl: Vecko dobe uva, dvuj, le pro jistotu velblouda si uva!' Slyte, by byl dvivec bo ptel snad, jeho vra lenocha z nj nesm udlat! K dve a ve teba sil a snahy, v tom se sk