časopis Křesťanského společenství o.s. Obsah

43/če

rven

2011

časopis Křesťanského společenství o.s.

ObsahPán Ježíš je stoprocentně potřebný a stoprocentně dostačující..............................2Dziedzictwo, jakie przekazujemy dzieciom ...3Jak (ne)studovat Bibli ..............6Žít jako královské dítě .............9Refleksje polskiego ewangelika o Janie Pawle II ...10Jeden den v Tanzanii..............13Přes KUMBÁL k Ježíši............16Projekt M.I.S.E......................17Konference dívek a žen..........1990. výročí smíšeného pěv. sboru Oldřichovice.................20Aktuality ze světa ..................21Literární hlídka .....................22Aktuality z KS .......................23Najlepsze dla dzieci ...............24

Pán Ježíš je stoprocentněpotřebný a stoprocentně

dostačující

Motto: Ježíš a žádné plus.

Ke spasitelnému dílu nelze nic přidat.Cokoliv přidáme – snižujeme tím vý-znam Kristovy oběti.

Je v tom pokora přijmout bez našehopřičinění spasení z rukou Pána Ježíše.Lidské dějiny jsou plné příkladů, kdylidé chtěli nějakým způsobem dodat ně-jakou rádoby nábožnou podmínku, abysi mohli spasení zasloužit. Je v tomvelké pokušení udělat něco ze svéhopro své spasení. Vypadá to tak zbožně,vypadá to více svatě. Je to velký omylmnohých křesťanů a záludný úskok sa-tanův. Cokoliv kdokoliv něco přidák tomu, co řekl a udělal Pán Ježíš prospasení, snižuje tím význam Kristovyoběti. Může to vypadat velmi zbožně,ale je to ubírání na cti a významu PánaJežíše. Jakoby to, co udělal Spasitel pronaši záchranu, nebylo dostačující a „po-třeboval“ by nějaké naše skutky nebododatky.

V Bibli čteme na více místech o li-dech, kteří chtěli tak trochu „pomoci“,tak trochu „přidat“ něco ze svého kespasitelnému Božímu plánu záchrany“.V 15. kap. 1. Moj. čteme o zaslíbení,které dostal Abram (pozdější Abrahám)od Hospodina: „Pohleď na nebe a sečtihvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal:„Tak tomu bude s tvým potomstvem.“V následující kapitole této knihy, čtemeo tom, jak chtěli Abram a Sára „po-moci“ Pánu Bohu ke splnění tohoto za-slíbení skrze otrokyni Hagar. Víme, jakédůsledky tohoto jednání nese Izrael dodnešního dne.

Rebeka s Jákobem podvedli starého,slepého Izáka, Jákob do očí lhal svémuotci, aby získal otcovo požehnání a abyPán Bůh „náhodou“ nezapomněl na Já-koba. Chtěli tímto způsobem, jakoby„pomoci“ Pánu Bohu. Následkem tako-vého jednání musel Jákob opustit svourodinu, musel sám prožívat lsti a ús-koky od tchána Lábana, musel se vra-cet domů se strachem a s obavamipřed svým bratrem Ezauem.

Ve 2. Sam. 6. kap. čteme o přeneseníBoží schrány do Jeruzaléma. Je tam po-psána zvláštní příhoda, kdy Uza, muž,který šel při Boží schráně při jejím pře-vozu, napřáhl ruku k Boží schráně a za-chytil ji, protože spřežení vybočiloz cesty. V 7. verši dále čteme: Hospodinvzplanul proti Uzovi hněvem. Bůh hotam pro neúctu zabil a on tam při Božíschráně zemřel. Tato zvláštní událostzapůsobila na Davida takovým způso-bem, že ho pojala bázeň před Hospodi-nem. Řekl:“Jak by mohla Hospodinovaschrána vejít ke mně?“ Proto David ne-chtěl přenést Hospodinovu schránuk sobě do Města Davidova. Odhodlal sek tomu až po třech měsících.

Na příkladě patriarchů Abrahámaa Jákoba vidíme, že si Pán nepřeje, aby-chom my, lidé, realizovali Boží plánypodle svého. V případě Uzy je to pro násvarování, abychom svým jednáním nez-neuctili našeho Pána a Spasitele. Slovoúcta a naplnění obsahu tohoto slova jei pro křesťana 21. století někdy dost vel-kým oříškem.

Ježíš a žádné plus to je jedno zezásad našeho Křesťanského společen-ství. Chceme, aby Pán Ježíš byl oslaven,poctěn ze všeho, co děláme, aby byl vestředu našeho programu, naší veškeréčinnosti. Zkusme se podívat na našeplány, vize, na to, co děláme pod zor-ným úhlem této zásady. Jeden misionář

– 2 –

nám kdysi položil otázku, jestli víme, coje hlavním úkolem misionáře. Jmeno-vali jsme samé dobré věci: evangeli-zaci, přivádění lidí ke Kristu, vyučováníbiblickým zásadám apod. Misionářstále nebyl spokojen s našimi odpo-věďmi. Nakonec řekl: Nejdůležitějšímúkolem každého misionáře i každéhověřícího člověka je:

OSLAVIT KRISTA !Jan Tomala

Dziedzictwo, jakie przekazujemy dzieciom Dom? Działkę? Lokatę bankową? Akcje?

Co zostawimy dzieciom w spadku? Czy zastanawiałeś

się nad tym pytaniem?Postanowiłam podzie-lić się przemyśleniami,jakie nasunęły mi siępo śmierci mojegoojca. Pastor przygoto-wujący kazanie na uro-czystość pogrzebową,poprosił o szczegóły

z życia taty. Szperając w papierachi zdjęciach, jakie zostały po ojcu, zna-lazłyśmy z siostrą list. Szczególny list…Został napisany 17 maja 1915 roku.Oto jego fragment:

„Dziś, w dzień urodzin naszego ko-chanego Jędrusia chcę moje życzeniadla niego w następujących skreślić sło-wach. Tylko Pan wie czy jeszcze po-wrócę. Niech te słowa będą munapomnieniem, gdy będzie większy i ro-zumniejszy, a ja do niego nie będę jużmógł przemówić. Mój kochany synu!Weź Pismo Święte i zastanów się nadtymi słowami:

Jak zachowa młodzieniec w czystościżycie swoje? Gdy przestrzegać będzieustaw twoich! Z całego serca szukamciebie, nie daj mi zboczyć od przykazańtwoich! W sercu swoim przechowujęsłowo twoje, abym nie zgrzeszył prze-ciwko tobie. Błogosławiony tyś Panie,naucz mnie ustaw twoich! (Ps. 119,9–12)

Synu mój! Nie zapominaj mojej nauki,a twoje serce niech przestrzega moichprzykazań, bo one przedłużą ci dnii lata życia oraz zapewnią ci pokój.Niech cię nie opuszcza łaska i prawda,zawiąż je sobie na szyi, wypisz na tab-licy swojego serca! Wtedy znajdzieszżyczliwość i uznanie w oczach Bogai ludzi. Zaufaj Panu z całego serca i niepolegaj na własnym rozumie! Pamiętajo nim na wszystkich drogach swoich,a On prostować będzie twoje ścieżki!Nie uważaj się sam za mądrego, bój sięPana i unikaj złego! (Przyp. Sal. 3,1–12)

W tych słowach Pisma Świętego mo-żesz znaleźć moje życzenia serdecznena twoje całe życie. Pragnę z całegoserca, żebyś Słowo Boże prawdziwie po-kochał, a miłość Chrystusowa, by jedy-nie twoje serce przepełniała. Toosiągniesz, jeśli Zbawicielowi całkiemzaufasz i Panu swe serce oddasz. Otrzy-masz pokój w sercu i będziesz prawdzi-wie szczęśliwym. Bądź posłusznymatce swojej i kochaj ją. Miłuj też bra-ciszka twojego. Bądź mu pomocą, gdzie

tylko możesz i dobrymprzykładem. Postępujpo wąskiej drodzeżycia aż do wieczności.Dałby Bóg, żebym ciętam zobaczył.

Twój ojciec - Jan Lisz-twan.”

– 3 –

Nela Kłapa

Jan Lisztwan

Kim był autor tego listu?Moim dziadkiem ze strony ojca. Po-

chodził z Ligotki na Zaolziu (ur. 1884)i był jednym z pierwszych, którzy oddaliswoje serce Panu Jezusowi podczasprzebudzenia darowanego przez Bogatym terenom w 1905 roku. Od tego mo-mentu całe swoje życie oddał Bogu dodyspozycji. Skończył 2-letnią Szkołę Bib-lijną w Hausdorfie. Tam poznał mojąbabcię, Annę. Pobrali się i w 1911 rokuwyjechali na wschód, na tereny dzisiej-szej Ukrainy, by pracować tam jako kol-porterzy Biblii. Praca dziadka polegałana docieraniu do odległych miejscowo-ści, gdzie odwiedzał domy, prowadziłrozmowy i zachęcał do nabycia Bibliioraz traktatów ewangelizacyjnych.W służbie tej nieraz był szczuty psamialbo przepędzany kijami. Gdy wybuchłaI wojna światowa, dziadkowie zmuszenido ucieczki przed bolszewikami, przy-byli do Ustronia. Krótko po tym dziadek

został zabrany do wojska. Jego żonazostała sama z dwoma maleńkimi syn-kami.

Dziadek napisał ten wzruszający listw okopach na froncie włoskim I wojnyświatowej, w dniu urodzin swojego star-szego, dwuletniego wówczas synka.Miał to być dla niego szczególny urodzi-nowy prezent. Wiedząc, że prawdopo-dobnie zginie, chciał przekazaćw dziedzictwie swoim dzieciom to, conajważniejsze. Najcenniejszym dlaniego był Bóg i Jego Słowo. Kochał Bogai Boże Słowo całym sercem. Pragnąłwięc, by jego dzieci także pokochałyBoga i Boże Słowo. To chciał zostawićim w spadku. Takie samo było pragnie-nie jego żony.

Dlaczego ci rodzice uważali, że poko-chanie Bożego Słowa jest takie ważne?Bo Biblia jest prawdą i jest zawsze ak-tualna! Słowo Boże przenika wnętrzekażdego człowieka, wskazuje drogęzbawienia, pokazuje bezpieczną drogę,ostrzega przed niebezpieczeństwami,pociesza w trudnych chwilach i pomagaoprzeć się w walce z przeciwnikiem.

Czy udało się Annie i Janowi przekazać dzieciom to niezwykłedziedzictwo?

Co z tym prezentem zrobił mały Jęd-ruś? Bardzo poważnie potraktował uro-dzinowe życzenia ojca, który wkrótcezginął na włoskim froncie. Słowo Bożestało się ulubioną lekturą Jędrusia.Z tego Słowa dowiedział się, jak zostaćzbawionym od kary za grzechy. Swojeżycie oddał Bogu i odtąd zawsze szukałw Biblii wskazówek do właściwego po-stępowania. Boże Słowo wskazywałomu bezpieczną drogę i ostrzegało przedniebezpieczeństwami.

W swoim życiu przeszedł ciężkiechwile: II wojnę światową, ucieczkę

– 4 –

Anna Lisztwan i synowie Jan i Andrzej

przed gestapo, przymusowe, ciężkie ro-boty, stalinowskie więzienie, 10 mie-sięcy śledztwa, tortury, wyrok śmiercizamieniony później na dożywocie,wreszcie, po 5 latach więzienia, nie-spodziewane uwolnienie po śmierciStalina. W tym wszystkim nie załamałsię. Dlaczego? Co pomogło mu w tychniesłychanie trudnych sytuacjach?Słowo Boże! Znał wiele wersetów na pa-mięć. One pocieszały go i były źródłemradości w strasznych chwilach. Gdy powielu miesiącach śledztwa został prze-niesiony do pracy w magazynie wię-ziennym, znalazł w nim odebranewięźniom stosy Biblii w różnych języ-kach. Jego Biblia też tam była. Odtądmógł znów codziennie czytać BożeSłowo. Chciał też, by słowa niosące ra-tunek i pociechę dotarły do innych więź-niów. Pracując w magazynie, wydawałwięźniom czystą bieliznę i nieraz udałomu się „dodać” Biblię.

Przetrwał z Bożą pomocą. Jako młodychłopak swoje życie powierzył Bogui chciał Mu być wierny. Zgodnie z zale-ceniem taty codziennie czytał BożeSłowo, szukając w nim wskazówek dożycia. Przez całe życie Jędruś, a właści-wie dorosły już Andrzej, pozostał wiernyBogu i Jego Słowu. Andrzej Lisztwanprzez wiele lat wytrwale służył Bogu.Wielu ludzi dzięki jego służbie przyjęłozbawienie. Umiłowanie Słowa przekazałnam, swoim dzieciom. To najpiękniejszyspadek, jaki zostawili nam rodzice.Miało to ogromny wpływ na dalszenasze życie i wybory, jakich dokona-liśmy. Moja siostra Asia i jej mąż, wrazz grupą zapaleńców założyli BiblijneStowarzyszenie Misyjne, polski oddziałMisji im. Wycliffe’a, której celem jest tłu-maczenie Biblii na różne języki, bywszyscy ludzie mieli dostęp do BożegoSłowa. Mnie i mojego męża Bóg powo-łał do nauczania dzieci Bożego Słowai przygotowywania innych do tej służby.

Dziś mój tato jest już u Pana. Dołączyłdo swojego ojca. Życzenie ojca Jędrusiaspełniło się – jego prezent dla synka byłnajcenniejszym spadkiem.

Co ty zostawisz dzieciomw spadku?

Czy zastanawiałeś się nad tym pyta-niem? Często rodzice mając możliwo-ści, zabezpieczają dzieci materialnie,dbają o jak najlepszą edukację. Innimartwią się, że niczego nie zostawią.Dobra materialne mają do siebie to, żew jednej chwili można je stracić, ale jestcoś, co trwa wiecznie – Boże Słowo!(Mat.24, 35; Izajasz 40, 8). Najlepszyspadek możesz zostawić dzieciom, jeślibędą widziały, że kochasz Boga i JegoSłowo nie tylko od święta, ale że jest Ondla ciebie ważny na co dzień! Diabełwie, że Boże Słowo ma moc i jest sku-

– 5 –

Andrzej i Helena Lisztwanowie

teczną bronią w ręku chrześcijanina.Robi więc wszystko, by nas od niego od-ciągnąć. To smutne, że w wielu rodzi-nach chrześcijańskich Biblia jest rzadkootwierana.

Czy nasycasz Bożym Słowem swojedomowe ognisko? Czytasz, rozważasz,uczysz się na pamięć, szukasz wskazó-wek? Czy zachęcasz do tego swojedzieci?

To najlepszy spadek, jaki możesz po-zostawić dzieciom. Nie możesz zadziecko przyjąć zbawienia, ale możeszwskazać na Boga, zachęcić je do oso-bistej z Nim relacji.

Możemy też zostawić inny spadek…Kłamstwo, zazdrość, wrogość, lenistwo,złe rozmowy, kłótnie, egoizm, miłośćpieniądza… Taki spadek dzieci częstootrzymują!

Jakie dziedzictwo otrzymają twojedzieci? Do czego je zachęcisz? Co imprzekażesz? Czy to, co wiecznie trwa?

Nela Kłapa Edukacja Biblijna BSM

Jak (ne)studovat BibliManipulace Božím Slovem.

Jak se nedat zviklat?Zásady správného výkladu Písma

(biblická exegeze) (2.část)

V minulém čísle IDEY jsem nastínilrůzné nesprávné přístupy k exegezi bib-lického textu. Pokusil jsem se předsta-vit a popsat ty nejméně závažnéprohřešky, kterých se dopouštíme přistudiu Božího slova. A zcela určitě je na-místě upozornit, že tyto „SOFT“ ne-správné postupy nejsou žádnoutragédií. A dokonce bych řekl, že se jich

dopouští občas každý. Nedávno mnejeden mládežník upozornil na to, žeznámý zahraniční evangelický pastor(kterého jsem mu doporučil) se taképustil mimo rámec Božího slova. Kaza-tel (výborný a biblický) byl tak zaujatsvoji myšlenkou, že si tak trochu po-mohl něčím, co sice deklaroval jako bib-lické, ale bylo to už tak trochu mimo.

Problémem „SOFT“ nesprávných exe-getických přístupů je totiž v tom, ževedou dál … do kategorií MEDIUM,HARD a EXTRA HARD.

Zkusím demonstrovat:

MEDIUM2.1. Židovská anebo spíše rabínská exegeze

Mnozí se nadchnou židovstvím. Samoo sobě to není problém. Problém na-stává, když se rabínské způsoby vý-kladu Bible dostanou až do způsobu,jakým vnímáme Boží slovo.

To je když se různá místa v Tóře (čili 5knihách Mojžíšových) spojují do rů-zných souvislostí a pak se z toho vyvo-zují závěry. Tyto postupy, které byly prorabínskou zbožnost kodifikovány, jsouv Talmudu. O co jde? Třeba o to, že seslovo rozdělí na souhlásky a samo-hlásky a každá souhláska se spojí s ně-jakým významem. Navíc každásouhláska židovské abecedy má svojičíselnou hodnotu a sčítáním, dělením,násobením a odečítáním lze také lec-cos vyložit.

Samy o sobě jsou tyto metody zají-mavé a snad i objevné, ale moje zá-kladní námitka je, že tyto postupy Ježíšnikdy nepoužil. Pro něj i pro nás platilo:„Je psáno.“

2.2 Liberální exegezeJe to situace, kdy teolog zpochybňuje

něco z Bible. Mohou to být letopočty,množství bojovníků a další údaje

– 6 –

z Bible. Také to může být problém chro-nologie biblických událostí.

Dovolil jsem si zařadit liberálnějšípřístupy jednak do škatulky MEDIUM,kdy jsou snad méně nebezpečné; kate-gorie „HARD“, kdy nás liberální teologiepřesvědčuje o tom, že Bible je histo-ricky plná omylů a nepřesností; až popřístup EXTRA HARD, kdy liberální teo-log nevěří v Bibli ničemu.

2.3 „Nadšenecká“ exegezeVýklad Bible, kdy jsme tak zaujati, tak

plní nadšení pro nějakou doktrínu, že ne-vidíme její zjevný rozpor s Biblickou zvěstí.

HARD3.1. Zákonická exegeze

Snaha dostat člověka pod zákon.Lidé „přijdou na to“, že nestačí evange-lium a milost bez náboženských vý-konů, ale je třeba začít světit sobotuanebo jiný den, troubit na šófary, stavětsi stánky, slavit paschu, chanuku, platitdesátky, přivazovat si modlitební ře-mínky při modlitbě …

Je tady nepřeberná šíře různých ná-boženských úkonů, které mnozí dělají,aby se více a lépe přiblížili k Bohu. A všeje jakoby „z Bible“. Problém je v tom, žemísto vyčíst z Bible osvobození od zá-kona si lidé odvodí znovu otroctví ná-boženských předpisů.

Dovolím si malý ale zcela konkrétnípříklad:

Jeden křesťan se začal věnovat ži-dovské problematice, začal číst a ná-sledně vyučovat Bibli rabínskýmzpůsobem. Posléze při modlitbě použí-val tefilim modlitební řemínky. Potom sivypěstoval dlouhý „rabínský“ plnovous.Dále si přidal židovské jméno. Ná-sledně začal dodržovat sabat. A údajněpodstoupil obřízku. A dovolím si doplnit:A vypadl z milosti. Ve smyslu celého No-

vého zákona a v souladu s Pavlovýmidopisy a zvlášť jednoznačně s ListemGalatským ten, kdo začne spoléhat nanějaké náboženské úkony a výkony (ato nejen ty rádoby židovské), ocitá semimo milost.

3.2. Liberální exegeze Zpochybnění historičnosti Bible a his-

toričnosti biblických postav.Liberální teologie v tomto pojetí zpo-

chybňuje v podstatě každou informacia každou postavu Bible. Zpochybňujestvoření a vidí v Bibli pouze podoben-ství a obraz. Zpochybňuje autenticituAdama a Evy apod.

3.3. Exegeze typu: „Ale já to tak cítím“Po jednom kázání, kdy kazatel zjevně

používal rabínské postupy výkladuBible, jsem si dovolil oslovit jednohostaršího sboru s námitkou: „Ale to nenív Bibli.“, a odpověď: „To je sice pravda,ale já to tak cítím, že tak je to správně.“

Poměrně často jsem dotazován na to:„Je to opravdu v Bibli?“ Většinou v sou-vislosti se Starým zákonem. A přiznámse, že jsem občas konsternován tím, comají lidé ve svých hlavách.

3.4. Exegeze typu: Vypomůžu si zjevenímTato exegeze je velice častá třeba

u římských katolíků. Mnohé přemnohévěci nejenže nejsou v Bibli, ale jsou s nípřímo v rozporu. Ale jelikož někdo do-stal zjevení panny Marie, není třeba sedržet biblických zákazů (třeba modlář-ství a uctívání lidí a mrtvých).

Ale pozor, není to jen a pouze prob-lém katolické biblistiky, vyskytuje sei v evangelikálních kruzích:

„Je to sice v rozporu s Biblí, ale jájsem dostal zjevení.“

„Není to sice v Bibli, ale Duch Svatými řekl…“

– 7 –

3.5. Exegeze typu: Je to sice v rozporu s Biblí, alemoje církev (moje autorita ve sboru, můj pastor,můj biskup, můj vedoucí skupinky…) tak učí

Samozřejmě v první řadě jako příkladje možno uvést římskokatolické magis-terium církve. Učitelský úřad církve.Pokud církev takto učí, nelze o tom dis-kutovat. Pouze přijmout. Co s tím, že ce-libát je problém a uctívání svatých máleckdy modlářský nádech a je tímtoz hlediska Písma problematické? Ne-vadí: Církev prohlásila, že je to O.K.,takže se zařaď.

Ale na opačné straně křesťanskéhospektra se může stát a bohužel sestává, že názor nějakého křesťanskéhoguru se postaví nad Boží slovo.

Několikrát při diskusi jsem žasnulnad kuriozitou rádoby křesťanských ná-zorů. Na mou otázku „Kde jsi přišelk těmto názorům?“ zaznívala odpověď:„Můj pastor takto učí.“

Pokud je názor papeže, biskupa, pas-tora, vedoucího skupinky v rozporus Biblí, je třeba zvážit, zda by nestálo zato něco přehodnotit.

EXTRA HARDDovolil jsem si doplnit výčet o dvě ka-

tegorie, které se zdají být snad mimokřesťanství.

Liberální teologie v tom nejtvrdšímprovedení. Jedná se zde o takzvanoudemytologizaci Bible. Názory: Zázrakynebyly, biblické postavy nejenže jsouhistoricky nepodložené, ale mnohévůbec neexistovaly. Ježíš pokud sevůbec narodil a zemřel a byl zabit, nebylfyzicky vzkříšen a samozřejmě nane-bevstoupení je pouze obraz…

A z té jiné strany:Nedávno jsem poslouchal záznam

z konference, kde kazatel řekl toto:„Někdy se mne ptají: Odkud to máš,kde jsi přišel na tato zjevení a vize? Ony

v Bibli nejsou.“ a já odpovídám: „Z Biblebyly odstraněny věci, které by dokazo-valy to, co kážu. Augustin zrušil mnohoz Bible a tak tam nejsou ty věci, kterékážu…“

Ta poslední kategorie dokazuje jednojediné: I v rámci křesťanství může dojítaž k úplnému vykolejení z biblickézvěsti.

A společný jmenovatel toho všeho?Pýcha. Snaha postavit se jako samo-zvaný soudce nad Boží slovo a vykládatsi ho podle svého.

Co z toho vyplývá?Být vůči Božímu slovu pokorný a při

práci s ním ostražitý.

Můžeme mít otázky?Nedávno jsem dostal 400 ateistic-

kých útoků na Bibli, které se šířily po in-ternetu. A byl jsem dotazován, co sio tom myslím. Mnohé z těchto otázekjsem už slyšel, takže nic nového. ZenonKosidowski, známý protivník křesťan-ství a Bible, nás už kdysi svými knihamina mnohé připravil. Když pročítám svéléta staré zápisky, zjišťuji, že mnoho užmám vyřešeno, na mnoho otázek miBůh dal odpověď. Ale musím se přiznat,že mám pro Hospodina také velkou lis-tinu věcí, na které jsem prozatím nazemi odpověď nenašel. Představuji si,že se v nebi s dlouhým lejstrem prob-lémů postavím před Hospodina a an-dělé si budou šuškat : „On byl vždyckytakový „potížista“. Stále něco řeší…“Ano vím, že to bude jinak a že násv nebi nejspíš tyto naše kardinální prob-lémy přestanou zajímat… A předBohem budu mít jenom vděčné srdce.Ale tady na zemi se stále Hospodina naněco ptám a někdy na odpověď dlouhočekám.

– 8 –

Sice jsem téma článku zvolil provoka-tivně „Jak (ne)studovat Bibli“, ale sa-mozřejmě lékem proti nemocemexegeze Bible je: studovat, studovata studovat. A navíc modlit se a … myslet.

Zbyšek Kaleta

Žít jako královské dítě

„Boží vůle je toto: Vaše posvěcení.“ (1 Te 4,3a)

Představte si, že by britská královnanavštívila nějaké africké velkoměstoa zašla by až do chatrčí a slumů naokraji tohoto velkoměsta. Tam by na-lezla v nějaké díře opuštěného sirotka.Rozhodla by se, že si dítě adoptuje.Osvojila by tohoto sirotka, vzala hos sebou do Anglie a tam by se onenmalý kluk začal učit to, co ke svému ži-votu potřebuje královský princ: Nejprveby to byly základní věci, jako je jedenívidličkou a nožem, hygienické návyky…Následně by se učil dvorské etiketě,studoval by dějiny a politiku své novévlasti, začal by vystupovat na oficiálníchstátních slavnostech…

Uvedený příběh názorně ilustruje to,co prožívá ve svém životě každý křes-ťan. Bůh nás vytahuje z tragického du-chovního stavu, v němž se nacházíme– a to stavu nejen duchovní nouzea chudoby, ale dokonce duchovní smrti!Vytahuje nás z bahna našeho dřívějšíhoživota a adoptuje nás. Dělá z nás svésyny a dcery.

Vrátíme-li se k příběhu africkéhochlapce, můžeme si položit otázku, vekterém okamžiku se onen chlapec stalprincem? Bylo to v okamžiku, kdy se na-učil dvorským mravům? Nebo jižv okamžiku, kdy uměl jíst vidličkoua nožem? Ne. Stal se jím hned v tom

okamžiku, kdy byl královnou adopto-ván. Stejně tak i my se stáváme Božímidětmi hned v tom okamžiku, kdy přijí-máme jeho nabídku odpuštění hříchua přijetí za syny a dcery. Ale v tomokamžiku se ještě neumíme chovat tak,jak přísluší našemu novému postavení.Ještě nemáme osvojeny mravy, jaké pa-nují na dvoře Krále, který nás adopto-val. Učení se těmto mravům je náplnínašeho života po obrácení. A tento pro-ces nazývá Písmo posvěcením. Je Božívůlí pro každé Jeho dítě.

Je nesmyslné předstírat či napodo-bovat britské dvorské mravy ve slumuna africkém předměstí. Podobně ža-lostná je snaha o dobré skutky u člo-věka, který doposud není v domě toho,který připravuje svým dětem dobréskutky, aby v nich chodily.

Pokud jsme však již byli adoptovánido královské dynastie, usilujme o to žítjako královské děti. „Buďme pravdivív lásce, ať ve všem dorůstámev Krista.“ (Ef 4,15)

Daniel Spratek

Podstata zákonictvía kázeň v modlitbě

Slovo zákonictví se nevyskytujev Bibli, avšak pochází od slova„zákon“ a Bible mluví mnoho o Zá-konu. Zákonictví je určitým postojemk Božímu zákonu. Nebo poněkudobecněji: k přikázáním a pravidlům.

Zde je zákonictví: „Izrael však,který usiloval o spravedlnost podlezákona, k cíli zákona nedospěl.Proč? Protože nevycházel z víry,nýbrž ze skutků.“ (Ř, 9,31-32) Pod-statou zákonictví je stav, kdy víranení hnací silou poslušnosti.

– 9 –

Povšimněte si: zákonictví není jed-noduše dodržování zákona. Je to do-držování zákona nesprávnýmzpůsobem, kdy hnací silou není víra.Boží zákon je třeba dodržovat. BožíSyn „na lidském těle odsoudil hřích,a aby tak spravedlnost požadovanázákonem byla naplněna v nás, kteříse neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlíDucha.“ (Ř 8,4) Máme usilovat o na-plnění zákona – mocí Ducha. Na-zvěme tento správný způsobdodržování „poslušností víry“.

Zákonictví znamená snahu o do-držování zákona pomocí jiné hnacísíly než víry, pomocí jiné energie nežDucha. Co je hnací silou zákonictví?Pavel to nazývá „skutky“ (Ř 9,32)a palivem v tomto hnacím stroji je„tělo“ (Ga 3,3 B21). „Skutky“ jsouprotikladem „víry“ a tělo je protikla-dem „Ducha“. A tak zákonictví nenío tom, zda se snažíme poslouchatBoží přikázání, ale co je hnacím stro-jem a jaké palivo k tomu používáme.

Moc zákonictví pochází z nás sa-motných (z těla). To je naprosto zá-sadní, jelikož hlavním cílemzákonictví je obchod s Bohem – něcoza něco. Hnací stroj skutků musí tedyvyvářet něco, co lze nabízet Bohuv rámci obchodu. „Kdo se vykazujeskutky, nedostává mzdu z milosti,nýbrž z povinnosti.“ (Ř 4,4 B21) Zá-konictví obchoduje s dlužnými část-kami vůči Bohu a snaží se z nichvytvářet hodnotu před Bohem.

Avšak síla „poslušnosti víry“ nepo-chází od nás samotných, ale od Boha(Ducha). Cílem poslušnosti víry je ob-držet vše od Boha jako dar milosti,který dostáváme bezplatně. A takhnací stroj víry nesmí vytvářet žádnýprodukt pro obchod s Bohem. „Mi-lostí Boží jsem to, co jsem,... více než

oni všichni jsem se napracoval - ni-koli já, nýbrž milost Boží, která bylase mnou.“ (1K 15,10) Poslušnost víryjedná tak, že obdarovaný se radujea vyvyšuje Boží milost.

Kázeň není zákonictví. Tvrdá prácenení zákonictví. Zápas s tělesnýmipohnutkami není zákonictví. Mohoubýt. Avšak mohou být také hybnýmmomentem hnacího stroje víry, kterýběží na palivo Ducha ke slávě Božímilosti v tomto sebestředném a ne-ukázněném světě.

V moci, kterou dává Bůh, aby Bůhbyl oslaven (1 Pt 4,11).

John Piper, Desiring God ministrypřeložil Š. Rucki

Refleksje polskiego ewan-gelika o Janie Pawle II

Kiedy kardynał Karol Wojtyła zostałwybrany na papieża, a było to 16 paź-dziernika 1978 roku, Polacy oszaleliz radości. Studiowałem jeszcze wtedyw Krakowie i byłem świadkiem tego, cosię działo, kiedy ogłoszono, że Polakzostał papieżem. Tłumy ludzi cieszyłysię z tego wyboru. Nie byłem jeszczewtedy ‘nawróconym’ człowiekiem i teżrozpierała mnie jakaś duma. Zdawałemsobie sprawę, że ten wybór daje na-dzieję na zmiany w Europie Środkowo-Wschodniej, choć wydawały się one jakmrzonki, gdyż nadal obowiązywała za-sada ‘o braterstwie ze Związkiem Ra-dzieckim po wieczne czasy.’

Pierwsza wizyta w PolsceW dniach 2-10 czerwca 1979 roku

Jan Paweł II przyjechał do Polski, po raz

– 10 –

pierwszy jako papież. Łącznie odwiedziłPolskę 8 razy. Na spotkania z nim przy-chodziły setki tysięcy osób, a na mszyna krakowskich Błoniach mogło byćokoło 2 milionów ludzi. Nadal mieszka-łem w Krakowie, tak więc śledziłem tewydarzenia z aparatem w ręku. Byłemna Błoniach, widziałem olbrzymie tłumyludzi, ale kiedy wróciłem do akademikai spojrzałem na przekaz telewizyjny,mogło by się wydawać, że w mszy brałoudział kilkaset osób. Kamery były skie-rowane na obrzeża w taki sposób, że naogół jedna czwarta ekranu zajmowałatrawa i a resztę kilka starszych twarzyalbo katolickich zakonnic.

Końcówka lat siedemdziesiątych tookres moich poszukiwań duchowych.Biblia stała się moją codzienną lekturąi im bardziej ją poznawałem, tym bar-dziej stygł mój entuzjazm wobec pa-pieża Polaka. Jego przyjazdy do Polskiwiązały się z poświęcaniem i korono-waniem obrazów i figur różnych świę-tych, co trudno mi było pogodzićz nauczaniem Biblii. W kolejnych przy-jazdach papież beatyfikował bądź ka-nonizował wiele osób, w tym takkontrowersyjne postacie, jak AndrzejBobola czy Jan Sarkander. Łącznie pod-czas swojego pontyfikatu beatyfikował1338 osób, kanonizował 482 świętych,razem 1820 osób. Oznacza to, że kato-licy mogą modlić się do tych osób, abywstawiali się za nimi u Boga Ojca.W miarę jak wzrastała liczba tak usta-nowionych świętych, odczuwałem corazwiększy dystans do tego, co głosił uwa-żany za ‘największy autorytet moralnyXX wieku’ Jan Paweł II, gdyż było to jaw-nym pogwałceniem tego, co nauczałsam Pan Jezus w ewangelii Jana 14,6:Ja jestem droga i prawda, i żywot, niktnie przychodzi do Ojca, tylko przezemnie.

Zamach i ocalenie W dniu 13 maja 1981, podczas au-

diencji na Placu św. Piotra w Rzymie,Jan Paweł II został postrzelony przez tu-reckiego zamachowca Mehmeta AliAgcę. Cudem przeżył, a swoje ocalenieprzypisał Matce Boskiej Fatimskiej, jakoże w tym dniu przypadała rocznicapierwszego objawienie Matki Boskiejw Fátimie w roku 1917.

W chwili, kiedy nastąpił zamach,byłem na Parafii KEA na ulicy Grodzkiej.Kiedy wracałem do akademika, tłumyludzi z różańcami w rękach modliło sięprzed figurami apostołów, wznosząc donich błagalnie swe ręce o ocalenie życiapapieża. Katolik powiedziałby, że niemodlili się do figur, ale do osób, któreone przedstawiały. Problem w tym, żeBiblia zabrania wzywania zmarłych, cojest tak powszechnie praktykowanew katolicyzmie poprzez modlitwy doświętych, takich jak choćby wspom-niany Sarkander.

W Księdze Powtórzonego Prawa czy-tamy: 18,10 niech nie znajdzie się u ciebietaki, który przeprowadza swego synaczy swoją córkę przez ogień, ani wróż-bita, ani wieszczbiarz, ani guślarz, aniczarodziej,18,11 ani zaklinacz, ani wywoływaczduchów, ani znachor, ani wzywającyzmarłych;18,12 gdyż obrzydliwością dla Panajest każdy, kto to czyni.

Zwracanie się do zmarłych z prośbąo wstawiennictwo u Boga jest równieżpogwałceniem nauki przekazanej przezapostoła Pawła, kiedy pisał w 1 Tymo-teusza 2,5 Albowiem jeden jest Bóg,jeden też pośrednik między Bogiema ludźmi, człowiek, Chrystus Jezus.

– 11 –

Modlitwy do zmarłego papieżaNajbardziej szokujące wydarzenie

związane z modlitwami do zmarłychmiało według mnie miejsce zaraz pośmierci Jana Pawła II, kiedy to prymasPolski kardynał Józef Glemp powiedział,„Modliliśmy się dużo za Ojca Świętego,będziemy modlić się dalej już do niego,żeby wypraszał nam łaski”.

Kilka dni później na okładce czaso-pisma Angora pojawiłsię rysunek odchodzą-cego Jana Pawła II z na-pisem: Ojcze nasz,któryś jest w Niebie…,co wywołało wiele obu-rzenia wśród katolików,choć Angora zilustro-wała to, co powiedziałkardynał Glemp.

Przekręcanie BibliiW roku 1994 została wydana książka

Jana Pawła II, „Przekroczyć próg na-dziei.” Zawiera ona fragmenty, które dlamnie, jako ewangelika były szokujące.Papież pisze w niej, że katolicyzmowijest blisko do Islamu i Buddyzmu, alejeśli idzie o protestantów, to zbyt dalekoodeszli od prawdy. W jednym z rozdzia-łów broni roli katolickich kapłanówi nauki dotyczącej mszy, posługując sięprzekręcaniem tekstu Biblii. Pisze tam:

„Kościół jest w Chrystusie komuniąw sensie wielorakim.[…]. Dzięki tej ko-munii Kościół jest narzędziem zbawie-nia człowieka. Nosi w sobie tajemnicęodkupieńczej Ofiary i wciąż z niej czer-pie. Jezus Chrystus poprzez własnąkrew wciąż „WCHODZI do PrzybytkuBoga, dopełniwszy wiecznego odkupie-nia” (por. Hbr 9:12).” (emf. moja)

Biblia Tysiąclecia tłumaczy ten frag-ment następująco: 9,11 Ale Chrystus, zjawiwszy się jako

arcykapłan dóbr przyszłych, przez wy-ższy i doskonalszy, i nie ręką – to jestnie na tym świecie – uczyniony przyby-tek,9,12 ani nie przez krew kozłów i ciel-ców, lecz przez własną krew WSZEDŁRAZ NA ZAWSZE do Miejsca Świętego,zdobywszy wieczne odkupienie.

Mimo że tłumacze katoliccy używajączasu przeszłego, dokonanego –wszedł raz na zawsze, JP II zmienił zna-czenie tekstu czyniąc z niego czas te-raźniejszy, niedokonany – wchodzi.Oznacza to, że JP II w obronie roli du-chowieństwa katolickiego posługiwałsię przekręcaniem Słowa Bożego. Wię-cej, negował doskonałą ofiarę Jezusana krzyżu, na rzecz ofiar mszy składa-nych codziennie na tysiącach katolic-kich ołtarzy.

Miłosierdzie Boże według Faustynyi Jana Pawła II

Polski papież był zwolennikiem wizjiprzedwojennej zakonnicy Faustyny, któ-rej rzekomo ukazał się Pan Jezus i po-wiedział: „Wymaluj mi obraz wedługrysunku, który widzisz, z podpisem:Jezu, ufam Tobie. Obiecuję, że dusza,która będzie czcić ten obraz, nie zgi-nie”.

Faustyna umarła w październiku1938 roku. Dwadzieścia lat po śmierciFaustyny, w roku 1958, najwyższa in-stancja doktrynalna Kościoła rzymsko-katolickiego, watykańska KongregacjaŚwiętego Oficjum, wydała dekret stwier-dzający, że przeżycia siostry Faustynynie miały źródła nadprzyrodzonego i żenależy wycofać modlitwy i obrazki po-chodzące z tych rzekomych objawień.Kiedy jednak Karol Wojtyła został pa-pieżem w roku 1978, rozpoczął się pro-ces odrzucenia dekretów tegoż Oficjuma następnie proces beatyfikacji (w

– 12 –

Okładka czasopismaAngora

1993) i kanonizacji (w 2000) Faustyny.W dzielnicy Krakowa Łagiewniki wybu-dowano olbrzymie sanktuarium „Miło-sierdzia Bożego” z obrazem Jezusawedług wizji Faustyny. MiłosierdzieBoże w jej zrozumieniu jest osiągalnedla tych, którzy będą oddawać cześć ob-razowi, który miała namalować. Innymisłowy, według niej, „Pan Bóg tak umiło-wał świat, że dał jej wizję obrazu, abykażdy kto go będzie czcił, nie zginął. alemiał życie wieczne.”

I tak rozumiane miłosierdzie Bożebyło głoszone przez Jana Pawła II, przezco Łagiewniki stały się ważnym centrumpielgrzymkowym w Polsce, a obrazkiz Jezusem z wizji Faustyny można spot-kać w większości polskich domów.

PodsumowanieJako polski ewangelik, mam bardzo

negatywny stosunek do służby pol-skiego papieża. Promował nauki, któresą sprzeczne z nauczaniem PismaŚwiętego, jak kult obrazów czy modlitwydo zmarłych, uznanych przez KościółKatolicki za świętych. JP II negował do-skonałą ofiarę Jezusa na krzyżu.W obronie nauki o mszy przekręcałPismo Święte. Po śmierci sam stał sięprzedmiotem czci a hierarchowie ko-ścioła katolickiego zachęcali wiernychdo modlitwy do niego zaraz po jegośmierci. Jego beatyfikacja sprawia, żekult JP II będzie się dalej szerzył. Jużw chwili obecnej obiektem czci stała sięrelikwia w postaci ampułki z krwią,którą lekarze pobrali na krótko przedjego śmiercią.

Jerzy Marcol

Jeden den v Tanzanii

Probuzení do nedělního ránaJeště není pět hodin ráno a místní ko-

houti už mi nedají spát. Vyvíjím několikpokusů přemluvit tělo, aby si ještě od-počalo a po marné snaze ze sebe sho-dím deku, vyhrnu moskytiérua vypravím se na tichou výpravu k umy-vadlu tak, abych nikoho neprobudil.Pak zpátky do pokojíku. Je to místnostve zděné budově veliká asi dvakrát dvametry s betonovou podlahou. V městěDongobesh v centrální Tanzanii je tonadstandard.

Po několika desítkách minut uži z venčí doléhají zvuky budícího se dne.Je cítit vůni ohně, to už se chystá sní-daně a na ohni nám ohřívají také vodu,abychom se ráno mohli dobře umýt.Zbytek brzkého rána strávím přípravouna dnešní den. Bude hodně podobnýtomu včerejšímu, ale přesto jiný, pro-tože je neděle. Po ranní hygieně v la-voru se ještě stihnu vydat na malouprocházku areálem. Kolik se tu za tenrok změnilo. Stojí tady dvě nové třídya další dvě jsou rozestavěné. Před do-končením jsou také dlouho očekávanétoalety. Vždyť pro 127 dětí a všechnyučitele a pomocníky jsou tady jen dvěkabinky. Při procházce stihnu ještě pot-kat několik přátel a také dvojčata ředi-tele školy – Eliáše a Elíšu. Oba se miradostně culí do objektivu. Ale to užmne volají ke snídani. Po modlitbě a tra-dičním mytí rukou se na stole objevímnoho dobrot. To víte, jsou tady běloši,takže se servíruje to nejlepší. Mámenádherně žlutý kukuřičný chléb, mar-garín a džem přivezený z města.A k tomu je tady čapati, což jsou plackydocela podobné naším palačinkám,

– 13 –

vyrobené z vzácné pšeničné mouky.K tomu je tu samozřejmě nějaké ovoce,banány, pomeranče, avokádo. Pijemedobrou místní instantní kávu a vodu –samozřejmě kupnou. A to už přicházejínaši přátelé. Kolik že jich je? Možnádeset a aby neurazili, tak si také ještědají hrnek kávy a čapati.

Jízda s osobitým týmemPotom vyjíždíme. Dnes jedeme do

sboru v komunitě Gidhim. V osobním te-rénním autě je nás tentokrát pouze 13,takže se dokonce dá i dýchat. Ano,máme ještě hudební nástroje, taškya další věci, ale dnes je to jedna z těchpohodlnějších cest a navíc je to kousek.Jen asi 40 minut cesty. Cesta je možnásilné slovo. Ale ano, nejprve jedeme popoměrně rovné uježděné silnici. Pozdějise to trochu zhoršuje a doslova krokempřejíždíme silně skalnaté území. Alevšude potkáváme pěší či cyklisty, kteřínás radostně zdraví. Ještě bych vámměl představit, kdo že to vlastně jedese mnou. Nejsem sám, kdo je bílé pleti.Ještě je tady Katka. Nemá ráda, když jitak říkáme, ale přece ji nebudu před-stavovat jako Káču či dokonce Kounu,jak ji říkají její přátelé. Takže ona jev Africe už skoro čtyři měsíce a kroměsvé dobrovolnické služby v nemocnicikoordinuje a monitoruje situaci v rámciprojektu Děti Afriky. Pak je tady pastorZak. Zak je mužem, který byl vychovánjako muslim. Když byl v armádě, tak seprojevila jeho fyzická výbava a zjistilose, že má veliký talent. Stal se mistremAfriky v hodu oštěpem. Pak dostal sti-pendium na studium v USA, aby mohlrozvíjet své vlohy. Sbíral další úspěchy,byl na čtyřech olympijských hrách. Aleza svůj největší talent považuje to, že sijej našel Ježíš Kristus. V USA zůstaldeset let a to včetně studia teologie. Po

návratu se dal do služby církve a je vesvé diecézi zodpovědný za misii a evan-gelizaci. Všichni ostatní, které vámpředstavím, jsou členové skupiny Mas-hahidi – Svědkové. Nikdo z nich neníz normální rodiny. Mnozí vyrostli jako si-rotci, mnozí byli bez vzdělání. PastorZak se jich ujal a společně s nimi šíříevangelium v jejich okolí. Vedoucímtýmu je Yeremia. Pak je tady hráč na ky-tary Musa (Mojžíš). Dále je tady Petr,ten zase hraje na klávesové nástroje –tedy většinou na harmoniku. Dále tadyjsou tři kazatelé Elisha, Malkiadi a Tho-mas. A pak jsou tady čtyři děvčata:Ester, Nuruanu, Farajaeli a Eliza.Všichni úžasní lidé.

Bohoslužby – mnoho kázání a obědTak jsme konečně dojeli. Jako vždy

pozdě. Ale tady vlastně nikdy nenípozdě. Vstupujeme do kostelíka. Kos-telík je zděný, omítaný, s betonovou po-dlahou, s množstvím oken a sestřechou z vlnitého plechu. Je asi 25metrů dlouhý a 8 široký a na nízkých la-vicích bez opěradel tady namačkaněsedí spousta lidí. Jsou tam všichni:starci, muži, matky s dětmi na zádecha další drobotina všude okolo. Jsmeuvedeni samozřejmě opět do předu, načestná místa. Bohoslužba se rozvíjí.Místní pastor dnes není přítomen, pro-tože slouží v jedné ze dvou desítek ka-zatelských stanic. Shromáždění vede

– 14 –

jeden z evangelistů, ale záhy se své po-vinnosti zbavuje a předává slovo pas-toru Zakovi a jeho hostům. Bohoslužbase skládá především ze slova a zpěvu.Kolik že bylo těch kázání? To už si ne-pamatuji. Každý z hostů byl vyzván, abypronesl kázání, plus domácí také. A ká-zání jsou tady hodně hlasitá a hodněenergická. Takže možná působí poně-kud excentricky, když kážu já. Nicméně,také kážu energicky. No možná ne já,ale to co slyší posluchači energické je,protože překladatel tu razanci rozhodněpřidává. Vlastně bych měl říci – dva pře-kladatelé. První překládá do svahilštinya druhý ještě znásobuje jeho energič-nost překládáním do lokálního kmeno-vého jazyka iraqw. Mezi kázáními sezpívá. Zpívá se společně, zpívají sbory.Asi po třech hodinách jsme vyzvánik přesunu do blízké sborové budovy,kde usedáme ke stolu. Ne, bohoslužbyještě neskončily, ale hosté se musí bo-hatě pohostit. A tak se servíruje typickýslavnostní oběd – rýže a vařená slepice.K tomu se pije pepsi. A když je po jídle,tak se servíruje silný čaj. Pokud siněkdo chce dát kávu, tak se instantníkáva zalije tímto čajem. A samozřejmědo toho několik vrchovatých lžic cukru.A protože nás mají rádi, tak nám chtějídát cukru ještě více. Po obědě se vra-címe do kostela.

Kohout a meloun ve sbírceBohoslužba se pomalu chýlí ke konci.

Následuje sbírka. Všichni přicházejí dopředu a do pokladnice před oltářem há-zejí své dary. Za chvíli se kolem poklad-nice objevují malé pytlíky a pytle. Potomse také objeví i meloun. A pak je tami živý kohout se spoutanýma nohama,ale třeba i ručně pletený postroj nakrávu, který je vyroben z vláken kak-tusu. Sbírka byla štědrá, je toho hro-

mada. Následuje překvapení. Přestožejsem už kázal, tak jsem společně s Kat-kou vyzván, abychom přišli dopředu.Místní kurátor pozývá do předu malič-kého starce a říká, že chtějí poděkovatza jasné zvěstování Božího slova v po-sledních dnech. Už včera jsme totiž vy-učovali v jedné jejich kazatelské stanici.Říká, že poznali, že máme stejnéhoDucha, Ducha Kristova a že jsme tedyjedni z nich. A v tom ten stařec, nej-starší ze stařešinů, rozvíjí modré plátnoa obvinuje ho kolem mého těla po způ-sobu iraqw. Nakonec mi do ruky vtisknehůl se slovy, že patřím mezi stařešinykomunity Gidhim. I Katka je poctěna.Ženy sice roli stařešinů nezastávají, aleje oděna do tradičního kanga a je taktopoctěna přítomnými.

Stopy šamanizmuAle to už bohoslužba končí a my vy-

cházíme ven a tvoříme jeden velký kruhpřed kostelem. Následuje dražba nefi-nančních darů. Draží se kohouti, kuku-řice, rajčata či špinavé plastové láhvenaplněné mlékem nebo slunečnicovýmolejem. Lidé kupují pro sebe, kupují prohosty, kupují pro chudobné. My taky ku-pujeme. Kupujeme kukuřici a melounypro sirotky v hostelu. A ještě něco jsemkoupil, neodolal jsem a koupil jsem siten kravský postroj. Dražba byla ná-ročná, ale nakonec jsem ho koupil já za2000 tanzanských šilinků, tedy asi za26 korun.

Bohoslužba skončila, následuje asi90 minutová pauza. Opět jsme zváni domalé horké zatuchlé místnůstky na čaj.Z vděčnosti odmítáme a prosíme, zdabychom se nemohli projít po okolí.Jdeme a průvodce nám dělá mladýmuž, Fabian. Je učitelem, mluví per-fektně anglicky, protože strávil rok nastáži v Norsku. A tak se procházíme

– 15 –

a povídáme si. Vidíme hezky obdělanákukuřičná a slunečnicová pole. Vidímemuže, který přišel k louži pro vodua druhého muže, který si o jednu loužidál myje nohy. Vidíme také různé ro-stliny se zvláštními plody. Když septáme, zda jsou plody k nějakémuužitku, tak se jen dovídáme, že mnohoz nich příslušníci původních nábožen-ství používají k nějakým praktikám nazahnání zlých duchů. Ptáme se také Fa-biána, proč má na čele jizvu. Viděli jsmeto už mnohokrát. Dovídáme se, že kdyžbyl jako kojenec nemocný, vzali jej ro-diče k šamanovi, který zaháněl zléhoducha tak, že rozžhavil železnou tyča přiložil mu ji k čelu. Děkujeme Pánuza to, že se Fabián stal křesťanem a žeke Kristu vede i děti ve škole.

Ale to už jsme zpátky u kostela a za-číná odpolední vyučování, které s pře-stávkami na jídlo a na kávu pokračujeaž do večera. Vyučují místní, vyučujíhosté. Zpíváme.

Evangelizace v africkém styluKdyž se začne stmívat jdeme ven,

kde se připravuje projekce. Pastor Zakmezitím odskočil a přivezl techniku napromítání. Na stěnu kostela je nata-ženo bílé plátno a za chvilku už vrčí ge-nerátor a vše se rozjede. Začíná sepouštěním křesťanských hudebníchklipů – afrických – ve svahilštině. Místyse smíchy koušeme do rtů, ale když vi-díme, že se smějí i místní, tak už to ne-skrýváme. Je to prostě hodně legračníforma předávání biblického poselství.

Tak jak to bývá, africká noc přišlavelmi rychle a s jejím příchodem při-cházejí stále další a další lidé, které při-lákala hlasitá hudba. Následuje několikproslovů, které slouží jako úvod k pro-mítaní filmu Ježíš v místním jazyce. Filmje dlouhý, ale všichni bez hnutí sedí na

zemi a sledují. Jsou tam všichni od ko-jenců po nejstarší. Film končí někdyokolo jedenácté hodiny v noci a násle-dují kázání. Byly tři, čtyři či pět? Už si ne-pamatuji. Jen já jsem to svoje značnězkrátil, protože jsem už neměl více sil.Následuje výzva. Kolik že se těch rukouzvedlo? Sto? Dvěstě? Nevím! A co toznamená? Taky si nejsem plně jist. Alevím, že se zde zvěstuje Boží slovo a žeono mění lidské životy.

A potom se konečně balí – ale myjsme samozřejmě zváni na čaj a kávu.A tak sedíme u petrolejové lampy a po-vídáme si s místními a čekáme, ažbude sbaleno. Asi po půlhodině se zve-dáme a nastupujeme do auta. Je teďtrochu těsněji. Vezeme totiž i repro-bedny a další vybavení. Ale zvládáme toa po půlnoci přijíždíme zpátky do misijnístanice. Těšíme se do postele, ale takrychle nás zase nepustí. Čekají náss večeří. A ta je vždy bohatá. Čeká násrýže, kuřecí polévka, ale také fazole,brambory a vařené banány.

A to už sotva vidím na oči. Myji si zubyvodou z láhve, ulehám do svojí postele,utěsňuji moskytiéru a zavírám oči s vě-domím, že už za chvíli mi zase kohoutinedají spát.

Michal Klus

Přes KUMBÁL k Ježíši

Ahoj! Já jsem Lenka. Je mi patnáct leta v Pána Ježíše jsem uvěřila teprve ne-dávno. Vyrůstala jsem v nevěřící rodině,kde mi tvrdili, že žádný Bůh není. Kdyžmi bylo sedm let, moji rodiče se rozvedlia já zůstala bydlet s mamkou a brá-chou. Potom jsem se seznámila se svoudobrou kamarádkou Miriam, která mě

– 16 –

začala vodit do křesťanského klubu proděti. Moc se mi tam nechtělo chodit,ale Miriam mě vždy přesvědčila, že tammám jít a právě tam jsem poprvé usly-šela o Pánu Ježíši. Potom jsme se do-zvěděli, že bude i klub pro starší. Byl toKUMBÁL! Začali jsme tam tedy chodit.Ani ne po půl roce k nám do školy přišlanová holka. Přišla mi hrozně fajn, takjsem se s ní seznámila. Začala jsems ní chodit ven a také kouřit a pít. Za-čala jsem zanedbávat své kamarádkya nakonec jsem je úplně vymazala zesvého života. Stále jsem chodila naKUMBÁL i se svojí nevěřící kamarád-kou, ale občas jsme místo KUMBÁLUchodili k jednomu „kamarádovi“ pít.Taky jsem mamce kradla cigarety a pe-níze na ně. Myslela jsem si, že jevšechno fajn, že jsem volná jako ptáka mám všechno, po čem jsem vždysnila. Pak jsem si ale uvědomila, že miněco chybí, ale nevěděla jsem co...

Jednou jsem se s tou nevěřící kama-rádkou hodně pohádala a přestali jsmese spolu bavit, ale měla jsem i jiné ka-marády a s nimi jsem stále chodila píta kouřit. Při jednom KUMBÁLU jsemznovu slyšela o Pánu Ježíši, ale tento-krát mě to nějak víc zaujalo. Den na tojsem si povídala se svými starými ka-marádkami a omluvila jsem se jim zavšechno. Pomalu jsem přestávala kou-řit i pít. Jiný KUMBÁL jsme měli témaExitu 316 smrt. Velice mě to zaujalo.Večer doma jsem pak přemýšlelao celém svém životě, o tom co bude, ažzemřu ...kam půjdu? Přemýšlela jsemo všem, co jsme si v KUMBÁLE za celoutu dobu povídali. Zjistila jsem, že to, comi chybělo, byl Pán Ježíš a rozhodlajsem se, že ho zkusím pozvat do svéhosrdce a vyznat mu své hříchy. Cítilajsem pak zvláštní pokoj, radost, lásku.Ani nejde popsat, co jsem cítila. Druhý

den jsem se probudila a věděla jsem,že jsem jiná. Změnila jsem se. Ježíš mězměnil! Začala jsem chodit do dorostua později i do kostela. Teď chodím nakonfirmační přípravu. Nikdy mě ne-mohlo potkat nic lepšího než je PánJežíš. Jsem hrozně ráda, že jsem homohla poznat.

Lenka P.

Projekt M.I.S.E.

M.I.S.E. je projekt, který byl přijat před5 lety odborem mládeže (vedoucí do-rostů a mládeží jednotlivých sborůSCEAV a společenství KS-SCh) jako mi-sijní projekt mladých lidí v naší církvi. Jezaložen na čtyřech prvcích: modlitbě,duchovním růstu (integraci), společen-ství a evangelizaci. Projekt chce speci-fickým způsobem naplňovat příkaz z 2.listu Timoteovi „Co jsi ode mne slyšelpřed mnoha svědky, svěř to věrnýmlidem, kteří budou schopni učit zasejiné“ tak, aby se co nejvíce lidí dozvě-dělo o Ježíši Kristu a mělo možnosts ním navázat vztah.

Oblast mobilizace (modlitební oblast)

Cílem modlitební oblasti je mobilizo-vat a zapojit co nejvíce lidí do modli-tebního zápasu za naše nevěřící okolía jedince.

Každý rok je pořádána modlitebníkonference. Jejím hlavním cílem je motivovat a vést k hlubšímu a intenziv-nějšímu modlitebnímu životu a povzbu-zovat k vytrvalým modlitbám.

Součástí modlitební oblasti je dálemodlitební boj M.I.S.E., tzv. modlitebníarmáda. Tvoří ji křesťané, kteří se roz-hodli převzít na sebe nelehký, leč

– 17 –

vzácný úkol. Je jím modlitební zápas jako pracovníky zapojené do různých akti-vit projektu, tak i o nevěřící lidi, kteří setěchto aktivit účastní. V rámci modli-tební oblasti projektu M.I.S.E. také exis-tují modlitební skupinky působící veSlezsku, a dále pak i studentské modli-tební skupinky v Praze, Brně a Olo-mouci.

Oblast Integrace, duchovního růstuHlavním cílem této oblasti je pomocí

vzdělávání vést křesťany k lepšímu po-znávání Krista a Jeho slova a připravitje teoreticky i prakticky k evangelizaci.V rámci projektu M.I.S.E. je proto kaž-doročně pořádána Letní misijní školaa 3denní školení misijních a evangeli-začních týmů TÝM.I.S.E.

Letní misijní škola je připravována provšechny, kteří mají touhu se naučit, jakzačít s lidmi mluvit o Bohu, jak odpoví-dat na těžké otázky, jak je dále véstv duchovním růstu aj. Součástí školy jetaké praktická část, která pomáhá pře-konávat obavy z evangelizace. Letní mi-sijní škola tak má za cíl jak osobní růst,tak přípravu na každodenní osobní svě-dectví.

TÝM.I.S.E. je „sjezd“ všech misijnícha evangelizačních týmů působícíchmezi nevěřícími v rámciprojektu M.I.S.E. na různých místechSlezska. Celá víkendová akce, kteroupořádáme pravidelně na podzim, senese v duchu vzájemného povzbuzenív osobním vztahu s Bohem, předávánísi zkušeností z evangelizace a vyzbro-jení do služby. Více o tomto školení sipřečtěte ze svědectví z TÝM.I.S.E. 2010:

Já a týmy z M.I.S.E. jsme se sešli naTÝM.I.S.I., abychom se naučili něco no-vého o našem Pánu, přiblížili se k němua upevnili vztahy v týmech. A co sestalo? Byl to úžasný čas s úžasnými

lidmi. Naučil jsem se mnoho věcí, po-znal nové lidi a upevnil se ve víře v Je-žíše Krista! Vím, že jedinou nadějí promé okolí je být světlem světa a solízemě skrze milost Ježíše Krista! Jsemv týmu Street klubu a díky této víken-dovce jsme se jako tým více sjednotili.Pochopili jsme, že nebojujeme za sebe,ale za lidi, které milujeme! Přeju si jenvíc takových akcí! Milost a pokoj na-šeho Pána Ježíše Krista přeju všembratrům a sestrám

Šimon K.

Oblast SpolečenstvíCílem této oblasti je napomáhat

nejen jednotlivcům, ale především do-rostům, mládežím i celým sborůmk tomu, aby přemýšleli o misijním pů-sobení svého společenství.

Oblast EvangelizaceOblast evangelizace chce motivovat

sbory a jejich jednotlivce k evangeli-začním aktivitám. V rámciprojektu M.I.S.E. existují 3 hlavní oblastievangelizace, a to Sport M.I.S.E., Misijnía evangelizační týmy a Angličtina.

V rámci Sport M.I.S.E. působí spor-tovní misijní týmy lidí, kteří organizujísportovní ligy a kempy pro nevěřící.Sport je pro nevěřící lidi velmi atraktivnía dává příležitost navázat s nimi dobrévztahy. Během jednotlivých lig a kempůje vždy vyhrazen čas na Boží slovo, svě-dectví, modlitbu. V současnosti spadápod tuto oblast 3D florbalová liga + flor-balový kemp, Q-volejbalová liga + volej-balový kemp, fotbalový kemp, Outdoor.

Misijní a evangelizační týmy tvoří lidé,kteří na různých místech Slezska za-kládají misijní či evangelizační kluby,kde se pravidelně setkávají s nevěřícímia sdílí s nimi svou víru v Ježíše Krista.

Primárním cílem misijních týmů je za-

– 18 –

ložení nedělní besídky, dorostu, mlá-deže, biblické skupinky na novémmístě, kde dosud podobné společen-ství neexistuje, za účelem růstu věřícíchna daném místě až do té doby, než tamvznikne místní společenství nebo sbora jeho vlastní misijní skupina nebo sku-pinky. V současnosti existuje 6 misij-ních klubů: v Řece, Vělopolí,Oldřichovicích-Tyrské, Nýdku, v Haví-řově-Šumbarku a v Hnojníku.

Cílem evangelizačních týmů je po-moci rozvíjet už existující dorost, mlá-dež nebo sbor, proto tyto týmy působív blízkosti sborů, oslovují své nevěřícíkamarády z okolí, ukazují jim na JežíšeKrista. Jestliže nevěřící člověk přijmeKrista, je zapojen do sboru, kde můžeduchovně růst. V současnosti existuje5 evangelizačních klubů: v Oldřichovi-cích-Střed, Bystřici, Havířově-Suché,v Albrechticích a v Ostravě.

Máme velikou radost z každého člo-věka, který už mohl poznat JežíšeKrista.

Dalším způsobem evangelizace, kte-rou se projekt M.I.S.E. zabývá, je an-gličtina.

Během roku je nevěřícím nabízenavýuka anglického jazyka s rodiloumluvčí. Součástí vyučování je přiměřenýbiblický obsah pro nevěřící účastníky.V létě jsou pak v rámci projektu pořá-dány Anglické kempy. Na těchto kem-pech mohou účastníci kromě výukyangličtiny slyšet svědectví křesťanů,biblické vyučování a mají možnost po-znat Krista.

Jestliže chcete o projektu M.I.S.E.vědět více, můžete navštívit internetovéstránky: www.projektmise.sceav.cz. Projakékoliv dotazy pište na internetovouadresu: [email protected].

Daniel Chlebek

Konference dívek a žen2. dubna 2011

Která žena by si nepřála být krásná,obdivovaná a milovaná…? Která ženaby si nepřála mít vztah s někým, kdo byji bezmezně miloval, naplnil její potřeby,vrátil důstojnost a hodnotu, kterou ztra-tila? Proč často dáváme tolik peněz zavěci, které neuspokojí? Proč mnohdy vy-nakládáme tolik času a energie na to,co nenaplní naši duši?

Strategie našeho nepřítele, satana, jeudržovat nás v neustálém poklusu. Ko-loběh života a neuvěřitelné tempo kaž-dého dne nás mnohdy unavuje do témíry, že nemáme sílu a energii starat seo své srdce, rozvíjet vztah s Bohem.

Letošní konference dívek a žen bylapro mne (a doufám, že i pro ostatní)novým povzbuzením k budování kvalit-ního vztahu s Ježíšem. Vždyť na tom zá-visí nejen náš život. Nemůžeme totiždruhé lidi zapálit, když samy nehoříme.Nemůžeme druhé lidi na cestě víry do-vést dál, než tam, kde samy stojíme.

Naše pozvání na tuto konferenci při-jala Alina Wieja z Polska, což bylo pronás ctí. Se vší úctou i láskou k poslu-chačkám a v pokoře před Bohem ses námi sdílela o tom, co znamená býtmoudrou ženou v Božích očích, jakznovu získat svou důstojnost a žít jakodcera Krále. Bylo povzbuzením znovuuslyšet, že nezáleží na tom, jak vypa-dala naše minulost. Pán Ježíš nás chceosvobodit od špatných vzpomínek, od-pouští nám naše chyby a pády; chcekaždé z nás dát novou naději do bu-doucnosti. On je rovněž východiskem zevšech těžkých situací. Můžeme k Němupřicházet i s těmi nejtěžšími otázkami,protože On zná odpověď na každou

– 19 –

z nich. V Jeho blízkosti můžeme proží-vat i v té nejsmutnější chvíli a nelehkésituaci opravdový pokoj a vnitřní radostz toho, že nejsme v těžkostech samy.Mnohé myšlenky a hluboké pravdy plnépovzbuzení se mi vryly do srdce. Ne-zůstalo však jen u toho. Byly jsme takévyzvány, abychom žily jinak, než dopo-sud. Věřím tomu, že každá z nás by sipřála být jINá – jINá pro Jeho slávu.Vždyť tento záměr nám Bůh vložil dosrdce.

Investujme proto do proměny našehocharakteru, buďme požehnáním pro os-tatní, chraňme a „střežme naše srdce,vždyť z něho vychází život.“ (Přísl. 4:23)

Staň se ženou, která chodí s Bohemna každý den a která učí chodits Bohem i další!

Kristina Chlebková

90. výročí založení smíše-ného pěveckého sboru

OldřichoviceHospodin je můj Pastýř

Když se v roce 1921 sešli poprvé dob-rovolníci k první zkoušce, určitě netušili,že pěvecké sdružení, které založili,bude fungovat až do dnešního dne.Bylo to doba meziválečná – prvorepu-bliková, plná bolesti a zklamání z pro-žité války. Ale zároveň to byla doba plnánadějí a očekávání, co přinese novádoba, nová vláda. Zpěváky, kteří tenkrátv pěveckém sboru zpívali už Pán povo-lal k sobě a dnes už z původního slo-žení nezpívá nikdo. Když si všakalespoň trochu vybavíme dobu, ve kterépěvecký sbor vzniká, tak určitě pot-

káme i motivy, s jakými tenkrát zpěváciobětovali svůj volný čas a talenty protuto službu: Vděčná srdce, která osla-vují Boží majestát. Díkůvzdání za Božíochranu zněla Oldřichovicemi a Těšín-ským Slezskem.

Po druhé světové válce, když pěveckýsbor obnovil svou činnost to bylo po-dobné. Opět vidíme obrovskou touhupo oslavě Pána Ježíše Krista za spa-sení, dobrotu a ochranu v těch životníchbouřích, které se nevyhnuly praktickynikomu. Nejinak tomu bylo za komu-nistické totality, kdy celá činnost mu-sela být poloilegální a skrytá. O to vícbyla však provázena touhou po pravésvobodě, kterou dává Kristus. Už od počátku svého vzniku byla činnost pě-veckého sboru úzce spojená s probu-zeneckým misijním hnutímKřesťanského společenství a v pod-statě zpívání vždy vyjadřovalo jednak to,co právě zpěváci prožívali, jakožto i vy-znání víry a svědectví o Božích mocnýchčinech.

Tak nějak na pozadí těch 90 let zní toono vyznání z Davidova Žamu: „Hospo-din je můj Pastýř…“. Když si uvědo-míme, že hudební uskupení v naprostévětšině nefungují více jak 30 let, tak simusíme nutně klást otázku: „Jak je tomožné, že už zpíváte tak dlouho? Jakýje váš recept na to, aby hudební tělesofungovalo tak dlouho?“ Myslím, že by

– 20 –

ani jeden z těch, kteří za tu dobu ja-kýmkoli způsobem takto sloužili, nedo-kázal dát uspokojivou odpověď. Je toHospodin, který zná odpověď na tutootázku a právě On je Pastýřem našichživotů.

S vděčností Pánu můžeme oznámit,že si smíšený pěvecký sbor z Oldřicho-vic letos připomíná právě 90 let odsvého založení. U této příležitosti sev době vydání tohoto čísla Idey koná vý-roční koncert a také je vydáno nové CDs nahrávkami některých písní z reper-toáru sboru. Činnost pěveckého sborunyní zahrnuje především službu zpě-vem na bohoslužbách a biblických ho-dinách v místním sboru SCEAVOldřichovice, ale také službu v jinýchsborech a společenstvích, na celocír-kevních a společných akcích a v nepo-slední řadě v zahraničí. Oblíbenoudestinací jsou naši slovenští sousedé.Tady zmíním například zájezd do Brati-slavy, Rankovec nebo třeba zájezd do ji-hovýchodního Polska – Bieszczady.V současné době má pěvecký sbor 46čenů. Současným dirigentem je Jan Ka-leta, zástupkyní a hlavní hudební po-radkyní je Lenka Kaletová.

Jménem časopisu toužím vyjádřitvděčnost za Boží působení v životěvšech zpěváků a také dirigentovi, jehozástupkyni a zpěvákům za obětavouslužbu. Své přání chci vyjádřit právěslovy Žalmu 23: „Hospodin je můj Pas-týř, nebudu mít nedostatek … Ano, dob-rota a milosrdenství provázet mě budouvšemi dny mého žití. Do Hospodinovadomu se budu vracet do nejdelšíchčasů.“

Lukáš Borski

Aktuality ze světa

Čína. Pronásledování křesťanův Číně se již pátým rokem stupňuje.Uvedla to ve své výroční zprávě za rok2010 organizace ChinaAid Associa-tion.

Honduras. Honduraský katolickýkardinál Rodríguez Maradiaga(*1942) ostře kritizoval BarackaObamu za to, že navzdory svým vo-lebním slibům nebojuje proti ob-chodu s drogami, a upevňuje takpozice narkomafií ve Střední Ame-rice. Katolický hierarcha rovněž od-soudil stávající podobu OSN, kdy podle něj tato organizace sloužík vytváření nátlaku na země, kterévzdorují legalizaci potratů či homose-xuálních sňatků.

USA. – Japonsko. Luterská církevMissourské synody ukončila své mi-sijní aktivity, která konala v Japonskuod 2. světové války. Na činnost mi-sionářů z USA navazuje Japonská lu-terská církev, která má přes 2500členů.

Jihoafrická republika. – Svět.Z třetího lausannského kongresuo světové misii, konaného v loňskémroce, vzešel dokument nazvaný Záva-zek z Kapského Města. Chris Wright,který vedl tým připravující text zá-vazku, řekl, že je „hlasem velkého zá-stupu, je výstupem z mnoha podnětůcelosvětové církve“.

Text Závazku je k dispozici v 8 svě-tových jazycích na adresehttp://www.lausanne.org/ctcommit-ment.

Nepál. Křesťané se obávají vý-sledku legislativních prací nad novýmtrestním zákoníkem. Podle součas-

– 21 –

ných návrhů by měl zákoník krimina-lizovat jakékoli působení směřující kezměně náboženství jiného člověka.

USA. Dne 27. dubna 2011 zahynulve věku nedožitých 80 let při auto-mobilové nehodě americký kazatelDavid Wilkerson. Byl známý zejménadíky evangelizačnímu působení mezinarkomany a gangstery v NovémYorku, které popsal v knize „Dýkaa kříž“.

Polsko. Švédský královský pár na-vštívil v květnu evangelický „kostelmíru“ ve slezské Svídnici.

Afrika. Severoafričtí křesťané jsousoustavně pronásledování pomocí zá-konů proti rouhání. Týká se to zej-ména Egypta a Súdánu.

Itálie. Evangelická luterská církevv Itálii na svém květnovém synoduschválila žehnání heterosexuálními homosexuálním párům, které žijí v ji-ných než manželských svazcích. Cír-kev předtím zaujala negativnístanovisko k jaderné energii.

Velká Británie. Poslanec DavidSimpson vystoupil v Dolní sněmovněs proslovem, v němž poukázal na to,že v Británii je téměř vše dovolenotěm, co chtějí útočit na křesťanství,zatímco islám je prakticky nedotknu-telný.

ČR. Vláda představila novou kon-cepci majetkového vypořádání mezistátem a církvemi. Podle této kon-cepce by církve měly obdržet 56% za-baveného majetku a za zbylý majetekby měly obdržet finanční kompenzacive výši cca 59 mld. Kč. Finanční kom-penzace by byla vyplácena po dobu15-30 let.

Rusko. Ruská biblická společnostvydala v červnu 2011 nový překladBible do ruštiny. Tento překlad je vý-sledkem více než 15letého překlada-

telského úsilí. Doposud křesťanév Rusku užívali zejména tzv. synodnípřeklad z 19. století.

USA. Podle výzkumů Gallupova in-stitutu se za nevěřící prohlašujepouze 7% obyvatel USA. 80% obyva-tel se přihlásilo k víře v Boha, zbytekk víře v jiné „duchovno“.

Vatikán. Papež Benedikt XVI. ozná-mil, že bude pokračovat v mezinábo-ženských setkáních, která zahájilpřed 25 lety jeho předchůdce v As-sisi. Tématem letošního setkání,které se uskuteční v říjnu, je: „Pout-níci pravdy, poutníci míru“.

Polsko. V listopadu 2011 se v Biel-sku-Biale uskuteční mezinárodní kon-ference „Kulturní přínos evangelictvíve středovýchodní Evropě“.

Francie. Do konce roku by měloproběhnout sloučení luterské a refor-mované církve ve Francii. Reformo-vaná církev je asi 10x početnější nežluterská.

Daniel Spratek

Literární hlídka

Nakladatelství „Poutníkova četba“vydalo spis význačného velšskéhokazatele Martyna Lloyd-Jonese(†1981) Co je evangelikální? Prezen-tace knihy proběhla na stejnojmennékonferenci, která se konala v lednu2011 v Brně.

Polské nakladatelství „Świat ksią-żki” vydalo počátkem roku 2011sbírku kázání Adama Pilcha, varšav-ského pastora, který zahynul v le-tecké katastrofě u Smolenskav dubnu loňského roku. Postila nesenázev Byłem przechodniem a obsa-

– 22 –

huje asi 90 kázání, které autor pro-slovil v průběhu let 1993-2010.

Frankfurtské nakladatelství „Lem-beck-Verlag“ vydalo studijní text DieTaufe im Leben der Kirchen – Bap-tism in the Life of the Churches. Pub-likace zachycuje rozpravy o křtu meziprotestantskými a pravoslavnými cír-kvemi v Evropě; vyšla v ediční řaděLeuenberských textů pod č. 12.

V nakladatelství Vyšehrad vydal do-cent ETF UK Martin Wernisch knihuPolitické myšlení evropské refor-mace, která přibližuje politické myš-lení v okruhu Martina Luthera,Huldrycha Zwingliho, Jeana Calvinaa monarchomachů (tj. odpůrců abso-lutismu). Monografie ukazuje, jak re-formace, jejíž prvotní zaměření bylosice duchovní, významně ovlivnilai politické myšlení a politickou praxizápadní civilizace.

Aktuality z KS

Celomisijní konference dele-gátů. Nejvyšší orgán KS se sešel dne30. dubna 2011. Hosty konferencebyli manželé Zbyszek a Nela Kłapoviz Polska, sestra Nela nejprve po-psala ve svém svědectví o předávánídědictví víry v její rodině, o „dědictvívíry“ z hlediska Písma následně ho-vořil její manžel. Delegáti vyslechlizprávy o činnosti jednotlivých slo-žek KS. Br. G. Kotajný prezentovalideový záměr výstavby domu pro se-niory v zahradě přiléhající k areáluKarmelu. Závěrečným slovem po-sloužil em. biskup S. Piętak, delegátyrovněž pozdravil náměstek biskupaJ. Waclawek.

Vydavatelská činnost. Byl vydándotisk zpěvníku Stany 2. Vedení KSzahrnulo do plánu vydavatelské čin-nosti na rok 2011 DVD s filmem o Je-žíšově kostele a knihu pastora M.Kluse o Ježíšově vztahu k Písmu.

Chata Lípa. Byly spuštěny novéstránky chaty: www.chatalipa.cz. Najaře proběhly opravy a úpravy inte-riéru i okolí chaty.

Internetová evangelizace. Ve-dení KS podpořilo mezidenominačníprojekt internetové evangelizace„Hledám Boha“ a „Proč Ježíš“.

TE Dzięgielów. Tegoroczny TydzieńEwangelizacyjny w Dzięgielowie od-będzie się w dniach 2-10 lipca 2011.Tematem tygodnia jest: „Mówcieprawdę”. Wykłady biblijne popro-wadzą wykładowcy Szkoły Biblijnejw Dziegielowie. Tegorocznym mówcąna spotkaniach ewangelizacyjnychjest ks. Leszek Czyż, który skupi sięna tematach związanych z DuchemŚwiętym. W wieczornych programachwystąpią n. p. „Kraków GospelChoir“, „Luter Park“, „The Future“ czy„Hagada“. Więcej informacji nawww.cme.org.pl.

XcamP. Letošní XcamP se usku-teční ve dnech 16. – 23. července2011 ve Smilovicích. Tématem se-tkání je: „Na straně vítězů“. Dopo-ledne bude přednášet StefanGustavsson ze Švédska, který po-vede i semináře z apologetiky. Jakoevangelista bude sloužit AlexanderBarkóci ze Slovenska. V rámci večer-ních programů vystoupí např. Timo-thy či Grupa CME. Více informací nawww.xcamp.cz.

– 23 –

Časopis „Idea” je určen pro vnitřní potřebu Křesťanského Společenství–Społeczności Chrześcijańskiej při SCEAV.

Redakce časopisu: Vedoucí redaktor: Štěpán Rucki.Redakční rada: Milan Pecka, Jan Rucki, Urszula Szymeczek,Daniel Spratek, Michal Klus, Zbyšek Kaleta, Lukáš Borski.

Kontaktní adresa: Idea c/o MUDr. Štěpán Rucki,CSc.,Oldřichovice 544, 739 61 Třinec 1, tel.: 558 348 011,

email: [email protected] také webová stránka: http://www.ks-sch.cz/idea

Najlepsze dla dzieci

Kochane dzieci, w poprzednim numerze Idei zadałam

Wam pytanie: Jak miał na imię wujek,któremu siostrzeniec uratował życie?Prawidłowo odpowiedziały dziecii nawet dorośli.

Chodziło o apostoła Pawła i możecieo tym przeczytać w Dziejach Apostol-skich 23: 12-22. Jest on autorem Listudo Rzymian, 1. i 2. Listu do Koryntian,Listu do Galacjan, do Efezjan, do Fili-pian, do Kolosan, dwóch listów do Te-saloniczan, dwóch listów doTymoteusza, do Tytusa i do Filemona.

Babcia i mama bardzo kochały PanaBoga, dlatego opowiadały synowi Tymo-teuszowi nadzwyczajne historie biblijneo stworzeniu, o wielkim potopie i olbrzy-miej arce zbudowanej przez Noego,o walce dzielnego Dawida z lwem czyolbrzymem, o Panu Jezusie, o Jegożyciu, śmierci i zmartwychwstaniu. Ty-moteusz nie mógł doczekać się mo-

mentu, kiedy dorośnie, nauczy się czy-tać i sam będzie studiować Biblię.

Pewnego razu do ich domu przyszligoście. Na młodym Tymoteuszu naj-większe wrażenie zrobił apostoł Paweł.On nie marudził, nie użalał się nad trud-nościami. Przeciwnie, był pełen radościi ciągle opowiadał o mocy i zwycięstwie,które daje Pan Jezus, gdy ktoś powierzaJemu swoje życie. W sercu młodegochłopca zrodziło się pragnienie, aby roz-począć podobną służbę. Pewnego razuPaweł zapytał go, czy byłby ochotny pra-cować dla Pana Jezusa, od razu okazałswoją gotowość. Jego mamusia bardzosię ucieszyła. To ona wprowadzała gow Słowo Boże, o czym wspomina apos-toł Paweł w 2. Liście do Tymoteusza3:14–15.

Spróbuj w Biblii znaleźć imię babcii mamusi Tymoteusza.

Kochane dzieci, za kilka dni rozpo-czyna się upragniony okres wakacji.Przeżyjcie ten czas jak najlepiej!

Urszula Szymeczek