Většina dějů na zemském povrchu se odehrává v určitém prostorovém kontextu a jeho sledování nám přináší mnoho užitečných informací. Nejinak je tomu i v botanice. Jaké je prostorové rozmístění druhů a jejich společenstev v krajině a které podmínky prostředí ho podmiňují? Lze ho předpovídat? A jak se mění v čase? Jaká je dynamika horských smrkových lesů v ČR? Jsou jejich narušení důsledkem lidské činnosti nebo mohou být i přirozeným jevem? Jaké je mikroklima roklí v pískovcových oblastech a jak ovlivňuje výskyt vzácných druhů? Jak požáry formovaly podobu našich lesů? Lze detekovat přítomnost jednotlivých druhů rostlin nebo dřevin pomocí leteckých nebo satelitních snímků? DPZ – dálkový průzkum Země je mapování a analýza jevů na Zemi z dálky, pomocí leteckých či družicových snímků. My DPZ využíváme např. pro studium šíření invazních druhů či pro analýzu historických změn krajiny. GIS – geografické informační systémy umožňují pracovat s prostorovými informacemi v geografickém souřadném systému. Je tudíž možné studovat vzájemné prostorové vztahy jevů a překrývat různé prostorové informace (vrstvy), v našem případě např. výskyt druhů a podmínky prostředí. Ke studiu využíváme moderní geoinformační technologie, které zahrnují geografické informační systémy (GIS), metody dálkového průzkumu země (DPZ) a globální navigační satelitní systémy (GNSS), známé spíše pod zkratkou GPS. V pochopení významu prostorových vztahů nám pomáhají počítačové modely populací nebo celých ekosystémů, ale nevyhýbáme se ani přímému měření podmínek prostředí, například mikroklimatu. Nahoře horská smrčina v NP Bavorský les, který se přirozeně obnovuje po narušení stromů lýkožroutem smrkovým. Foto J. Wild. Ve výřezu vlevo lesnická mapa zachycující část oblasti Bližší Lhoty na Šumavě z roku 1922. Státní oblastní archiv Český Krumlov Z digitálního modelu terénu lze odvodit celou řadu informací, např. v tomto případě sklon svahů (nejprudší svahy jsou zobrazeny červeně, plošiny modře). Tipnete si, která část ČR je zde zobrazena? Data ČÚZK Oddělení se výrazně podílelo na vývoji mikroklimatické autonomní jednotky TMS pro měření vzdušné a půdní teploty a půdní vlhkosti. Tisíce těchto jednotek již měří mikroklima v projektech v ČR i v zahraničí. Ladakh, SZ Indie, 4 500 m n. m. Foto J. Wild S využitím digitalizovaných historických lesnických map jsme vytvořili geodatabázi vývoje lesů v Českosaském Švýcarsku. Výsledky přeshraničního projektu řešeného ve spolupráci s TU Dresden shrnuje rozsáhlá česko-německá publikace. Velká narušení, jako je třeba napadení smrků lýkožroutem na Šumavě, jsou nejen mediálně vděčným tématem, ale poskytují nám i cenné informace o biologických procesech. Měřením prostorového uspořádání odumřelých dospělých smrků a jejich semenáčků se nám podařilo prokázat, že při spontánní obnově porostu po odumření stromového patra vzniká stejné prostorové uspořádání stromů jako před narušením. Zmlazení se totiž přednostně vyskytuje v blízkosti kmenů živých i odumřelých stromů. Poškozený les se tedy přirozeně navrací k původnímu stavu, a to bez potřeby asanačních i ochranářských zásahů. Studium historických lesnických map v prostředí GIS pak potvrdilo, že rozsáhlá narušení patří mezi přirozeně se vyskytující události utvářející horský smrkový les. Oddělení GIS a DPZ PŘÍKLADY OTÁZEK, KTERÉ NÁS ZAJÍMAJÍ JAK A KDE NA Ně HLEDÁME ODPOVěDI? Ulrike Seiler / Jan Wild (Hrsg.) Historische Waldentwicklung in der Sächsisch-Böhmischen Schweiz Historický vývoj lesa v Českosaském Švýcarsku Fernerkundung und angewandte Geoinformatik Band 10 Institut für Photogrammetrie und Fernerkundung Professur Fernerkundung