Top Banner
cesta do rodníh o parku Los Glaciares vede z Calafat e, které si ho- "h l avJe ovšem pravda, že odtud žádný neu vidíte, oko toti ž p okrývá jen vysch lá s tepvege ta- ce. dvou hodin se k nim s ku - dos tat El Cal afate je admi ni st- rativ n ím národn ího parku, le- ží již za jeho hrani cí. dlouhá a drs- z ima krátkou letní tur istickou sezónu, kt erá probí há v rozmezí od do (p ozn .- jsme na j ižní polokoul i). Prv - Evropané se v této oblasti us idlovali koncem 19. století. exist ovalo zde a v širším okolí vodní indiánské osídlení, i když ne ho "ideální sto pro dovolen ou". ledovec je považován za vynika s por- tovvýkon, p ravidelné vel mi silné západ- v k ombinaci s výškou vy- teplotní srovnatelné s Antarkti- dou. Sníh se akumuluje a vlast vahou vzduchové a fi r- nový po ledovcový led. srážek zachy- západní s vahy, a tak se na ar gen tin- ské hne výrazný s tzv. srážkového stí- nu úhrn klesá ke 200 mm). V toho se p od h orami vyv inula stepvegetace. na ú zeparku leží pou ze jejich menší V horní (západní) Lago Ar gent ino d o- chází v postupu ledovce k zají m avému úkazu. ledovcového splazu P. Moreno (o I km a výšce cca 60 m) úsz boku do jezera. Ledovec osciluje a v že j e na pos tupu, dokáže je- zero- j eden z jeho (Brazo Rico) v T avné ledovcové vody napájející záliv stále ale n emá kam od- tékat. Brazo Ri co je za normá lních okolnoshlu- bo1 37m. Zdvi h ne-li se hladina takto formovaného hrazeného jezera o dalších 30 m, pak je tlak vody na h ráz z le du ji ž velký. v tak hoj n ém jako ve l ých region ech Latinské Ame ri ky (In kové, Aztékové Mayové). Zdej ší indiáni (aoniken kové) ži li ví- nom ádským Ži- vi li se lovem lam gu a- los O Giaciares Ta to si tuace byla po- p na z roku 1939 a v r oce 1988 již do- konce i nafilmována. Ptáte se P osled- ní fáze je totiž velmi n aco jak zobrazují i jeskynní malby (v Cueva de las Manos - 9 000 let). Dále sbírali ko- pl ody semen a; p odle možn osNástup evropských sebou nesl nemoci, p roti kterým nebylo pílVodní obyvatels tvo o dol- né a spolu s a alkoholem se indiány vyhu bit. D ominan tou národního parku Los Glaciares jsou le dovce, jak je již z názvu. Vlastní úzeparku zabírá plochu 445 900 ha. Založen byl roku 1945 a pod ochranu UNESCO se dostal roku 1981. P ozoruhod je, že Lago Ar- genti no -je dno z m noha jezer v této oblast i - by- lo objeveno pro zby lou roku 1 867. rozmachu turistického ruchu se v t éto odlehl é datuje do 30. let 20. st ole- tí. U mnoha o bjevít v t é- to Pat agonie stál Dr . Francisco Perito More- no (1 852- 1919). Milovn ík a cest ovatel, kt erý ve svém v B ari loche muzeum. svého ži vota byl nejen geografem a geo- logem, ale i antropologem a hi s torikem. V let ech 1903-04 se angažoval i politicky a navrhoval chráni t v oblasti Patagonie. Na jeho p o- byl pojmenován j eden z ledovcových spla- ten který s téká do j ezera Argentino. Iro nií je, že on sám jej nikdy ani horou je Fitz Roy (3 375 m n. m.) na parku. Pojme- n ována byla po anglickém a meteo- rologovi Q edn om z meteorologic- kých H oru Fitz R oy osts žulovými jehlami se nad okolí. Prvovýstup ro- ku 1952 Fran couzi L. T etTay a G. Magnone. chilsko-ar genti nské hrani- ci pokrývá mohutný led ovce (zvaný Hi- ello Continental), jeh splazy st ékají údolími na všechny stran y. Mn ohem vý- je chilská strana, n e- od Tichého oceánu v kách vláhon ossrážkový úhrn se pohybuje okolo 4 000 mm a udává se 323 dní se srážka mi v r oce. Když si k to mu velmi silné které j sou typické pro celou Patagonii, vyjde vám z t o- Národní park Los Glaciares se rozkládá v jižním cípu Jižní Ameriky, v argentin- ské Patagonie. Ke Magal- haes ova je to již jen málo 2 00 km. Táhne se ve sever jih podél hlav ního horské ho And. Horský systém And je na nejzaz- ším jihu reprezentová n jen je dním (Cordillera Darwin) a chilských které jsou vrcholky Kordilléry (Cor- dillery de Ia Costa). A na úrovni národního parku se sma spoj ují. P ouze v nižších h orských polohách leží úzký pás lesa (bukové, bezové a J eho horní h ranice je limitována chladem a dolní n edostat- kem s rážek. Na st ech pozoro- vat, jak ledovcové splazy prostupují údolí i v po- nízkých výškách, m ezi lesmi porosty. Je to zpítsobeno moh ut n ou a kumulací ve vrcholové oblast i a led se poté gravit ací dostane hluboko do tep- lejších území, kde taje - v j ezer ech (tavné vody vyplnily d eprese v zpra- vidla za st aršími m orénami). Hiello Con- tinental je ze všec h ledovcí t na Zemi, které dosa- h ují k položen nejbže k rov- níku. Je to velkou akumul ací v vysokých srážek. V minulosti zde j ako na severní polokouli , m nohem rozsah. Nej- dosud zaznamen aný dosah v Ar- je 200 km na východ od And. byl ledem (ve je to ledovcové úd9dnes byla i ost rova Odhaduje se, že povrch ledovce sahal až I km nad hladi nu s kupiny velkých jezer (Lago Argent ino, Lago Viedma ap od.). Jezera, s polu s ledovci , j sou záso- rnou kvalitní vody pro celý regi on. Nej- j ezera js ou Lago Argen tino a Lago Viedma, dramatická. Voda si v ledové koryto (tunel), ku dy odtékat, a pod tlakem p rotékaj ívo- da rych le koryto tím protéká stále více vody a proces rozpadu le dové hráze nabývá ka- tastrof ického rázu. V p osledfázi se led prolomí a v je obrovs mn ožs t nadrževody. Výs ledkem je pro celou údolí. je jen mi - a El Calafate je daleko, i když i tady se z dvihla v roce 1 988 hladina o I m. Výše popsasit u ace nastává ka, každoden turi s ti ckou zábavouj sou bloky ledovcového ledu odla mující se z le- dovce. Ledovec Perito Moreno je po- praskán az se odlamují mohutné le dové blo- ky a a s oh romným rach o\em se do vod jezera. Je to tak spektakulární jev, že vody jezera brázdí vyhlí dkové i když- po no- s u ctivý m odstupem, se led vy- volává si lné vlnobi tí. Na prot i svahu, kde je k le- dovci nejblíže, j sou vyhlídkové ploši- ny, obsypané turisty s f otoaparáty a videokam e- rami . vysoko ve svahu, nárazové vlny dokáží s pl áchnout ceNa j edné z m no- ha varovných cedulí je nápis v tomto duchu: bradlL V letech 1 968-88 zabi l pada led a následvlny celkem 32 n eopatr- ných Obdobn ou at rakci, i když v men ším m(Jžete najít i na c hi lské P atagonie v jiném národním parku Torres del Pa- in e. Zde je naopak vel mi rozv inut turistic- ruch, se turistickými cestami , h or- s kými kladnami na apod. Vít V il ím ek Lit era t ura: ALONSO, M. A. ( 1994): Lago Argent ino and Perito Moreno handbook. Zagi er Publication s, Bu- en os Aires, 124 s. Foto 1: Pohled na horu Fitzroy ( 3375 m n. m.). Z le- vystupují rozeklanné žulové které s kýtají nóroiné horolezecké terény. Foto 2: El Calalate je s ice malé, mo - derní. Foto 3: ledovce zvaného P erito Moreno v kde hrozí, že je zero. Foto 1 -3: V. Vilímek 84 RO Z HL E DY 3/200 0-2 001 I I I I
2

cesta do národníh o parku Los hodin se i m sku tečně dos tat můžete. El Ca l afate je admi ni st rativ ním střediskem národ ního parku, byť le ží již za jeho hrani cí.

May 03, 2019

Download

Documents

lamkiet
Welcome message from author
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
Page 1: cesta do národníh o parku Los hodin se i m sku tečně dos tat můžete. El Ca l afate je admi ni st rativ ním střediskem národ ního parku, byť le ží již za jeho hrani cí.

Přístupová cesta do národního parku Los Glaciares vede z Calafate, které si ho­nosně přezdívá "hlavní město ledovců".

Je ovšem pravda, že odtud žádný neuvidíte, okolí totiž pokrývá jen vyschlá stepní vegeta­ce. Nicméně během dvou hodin se k nim sku­tečně dostat můžete. El Calafate je administ­rativním střediskem národního parku, byť le­ží již za jeho hranicí. Poměrně dlouhá a drs­ná zima předurči la krátkou letní turistickou sezónu, která probíhá v rozmezí od října do březn a (pozn.- jsme na j ižní polokouli). Prv­ní Evropané se v této oblasti usidlovali až před koncem 19. století.

Nicméně existovalo zde a v širším okolí pů­vodní indiánské osídlení, i když ne

ho "ideální místo pro dovolenou". Přechod přes ledovec napříč je považován za vynikající spor­tovní výkon, neboť pravidelné velmi silné západ­ní větry v kombinaci s nadmořskou výškou vy­tvářejí teplotní poměry srovnatelné s Antarkti­dou.

Sníh se akumuluje a postupně, vlastní vahou vytlačuje vzduchové částice a přechází přes fir­nový až po ledovcový led. Většinu srážek zachy­tí návětrné, západní svahy, a tak se na argentin­ské straně táhne výrazný pás tzv. srážkového stí­nu (roční úhrn klesá až ke 200 mm). V důsledku toho se pod horami vyvinula stepní vegetace.

nicméně na území parku leží pouze jejich menší část i. V horní (západní) část i Lago Argentino do­chází v důsledku postupu ledovce k zajímavému přírodnímu úkazu. Čelo ledovcového splazu P. Moreno (o šířce I km a výšce cca 60 m) ústí z boku do jezera. Ledovec osciluje a v případě, že je na postupu, dokáže přehradit kompletně je­zero- přesněji řečeno j eden z jeho zálivů (Brazo Rico) v nejhořejší část i. Tavné ledovcové vody napájející záliv stále přibývá, ale nemá kam od­tékat. Brazo Rico je za normálních okolností hlu­boké až 137m. Zdvihne-li se hladina takto nově formovaného hrazeného jezera o dalších 30 m, pak je tlak vody na hráz z ledu již příliš velký.

v tak hojném počtu jako ve vyspě­lých regionech Latinské Ameriky (Inkové, Aztékové či Mayové). Zdejší indiáni (aonikenkové) ži li ví­ceméně nomádským způsobem. Ži­vili se lovem zvěře, např. lam gua­

los OGiaciares Tato situace byla po­psána z roku 1939 a v roce 1988 již do­konce i nafilmována. Ptáte se proč? Posled­ní fáze je totiž velmi

naco jak zobrazují i jeskynní malby (v Cueva de las Manos - stáří až 9 000 let). Dále sbírali ko­řínky, plody či semena; podle možností rybařili. Nástup evropských osadníků sebou nesl nemoci, proti kterým nebylo pílVodní obyvatelstvo odol­né a spolu s přímým vyvražďováním a nepřímo alkoholem se "podařilo" indiány vyhubit.

Dominantou národního parku Los Glaciares jsou ledovce, jak je ostatně zřejmé j iž z názvu. Vlastní území parku zabírá plochu 445 900 ha. Založen byl roku 1945 a pod ochranu UNESCO se dostal roku 1981. Pozoruhodné je, že Lago Ar­gentino - jedno z mnoha jezer v této oblasti - by­lo objeveno pro zbylou část světa až roku 1867. Začátek rozmachu turistického ruchu se v této odlehlé části světa datuje až do 30. let 20. stole­tí. U počátků mnoha přírodovědných objevít v té­to části Patagonie stál Dr. Francisco Perito More­no (1852-1919). Milovník přírody a cestovatel, který zřídil ve svém domě v Bari loche muzeum. Během svého života byl nejen geografem a geo­logem, ale i antropologem a historikem. V letech 1903-04 se angažoval i politicky a navrhoval chránit přírodu v oblasti Patagonie. Na jeho po­čest byl pojmenován j eden z ledovcových spla­zů, ten který stéká do jezera Argentino. Ironií je, že on sám jej nikdy ani neviděl !

Patrně nejznámější horou je Fitz Roy (3 375 m n. m.) na severovýchodě parku. Pojme­nována byla po anglickém mořeplavci a meteo­rologovi Qednom z průkopníků meteorologic­kých předpovědí) . Horu Fitz Roy tvoří ostrý hřbet s neschůdnými žulovými jehlami tyčícími se výrazně nad okolí. Prvovýstup uskutečnili ro­ku 1952 Francouzi L. TetTay a G. Magnone.

Hřbetovou část při chilsko-argentinské hrani­ci pokrývá mohutný příkrov ledovce (zvaný Hi­ello Continental), jehož splazy stékají přilehlými údolími na všechny světové strany. Mnohem vý­razněji je zaledněna návětrná chilská strana, ne­boť od Tichého oceánu v těchto zeměpisných šíř­kách přicházejí vláhonosné větry. Roční průměr­ný srážkový úhrn se pohybuje okolo 4 000 mm a udává se 323 dní se srážkami v roce. Když si k tomu ještě připočtete velmi silné větry, které j sou typické pro celou Patagonii, vyjde vám z to-

Národní park Los Glaciares se rozkládá v jižním cípu Jižní Ameriky, v argentin­ské části Patagonie. Ke břehům Magal­haesova průlivu je to již jen něco málo přes 200 km. Táhne se ve směru sever jih podél hlavního horského hřbetu

And. Horský systém And je na nejzaz-ším jihu reprezentován jen jedním

hřbetem (Cordillera Darwin) a řadou chilských ostrovů, které jsou vrcholky "ponořené" Pobřežní Kordilléry (Cor­dillery de Ia Costa). A právě na úrovni zmíněného národního parku se obě

pásma spojují.

Pouze v nižších horských polohách leží úzký pás lesa (bukové, bezové a cypřišové). Jeho horní hranice j e limitována chladem a dolní nedostat­kem srážek. Na několika místech můžete pozoro­vat, jak ledovcové splazy prostupují údolí i v po­měrně nízkých nad-mořských výškách, právě mezi lesními porosty. Je to zpítsobeno mohutnou akumulací sněhu ve vrcholové oblasti a led se poté gravitací dostane relativně hluboko do tep­lejších území, kde taje - často v j ezerech (tavné vody vyplnily přirozené deprese v krajině, zpra­vidla za staršími čelními morénami). Hiello Con­tinental je ze všech ledovcít na Zemi, které dosa­hují až k mořské hladině, položen nejblíže k rov­níku. Je to způsobeno právě velkou akumulací sněhu v důsledku vysokých srážek.

V minulosti zde mělo zalednění, stejně j ako na severní polokouli, mnohem větší rozsah. Nej­větší dosud zaznamenaný dosah zalednění v Ar­gentině je přibližně 200 km na východ od And. Např. Miigalhaesův průliv byl vyplněn ledem (ve skutečnosti je to ledovcové úd91í vyplněné dnes mořem), zaledněna byla i většina ostrova Ohňo­vá země. Odhaduje se, že povrch ledovce sahal až I km nad současnou hladinu skupiny velkých jezer (Lago Argentino, Lago Viedma apod.).

Jezera, spolu s ledovci, j sou důležitou záso­bárnou kvalitní čisté vody pro celý region. Nej­větší j ezera jsou Lago Argentino a Lago Viedma,

dramatická. Voda si v ledové hradbě vytvoří postupně koryto (tunel), kudy začne odtékat, a pod tlakem protékající vo­da rychle koryto rozšiřuje, tím protéká stále více vody a proces rozpadu ledové hráze nabývá ka­tastrofického rázu. V poslední fázi se led prolomí a v několika vteřinách je uvolněno obrovské množství nadržené vody. Výsledkem je povodeň pro celou spodnější část údolí. Naštěstí je jen mi­nimálně zalidněna a El Calafate je daleko, i když i tady se zdvihla v roce 1988 hladina ještě o I m.

Výše popsaná situace nastává poměrně zříd­ka, nicméně každodenní turistickou zábavou j sou bloky ledovcového ledu odlamující se z čela le­dovce. Ledovec Perito Moreno je výrazně po­praskán a z čela se odlamují mohutné ledové blo­ky a věže a s ohromným racho\em se řítí do vod jezera. Je to tak spektakulární jev, že vody jezera brázdí vyhlídkové lodě, i když- po pravdě řeče­no- s uctivým odstupem, neboť řít ící se led vy­volává si lné vlnobití. Na protisvahu, kde je k le­dovci nejblíže, j sou nastavěny vyhlídkové ploši­ny, obsypané turisty s fotoaparáty a videokame­rami. Opět vysoko ve svahu, neboť nárazové vlny dokáží spláchnout celé pobřeží. Na j edné z mno­ha varovných cedulí je nápis v tomto duchu: "Nepřekračujte zábradlL V letech 1968-88 zabil padající led a následné vlny celkem 32 neopatr­ných turistů."

Obdobnou atrakci, i když v nesrovnatelně menším měřítku, m(Jžete najít i na chilské straně Patagonie v jiném národním parku Torres del Pa­i ne. Zde je naopak velmi dobře rozvinut turistic­ký ruch, se značenými turistickými cestami, hor­skými základnami na přespání apod.

Vít Vilímek Lit era t ura:

ALONSO, M. A. ( 1994): Lago Argentino and Perito Moreno handbook. Zagier Publications, Bu­enos Aires, 124 s.

Foto 1: Pohled na horu Fitzroy (3375 m n. m.). Z le­dovců vystupují rozeklanné žulové věže, které skýtají nóroiné horolezecké terény. Foto 2: Letiště El Calalate je sice malé, nicméně mo­derní. Foto 3: Čelo ledovce zvaného Perito Moreno v místě, kde hrozí, že přehradí jezero.

• Foto 1-3: V. Vilímek

84 GEOGRAFI CK ~ RO Z HL E DY 3/200 0 - 2 001

I I I I

Page 2: cesta do národníh o parku Los hodin se i m sku tečně dos tat můžete. El Ca l afate je admi ni st rativ ním střediskem národ ního parku, byť le ží již za jeho hrani cí.