VY_12_INOVACE_ČJ.9.B.01 ČESKÝ JAZYK – 9.ROČNÍK JAZYKOVÝ ROZBOR Mgr. Naděžda Dzodzáková Dvouapůlletý šimpanz Dodo z thajské zoo ukázal, jak blízko mají lidoopi k člověku a jak jsou neuvěřitelně učenliví a chytří. Od svých ošetřovatelů se totiž naučil krmit malá tygří mláďata mlékem přímo z lahve. A přitom ani nepotřeboval žádný dlouhý trénink. Ošetřovatelé ze zoologické zahrady, která je vzdálená asi 40 kilometrů od Bangkoku, měli zajímavý nápad. Chtěli zjistit, jak se k sobě budou šimpanz a pětiměsíční mláďata tygrů chovat, když pochopili, že šimpanz neprojevuje žádné známky strachu, napadlo je experimentovat dál. Každý den ho tedy učili, jak se krmí tygří mláďata z lahve, a šikovný Dodo začal aktivitu sám opakovat. Novinky.cz, 1.8.2011 Úkoly: 1/Které z následujících tvrzení nevyplývá z textu? a/šimpanzi jsou učenliví b/šimpanz nepotřeboval dlouhý trénink c/šimpanz se naučil krmit mláďata z lahve d/šimpanz musel překonat známky strachu 2/Který z výroků není podložen informacemi z textu? a/lidoopi mají blízko k člověku b/příběh se odehrál v Thajsku c/ ošetřovatelé experiment ukončili d/Dodo krmení začal opakovat
111
Embed
ČESKÝ JAZYK – 9.ROČNÍK JAZYKOVÝ ROZBOR · PDF fileČeský jazyk pro 9.ročník základní školy a odpovídající...
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
VY_12_INOVACE_ČJ.9.B.01
ČESKÝ JAZYK – 9.ROČNÍK
JAZYKOVÝ ROZBOR
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Dvouapůlletý šimpanz Dodo z thajské zoo ukázal, jak blízko mají lidoopi k člověku a jak
jsou neuvěřitelně učenliví a chytří. Od svých ošetřovatelů se totiž naučil krmit malá tygří
mláďata mlékem přímo z lahve. A přitom ani nepotřeboval žádný dlouhý trénink.
Ošetřovatelé ze zoologické zahrady, která je vzdálená asi 40 kilometrů od Bangkoku, měli
zajímavý nápad. Chtěli zjistit, jak se k sobě budou šimpanz a pětiměsíční mláďata tygrů
chovat, když pochopili, že šimpanz neprojevuje žádné známky strachu, napadlo je
experimentovat dál. Každý den ho tedy učili, jak se krmí tygří mláďata z lahve, a šikovný
Dodo začal aktivitu sám opakovat.
Novinky.cz, 1.8.2011
Úkoly:
1/Které z následujících tvrzení nevyplývá z textu?
a/šimpanzi jsou učenliví
b/šimpanz nepotřeboval dlouhý trénink
c/šimpanz se naučil krmit mláďata z lahve
d/šimpanz musel překonat známky strachu
2/Který z výroků není podložen informacemi z textu?
a/lidoopi mají blízko k člověku
b/příběh se odehrál v Thajsku
c/ ošetřovatelé experiment ukončili
d/Dodo krmení začal opakovat
3/ Rozhodni, v jakém významovém vztahu jsou slova.
STRACH - OBAVA
a/antonymum
b/ synonymum
c/homonymum
4/ Jakým slovem můžeme v poslední větě nahradit slovo aktivitu(aktivita)?
a/ činnost
b/ učení
c/ hra
5/Tyto úkoly se vztahují k poslední větě úryvku.
a/ Kolik vět má toto souvětí?_______________________
b/ Vypiš jednotlivé věty, urči, zda jsou hlavní, vedlejší, u vedlejších vět urči jejich druh.
Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů. Poslyšte o našem praotci, o předcích, jak přišli do končin naší vlasti a usadili se po Labi i po Vltavě i po jiných řekách této země. Slyšte i, co více dochovalo se z temnoty věků,co zůstalo z báječných vypravování pře- dešlých pokolení, jež klaněla se bohům v šeru starých hájů a jež obětovala studánkám v ti- chých ouvalech, jezerům i řekám i svatému, živému ohni. Pomněte na časy těch prvních let i na to, jaká byla tenkrát tvářnost naší vlasti, než sem vkročilo naše plémě. Měst nebylo, dědin jen málo a pořídku a ty jen v některých končinách, kdež se dochoval chudý ostatek dřívějších obyvatelů cizího jazyka. Půda skoro všecka odpočívala netknuta rádlem. Vše bylo pustější, divočejší, rovina, pláň i údolí. Lidská stopa tu byla vzácná. Zvěře však všude hojně. Nikým nehoněná, nehubená,mno- žila se, že jí sotva postačovala půda. Po černých lesích bytoval medvěd, hledaje duté kme- ny s medovými plásty včel, od jejichž rojů zvučely stromy. Divoký kanec rozrýval kyprou lesní půdu a hustým, spletitým podrostem draly se liška a divoká kočka. Z haluze číhal mrštný rys, pronikaje bystrým zrakem šero lesní,jímž se ne- slo zdaleka řvaní ohromného zubra, beroucího se k brodu nebo k prameni. Jelen volně přebíhal a s ním stádo laní, na paloucích se páslo hojně srn,ale také množství vlků se toulalo a plížilo za kořistí lesem i širou krajinou. Vysoko v slunném povětří nad hřbety lesů plul král všeho ptactva, skalní orel a jeho příbuzní. Po skalách,po lesích hnízdila hejna dravého ptactva, luňák i sokol, rarohů rod,jes- třáb,krahujec i odrůdy menších dravců a sov a výrů. Potoky, řeky a jezera hemžily se rybami a vydra, bytující v šeru starých olší a vrb za- rostlých divokým chmelem, měla hojný lov, bobři pak nerušeně stavěli své umělé stavby. V hlas větrů a šumění stromů hrčely potoky, hučely řeky a v jejich bílém písku svítila na slunci zrna ryzího zlata. Hlubiny země byly ještě zamčeny a nikdo na ně neuhodil, aby vydaly poklady rud a vzácného kovu. Všude jara síla a bohatství. Země, dobrá svou hojností a plodností, čekala jen na dělný lid, jenž by užil hojných darů jejích. I přišel a nevzdělanou vzdělal, zvelebil ji těžkou, lopotnou prací a svatou ji učinil tím potem svým a krví svou , kterou pak vylil v přemnohých bojích, háje prací svou dobyté ze-
mě i svého jazyka. Z mateřských končin slovanských přišel sem lid, naši předkové, se svým vůdcem Če- chem. Aj, počněme o nich tu pověst. Literární výchova 6., SPN, Praha 1989 , str.164-165,zkráceno
a/špatné časy b/dávná minulost c/temná doba 3.Byla naše země před příchodem praotce Čecha osídlena?
a/ano b/ne 4.Proč zde bylo velké množství zvěře?
_________________________________________________________ 5.O kterých druzích lesní zvěře se autor zmiňuje /uveď 5/. __________ __________ __________ ____________ ___________ 6.Vysvětli význam „Hlubiny byly ještě zamčeny a nikdo na ně ne- uhodil,aby vydaly poklady rud a vzácného kovu.“
7.Ve spojení „dělný lid“ nahraď přídavné jméno synonymem. ________________________________________________________ 8.Který z výroků je podložen informací z textu?
a/naši předkové přišli z končin románských b/naši předkové přišli z končin slovanských c/naši předkové přišli z končin germánských 9.Uveď celý název knihy, ze které je tato ukázka.
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM:25.9.2011
VY_12_INOVACE_ČJ.6.A.08
ČESKÝ JAZYK – 6.ROČNÍK
POVĚSTI
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Krokovy dcery - Ivan Olbracht
Tehdejší lidé byli poctiví, kupodivu ušlechtilí, mezi sebou věrní a jeden
k druhému laskaví. Nikdo by dnes, kdy si lidé libují v pravém opaku, ne-
uvěřil, jak šťastný byl onen věk, spokojující se se skrovnými výdaji a ne-
nadýmající se chvástavou pýchou. Ale žel! Se vzrůstem kmene a množícím se bohatstvím, které poskytova-
la země, vše dobré se obrátilo v opak. Majetek obecný se změnil v soukro-
mí, chudobě, která jim kdysi byla milá a skýtala jim bezpečí, se vyhýbali jako zablácenému kolu a prchali před ní, poněvadž ve všech planula tou-
ha po jmění prudší než sopečný oheň. Křivdy, jichž dříve nikdo neznal, bujely ode dne ke dni hůře a nikdo neměl ani soudce, ani knížete, kterému by si požaloval. Potom se v nouzi začali z dobré vůle scházeti k těm, kdož byli v kmeni nebo ve svém pokolení pokládáni pro mravy nebo bohatství za osoby vá-
ženější, aby tam bez biřiců, pečetí a hrozících trestů rokovali o svých roze-
přích nebo o křivdách, které jim byly způsobeny. Tehdy žil muž jménem Krok, po němž jest nazván hrad, dnes již stromovím zarostlý, v lese u vsi Ztibečné. Byl to člověk na svou dobu naprosto dokonalý, bohatý pozemskými statky a ve svých soudech rozváž-
ný a spravedlivý. K němu z celého kraje, jako včely k úlům, spěchávali vši- chni,kdož měli nějakou rozepři, ať už to byli lidé z jeho vlastního rodu či z pokolení jiných. A on je soudil. Ale tento znamenitý muž neměl mužských potomků. Narodily se mu však tři dcery, jimž příroda udělila větší poklady moudrosti, než jaké obyčejně dává mužům. Nejstarší z nich se jmenovala Kazi. Nic nezadala starověkým kouzelnicím v znalosti bylin a věšteb, ani slavným řeckým lékařům v jejich umění, neboť často způsobila, že se sudičky ustřihující nit života vzdaly odvěké práce, a že kouzly donucovala osud, aby se řídil její vůlí. Památka na ni žije dosud. Do dnešního dne je viděti její mohylu, vděčnými obyvateli země vysoko nanesenou nad břehem řeky Mže, tam, kudy se chodí přes horu Osek do kraje bechyňského. A podnes říkají lidé, když se jim něco ztratí a vzdávají se již naděje, že by to ještě mohli nalézti: “To nedovede navrátit ani Kazi.“
Druhá z Krokových dcer se jmenovala Tetka. Byla to žena jemného citu a od lidí velmi vážená.Na vrcholu strmé skály na řece Mži vystavěla polohou velice pevný hrad, který nazvala svým jménem Tetín. Tetka, která zůstala po celý věk svého života svobodná, stala se svému kmeni kněžkou. Nevzdělaný a nerozumný lid naučila klaněti se vílám a rusalkám a zavedla celou pověrečnou nauku a modloslužebné řády, které ještě dnešního času zachovávají mnozí pohanští vesničané:jeden uctívá prameny nebo ohně, druhý se klaní hájům, stromům nebo kamenům, jiný přináší oběti vrchům a pahorkům, nebo se modlí k hluchým a němým bůžkům, které si sám udělal, a prosí je, aby ochraňovali jeho i rodinný dům. Třetí Krokova dcera, věkem nejmladší,ale moudrostí nejstarší,jmenovala se Libuše. U lesa, který se táhne ke vsi Ztibečné, vystavěla tehdy nejmocnější hrad a nazvala jej podle svého jména Libušín. Byla to žena mezi ženami převzácná, v uvažování rozumná, v řeči rázná, tělem cudná a v mravech ušlechtilá. Přestože se jí v rozsuzování pří nemohl nikdo rovnat, byla ke každému vlídná, ba roztomilá, a přestože dobře vykonávala úkoly mužské, byla ozdobou a slávou ženského pohlaví. Ale poněvadž nikdo není úplně blažen, žena tak znamenitá a hodná chvály - ach,
nešťastný osude lidský! -byla hadačkou. A poněvadž lidu pravdivě předpovídala budoucí věci, stalo se, když po
Krokově smrti se sešel celý jeho kmen k valnému sněmu, že si zvolil za soudkyni právě ji.
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM:24.9.2011
VY_12_INOVACE_ČJ.6.A.09
ČESKÝ JAZYK – 6.ROČNÍK
DRUHY PODSTATNÝCH JMEN
Mgr. Naděžda Dzodzáková
POTRESTANÁ PÝCHA -Božena Němcová
Na hrad královský byli povoláni malíři, aby vymalovali podobiznu krále
Míroslava. Mladý ten král byl by se rád oženil. Mezi mnohými obrazy,
které od princezen a kněžen dostal, byla jedna takové krásy, že pro ni Mí-
roslav od prvního pohlédnutí milostí zahořel a žádnou jinou za královnu
sobě zvoliti nechtěl. Proto se dával teď malovat, aby jí obraz svůj poslati a
spolu o její ruku žádati mohl. Malíři se sešli a král jim pravil takto:“Slovut-
ní pánové a mistři! Dal jsem vás proto svolat, aby mne každý jednou vyma-
loval. Nechci však, abyste mi krásy přidávali, spíše si nechám líbit ,bude-li
obraz škaredější, než moje tvář.“
Sůl nad zlato, B.Němcová, SPN, Praha, 1965, str.45
/zkráceno/
1.Proč král povolal na hrad malíře?
a/chtěl si vybrat nevěstu
b/zamiloval se do princezny
c/chtěl namalovat svoji podobiznu
2.Které z následujících tvrzení vyplývá z textu?
a/král se nechtěl oženit
b/král se zamiloval
c/král chtěl co nejhezčí podobiznu
3.Jakým slovem můžeme v textu nahradit slovo milostí/zahořel/?
a/touhou
b/láskou
c/vděkem
4.Vypiš z textu 3 podstatná jména konkrétní a 3 abstraktní?
konkrétní _______________________________________________
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM: 24.9.2011
VY_12_INOVACE _ ČJ.7.A.10
ČESKÝ JAZYK – 7. ROČNÍK
KRONIKA ČESKÁ
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Z Kosmovy Kroniky české
Roku od narození Páně 929
Dne 28. září svatý Václav,kníže český, byv lstí bratrovou na hradě Boleslavi umučen, ve věčný nebeský dvůr on šťastným osudem vešel. O tom totiž,kterak Boleslav,nehodný slouti rodným bratrem muže svatého,zákeřně
pozval na hostinu svého bratra,ač se spíše chystal ho zavražditi,aby se mohl ujmout vlády v zemi, nebo o tom, kterak před tváří lidí, ale ne před Bohem, skrýval vinu bra-
trovraždy, jest tuším sdostatek pověděno v Oslavě umučení téhož svatého muže.Po
jeho šťastném skončení života Boleslav, druhý Kain,došel pak, žel, knížectví zle na-
bytého. Za té hostiny, jak jsme svrchu pověděli, bratrovraždou kleté, narodí se knížeti Bo-
leslavovi z výborné manželky výtečné dítě, jemuž oné události bylo dáno jméno Strachkvas ,kteréžto jméno znamená strašlivé hody.Neboť který kvas může býti strašnější než ten, při němž se páše bratrovražda?Kníže Boleslav tedy,jsa si vědom spáchaného zločinu a bo-
je se pekelných trestů, neustále přemýšlel v bystrém duchu, jak jen by mohl Boha za tu
svou vinu usmířiti i učinil slib Hospodinu, řka:“Jestliže tento můj syn zůstane naživu, z
celého srdce svého jej Bohu zaslibuji, aby byl duchovním a sloužil Kristu po všechny
dny svého života za můj hřích a za lid této země.“
Čítanka pro 7. ročník základní školy a sekundu víceletého gymnázia, Fraus, Plzeň, 2004 str. 19
1. Co bylo důvodem pozvání Václava do Boleslavi?
a/ pozvání na svatbu
b/ pozvání na hostinu
c/ pozvání na křest
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Kosmas.jpg
2. Vysvětli, proč je Boleslav přirovnáván ke Kainovi.
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM: 9.10.2011
VY_12_INOVACE_ČJ.6.A.11
ČESKÝ JAZYK – 6. ROČNÍK
POVĚSTI
Mgr. Naděžda Dzodzáková
O mostě z vajec, tvarohu a syrečků -Václav Cibula
Nejstarší pražský most byl ze dřeva a spojoval břehy podhradí s osadou Židů, proti
záplavám a ledům ho chránily rošty z dubových kmenů. Když ho pak vzala voda, vz-
nikl první pražský kamenný most. Byl nazván jménem královny Judity a vydržel až
do velké povodně roku 1342.
Stalo se to na začátku února. Zvedl se jižní vítr, teplý jako v létě, a při velkých deš-
tích Vltava vystoupila z řečiště. Sám Oldřich, mistr křižovníků s červenou hvězdou,
kteří měli most v opatrování, vyslal spěšného posla k panu Karlovi s naléhavou zprá-
vou.
„Připluly ledy po řece a ohrožují dílo mostu Juditina v základech! Račiž Vaše Milost
vzít na vědomí, že je slabá ruka bratří i všeho lidu proti síle živlu!“
Ještě tu noc se rozpadl most na čtyřech místech, takže ho zbyla stěží čtvrtina a je za-
psáno na starých pergamenech:
„Jako by padla koruna královská, když onen slavný most se zřítil. I nastaly mnohé
trampoty a nebezpečí lodníkům a trápení lidem chudým, protože plavba odpadla.“
Teprve potom začal stavět Petr Parléř třetí most, kterému se říkalo nejdřív Kamen-
ný nebo Pražský, a teprve mnohem, mnohem později podle jeho zakladatele most Kar-
lův.
Ve své době byl prý ze všech mostů na světě nejpevnější, protože stavitel dal míchat
do malty vápno s vínem a vejci.
V celé Praze však nebylo tolik vajec, a tak Karel nařídil, aby všechna města v čes-
ké zemi přispěla ke stavbě svým podílem.
Tehdy se sjížděly do Prahy ze všech stran dřevěné vozy vystlané slámou a svážely
křehké náklady v bednách a v proutěných koších na břeh Vltavy, kde zedníci vejce
roztloukali a míchali do vápna.Cesty však byly hrbolaté, loukotě kol se lámaly, a tak z
ne jednoho vozu už daleko před Prahou kapal žloutek s bílkem.
Svůj podíl vajec měli poslat do Prahy i obyvatelé Velvar. Buď však vzkazu špatně
rozuměli, nebo se báli, aby se vejce cestou nerozbila nebo nepokazila, a tak je raději
uvařili natvrdo. Bylo z toho tehdy po celé Praze hodně veselí a všichni tu důkladnost
Velvarským dlouho připomínali.
Velvarští však nezůstali v posměchu sami, brzy je překonali občané z Unhoště. Vejce
dopravili do Prahy v pořádku, ale trochu to popletli s mlékem, kterým se rozdělávala při
stavbě mostu malta. Buď jim bylo líto dobrého mléka, nebo jim bylo líto Karlova mostu
chtěli maltu ještě vylepšit, nebo zkrátka poslouchali jen na půl ucha.
Do Prahy však poslali nejen mléko, ale i tvaroh a syrečky. A tak je Karlův most ze
všech mostů na světě nejdůkladnější, neboť stojí na víně z pražských vinic, na tvarohu
a syrečcích z Unhoště a na vejcích z celé české země. Čítanka pro 6. ročník základní školy a primu víceletého gymnázia, Fraus,Plzeň, 2003, str. 21-22
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM: 7.10.2011
VY_12_INOVACE_ČJ.6.A.12
ČESKÝ JAZYK – 6.ROČNÍK
DRUHY PODSTATNÝCH JMEN
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Moje kamarádka velmi často vzpomínala na své prázdniny, které trávila jako dítě u
babičky v Krkonoších. Její dědeček byl včelař a staral se tak o nejedno včelstvo. Kamarádka
pomáhala velmi často babičce při vaření. Někdy se v létě stalo, že stará kachlová kamna
čadila tak, že pak ještě dlouho po uvaření oběda musely být všechny dveře otevřené
dokořán. Ze všeho nejvíce však malá Jana milovala babiččino cukroví, které zapíjela čajem
s mlékem. Celý rok se vždy těšila na další prázdniny a v dospělosti na prarodiče s láskou
vzpomínala.
ÚKOLY:
1.Text je napsán v čase
a/ přítomném
b/ minulém
c/ budoucím
2. Kde trávila Jana prázdniny?
a/ u moře
b/ na horách
c/ ve městě
3/ Vypiš z textu všechna podstatná jména pomnožná.
Vždy za soumraku ježek dupe přes palouk u našeho domu. _________________
Jirka, Ríša a Pepa včera vyhráli zápas v kopané. _________________
Mnozí Ostravani lkají nad stavem ovzduší ve svém městě. __________________
6. Očísluj věty tak, aby byl správně napsán popis pracovního postupu.
_____ Při pečení maso přeléváme šťávou.
_____ Připravíme si 600 g vykostěného bůčku s kůží,2 cibule,2 jablka,sůl a kmín.
_____ Na jablečnou směs položíme bůček kůží dolů a vložíme do trouby.
_____ Kůži na bůčku nakrájíme do čtverců,maso osolíme a hustě posypeme kmínem.
_____ K takto připravenému masu je nejlepší přílohou kuskus.
_____ Ke konci pečení maso obrátíme kůží nahoru, aby dostala zlatavou barvu.
_____ Jablka zbavíme jádřinců a spolu s cibulí pokrájíme na větší kusy.
_____ Pokrájená jablka promícháme s nakrájenou cibulí a vsypeme do pekáče.
7. Jaká je spojitost mezi úvodním textem a popisem pracovního postupu, najdi klíčové slovo?
_____________________
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM: 1.10.2011
VY_12_INOVACE_ČJ.6.A.15
ČESKÝ JAZYK – 6.ROČNÍK
JAN ÁMOS KOMENSKÝ
Mgr. Naděžda Dzodzáková
V Lešně -Ilja Hurník
Městečko Lešno se krčilo pod náporem ledového větru, který na ně hnal prachu z polských písčin. Ten vousatý pán s malou čepičkou na hlavě nedbal zimy, psal a psal.Kdoví, zda z píle nebo jen proto, aby zaplašil stesk.Teprve pozdě odpoledne odhodil pero a pohlédl ven. Před domem stálo děvčátko a pozorně na něj hledělo. Pootevřel okno:“Dzien dobry, děvenko.“
Děvče nic. „Nu?-Copak?-Promluv přece.“
Pokročilo a opřelo si ručky o římsu okna:“Co pan robi?“
„Píšu.Já pořád jenom píšu.“
„Dlaczego?“
„Dle čeho?Podle ničeho, z hlavy.O takových věcech ještě nikdo nepsal.“
„Dlaczego?“
„Vždyť ti to říkám.“Počkat, dlaczego znamená proč. „Ptáš se proč?Aby si lidé tu knihu přečetli a poučili se.Chceš vidět?Pojď.“
Vyšel jí naproti, děvče mu vtisklo ručku a po špičkách vstoupilo. „Tak tady je ta kniha.Víš, jak se bude jmenovat?Janua linguarum resera-
ta.Brána jazyků otevřena.Jak se řekne polsky brána...Já ti ji nakreslím. - Brá-
na.Ta kniha bude taky brána.Kdo jí vstoupí, naučí se cudze rzeczy.“Kdepak, cizí se řekne obce.Což nemá nic co dělat s našimi obcemi.A rzecz, to není řeč, to znamená věc. „Zkrátka, naučí se cizím jazykům.“Zasmálo se a vyplázlo jazýček. „To je také jazyk, ale jazyk znamená i řeč.Chceš, naučím tě česky.Tři sta
třiatřicet stříbrných křepelek.No, zkus to.“
„To je trúúúdne,“protáhlo děvče. „Kdepak trudné.Učit se jazykům je radost!Je to jen trochu těžké.Jakpak se
řekne těžké?Aha,trudne.Víš, kde jsou Čechy?“ Široce mávl rukou.
„Daleko, tam na jihu.Na poludniu.Ale poledne, to je něco jiného, to je dva-
náct hodin.Víš, já ještě polsky moc neumím, ale naučím se.Člověk se musí u-
čit s láskou.Jakpak se řekne láska?“
„Laska.“
„Hm, říkáš laska s měkkým l?Tak to bude něco jiného než naše láska.Nakresli!“
Děvče našpulilo pusu a pečlivě nakreslilo svislou čárku.“Laska.“
Co by to mohlo být?
Se smíchem udělalo pár kroků, jako by kulhalo o holi. „Líska,“ ťukl se do čela, „ prut z lísky, hůl.Bodejť, láska se řekne milosc.... zatímco ovšem české slovo milost znamená...tedy když král pustí vězně do-
mů,rozumíš?“
Děvče lelkovalo očima po pokoji. Přejel si čelo.“Já vím, učit se cizí řeči je bardzo,bardzo trudne. - Bardzo o-
všem není české brzo.Brzo se řekne polsky skoro.Skoro bendze wieczor, brzy
bude večer.Naproti tomu české skoro se řekne prawie.Juž jest prawie wieczor. Nemám pravdu?“
„Chyba tak.“
Chyba, latinsky erratum.Polsky to znamená asi.Chyba tak, asi ano. Stmívalo se. „Snad bys už chyba měla jít,“ řekl unaveně.Ještě chvíli lelkovalo, pak se
vytratilo.Poryv větru vmetl do jizby prach, i zavřel okno a zapálil svíčku. Hleděl na papírek s nakreslenou branou, její křídla byla našišato, ale nijak
zvlášť otevřená nevypadala. „Brána jazyků,“ šeptal zadumaně, „ale jak jí projít, jak...“
Čítanka pro 6.ročník základní školy a primu víceletého gymnázia, Fraus, Plzeň, 2003, str. 30 – 31
na poludniu …................................................................................................................
rzecz …...........................................................................................................................
skoro …..........................................................................................................................
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM:2.11.2011
VY_12_INOVACE_ČJ.9.B.16
ČESKÝ JAZYK – 9.ROČNÍK
JAZYKOVÝ ROZBOR
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Světoznámá značka s pejskem Nipperem, který pozorně naslouchá hlasu linoucímu se
z gramofonové trouby, se v nedávné anketě o nejproslulejší ochrannou známku světa
umístila na desátém místě. Na to, že vznikla už v roce 1899, je to skvělý výsledek.
Anglický __________ Francis Barraud tehdy navštívil sídlo Gramophone Company a
požádal o zapůjčení mosazné trouby, kterou chtěl použít jako dekoraci při malování psa.
Firma mu nabídla, že výsledné dílo koupí, ale pod podmínkou, že tam nebude jen trouba,
nýbrž celý gramofon. Umělec souhlasil a stvořil tak obraz, který je od té doby spojen se
značkou His Master´s Voice.
Šíp, 3.6.2010
ÚKOLY:
1/ Které z následujících tvrzení vyplývá z textu?
a/ pejsek Nipper tančí při hlasu gramofonové trouby
b/ značka vznikla v roce 1989
c/ značka se umístila na desátém místě ve světě
2/ Které slovo se nejlépe hodí na vynechané místo v textu?
a/ spisovatel
b/ obchodník
c/ malíř
3/ Jaký nadpis by byl vzhledem k textu nejvýstižnější?
a/ Mosazná trouba
b/ Desátá nejlepší značka světa
c/ Tvůrce Francis Barraud
4/ Které z uvedených slov má nejblíže ke slovu tehdy?
a/ protentokrát
b/ tenkrát
c/ někdy
5/ Které řešení odpovídá poslední větě v článku?
a/ 1VV přívlastková, 2VH, 3 VV přívlastková
b/ 1VH, 2VH, 3VV předmětná
c/ 1VH, 2VH, 3VV přívlastková
6/ Vedlejší větu – který pozorně naslouchá hlasu linoucímu se z gramofonové trouby –
nahraď větným členem.
7/ O jaký přívlastek se jedná ve spojení
O NEJPROSLULEJŠÍ OCHRANNOU (ZNÁMKU)?
a/ několikanásobný
b/ postupně rozvíjející
METODICKÝ POKYN:
Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné
4. V příslovích najdi a podtrhni přídavná jména, znáš jejich význam, stručně napiš. Lež má krátké nohy. _____________________________________________________
Má obě ruce levé. _____________________________________________________
Tichá voda břehy mele. _____________________________________________________
5. Co mají podtržená přídavná jména společného?
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM: 17.11.2011
VY_12_INOVACE_ČJ. 7.A.18
ČESKÝ JAZYK – 7. ROČNÍK
SLOVNÍ DRUHY – NEOHEBNÉ
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Vodník – Karel Jaromír Erben
Na topole pod jezerem
seděl vodník podvečerem:
„Sviť , měsíčku, sviť,
Ať mi šije niť.
Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky,
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Dnes je čtvrtek, zejtra pátek
šiju, šiju si kabátek:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Splav7.JPG
Zelené šaty, botky rudé,
Zejtra moje svatba bude
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije nit.“
Literární výchova 5, SPN, Praha, 1990, str. 127
ÚKOLY:
1/ Úryvek patří k
a/ poesii
b/ próze
c/ dramatu
2/ Jakou činností se vodník zabývá?
a/ šije si pouze botičky
b/ šije si košili
c/ šije si botičky a kabátek
3/ Jaké schéma rýmu básník použil?
a/ a b a b
b/ a a b b
c/ a b b a
4/ Znáš některé další básně ze sbírky Kytice, uveď jejich názvy.
6/ V jakém významovém vztahu jsou slova tradice – zvyky?
a/ antonyma
b/ synonyma
c/ homonyma
7/ U podtrženého souvětí označ správnou stavbu.
a/ 1VH, 2VH, 3VH, 4VV – přívlastková
b/ 1VH, 2VH, 3VV – přívlastková
c/ 1VH, 2VH, 3VH, 4VV- předmětná
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
Kapitoly ze života Bedřicha Smetany – Zdeněk Mahler 1824
„Je to kluk !“
Přes pivovarský dvůr letěla děvečka – ruce nad hlavou – křičela: „Pane sládek – máte
syna!“
Sládek se rozběhl do sednice – nadzvedl plenu, aby se přesvědčil na vlastní oči:bylo to
droboučké, ale opravdu to byl chlapec. „Konečně!Po deseti dcerách ...“
Vyšel na práh a zavelel chase: „Vyvalte sud!“
Bylo masopustní úterý, nejveselejší den v roce – pustili se do pití a do zpěvu a do tan-
ce!Sládek Smetana zasedl nad rodinnou biblí, namočil brk a na vnitřní stranu desek za-
psal:V Litomyšli dne 12.Märzi 1824 outery 10 hodin ráno narodil se synáček - „
Přerušil zápis, opřel se blažen v židli: „Tak mám dědice! Ten už začne na velkém pivo-
varu – ne s holýma rukama jako já!
1835
Otec zavezl Bedřicha na studia do Jihlavy. Bedřicha poprvé zalehl pocit siroby.Úzkou uličkou doklopýtal do školy – byl přivítán
výsměchem – jako „český Vencl“. „Tři dny a tři noci jsem proplakal.“Ve skrytu sepsal list rodičům:prosil, ať ho odtud od-
vezou, co nejdřív, hned! Každý večer pak vybíhal k české hranici, ke královskému kameni, jestli na obzoru uvidí přijíždět tatínkovu bryčku. Otec nejel, doufal, že si syn zvykne.Chlapec ztratil o cokoli zájem.Dokonce i o hudbu: málokde znělo tolik muziky, jako právě v tomto městě–ale on sotva vnímal, dusil se smu-
tkem.
Propadl ze všech předmětů. Teprve pak se otec objevil.
1836
Bedřich začal znova od primy v Německém Brodě. Město bylo německé jen podle jména
-obývali je Češi – žádní velcí bohatci, žádná vrchnost, žili pospolitě. Tady odzvonili tvrdému kázeňskému řádu, který honil gymnazisty denně na mši a přika-
zoval jim, aby profesorům líbali ruce, a svěřoval školníkovi výkon tělesných trestů, tady
už převládal duch svobodomyslnosti, žáci a učitelé tvořili jednu rodinu …
Mezi těmi, kdož sem docházeli, byl kupecký synek z Borové, nápadný svou silou a břit-
kostí, hlava všech akcí, mladík strhující úchvatnými plány – jal se postrkovat nad úlohami i nováčka Bedřicha, chopil se jeho doučování Nečinil to, aby si přivydělal –cosi ho muselo
na drobném primánovi zaujmout.Havlíček byl o tři roky starší, byli si se Smetanou nepodobní, a přece blízcí: Smetana vynikal citlivostí, Havlíček rozumem – doplňovali se. Čítanka pro 6.ročník základní školy a primu víceletého gymnázia, Fraus, Plzeň, 2003, str. 41-42
1. Doplň chybějící informace :
B.Smetana se narodil v roce …..............., ve městě …...................Jeho otec pracoval ja-
ko …................... ve velkém ….............................
2. Které z následujících tvrzení vyplývá z textu ?
a/B.Smetana nebyl prvním chlapcem v rodině
b/B.Smetana nebyl jedenáctým dítětem v rodině
c/B.Smetana byl prvním narozeným chlapcem v rodině
d/B.Smetana neměl žádnou sestru
3. K jaké změně došlo v životě Bedřicha v roce 1835?
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM:2.11.2011
VY_12_INOVACE_ČJ.7.A.21
ČESKÝ JAZYK – 7.ROČNÍK
MÝTY
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Sisyfos
Za starých časů se lidé báli bohů. Kdo se bohů nebál, měl strach aspoň ze smrti. Lstivý
král Sisyfos se nebál ani bohů, ani smrti. Založil bohaté město Korint a postavil korintský hrad. Hrad neměl pramen a Sisyfos
přemýšlel, jak přimět bohy, aby hradu pramen darovali. Pomohla mu šťastná náhoda. Osud, který vládne lidem i nesmrtelným bohům, způsobil, že se říční bůh Asópos do-
stal do sporu s vládcem bohů Diem. Hledal Dia, ale nemohl vypátrat, kam se Zeus skryl. Sisyfos se doslechl o Asópově sporu a lstí se dověděl, kde Zeus žije. Ihned pospíšil k A-
sópovi a řekl mu: „Vím, která končina skrývá vládce bohů, a rád ti to povím, pomůžeš-li mi v nesnázi. Postavil jsem hrad, a nemám v něm vodu. Služebníci ji musí donášet ze vzdálených stud-
ní. Pomoz mi a já pomohu tobě.“
Asópos přikývl. Navštívil Sisyfův hrad a dotkl se na nádvoří skály. Ze skály vytryskl
průzračný proud chladné vody. Vděčný Sisyfos mu za tu službu prozradil Diův úkryt. Rozhorlený Asópos začal Dia pronásledovat. Zapomněl, že je Zeus vládcem bohů i li- dí, a zapomněl, že rozkazuje bleskům. Zeus hněvivě pozoroval blížícího se Asópa. Mrš-
til po něm bleskem a sežehl ho. Popálený bůh se zřítil do řeky a řeka, jež ho přijala, při- nášela od těch dob ve svém proudu i kousky uhlí. Když Zeus zahubil Asópa, obrátil svůj hněv i proti Sisyfovi. „Jdi,“ poručil Smrti, „odveď Sisyfa do říše stínů, tam nebude moci prozrazovat tajem-
ství..“
A Smrt šla. Král Sisyfos stál na hradbách svého hradu a díval se do krajiny zalité sluncem. V poled-
ním žáru žloutla tráva a na zemdlených stromech se nepohnul ani list. Krajina byla bez
lidí, všichni odpočívali ve stínu svých příbytků. Jen král nevyhledával stín. Měl zlou před-
tuchu, že se blíží Diův trest. Tu spatřil, jak se prašnou cestou ubírá k hradu Smrt. Seběhl z hradeb do hradu, vyhledal dva silné provazy a postavil se ke dveřím. Nic netušící Smrt vstoupila do síně. Sisyfos přehodil přes ni provaz a utáhl jej, jiným pro-
vazem ji sešněroval a spoutanou zavřel do komory. Oddechl si. Teď mu nemohla Smrt u-
blížit. Sisyfos nezemřel a nikdo na světě neumíral. Smrt ležela spoutána na hradě. Bolesti a ne-
moci navštěvovaly lidské příbytky jako dřív a neměly konce. Lidé stárli, ale neumírali. I ptáci zasažení šípem letěli dál a divoká zvěř prchala s oštěpem ve hřbetu hlouběji do lesa. Dobytčata stárla a nikdo je nemohl zbavit života. Zeus zachmuřil tvář a zavolal boha války Área. „Sisyfos zvrátil na zemi všechen pořádek,“ řekl vládce bohů, „kdo jiný může osvobodit
Smrt a poslat ji na lidi než ty, bůh války.“
Bůh Áres sestoupil na zem, rozrazil dveře komory, v níž Sisyfos věznil Smrt, a osvobodil svou přítelkyni. Sotva byla smrt na svobodě, chopila se Sisyfa a odvlekla ho do podsvětí. Smrt začala opět navštěvovat příbytky, plula s lodníky na korábech, doprovázela lovce do
lesů a bojovníky do válek. Lstivý Sisyfos věděl, že Smrt nad ním nakonec zvítězí, a proto se už před časem podle
toho zařídil. Nakázal manželce, aby po jeho úmrtí nekonala žádné pohřební oběti. V podsvětí však naříkal na svou manželku. „Zapomněla na mne,“ říkal, „nestará se o posvátné obřady.“
Všichni ho v říši stínů litovali a sama vládkyně té truchlivé končiny, Persefona, mu dovo-
lila, aby se vrátil na zem a připomněl manželce její povinnosti. Sisyfos vyšel z říše věčné tmy na denní světlo a předstíraný zármutek mu zmizel z tváře. Radostně spěchal na hrad. Na oslavu svého návratu mezi lidi vystrojil veselou hostinu. O
návrat mezi stíny se nestaral, ani na něj nepomyslil. Manželku jen chválil, že vyplnila jeho
bezbožný příkaz. Už voněly hodovní síní pečené volské kýty a číše se plnily sladkým vínem. Síň zvučela
hovorem a u ohniště usedl slepý pěvec s lyrou. Král Sisyfos pozvedl číši ke slavnému pří- pitku. Ale víno mu nesmočilo rty. Smrt stojící za ním mu odtrhla číši od úst a odvedla po-
druhé do říše mrtvých. Krutě trestali bohové smrtelníky, kteří si nevážili bohů a božských zákonů. I Sisyfa po-
stihl zlý trest. Musí v podsvětí valit do kopce ohromný balvan mramoru, a když jej koneč-
ně dovalí na kopec, kámen mu uklouzne a sjede ze svahu dolů. Znovu a znovu opakuje Sisyfos marnou práci a jeho utrpení se stále obnovuje a nikdy nekončí. Staré řecké báje a pověsti, E. Petiška, Albatros, Praha, 1986, str.121 – 124
3/ Na základě přečtení ukázky vysvětli spojení „sisyfovská práce“. Jaká je to práce?
4/ Tato ukázka je jakým literárním žánrem, vylušti křížovku.
1. Co valil Sisyfos………………….. 2. Bůh války……………………………
3. Smrt navštěvovala lodníky, lovce a…………….. 4. Nejvyšší řecký bůh……………………….
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM:22.11.2011
VY_12_INOVACE_ČJ.7.A.22
ČESKÝ JAZYK – 7.ROČNÍK
PODMĚT
Mgr. Naděžda Dzodzáková
NA STATKU
Na statku může většina zvířat celý den chodit volně, a přitom nehrozí ani nejmenší
nebezpečí, že by se jim něco mohlo stát. Lidé na ně samozřejmě dohlížejí, ale nijak je
neomezují. Jen dávají pozor, aby se některé nezaběhlo. Když je u statku navíc i rybníček, o
kterém jsme mluvili, jsou zvířátka naprosto spokojená a ke štěstí jim nic nechybí.
Statek a život na venkově, SUN, Praha 2007, str. 8
ÚKOLY:
1/ V textu podtrhni vyjádřené podměty a urči, jakým slovním druhem jsou vyjádřeny /označ
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM:17.11.2011
VY_12_INOVACE_ČJ.7.A.24
ČESKÝ JAZYK- 7.ROČNÍK
PŘEDMĚT
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Londýnské obchodní domy zešílely: Už nazdobily vánoční stromečky
Kdo ještě nemá nové vánoční ozdoby a doplňky na vánoční tabuli, musí spěchat do
londýnského Knightsbridge či na ulici Oxford Street. Obchodní domy Harrods a Selfridges
totiž zahájily vánoční prodej. Na konci července a 150 dní před Štědrým dnem vztyčili
zaměstnanci obou domů vánoční stromky a začali je zdobit.
Sekce s vánočním zbožím je zatím malá, ale každý týden bude zabírat větší a větší část
obchodní plochy. Na střeše obchodního domu zapózoval novinářům Otec Vánoc (Father
Christmas) se svou chotí a oznámili světu, že do Vánoc zbývá jen několik dní a je nejvyšší čas
6/Vyhledej v básni všechna zájmena, urči jejich druh /opakující zájmeno vypiš pouze jednou/
7/Vyškrtej slova, která nejsou zájmena
Tom, kdosi, zítra, žádný, oba, taková, tvůj, oni, vlevo, nad, někde, nic, každý někdo,
toto, protože
8/ Do vět doplň správné zájmeno, pak urči jeho druh
/ mí, sám, někdo, leccos, kdo, mu, nic, tomu/
___________ stojí za dveřmi. Snad ______________neukřivdí. _______ rodiče odjeli na
dovolenou. _______________ jinému jámu kopá, ____________ do ní padá. Neprozradil vůbec
_______. Povídalo se __________. Říkal, že ___________ nerozumí.
9/ V tomto přísloví najdi dvě zájmena a urči jejich druh.
Komu se nelení, tomu se zelení.
10/ Vysvětli význam tohoto přísloví.
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM: 4.1.2012
VY_12_INOVACE_ČJ.9.B.27
ČESKÝ JAZYK – 9.ROČNÍK
REALISMUS A NATURALISMUS
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Již v první polovině 19.století se objevila řada děl, která můžeme řadit k realismu /např. Evžen Oněgin/. Spisovatelé chtěli poukázat na soudobé společenské a sociální problémy /chudobu širokých lidových vrstev, špatné postavení žen apod./, ale už nikoli na osudech výjimečných, zvláštních jedinců. Své hrdiny zachycují jako typické příslušníky určité společenské skupiny v každodenním, běžném životě. Ten líčí věcně, se snahou o co největší objektivitu, jako autoři se v díle na sebe nesnaží upozorňovat, nedávat najevo své sympatie k určitým postavám apod., ba naopak.
Realističtí spisovatelé dávali přednost próze, z té pak především románu. Umožňoval totiž zachytit řadu postav a prostředí, ukázat příčiny jejich chování, souvislosti mezi jevy apod. Již od konce 30. let se pokusil systematicky a obšírně popsat lidskou společnost francouzský spisovatel Honoré de Balzac/1799-1850/. V rozsáhlém cyklu téměř sta románů a povídek nazvaném Lidská komedie představil rozmanité, ze života odpozorované charaktery, které dotvářel tak, aby představovaly vyhraněné lidské typy. Snažil se však zaznamenat i to, jak se člověk během života mění a vyvíjí /proto se některé postavy objevují ve více dílech, jejich život však není líčen postupně/. Jedním z vrcholů Lidské komedie je román Otec Goriot. Prolínají se v něm příběhy bohatého kupce, v závěru života opuštěného dcerami, které se provdaly za šlechtice, a nadaného, ale chudého studenta, který v touze po kariéře postupně opouští své morální zásady.
Mezi slavná románová díla patří také Červený a černý či Kartouza parmská, jejichž autor je znám pod pseudonymem Stendhal/1783-1842/.
Nemilosrdný obraz části ruské společnosti podal Nikolaj Vasiljevič Gogol /1809-1852/ v komedii Revizor. Její děj se odehrává v nevelkém městě, jehož úředníci omylem považují neznámého člověka ubytovaného v hotelu za vysoce postaveného revizora. Ten situace chytře využije – nechává se hostit, přijímá úplatky apod. Poté co město tajně opustí, ohlašuje se pravý revizor.
Se satirickým obrazem ruské společnosti se setkáváme i v dalších Gogolových dílech, např. v románu Mrtvé duše.
Na osudy opuštěných dětí vyrůstajících ve světě, v němž rozhodují hlavně peníze, se zaměřil Charles Dickens /1812-1870/, jeden z nejpopulárnějších anglických spisovatelů vůbec. Vycházel přitom z vlastních životních zkušeností – už v jedenácti letech musel pracovat v továrně, dlouhou dobu trpěl nouzí. Proto se zabýval osudy nešťastných dětí bez domova a rodiny, které se musejí samy těžce probíjet životem. Patří k nim i hrdina nejznámějšího Dickensova románu Oliver Twist, chlapec žijící v chudobinci. Když uteče do Londýna, chce ho zlodějská banda zneužít pro své plány. Nakonec získává to, co mu dlouho chybělo – rodinu i majetek. V románu David Copperfield se odrážejí Dickensovy životní osudy. Chudý chlapec je také hrdinou románu Nadějné vyhlídky. Sirotek Pip touží dostat se výš na společenském žebříčku. Na jeho životní cestě ho tajně zabezpečuje uprchlý trestanec, jemuž kdysi pomohl. Pip nakonec dospěje k poznání, co v životě má skutečnou hodnotu. Značnou čtenářskou oblibu si získal humoristický román Kronika Pickwickova klubu, líčící příběhy čtveřice mužů z tzv. lepší společnosti, podnikajících výpravy na venkov. Jejich nepraktičnost, ale současně i jejich džentlmenství je uvedou do řady zapeklitých situací, pan Pickwick se dokonce nespravedlivě ocitne ve vězení.
Literární výchova pro 2.stupeň základní školy, SPN, Praha, 2009, str.196-198 /kráceno/
ÚKOLY:
1/ Kdy se objevují počátky realismu?
a/ 1.polovina 19.století b/ polovina 19.století c/ 2.polovina 19.století 2/ Co nevyplývá z textu? a/ autoři chtěli poukázat na společenské a sociální problémy b/ autoři zachycují své hrdiny jako výjimečné jedince c/ autoři líčí věcně každodenní život 3/ Kterému literárnímu žánru autoři dávali přednost? ______________________________ 4/ Který autor a v jakém díle se pokusil zobrazit lidskou společnost? _________________________ _____________________________ 5/Jakou tematikou se zabývá ve svých dílech Nikolaj Vasiljevič Gogol? ___________________________________________________________________
6/ Které tvrzení vyplývá z textu? a/ Charles Dickens je jedním z nejpopulárnějších realistických francouzských autorů b/ Charles Dickens prožil šťastné dětství c/ Charles Dickens ve svých dílech psal o osudech opuštěných dětí 7/ Vylušti jméno hrdiny románu Charlese Dickense 1.jméno Balzaca 2. Balzacova komedie má přívlastek 3.nejznámější Dickensův hrdina 4.dokonči název díla Nadějné 5.komedie N.V. Gogola 6.literární směr 19.století 1. 2.
3.
4.
5.
6.
METODICKÝ POKYN:
Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné
Ryzáček – John Steinbeck Sotva se zrána rozlehl trojhran, Jody se oblékl rychleji než jindy. Když si pak v ku-
chyni umyl obličej a vlasy sčesal dozadu, matka se na něho osopila: „Nechoď mi ven, dokud se pořádně nenasnídáš.“
Odešel do jídelny a posadil se k dlouhému bílému stolu. Podal si z mísy kouřící lí- vanec, naložil na něj dvě oka, přikryl je druhým lívancem a vidličkou je rozmačkal. Vešel otec s Billym Buckem. Podle pleskotu o zem Jody poznal, že mají oba stře-
více s nízkými podpatky, ale pro jistotu koukl pod stůl. Byl už bílý den, otec zhasl pe-
trolejku, tvářil se karatelsky přísně, zato Billy Buck se na Jodyho vůbec nedíval. Uhnul chlapcovu plaše tázavému zraku a namočil do kávy celou topinku. Carl Tiflin řekl nevrle: „Po snídani půjdeš s námi. „
Jodymu rostlo jídlo v ústech, jak tušil něco osudného. Billy nahnul talířek, vylil z ně-
ho vyšplíchnutou kávu, otřel si ruce o nohavice a potom oba mužští vstali od stolu a
vyšli spolu ven do ranního světla, v uctivé vzdálenosti za nimi pak Jody. Za nic se ne-
chtěl dát poplašit, zachovával naprostý klid. Ozvala se matka: „Carle! Ne abys ho zdržoval od školy. „
Minuli cypřiš, kde z haluze visela rozporka, na níž se zabíjela prasata, minuli černý
železný kotel, zabijačka to tedy nebude. Přes kopec svítilo slunce a vrhalo dlouhé tma-
vé stíny stromů i budov. Přes strniště si nadešli ke stáji. Otec nadzvedl petlice a vešli dovnitř. Až dosud kráčeli proti slunci. Stáj byla najednou tmavá jako noc a vyhřátá od
sena a dobytka. Otec přistoupil k jednomu stání a honem ucouvl. Ze stání se na něho dívalo rezavé hříbátko. Uši mělo nastraženy dopředu a z očí mu
svítila neposlušnost. Srst mělo drsnou a hustou jako nějaký airedale a hřívu dlouhou a
chundelatou. Jodymu se stáhlo hrdlo, až se mu dech zatajil. „Musí se důkladně hřebelcovat,“ řekl otec „jestli se dovím, že ho pořádně nekrmíš
a nekydáš mu stání, hned ho prodám.“
Jody nevydržel hledět poníkovi do očí. Sklopil zrak na ruce a nesměle se zeptal: „Můj?“ Nikdo mu neodpověděl. Napřáhl ruku k poníkovi. Poník k němu přistrčil nos, zafrkal, odhrnul pysky a silnými zuby chňapl Jodyho za prsty. Pohodil hlavou nahoru
a dolů, jako by se rozjařeně smál. Jody si prohlížel pohmožděné prsty. „No,“ řekl pyš-
ně - „No, kousat umí.“Oba mužští se dali do smíchu, jak se jim ulevilo. Carl Tiflin vy-
šel ze stáje a stoupal do svahu, aby byl sám, protože tonul v rozpacích, zato Bill Buck
tam zůstal. S Billym Buckem se dalo snáze mluvit. Jody se znovu otázal: „Můj?“
Billy spustil věcně. „Ano. Jestli si ho ovšem ohlídáš a pořádně zkrotíš. Já ti to uká-
žu.Je to pouhé hříbě. Jezdit na něm zatím nemůžeš.“
Znovu napřáhl Jody pohmožděnou ruku a tentokrát se dal poník pomnout po nose. „Měl bych mít mrkev,“ řekl Jody. „Odkudpak ho, Billy, máme?“
„Koupili jsme ho v dražbě od šerifa,“ vykládal Bill. „V Salinas přišel na mizinu cir- kus a neměl čím platit. Šerif jim kdeco vydražil.“
Poník vystrčil nos a střásl si ze zbujných očí čupřinu. Jody mu nos pohladil. Hlesl:
„A co sedlo, je?“
Billy Buck se zasmál. „Já jsem zapomněl. Pojď.“
V sedlárně mu pak sundal sedélko z rudého marokénu. „Jenom takové cirkusové
sedlo,“ řekl Billy Buck pohrdlivě. „Do podrostu se nehodí, ale dostali jsme je lacino.“
Jody si na sedlo ani pohlédnout netroufal, nadobro ztratil řeč. Konečky prstů pře-
jížděl svítivě rudou kůži a teprve za chvíli řekl: „Ale vyjímat se na něm bude pěkně.“
Vzpomínal, co ví nádhernějšího a nejhezčího. „Jestli ještě nemá jméno,“ řekl, „budu
mu snad říkat Hora Gabilan.“
Billy věděl, jak mu je. „To je moc dlouhé. Co abys mu říkal jen Gabilan?To zname-
ná sokol. Pěkné jméno pro něho.Billy tomu byl rád. „Až nasbíráš žíně z ocasu, třeba ti časem upletu žíněné lanko. Bude se ti hodit na ohlávku.“
Jody se chtěl vrátit k stání. „Co myslíte, mohl bych si ho odvést do školy a ukázat klukům?
Billy Buck zavrtěl hlavou. „Ani na ohlávku není ještě zvyklý. Však nám to trvalo, než jsme ho sem dostali. Div jsme ho nemuseli táhnout. Ale už by ses měl vypravit do
školy.“
„Odpoledne přivedu kluky, ať se na něho podívají,“ řekl Jody.
O půl hodiny dřív než jindy přihrnulo se odpoledne přes kopec šest chlapců, běželi úprkem, hlavu nakláněli dopředu, mávali rukama a supěli. Přehnali se kolem stavení a přes strniště uháněli ke stáji. A potom stanuli zaraženě před poníkem a dívali se na
Jodyho pohledem, v němž tkvěl nový obdiv i nový respekt. Až do dneška byl pro ně
Jody chlapec v modrákách a v modré košili – klidnější než jiní, snad i trochu strašpy-
tel. A najednou byl jiný. Z tisícerých staletí čerpali pradávnou úctu, jakou chová pěšák
k jezdci. Pudově pochopili, že duševně i tělesně stojí jezdec výš než pěšák. Pochopili, že Jody s nimi není zarovno, že se nad ně zázračně vyšvihl. Gabilan vystrčil hlavu ze
stání a očichal je. „Co kdyby ses na něm projel?“ křikli chlapci. „Co kdybys mu zapletl do ocasu
stužku jako na jarmarku?“ „Kdypak se na něm svezeš?“
Do Jodyho vjela kuráž. I on si uvědomil, jakou má jezdec převahu. „Není na to dost starý. Jezdit na něm ještě dlouho nikdo nesmí. Budu ho cvičit na dlouhé oprati. Billy
Buck mi to ukáže.“
„A trochu provést bys nám ho nemohl?“
„Když on zatím není ani na ohlávku zvyklý,“ řekl Jody. Chtěl být úplně sám, až poníka poprvé vyvede. „Pojďte se podívat na sedlo.“
Nad rudým marokénovým sedlem nadobro zkoprněli, tak je ohromilo, že ze sebe je-
diné slovo nevypravili. „Do podrostu se moc nehodí,“ vykládal Jody. „Ale vyjímat se
na něm bude pěkně. Do podrostu budu možná jezdit na holém hřbetě.“
„A jak polapíš lasem krávu, když nebudeš mít sedlový růžek?“
„Na všední den dostanu asi jiné sedlo. Otec bude třeba chtít, abych mu pomohl s dobyt- kem.“ Nechal je sáhnout na rudé sedlo a ukázal jim udidlo s podbradním řetízkem a
velké mosazné pukly na spáncích, kde se protínala lícnice s čelenkou. Byla to nádhera. Za chvíli se zas musili sebrat a jít po svých a každý chlapec v duchu přebíral, za jaký
úplatek ze svých pokladů by se mohl, až bude čas, na ryzáčkovi svézt.
Jody byl rád, když odešli. Podal si ze zdi kartáč a hřebelec, spustil u stání příčku a
opatrně tam vkročil. Poník zajiskřil očima, couvl, jako by se chystal kopnout. Ale Jo-
dy mu sáhl na hřbet, a jak to u Billyho Bucka vídal, třel mu vyklenutou šíji a hlubo-
kým hlasem broukal: „No – no – no, maličký.“Poníkovo napětí ponenáhlu ochablo. Jody hřebelcoval a kartáčoval, až byla ve stáji na zemi hromada vyčesaných chlupů a
poníkova srst dostala tmavorezavý lesk. Jen byl hotov, hned se mu zdálo, že to mohl provést líp. Hřívu mu spletl v tucet copánků, čupřinu mu utáhl, potom zas to všechno
rozpletl a vyčesal rovně. Matku přicházet do stáje Jody neslyšel. Přišla tam nakvašená, ale sotva uviděla po-
níka a jakou práci si sním Jody dává, vzkypěla v ní podivná pýcha: „A na truhlík na
dříví jsi zapomněl?“ zeptala se ho mírně. „Hnedle se setmí a v domě není ani polínko
a kuřata nedostala žrát.“
Jody honem poskládal náčiní. „Já jsem zapomněl.“
„Hned po tomhle si vždycky udělej svou práci. Tak nezapomeneš. Když na tebe ne-
dohlédnu, zapomeneš kdeco.“
„Mohl bych si, maminko, vzít pro něho ze zahrady mrkev?“
Nejprve se rozmýšlela. „No – snad, jo, ale ber jenom velkou a vyrostlou.“
„Po mrkvi je dobrá srst,“ řekl a v matce znovu vzkypěla podivná pýcha.
Literární výchova pro 6. ročník základní školy, SPN, Praha, 1989, str.. 157 - 162
ÚKOLY: 1/ V jakém prostředí se děj odehrává?
2/ Kdo je hlavní postava?
3/ Kdo jsou vedlejší postavy?
4/ Jakou situaci zachycuje první část příběhu a jakou druhá část příběhu?
8/ Co bylo příčinou, že spolužáci změnili k Jodymu své chování?
9/ Proč chtěl být Jody sám, až poprvé vyvede poníka ven?
10/ Proč byla matka na Jodyho naštvaná?
11/ Proč se její zlostná nálada změnila?
12/ Z jakého prostředí poník pocházel? Vylušti. 1/ Jméno Jodyho otce
2/ Jméno poníka
3/ Po čem má poník lesklou srst?
4/ Koho zapomněl Jody nakrmit?
5/ Kdo mu slíbil žíněné lanko?
6/ Co v češtině znamená poníkovo jméno
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM: 8.1.2012
VY_12_INOVACE_ČJ.9.B.30
ČESKÝ JAZYK – 9.ROČNÍK
VEDLEJŠÍ VĚTY
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Na dně akvária byla 15 let schovaná velká ryba, nikdo si jí nevšiml.
V britském hrabství Cheshire se nestačili divit, když po 15 letech objevili v akváriu
rybu, o které neměl nikdo ani tušení. Platýs měřící 40 centimetrů měl totiž tak skvě-
lé mimikry, že ho všichni přehlíželi. A to doopravdy celých 15 let.
Platýs s přezdívkou Nemo byl náhodně objeven až ve chvíli, kdy bylo akvárium
o objemu 40 tisíc litrů kompletně čištěno. Nikdo neví, jak se ryba v akváriu objevi-
la. Když byla nádrž do centra v roce 1996 dodána, v záznamech žádná informace o
této rybě nebyla.
„Říkáme mu Nemo, protože jsme ho našli jako v tom filmu. Jen jsme netušili, že ho
vůbec hledáme. Ačkoliv jsme o něm nevěděli, zdá se, že se mu vede extrémně dobře.
Je ve skvělém stavu a zdá se, že si potravu sháněl vždy až poté, kdy zhasla všechna
světla,“uvedl Colin Grist z Blue Planet Aquarium. „Je neuvěřitelné, že zvládl zůstat
ukrytý takovou dobu. To lze přičíst jeho schopnosti skvěle se přizpůsobit okolnímu
prostředí,“dodal Grist.
Novinky cz. 29.12.2011
ÚKOLY:
1/ Které z následujících tvrzení o úryvku platí?
a/ ryba byla objevena po dlouhém hledání
b/ ryba měřila méně než 40 cm
c/ ryba si hledala potravu po tmě
2/ Podle čeho dostala ryba jméno?
3/Vysvětli význam slova mimikry.
4/ Jakým slovem ve větě „ o které neměl nikdo tušení“ lze nahradit slovo tušení?
5/ V jakém významovém poměru jsou slova objevili – nalezli?
a/ antonyma
b/ synonyma
6/ U podtržených vedlejších vět v textu urči jejich druh.
1.když po 15 letech_______________________________
2.o které neměl__________________________________
3. že ho všichni__________________________________
4. kdy bylo akvárium______________________________
5. jak se ryba____________________________________
6. když byla nádrž________________________________
7. protože jsme ho________________________________
8. že ho vůbec___________________________________
9. ačkoliv jsme o_________________________________
10. že se mu vede________________________________
11. že si potravu_________________________________
13. že zvládl_____________________________________
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM:6.1.2012
VY_12_INOVACE_ČJ.7.A.31
ČESKÝ JAZYK – 7.ROČNÍK
Enšpígl
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Enšpígl a veselá hostinská
Když Enšpígl opustil Norimberk, kručelo mu v břiše jako ve starých varhanách. Avšak
ať obracel a vytřepával svůj měšec jak chtěl, nic z něho nevypadlo. Hlad jej zahnal do ho-
stince v městě Bamberku, kde byla mladá, veselá hostinská. Enšpíglův podivný oblek ji zaujal a zeptala se ho, co by rád. „Rád bych něco dobrého k snědku!“ řekl jednoduše Enšpígl. „A co byste si přál?“
„Ctná paní, rozhodněte sama, co mi předložíte, jen mi dejte honem najíst, nebo mě odtud
vaší vinou vynesou nohama napřed.“
„Milý pane,“ odpověděla hostinská, „pekař ani řezník mi nedají své zboží zadarmo, proto
ani já vám nemohu dát zadarmo najíst. U mne musíte jíst za peníze.“
„To rád slyším,“ řekl poťouchle Enšpígl, „tím líp, za peníze já jím rád. A za kolik mám
sníst a vypít?“
„U panského stolu se jí za deset grošů,“pravila úslužně hostinská, „u vedlejšího, měšťan-
ského za pět grošů a v čeledníku za groš.“
„To nejlepší by mi bylo nejmilejší,“ odpověděl Enšpígl, posadil se k panskému stolu a na-
jedl se a napil jako kmotr na křtinách. Když už měl v žaludku jako v pokojíčku, požádal příjemnou hostinskou, aby se spolu vy-
pořádali, že musí jít dál. „Vzácný pane, dejte mi deset grošů a můžete jít, kam vás nohy ponesou! Ještě vám k to-
mu přeji šťastnou cestu,“ řekla spokojeně hostinská. „Tak to ne, to jste se zmýlila!“ namítl Enšpígl. „Vy mně dáte deset grošů, jak jste prve sama řekla. Dobře jsem se u vás najedl a napil a
tím jsem si vysloužil deset grošů. Myslíte, že sníst párek kuřat, dvě koroptve, půlku bažan-
ta a vypít korbel vína není pěkný kus práce? Ještě teď mi stojí pot na čele, musel jsem si po-
volit pásek a jsem tak uondaný, že bych v tu ránu usnul. Či si myslíte, že jsem si těch deset grošů poctivě nezasloužil?“
Hostinská poznala, že má před sebou známého taškáře, a s úsměvem mu řekla: „Jedl jste jako bezedný, že vám div oči z důlků nevylezly, to je pravda, a já vám těch deset grošů odpustím, ale nemyslete si, že vám za to ještě zaplatím. Kdybych dostala od všech ho-
stů takhle bohatě zaplaceno, chodila bych brzičko s žebráckou holí od čísla k číslu. Jděte
svou cestou a víckrát se mi sem nevracejte.Už byste nepochodil.“
Tak se Enšpígl odporoučel. Kapsy měl sice prázdné, ale zato břicho plné nejlepších lahů-
dek, neboť hostinská byla vyhlášená kuchařka.
Enšpígl, Jiří Kolář, Josef Hiršal, Albatros, Praha 1992, str. 63-65
1/ Historka se odehrává v a/ Bamberku
b/ Norimberku
2/ Kterou informaci od hostinské Enšpígl využil ve svůj prospěch?
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace.
Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM: 4.2.2012
VY_12_INOVACE_ČJ.9.B.32
ČESKÝ JAZYK – 9.ROČNÍK
JAZYKOVÝ ROZBOR
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Eiffelova věž bude mít unikátní vyhlídku – prosklený chodník
Symbol Paříže získá unikátní atrakci. Součástí Eiffelovy věže by měly být nově prosklené
výklenky a skleněný chodník, na který se možná budou někteří jedinci bát vstoupit. Pro
ostatní to bude jedinečná možnost, jak se projít v téměř 58 metrech nad zemí a obdivovat specifické výhledy. Správce Eiffelovy věže v úterý oznámil plány na vylepšení prvního patra, které by mělo
být zasklené. Chce tak miliónům návštěvníků nabídnout lepší výhledy z památky, která se
řadí mezi světově nejnavštěvovanější. Méně než polovina návštěvníků Eiffelovky se v prvním patře vůbec nezastavuje a míří do
vyšších pater. Považují ho za méně důležité vzhledem k tomu, že je v menší výšce. Pracov-
níci věří, že prosklená vyhlídka udělá první patro mnohem zábavnějším. Stavební práce by
měly začít příští rok a potrvají 17 měsíců. Během nich vzniknou obrovské prosklené prosto-
ry na vnitřní hraně otevřených pilířů a zároveň skleněná podlaha na ochozech. Přestavba prvního patra vyjde na 25 miliónů eur. Klíčovým slovem je transparentnost. Dosa-
vadní tři místnosti budou zničeny a vzniknou zcela nové skleněné. Uvnitř si budete na prů-
hledné podlaze připadat, jako byste se procházeli po obloze. „Tady v prvním patře vytvoříme skleněnou podlahu, která umožní návštěvníkům prrochá-
zet se nad náměstím Eiffelovy věže. Skrze sklo si lépe prohlédnou strukturu samotné věže, její ramena. Bude to působit magicky,“ řekl Jean – Bernard Bros, ředitel Eiffelovy věže. Bros očekává, že změny přilákají i nové návštěvníky, kteří budou moci obdivovat struktu-
ru práce. Vysvětlil také, že architekt, který byl pro tento projekt vybrán, se nejvíce podobá
povaze samotného Gustava Eiffela, který navrhoval věž roku 1889.
Novinky. cz., 12.10.2011
ÚKOLY:
1/ Eiffelova věž byla navržena v roce
a/ 1898
b/ 1989
c/ 1889
2/ K jaké změně na Eiffelově věží dojde?
a/ 1.patro bude uzavřeno
b/ 1.patro bude ponecháno v původním stavu
c/ 1.patro bude přestavěno
3/ K lepší vyhlídce z věže přispěje
a/ skleněná podlaha
b/ skleněné obvodové zdi c/ skleněný strop
4/ Které z těchto tvrzení vyplývá z textu?
a/ přestavba začne v roce 2010
b/ přestavba nepotrvá 17 měsíců
c/ přestavba vyjde na 25 miliónů korun
d/ přestavba se uskuteční ve výšce 58 m
5/ V jakém významovém vztahu jsou slova unikátní – jedinečný ?
a/antonyma
b/ synonyma
c/ homonyma
6 Podtržená část ředitel Eiffelovy věže je
a/ doplňkem
b/ přístavkem
c/ vsuvkou
7/ Označ správnou stavbu souvětí.
Bros očekává, že změny přilákají i nové návštěvníky, kteří budou moci obdivovat strukturu práce.
8/ Zjisti, kolik je v tomto souvětí. a/ podstatných jmen_____________________-
b/ přídavných jmen______________________
c/ zájmen______________________________
d/ sloves_______________________________
e/ spojek_______________________________
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM:
VY_12_INOVACE_ČJ.7.A.33
ČESKÝ JAZYK – 7.ROČNÍK
BAJKY
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Bajka
původně jeden z hlavních žánrů literatury – didaktické; krátké veršované nebo
prozaické vyprávění jednoduchého jinotajného ( alegorie ) příběhu, mířící k
nějakému obecně platnému poučení mravnímu nebo praktickému, jež může být přímo vysloveno v závěru nebo na začátku, popř. může též samo z příběhu vy-
plývat.V tradici evropské b. převažují alegorie ze života zvířat, která tu vystupu-
jí jako ztělesnění ( personifikace ) určitých typů lidského charakteru (např. liška - lstivost, lev – síla a majestát). Zvířecí b. se nazývají též b. ezopskými, a
to podle řeckého otroka Aisópa ( 6. stol. př. n. l.), údajného autora prvního sou-
boru poučných příběhů bajkového charakteru, jež přeložil kolem roku 50 n. l. Phaedrus do latiny; v této již veršované podobě staly se pak Ezopovy příběhy
základem bohaté tradice evropské b., jež trvá v podstatě nepřetržitě až do součas-
nosti, a to stále častěji se zaměřením již nikoli úzce didaktickým, ale satirickým
nebo kritickým. B. byly hojně pěstovány a oblíbeny za středověku (Marie de France, kol. r. 1200; staročeská O lišce a džbánu, kol. r..1460; Smil Flaška z Pardubic , Nová rada zví- řat, asi 1378) a za reformace (Luther, Hans Sachs). Jedním z vrcholů vývoje toho-
to žánru se staly klasicistní veršované b. La Fontainovy (Fables, 1668-94), které
pod elegantním rouchem skrývaly již i zřetelný satirický osten proti soudobým
mravům dvorské společnosti a jež potom inspirovaly nový rozmach b. za osvícen-
ství (v Anglii J. Gay a E. Moore, v Německu Ch. Gellert a G.E.Lessing, v Rusku
I.A.Krylov,u nás A.J.Puchmajer). V novější b. (počínaje Lessingem) vystupují čas-
to místo zvířat rostliny nebo věci; v moderní české literatuře zaujímají význačné
místo b. K.Čapka (Bajky a podpovídky). - Bohatou tradici má b. rovněž v literatu-
rách orientálních, zejména indické (sbírka Paňčatantra z 3. - 4. stol.; Bidpaj) a arab-
ské (Lokman).
Slovník literární teorie, kolektiv autorů, Československý spisovatel, Praha 1984, str. 39
b/ bajky byly oblíbené ve středověku, ale ne za reformace
c/ bajky byly oblíbené za reformace
d/ bajky byly oblíbené ve středověku i za reformace
8/ Ke každé zemi uveď autora bajek.
Francie _____________________________
Anglie _____________________________
Německo _____________________________
Rusko _____________________________
9/ Který z těchto českých autorů psal bajky?
a/ Karel Poláček
b/ Karel Čapek
c/ Karel Havlíček Borovský
V každé bajce je mravní ponaučení, dokážeš ho najít a stručně vyjádřit?
Chlapec a lískové oříšky
Mlsný chlapec uviděl na stole sklenici s lískovými oříšky. Olízl se a přikradl se k ní. Str- čil dovnitř ruku a nabral si plnou hrst oříšků. „Lískové oříšky!“ křikl rozpustile. „Strašně mi chutnají!“
Chlapec si však nabral tolik oříšků, že nemohl ruku ze sklenice vytáhnout. Začal zuřivě
křičet. Pak se zoufale rozplakal. Když oříšky pustí, bude moci ruku vytáhnout. Ale on ty
oříšky tak moc chtěl! Mládenec, který přihlížel, mu přispěl dobrou radou. „Nebuď takový nenasyta,“ řekl mu. „Naber si jen polovinu oříšků a ruku ze sklenice leh-
ce vytáhneš.“
Nejkrásnější Ezopovy bajky, Fortuna Print Praha, 2005, str. 54
Krab žil se svou matkou na dně moře. Matka byla na svého syna velmi pyšná, ale ustavič-
ně ho nabádala, aby byl ještě lepší. Jednoho rána si všimla, že její malý krab běží po mořském dně bokem, tak, jako ostatní krabi. „Byla bych ráda, kdybys chodil rovně,“ řekla mu. „Vypadalo by to lépe.“
„Budu, matko, ale když mi ukážeš, jak,“ odpověděl její syn. Krabí matka to zkusila, ale zjistila, že jinak než bokem chodit neumí.
Nejkrásnější Ezopovy bajky, Fortuna Print Praha, 2005, str. 74
Mazaný vlk se díval na kozu, jak si na skále uštipuje z trsů trávy. „Z tebe by ale byla dobrá večeře,“ pomyslel si a mlsně se olízl. Vlk se kradl blíž a toužebně hleděl na kozu. Ani zdaleka však neměl tak šikovné nohy ja-
ko jeho vyhlídnutá oběť. Nemohl ani pomyslet na to, že by vylezl na strmý útes a kozu pře-
padl. Musí najít způsob, jak kozu přesvědčit, aby slezla dolů. „Dobré ráno, kozičko,“ zavolal vlk co nejpřívětivěji. „Dávej, prosím tě, pozor. Jsi strašně
vysoko, a to je velice nebezpečné. Mrzelo by mě, kdyby se ti něco stalo. Víš co, sejdi sem
dolů, je tu čerstvá a zelená travička. Poslechni radu přítele.“
Ale koza se oklamat nedala. Podívala se na vlka a potřásla hlavou. „Mě věru neoblafneš,“ odpověděla mu. „Ty se čerta staráš o to, zda je tráva, kterou jím, čerstvá a zelená, nebo stará a seschlá. Ty mě chceš sežrat!“
Nejkrásnější Ezopovy bajky, Fortuna Print Praha, 2005, str. 16
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM: 8.2.2012
VY_12_INOVACE_ČJ.6.A.34
ČESKÝ JAZYK – 6.ROČNÍK
PODMĚT A PŘÍSUDEK, SHODA
Mgr. Naděžda Dzodzáková
JARO
Microsoft Office Word 2007 – klipart
Zima pomalu končí. Na zem dopadají poslední sněhové vločky a mráz už nezdobí ledovými
květy okna. Na střechách domů rychle tají blyštivé rampouchy. Sluníčko nesměle vykukuje
zpoza mráčků. Lidé se na sebe usmívají. Občas někdo nepatrně šlápne do tajícího sněhu. A
boty jsou hned mokré. Na záhonech se objevují první krokusy a sněženky zvedají své bílé
hlavičky. Po ránu v zahradách prozpěvují ptáci. Jaro ťuká na dveře.
V obývacím pokoji zpívaly hodiny: Tik-tak-tik-tak,sedm-vstát, sedm-vstát, jako by měly
strach, že nikdo nevstane.Dům byl po ránu prázdný.Hodiny tikaly a tikaly a vytrvale opako-
valy do prázdna:Sedm-dvě, snídaně, sedm-dvě! V kuchyni zasyčela kamna a z jejich teplých útrob vyklouzlo osm nádherně opečených
topinek, osm osmažených vajec, šestnáct plátků slaniny, dvě kávy a dvě sklenice přihřátého
mléka. „Dnes je čtvrtého srpna, dva tisíce dvacet šest, „ozval se jiný hlas z kuchyňského stropu, „jsme ve městě Allendale v Kalifornii.“Opakoval datum třikrát, aby si je každý zapamatoval, Paní Featherstone má dnes narozeniny.Tilita slaví výročí svatby.Dnes je splatná pojistka a ú-
čet za vodu, plyn a elektřinu.“
Kdesi ve stěnách cvakala relé a připomínací pásky se posouvaly před elektrickýma oči- ma.
Tik-tak-tik, osm, jít do školy, do práce,tik-tak-tik, osm, jít!Ale nebouchly ani jedny dveře
a ani jeden koberec neztlumil lehké kroky gumových podpatků.Venku pršelo.Povětrnostní budka u vchodu tiše prozpěvovala:Prší, prší, obuj se do galoší ...“Bubnování deště se rozlé-
halo po opuštěném domě. Venku se ozvalo zazvonění z garáže, vrata se otevřela a objevil se připravený vůz.Čekal hezkou chvíli a pak se vrata zase zatáhla. V osm třicet byla vejce vysmahlá a topinky jako kámen.Aluminiová podběračka je seškrabala
do výlevky, v níž zavířila horká voda a smetla je do kovového jícnu, který je pohltil a spláchl do vzdáleného moře.Špinavé nádobí bylo naskládáno do mycího stroje a ve chvíli se vynořilo
suché a nablýskané. Devět-šest, zpívaly hodiny, uklízet. Z doupat ve stěnách vyrazili droboučcí roboti-myšky.Pokoje se hemžily malými čističi z
gumy a kovu.Vrážely do židlí,vířily kartáčovýma nožkama, prohrabávaly se tkanivem kober- ců a pozorně do sebe nasávaly každé zrníčko prachu.Potom, jako nějací tajemní nájezdníci,z-
mizely zase ve svých norách.Jejich růžové elektrické oči pohasly.Dům byl čistý. Deset hodin.Dešťovou vodou problesklo slunce.Dům stál sám v městě rozpadlých trosek a
popela.Byl to jediný dům, který zůstal stát.V noci město vydávalo radioaktivní záři, viditelnou
na mnoho mil.
Deset patnáct.Rozprašovače zkrápěly zahradu zlatými vodotrysky a sytil\ mírný ranní vz-
duch třpytivou svěžestí.Voda orosila okenní tabulky a stékala dolů po zuhelnatělé západní stě-
ně, kde byl bílý nátěr z domu opálen.Až na pět míst byla celá západní fronta domu černá.Na
jednom místě byla v nátěru silueta muže kosícího trávu.Jinde zase jako na fotografii, shýbala
se nějaká žena a trhala květiny.O kousek dál byl v jediném titánském okamžiku vypálen do
dřeva obraz hošíka se vztaženýma rukama; o něco výše obrázek letícího míče a proti němu
děvčátko, chytající do vztažených ruček míč, který už nikdy nedopadl.
Těch pět skvrn v nátěru- muž, žena, děti a míč- se zachovalo.Zbytek byl pokryt tenkou zu-
helnatělou vrstvou. Jemný rozprašovač sytil zahradu lesknoucími se krůpějemi.Jak vzorně tenhle dům až do
dneška zachovával svůj pořádek!Jak pečlivě se tázal:“Kdo to jde?Jaké je heslo?“
---- ---- -----
Dvanáct,poledne. Na verandě před vchodem zakňučel třesoucí se pes.Domovní dveře poznaly jeho hlas a o-
tevřely se.Pes, kdysi veliký a silný, ale teď na kost vyhublý a celý bolavý, vlezl dovnitř, vlekl se po domě a nechával za sebou blátivé stopy.Za ním se míhaly rozzlobené myšky, rozzlobené, že musí sbírat bláto a že je takhle vyrušuje. Neboť pod dveřmi neproklouzl ani cípek lístečku, aby se hned na to neodsunuly destičky v
dřevěném obkládání stěn a nevyhrnuly se z nich měděné krysy-uklízečky.Miniaturní ocelové
čelisti popadly opovážlivé smítko, chloupek nebo papírek a uháněly s ním do doupěte.A tam
otvory, které vedly do sklepa, byl vržen do funící tlamy spalovací pece, která číhala v temném
koutě jako zlý Baal. Pes vyběhl po schodech nahoru, před každými dveřmi hystericky zaštěkal, až konečně pocho-
pil, jako to pochopil i dům, že je všude ticho. Psovi vyvstala pěna u huby, lehl si ke dveřím, čmuchal a oči mu plály.Pak se divoce rozběhl dokolečka, chňapal po vlastním ohonu, prudce se roztočil v zuřivém záchvatu a zdechl.Hodinu
ležel v salonu. Dvě hodiny, zpíval hlas. Armáda myšek už jemnými smysly postřehla zánik a vyrojila se s tichým bzukotem jako še-
dé listí rozváté elektrickým větrem. Dvě patnáct. Pes zmizel.
Ve sklepě náhle prudce zažhnulo, v spalovacím kotli chomáč jiskřiček vyskočil z komína. Dvě pětatřicet. Na nekryté verandě za domem se vymrštily ze stěn bridžové stolky.Karty se snesly na hro-
mádky v pršce srdcí, piků, trefů a kár.Na dubovém servírovacím stolku se objevily skleničky
martini a vaječné chlebíčky.Zazněla hudba. Ale ke stolkům nikdo nezasedl, nikdo se nedotkl karet. Ve čtyři hodiny se stolky složily jako obrovští motýli zpátky do panelových stěn. ---- ----- ----
Pět hodin.
Vana se naplnila průzračnou horkou vodou. Šest, sedm, osm hodin. Nádobí k večeři se prostřelo a sklidilo jakoby mávnutím kouzelné hůlky a z pracovny se o-
zvalo klapnutí.Na kovový stojánek naproti krbu, kde už příjemně plál oheň, vyhoupl se dout- ník s ohořelou špičkou, dýmal a čekal. Devět hodin. Skryté ohřívače rozehřály lůžka, protože noci tu byly chladné. Devět pět. Ze stropu pracovny se ozval hlas:
„Paní McClellanová, kterou báseň si přejete dnes?“
Dům byl tichý. Literární výchova pro 6.ročník, ,SPN,Praha,1989,str.16-21 /kráceno/
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.
DATUM:29.10.2011
VY_12_INOVACE_ČJ.9.B.36
ČESKÝJAZYK – 9.ROČNÍK
KRONIKA ČESKÁ
Mgr. Naděžda Dzodzáková
Kosmas
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Kosmas.jpg
Kosmas se narodil asi roku 1045, pochází pravděpodobně ze zámožné rodiny českého
původu. Jeho otec byl duchovní a je tedy zřejmé, že Kosmas následoval svého otce ve
stejné kariéře. Ve své době patřil Kosmas k významným vzdělancům. Základní vzdělání získal v Pra-
ze, kde zůstal do svých 29 let. Poté odjel studovat do belgického Lutychu, jeho studia
probíhala na škole při katedrále sv. Lamberta. Během svého života zastával různé cír- kevní úřady, z nichž nejvyšší byl úřad děkana pražské kapituly.V té době nebylo neob-
vyklé uzavírání sňatků kněžích a i Kosmas byl ženatý. S manželkou Božetěchou měl syna Jindřicha. Kosmas zemřel 21.10.1125. Svou kroniku, Kroniku českou /Chronica Bohemorium/, psal ke konci svého života asi v letech 1119-1125. Jedná se o první kroniku zabývající se českými dějinami, jde o kro-
niku napsanou v latinském jazyce. Tato kronika je napsána nejen jako historický zápis
dějinných událostí, ale současně je i uměleckým dílem. Autorův jazyk je nejen živý, ale
i vtipný. V díle nalézáme různé styly, přísloví, verše. Kronika se dochovala v 15 rukopisech, z nichž nejvýznamnější je rukopis Budyšínský. Ten je v současné době uložen v knihovně Národního muzea. Kronika česká byla poprvé
vydána tiskem v roce 1602. Kniha má tři části. Začíná objasněním původu českého národa a příchodem praotce Če-
cha, postupuje až do Kosmovy doby a končí rokem 1125.
4/Které z následujících tvrzení nevyplývá z textu?
a/ Kosmas byl děkanem pražské kapituly
b/ Kosmas nikdy nezastával církevní úřad
c/ Kosmas byl ženatý
5/ Kosmova kronika je dílem
a/ historickým
b/ historickým a uměleckým
c/ uměleckým
6/ Kronika má a/ 13 částí b/ 3 části c/ 4 části
7/ Je pravda, že kronika končí rokem úmrtí autora?
a/ ano
b/ ne
http://www.paseka.cz/?produkt=2886
Potom oděn v knížecí roucho a obut v královskou obuv, vsedne oráč na bujného oře, avšak nezapomínaje na svůj stav, vezme s sebou své střevíce zcela z lýčí ušité, aby je dal schovati pro budoucnost; a chovají se na Vyšehradě v knížecí komoře až podnes a na věč-
né časy.. Ubírali se nadcházkami a poslové ještě si netroufali s novým pánem důvěrněji mluviti, ale jako holubi, když k nim někdy nějaký cizí přiletí, zpočátku se ho bojí, brzy
však při letu samém mu přivyknou a jako za svého jej mají a milují, tak oni při jízdě ho-
vořili a povídáním si cestu krátili, a při tom vtipkujíce a žertujíce, na únavu zapomínali.
Tu se stalo, že se jeden , zvláště smělý a od řeči, zeptal: „Pane, pověz nám, proč jsi nám
dal schovati tyto lýkové střevíce, jež nejsou k ničemu, než aby je člověk zahodil; nemůže-
me se tomu dosti vynadiviti.“ On jim odpověděl: „Na to jsem je dal a dám schovati navěky,
aby naši potomci věděli, odkud vzešli, a aby byli vždy živi v bázni a nejistotě a aby lidí so-
bě od Boha svěřených nespravedlivě neutiskovali z pýchy, poněvadž všichni jsme si od pří- rody rovni. Nyní však ať se smím zase i já vás zeptati, zda je chvalitebnější z chudoby se
povznésti k hodnosti, či z hodnosti upadnouti v chudobu? Odpovíte mi ovšem, že je lépe po-
vznésti se k slávě než upadnouti v nouzi. Ale jsou mnozí ze vznešeného rodu vzešlí, potom
však v potupnou nouzi a v neštěstí upadlí, kteří hlásajíce jiným, jak jejich předkové byli sla-
vní a mocní, nevědí, že tím sami sebe ještě více tupí a hanobí, poněvadž sami pozbyli svou
nedbalostí toho, čeho oni nabyli svou přičinlivostí. Neboť Štěstěna stále jako v kostky hraje
svým kolem tak, že brzy ty povznese na vrchol, brzy ony uvrhne do propasti. Tím se stává, že se světská hodnost, jež bývá někdy k slávě, ztratí k hanbě. Ale chudoba, překonaná ctnos-
tí, neskrývá se pod vlčí koží, nýbrž svého vítěze, jejž zprvu s sebou strhla do hlubin, povzná-
ší k hvězdám.“ …
Antologie ze starší české literatury, Prof. PhDr. Jaromír Plch, Csc., UK Praha, 1979, str.33 - 34
METODICKÝ POKYN: Pracovní list vyplní žáci samostatně /popř. ve dvojicích/. Vyhledávají a třídí potřebné informace. Vybírají správné odpovědi, vysvětlují pojmy.