Dr. Miodrag Grbič: Předřímské bronzové nádoby na území Československé republiky (Pre-Roman bronze vessels in Czechoslovakia)

PAMÁTKYARCHEOLOGICKÉ

ORGÁN ARCHEOLOGICKÉ KOMISEPŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ A ARCHEOLOGICKÉHO

SBORU NÁRODNÍHO MUSEA.

MONUMENTS ARCHEOLOGIQUES.REVUE POUR L'ARCHEOLOGIE PRÉHISTORIQUE ET POUR

L'HISTOIRE DES BEAUX-ARTS EN TCHÉCO-SLOVAQUIE.

DÍL XXXV.

ROČNÍKY 1926 a 1927.OD ZALOŽENÍ „PAMÁTEK" (ROKU 1854) ROK SEDMDESÁTÝ TŘETÍ A SEDMDESÁTÝ ČTVRTÝ.

HLAVNÍ REDAKTOR: Dr.

ANTONÍN PODLAHA.

REDAKTOŘI: Dr. L. NIEDERLE, Dr.

ALB. STOCKÝ, Dr. ZD. WIRTH.

V PRAZE 1927.NÁKLADEM ARCHEOLOGICKÉ KOMISE PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ

A ARCHEOLOGICKÉHO SBORU NÁRODNÍHO MUSEA.

370 Dr. Miodrag Grbič: Předřimské bronzové nádoby na území Československé republiky.

(m.) PÍ. XCIV. fig. 23. — Tomb. No. 6. (f). PÍ. XCIV, fig. 19. — Tomb. No. 7. (f.) PÍ. XCIV. fig. 20. —Tomb. No. 8. (f.) PÍ. XCIV. fig. 24, 25. —Tomb. No. 9. (f.) PÍ. XCIV. fig. 27. —Tomb. No. 10. (enf.) — D. Tombeau. (enf.) PÍ. XCIV. fig. 11. —E. Fonds des cabanes. PÍ. XC, fig. 22, XCIV, 10, 14. — F. Tombeau No. 1. (f.) PÍ. XCIV. fig. 26. — Tomb. No. 2. (i.) PÍ. XCIV, fig. 32—35, 38. — Tomb. No. 3. (enf.) PÍ. XCIV.fig.31.36. —Fondsdes cabanes. XCIII.fig. 2,16,17; XCIV, fig. 18.- Un tom-beau (enf.) PÍ. XCIV. fig. 39. — H. Tomb. PÍ. XCIII. fig. 14. —Radim: Tomb. No. 1. (f.). PL XCIII. fig. 12. — Tomb. No. 2. (f.) PÍ. XCIII, fig. 13. — N e-b o vidy: Fond de cabane. PÍ. XCI. fig. 20; XCIII. fig. 5, 7—9, 11. —Starý K o l í n : Fond de cabane: PÍ. XCIII. fig. 1. — P o l e p y : Fonds des cabanes. PÍ. XCIII. fig. 19, 20. —J e s t ř a b í Lhota: Tombeaii. (i.) Une vaše. —H ořany: Fond de cabane. PÍ. XC. fig. 21. — P ň o v: Fond de cabane. — Trouvailles isolées. —K o 1 í n: PÍ. XCIV. fig. 12, 13, 15, 16, 18, 23, 29, 30, 37. —L i p a n y: PÍ. XC. fig. 10. (Tombeau?) —Cerhenice: PÍ. XC. fig. 12. (Tomb.?) — Ovcáry: PÍ. XC. fig. 9. (Tomb.?) —R a d o v e s n i c e: PÍ. XC. fig. 8. —N o v á V e s: PÍ. XCIII. fig. 3. —Starý K o l í n : PÍ. XCI. fig. 26.

PŘEDŘÍMSKÉ BRONZOVÉ NÁDOBY NA ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKÉREPUBLIKY.*)

NAPSAL Dr. MIODRAG GRBIČ.

I. POJEM, OBSAH A ROZSAH PRÁCE.Bronzovými nádobami v prehistorické archeologii rozumíme onen umělecko-

průmyslový druh výroby prehistorického světa, do kterého byl vložen umělecký cit a práce za účelem dosažení cíle uměleckého a zároveň praktického. Prehi-storický člověk tím vlastně přivedl v soulad umělecké chtění a praktickou potřebu, což zdánlivě provedl také v jiných oborech svého umění, ať průmyslového ať volného. V žádném z předmětů jeho výroby není ještě vyjádřen princip „umění pro umění". I když jsou to sebeumělečtější předměty, zdánlivě bez praktického cíle, přece je účel jejich jiný než pouze umělecký. Na př. při diluviálním umění, které je ještě nejvolnější, nejpřirozenější a zároveň prosté i jednoduché, které nevinně kopíruje přírodu, jest přípustná interpretace jeho, jako umění nábožen-ského, fetišistického a symbolického. Totéž platí i pro pozdější prehistorické umění, zvlášť pro sošky, které mají jistě v sobě onen teoretický, náboženský účel. U bron-zových nádob prehistorické doby vedle umění musí býti přípustná i praktická účelnost. Ona je vlastně i dokázána bedlivým pozorováním nálezových okolností, takže dnes můžeme rozděliti v celku praktický účel bronzových nádob prehisto-rických na dvě skupiny, v nichž je potom možno dělení speciálnější. Tyto dvě sku-piny jsou: 1. skupina domácích nádob, ztotožňující se úplně s keramikou podobného účelu, a 2. skupina sakrální. Zde lze ještě poukázati k tomu, že se nádoby obou skupin neliší mezi sebou ani zvláštním tvarem, ani ozdobou. Stylově zcela stejný typ bronzových nádob patří jednou do skupiny první, po druhé zase do skupiny druhé. Tím je značně znesnadněno provedení hlavního rozdělení, že při pohledu na typ nemůžeme určiti jeho účel. Krátce by se mohlo říci, že různý účel bron-zových nádob nepodmínií různost typů, totiž jeho formu a dekor.

Z toho vyplývá, že umělecká stránka u bronzových nádob se vyvíjela docela samostatně, nebyla rozhodně obmezena praktickým účelem, a proto vidíme ve vývoji prehistorických bronzových nádob hned ze začátku velmi velký počet typů, překvapuj cí svou rozmanitostí a jemnými variacemi, což se neobjevuje na př. u keramiky ze začátku ani během dlouhého jejího vývoje, až do setkání právě s bronzovými nádobami. Vezmeme-li si kteroukoliv keramickou skupinu pre-historickou, která nepřišla do styku s bronzovými nádobami, vidíme všude v prin-cipu jedno a totéž: Konvencionální a stereotypní kombinace čáry rovné a oblou-

*) Výtah z disertace. Pracováno v Archeologickém ústavu (prof. Dr. L. Niederla) Karlovy university.

Dr. Miodrag Grbič: Předřímské bronzové nádoby na území Československé republiky. 371

kovité při profilaci hliněných nádob. Různá umístění, střídání, zkrácení, pro-dlužování profilových čar, které přes to vždy podávají jedno a totéž v určité kera-mické skupině. A k tomu bázeň před neobvyklými výtvory, nesmělost ve vyna-lézání nových forem. Hlína, tak poddajná, tak měkká nebyla dokonale využita hrnčířem, dokud neviděl bronzovou nádobu. Dokonce, když došel k vytvoření určitého typu keramiky, houževnatě se ho držel, a to nejen on, ale i všichni hrnčíři jeho kulturní oblasti, takže v keramice nalézáme často několik i zcela podobných kusů, což je vůbec vyloučeno u bronzových nádob. I ony mají sice svoje vyhraněné typy, jest jich hodně, ale dvě úplně totožné nádoby stejného typu se nenajdou. Charakteristiken bronzových nádob je hned ze začátku hojnost typů, rozmanitost a nekonvencielnost v rámci daných možností, čímž se ani jedna skupina prehistorických předmětů nemůže pochlubiti. Tato vlastnost bronzových nádob získává ještě na významu, představíme-li si, že byly předmětem průmyslové výroby a obchodu. Průmyslová tendence dělající častokrát z ryze uměleckého předmětu pouze předmět sériové výroby, — což znamená vlastně znehodnocení předmětu po stránce umělecké, současně ale naopak zhodnotnění jeho obchodní potence, — se však neprojevila u bronzových nádob. Z toho důvodu zůstává bronzovým nádobám jejich umělecká hodnota. Individuálnost v rámci jednoho typu neprojevuje se pouze u tepaných bronzových nádob, nýbrž také i u litých. Všechno to pozvedá význam umělecký bronzových nádob na účet hliněných, uvě-domíme-li si, že hliněné měly materiál tvarově poddajnější než bronzové. Porov-náním tímto mimoděk vzniká otázka, byly-li prehistorické hliněné nádoby vy-ráběny řemeslně hrnčíři, či každá rodina měla-li vlastního člena hrnčíře. Není pochyby, že okolnost tato v podstatě umožňovala snazší výraz individuality, současně jej však omezovala. Příčina tohoto obmezení spočívá v charakteru do-mácí výroby, která pro svůj příležitostní a zároveň výslovně praktický ráz postrádá možnosti, soustavně získávati nové techniky a stylové poznatky a je upotřebiti a tradicí předati. Řemeslná výroba poskytuje tu výhodu, že množství zpracova-ného materiálu dává příležitost nejen nové poznatky získati, nýbrž také hned je vyzkoušeti a využitkovati, zvláště není-li vázána sériovou výrobou.

Jistě se sama sebou naskytne otázka o příčinách těchto vlastností, které jsem označil jako rozhodující v rozdílu mezi keramikou a bronzovými nádobami. Tyto vlastnosti jsou podmíněny různými příčinami a okolnostmi. Nejdříve padá v úvahu materiál a technika. Lze výstižně říci, že technika je podmíněna materiálem čili jinými slovy, že každý materiál vyžaduje určitou techniku. Materiál i technika se vzájemně určují, neodlučují se, mění se společně i samostatně a vše to určuje styl. Prehistorický styl je většinou určen vzájemným spojením a působením materiálu a techniky. To ovšem nesmíme chápati mechanicky. I materiál i technika je mrtva bez člověka. Zřejmý je rozdíl materiálu bronzových nádob a keramiky; jisto je, že každý materiál vyžaduje pro sebe zvláštní technické zpracování, ale je otázka, může-li se při různosti materiálu i techniky docíliti stejného stylu u předmětu účelově stejného. Na otázku tuto třeba odpověděti kladně. I materiál i tech-nika bronzových nádob i keramiky vede ke stejným resultátům stylovým. Stačí říci, že oboje jsou nádoby. Princip je u obou stejný. Ale i detailně je možno to do-kázati. Není v principu keramiky, která by neřešila stejné problémy stylové jako bronzové nádoby. Zvláště je to patrno při kopírování bronzových forem v kera-mice. Ovšem některé principy stylové rozřešila keramika dříve než bronzové ná-doby, dokonce série bronzových nádob je pouze kopií keramických forem, ale naopak, určité stylové detaily pozdějších keramických skupin jsou podmíněny bronzovými nádobami. Je to oboustranné působení. Bronzové nádoby přijímají to, k čemu dospěla keramika i jiné druhy nádob, ale přejaté stylové prvky velmi rychle a samostatně propracovaly a vyvinuly tak, že dokonce keramiku předstihly a za nedlouho novými vlastními poznatky stylovými ji obohatily.

Viděli jsme, že ten náhlý vývoj, tu všeobecnou revoluci bronzových nádob nezavinila ani technika ani materiál, poněvadž konečná výslednice obou je stejná. Příčinu musíme hledati jinde — spočívá jistě v člověku, v duchu doby, v okolnostech vnějších a vnitřních, ve kterých se skutečně prehistorický člověk nacházel. A zde vidíme skutečně, že se bronzové nádoby všude v mateřských průmyslových zemích objevují v pokročilé bronzové době. Musil tedy předcházeti

47*

372 Dr. Miodrag Grbič: Předřímské bronzové nádoby na území Československé republiky.

delší kulturní a všeobecný vývoj, pozvolný, genetický a nerušený. Všude se obje-vují bronzové nádoby v prehistorickém vývoji Evropy u kultur starých a boha-tých. Někdy sice absolutně chronologicky dříve, někdy později, ale to zavinily všeobecné příčiny celkového urychleného nebo celkového zmírněného vývoje; ale všude předcházel delší vývoj. A proto se setkáváme snad s onou rozmanitostí bronzových nádob; jest všeobecná v době, ve které se bronzové nádoby objevily a proto nemohly zůstati ušetřeny příznivého vlivu ducha doby. Jistě lid s bohatým kulturním vývojem hledal i našel nové způsoby vyjádření své kulturní moci. V keramice to již nešlo; byl přesycen jejími tvarovými možnostmi, a jakmile poznal nový materiál a techniku, hned uskutečnil své ideální představy. Proto onen rozmach, onen přelom u bronzových nádob. Kdyby se byly bronzové ná-doby objevily dříve, jistě by pokračovaly dějinným tempem v rozvoji spolu s ke-ramikou, ale tak zužitkovaly rychle a intensivně to, co dlouho bylo střádáno.

Vyjma této čistě kulturní složky, jako vnitřní příčiny vývoje bronzových nádob, nesmí se zapomenouti na několik vnějších okolností (příčin). Je to všude hojnost bronzu i všestranné jeho upotřebení s dokonalým poznáváním technických jeho vlastností. Všude ještě hmotné bohatství a čilý styk se sousedními zeměmi jsou příznakem doby vzniku bronzových nádob a, jestli se tyto někam dostaly, musely tam vládnouti tytéž okolnosti. Byl to umělecký, obchodní předmět dosa-žitelný jen bohatým, a proto snad vznikl i onen nevázaný, volný způsob výroby zboží, které bylo dobře placeno.

Obsahově zahrnuje práce bronzové nádoby v časovém rozsahu předřímském a oblastním z území Č. S. R. Tak zpracovávám veškeré, v republice nalezené bron-zové nádoby od bronzové doby až do konce La Ténu, do začátku římsko-provin-ciální kultury, ačkoliv jsou bronzové nádoby posledního La Ténu římské. Nádoby tyto jsou římské pouze svým původem, ale jsou importovány ještě do La Ténské kultury. Naproti tomu jsem do práce nepojal ony bronzové nádoby, jejichž vznik spadá ještě do doby pozdně La Těnské pro čs. kulturní oblast, ale zde se objevují již v době čistě římské. Ostatně nálezy bronzových nádob z pozdního La Ténu vzal jsem jen proto do své práce, aby onen nový rozmach, zvláště u bronzových nádob byl zřejmý, poněvadž znamená naprostý rozchod od starých forem.

II. HISTORICKY ÜVOD.

Studium bronzových nádob v evropské prehistorii má vlastní historický vý-voj. Monografie o bronzových nádobách téměř vůbec není, jakoby to nebyl důle-žitý předmět pro poznání stylu vůbec a zvláště absolutní chronologie ve střední a severní Evropě. Proto v literatuře na místo delších samostatných prací o bron-zových nádobách, nacházíme obyčejně kratší článek, jednající o bronzových ná-dobách v souvislosti s nálezem, nalezištěm, po případě systémem.

Systematické starší názory o bronzových nádobách středoevropských se nám zachovaly v klasickém díle L. Lindenschmita,1) a to zvláště ve starších svazcích (I.—III.), kdy byla doba ještě chudá na bronzové nádoby a každý takový nález vyvolal v řadách tehdejších učenců docela pochopitelný obdiv i zájem, ale vzbu-zoval vždy také nejfantastičtější představy o původu těchto nádob. L. Linden-schmit měl tuhý boj s několika skupinami, které chtěly uplatniti svůj názor o pů-vodu předřímských bronzových nádob ve střední Evropě, zdařile bojoval, přijímal dobré názory C. Weinholda,2) který první upozornil na etruský původ bronzových nádob, opravil tyto názory a doplnil je. Takto přišel k několika důležitým poznat-kům o bronzových nádobách, které v principu ještě dnes platí.3) Jsou to: 1. Bron-zové nádoby hallstattské doby, po případě z konce bronzové doby rozpoznal v celku a jejich oblast původu a vzniku kladl do Itálie. Rozpoznal celou oblast středoevropských hallstattských bronzových nádob. — 2. Bronzové nádoby La Těnské, zvláště starého La Těnu* odlišoval dobře od hallstattských. Určitě jim připisoval původ etruský, a už tenkrát, dříve než to pozdější práce A. Furtwängle-

!) L. Lindenschmit: Alterthümer unserer heidnischen Vorzelt I. (Heft 2, Tafel III.) II. (3. V. a Beilage zu T. III.) III. (Beilage zu Heft 1.).

*) C. Weinhold: Heidnische Todtenbestattung II. 1. sl. ») L. Lindenschmit: 1. c. I., II., III.


rova4) dokázala, poukazoval docela správně na řecké i orientální vlivy. — 3. Poznal význam Massilie pro rozmach řecko-orientálního umění ve střední Evropě; nedo-vedl sice ještě přesně stanoviti čas tohoto vlivu, ale přece dal základ tomu, co dnes máme docela vysvětleno. — Všechno jsou to důležité poznatky, které potom byly přijaty moderní prehistorickou vědou jako základna pro další postup.

Genetickým pokračovatelem L. Lindenschmita v pracích o bronzových nádobách a vůbec o kulturních poměrech v celku, kdy se ve střední Evropě objevují bron-zové nádoby, je P. Reinepke. Pracuje novou methodou, všímá si celku nálezového, a k tomu přináší s sebou zvláštní, subtilní cit pro uměleckou stránku předmětů. Stručný a věcný, stvořil systém bronzových nádob pro střední Evropu. Ne sice přímo ve velkém díle, ale v drobných pracích pro dobu bronzovou,5) hallstattskou6) a La Ténskou,7) současně do svých uměle a umělecky rozdělených fází vždycky vsunul i krátký odstavec o bronzových nádobách. Ve dvou případech zanechal i čistou studii o bronzových nádobách. První8) jedná o bronzových nádobách středoevropských z konce bronzové doby a doby hallstattské. Druhá jedná o bronzových nádobách La Ténských.9) Skutečně ve článku o La Ténu ve spojení se studiem celého toho kulturního zjevu zvláště probírá bronzové ná-doby. Je to pochopitelno, když si uvědomíme, že bronzové nádoby právě během celého starého La Ténu byly hlavním i nejlepším uměleckým předmětem doby. Kdo chtěl poznati umění starého La Ténu, musel současně studovati bronzové nádoby, a~P. Reinecke je skutečně studoval, a proto rozluštil definitivně vznik La Ténského umění. Vlastně pouze potvrdil to, co dokazoval A. Furtwängler,10) jenž zase L. Lindenschmitovy uvedené názory i nápady rozpracoval, podepřel a uvedl do systému. Význam P. Reinecka a A. Furtwänglera pro rozluštění otázky La Těnské je nepopiratelný a nepřekonatelný. Co jeden poznal v Řecku, druhý si vysvětlil ve střední Evropě. Oba spatřují původ La Ténského umění a tím do jisté míry i celé svérázné kultury v umění řeckém, archaickém a klassickém, hlavně v orientálních prvcích jeho. Toto se dostalo do jižní a střední Itálie, odkud přes Massilii působilo na země keltické. Totéž později přijal jen s nepatrnými poznám-kami i nejlepší znatel La Těnské kultury J. Déchelette.11)

Ve spojení s P. Reineckem promluvím ještě o A. Furtwánglerovi, poněvadž oba mají rozhodující význam pro některé otázky středoevropské a také evropské prehistorie. A. Furtwängler podobně jako P. Reinecke se přičinil o poznání La Těnu, zvláště starého.12) Měl příležitost studiem bronzových předmětů z Olympie seznámiti se výborně s prvky orientálního umění, které se zvláště během archaické doby řeckého umění mísilo s tímto. Jeho postřehy jsou při tom neocenitelné. On vlastně zjistil veškeré ony orientální prvky, které se ve starém La Těnu objevují (noh, okřídlený lev a bezvousá lidská maska, která se až do konce 6. stol. objevuje všude tam, kde později umísťují Medusu). Jaký je to důležitý poznatek pro původ a chronologii zobákovitých konvic starolaténských s úškem podepřeným lidskou bezvousou maskou s ptačím tělem! Určil správně stáří těchto konvic do průběhu V. stol. př. Kr. narozením. Našel analogii i prvky konvice s palmetou na uchu v Olympu. Jak jest viděti, celá série poznatků, pronesená před 40 roky pro evrop-skou prehistorii, posud jest nepřekonána.

J. Déchelette13) patří do řady obou předešlých badatelů. Podobně jako oni měl velký význam vůbec pro prehistorii a zvláště pro kulturu La Ténskou.

«) Kle ine Schr i f ten I . 1912 . 339 si . A . Furtwängle r : Die Bronzen aus Olympia und deren Kunst -gesch ich t l i che Bedeu tu ng .

4) Archaeologia i Ér le sH A XIX. 1899. 225 sl . , 316 s l . P . Reinecke: Tanulmányok a Magya rország i B ro nz k or Ch r on o l o g ie j a r ó l A . u . h . V . V. 2 0 5 , 2 0 8 , 3 59 . P . Re i n eck e .

• ) A . u . h . V. V . 14 4 , 2 3 1 , 2 3 5 , 3 15 , 32 4 , 3 9 4 , 3 9 9 , P . Re i nec k e .' ) A . u . h . V . V . 1 0 3 , 2 8 1 , 2 8 8 , 3 3 0 , 3 6 4 , P . R e i n e c k e .

Festschr i f t d . röm. germ. Centra lmuseums zu Mainz 1902. 53 sl . P . Reinecke: Zur Kenntni s der La T e n e -D e n k m ä le r d e r Z o n e n o r d w ä r t s d e r A l p e n .

8) A . u . h . V . V . 3 2 4 s l . P . R e i n ec k e : B r o n z e g e fä s s e a u s h a l l s t a t t z e i t l i c h e n F u n d e n .9) Festschrift . Mainz 1902. P. Reinecke: 1. c. 53 sl . , to jest základní dílo; vedle toho ještě série drobných

článků.10) A . F u r t w ä n g l e r : 1 . c . 3 3 9 s l .u ) J . D é c h e le t t e : M a n u e l ď a rc h é o l o g i e I I . 3 . 1 9 1 4 .» ) 1 . c . F e s t sc h r i f t M a i nz . 1 9 02 .M ) J . D é c h e l e t t e : M a n u e l I I . 1 . s t r . 2 8 4 s l . , I I . 2 . s t r . 7 5 5 s l . , I I . 3 . s t r . 1 4 2 9 s l .

374 Dr. Miodrag Grbič: Předřlmské bronzové nádoby na území Československé republiky.

Přijal názory A. Furtwänglera o původu a vzniku umění La Ténského. Přijal sice V. stol. jako začátek umění La Ténského, ale s Reineckovým rozdělením La Ténské kultury na čtyři fase nesouhlasí;14) rozdělil ji na tři fase. Co se celkové práce J. Décheletta týče, jistě věnoval bronzovým nádobám největší pozornost, jakou nenajdeme v žádné jiné systematické práci. Bronzové nádoby byly totiž velmi důležitým obchodním předmětem; je tedy samozřejmé, že duchaplný Fran-couz našel v nich ihned vítaný předmět pro studium průmyslových center, obchod-ních cest, způsobu obchodování, a styku kulturního v době prehistorické. Nechápal totiž prehistorickou vědu jako suché sbírání a pořádání materiálu a závěrů z toho plynoucích, nýbrž nazíral na prehistorii jako na vědu o prehistorickém člověku, který žil. A život to byl, který v prehistorii hledal a našel. Proto je jeho dílo snadné a přístupné. Doklady přísně vědecky voleny neunavují, poněvadž prozra-zují tendenci ukázati život — živý, ne styl — mrtvý. Jinak jsou bronzové nádoby v jeho díle systematicky, na širší basi pro celou Evropu skvěle rozděleny: kultura, doba, styl a typ.

K Déchelettově práci s jejím methodickým rozborem váže se stať o bron-zových nádobách v Hoopsově: Reallexikonu od H. Schmidta; není tam ovšem base tak široká jako u J. Décheletta, neboť shoduje se úplně s programem zmíněné knihy.15) Obsahuje pouze bronzové nádoby nalezené na území germánském, ale všímá si také původu a vlasti jejich, materiálu, techniky i stylu. Svým systé-mem je lepší než práce Reineckovy, poněvadž si všímá bronzových nádob jako samostatného předmětu, kterému podřazuje poměry nálezové, pokud P. Rei-necke nálezové okolnosti nadřazuje bronzovým nádobám. V tom spočívá jejich rozdíl. Proto v Hoopsově Reallexikonu najdeme poměrně více řečeno. Pro zdejší bronzové nádoby má stať H. Schmidta velký význam, poněvadž poměry v Č. S. R. v době užívání předřímských bronzových nádob jsou velmi shodné s poměry jižního Německa.

Ku pracím jmenovaným druží se ještě práce H. Willerse.16) První jeho práce je úplně překonána druhou. Je to jediný soustavný pramen pro bronzové nádoby pozdního La Ténu, jejich nový styl, nové středisko capuanské a absolutní chro-nologii.

Stejný význam pro zdejší bronzové nádoby mají i práce M. Hoernesa roztrou-šené v řadě článků v časopisech a soustředěných v několika stěžejných dílech. Ovšem na rozdíl od předešlých badatelů zabývá se M. Hoernes bronzovými ná-dobami východní střední Evropy, a to proto, že se hlavně obíral studiem hallstattské kultury ve východo-střední Evropě a Itálii.17) Hlavní zásluha M. Hoernesa pro předřímské bronzové nádoby spočívá v tom, že bronzové nádoby hallstattské doby studoval v celku, a absolutní chronologické závěry z Itálie applikoval kriticky na bronzové nádoby střední Evropy, hlavně ve své studii o hallstattské nekropoli.

Zbývá ještě, abychom se věnovali jihu a severu.Náhoda chtěla, že nejlépe zpracoval prehistorické poměry Itálie, kolébky

italsko-středoevropských bronzových nádob, severský badatel O. Montelius.18) Mohlo by se říci, a je to do jisté míry pravda, že při tom zanedbal svoji vlast. Sice ne úplně, ale přece se neobíral nordickými archeologickými předměty tak důkladně jako v Itálii.19) Jako M. Hoernes tak i O. Montelius poznatky čerpané z jihu appli-koval kriticky na sever. Monteliova methoda je čistě typologická. Pro severní Itálii je ještě velmi důležitá studie A. Greniera,20) protože systematicky propracovává veškeré bologneské nálezy.

M) Festschrift. Mai'z 1902. 1. c. 53 str.") J. Hoops: Reallexikon der german. Altertumskunde I. 1911.—1913. H. Schmidt: Bronzegefässe

315 si.le) H. Willers: Die Bronzeeimer von Hemmoor. 1901. 1 si. — Neue Untersuchungen über die römische

Bronzeindustrie von Cap a und von Niedergermanien 1907. 1 sl.") Archiv für Anthropologie 1906. 233 sl. M. Hoernes: Die Hallstattperiode.— Das Gräberfeld von Hallstatt 1921. 1 sl.— Urg« schichte der bildenden Kunst in Europa III. Aufl. 1925. 1 sl.«) O. Montelius: La civilisation primitive en Itálie I.—III. (1895—1910).— Die vorklassische Chronologie Italiens 1912. 1 sl.") O. Montelius: Kulturgeschichte Schwede s. 1906. 116 sl.— Die älteren Kulturperioden in Orient und Europa. I. Die Methode 1903. 58 sl.a0) A. Grenier: Bologne Villanovienne et Etrusque. 1912.

Dr. Miodrag Grbič: Předřlmské bronzové nádoby na území Československé republiky. 375

Severskými bronzovými nádobami jižního původu se obíral také S. Müller,21) ale omezil se jen na nejnutnější; dokazoval současnost vystupování italských bronzových nádob i nordických na severu, a tím nepřímo i absolutně chronolo-gickou zpožděnost nordických bronzových nádob. Zastává totiž názor opačný názoru Monteliovu, že předměty jižního původu potřebují delší čas, aby se dostaly na sever. Důležitou ještě prací pro poznání bronzových nádob na severu je práce Beltzova22) s methodou typologickou.

Co se týče studia bronzových nádob na území Č. S. R. není posud systema-tické práce. Jen příležitostně v článcích se mluvilo i o bronzových nádobách. Pouze J. L. Píč věnoval delší úvahy bronzovým nádobám ve svém hlavním díle.23) Jeho sčetlost a znalost předmětu je obrovská. Není nálezu jeho doby, kterého by ne-znal. Uvádí analogie ku zdejším bronzovým nádobám, přijímá nejnovější názory o nich, ale je charakteristické, že nedovedl dospěti k dalekosáhlejším závěrům, že nedovedl těchto poznatků využíti pro chronologii mohyl, ačkoliv ho bronzové ná-doby k tomu přímo nutily. Byla to známá vlastnost Píčova, že někdy nedovedl zkušenosti nabyté v cizině applikovati na domácí materiál. Odtud pramení jeho chyby, jeho nedůslednosti ve věcech, které v sousedství byly překonány.

V historickém úvodě jsem probral pouze literaturu důležitou pro poznáníitalsko-středoevropských bronzových nádob. O ostatních skupinách bronzovýchnádob prehistorické Evropy se zmíním v systematickém rozboru materiálu.

III. SYSTÉM BRONZOVÝCH NÁDOB V EVROPSKÉ PREHISTORII S HLAVNÍM ZŘETELEM NA STŘEDOEVROPSKÉ POMĚRY.

V prehistorii Evropy známe čtyři různá střediska, ve kterých se objevují bronzové nádoby jako ve své mateřské vlasti, a ze kterých se obchodem také rozšiřujído jiných krajin, které se nikdy nezmohly na samostatnou výrobu. Tato čtyřistřediska výrobní jsou : 1. egejsko-řecké, 2. skythsko-orientální, 3. italsko-středo-evropské, 4. nordické.

Pro italsko-středoevropské bronzové nádoby středisko skythsko-orientální nemá vůbec žádného významu, poněvadž nepůsobilo ani přímo ani nepřímo na italsko-středoevropské bronzové nádoby. Některé výběžky skythské kultury i s bronzovými nádobami zasáhly až do Uher,24) ba i do Německa,25) ale bez jakéhokoliv vlivu dalšího. Co se týče vzniku skythských bronzových nádob, jsou původu domácího, a nevznikly působením černomořských-řeckých kolonií, čehož dokladem jest, že v ananinské kultuře26) máme již měděné kotle známého později tvaru skythského na nožce se dvěma uchy. Poměr bronzových nádob obou kultur není jasný; není jisto, ve které se dříve objevují bronzové nádoby. Jistě na ananinskou kulturu působila skythská ještě ze své pravlasti, dokud nepřišla pod vliv černo-mořsko-řecký, a tak se i bronzové nádoby dostaly do ananinské kultury. Abso-lutně-chronologické určení vzniku bronzových nádob tohoto střediska je nesnadné, ale, klademe-li dnes přibližně dobu příchodu Skythů k Černému moři do VIII. stol., můžeme i vznik těchto nádob klásti před začátek I. tisíciletí př. Kr.

Středisko egejsko-řecké je již důležitější pro italsko-středoevropské bronzové nádoby. Tam bronzové nádoby vznikly z pratvarů měděných.27) Časově patří tamější nálezy do II. sídliště trojského (3. perioda = 2000 r. př. Kr.)-.28) Stejně staré jsou nálezy bronzových nádob z Mochlu29) a jiných nalezišť egejské kultury, které patří ještě do staré minoiské periody. Domnívám se, že na vznik bronzových nádob působily také zlaté nádoby egejské kultury, a to zvláště svojí technikou tepání, a později pak ornamentačními prvky. Není však přesně doložen vznik zla-

a) S. Müller: Nordische Altertumskunde I. (1891) 318 si.") R. Beltz: Die vorgeschichtlichen Altertümer des Grossherzogtums Mecklenburg-Schwerin. 1910.

253 sl.») J. L. Píč: Starožitnosti země české I. 2.; II. 1. (zvláště 41 sl.). II. 3.«) Zeitschr ft für Ethnologie 1896. Skythische Altertümer.»') A. Furtwängler: Der Goldfund von Vettersfelde. 1893.M) A. Talgren: Die Kupfer und Bronzezeit in Nord- und Ostrussland. 1911.— L'epoque dite d'Ananino 1919.") H. Schmidt: Trojanische Altertümer 1902 225. sl.S8) H. Schmidt: Bronzegefässe, vide J. Hoops: Reallex. I. 315 sl.a») O. Montelius: La Gréce préclassique 1924. 25 sl.


tých nádob v egejské oblasti. Vyskytují se současně s měděnými v nálezech a proto se domnívám, že vznikly současně s měděnými, anebo o něco dříve, a že tak daly popud ke vzniku měděných i bronzových nádob egejské oblasti.30) Závěr ten vy-plývá z předpokladů technických, neboť poddajnost zlata přímo vybízela k tepání. Samozřejmé jest, že během egejské kultury bronzové nádoby prodělaly dlouhou vývojovou řadu. Dělí se v několik různých typů; vyskytují se hlavně mísy, konvice a šálky.81) Nádoby jsou vždy mezi sebou odlišné, a to i uvnitř samého typu; jinými slovy — typy zůstávají během celého vývoje v zásadě stejné, ale jednotlivé ná-doby v rámci určitého typu se neshodují, nejsou nikdy totožné. Zajímavé je, že bronzové nádoby nejsou zde hojně zdobeny. Jen zřídka se vyskytuje tepaný nebo rytý ornament. Myslím, že si to můžeme vysvětliti tím, že bronzové nádoby zde neměly tak umělecký význam jako v prehistorické Itálii, Střední Evropě a na se-veru. Egejská kultura byla bohatá zlatem, proto tam zlaté nádoby byly pravým uměleckým předmětem, a bronzové byly upotřebovány více pro účel prostší, při čemž nezáleželo tolik na umělecké stránce nádoby. To byla snad i příčina ustále-nosti typů, na rozdíl od italsko-středoevropské skupiny nádob, kde se s hojností typů objevuje zároveň i hojnost variací. Lze říci, že u egejských bronzových ná-dob bylo dbáno dosti na účelnost, a přebytek uměleckých prvků byl vkládán do umělečtějších nádob zlatých.82) Egejsko-recké středisko bronzových nádob vyna-lezlo několik důležitých technických poznatků, a to tepání, nýtování a letování bronzu. Všechno to vyskytuje se i u italsko-středoevropských bronzových nádob. Jest otázka jak vzájemně působila tato dvě střediska na sebe, zvláště když je egejsko-řecká starší, a to o hodně starší než italsko-středoevropská, a styk obou je dokázán nejen v době vzniku bronzových nádob v Itálii, nýbrž již dříve.88) Měl bych k tomuto problému několik poznámek, prozatím sice věcně nepodepřených, ale logicky dosti silných, které by se po případě později mohly také dokázati. Styk Řecka a Itálie byl velmi intensivní už během pozdější bronzové doby; zvláště důleži-tou roli v tom hraje Itálie jižní a střední. Keramickými importy nejlépe to dokázal sám D. Fimmen. Naproti tomu chybí bronzové nádoby původu egejského v Itálii. Tento zjev je pochopitelný, neboť, jak jsem řekl, bronzové nádoby stály svojí umě-leckou stránkou v egejské kultuře za zlatými, ba i za keramikou. Proto se nevy-vážely, proto se nedostaly do Itálie. Na druhé straně lze předpokládati, že za tak intensivního styku se dostal řemeslník egejský do Itálie, a že přinesl s sebou výrobu bronzových nádob, nebo opačně, že italský člověk poznal tuto techniku na vý-chodě a začal ji potom provozovati doma. Výklad ten zdá se mi pravdivým, ačkoliv nemám po ruce důkazů. Technika tepání a nýtování je úplně shodná u prvních výrobků italských s egejskými. Jinak by otázka vzniku bronzových nádob v Itálii byla nevysvětlitelnou. Tam nebylo dříve ani nádob zlatých, ani měděných, které by mohly posloužiti jako vzor. Co se týče typu italských bronzových nádob, po-užily ze začátku domácích předloh keramických.34) Tak si představuji vznik ital-ských bronzových nádob: technický popud egejský a stylově zase domácí prvky na počátku. Ovšem technika není to jediné, co egejské a potom řecké bronzové nádoby poskytly italským. Po technických poznatcích propůjčovala již řecká kul-tura i stylové prvky. Výměna začala již během století VII., kdy již kvetl styl archaický.ss) Zvláště orientální prvky přicházely do Itálie a pak do střední Evropy. Ovšem, že všechno to bylo ojedinělé.36) Teprve stoletím pátým, kdy se vytvořilo již řecké umění klassické, začíná onen intensivní nátlak stylový z flecka, který přímo s importem vyvolal úplnou změnu kultury hallstattské v La Ténskou, původně v západní střední Evropě, a při tom také vyzdvihl význam bronzových nádob keltických zemí nad Itálii.87) Toto nové působení řecké kultury přineslo také nové technické poznatky, takže u bronzových nádob místo nýtování používá

30) O . M o n t e i u s : L a G r é c e . 1 9 2 4 . T b . 3 4 2 .31) O . M o t t e l i u s : L a G r é c e 1 9 2 4 . T b . 3 2 — 3 6 .») Th. Bossert: Altkreta II. vyd. 1923. 177 si») D. Fimmen: Die Kretisch-Mykenische Kultur 1921. 109.M) O. Montelius: Kulturperiod. I. 1903. 73 si.») A. u. h. V. V. 324. P. Reinecke: Bronzegefässe.3«) O. Montelius: Vorklass. Chronol. 1912. 87 si.— H. Schmidt: Bronzegef. v J. Hoops: Reallex. I. 315 si.»') J. Déchelette: Manuel II. 3. 911 si.— P. Reinecke: Festschrift. Mainz 1902. 53 si.


se také letování. Z toho všeho vyplývá, že egejsko-řecké bronzové nádoby měly ze začátku na výrobě italských bronzových nádob jen nepřímou účast, která se teprve později změnou egejské kultury v řeckou změnila v přímou.

Nordické bronzové nádoby vznikají samostatně v nordické kulturní oblasti z domácích předpokladů technických a stylových. Na rozdíl od předešlých dvou skupin na severu se setkáváme s nádobami litými z bronzu88) místo tepaných, které se vesměs na severu objevují teprve obchodem z jihu.3») Stylové pratvary nor-dických bronzových nádob jsou dřevěné dosy na šperky, a to ne jen po stránce formální, nýbrž i po stránce dekorativní.40) Ze začátku jsou bronzové nádoby nízké, s plochým dnem a vertikálně nasazenou žeberkovanou stěnou; mají dvě úška vyčnívající nad okraj a plochou puklici s úškem uprostřed. Ušky byla pro-strčena tyčinka na upevnění puklice. Vznik tohoto původního tvaru kladou i S. Müller41) i O. Montelius42) na konec starší bronzové doby nordické (Monteliova III. perioda). Co se týče vývoje a trvání, prodělaly tyto bronzové nádoby dlouhý vývoj, ve kterém jen nepatrně po stránce formální a více po stránce ornamentální podlehly vlivu jižních tepaných bronzových nádob.48) Jinak formálně představují genetický vývoj popsaného typu. Tento vývoj jest representován čtyřmi stupni vývojovými, které se kryjí i chronologicky. Během toho se původní tvar mění tak, že dostává špičaté neb oblé dno, dostává přesně vymezené hrdlo a břicho, okraj bývá vyhrnut ven, a úška na konci vývoje jsou umístěna v samém hrdle nádoby.44) Vedle ornamentu litého objevuje se také i rytý ornament u nordických bronzových nádob jako vymoženost domácí. Ani nordická oblast není bohatá na typy, je chudší než egejská. Lze říci, že zde byl pouze jeden typ s velkými variačními mož-nostmi, a na rozdíl od egejské i italské skupiny ornamentace byla přebohatá. Tato chudoba typová vznikla jistě tím, že nádoby zde měly přesně vymezený účel jako schránky na šperky. Nádoby se nacházejí většinou v hrobech ženských, a to vždy s drobnými ozdobnými předměty. Pro účely jiné byly dováženy bronzové nádoby z Itálie. Bronzové nádoby laténské kultury zastavily další výrobu nordických bronzových nádob. Co se týče rozšíření nordických bronzových nádob, zůstaly vždy omezeny na nordickou kulturní oblast. Jen výjimečně se dostávají za ni, jako na př. nordická bronzová nádoba z nákolní stavby u Cartaillod v Neuenbur-ském jezeře ve Švýcarsku.45) Neměly nikdy vlivu na nádoby italsko-středoevropské. Hned ze začátku s nejstaršími bronzovými nádobami nordickými se objevují také importované tepané nádoby italské, a tento import trval potom neustále dál, až konečně latěnský import úplně zničil domácí výrobu.48) Nakonec jest třeba zmíniti se ještě o zlatých nádobách nordické kulturní oblasti. G. Kossinna47) zná již 20 nalezišť s 58 zlatými nádobami úhrnem. Studie Kossinnova vznikla jako kritika Schuchhardtova ocenění nálezu zlatých nádob z Eberswalde.48) Nordické zlaté nádoby jsou produktem domácím mladší nordické bronzové doby, ve stylu (forma a dekor) současných nordických bronzových nádob a s technikou tepání na rozdíl od zmíněných bronzových nádob. Přijímám časové určení K. Schuchhardta a kul-turní i lokální určení G. Kossinny. Proto se domnívám, že skupina nordických zlatých nádob napodobuje stylově vymoženosti jižní a také technické vymoženosti (tepání), ale že je vyráběna na severu. Datování je usnadněno okolností, že zlaté nádoby mají i onen typický ornament plastických koncentrických kruhů, typický právě pro mladé nordické bronzové nádoby.

Rozhodný význam pro zdejší a vůbec středoevropské bronzové nádoby má Itálie, a to ze začátku jakožto hlavní a jediný pramen bronzových nádob (během konce bronzové doby a celého Hallstattu) a později jako zprostředkovatel mezi vyspělejší řeckou kulturou a keltickým severozápadem (během starého a středního

*>) O. M onte l i us : K ul t ur per i od . I . 1903 . 58 s i .» • ) P r ae hi s t . Ze i t s c hr i f t I I . (1 91 0 ) O. M ont e l i us : De r H a nd e l in d e r V or ze i t . 26 2 s i .40) H . S c h m i d t : B r o n ze g e f . v . J . H o o p s : R e a l l e x . I . 3 1 5 s l .41) S . M ül l e r : N or d . A l t e r t . I . 1 8 97 . 3 5 2 s l .4a) O . M onl e l i us : K ul t ur g es c h . S c hwe d e ns 1 9 06 . 8 9 s l .«) O. Montelius: Kulturper. I. 1903. 58 sl.") H. Schmidt: Bronzegef. v J. Hoops: Reallex. I. 315 sl.") Heierli: Urgeschichte der Schweiz s. 292. obr. 311.") O. Mortelius: Kultg. Schwed. 1906. 143.") G. Kossinna: Der Goldfund von Messingwerk bei Eberswalde. Mannus-Bibliothek (12) 1913. s. 1. sl.") Zeitschrift für Ethnologie 1913 (Nr. 2. S. 6.) K. Schuchhardt.

Památky archeologické. XXXV. 48

378 Dr. Miodrag Grbié: Předřimské bronzové nádoby na území československé republiky.

La Ténu). Itálie se během hallstattské doby zřejmě rozděluje na několik skupin kulturních, které by se povšechně mohly shrnouti do skupiny jihoitalsko-sicilské, středoitalské a severoitalské.48) Každá z těchto oblastí má zvláštní význam pro vznik a vývoj předřímských bronzových nádob. První bronzové nádoby známe ze střední Itálie, a to ještě z doby bronzové (4. perioda Monteliova = 1325—1225 r. př. Kr.).B0) Jsou to tepané koflíky s vypuklinami, se širokým páskovým úškem neb úškem s růžky. Vznik bronzových nádob italských jsem už vysvětlil tech-nickým působením egejské kultury, spojeným s domácími stylovými vymože-nostmi. Skutečně tvary těchto koflíků jsou úplně podobny současným keramickým .produktům, a dokonce rohatá úška jsou jen napodobeninami keramických vzorů současné a předešlé periody.51) Ornament tepaných vypnulin a soustředných kruhů můžeme také považovati za napodobení keramických vzorů. Vznik ital-ských bronzových nádob na základě keramických pratvarů je dokázán i u jiných druhů bronzových nádob později vzniklých. Tak se O. Monteliovi výborně povedlo dokázati vznik bronzových amfor střední a severní Itálie z pratvarů keramických.52) Vznik bronzových nádob v severní Itálii byl pozdější nežli v jižní. Tam se objevují bronzové nádoby teprve v první periodě železné doby. Okolnost tu lze vysvětliti tím, že severní Itálie nepodléhala vlivu egejské kultury jako střední; i později, když začalo intensivní působení řecké kultury, zachovává více středoevropský ráz.83) Proto i pro studium zdejších bronzových nádob má větší význam severní než střední Itálie. Co se týče vývoje předřímských bronzových nádob v Itálii a zároveň ve střední Evropě, prodělaly několik vývojových fasí, charakterisova-ných vždy určitým stylem a typy.54) Nastíním všeobecně tento vývoj a věnuji zřetel především těm typům bronzových nádob, které se vyskytly v Č. S. R.

I. fase bronzových nádob z konce bronzové doby v Itálii a střední Evropě. Formy jsou hlavně zmíněné už koflíky původu středoitalského, rozšířené přes střední Evropu až do nordické oblasti.55) Zajúnavo je, že se během této fase ve střední Evropě objevují většinou koflíky bez hrbolkového ornamentu a nádoby na čtyřkolovém vozíku. První forma vyskytuje se v Itálii zřídka a druhá tam vůbec nemá analogií. Myslím, že příčinou toho je, že ze začátku bylo na sever vyváženo zboží méně cenné, proto jsou zde nezdobené koflíky. Ale, že bronzových vozíků s nádobou v Itálii toho času není, .je zjev velmi divný. Známe je tam sice v růz-ných obměnách, ale teprve později. Veškeré hypothesy o bronzových vozících zdají se mi nesprávnými, proto odkazuji pouze na J. Décheletta, kde jsou pře-hledně uvedeny. Bronzových nádob na vozíku je několik typů;56) nás se přímo týká onen druh, kde je na čtyřkolovém vozíku umístěna bronzová nádoba. Známe tento typ z Milavče,57) z Peccatelu v Mecklenbursku,58) z Ystedu v Skane ze Švéd-ska59) a ze Trusböje ze Scelandu.60) Co se účelu jejich týče, myslím, že správnější je názor, viděti v nich nádoby sakrální, než opačný názor K. Schuchhardta, který v nich vidí pouze nádoby pro hostiny.61) Nápadné je, že ani bronzových vozíků ani koflíků zmíněného typu není v jižním Německu, ale že jsou v Čechách a v nor-dické oblasti. Tím je jistě dokázán názor O. Montelia, že obchod mezi Itálií a se-verem šel východoalpským územím a podle Labe.62) Ačkoliv nenacházíme analogie pro tyto bronzové vozíky na jihu, myslím, že to není důvodem, abychom hned z toho vyvozovali, že jsou to produkty středoevropské. Pro tuto ani pro pozdější dobu nemáme pevně zjištěnou výrobu bronzových nádob ve střední Evropě (bě-hem hallstattu). Technicky vystupuje v této fasi jen tepání a nýtování.

4") A. J. A. 1906. 270 si. M. Hoernes: Die Hallstattperiode.60) O. Montelius: Vorklass. Chronol. 1912 str. 32.51) O. Montelius: Vorklass. Chronol. 1912 str. 34.") O. Montelius: Kulturper. I. 1903. 71.») M. Hoernes: Gräberfeld v Hal.sttat 1921. 39 si.M) H. Schmidt. Bronzegef. v. J. Hoops : Real ez. I. 315 si.») A. U. h. V. V. 205 si. 208 si. P. Reinecke.**/ J. Léihelette: Manuel 11. 1.285.«') J. L. Píč: Starořit. I. 2. 76. XXVII. Tb. 18 obr.68) R. Beltz: 1. c. Taf. 34. (144.)*») O. Montelius: Kultg. Scbwed. 1906. Fig 201.80) A. u. h. V. V. 210. P. Reinecke.o,1) Z. J. E. 1913. (Nr. 2. S. 6.) K. Schuchhardt.«) O. Montelius: Kultg. Sclrwed. 1906. 123.

Dr. Miodrag Grbič: Předřfmské bronzové nádoby na území Československé republiky. 379

II. fase obsahuje tepané nádoby „staroitalského" původu a rozšířené v celé hailstattské kulturní oblasti i na severu. Nádoby jsou pokračováním předešlých forem, ale zároveň se vyskytuje několik nových typů. Pokračováním starých typů jsou koflíky, jenom že se nyní objevuje ornament hrbolkovitý hojně, ve střední Evropě hojněji než v Itálii. V tom bych spatřoval dvojí: a) množství bronzových nádob v Itálii umožňuje export i lepšího zboží, b) ono mírnější tempo, kterým se bronzové nádoby dostaly na sever, jak jsem již několikráte naznačil. Koflíky tyto jsou v užívání hlavně ve střední Evropě během staršího hallstattu (I. a II. perioda Reineckeho).63) Potom mizejí, jako už dříve zmizely bronzové vozíky starého typu úplně. — Koflíky se ovšem udržují dále, ale změněny. Na místo ozdoby hrbol-kovité vystupuje na nich více rytý ornament, většinou z trojúhelníků šrafováných, a intensivní členění a profilování dřívějších forem ustupuje jednodušším a ladným formám novým. Původ těchto koflíků je ve střední Itálii, kde se záhy objevují na nožce.64) Rozšířeny jsou v celé oblasti bronzových nádob italských hailstattské doby, a to přes celý čas jejího trvání, zvláště během dvou starších period Rei-neckových.65) K nim se druží i větší koflíky polokulovité stejného původu; stáří a trvání jako u předešlých.68) Všechny zmíněné typy koflíků mají široké páskové úško. — Svým vznikem patří do začátku italské železné doby i amfory, odvozené původně z hliněných typů. Prošly velmi dlouhým vývojem během celé hailstattské doby. Všeobecně lze rozlišovati dva typy, důležité pro střední Evropu. První je representován amforami baňatými bez ostrých lomů, druhý je ostře lomený. První je časově starší,67) druhý mladší.68) Svými počátky do starší italské železné doby patří i situla, která se rovněž dlouho vyvíjela a přešla i do doby La Ténské, ovšem s určitými stylovými změnami. Dělí se na tří skupiny: a) situly s pevnými uchy, ozdobené tepaným geometrickým ornamentem; jsou nejstarší, a kdekoliv se objeví na severu, jsou dobrou chronologickou oporou,6») b) situly bez ozdoby70) s pevnými uchy jsou starší, situly s pohyblivými držadly jsou mladší; c) situly s figurální ozdobou představují již konec vývoje a přechod k umění laténskému. Tento druh situl je původu severoitalského, representuje skvěle umění etruské a během staro-latěnské fase v severní Itálii a východních Alpách hraje tutéž roli jako zobákovité konvice na západě a východě střední Evropy. Z těchto situl s figurální ozdobou ještě do konce hailstattské doby patří tyto známější: z Hallstattu,71) z Certosy dvě situly72) a z Vače,73) ostatní jsou již ze starého La Ténu. — Staršího původu je také i polokulovitý koflík s pohyblivými držadly i s výhradně rytým ornamentem. Vznik toho druhu bronzových nádob po stránce místní prozatím není ještě pevně doložen. Většina se jich nachází právě mimo Itálii ve střední Evropě a to hned na počátku středoevropského hallstattu,74) ale mají své analogie i v italských stříbrných nádobách polokulovitých, ale bez úsek.75) Domnívám se proto, že jsou původu italského. Trvaly velmi dlouho ve střední Evropě, až do konce hallstattu. — Mísy jsou charakteristické pro celou tuto dobu; většinou jsou to mělké mísy na nožce i bez ní se širokým okrajem geometricky ozdobeným.76) Tyto mísy ne-mají hojně analogií v Itálii. Trvají během celé hailstattské doby ve střední Evropě. Jinak některé mísy mají podoby koflíku bez úsek. — Cisty jsou rozhodně původu severoitalského, a to ze skupiny bologneské a venetské. C. Marchesetti studoval důkladně cisty a rozdělil je na dvě skupiny:77) a) s pevnými uchy původu bologne-

«) A. u. h. V. V. 205., 208., P. Reinecke. M) O. Montelius: Civ. prom. St. cent. PÍ. 267/5, 61. «) A. u. h. V. V. Tb. 56. P. Reinecke. ••) O. Montelius: Vorkl. Chron. 1912. Tb. XXII. 4. ") O. Montelius: Civ. prom. St. centr. Tb. 281/26. Tb. 318/25. •«) M. Hoernes: Graberf. v. H. 1921. Fig. 4. ••) A. u. h. V. V. Tb. 56. P. Reinecke. ">) M. Hoernes: Gräberf. v. H. 1921. Fig. 2 a 4. n) V. Sacken: Das Grabíeld von Hallstatt. 1868. 96. Tb. XXI. 1. ") M. Hoernes: Bild. Kunst. Tb. XXXII. — O. Montelius: Civ. prom. St. sept. Tb. CV. la. ™) M. Hoernes: Bold. Kunst. Tb. XXV. 1. ») J. Déchelette: Manuel II. 1. 288 sl. ">) O. Montelius: Civ. prom. St. centr. Tb. 365/14, 195/23. '«) A. u. h. V. V. Tb. 56. P. Reinecke.") Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien 1894. (93) C, Marchesetti: Über die

Herkunft der gerippten Bronzezisten.48*

380 Dr. Miodrag Grbié: Předřímské bronzové nádoby na území Československé republiky,

ského; b) s pohyblivými držadly původu venetského. Stáří obou skupin je při-bližně stejné; nezabíhají do staršího hallstattu. — Již během této fase se vyskytují cedníky a naběračky. — Veškeré bronzové nádoby této druhé fase jsou tepané a nýtované; pouze na řeckém importu od 7. stol. se vyskytuje i letování. Nádoby jsou vesměs vyráběny v Itálii, a to ze začátku většina ve střední; později, kdy střední Itálie byla zaplavena řeckými bronzovými nádobami, většina bronzových nádob se vyrábí na severu Itálie v stylu hallstattském. O některých bronzových nádobách panuje domněnka, že byly vyrobeny ve východní střední Evropě (alpské území), pro nedostatek analogií v Itálii. Prozatím však to máme doloženo jen pro nejmladší druh situl s figurální ozdobou. Nádoby této fase jsou rozšířeny v celé hallstattské oblasti a též na severu.

III. fase bronzových nádob zahrnuje produkty kultury starého a středníhoLa Ténu. Působení řecko-orientálních vlivů od 7. stol. na keltické umění domácí,přes Itálii a Massilii, vyvolává změnu v umění a kulturu La Ténskou. ZačátekLa Těnské kultury patří do začátku V. století a tím společně i výhradně objevováníse La Ténských bronzových nádob ve střední Evropě, které jsou vlastně produktemřeckého, klasického stylu smíšeného silně s orientálními prvky. Význam Itáliepro středoevropské bronzové nádoby přestává; nejvýše, že jsou některé nádobyvyrobeny v řeckých koloniích jižní Itálie. Výroba bronzových nádob staréhogeometrického stylu pod záplavou řeckého zboží přestává, jenom severní Itálievyrábí staré typy (formou), ale již s novými uměleckými prvky. Proto se domnívám,že La Ténská kultura měla dvě centra výroby bronzových nádob, a to řecko-jiho-italské a severoitalské centrum, která se obě nezávisle vyvíjela a tvořila protosvérázné bronzové nádoby. Nezmiňuji se vůbec o domácí keltické výrobě bronzových nádob proto, že je nepatrná a zůstala bez širšího vlivu. Nádoby této fase jsou:bronzová konvice s úškem podepřeným palmettou nebo lidskou maskou s ptačímtělem; bronzová mělká mísa s uchy i bez nich, ozdobená většinou rytým ornamentem vlčích zubů. Obě nádoby jsou původu řeckého. Domnívám se, že třetídruh bronzových nádob této fase, který vystupuje ve zdejších nálezech, pocházíz onoho severoitalského centra; je to situla, ale neornamentovaná. Během tétofase bronzových nádob Itálie ztrácí význam, a rovněž také stará obchodní cestaalpsko-labská, která během předešlých dvou fasí měla takový význam pro dopravubronzových nádob z Itálie na sever. Nyní se všeobecně užívá cesty Rhonsko-Rýnské,a tak se i bronzové nádoby nyní sem dostávají ze západu a nikoliv z jihu (myslímdo území nynější Č. S. R.).78) Bronzové nádoby zmíněné fase rozšířeny jsou všude,kam zasáhla La Ténská kultura, ale už během středního La Ténu úpadek bronzových nádob je zřejmý79).

IV. fase bronzových nádob obsahuje znovu italské zboží, které se nyní (ve2. stol. př. Kr.) začíná docela průmyslově vyráběti v jižní Itálii, zvláště y Capui.Vznik tamějších továren je jistě pod řeckým vlivem. Hlavní typ nádob je situlaa pánev, které se vyskytují ve středoevropských nálezech. Nádoby jsou na rozdílod předešlých lité a na soustruhu vypracované. Ornament mizí skoro úplně. Nádoby se dopravují dvojí cestou na sever, a to alpsko-labskou, pro kterou je rozhodující obchodní město severoitalské Aquileia, a cestou Rhonsko-Rýnskou. Pro násje důležitější první cesta. Řecké zboží během této fase úplně mizí. Fase tato trváaž do IV. stol. po Kr.80)

IV. SOUPIS PREDRÍMSKYCH BRONZOVÝCH NÁDOB NA ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY.

Čechy.1. Bronzové nádoby z knovízských hrobů. Chráštany — u Rakovníka.81) Národní Museum v Praze. Hrob se skrčenou kostrou(I), s bronzovými spirálkami válcovitě stočenými. — Bronzový koflík nezdobený. Nález z konce doby bronzové.

" ) J . D é c h e l e t t e : M a n u e l I I . 3 . 9 1 1 s i . '») Festschr i f t . Mainz 1902. 1 . c . 53. , 55.80) H . Wi l l e r s : 1 . c . 1 s i .81) P a m á t k y a r c h e o l o g i c k é X V I I . 6 9 5 .

Dr. Miodrag Grbič: Předřimské bronzové nádoby na území československé republiky. 381

2. Bronzové nádoby z depotů.Libkovice — u Roudnice.82) Národní Museum v Praze.Depot z bronzové doby knovízské. — Bronzový koflík zdobený tepaným

ornamentem.Jenšovice — u Mělníka.88) Národní Museum v Praze.Depot z bronzové doby knovízské 12 koflíků zdobených, jeden bez ozdoby.

Úhrnem 13 bronzových nádob.Křtěno — u Loun.8*) Museum Švarcenberkovo v Ohradě u Hluboké.Depot ze začátku hallstattské doby, knovízský. Jedna bronzová mísa zdobená

tepaným ornamentem, druhá rytým. Jeden nezdobený, rozbitý bronzový koflík. Zlomek cedníku bronzového.

Hoslomice — u Teplic.85). Museum v Teplicích.Depot ze začátku hallstattské doby. Tři bronzové nádobky, ze kterých jeden

zdobeny koflík. Ostatní též koflíky.Kamýk (Katnaik) — u Teplic.86) Museum v Teplicích.Depot z konce bronzové doby knovízské. Jeden bronzový koflík s tepaným

ornamentem.3. Bronzové nádoby z mohyl.a) Mohyly milavečského stupně.Milavet — u Domažlic.87) Národní Museum v Praze.Mohyla žárová z konce doby bronzové milavečského stupně. Bronzový čtyř-

kolový vozík s nádobou. Zlomek jiné nádoby bronzové.Velká Dobrá — u Plzně.88) Národní Museum v Praze.Mohyla žárová z konce doby bronzové milavečského stupně. Bronzový koflík

(část).b) Mohyly s hallstattskou kulturou.Červená PoHČ — u Budějovic.89) Národní Museum v Praze.Mohyla žárová doby hallstattské. Bronzové nádoby jen ve zlomcích. Rekon-

strukce dvou správná: bronzový kotlík s pohyblivými držadly (polokulovitý); bronzový polokulovitý koflík s velkým uchem.

Dej šina — u Plzně.90) Plzeňské Museum.Mohyla žárová z doby hallstattské. Několik rozbitých bronzových nádob.Kyšice — u Plzně.91) Plzeňské Museum.Mohyla žárová z hallstattské doby. Bronzové úško z nádoby (koflíku?).Hanov — u Bechyně.92) Národní Museum v Praze.Mohyla žárová z hallstattské doby. Bronzová žebérková cista s 2 pohyblivými

držadly (ztracenými).Hoštice — u Týna n. Vit.98) Národní Museum v Praze.Mohyla (?) kultury hallstattské (?). Zbytek bronzové cisty žebérkované.Skalice — u Budějovic.94) Museum v Táboře.Mohyla žárová z hallstattské doby. Bronzová cista žebérkovaná s 2 pohyb-

livými držadly. Bronzová mísa nevysoká s uchy po straně.M) Pam. arch. XVII. 695.«») Pam. arch. XVII. 693 si. J. L. Pič.M) M. A. G. W. XIII. 27 si. Tb. III.—VIII. J. Woldřich.— J. Richlý: Die Bronzezeit in Böhmen 1893. s. 80 si. Tb. X., XI., XII.86) A. u. h. V. V. 325/326. P. Reinecke.••) Tätigkeits-Bericht der Museums-Gesellschaft Teplitz 1904/1905. 37 sl. <") Pam. arch. XII. 385. sl. Tb. XVII. J. Smolík.— J. L. Pič: Starožit. I. 2. 144. Tb. XXVII.a») Pam. arch. XV. 481. sl. Tb. XXII. sl. J. L. Pič.— J. L. Pič: Starožit. I. 2. 160 sl. Tb. VI., VII.8») Pam. arch. XIII. 217 sl. Tb. IX. F. Leger.— J. L. Pfč: Starožit. I. 2. 147. Tb. XXVIII.■">) Pam. arch. XII. 294 sl. 346 sl. Tb. XV., XVI. F. Kfikava.— J. L. Píč: Starožit. I. 2. 138. obr. 9.»i) Pam. arch. XII. 296. sl. 353. Tb. XV., XVI. F. Kfikava.— J. L. Píč: Starožit. I. 2. 142.M) Pam. arch. XVII. 67 sl. J. K. Hraše.— J. L. Pič: Starožit. I. 2. 149. Tb. XXVIII.») J. L. Píč: Starožil. I. 2. Tb. XXVIII.*•) Pam. arch. XXI. 81 sl. Tb. II. J. Richlý.— J. L. Píč: Starožit. II. 3. 86.

382 Dr. Miodrag Grbič: Předřímské bronzové nádoby na území československé republiky.

Břasy — u Plzně.95) Národní Museum v Praze.Mohyla s kulturou hallstattskou(?). Zlomek okraje bronzového kotlíku s po-

hyblivým držadlem.c) Mohyly se starolaténskou kulturou.(hlum — u Zbirohu.98) Národní Museum v Praze.Mohyla žárová(?) z doby starolaténské. Bronzová zobákovitá konvice (ucho

ztraceno), a dvě bronzové mělké mísy s vodorovnými uchy.HradiStě — u Písku.97) Národní Museum v Praze.Mohyla žárová(?) z doby starolatěnské. Bronzová zobákovitá konvice s uchem

podepřeným lidskou maskou s ptačím tělem. Bronzová mělká mísa zdobená vlčími zuby.

Mírkovice — u Domažlic.98) Sbírka J. A. Jíry v Praze-Dejvicích.Mohyla žárová(?) z doby starolaténské. Bronzová situla se dvěma (ztrace-

nými) pohyblivými držadly.4. Bronzové nádoby z bylansko-plátenických hrobů.Uřetice — u Pardubic.99) Národní Museum v Praze.

Žárový hrob s kulturou plátenickou. Bronzové rohaté úško z nádoby. Střešovice — Velká Praha.100) Národní Museum v Praze. Kostrový hrob s bylanskou kulturou. Dvě bronzové misky skoro stejné. Jedna bronzová naběračka.

Hohn — u Mělníka.101) Národní Museum v Praze.Žárový bylanský hrob. Dvě starolaténské bronzové mísy mělké.5. Bronzové nádoby ze Stradonického hradiště.Stradonice — u Berouna.102) Národní Museum v Praze.Sídliště rázu pozdnělatěnského. Nožičky z bronzových nádob a jiné části bron-

zových nádob.6. Bronzové nádoby ojedinělé.Lžovice — u Pardubic.103) Národní Museum v Praze.Jedna nízká baňatá bronzová amfora s uchy. Jeden velký koflík s rytým

ornamentem. Snad nález souvisí se slezským hradištěm Lžovickým(?).Dobřany — u Plzně.104) Plzeňské Museum.Bronzová situla s pohyblivým držadlem, jistě hallstattská.Jaroměř — u Josefova.105) Národní Museum v Praze.Zlomek bronzové nádoby se starolaténskými falerami.Podmokly — u Křivoklátu.104) Museum na Křivoklátě.Hořejší část mladolaténské situly z capuanské dílny.Morava.1. Bronzové nádoby podolské kultury.Náklo — u Olomouce.107) Museum v Olomouci.Sídliště s podolskou kulturou. Bronzová žeberkovaná cista s pevnými uchy.

V ní 8 koflíků bronzových, z nich 2 jsou obklopeny prolamovanou sítí; ostatní jsou ozdobeny tepanou kanelurou.

») Pam. arch. V. 333.— J. L. Píč: Starožit. I. 2. 137.••) Pam. arch. XXI. 333 si. Tb. XXIX. J. L. Píč.— J. L. Píč: Starožit. II. 3. 68.•') Pam. arch. V. 43. Tb. II.— J. L. Pič: Starožit. I. 2. 151. Tb. XXXI.•") Sbírka J. A. Jíry: v Praze-Dejvicích. Soukromá zpráva. »») Pam. arch. XX. 467 si. Tb. XI. VII. si. J. L. Pič.— J. L. Pič: Starožit. II. 3. 291. Tb. XXIV."•) Pam. arch. XXVII. 86. si. Tb. IX.101) Pam. arch. XIX. 513. si. Tb. XLVIII. B. Čermák.— J. L. Pič: Starožit. II. 3. 293. Tb. XLV.— Obzor. Praeh. I. s. 15. Tb. IV. J. Schránil.10») J. L. Pič: Starožit. II. 2.1(tt) Národní Museum v Praze.m) Jahrbuch für Altertumskunde V. E. Simek: Zwei prähistorische Funde aus Böhmen.1OÍ) Národní Museum v Praze."•) J. L. Píč: Starožit. II. 2. 22 si.1W) (J. Wankel) časopis olomouckého musea 1889. 49 sL— J. L. Červinka: Morava za pravěku 1902 208 si.— J. L. Červinka: Kultura popelnicových poli na Moravě II. v. 1911. 31 si.


Horákou — u Brna.108) Brněnské Museum.Mohyla s kulturou podolskou. Dvě bronzové mělké mísy s vyhrnutým ven

okrajem.Bytí Skála — u Brna.109) Staatsmuseum Wien.Jeskyně — společný hrob přes 40 individuí současně zemřelých. Předměty

kultury podolské. Počet bronzových nádob nejistý. Krásný bronzový polokulovitý kotlík s pohyblivými držadly i bronzová žebérkovaná cista s pohyblivými držadly.

2. Bronzové nádoby mladolattnské.Staré Hradisko — u Plumlova.110) Boskovické Museum.Zlomek bronzové pánve a jiných bronzových nádob z hradiště sídliště kul-

tury mladolaténské.Slovensko.1. Bronzové nádoby z konce pravé uherské bronzové doby (Reinecke III. p.).Březno — Zvoleňská stol.111) Nemzeti Muzeum — Budapest.Depöt(?) z konce bronzové doby. Bronzový koflík s tepaným ornamentem.2. Bronzové nádoby z I. a II. fase uherského hallstatíu (Reineckova I. a II.

jase IV. periody uherské bronzové doby).S tno — Hontská stol.112) Museum v Turč. Sv. Martinu.Hradiště se slezskou kulturou ze začátku hallstattu. Bronzový koflík s te-

paným ornamentem.Neznámé naleziště — Liptovská stol.113) Museum v Turč. Sv. Martinu.Depot(?) z 1. fase Hallstattu (R. I. f. IV. p. uherské bronzové doby).Bronzová situla s pevnými uchy a geometrickou ozdobou. Bronzový kotlík.

Bronzový kotlík s křížovými uchy pro pohyblivá držadla.Rimavská Sobota — Gemerská stol. 1M) Nemzeti Muzeum Budapest.Depot z 1. fase hallstattu (R. 1. f. IV. p. uherské bronzové doby). Zbytky

bronzových nádob (plíšky).Ružomberok (?) — Liptovská stol.115) Ružomb. Museum.Držadlo z bronzové nádoby. Domněnka, že patří známému nálezu z Liptovské

stolice z Musea v Turč. Sv. Martinu.Bodrog-Keres tur — Zemplinská stol.116) Nemzeti Muzeum Budapest.Depot z 1. fase Hallstattu. (R. 1. f. IV. per. uherské bronzové doby.) Zlomky

bronzových nádob.Komjatna — Liptovská stol.117) Nemzeti Muzeum — Budapest. Depot z 2. fase hallstattu (R. 2. f. IV. per. uherské bronzové doby). Okraje ze dvou polokulovitých kotlíků s pohyblivými držadly.

3. Bronzové nádoby z mladšího uherského hallstattu. (R. III. a IV. f.)ČUer — Užhorodská stol.118) Sbírka T. Lehóczkého.Bronzová nádoba v podobě ptáka ojediněle.

l°8) Ottův slovník naučný XVII. 711. Morava — K. Maska.— J. L. Červinka: Kult. pol. p. II. 1911. 42 si.109) H. Wankel: Bilder aus mährischen Schweiz 1882. 380 si.— J. L. Červinka: Kult. pol. p. II. 1911. 36 sl.— M. Much: Kunsthistorischer Atlas 1889. I. Tb. LXXV. IXXVI.u°) Časopis moravského musea zemského XII. 73, 298, sl. XIII. 112. sl. F. Lipka. K. Snfctina. 1U) Arch. Ért 1882. II. 306 sl.— J. Hampel: A. Bronzkor emlékei Magyarhonban I. 1886 Tb. LI., LXFV.— II. 1892. 19. sl."») Tovaryšstvo I. 1893. 170 sl. A. Kmeť.— II. 1895. 197 sl. A. Kmef.— Sborník musealnej slovenskej společnosti. XV 1910. 30 sl.113) Sborn. mus. slov. spol. XV. 1910. 29 sl.»«) J. Hampel: Bronzkor I. 1886. Tb. CXII., CXIII. — II. 1892. 126 sl. U6) Opis úředního konservat. seznamu ze Slovenska (kons. J. Eisner). "•) Arch. Ért. 1881. I. 219 sl.— J. Hampel: Bronzkor I. 1886. Tb. XCVI. — II. 1892. 15 sl.U7) J. Hampel: Bronzkor I. 1886. Tb. XII., XXII., XLIV., LVI., LXVI., CXX., CXXI. — II. 1892.

69 sl.U8) J. Hampel: Bronzkor. I. 1886. Tb. LXVII. — II. 1892. 21 si.

384 Dr. Miodrag Grbič: Předřímské bronzové nádoby na území československé republiky.

V. SYSTÉM PREDRÍMSKYCH BRONZOVÝCH NÁDOB NA ÚZEMÍ C. S. R.A CHRONOLOGIE.

1. Bronzové nádoby z konce bronzové doby.Sem patří nalezené bronzové nádoby: Milaveč, Velká Dobrá, Chrášťany, Libko-vice, Jenšovice, Březno, Kamýk (Kamaik). Typy bronzových nádob jsou:

1. Bronzový čtyřkolový vozík s nádobou (Milaveč).2. Bronzový hladký koflík (Chrášťany, Jenšovice).3. Bronzový koflík s tepaným ornamentem (Milaveč, Velká Dobrá, Libko-

vice, Jenšovice, Březno, Kamýk-Kamaik).Technika: tepání a nýtování.Styl: staroitalský, předhallstattský.Původ: všechny jsou italského původu.Cesta: Itálie — Východní Alpy — Labe.Chronologie: Patří absolutně chronologicky před IX. stol., přijmeme-li dělení

Hallstattské nekropole od M. Hoernesa za základ. — Milavečský stupeň českých mohyl a knovízská kultura starší svojí částí patří ještě do čisté bronzové doby. Slovenské depoty také určitou částí z čisté doby bronzové; to jsou relativně chro-nologické závěry.

2. Bronzové nádoby ze starší hallstattské doby.Sem patří nálezy bronzových nádob: Liptovská s., Sítno, Bodrog-Keresztur,

Rimavská Sobota, Hostomice, Lžovice, Křtěno, Komjatna.Typy bronzových nádob jsou:1. Bronzový koflík hladký i s tepaným ornamentem.2. Bronzový koflík s rytým ornamentem.3. Bronzová situla s geometrickou ozdobou a pevnými uchy.4. Bronzová amfora baňatá s pevnými uchy.5. Bronzový kotlík s pohyblivými držadly, obyčejně polokulovitý.6. Mísy v podobě talíře ozdobené tepaným a rytým ornamentem.7. Cedník.Technika: tepání, rytí a nýtování.Styl: geometricky styl starší italské železné doby.Původ: veškeré nádoby jsou italského původu.Cesta: Itálie — Východní Alpy — Labe.Chronologie: podle Hallstattské nekropole do IX. a VIII. století. — Milavečský

stupeň mohyl a knovízská kultura patří jednou svoji částí do „začátku" Hallstattu (Reinecke I. fase hallstattská.) Na Slovensku jsou depoty z této doby hojné.

3. Bronzové nádoby z mladší hallstattské doby.Sem patří nálezy bronzových nádob: Červená Poříč, Břasy, Dejšina, Kyšice,

Hanov, Hoštice, Úřetice, Střešovice, Skalice, Dobřany, Náklo, Horákov, Býčí Skála, Cičer.

Typy bronzových nádob jsou:1. Bronzové koflíky ozdobené kanelurou a sítí prolamovanou.2. Polokulovitý bronzový koflík se širokým uchem.3. Bronzový polokulovitý kotlík s pohyblivými držadly.4. Bronzová Žebérkovaná cista s pevnými uchy a s pohyblivými držadly.5. Situla s pohyblivým držadlem.6. Mísy profilované s pevnými uchy z bronzu. Misky jemné kanelované, z bronzu.7. Naběračka bronzová.8. Nádoba v podobě ptáka, bronzová.9. Několik tvarů bronzových nádob nemohl jsem zjistiti.Technika: tepání, nýtování, rytí.Styl: geometricky styl mladší italské železné doby.Původ: vesměs původu italského.Cesta: Itálie — Východní Alpy — Labe.Chronologie: Trvají asi během VIL, VI., (V,?) stol. — Mohyly české patří

určitou částí do mladšího Hallstattu; zdá se proto názor J. Eisnera, že v mohylách schází pravý (plný) Hallstatt, správný. Bylansko-plátenická kultura trvá mladší


svojí částí po celý mladý Hallstatt. Podolská kultura patří jen do mladého Hall-stattu; to jsou relativně chronologické závěry.

i. Bronzové nádoby starolatěnské.Sem patří nálezy bronzových nádob: Hořín, Hradiště u Písku, Chlum, Jaro-

měř, Mírko vice.Typy bronzových nádob jsou:1. Bronzová zobákovitá konvice.2. Bronzové mělké mísy s uchy i bez nich.3. Situla bronzová s pohyblivými držadly.Styl: starolatěnský. U konvice a mis vystupují řecko-orientální prvky; u bron-

zové situly ornamentace domácí okruhu kelticko-starolaténského (území rýnsko-podunajské).

Původ: zobákovitá konvice a mísy jsou původu řecko-etruského, situla kel-tického.

Cesta: Itálie — Ron — Rýn — Podunají.Chronologie: Vyskytují se jen během V. století. — Bylanská kultura určitou

svojí částí trvá přes V. století. Mohyly české po Hallstattu podléhají vlivu staro-laténskému; to jsou závěry relativně chronologické.

5. Bronzové nádoby mladolatěnské.Sem patří nálezy bronzových nádob: Stradonice, Staré Hradisko, Podmokly.Typy bronzových nádob jsou:1. Bronzové situly s delfínovou a listovitou podpěrou úsek, na nožkách.2. Bronzové pánve.3. Menší bronzové konvice.Technika: lití, letování.Styl capuanských továren II. a I. stol. př. Kr. nar.Původ: Capua v Itálii.Cesta: Itálie — Aquileia — Východní Alpy — Labe.Chronologie: Objevují se zde během I. stol. př. Kr. narozením. — Kultura

mladého La Těnu trvá v této době, jak se zdá, všude na území republiky a při-pravuje takto kulturní římsko-provinciální nivelisaci a unifikaci.

VI. PŮSOBENÍ BRONZOVÝCH NÁDOB NA VÝVOJ TVARU KERA-MICKÝCH.

Ve střední Evropě nádoby bronzové vyvolaly přímo revoluci ve vývoji kera-miky. Týž účinek měly i v Itálii i na severu. V Itálii ze začátku bronzové nádoby kopírují formy keramické, později však je poměr docela opačný. Ve střední Evropě hned ze začátku objevování bronzových nádob vyskytují se jejich napodobeniny v keramice. Nás se týkají pouze zjevy domácí. Skutečně už knovízská keramika napodobuje bronzové nádoby, ze začátku sice jen principielně, jako na př. vyhrnutí okraje ven, tordování úsek a členění nádoby, potom ve slezské kultuře jsou amfory a koflíky zřejmě pod vlivem bronzových nádob jako i v bylansko-plátenické kul-tuře, kde jsou misky a situlky zřejmým napodobením bronzových nádob. Během La Ténské kultury hlavně situly působí na vytváření keramických typů.

La vaisselle de bronze pré-romaine sur le territoire de la République Tchéco-slovaque. Par Dr. Miodrag Grbič.

I. La vaisselle de bronze préhisíorique, et surtout celle de l'Europe centrále, possěde un caractére artistique, bien qu'elle ait été pratiquement employée comme vaisselle domestique et liturgique. La destination pratique et la diversité des vases de bronze n'ont pas amené pour ceux-ci de différences de style: des récipients identiques par le style pouvaient étre employés au temple comme ä la maison. Ce qui signifie que la destination pratique des vases de bronze ne restreignait pas leur caractére artistique. Aussi á peine furent-ils apparus qu'il en exista une multi-tude de types différents, á la différence de la céramique préhistorique, laquelle n'avait abandonné ses types conventionnels que souš l'influence de la vaisselle de bronze, et commencé seulement alors á abonder en types variés. Ceci montre

Památky archeologické. XXXV. 49


que si les styles de ía céramique préhistorique se sont trouvés conservés en trés grand nombre, le mérite n'en revient pas á la matiěre et á la technique de cette industrie, mais á ce fait qu'elle s'exercait dans le pays et suivant des procédés éminemment conservateurs.

Le rapide développement des types des vases de bronze eut pour conséquence que leur fabrication devint une véritable industrie, que la technique du bronze á cette époque fut admirablement bien connue, et qu'il y eut des types céramiques en exces dans les pays civilisés les plus avancés déjá. Le style de la vaisselle de bronze de Tchécoslovaquie a, de l'origine á la fin, conservé son caractére européen centrál. II s'agit dans cet article de la vaisselle de bronze avant le commencement de la culture romaine «provinciale » en Tchécoslovaquie.

II. II n'existe pour ainsi dire pas de monographie sur les vases de bronzeeuropéens. On ne trouve guére que des articles plus ou moins importants. Lepremiér specialisté qui commenca á s'occuper systématiquement de 1'étude dela vaisselle de bronze fut L. Lindenschmit, qui réfuta tout ďabord les assertionsinexactes de ses adversaires au sujet de l'origine de ces vases. Acceptant 1'opinionde C. Weinhold au sujet de l'origine étrusque des vases de bronze de l'Europecentrále, il a créé une base pour 1'étude moderně de la vaisselle de bronze préhistorique : 1°) ií a distingué les différents types de la vaisselle de bronze á partirde la fin de l'äge de bronze et pendant la periodě de Hallstatt ; il a déterminéleur origine italienne et leur zöne de répartition en Europe centrále ; 2°) il a étudiéde facon approfondie la vaisselle de bronze de la Těne, son origine étrusque etles éléments ďinfluence gréco-orientale qu'elle révéle; 3°) il a de méme étudiél'influence de Massilia et des éléments gréco-orientaux sur la vaisselle de bronzede La Těne. Ces principes ďétude de la vaisselle de bronze ont été ensuite adoptéset appliqués par A. Furtwängler, P. Reinecke, D. Montelius, J. Déchelette, H.Schmidt, M. Hörnes et d'autres. H. Willers a spécialement étudié les vases debronze des fabriques de Capoue, tandis que les vases du nord de l'Europe atti-raient particuliérement l'attention de S. Müller et de R. Bellz. Les vases de bronzede Tchécoslovaquie ont surtout été étudiés par J. L. Píč.

III. II y a en Europe quatre zones différentes oü se trouvent les vases debronze préhistoriques, á savoir : la zöne scytho-orientale, la zöne nordique, lazöne égéenne-grecque et la zöne italo-européenne du centre. Les deux premiéresn'entrent pour ainsi dire pas en ligne de compte pour la vaisselle de bronze del'Europe centrále car les vases de ces zönes n'ont été importés en Europe centráleque tout á fait exceptionnellement, et n'y ont exercé aucune influence. La regionégéenne-grecque possěde děs la seconde immigration de Troie (2000 ans av. J. C.)de la vaisselle de bronze qui tire son origine des vases de cuivre ou ďor. Cettevaisselle de cuivre est, au point de vue du style, inférieure á celle ď Itálie et d'Eu-rope centrále, car la vaisselle ďor a davantage attiré l'attention des artistes dupays. En Itálie, sans qu'il ait existé antérieurement de vaisselle de cuivre et d'or,la vaisselle de bronze apparait děs l'origine; eile s'inspire de la technique égéenne-grecque et, quant au style, des modéles de la céramique locale. Les premiers vasesde bronze apparaissent dans 1'Itálie centrále děs 1'áge de bronze (pendant la periodě Montelius, c. á d. de 1325 á 1225 av. J. C). On les rencontre plus tard dans1'Itálie du Nord, oü ils ont, en général, conservé davantage le caractěre européencentrál. A partir de cette époque, 1'Itálie devient pour l'Europe du centre uneregion productrice de vases de bronze. L'evolution de ceux-ci a déjá traverse ä cemoment quatre phases: vaisselle de bronze 1°) de la fin de 1'áge de bronze ; 2°) deHallstatt; 3°) de La Těne, ancien et moyen ; 4°) de Capoue. Au point de vue dustyle, les deux premiěres phases ont un rapport génétique et sont locales ; onexpédie les vases en Europe centrále par la voie des Alpes méridionales. Dans latroisiéme phase, on remarque une influence gréco-orientale particuliérement intense. Les Alpes méridionales perdent leur importance ďintermédiaire, que prendmaintenant Massilia. La quatriěme phase signifie la nouvelle émancipation desvases de bronze italiens au point de vue du style et de l'industrie, et le retour aupassage des Alpes méridionales par Aquüeia. Cette phase continua de se dévelop-per au cours de l'epoque romaine.

Dr. Ant. Matějček: Matěj Bernard Braun v Jaroměři. 387

IV. La liste des vases de bronze indique (en tenant compte de l'etat de lacivilisation en Tchécoslovaquie á 1'époque préhistorique) les divers lieux oú ontété découverts ces vases, les détails caractéristiques desdits lieux, et la significationdes vases au point de vue de la culture locale.

V. Les vases de bronze de Tchécoslovaquie peuvent étre systématiquementdivisés en cinq groupes : 1°) Ceux de la fin de l'äge de bronze, trouvés á Milaveč,Velká Dobrá, Chrášťany, Libkovice, Jenšbvice, Březno, Kamaik. — 2°) Ceux dudebut de la periodě de Hallstatt, trouvés á Liptovská, Sitno, Bogrod-Kerestur,Rimavská Sobota, Hostomice, Lžovice, Kčtěno, Komjatna. — 3°) Ceux de la finde la periodě de Hallstatt trouvés á Červená Poříč, Břasy, Dej šina, Kyšice, Hanov,Hoštice, Uřetice, Střešovice, Skatice, Dobřany, Naklo, Horákov, Býčí Skála,.Čičer. — 4°) Ceux du debut de la periodě de la Téne, trouvés a Hočín, Hradištěpres de Písek, Chlum, Jaroměř, Mírkovice. — 5°) Ceux de la fin de Le Těne,trouvés á Stradonice, Staré Hradisko, Podmokly.

VI. Les vases de bronze ont effectué dans la céramique de l'Europe centráleune véritable révolution en ce qui concerne le style. Souš leur influence, la céramique abandonne ses anciennes formes conventionnelles pour en adopter de plushardies, et eile commence á abonder en types variés.

MATĚJ BERNARD BRAUN V JAROMĚŘI.NAPSAL DR. ANTONÍN MATĚJČEK.

(Tabulky XCV.-CV.)

K Jaroměři pojilo M. B. Brauna od r. 1719 pouto utužující svazkem rodinným jeho vztah k zemi, jež se mu stala druhou vlastí. Toho roku dne 9. října slavena byla v děkanském kostele jaroměřském svatba, při níž podala „ctná, šlechetná, bohabojná Marie Alžběta Josefina, dcera po slovutném a vzácné poctivosti panu Karlu Miseliusovi, spoluradním" v Jaroměři, svou ruku „šlechetnému a poctivému panici a urozenému vladykovi panu Matěji Braunovi, měštěnínu král. Nového města Pražského a vlastnímu synu mnohováženého pana Jakuba Brauna, měště-nína města Petersburgu země Tyrolské."1) Byla to nepochybně veliká událost v malém městě českém, jež znalo Brauna, tehdy již proslaveného sochaře hraběte Františka Antonína Šporka, z projížděk městem na cestě do Kuksu a jistě i z čas-tých zajížděk do města za nákupy potřeb a technické výzbroje, jíž se dožadovaly práce zahájené v Kuksu po r. 1712 ve velikém rozsahu.2) Na těchto zajížďkách vešel Braun ve styk s měšťany jaroměřskými provozujícími různé živnosti a se-známil se patrně i s dcerou radního Miseliusa.

Dík neúnavnému badání jaroměřského městského lékaře dra V. Paula známe historii Miseliusova rodu až hluboko do 17. století, kdy Daniel Miselius, původem z Prahy a prvním povoláním preceptor, objevil se v Jaroměři jako správce statku v Chvalkovicích.3) R. 1672 pojal Daniel za manželku Kateřinu, dceru jaroměř-ského primátora Lukáše Skály; byl majitelem domu na náměstí a primátorem města až do r. 1704, roku své smrti. S Kateřinou měl Daniel více dětí. Syn Fran-tišek Antonín, dlouholetý primátor města, provozoval živnost mydlářskou, stejně jako druhý syn Karel, oženivší se r. Iß94 s Annou Kyllinkerovou, s níž měl dvě děti, Jana a Marii Alžbětu Josefinu, příští choť Braunovu.4)

x) Cituji ze zápisu jaroměřské matriky, otištěného v knížce dra V. Paula, M. B. Braunův Mariánský sloup a Plačící žena v Jaroměři (Jaroměř 1925), v níž získal si jaroměřský spisovatel neobyčejnou zásluhu o poznání Braunovy činnosti v Jaroměři v 1. 1723—1727.

2) Jak vysvítá ze všech dosud známých zpráv, nemáme žádného důvodu předpokládati Braunovu činnost v Kuksu před r. 1712—13, kdy teprve vznikla první řada jeho díla v sochách Blahoslavenství, jež mu dlužno připsati ze slohově-kritických důvodů.

s) V. Paul, Oživlá krypta, Jaroměř 1924, str. 17 a d.4) Vysvítá to z dodávek Františka Miseliusa k stavbě Mariánského sloupu, jehož historií budeme se

níže zabývati, i z toho, že v pozůstalosti po Karlu Miseliusovi uvádí se „mydlářský verštat". Paul, Oživlá krypta, str. 19.

49*

Dr. Miodrag Grbič: Předřímské bronzové nádoby na území Československé republiky (Pre-Roman bronze vessels in Czechoslovakia)

Documents