Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Akademie staré hudby Teorie a provozovací praxe staré hudby Anna Doležalová Latinské árie Josefa Antonína Gureckého Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Jana Spáčilová, Ph.D. 2011
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Akademie staré hudby
Teorie a provozovací praxe staré hudby
Anna Doležalová
Latinské árie Josefa Antonína Gureckého
Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Jana Spáčilová, Ph.D.
2011
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala
samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
……………………………………………..
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí práce Mgr. Janě Spáčilové, Ph.D.
za odborné vedení, velmi cenné rady, připomínky, trpělivost a vstřícnost při zpracování
daného tématu bakalářské diplomové práce. Také bych chtěla poděkovat Mgr. Janě
Šenkeříkové za jazykovou korekturu.
4
Obsah
Úvod.................................................................................................................................. 5 1. Josef Antonín Gurecký ................................................................................................. 6
1.1. Stav bádání............................................................................................................. 6 1.2. Život J. A. Gureckého od nástupu do olomoucké katedrály................................ 12
1.2.1. Soupis dochovaných děl ............................................................................... 16 2. Filia Sion..................................................................................................................... 18
3.1. Aria de Beata ....................................................................................................... 25 3.2. Ariae due.............................................................................................................. 28
3.2.1. De Confessore............................................................................................... 28 3.2.2. De omni Sancto aut de B. V. M.................................................................... 31
4. Ediční zpráva .............................................................................................................. 35 Závěr ............................................................................................................................... 45 Resumé............................................................................................................................ 47 Summary......................................................................................................................... 47 Seznam použité literatury a pramenů.............................................................................. 48 Seznam příloh ................................................................................................................. 51 Příloha............................................................................................................................. 52
5
Úvod
Ve své bakalářské diplomové práci se budu zabývat skladatelem Josefem
Antonínem Gureckým (1. 3. 1709 – 27. 3. 1769) a jeho latinskými áriemi. O osobnost
tohoto skladatele jsem se zajímala již v předchozím ročníku, kdy jsem zpracovávala
stav bádání o Josefu Antonínu Gureckém a jeho starším bratru Václavu Matyáši
Gureckém. O Josefu Gureckém je doposud dostupných velmi málo informací a patří
k méně známým skladatelům.
Hlavním cílem této práce bude představit pokud možno nejúplnější ucelený stav
bádání o životě a díle Josefa Gureckého z dostupné literatury a pramenů, a především
spartace tří dochovaných latinských árií. Aria de Beata byla sice již spartovaná, ale
pouze ručně, a proto ji také přepíši do elektronické podoby spolu s ostatními dvěma
áriemi. Doufám, že díky tomu přispěji k uvedení těchto árií do praxe a četnějšímu
provozování.
V první části bakalářské diplomové práce se budu věnovat kromě stavu bádání
životu Josefa Antonína Gureckého od nástupu do olomoucké katedrály až do jeho smrti.
Toto období je pro vznik skladeb nejdůležitější, předtím skládal pouze hudbu
instrumentální. Také zde uvedu soupis všech dochovaných děl. V následující části se
zaměřím na dochované latinské árie. Kromě tří výše zmíněných árií se dochovalo ještě
tištěné libreto ke Gureckého alegorické opeře Filia Sion. Mým cílem bude uvést
informace o těchto skladbách a zjistit, zda tato díla obsahují stejný text, nebo zda spolu
nějakým způsobem souvisí. V poslední části se budu zabývat rozborem tří latinských
árií, jejich formou, instrumentací, vokální a textovou složkou. Ve spartaci budu
vycházet převážně z dnešních pravidel psaní not, aby skladby byly bližší dnešním
interpretům. Součástí této práce bude také ediční zpráva. V ní uvedu všechny notové
úpravy do přehledné tabulky.
6
1. Josef Antonín Gurecký
1.1. Stav bádání
Josef Antonín Gurecký, mladší bratr známějšího skladatele a kapelníka Václava
Matyáše Gureckého, byl skladatelem přelomu vrcholného baroka a raného klasicismu.
O tomto skladateli nacházíme dnes velmi málo informací. Snad nejstarší zmínku o
tomto hudebníkovi můžeme nalézt v Marpurgově díle Historisch – kritische Beyträge
z roku 17571. Dalším zdrojem informací, na který odkazuje mnoho pramenů, je slovník
Allgemeine historisches Künstler – Lexikon für Böhmen Johanna Gottfrieda Dlabacze,2
avšak podle sdělení Lady Leníčkové se v knize J. G. Dlabacze žádná zmínka o Josefu
Gureckém nevyskytuje.
Robert Eitner3 ve svém slovníku uvádí pod heslem „Kuretsgky“ informaci, že
roku 1756 byl Gurecký kapelníkem Dómu v Olomouci, s odkazem na Friedricha
Wilhelma Marpurga. I když zde není uvedené křestní jméno, podle zmíněného roku
působení v katedrále je patrné, že se jedná o Josefa Gureckého.
V Pazdírkově hudebním slovníku naučném je o tomto skladateli pod heslem
„Gurecký, Josef“4 pouze malá zmínka. Je zde uvedený jako skladatel a houslista
působící ve službách Jakuba Arnošta z Liechtensteina. Autor zde odkazuje na knihu
Marpurga. Působení v Liechtensteinových službách je zde uvedeno na základě
nejmenovaného pramene uloženého v arcibiskupském archívu v Kroměříži,
s odkazem na sdělení dr. Bohumíra Štědroně.
Do časopisu ŘÁD, revue pro kulturu a život přispěl Karel Kyas svou studií
Druhá hanácká opera5. Autor zde popisuje hanáckou operu P. Alana Plumlovského
v rámci oslav šestistého výročí příchodu premonstrátů na Hradisko v roce 11506. Při
této příležitosti také uvádí objednávku opata Václavíka u Františka Gureckého na
1 Anonymus: Verzeichniß verschiedener Organisten in Ollmütz, Brünn, Wien und Prag, Anno 1756. in: Marpurg, Friedrich Wilhelm: Historisch-Kritische Beyträge, Bd. 3, St. 1 (1757), s. 67: „in Ollmütz [...] N. Kuretsgky, am Dom Capellmeister“ 2 Dlabacz, Gottfried Johann: Allgemeine historisches Künstler – Lexikon für Böhmen. Praha, 1815 3 Eitner, Robert, „Kuretsgky“ in: Biographisch – Bibliographisches Quellen Lexikonder Musiker und Musikgelehrten. Breitkopf und Haertel, Leipzig, 1901, svazek 5., s. 480 4 Štedroň, Bohumír, „Gurecký, Josef“ in: Černušák, Gracian – Helfert, Vladimír (red.), Pazdírkův hudební slovník naučný. Nákladem Ol. Pazdírka, Brno, 1937, svazek prvý, s. 348 5 Kyas, Karel, „Druhá hanácká opera“ in: Lazecký, František (red.), ŘÁD, revue pro kulturu a život. Ročník devátý, nakladatelství Vyšehrad, Praha, 1943, s. 373-375 6 Höger, Tomáš Rastislav, Premonstráti ve střední Evropě [online], [cit. 2011-20-03]. Dostupné z: http://www.diecezehk.cz/aktuality/zpravy/1613-bronislav-ignac-kramar-znovuzvolen-zelivskym-opatem.html?pageEventsArchive=225
7
slavnostní mši a operu. Protože opera Filia Sion uvedená k tomuto výročí je doloženou
operou Josefa Gureckého, jde tu nejspíše o záměnu jmen. Ve studii je popisováno dění
oslav uvedeného výročí, přípravy, zkoušky a provedení Gureckého opery.
Československý hudební slovník osob a institucí7 uvádí pod heslem „Gurecký“
tři hudebníky toho jména: Františka, Josefa a Václava Matyáše. Je zajímavé, že se zde
opět zmiňuje jméno František Gurecký, jenž byl podle uvedených informací skladatel a
ředitel kůru v Olomouci za kardinála Julia Troyera (1745-1758), nástupce Jakuba
Arnošta z Liechtensteina. V období Troyerova působení však z dostupných pramenů
víme, že jako kapelník zde působil Josef Gurecký. Na tento post nastoupil roku 1743 a
zůstal tu až do své smrti roku 1769. Dále je zde uvedeno, že v roce 1751 byla provedena
jeho slavnostní mše a 28. 8. 1751 byla na objednávku opata Pavla Ferdinanda Václavíka
na Hradišti u Olomouce uvedena slavnostní opera k oslavě 600letého trvání tamního
premonstrátského řádu. Ovšem podle historických dokladů byla v tomto roce na tuto
počest uvedená alegorická opera „Filia Sion“ Josefa Gureckého. Zřejmě jde tedy o
záměnu s Josefem Gureckým. O Josefu Gureckém je zde pouze uvedeno ve shodě
s Pazdírkovým slovníkem, že byl skladatel a houslista u biskupa Jakuba Arnošta
z Liechtensteina (1739-1745). Na konci autor odkazuje na knihu Vladimíra Helferta
„Hudební barok“ (v této knize však Helfert podává informace pouze o jeho bratru
Václavu Gureckém) a dále např. na „Kvasický inventář“ z roku 1757 od Theodory
Strakové.
Časopis Moravského musea, Acta Musei Moraviae obohatila Theodora Straková
o studii nazvanou K hudební minulosti Dubu u Olomouce8. Popisuje zde chrámovou
hudbu druhé poloviny 18. století a především dochovanou sbírku hudebnin. Ve sbírce
jsou uvedeny informace o majitelích, pořizovatelích, data opisů, jména kopistů,
případně též instrumentalistů. Sbírka přináší i bohaté záznamy o provozování skladeb.
Uvádí dvě významné osobnosti: kaplana J. Kopse a kantora Pavla Petra Bendy.
Především díky Bendovi a jeho stykům s Olomoucí se sbírka podstatně rozrostla. Z jeho
dob se dochoval opis jedné z árií Josefa Gureckého neznámým kopistou z roku 1754.
Celkem se zde dochovaly dvě skladby.
7 Štědroň, Bohumír, „Gurecký“ in: Černušák, Gracian – Štědroň, Bohumír – Nováček, Zdenko (red.), Československý hudební slovník osob a institucí. Státní hudební vydavatelství, Praha, 1963, svazek prvý, s. 380 8 Straková, Theodora, „K hudební minulosti Dubu u Olomouce“ in: Časopis Moravského musea, Acta musei Moraviae. Brno, 1968/69, 53/54, s. 5-26
8
Stručnou informaci o díle J. Gureckého nalezneme v Průvodci po archivních
fondech Ústavu dějin hudby Moravského musea v Brně.9 Zde je Gureckého jméno
uvedeno ve dvou sbírkách, a to ve sbírce č. 8 z kláštera augustiniánů v Brně, která byla
získána roku 1951. Druhou sbírkou, kde se nachází Gureckého skladby, je sbírka
č. 35 Dub nad Moravou získaná roku 1947 z kůru proboštského kostela Očišťování
P. Marie. Koncem 18. století sbírka obsahovala 1600 děl. Tyto opisy pořídil kaplan
Joannes Kops. Přidal je k opisům z majetku Pavla Petra Bendy, který zde působil jako
kantor. Obě sbírky většinou obsahovaly rukopisné materiály v hlasech. V první sbírce
se nachází pět německých duchovních písní a ve sbírce z Dubu nad Moravou tři latinské
duchovní árie.
Asi nejvíce se osobností Josefa Gureckého zabýval Jiří Sehnal. Ve studii
Počátky opery na Moravě (ze sborníku O divadle na Moravě, 1974)10 uvádí alegorickou
operu „Filia Sion (opere congesta melodiaco)“ Josefa Gureckého. Kvůli tomu, že se toto
dílo nedochovalo, se stále polemizuje, zda jej lze považovat za operu srovnatelnou např.
s operou Antioco nebo Griselda jeho bratra Václava M. Gureckého. Dochované je
pouze tištěné latinské libreto uložené ve vědecké knihovně v Olomouci.
Jako schopný kapelník je uveden J. Gurecký v knize Rudolfa Zubera Osudy
moravské církve v 18. století.11
Jednou z nejdůležitějších publikací týkající se pojednávaného skladatele je
Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století12 od Jiřího Sehnala z roku 1988. Zde se
autor zabývá hudebním děním v olomoucké katedrále z historického hlediska, popisuje
postavení hudebníků ve struktuře kapituly, skladby těchto hudebníků nebo instrumentář
katedrály. Představuje jednotlivé kapelníky, zmiňuje se o diskantistech, jejich postavení,
počtu, platu a životním stylu. U Josefa Antonína Gureckého zmiňuje jeho
pravděpodobná studia u piaristů v Kroměříži, působení ve službách kardinála
Schrattenbacha i jeho nástupce Jakuba Arnošta z Liechtensteina. Josef Gurecký
pravděpodobně navštívil několik dvorů v cizině. Nějaký čas strávil na dvoře Rudolfa
Erwina Schönborna ve Wiesentheidu, kde se dochovala řada jeho děl. Některé skladby
se dochovaly také v Drážďanech. Podle toho se usuzuje, že zde také nějaký čas pobýval.
9 Straková, Theodora – Sehnal, Jiří – Přibáňová, Svatava: Průvodce po archivních fondech Ústavu dějin hudby Moravského musea v Brně, Brno, 1971 10 Sehnal, Jiří, „Počátky opery na Moravě“ in: Petrů, Eduard (ed.), O divadle na Moravě. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1974, s. 55-77 11 Zuber, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století (1695-1777). Česká katolická Charita v Ústředním církevním nakladatelství, Praha, 1987, s. 257 12 Sehnal, Jiří: Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století. Moravské muzeum v Brně, 1988
9
Druhou polovinu života strávil jako kapelník v olomoucké katedrále. Zde působil až do
své smrti.
Knihu Hudba v českých dějinách z roku 1989 obohatil Jiří Sehnal o kapitolu
Pobělohorská doba.13 V části věnované duchovním řádům se zabývá také piaristickým
řádem. Tento řád vznikl v 2. polovině 17. století. Piaristé patřili k nejhorlivějším
pěstitelům hudby v 17. a 18. století. Oproti jezuitům netoužili získávat mocenské pozice
ve veřejném životě. Působili spíše v menších městech. Žáci často pocházeli z chudších
sociálních vrstev. Je známo, že jejich školou prošli také bratři Gurečtí. U Václava je to
historicky doloženo, avšak u Josefa se o tom pouze spekuluje. V části o instrumentální
hudbě autor uvádí vynikání J. A. Gureckého v této oblasti tvorby. Z 30. let 18. století se
nám dochovaly ve Wiesentheidu a v Drážďanech violoncellové a houslové koncerty,
dále pak Sonáta pro housle a basso continuo. V části „Stupeň dochovanosti tvorby
domácích autorů“ uvádí autor velký nepoměr v počtu dochovaných děl a skutečným
významem jednotlivých tvůrců. J. A. Gureckého zařadil do skupiny skladatelů, jejichž
dílo se dochovalo ve výběru, který lze považovat většinou za reprezentativní.14
V knize Dějiny hudby na Moravě Jiří Sehnal15 zmiňuje skladatele v souvislosti
s působením ve službě kardinála Schrattenbacha. Opět ve stručnosti popisuje jeho život
a dílo. Významná je zmínka, že jeho alegorická opera „Filia Sion“ zazněla, kromě
slavnosti šestistého výročí příchodu premonstrátů na Hradisko v roce 1751, k níž byla
zkomponována, také v roce 1770 / 71? na počest 30. výročí zvolení Pavla Ferdinanda
Václavíka opatem (viz. dále). Dále, že hudební nástroje byly pořizovány za biskupovy
náklady a hudebniny bývaly osobním majetkem kapelníka nebo jiných hudebníků.
Někteří uchazeči o kapelnické místo uváděli, že mají dostatečné množství potřebných
hudebnin. Josef Antonín Gurecký se při ucházení o toto místo také odvolával na
zděděné hudebniny po svém zesnulém bratru Václavu Matyáši Gureckém.
Jiří Sehnal je také autorem hesla „Gurecký, Josef Antonín“ ve starším
vydání anglického slovníku The New GROVE Dictionary of Music and Musicians.16
Můžeme zde naleznout krátký životopis J. Gureckého. Sehnal odkazuje na již výše
zmíněnou knihu „Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století“, dále na knihu
13 Sehnal, Jiří, „Pobělohorská doba“ in: Kolektiv autorů: Hudba v českých dějinách – od středověku do nové doby. Editio Supraphon, Praha, 1989, s. 145-209 14 Sehnal, Jiří, „Pobělohorská doba“ in: Kolektiv autorů: Hudba v českých dějinách – od středověku do nové doby. Editio Supraphon, Praha, 1989, s. 208 15 Sehnal, Jiří – Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě. Muzejní vlastivědná společnost v Brně, 2001 16 Sehnal, Jiří, „Gurecký, Josef Antonín“ in: Sadie, Stanley (ed.), The New GROVE Dictionary of Music and Musicians. Macmillan Publishers limited, London, 1980, svazek 7., s. 850
10
F. Zobeleye „Die Musikalien der Grafen von Schönborn – Wiesentheid“, 1967. Ve
srovnání s novějším vydáním slovníku The New GROVE Dictionary of Music and
Musicians 17 z roku 2001 se text téměř neliší. Sehnal v novějším vydání uvádí navíc
pouze přehledný seznam dochovaných děl se zkratkami míst jejich uložení.
Je zajímavé, že o Josefu Gureckém nenacházíme žádné informace v německém
hudebním slovníku Die Musik in Geschichte und Gegenwart.
Josef Gurecký je dále stručně zmíněn v bakalářské práci studentky pedagogické
fakulty Masarykovy Univerzity Marie Řezníčkové18. Kromě informací, které jsme se
mohli dozvědět z výše uvedených pramenů, je zajímavé, že dílo „Filia Sion“ zde
nepřesně označuje za oratorium. Uvádí, že ke ztrátě tohoto díla došlo pravděpodobně
při likvidaci kláštera za Josefa II.
O stručný životopis J. Gureckého obohatil Sehnal také českou divadelní
encyklopedii Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století – Osobnosti a díla.19
Autor zde zmiňuje pozdější provedení opery Filia Sion v roce 1770 uvedené
k 50. výročí řádových slibů opata P. F. Václavíka. Dochází však k rozporu v
uvedených důvodech provedení ve srovnání s knihou J. Sehnala Dějiny hudby na
Moravě, kde podle autora opera zazněla v roce 1770 / 71? na počest 30. výročí zvolení
Pavla Ferdinanda Václavíka opatem.
Heslo „Gurecký, Josef“ je uvedeno i v online verzi Českého hudebního slovníku
osob a institucí.20 Autorka popisuje skladatelův život, více se zaměřuje na jeho tvorbu.
Na závěr odkazuje na výše uvedenou literaturu.
Ve fondu Arcibiskupství Olomouc je uložen rukopis Gureckého žádosti o
místo21 v olomoucké katedrále. V této žádosti velmi zdvořile žádá o uvolněné místo
kapelníka po zemřelém bratru Václavu Matyáši. Odvolává se na své působení na dvoře
zesnulého kardinála Schrattenbacha a jeho nástupce. Píše, že skládá různé kompozice
17 Sehnal, Jiří, „Gurecký, Josef Antonín“ in: Sadie, Stanley (ed.), The New GROVE Dictionary of Music and Musicians. Oxford University Press, 2001, svazek 10., s. 591 18 Řezníčková, Marie: Hudební dění v Olomouci v 17. a 18. století. Bakalářská práce, Brno, 2006, s. 31-33 19 Sehnal, Jiří, „Josef Gurecký“ in: Jakubcová, Alena (red.) Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století – Osobnosti a díla. Divadelní ústav – Academia, Praha, 2007, s. 215 20 Kolofíková, Klára. Gurecký, Josef Antonín [online] 2010 [cit. 16. února 2011]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=1003855 21 Žádost J. Gureckého o místo kapelníka olomoucké katedrály, fond Arcibiskupství Olomouc, E IV A/45, kart. 179, fol. 32. Čerpáno z: Spáčilová, Jana: Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha. Příspěvek k libretistce barokní opery a oratoria. Disertační práce, Brno, 2006, s. 198
11
pro rozličné nástroje a zpěv, nebo také sbory a že často hudebně spolupracoval se svým
bratrem.
Velmi přínosná je online databáze hudebních rukopisů vzniklých po roce 1600
RISM22. Nachází se zde popis šesti děl Josefa Gureckého. Tento popis zahrnuje incipit
skladby, popis pramene, název sbírky, ze které skladba pochází, nástrojové obsazení a
další údaje. V této databázi jsou uvedeny tři latinské árie, houslová sonáta D dur,
Koncert pro housle D dur a Offertorium C dur - Exsultemus Domino regi summo.
22 RISM Série A II: Hudební rukopisy po 1600. [online], [cit. 2011-05-03]. Dostupné z: http://opac.rism.info/index.php?id=6&L=0&tx_bsbsearch_pi1[query][0]=josef+gureck%C3%BD
12
1.2. Život J. A. Gureckého od nástupu do olomoucké katedrály
V této kapitole se zabývám životem J. Gureckého od nástupu na post kapelníka
v olomoucké katedrále, a to proto, že jsou mým tématem duchovní árie. Předtím skládal
patrně pouze instrumentální hudbu.
Josef Antonín Gurecký, narozený 1. března 1709 v Přerově, požádal o post
kapelníka olomoucké katedrály po smrti svého bratra Václava Matyáše Gureckého, jenž
zemřel 25. června 1743 v Olomouci. O toto místo se ucházeli také Joseph Raymund
Keller (1705? – 6. 4. 1774), ředitel kůru u sv. Mořice v Olomouci a Antonius Lauer,
ředitel kůru v Šumperku. Josef Gurecký se naučil řídit chrámovou hudbu od svého
bratra Václava již někdy před rokem 1740. Také po něm zdědil hudebniny, s nimiž se o
post kapelníka ucházel. Bylo zvykem, že hudební nástroje pořizoval biskup za své
náklady, avšak hudebniny si přinesl každý kapelník své. To jsou možné důvody, díky
kterým byl J. Gurecký jmenován 2. srpna 1743 kapelníkem olomoucké katedrály.23
Chrám sv. Václava v Olomouci se stal biskupským dómem a sídlem kapituly
v roce 1131. Do té doby jím byl chrám sv. Petra na Předhradí.24 Hudba v katedrále byla
zastoupena již ve druhé polovině 12. století chrámovým sborovým zpěvem, který zde
zavedl dómský děkan Balduin.25 Dómský sbor řízený kantorem byl tvořen vikáři a žáky
katedrální školy. Označení „kantor“ bylo nahrazeno počátkem 60. let 17. století názvem
„regenschori“ (ředitel kůru). Od roku 1693 se začalo používat označení „kapelník“
(Kapellmeister, magister capelle).26
Protože řediteli kůru byli většinou jmenováni kněží, jež dostávali mzdu za
duchovní funkci, nemusela být řešena výše jejich platu na postu ředitele kůru.
Kapelníky však byli především laičtí hudebníci, kteří byli na svém zaměstnavateli
poměrně nezávislí. Až koncem 17. století bylo kapelnické místo finančně zajištěno
fundací biskupů Karla Liechtensteina – Castelcorna a Karla Lotrinského. První, kdo
23 Sehnal, Jiří, „Josef Gurecký“ in: Jakubcová, Alena (red)., Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století – osobnosti a díla. Divadelní ústav – Academia, Praha, 2007, s. 215 24 Fukač, Jiří, „Olomouc“ in: Macek, Petr: Slovník české hudební kultury. Editio Supraphon, Praha, 1997, s. 643 25 Balduin – dómský děkan, nastoupil na svůj post v roce 1195. Byl italského původu, proslavil se svou skladatelskou činností. Za své náklady nakoupil pro potřeby dómu antifonáře. Působil zde až do své smrti 13. ledna 1203. 26 Musil, Jiří V.: Dóm sv. Václava – Metropolitní katedrála v Olomouci. Musilových olomoucká informační služba, Olomouc, 1992, s. 17-18
13
získal tuto fundaci, byl Thomas Anton Albertini, který nastoupil do funkce kapelníka
roku 1693.
Funkce kapelníka byla shrnuta v kapitulním statutu, potvrzeným biskupem
Hamiltonem, vydaným 12. října 1772. Podle ní bylo povinností kapelníka nacvičovat a
řídit figurální hudbu, obstarávat dobré skladby pro zpěv a nástroje a výchova
diskantistů. Měl jít dobrým příkladem hudebníkům ve zbožnosti, píli a dobrých
mravech. Musel ovládat zpěv, hudební teorii a rozumět chorálu, kterému diskantisty
vyučoval. Účastnil se také přijímacích řízení na místo varhaníka, choralisty nebo
diskantisty, kde navrhoval jejich přijetí. Byl zodpovědný za úroveň hudby v katedrále a
za stav hudebních nástrojů na kůru.
Kapelník byl v té době nejlépe placeným hudebníkem. V roce 1657, kdy máme
první doloženou výši platu, činila jeho mzda ročně 46 zlatých + 8 zlatých za roráty.
Výše platu se vyšplhala nejvýše až na 360 zlatých ročně celkem, i s roráty. V posledním
vedeném údaji v roce 1790 mzda činila 300 zlatých ročně bez válečné daně. K tomu
ještě dostávali naturálie. Dochovaných je pouze několik zmínek o těchto deputátech.
V roce 1713 kapelník dostával navíc 16 sudů piva, v roce 1771 obdržel 8 měřic žita,
2 měřice pšenice a 2 měřice hrachu a v roce 1786 to byly 2 měřice a dvě osminky
pšenice, 9 měřic a dvě osminky žita, 2 měřice a šest osminek hrachu a 20 sáhů tvrdého
palivového dřeva. Kapelníci si přivydělávali také soukromými hodinami zpěvu a hry na
klávesové nástroje.27
Kapelník byl představený všech hudebníků, kteří přicházeli na kůr. Autoritu si
musel každý kapelník získat sám svým hudebním uměním a osobním vystupováním.
Gurecký pravidelně navštěvoval Kroměříž, kde byla biskupská rezidence.
V roce 1743 zde 18. listopadu uzavřel manželství s Barborou Freytlovou. Dále o tom
svědčí jednak křestní záznam jeho jediné dcery Marie Anny28 ze dne 29. září 1744
z kostela Panny Marie, jednak fakt, že zde byl 24. září 1759 svědkem na svatbě
biskupskému revizorovi Antonínu Cziglerovi.
27 Sehnal, Jiří: Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století. Moravské muzeum v Brně, 1988, s. 31-34 28 Marie Anna se 27. července 1772 provdala za komorníka preláta augustiniánského kláštera Všech svatých v Olomouci.
14
Gurečtí bydleli v Olomouci, v rezidenci kanovníka hraběte Rudolfa
Schrattenbacha, i se svými diskantisty až do května 1746.29 Poté Gurecký zažádal
dvakrát (podruhé 25. září 1748) bezúspěšně o byt v prázdném kapitulním domě
u Kamrlička (o tento byt již žádal i jeho bratr Václav, setkal se však také s odmítnutím).
Proto si v roce 1748 koupil vlastní dům bez šenkovního práva ve druhé městské čtvrti
s popisným číslem 354. Tím získal měšťanské právo. Avšak díky této koupi se zadlužil.
Ve stejném roce proto zažádal o zvýšení stravného pro diskantisty a příspěvku na
struny, které bylo pouze 3 zlaté ročně. Kapitula mu však vyšla vstříc až v roce 1751,
kdy tento příspěvek zvýšila na 6 zlatých ročně na struny.30 V roce 1760 se počet
diskantistů v katedrále zvýšil až na šest. Dne 2. května 1760 věnoval biskup Leopold
Egk z Hungersbachu 6000 zlatých. Chtěl, aby z ročního úroku 300 zlatých byli
vydržováni další tři chlapci. Motivem byla snaha pomoct chudším hudebně nadaným
chlapcům a zvýšení úrovně hudby v katedrále.31 Gurecký si však stěžoval, že díky
zvýšení počtu diskantistů a tím i hodin hudební výuky, mu nezbude čas na poskytování
soukromých lekcí, díky kterým měl další přísun peněz.32 Také žádal o byt v domě
čestných vikářů nebo v jiném činžovním domě, protože ve svém neměl pro tolik
diskantistů místo. Z důvodu slezských válek vstoupila Egkova fundace v platnost až
později. Gurecký 17. září 1765 opět zažádal o zvýšení příjmu na diskantisty, protože
uvedená fundace nestačila. Kapitula mu přidala 10 zlatých ročně na každého chlapce.
Nakonec rozhodla, že z Egkovy fundace bude vydržován pouze jeden altista, na kterého
bude placeno 100 zlatých ročně a zbytek půjde ke kapitálu katedrály. Sehnal se
domnívá, že se finanční situace musela pravděpodobně velmi zhoršit, protože choralisté
začali projevovat velkou nespokojenost. Ke Gureckému se chovali arogantně a přestali
dodržovat své povinnosti. Roku 1766 musela kapitula choralisty napomenout, aby se
opět chovali zodpovědně a konali své povinnosti. Toho, kdo toto napomenutí ignoroval,
bez milosti propustili.
Kapelník odpovídal za všechny hudební nástroje v katedrále. Když Gurecký
nastoupil na místo kapelníka, byly na kůru pouze dvoje housle, dvě violy a violon.
29 Každý kapelník se musel postarat o diskantisty. Dbal na důkladnou výuku zpěvu, hudby, dobrých mravů, na vhodnou stravu a ubytování. Často měl kvůli nim velký problém sehnat byt, protože bývali nadměrně hluční a žádný měšťan je nechtěl mít ve svém domě. 30 Sehnal, Jiří: Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století. Moravské muzeum v Brně, 1988, s. 43-44 31 Tamtéž, s. 73-74 32 Tamtéž, s. 33
15
Postupně tento instrumentář vzrostl na šest houslí, dvě violy, violoncello a violon.
Dochovaný seznam hudebních nástrojů je však až z roků 1773 a 1816.33
V roce 1751 oslavovali premonstráti šestisté výročí svého příchodu na Hradisko.
Pro tuto příležitost zkomponoval Josef Gurecký alegorickou operu Filia Sion na text
premonstráta P. Adama Rubnera hradištského34. Poprvé bylo toto dílo uvedeno před
publikem na generální zkoušce 26. srpna 1751.35 Dochované je dnes však pouze
latinské libreto tištěné v Opavě36. Toto dílo zaznělo údajně také v roce 1770 na počest
třicátého výročí zvolení Pavla Ferdinanda Václavíka opatem37 (viz. dále).
Za působení Josefa Gureckého docházelo ke změně stylu a stavu hudby
v katedrále. Gurecký s obtížemi prosazoval nové pojetí tempa proti „zastaralému“, také
nové pojetí hudebního výrazu a nový způsob provádění ozdob. Gurecký se potýkal
s odporem starších hudebníků v přizpůsobování se novým hudebním zvyklostem.38
Činnost v katedrále ovlivnily slezské války a zákaz používání trompet a
tympánů v chrámové hudbě, který díla ochuzoval o vnější lesk. Reskript uvádějící tento
zákaz vydala Marie Terezie 26. ledna 1754. Do Brna přišel 1. února 1754. Zakazoval
hru na trompety a tympány ve Vídni a v celé říši při mších a procesích. Tento zákaz
vzešel z popudu a na radu papeže Benedikta XIV. Papež již v roce 1749 vydal
encykliku Annus qui, která povolovala v kostelích hrát pouze na varhany, čtyřstrunné
smyčcové nástroje a hoboj. Přísně zakazovala trompety, tympány, lesní rohy, flétny a
loutny. Trompety a tympány chtěl papež odstranit z kostelů, protože je považoval za
čistě vojenské nástroje. Protože tato encyklika nebyla dodržována, požádal papež Marii
Terezii o vydání zmíněného reskriptu. Po jeho vydání se zvedla vlna protestů. I přes
pokuty, které Marie Terezie za porušení nařízení vydala, hudebníci tento reskript
obcházeli. Nakonec 13. července. 1767 byl vydán nový reskript, jemuž dalo záminku
uzdravení Marie Terezie z těžké nemoci. Starý reskript se tím však úplně nezrušil, jen
jej zmírnil. Díky těmto událostem došlo k úpadku trompet v klarinovém rejstříku.39
33 Tamtéž, s. 89-90 34 Kyas, Karel, „Druhá hanácká opera“ in: ŘÁD revue pro kulturu a život, nakladatelství Vyšehrad, Praha, 1943, s. 373 35 Sehnal, Jiří, „Josef Gurecký“ in: Jakubcová, Alena (red)., Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století – osobnosti a díla. Divadelní ústav – Academia, Praha, 2007, s. 215 36 Kyas, Karel, „Druhá hanácká opera“ in: ŘÁD revue pro kulturu a život, nakladatelství Vyšehrad, Praha, 1943, s. 373 37 Sehnal, Jiří – Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě. Muzejní vlastivědná společnost v Brně, 2001, s. 62 38 Tamtéž, s. 56 39 Sehnal, Jiří, „Trubači a hra na přirozenou trompetu na Moravě v 17. a 18. století“ in: Časopis Moravského muzea v Brně. Vědy společenské, Brno, 1988, s. 196-199
16
Docházelo také k úplnému vyřazování těchto nástrojů z dvorního archivu. O ochuzení
této hudby svědčí i výrok Leopolda Mozarta, který při návštěvě Olomouce v listopadu
1767 prohlásil, že hudba v dómu je velmi chudá a nevýrazná: „Die Musik in Dom ist
schwach, ja sehr schwach“40. Je však nutné si uvědomit, že Mozart porovnával tuto
hudbu s hudbou salcburského dómu, kde byli zvyklí na velmi vysokou úroveň
chrámové hudby.
Josef Gurecký zemřel 27. března 1769 v Olomouci ve věku 60 let. Ještě před
svou smrtí dne 24. března 1769 požádal v dopise kapitulu, aby se po jeho smrti
postarala o manželku Barboru a dceru Marii Annu. Svoji žádost odůvodnil dlouhodobou
věrnou službou katedrále a také tím, že při obléhání Olomouce za první pruské války se
postaral o diskantisty. Což pro něj obnášelo vysoké finanční výdaje.41
Po smrti Josefa Gureckého byl na místo kapelníka olomoucké katedrály přijat
Anton Neumann (1725? – 1776). Jmenován do funkce byl dne 1. července 1769.42
1.2.1. Soupis dochovaných d ěl
Součástí Sehnalovy knihy Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století
(str. 128-132) je také tematický katalog skladeb Josefa Gureckého. Podle něj je autorem
těchto děl:
1) Violoncellový koncert G dur (Allegro-Adagio-Vivace), 1735, Wiesentheid
(sign. 574)
2) Violoncellový koncert D dur (Allegro-Adagio-Vivace), 1735, Wiesentheid
(sign. 575)
3) Violoncellový koncert (Allegro moderato-Largo-Presto), 1738, Wiesentheid
(sign. 573)
4) Violoncellový koncert (Allegro-Largo-Allegro), 1738, Wiesentheid (sign. 572)
5) Violoncellový koncert (Allegro-Adagio-Presto), 1739, Wiesentheid (sign. 572)
6) Violoncellový koncert D dur (Tempo di giusto-Largo-Presto assai), 1740,
Wiesentheid (sign. 576)
40 Sehnal, Jiří – Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě. Muzejní vlastivědná společnost v Brně, 2001, s. 56 41 Sehnal, Jiří: Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století. Moravské muzeum v Brně, 1988, s. 44-45 42 Tamtéž, s. 47
17
7) Violoncellový koncert (Allegro moderato-Adagio-Presto), 1740, Wiesentheid
(sign. 578)
8) Sinfonia F dur (Allegro moderato-Largo-Allegro), 1740, Wiesentheid (sign. 579)
9) Sonata pro housle a basso continuo (Adagio-Allegro-Cantabile-Vivace),
2. 8. 1736, Drážďany (sign. Mus. 2739-R-1 Nr. 454)
10) Houslový koncert (Allegro moderato-Grave-Vivace), před r. 1743, Drážďany
(sign. Mus. 2739-0-1 Nr. 453)
11) Německé duchovní písně, Brno
Aria de Adventu, 1750
- Last uns lieben (sign. A 18. 859)
- O Maria mir erlaube (sign. A 18. 857)
- Freyd Euch Ihr Völcker (sign. A 18. 858)
- Ihr Christen lebt getröst (sign. A 18. 860)
Aria Sey gegrüsst Maria reine, 1750 (sign. A 18. 856)
12) Latinské árie, Dub nad Moravou (uloženo v Oddělení dějin hudby Moravského
zemského muzea v Brně)
Aria de Beata, 11. 6. 1754 (sign. A 14. 556)
Ariae due, 1756 (sign. A 14. 557)
- De Confessore
- De omni Sancto aut de B. V. M.
13) Alegorická opera Filia Sion, 1751, dochováno pouze latinské tištěné libreto ve
Vědecké knihovně v Olomouci
RISM43 zaznamenává navíc:
Offertorium C dur - Exsultemus Domino regi summo, 1740, Ebrach (Německo)
43 RISM Série A II: Hudební rukopisy po 1600. [online], [cit. 2011-05-03]. Dostupné z: http://opac.rism.info/index.php?id=6&L=0&tx_bsbsearch_pi1[query][0]=josef+gureck%C3%BD
18
2. Filia Sion
V této kapitole se zabývám operou Filia Sion, která by mohla mít možnou
souvislost s áriemi, jež jsou tématem mé práce (viz dále).
Tato alegorická opera o dvou dějstvích vznikla na žádost opata Pavla Ferdinanda
Václavíka v roce 1751 k oslavě šestistého výročí příchodu premonstrátů ze Strahova na
Hradisko. Latinský text k této opeře napsal domácí básník P. Adamus Rubner
hradišťský, který je na titulní straně uveden pouze iniciálami „P. A. R. C. P. P. G.“. Pro
tuto událost bylo v klášterní zahradě postaveno veliké divadlo. Josef Gurecký patřil
mezi vážené hosty oslav. Lze to usuzovat z toho, že byl často zván k tabuli. Opera se
pilně nacvičovala. Zkoušky se uskutečnily např. 4. a 6. srpna, dále 11. a 12. srpna, kdy
proběhly již v kostýmech. Generální zkouška se uskutečnila 26. srpna 1751 před hosty,
kteří se sjížděli na oslavy. Přítomni byli také řeholníci, kněží nebo laici. Opera trvala tři
hodiny. Vlastní slavnosti začaly 28. srpna 1751. Opera byla provedena dne 29. srpna po
mši a slavných nešporách před přítomnými hosty. Svým dějem oslavovala Hradištský
klášter. Libreto bylo klášterem dáno k tisku v Opavě. 44
Bohužel se opera nedochovala. Dochovalo se pouze latinské tištěné libreto, které
je uloženo ve Vědecké knihovně v Olomouci. Můžeme si ho prohlédnout na
internetových stránkách v digitalizované podobě.45 Je uloženo pod signaturou
II 630 .490/ přív. 4 s názvem: Filia Sion inclita plena venustate: sex poecunda saeculis
ter sedundis goriosa iubilis Caesari, Regibus, uti et patriae / poësiis P. A. R. C. P. P.
G.; Musica. Authore Virtuoso Domino Josepho Guretzky, Almae Cathedralis Ecclesiae
OlomucensisCapellae Magistro.
Vzhledem k rozporuplným údajům o druhém provedení opery (1770 / 1771 –
k 50. výročí Václavíkových řádových slibů / k 30. výročí zvolení P. F. Václavíka
opatem) je nutno ponechat tuto otázku otevřenou. O dalších provedeních není nic
známo.
44 Kyas, Karel, „Druhá hanácká opera“ in: Lazecký, František (red.), ŘÁD, revue pro kulturu a život. Nakladatelství Vyšehrad, Praha, 1943, s. 373-374 45 http://eod.vkol.cz/ii630490priv4/
19
Popis libreta
Libreto je součástí většího konvolutu II 630.490, kde se nachází také slavnostní
tisk popisující oslavy s názvem Prototypon apparatus jubilaei a dalších 30 přívazků.
Popis pramene z katalogu knihovny:
„Lepenková vazba s hnědým koženým hřbetem a koženými nárožnicemi,
cihlově stříkaná ořízka, v celém konvolutu průběžná rukopisná foliace ve vnějším
horním rohu (celkem 310 f.), na přední předsádce rukopisný obsah svazku rukou 18. st.
(patrně touž rukou jako provenienční záznam na předním přídeští) Ex libris fris
Rudolphi Kleinnikl S. O. P. Contus Austensis filij“.46
Celé libreto má 10 listů, číslovaných 43 až 52 (perem, starší rukou, v pravém
horním rohu každé liché stránky).
Pravá strana (s. 43) obsahuje titulní list díla:
FILIA SION / INCLITA / PLENA VENUSTATE, / SEX FOECUNDA SAECULIS
/ TER SECUNDIS GLORIOSA IUBILIS* / CAESARI, REGIBUS, / UTI ET PATRIAE /
per sex annorum centurias ex integro devota* / DEO / SEMPER GRATA ECCLESIA
STEPHANEA. / SUB / GLORIOSO PRAESULARI GUBERNIO / Reverendissimi, ac
Amplissimi Domini, / DOMINI / PAULI FERDINANDI / Sacri, Canonici, & Exempti
Ordinis / Praemonstratensis, Regiae Ecclesiae Gradicensis / Abbatis LVI., Csórnae ad
S. Michaëlem Arch-Angelum in In- / sula Rabbaköez, & Tuyriae ad B. V. M. in Regno
Hungariae Patris Abbatis / perpetui, SS. Theologiae Doctoris, Proto Notarii Apostolici
Jurati, & In- / clyti Marchionatûs Moraviae Praelati, nec non Ejusdem Candidissimi
GENERALIS. / Praesulis Jubilaei, ac Partis longè observandissimi. / OPERE
CONGESTA MELODIACO* / AC SUB FIGURA IANI / OLIM BIFRONTIS EXPOSITA
/ Anno à fundatione sexies iubilaeô.
Poté je pod čárou napsáno:
Poësis P. A. R. C. P. P. G. / Musica. Autore Virtuoso Domino Josepho Guretzky,
Almae Cathedralis / Ecclesiae Olomoucensis Capellae Magistro.
Na následující levé straně se nachází předmluva Argumentum. První písmeno
předmluvy Q je řešeno jako ozdobná iniciála. Písmeno je umístěno do obrázku vázy s
květinami. V dolní části je uvedeno obsazení opery (Personae cantantes, viz dále) a
poznámka o scénickém řešení: „Mutationes theatri / Ordinem sequuntur symbolorum“.
46 www.aleph.vkol.cz
20
Na pravé straně (s. 44) se v horní části nachází květinový vlys v rámečku. Pod ním již
začíná prolog Prologus. Počáteční písmeno A je opět ozdobná iniciála umístěná do
obrázku vázy s květinami, avšak od zdobení písmene „Q“ se liší. Ozdobný motiv je dále
uveden již pouze na konci libreta. Zde se nachází zobrazená květinová viněta.
Personae cantantes
Munificentia, seu Genius Fundatorum……………………………Canto
Pallas……………………………………………………………...Canto
Pietas……………………………………………………………...Alto
Candor, seu Genius Canoniae Gradicenae…………………….….Alto
Virtus……………………………………………………….…….Tenore
Zelus, seu Genius Candidissimi Ordinis…………………………Tenore
Patria, seu Genius Moraviae……………………………………...Basso
Crudelitas…………………………………………………………Basso
Invidia…………………………………………………………….Basso
Obsazení a textové incipity jednotlivých částí
V následujícím textu uvádím incipity jednotlivých částí. Nadpisy „recitativo“,
„aria“, „duetto“ apod. nejsou v libretu uvedeny, nadepsány jsou pouze sbory („chorus“).
Prolog
Candor, Patria
Recitativo: Advolate jam candida pectora
Chorus: Felix memoria, non vana gloria
Actus I.
Scena I.
Zelus, Munificentia, Virtus
Recitativo: Quibus non gaudiis exultat animus?
Aria (Zelus): Quod sol in polo
Aria (Virtus): O! Clemens DEItas
21
Scena II.
Zelus, Munificentia
Recitativo: Dum sol candescit in aurora
Duetto (Munificetia, Zelus): Cede jam furor / Cede crudelitas
Scena III.
Munificentia, Zelus, Patria
Recitativo: Quale non gaudium mihi
Aria (Patria): Ah! quis Norberti non amet Candorem?
Scena IV.
Virtus, Pallas
Recitativo: Quam digne tuis adjubilo gaudiis adamita Patria
Aria (Virtus): Natus est Candor cum Pietate
Aria (Pallas): Pindi honorem
Scena V.
Invidia
Recitativo: Ergone Candori tam præelectum Patria faveat locum?
Aria: Eructet antrum colchicum
Scena VI.
Crudelitas, Candor
Recitativo: Quam justi livoris sunt hi furores
Aria (Crudelitas): Tubae, ac tympana sonate
Aria (Candor): Caeli crispate fulmina
Actus II.
Scena I.
Pallas, Virtus
Recitativo: Devicta tandem Invidia amatus respirat candor
Duetto: Caelo sunt locatae mentes
Scena II.
Zelus, Patria
Recitativo: Si Caeli gratia Candorem protegit
Aria (Zelus): Candor beatus, ad cujus latus
Aria (Patria): Advola Daphne, serta jam plecte
22
Scena III.
Candor, Zelus, Patria
Recitativo: Sit licet, Philadelphi Pharos
Aria (Candor): Montem praeligis, Mater amata
Scena IV.
Zelus, Candor, Pietas
Recitativo: Merito amplas concinis grates
Aria (Candor): Qui caelis imperas
Chorus: Omnis edat Chorus plausum
2.1. Soupis sopránových a basových árií
Vzhledem k tomu, že se v literatuře několikrát opakuje, že z opery jsou
zachovány dvě árie,47 nabízí se jako hypotéza, že jsou to právě mnou zkoumané árie
z Dubu nad Moravou, které jsou předmětem této práce. Nasvědčovalo by tomu
dodatečné podložení textu (viz. Kapitola „Latinské árie“ – překlady textů). Proto na
tomto místě uvádím texty sopránových a basových árií z opery Filia Sion k hledání
možných souvislostí.
Sopránové árie
Pallas (první dějství, scéna IV.)
Pindi honorem,
Parnassi florem,
Musae amorem
Candor meretur.
Hunc ergo promite,
Illum convolvite,
In sertum plectite,
Huic debetur.
47 Sehnal, Jiří: Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století. Moravské muzeum v Brně, 1988, s. 132 Řezníčková, Marie: Hudební dění v Olomouci v 17. a 18. století. Bakalářská práce, Brno, 2006, s. 33
invocabo - Sanctissimu[m] / Mariam vocabo. V taktech 76-77 a 78-79 lze slova te
Sanctam nahradit Sanctissimu[m] / Mariam. Podle inkoustu je patrné, že tyto další
možnosti v textu byly dopisovány jinou osobou. Na textu si asi upravovatel nedal moc
záležet. V některých případech nedávají různé tvary slov vůbec smysl. Někdy byl výběr
slov ohraničen např. počtem slabik.
34
Celkové shrnutí analýzy:
Hlavní rozdíl mezi Arií de Beata a Ariae due je ve skladatelské technice. Aria de
Beata zaznívá v ritornelech z velké části v unisonu nebo v terciích u prvních a druhých
houslí. Skladatel zde vůbec nevyužil kontrapunkt. Melodická linka vokálního partu
tematicky nevychází z instrumentálních ritornelů. Obě árie ze složky Ariae due nesou
prvky kontrapunktu. U basové árie jsou tyto prvky patrnější, především v jednotlivých
nástupech hlasů. Oproti tomu sopránová árie nese prvky spíše galantního stylu
s náznakem kontrapunktu v imitaci nástupu hlavní melodie ve vokálním partu. V těchto
áriích již nejde o imitační kontrapunkt, ale spíše o volně koncipovanou
kontrapunktickou melodii k vokálnímu partu.49 O Gureckém se píše, že jeho
kompoziční styl oproti jeho bratru Václavovi směřoval již ke klasicismu. To však např.
uvedená kontrapunkticky vystavěná basová árie vyvrací.
Ve všech třech áriích bylo zjištěno, že jde o dodatečně podložený text, proto
původ árií je nejasný. Nepocházejí z opery Filia Sion, ale Gurecký mohl napsat cokoli
jiného, co se nám nedochovalo. Proto nelze jednoznačně mluvit o duchovním
charakteru. Bylo obecně platné, že forma da capo se užívala v duchovních áriích, ale
také v áriích operních.
49 Sehnal, Jiří: Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století. Moravské muzeum v Brně, 1988, s. 132
35
4. Ediční zpráva
Uložení pramene
Rukopisy všech tří latinských árií Josefa Antonína Gureckého jsou uloženy
v oddělení dějin hudby Moravského Zemského muzea v Brně. První sopránová árie
Aria de Beata je zde uložena pod signaturou A 14.556. Další dvě árie Ariae due se zde
nachází pod jednou signaturou A 14.557.
Popis pramene
Aria de Beata
Tato árie je dochovaná v jednotlivých partech. Je psána pro sólový sopránový
hlas, dvoje housle (Violino primo, Violino secondo), violu (Alto viola) a varhany
(Organo). Aria de Beata je psaná ve formě Da Capo árie.
1) Obal
Na titulním listě Aria de Beata, tedy na přední straně přeloženého dvojlistu, je
nahoře uprostřed uveden incipit této sopránové árie. V sopránovém klíči je zde uveden
celý první takt a první doba následujícího taktu. Noty jsou podloženy textem Chara
Mater salvatoris. Hned pod incipitem se nachází velkým písmem název, obsazení a
jméno autora skladby:
Aria / de Beata / à / Canto Solo / Violinis 2 / Viola / e / Organo / Authore Josepho
Guretzky / Chori Mariani Dubensis / Litt Q N: 170
V dolní části uprostřed je tužkou dopsaná dnešní signatura A 14.556.
Na zadní straně dvojlistu je uvedena vzhůru nohama úvodní titulní strana jiné
skladby, která je však tužkou dvakrát přeškrtnuta. Je tu napsáno:
Offertorium in G / de Martyre / à / Canto con[certa]to / Alto / Tenore / Basso / Violino
primo / Violino secundo / Viola / et / Organo
Písmeno „O“ u slova Offertorium je znázorněno zdobenou formou. Jednotlivé
zpěvní hlasy „Alto, Tenore a Basso“ jsou spojeny svorkou, u níž je uvedeno Rip[ieno].
V dolní části je zapsáno: Autore Josepho Bono Suae Caesar[ee] et (dále nečitelné) /
Mayestatis compositore.
Obě vnitřní strany dvojlistu jsou prázdné. Tento dvojlist má rozměry 230 x
180 mm.
36
2) Violino primo
Part je tvořen jedním oboustranně popsaným listem o rozměrech 225 x 175 mm.
V pravém horním rohu první strany je uvedeno jméno autora Autho[re] Guretzky.
V levém horním rohu se nachází tempové označení Allegro / un pocco. V prvním taktu
pod houslovým klíčem je napsáno: Aria. Na druhé straně listu jsou noty zapsány pouze
do čtyř notových osnov zakončených označením Da Capo. Celý part se skládá
z 12 notových osnov. Tento part je velmi dobře zachovalý.
3) Violino secondo
Tento part o rozměrech 225 x 175 mm je zapsaný na jeden list. Skládá se
z 12 notových osnov. V levém horním rohu je udáno tempo all[egr]o / pocco. Pod
prvním taktem se nachází nápis Aria a v pravém dolním rohu nápis volti. Skladba je
ukončena na druhé straně listu nápisem Da / Capo. Part je ve velmi dobrém stavu.
4) Alto viola
Violový part je tvořen jedním listem. Má rozměry 225 x 170 mm a obsahuje
11 notových osnov. Tempové označení ve znění un pocco / all[egr]o se nachází v levém
horním rohu. Pod prvním taktem je uvedeno Aria. V pravém dolním rohu je upozornění
na otočení listu volti. Celý pravý horní roh je utržený. Notový zápis však zůstal
kompletní. Na druhé straně je za posledním taktem uvedeno Da / Capo / 11. Junij /
1754. Tento údaj uvádí pravděpodobně datum opisu, který provedl J. Kops50.
5) Canto solo
Pěvecký part, tvořený jedním listem, obsahuje 11 notových osnov. Na tomto
partu o rozměrech 220 x 175 mm je patrné opotřebení. List je na levé straně dolní části
natržený. V levém horním rohu je nadepsáno tempové označení Un pocco / all[egr]o.
Nad prvním taktem, který obsahuje vícetaktové pomlky, je napsáno číslo 10 uvádějící
počet taktů s pomlkami. V pravém dolním rohu upozorňuje autor nápisem volti na
otočení listu. Na druhé straně listu v posledním taktu je nad původní noty dopsána
kadence. Za uvedením Da Capo je zapsaný datum opisu 11. Junij / 1754.
6) Organo
První strana varhanního partu uvádí v levém horním rohu tempové označení
un pocco / all[egr]o a pod prvním taktem nápis Aria. Part tvořený jedním listem
obsahuje na druhé straně v horní části text: Specificati [Wazame] Při zamku
50 RISM Série A/II: Hudební rukopisy po 1600. [online], [cit. 2011-07-03]. Dostupné z: http://opac.rism.info/index.php?id=6&no_cache=1&L=1&no_cache=1&tx_bsbsearch_pi1[query][0]=Josef%20Gureck%C3%BD&tx_bsbsearch_pi1[id]=553002002
37
Nenakonskem od Roku 1753 die 4. Octobris az do,51. Za Da Capovým označením je
uveden datum opisu 11. Junij / 1754, kde část „11. Junij“ je podtržena. Varhanní part je
tvořen 12 notovými osnovami. Je zajímavé, že tento part neobsahuje oproti ostatním
dvěma áriím čísla pro basso continuo. Jediným číslem je přeškrtnuté číslo šest (tedy
zvýšená sexta) ve 43. taktu na čtvrté době. Part má rozměry 225 x 170 mm. Obsahuje
patrné známky opotřebení. Horní část listu je dvakrát natržená.
Ariae due
Obě tyto árie jsou dochovány v partech. Složka Ariae due obsahuje basovou árii
„De Confessore“ a sopránovou árii „De omni Sancto/a aut de Beata Virginie Maria“.
Nástrojové obsazení je totožné s Arií de Beata, tj. Violino primo, Violino secondo, Alto
viola a Organo. Obě árie jsou psané ve formě Da Capo.
1) Obal
Společný obal těchto árií je tvořen přeloženým dvojlistem. Na titulním listě je
v pravém horním rohu uvedena pravděpodobně stará signatura N[ume]ro 175. Pod tímto
číslem je zaznamenán incipit sopránové árie. U incipitu je uvedeno římské číslo II.
Autor zde uvádí dva takty árie i s předtaktím. Pod notovým zápisem je napsán text
Cantando laudando te. Nad incipitem je nadepsáno tempové označení And[an]te.
V levém horním rohu se nachází s římským číslem I notový incipit basové árie. Je zde
uvedeno prvních dva a půl taktu, jež jsou podloženy slovy Salve decus confessorum.
U incipitu je také zaznamenáno tempové označení Mod[erato]. Mezi těmito incipity je
znaménko + , které znázorňuje společné uložení obou árií do jedné složky. Pod incipity
je velkým písmem napsáno:
Ariae due / I / De confessore / à / Basso Solo / II / de omni Sancto/a aut de B[eata]
V[irgine] M[aria]. / à / Canto Solo / Violino primo / Violino secundo / Viola / et /