ARCHEOLOGICKÝ A ARCHEOBOTANICKÝVÝZKUM POZDNĚ STŘEDOVĚKÉHO VODOVODNÍHO DÍLA Z PRACHATIC - Archaologische und archaobotanische Erforschung des spatmittelalterlichen Wasserleitungswerkes

Zlatá stezka

Sborník Prachatického muzea

ročník 3

1996

Zlatá stezka 3 1996

ARCHEOLOGICKÝ A ARCHEOBOTANICKÝVÝZKUM POZDNĚ STŘEDOVĚKÉHO VODOVODNÍHO DÍLA Z PRACHATIC

Jaromír Beneš

Úvod

V roce 1995 byl v Prachaticích proveden archeologický výzkum, který nejen rozšířil naše znalosti o pozdně středověkých a raně novověkých hygienických zvyklostech, ale díky následně provedeným archeobotanickým analýzám přinesl i významné poznatky o životním prostředí Prachatic v 15. až 17. století1). Jde o výzkum proluky u čp.l4 v Neumannově ulici v sousedství administrativního objektu Prachatického muzea. Archeologické práce zde byly vyvolány stavbou nové provozní budovy muzea. Předkládaný článek přináší jednak archeologické poznatky o výzkumu této městské parcely, ale také pokus o integraci archeologických a archeobotanických poznatků při výkladu funkce objevených pozůstatků vodohospodářské architektury.

Popis terénní situace a vrstev

Archeologické práce na stavební parcele (obr. I) začaly v březnu 1995 geofyzikálním měřením geomagnetického pole protonovým magnetometrem, které provedl A.Maje~). Naměřená data byla zpracována metodou hustotní mapy (obr. 2), která odhalila šikmo položenou pravoúhlou strukturu, jevící se zápornou magnetickou anomálií. Tu se v dalším průběhu výzkumu podařilo ztotožnit s malým domkem, zbořeným v šedesátých letech tohoto století. Domek je patrný na Verleeho obrazu Prachatic 17. století, rovněž tak na leteckém snímku z 60. let 20. století. Místo, kde bylo později odhaleno vodohospodářské dílo, bylo bohužel skryto stínem magnetické anomálie železného tělesa starého výtahu v budově dnešního Interinvestu (budova čp . 14; její majitel vlastní pouze tu část parcely, která je zastavěná budovou čp. 14).

Plocha výzkumu se nachází na svahu, který je skloněn od jihozápadu k severovýchodu. Na mapě ZM 10 je místo určeno koordináty 22 mm od Z s. č .

a 308 mm od J s. č . v nadmořské výšce 569 m. Geologické vrty na stavební parcele ukázaly , že místní podloží tvoří svahové červenohnědé jíly o mocnosti až 300 cm. Svahové jíly překrývají granulitový masiv , který je v kontaktní ploše s jíly silně

zvodnělý . V tomto místě proudí silná svahová voda, která zřejmě již od středověku tvořil a místní důležitý vodohospodářský zdroj.

Archeologické odkryvy odhalily prostřednictvím pěti sond Sl , S2, S3, S4 a S5 (sonda S5 z východu se přimykající k výtahu není vyobrazena) o celkové ploše 139 m2 zbytky základů malého nepodsklepeného domku (obr. 1 a 3) a liniovou

I) S tímto příspěvkem přímo souvisí články Vlasty Jankovské, Romany Suché a Petra Kočára v tomto č ís l e Zlaté stezky, T yto čl ánky vznikaly ve vzájemné spoluprác i na půdě Biologické fakulty Jihočeské univerzity České Budějovice j ako úzce propojený badatelský a publ i kačn í záměr .

2) A. Majer, Geofyzikální prí1zkum proluky čp. l4 v Prachaticích, rukopisná zpráva. ÚAPPSČ Praha 1995.

158


kamennou stavbu. Archeologický materiál je uložen v PM pod přírustkovými čísly 2-1 až 2-x/95.

Sonda Sl měla velikost 5 x 5 metrů . Již v prvních decimetrech se objevila kamenná destrukce v severním rohu sondy a útvar, který jsme pracovně nazývali "příkop". Na druhé, jihovýchodní straně sondy se vedle recentních a subrecentních nánosů rýsovala linie kamenů .

V 1. odkryvové fázi jsme preparovali pouze severní kamennou strukturu, která částečně překrývala i "příkop" . Červenohnědé jílovité podloží v sondě bylo zjištěno v úrovni - 25 až - 35 cm od okraje sondy. Příkop byl v první odkryvové fázi zkoumán jen v místech, které nebyly překryty kamennou destrukcí.

V 2. odkryvové fázi byl příkop zkoumán až na dno, které dláždily v úrovni - 105 až - 126 cm velké ploché kameny. Směrem k severu po spádnici se úroveň kamenů zvedala, avšak tyto kameny byly drobnější (zbytek destrukce?). Pro další úvahy je důležitá okolnost, že příkop neobsahoval ani náznak kvádříkových stěn vodovodní konstrukce (viz popis sondy S4). V severní stěně sondy Sl bylo objeveno pokračování klenby vodovodního díla (cf. níže). Tato klenba byla odhalena až v 2. odkryvové fázi po vybrání svrchní kamenné destrukce. Výplň příkopu v sondě S I byla ve všech hloubkách hnědošedá, poměrně kompaktní, bez větších kamenných příměsí. Jelikož nebylo možné rozlišit přirozené vrstvy , byl příkop vybírán po mechanických vrstvách.

Sonda S2 byla vypracována ve středu stavební parcely . Měla rozměry 3 x 12 metrů. V sondě se nacházelo v prvních decimetrech velké množství suťového materiálu. Pod ním již bylo rostlé podloží, tvořené oranžovým svahovým jílem. Sonda zachytila v hloubce 20 - 50 cm pokračování kamenných základů domku . Přibližně v prostředku sondy bylo zjištěno recentní porušení kanalizací. Mezi kameny v jižní části sondy byly nalezeny dvě rekonstruovatelené nádoby (obr. ll)

Sonda S3 o rozměrech 3 x 12 metrů měla podobný charakter jako S2. I v ní byly v hloubce 20 - 50 cm zjištěny fragmenty základů malého domku . Průběh zdí se zdá být demolicí ještě více poničen, než tomu bylo v případě sondy S2.

Sonda S4 navazovala svým průběhem i rozměry (5 x 6 metrů) na sondu Sl. Byla odkrývána v několika úrovních. 1. odkryvová fáze (O až - 30 cm) odhalila cihlovou destrukční strukturu v jihovýchodním rohu sondy, maltovitou plochu s náznaky dláždění v jihozápadní části sondy a kamennou destrukční vrstvu ve středu a v severní části sondy . 2. odkryvová fáze (- 30 - 70 cm) zkoumala situaci pod destrukcemi. Ve východní polovině sondy byly odhaleny základy cihlových jímek, podle vápnitého charakteru dna zřejmě sloužily v novověku k hašení (?) vápna. Západní polovině sondy zcela dominovala kamenná a maltovitá struktura temene klenby liniové stavby. Ta se projevila v této úrovni na většině západní poloviny sondy především úzkými svislými kameny spojovanými maltou . Podél temene klenby byla zjištěna řada plochých velkých kamenů, budících dojem ochozu. Tato řada byla v jednom místě přerušena dalšími základy cihlové subrecentní jímky. Klenba přibližně v první severní třetině sondy nepokračovala. Zde bylo v horizontu - 35 cm již preparováno vně klenby a "ochozu" oranžové podloží a v pokračování směru liniové stavby tmavěhnědý povrch zásypové vrstvy.

Základní charakteristikou plochy byl téměř nulový výskyt kulturních vrstev mimo zahloubení. Mobilní archeologické nálezy se vyskytovaly buď v navážkovém

159

\ Ul

o


,------------- -------l 1

I I I I I I

S2

g

t ~,.------,,---

S3

I I Ll

\)

I I I I I

~(}~ ~"'

o

..!.... .ah-

A PROSPEKCNI S/T 1x1m

UL NEUMANNOVA

5 10 15

I I I to

c: I D

I o I §

I ~ I c: I N

1"11

I ):,.

I _J,

B

20m

Obr. 1. Prachat ice- čp. 14, proluka. Plán sond (plná čára) u zaměření geofyzikálního pnlzkumu (přent'Vovaná čára).

Měřen{ A Majer, vnitřn( kresba autor. Kresby sond a ntilezů 1. Bene§ a M. Parkman. Abb. 2. Prachatí/z, Haas Nr. 14, Baalacke. Pian der Sonden (volle Unie) wtd der geophysikalischen Messung (unterhrochene Linie). Gemessen von A. Majer, die innere Zeichnung vom Autor. Die Sonden and Funde gezeichnet von J. Bene.'l wtd M. Parkman.

horizontu nebo ve fixních zahloubených situacích. Tato nevýhoda se plně projevila ve stížené možnosti datování malého domu .

.Zásadním objevem však bylo odhalení průběhu zaniklého kamenného vodohospodářského díla (obr. 1). Bylo konstruováno takto: Nejprve byl vyklouben šikmo po svahu do rostlého terénu základový příkop s plochým dnem o průměrné hloubce 180 cm. Do tohoto příkopu byly postaveny kamenné stěny, mezi nimiž byl ponechán 40 cm široký a 150 cm vysoký trativodní prostor pro proudící vodu. Ve vyšších

160


1 -17.0.0 580.0 nT

A B

2 -50.0 250.0 nT

I I

A B Obr. 2. Prachatice, proluka, mapa magnetických wwnuílií ve dvou vybraných intervalech. Měření A. Majer. Ahb. 2. Prachatřtz - BauWcke. Karte der magnetischen Anonwlien in zwei ausgewiihlten lnterval/en. Gemessen von A. Majer.

partiích byly kameny spojovány maltou, aby byly na vrcholu sklenuty do dokonale pevné a pravidelné klenby. Je pravděpodobné, že v některé etapě funkce objektu mohla být klenba porušena (pokud již nešlo o původní záměr stavitele) a vodovodní řad přístupný venkovním vlivům .

Vodovodní dílo probíhalo od jihu k severu v dochované délce téměř 13 metrů .

Dílo půdorysně respektovalo malý domek a bylo na západním okraji směrem k domku z boku dlážděno jako prvek venkovní (?) dispozice. Vnitřek kamenného vodovodu obsahoval několikanásobně zvrstvený sediment, z něhož byly odebrány vzorky na pylovou a makrozbytkovou analýzu a analýzu rozsivek. Kamenná konstrukce byla v sondě S4 překryta hnědočernou vrstvou S4-la, obsahující značné množství archeobotanického materiálu a keramické zlomky černých tenkostěnných nádob. Tato vrstva shora uzavírá terminem ante quem možnou dobu vzniku vodohospodářského díla.

V dalším postupu stavebních prací v zimě roku 1995 bylo v neprozkoumané "zbytkové" ploše parcely vybagrováno 220 cm dlouhé mohutné dlabané dřevěné koryto,'které v hloubce cca 50 cm zřejmě reparovalo(?) vodní trasu v místech, kde byla kamenná struktura již značně poškozena. Je také možné, že se jednalo o část poničeného haltýře . V tomto období bylo při bagrování možné začistit od jihu celý průřez kamenným dílem (obr. 6, vlevo dole, obr. 14). Později jsme ze vnitřku

kamenného tělesa odebrali stratifikované vzorky na makrozbytkovou archeo-

161


botanickou analýzu (obr. 6, vpravo dole) . Zbylý sediment uvnitř šestimetrové trasy byl pomocí prachatických hasičů vytěžen tlakovou vodou a kalovým čerpadlem. Po odčerpání zůstaly na dně bývalé vodní trasy zlomky keramiky, které tvoří jeden z důležitých datovacích prostředků vodohospodářské stavby.

Ohr. J. Pohled ml hlct vní llist zk.mtman é plochy (sondy S4 ll Sl napravo, sonda S2 nalevo). Fo/O J. Benei Abb. 3. Ansicht des Hauptteiles der erjórschten Fliiche (rechts die Srmden S4 und Sl, links die Somle S2). Photo 1. Bene.V.

Rozbor keramických nálezů, chronologie a stratigrafie

Datování vzniku malého domu je problematické. Určitou chronologickou oporu máme v nálezu dvou nádob ze sondy S2 (obr. ll), které byly nalezeny v těsné blízkosti torsa zdi : Nádoba 1. Černý tenkostěnný kuthan s odlomenými nožkami, povrch keramiky jemně hlazený. Datování: 16. až 17. století (obr. ll, č. 1). Nádoba 2. Malý, bohatě profilovaný tvar, u kterého je možné a dosti pravděpodobné, že jde o zvonovitou poklici. Vnitřek předmětu je světle šedý, povrch šedočerný, materiál písčitý. Datování: 14. století, zřejmě jeho 1. polovina (obr. ll, č. 2). Malý dům lze s velkou mírou pravděpodobnosti datovat již do vrcholného středověku, přímý

stratigrafický důkaz však chybí. Jistým vodítkem je skutečnost, že stavba domu trasu vodovodního díla respektuje.

Keramické nálezy byly zkoumány s ohledem na jejich technologii a typologii. Pozornost byla soustředěna na objekt (kulturní vrstvu) S4-la, výplň otevřeného "příkopu" vodovodní trasy (tedy místa, kam vyúsťovala po spádnici kamenná konstrukce) a výplň vnitřku kamenné konstrukce.

Skladba keramických nálezů v mechanických vrstvách homogenní výplně "příkopu" S 1-1/95 byla posuzována pouze podle základních charakteristik, rozl i-

162


šujících střep příslušností ke třem třídám. A - Zlomky silnostěnných mohutných grafitových zásobnic (grafitová ker.) , B - Zlomky tenkostěnných černých, černošedých nebo šedých nádob bez glazury (černá /šedá ker.), C -Zlomky tenkostěnných nádob se zelenou, okrovou nebo žlutou glazurou (glazovaná ker.) .

Mechanická vrstva - 30 až - 60 cm: A - 39 ks , 2386 g; B - 58 ks, 480 g; C -1 ks, 8 g. (Sáčky č. 33 a 51)

Mechanická vrstva- 60 až- 90 cm: A- 22 ks, 1590 g; B - 22 ks, 184 g; C-4 ks, 46 g. (Sáček č.45)

Mechanická vrstva- 90- 110 cm: A- 24 ks, 1518 g; B- 7 ks, 63 g; C- 1 ks, 8 g. (Sáčky č. 50 a 46)

Zásypový materiál sondy S4, obsahující četné keramické nálezy, je v podstatě stejného původu jako výplň "příkopu" v sondě Sl. Barevně a vcelku i strukturně je zásypová vrstva homogenní až na dno objektu. V hloubce - 45 až - 60 cm byly identifikovány velké ploché kameny. Mechanická vrstva- 70 až - 80 byla místy do zelena probarvená. Vrstva byla vybírána po mechanických horizontech. Obsahovala nálezy, které rovněž členíme do kategorií A, B a C.

Mechanická vrstva O až - 30 cm: A - 2 ks, 61 g; B - 39 ks, 172 g; C - 20 ks, 147 g. (Sáčky č. 22 a 38).

Mechanická vrstva- 30 až- 50 cm: A- 3 ks, 202 g; B- 33 ks, 145 g; C- 20 ks, 209 g. (Sáčky č. 21 , 23 a 24).

Mechanická vrstva- 50 až - 60 cm: A - 1 ks, 48 g; B - 18 ks , 93 g; C - 8 ks, 32 g. (Sáčky č. 25 a 28).

Mechanická vrstva - 70 až - 80 cm: A - 1 ks, 2 g; B - 8 ks, 58 g; C - nezastoupeno. (Sáček č. 27).

Mechanická vrstva - 80 až - 120 cm: A - 19 ks, 715 g; B - 35 ks, 240 g; C - nezastoupeno. (Sáček č. 19)

Pro určení doby vzniku a funkce vodovodního díla se ukázala být nejvhodnější metoda zjištění poměrného výskytu fabrikačních tříd keramiky z různých mechanických horizontů výplně otevřeného příkopu v části sondy S4 a prakticky v celém průběhu příkopu v sondě Sl. Dříve než se pustíme do další argumentace, bude nutné zdůraznit zvláštní charakter uloženin ve vodovodní trase. Jsou zde zastoupeny dvě situace:

A) uloženiny otevřené dlážděné trasy (příkopu) , B) uloženiny vnitřku kamenného tělesa a specifická výplň objektu S4-1a.

Specifičnost uloženin ve vodní trase je zřejmá. Sedimentující materiál byl naplavován postupně a rovněž keramika, která se do konečného archeologického kontextu dostávala, může pocházet i z větší vzdálenosti proti proudu toku vody. Na druhou stranu lze pozorovat jistou pravidelnost, která se projevila výskytem různých keramických tříd v prostoru otevřené trasy v závislosti na hloubce (viz níže) .

A. Datování uloženin otevřené trasy (příkopu) K datování uloženin byly využity keramické zlomky a to dvěma způsoby. První

spočívá v četnostech keramických tříd v různých hloubkách v homogenní a velmi mocné uloženině (120 cm), druhý způsob je založen na typologickém posouzení některých keramických zlomků v různých hloubkách.

Datování uloženin otevřené trasy (příkopu) se v průběhu výzkumu ukázalo jako klíčové pro stanovení doby vzniku celého díla. Keramika byla rozčleněna do

163

Zlatá stezka 3 I 996

Obr. 4. Plán sondy SI v kombinaci různých odkryvových úrovní s vyvwčen{m hloubek (cm) kamenných plmen uprostled v př(kopu a kamenů destrukce malého domu (vpravo), C - cihly. Abb. 4. Pian der S onde SI kombiniert mil verschiedenen Grabungsniveaus. Bezeichnet sind die Tiefen (cm) der Steinplatten in der Grabensmitte und der Destruktionssreine des kleinen Hauses (rechts). C - Ziegel.

fabrikačních tříd A, B, C (viz výše). Kvantifikace byla vypracována pro mechanické vrstvy tak, jak byly výše popsány (výplň "příkopu" v sondách Sl a S4). Pouze četnosti keramických zlomků výplně "přfkopu" v sondě S4 - 30 cm až - 50 cm a - 50 cm až - 60 cm byly z důvodů lepšf porovnatelnosti sjednoceny. Četnosti jednotlivých keramických tříd byly vyneseny na histogramy (obr. 10)

Histogram na obr. 10, Sl ukazuje, že v poničené "rumištní" mechanické vrstvě prvních 30 cm se vyskytovala keramika bez glazury. Značný je růst počtu černé/šedé tenkostěnné keramiky v hloubce - 30 až - 60 cm. Mechanické vrstvy dalších 30 cm ukazují vyrovnaný počet všech keramických tříd. Nižší výskyt černé/šedé keramiky v posledních 30 cm a vyššf výskyt tuhového zboží naznačuje relativně starší chronologickou pozici. Histogram na obr.lO, S4 vykazuje "přirozenější" obraz rozložení jednotlivých keramických tříd v mechanických vrstvách blíže vyústění zaklenuté vodní trasy. V úrovni O až - 30 cm se nalezlo vedle několika tuhových zlomků značné množství černých/šedých tenkostěnných střepů a rovněž velké množství glazované keramiky. Téměř stejný obraz nalezneme v úrovni - 30 až

164


50 cm. Důležitým jevem je relativní pokles počtu glazovaných zlomků v úrovni - 60 až - 90 cm, stejně jako nárůst počtu grafitových zlomků za nepřítomnosti glazovaných střepů v nejhlubších mechanických vrstvách.

Pro typologické posouzení byly vybrány některé chronologicky citlivější

keramické zlomky. Zkratky: 0 - průměr ústí nádoby, p. povrch, v. vnitřek. Výběr keramiky a její výskyt v hloubce: obr.12; následující čísla souhlasí s popisnými čísly na obrázku.

Mechanická vrstva Sl - 30 až - 40 cm: Obr. 12. 1. Ohnutý, zesílený, vně zespoda mírně prožlabený okraj grafitové nádoby s obloukovitým ústím, 0 24 cm. Tvar je běžně datován do 2. pol. 13. století s možným přesahem do první pol. 14. století. 2. Šikmo dolů přehrnutý okraj černošedé kvalitní tenkostěnné nádoby, zdobeno kolkem, 0 21 cm. Tvar je pravidelně řazen do 2. pol. 15. století a do průběhu první poloviny 16. století. 3. Šikmo dolů přehrnutý okraj nádoby, p. šedočerný, v. šedý. 4. Krátký zobákovitý okraj s ven vytaženou hranou nádoby s obloukovitým ústím p. a v. šedý. Tvar klademe na přelom 13. a 14. století. 5. Vodorovně vyložený okraj s bohatou profilací nádoby s mírně vyhnutým ústím, 26 cm, p. a v. černošedý. Tvar klademe na sklonek 15. a na počátek 16. století.

Obr. 5. Sonda Sl, plorny kwlu!!lnéhu d/úžděnf v ,.pNkupu". Foto J. Bend. Abb. 5. Sonde Sl. Steinpjlasterplatten im ,.Graben". Photo J. Bene.'i.

165


Mechanická vrstva Sl - 60 až - 90 cm: Obr.l2. 6. Měkce profilovaný okraj nádoby s ven vytaženým ústím, p. a v. černošedý , 0 nádoby 16 cm. 7. Šikmo dolů přehrnutý okraj nádoby, p. a v. šedý, redukčně páleno. Tvar je možno klást do 2. pol. 15. století a do průběhu 16. století. 8. Bohatě profilovaný okraj menší tenkostěnné nádoby, p. a v. šedočerný, redukčně páleno, 0 nádoby 12 cm.

Mechanická vrstva S4-a, - 80 až - 100 cm: Obr. 12. 9. Zesílený okraj menší tenkostěnné nádoby, p. a v. světle šedý, 0 nádoby 7,5 cm. Tvary těchto menších tenkostěnných nádob 8 a 9 se vyskytují běžně od 2. pol. 15. století s přesahem do 16. století. 10. Zlomek kvalitní tenkostěnné , redukčně pálené keramiky, zdobené půlobloučkovitými kolky. Tento typ výzdoby lze řadit do 2. poloviny 15. století.

Mechanická vrstva Sl-a, hloubka až- 100 cm (dobírání výplně v různých úrovních u dna příkopu): Obr. 12. ll. Vodorovně vyložený okraj s bohatou profilací nádoby s mírně vyhnutým ústím, 0 26 cm, p. a v. černošedý, 0 nádoby 23 cm, p. a v. černošedý. Tvar klademe na sklonek 15. a na počátek 16. století. 12. Krátce vodorovně ven vyložený okraj tenkostěnné nádoby, p. a v. šedý, 0 nádoby 18 cm. 13. Šikmo dolů přehrnutý okraj nádoby, p. šedočerný, v. šedý. Tvar přísluš í do 15. nebo 16. století. 14. Měkce profilovaný vodorovně ven vytažený okraj nádoby, p. šedočerný , v. šedý, 0 nádoby 15 cm. 15. Šikmo dolů přehrnutý okraj černošedé kvalitní tenkostěnné nádoby, zdobeno kolkem a redukčně páleno, 0 21 cm. Tvar je pravidelně řazen do 2. pol. 15. století nebo ještě do počátku 16. století.

Příkop obsahoval rovněž značné množství zlomků silnostěnných tuhových zásobnic, které se vyskytují od 2. poloviny 13. století, avšak mají zřejmě značný chronologický přesah . Jejich výskyt ve výplni příkopu tak musíme chápat jenom jako orientační hledisko.

Výběr keramiky reprezentuje zboží dvou chronologicky odlišných časových období. Ze svrchní mechanické vrstvy pochází několik střepů, jistě datovatelných ne-Ji do 2. poloviny 13. století, pak alespoň (s ohledem na dobu vzniku Prachatic) do počátku 14. století. Společně s poklicí(?) na obr. ll, č. 2 tvoří soubor keramiky z nejstaršího období města Prachatic. Jejich výskyt v příkopě je však nutno vysvětlit jako intrusi, tedy důsledek náhodného přemísťování starších uloženin.

Druhému období patří většina keramického výběru. Jeho těžištěm je druhá polovina 15 . století a první polovina 16. století. Přesnější zařazení není s ohledem na charakter uloženiny možné. Je však vysoce pravděpodobné, že část výplně byla určitě uložena již v průběhu 15. století a to pravděpodobně v jeho druhé polovině. Část materiálu lze datovat také do průběhu 16. století.

B. Uloženiny vnitřku kamenného tělesa Při stavebních pracích po skončení hlavní etapy terénního výzkumu na počátku

zimy v roce 1995 bylo možné zdokumentovat kamennou stavbu3l ve vertikálním průřezu jak od jihu (obr. 6, vlevo dole), tak od severu (obr. 14). Nejvhodnější možnost odběru stratifikovaných vzorků na pylovou analýzu se ukázala z jižního profilu, kde byly vrstvy nejčitelnější. Jižní řez kamenným vodovodem se nacházel již mimo

3) Na základě jednání s orgány státn í památkové péče j sme prosadili zachování a l espoň čás ti nově objevené archeologické vodohospodářské památky v neporušeném stavu pro živou expozici. Dodatečně byla projektovou změnou do stavby vkomponována speciáln í místnost. V roce 1996 byla kamenná konstrukce obestavěna novostavbou technického zázemí Prachatického muzea.

166

Zlatú stezka 3 1996

o

b +

Ohr. 6. Sonda 54, p11dorys klenby zaklenllfé úisrt rodovodn{ trasy s vyznačen( polohy projllu a-h. Vlevo dole: severní profil a-h (popis vrstev viz text); vpravo dole: jižní projil (cca 1 m od J hranice sondy). Abb. 6. Sonde S4. Gewmhegrundrif! des gewiilhten Teiles der Wasse rleitung mil der Lagebezeichnung des Prnfils a-h. Linb unten: Nordprofil a-h (Schichtenheschreihung siehe im Texl); rechts unten: Stldprofil (cca 1 Meter stldlich von der Sonde).

167


prostor sondy S4 ve vzdálenosti 1 m od jejího jižního okraje. V daném místě, které dnes uzavírá z jižní strany památkově zachráněnou část, nebyla dochována klenba. Tu zde nahradila velká kamenná plotna. Jednotlivé vrstvy profitu byly navzájem dobře odlišitelné. Vznikaly postupným zanášením vodní trasy.

V říjnu 1996, když už byla stavba hotova, byly odebrány vzorky pro makrozbytkovou archeobotaniku. Poté bylo s pomocí hasičů (viz výše) získáno 130 zlomků keramiky (výběr na obr. 13) a jeden zlomek skleněného okenního terčíku (obr. 13, č. 10) přímo z vnitřku vodovodního tělesa.

Vnitřek kamenné konstrukce: Všechny střepy jsou velmi drobné a hlásí se obecně do 15. až 16. století. Mezi nimi je jen jeden glazovaný střep , jehož glazura však pozdně středověké datování nevylučuje. Mezi keramickými zlomky (sáčky 134 a 197 z roku 1996) lze nalézt šikmo dolů přehmuté okraje šedých a černošedých nádob 15. a 16. století. Jde o keramické střepy , které se neliší od souboru, získaného z "příkopu" (obr. 13) . Důležitý je výskyt drobných zlomků tenkostěnné, redukčně pálené keramiky, které je možné datovat do 2. poloviny 15. století nebo do první poloviny 16. století. Byl nalezen jen jediný okraj (obr. 13, č . 4), který ukazuje na počátek 17. století.

Tato skutečnost je pozoruhodná a svědčí o poměrně úzkém chronologickém intervalu doby funkce prozkoumaného úseku vodovodního díla. Podstatné je, že ve

Ohr. 7. Zt.tklema f \'odovodn{ trasy v sondě S4 (přeru.~én o napříč Iizkou l)i.\"ťovací sondou). Foro 1. Bene.~.

Ahb. 7. Das Gewii/be der Wasserleitung in der Sonde S4 (quer wlferbrochen durch die enge Feststelhmgssonde). Photo J. Bene.li.

vnitřku kamenného tělesa vůbec neregistrujeme na keramice vlešťované oblouky a dřívkem zhotovené mřížky , typické zdobení povrchu černých a šedých nádob v objektu S4-1a, jehož výplň kamenné těleso částečně překrývala (srov. níže).

168


C. Objekt S4-1 a Jednou z důležitých opor pro datování vodohospodářského díla tvoří soubor

keramických zlomků z výplně mírně zahloubeného objektu S4-la, který částečně překrýval klenbu kamenné konstrukce z východního směru. Tento objekt (kulturní vrstva) měl výplň homogenní a neporušenou. Projevil se výrazně černou výplní, která vedle keramiky obsahovala značné množství archeobotanického materiálu4l. Vrstva byla postupně začišťována (sáček 16; př. č. 2-3/95) a vybírána (sáčky 14, př. č. 2-1/95; 15, př. č. 2-2/95; a 26, př. č. 2-13/95). Celkem bylo z této vrstvy získáno 449 keramických zlomků, z nichž 91,3 % tvořily malé fragmenty černých, hnědočerných nebo šedých tenkostěnných nádob bez glazury (410 ks), 4,2% tvořily fragmenty tenkostěnné narůžovělé keramiky (19 ks), velmi malou část souboru (2 %; 9 ks) tvořily zlomky malých tenkostěnných glazovaných nádob a fragmenty mohutných zásobnic (1,6 %; 7 ks).

Obr. R. Vyústěn( zoklemaé úístt wulovodní rrasy clo piYkopu. Vlevo dole roh cihlové suhrecentn{ jímky. Foto J.Bene.{ Ahb. 8. Ausmiindwtg des gewiJ!bten Teiles der Wasserleitung in den Graben. Links unten die Ecke eines neuzeitlichen Ziegelhehiilters. ?horo J. Bene.f.

4) Na rozdíl od uloženin vnitřku kamenného tělesa nebyla tato vrstva (objekt) dosud předmětem archeobotanických analýz.

169


Výběr keramiky: Obr. 15. Zkratky: zl. - zlomek, p. - povrch, v. - vnitřek.

l. Okraj silnostěnné tuhové zásobnice zdobené šroubovicí, p. a v. hnědošedý .

2. Zduřelý okraj tenkostěnné hrncovité nádoby, p. šedý, v. šedorůžový. 3. Zduřelý okraj větší tenkostěnné hrncovité nádoby zdobený pásem kolků v podhrdlí, p. a v. černý . 4. Zl. okraje hrncovitého kachle?, p. a. v. černý . 5. Zduřelý okraj tenkostěnné hrncovité nádoby zdobený římsou, p. a v. černý. 6. Vodorovně vyložený zduřelý okraj tenkostěnné mísovité nádoby, p. a v. hnědočerný . 7. Hrdlo a část podhrdli šedé technické láhvovité nádoby, p. a v.šedý, hrubý, s krustou a přepálený(?). 8. Zl. tenkostěnné nádoby zdobené na výduti šikmými kolky, p. a. v. černý. 9. a 10. Zl. tenkostěnných nádob zdobených obloučkovitým vlešťováním , p. a. v. černý . ll. Okraj tenkostěnného bohatě profilovaného pohárku, p. a. v šedý, zdobeno okružným vlešťováním . 12. Zl. tenkostěnné nádoby zdobené mřížkováním dřív

kem, p. a. v. hnědočerný . 13. Zl. tenkostěnné nádoby zdobené mřížkováním dřívkem ,

p. šedohnědý v. černý . 14. Zl. tenkostěnné nádoby zdobené mřížkováním dřívkem, p. a v. černý .

Váha všech fragmentů tenkostěnné keramiky (sáčky 14 a 16) je 1 713 g, tj. průměrně cca 3,9 g na střep, váha fragmentů silnostěnných zásobnic (sáčky 15 a 26) činí 1 220 g, tj. průměrně 305 g na jeden střep .

Keramický soubor z objektu S4-la je ve srovnání se soubory z příkopu a ze vnitřku kamenné konstrukce výrazně odlišný. Charakteristickým prvkem je zde technika zdobení mřížkováním a vlešťováním obloučků a výskyt zduřelých okrajů (obr. 15, č . 2-5). Pro tento soubor máme oporu v materiálu ze zahloubeného objektu 4/96 ze Strunkovic nad Blanicí, ze kterého byl získán soubor keramiky, datované mincí do období kolem roku 16265l. Strunkovický soubor rovněž obsahuje převážně černou keramiku, zdobenou obloučkoví tým vlešťováním , ale také množství glazované i neglazované novověké keramiky, mezi nimiž se vyskytly i tvary se zduřelým okrajem. Odhadujeme, že strunkovický soubor je poněkud mladší než keramika z vrstvy (objektu) S4-1a. Můžeme uzavřít, že soubor z černé výplně S4-la lze datovat na samý závěr 16. století nebo na počátek první poloviny 17. století.

Datování vodohospodářského díla Na základě výše uvedených technologických, typologických a stratigrafických

argumentů lze přistoupit k datování vzniku a doby funkce, eventuálně i zániku činnosti vodohospodářského díla, respektive té jeho části, která byla zachycena archeologickým výzkumem.

Zařazení dominantního množství datovatelných keramických zlomků z výplně příkopu do 2. poloviny 15. století nebo do 1. poloviny 16. století určuje i dobu vzniku zkoumaného úseku vodovodního díla. Poměrně značné množství tuhového zboží ze spodních partií příkopu spíše naznačuje starší datování objektu v rámci řečeného intervalu. Keramika z výplně objektu S4-la, překrývajícího kamennou konstrukci , zde byla uložena někdy na přelomu 16. a 17. století.

Písemné prameny problém vzniku nalezeného vodohospodářského díla neosvětlujfl. Kdybychom totiž přijali v pramenech bohatě doloženou možnost, že jde

5) Nepublikovaný výzkum J. Beneše a M. Parkmana. Základní informaci viz 1. Beneš, Výzkumy archeologického pracovi ště

Prachatického muzea v roce 1996, Zlatá stezka 3. 6) V. Starý, Péče o zásobování vodou a její využi tí v Prachaticích v 16. a 17. století, Zlatá stezka 3.

170


A-A'

B -B'

o lm

Obr. 9. Dřevěné koryto z prostoru jižně od sondy S4. Abb. 9. Oas hiilzerne Rohr der Wasserleitung aus dem Ra um siidlich von der Sonde S4.

o součást systému, vzniklého až v době rožmberské přestavby Prachatic, tedy po roce 1585, musel by "život" této části vodohospodářského systému trvat velmi krátce, pouze několik desetiletí. Za tuto dobu by se pak musel uložit velmi mocný sediment, což je málo pravděpodobé. Navíc výplň příkopu a vnitřku vodohospodářské trasy obsahuje keramiku, která je zhruba o padesát až sto let starší než keramika sklonku 16. století. Písemné prameny o budování jakéhokoliv staršího vodohospodářského systému z druhé poloviny 15. století nebo z první poloviny 16. století mlčí7l. Jiné než archeologické údaje, osvětlující vznik vodohospodářského díla, dosud neznáme.

Zánik vodovodního díla je třeba klást někam do počátku, resp. do 1. poloviny 17. století8l. Na toto datování ukazuje absence keramiky 17. století a mladší Uejí ojedinělý výskyt může být dílem náhody) ve výplni kamenné konstrukce a ve výplni příkopu. Z těchto závěrů se odvíjí schematické datování jednotlivých vrstev vnitřku kamenného tělesa, důležitých pro posouzení původní funkce památky. Jak si ukážeme v následujících řádcích, pečlivým porovnáním archeologických a archeobotanických dat lze stanovit nejméně dvě rozdílné etapy v období funkce díla.

7) V. Starý, op.cit. 8) Nabízí se myšlenka spojit zánik funkce díla se známou katastrofou, totiž s dobytím a zničením Prachatic vojsky Karla Buquoye v roce 1620. Archeologický materiál však jednoznačné rovnítko mezi zánikem funkce vodohospodářského díla a touto událostí položit nemůže. K Lomu srov. zprávu Pavla Skály ze Zhoře, Historie česká, ed. J. Janáček, Praha 1984, s. 288; Také srov. V. Starý, Nové zprávy o dobytí Prachatic v roce 1620, JSH 42, 1973, s. 57- 59. Druhá možnost zániku spočívá v přeložení vodní trasy do nově budovaných blízkých renesančních sklepů. To však bez dalšího výzkumu historického vodohospodářského systému dnes nelze věrohodně potvrdit ani vyvrátit.

171


Integrace archeologických a archeobotanických poznatků. Funkce vodohospodářského díla

Uvažujeme-li, jak objevenou kamennou stavbu interpretovat, pak máme několik možností a to od kanalizační stoky po vodovod. V následujících řádcích si ukážeme, že problém je složitější a že definitivní odpověď dostaneme až po provedeni všech relevantních, zejména archeobotanických analýz.

Vzorky uloženiny, obsahující archeobotanický materiál, byly získány z obou stran vnitřku kamenné konstrukce. Vzorky na pylovou analýzu byly odebrány v říjnu 1995 z jižního řezu (obr. 6). Při této příležitosti jsme měli poprvé možnost vidět těleso napříč (obr. 6 vlevo dole, obr. 14). Byl popsán sled vrstev, které se postupně v trase ukládaly. Jelikož neznáme absolutní data, bylo nutné jednotlivé vrstvy rámcově zařadit do cca padesátiletých úseků. S právě takovou chybou je však třeba počítat při interpretaci archeobotanických dat, neboť neznáme rychlost ukládání jednotlivých vrstev.

Oba profily mají shodný charakter: svrchní část tvoří tmavší bahnitý sediment se vzrůstjícím podílem písku směrem do hloubky, spodní část je světlejší a písčitá. Obě části jsou v obou profilech odděleny tenkou, skoro černou bahnitou vrstvičkou. Zatímco písčitý sediment svědčí o normálním průtoku vody, signalizuje bahnitý sediment určitou funkční krizi zařízení. Není vyloučeno, že tenká vrstvička Uižní profil: č. 3; severní proti!: č. 4) je pozůstatkem opravy, _ respektive částečného vyčištění trasll. Jak ještě uvidíme, tento názor podporují i archeobotanická data.

Jižní profil - palynologická analýza (obr. 6, vlevo dole). Popis vrstev a jejich rámcové datování:

1. Lehká bahnitá šedohnědá vrstva, mocnost 36 cm; pravděpodobně první dvě desetiletí 17. století, jistě však 1. polovina 17. století.

2. Lehká bahnitá tmavěšedohnědá vrstva s větší příměsí písku, mocnost 26 cm; 2. polovina 16. století.

3. Tmavá až černá tenká písčitá vrstva, mocnost 2 cm; kolem poloviny 16. století.

4. Hnědošedá písčitá vrstva, mocnost 20 cm; 1. polovina 16. století. 5. Šedočerná bahnitopísčitá vrstva, mocnost 18 cm; první polovina 16. století,

případně již sklonek 15. století) 6. Hnědookrová písčitá vrstva, mocnost 32 cm; 2. polovina 15. století.

Severní profil - makrozbytková archeobotanika (obr. 6, vpravo dole). Popis vrstev a jejich rámcové datování:

1. Černá, bahnitá vrstva z období konečné fáze degradace vodního díla s řadou kontaktů s okolním prostředím; 1. pol. 17. století.

2. Šedočerná, bahnitá vrstva, počátek degradace díla; závěr 16. století. 3. Šedá, písčitá vrstva, normální provoz díla, čistší voda; 2. pol. 16. století. 4. Šedá, bahnitá tenká vrstva, první krize vodovodního systému s následující

opravou; kolem pol. 16. století.

9) K opravě vodohospodářského zařízení v Horní ulici se vztahuje snad i údaj z písemných pramenů z roku 1584 , kdy se piipomfnají i dřevěntí "koryta" v "Hořej ší ulici" . Srov. V. Slarý, op. cit., zvláště poznámka č. 9.

172


81

hloubka v cm

0-30?

30-60

60-90

90-110

o 10 20 30 40 50 60 70

D B

84

hloubka v cm

0 - 30 .

30-50

50-80

80-120

o 10 20 30 40 50

D B Obr. /U. Hiswgramy ·v)~Sk)'lfl jllhrikačn(ch skupin kerwnil .. :y v přOwpu v z.ávislosti na hloubce v sondách Sl a S4. A -tuhová keramika; 8 - čemá nebo Jedá tenkostěnná keramika; C - glazovaná keramika. Abb. JO. Die Vorkommenshistogramme der technologischen Keramikgruppen im Graben in Zusammenhang mil Tiefen der Sonden Sl und S4. A - Graphitkeramik; 8 - schwarze oder graue diinne Keramik; C - glasierte Keramik.

173


5. Hnědošedá, písčitá vrstva, doba pravidelné funkce díla; 1. pol. 16. století. 6. Hnědošedá písčitá vrstva, normální provoz díla, čistší voda; 2. pol. 15. století;

(sklonek 15. století) 7. Hnědá, písčitá vrstva s příměsí jílu, normální provoz díla, čistší voda; 2. pol.

15. století. Archeologické pozorování a archeobotanická data (cf. pozn. č. 1) umožňují

některé závěry. Předně je třeba konstatovat, že skladba zjištěné tanatocenózy nepodporuje možnost, že by se na vzniku uloženin podílel materiál fekálního charakteru. Pro výplně fekálních jímek jsou typické nálezy parazitů, pozorovaných jako "vedlejší zjištění" pyloanalytických rozborů odebraných vzorků. Běžný materiál z odpadních a fekálních jímek obsahuje řádově desítky obalů vajíček lidských parazitických červů na jeden vzorek. V našem případě byl ve všech vzorcích zjištěn pouze jeden případ a tím je nezřetelný nález pravděpodobně cizopasného červa, zřejmě škrkavky (Ascaris)10l. To svědčí o čistotě pozdně středověkého vodního

o 5 cm

O/Jr. ll. DnJ rekonstmm·atelné nádoby v sondě S2. I · kwlum; 2- poklice(."). Ahh. ll. Zwei rekonstruierhare GefiifJe aus der Sonde S2. I • Kurhan; 2 · Deckel ( ?).

10) Srov. V. Jankovská, op.cit.; Táž autorka uvádí např. z Prahy, Starého Města z jímky č.l desítky nálezů Ascaris a Trichuris trichuria: V. Jankovská, Netradiční interpretace pylových spekter ze středověké Prahy, Archeologické rozhledy 39, s. 435 . 452.

174


prostředí v prachatickém nálezu v tomto smyslu 11 l. Proti interpretaci objektu jako součásti kanalizačního systému svědčí i nepřímý argument, že ani v nejvyspělejších jihoněmeckých středověkých městech nenalezneme kamennou stavbu tohoto typu, která by byla průkazně stavěna za účelem odvodu fekálního odpadu12l.

Spodní část obou dokumentovaných profilů nesla výrazné znaky sedimentu vodní cesty. Pro takové uloženiny je charakteristické vyplavování jemných frakcí, přičemž sedimentuje hrubší písek. Spodní, starší část profilu poskytla zajímavé údaje o skladbě rostlinných druhů , konstatovaných v makrozbytkové analýze (severní profil). Ačkoliv je· na závěry ještě brzy (nutná je relevantní statistická analýza), lze ve spodním souvrství pozorovat větší přítomnost taxonů , charakterizovaných jako polní plevele a luční druhy. Ukazuje se například výrazné zastoupení Valerianella dentata, Neslia paniculata, Lapsana communis, Polygonum aviculare. Stratigraficky nejmladší vrstvou, která obsahovala ve velké míře tyto druhy , je tenká černá vrstvička č . 4 (obr. 6, vpravo dole, č . 3). Je zřejmě nevyčištěným zbytkem mocnější vrstvy. Po ní totiž následuje vrstva č. 3, která obsahovala výrazně nejnižší počty rostlinných makrozbytků . Následující dvě nejmladší vrstvy opět vykazují vysoké počty makrozbytků .

Pro jiné, kulturně využívané druhy (např. Fragaria vesca - jahodník, Malus domestica, jabloň, Humulus lupulus - chmel otáčivý) je charakteristický postupný nárust jejich počtu v čase nebo výskyt až v mladších vrstvách Uádřince jablek, kopr). Rovněž u některých těchto kulturně využívaných druhů lze pozorovat náhlý pokles výskytu ve vrstvě č. 3. V dalších vrstvách je počet makrozbytků jablek a jahodníku opět velmi vysoký, ale např . počet makrozbytků chmele je ve srovnání se starším obdobím velmi nízký . Je zde tedy náznak určité změny ve struktuře ukládání různých druhů rostlinných makrozbytků ve starší a v mladší fázi ukládání sedimentu.

V pylových spektrech nebyly podle V. Jankovské zjištěny důkazy redepozice uloženého sedimentu. To je potvrzením archeologického pozorování o relativní plynulosti ukládání sedimentů v čase. Počty pylových zrn je však nutné zkoumat obezřetně pro jejich nízký počet v jednotlivých vzorcích. Je nicméně zajímavé sledovat postupný pokles zastoupení pylu některých dřevin (bříza - Betula, borovice - Pinus). To si lze vysvětlit jako změnu vnějších podmínek, která byla důsledkem větší zastavěnosti a uzavřenosti prostoru po renesanční přestavbě Prachatic .

Zbývá zodpovědět nejdůležitější otázky. Předně jak vysvětlit účel fragmentu vodohospodářského díla a co tento fragment napovídá o celé stavbě? A dále jakým způsobem bylo vodohospodářské dílo využíváno tehdejšími obyvateli Prachatic? Podíváme-li se na obr. 1, vidíme, že se stavba stáčí směrem do svahu na severozápad. I když neznáme její pokračování, je pravděpodobné, že respektovala zadní průčelí Sittrova domu (gotické nebo renesanční?) a je možné, že právě podél tohoto průčelí vedla do svahu a dále až ke zdroji (ke zdrojům) vody. Tímto zdrojem zřejmě bylo

Jl ) Obyvatelé vyspěl ých s tředoev ropských s tředověkých měst věnovali odklízení odpad ů fekálního pttvodu značnou pozornost. Větši nou se vyv;:ížely mimo měs to. K tomu E. Hótler - M . lili , Versorgung und Ent,orgung der mittelalterlichen Stadt , in : Stadtluft. Hirsebrei und Bette lmonch. Die Stadt um 1300. Stuttgart - Ziirich 1993, s. 35 1 - 364. 12) J. Oexle, Yersorgung und Entsorgung nach dem archaologischen Befund , in: Stadtluft , l-lirsebrei und Bettelmbnch. Die Stadt um 1300. Stuttgart - Ziirich 1993, s. 364 - 374.

175


2

5

' 8 6

~ 10

9 ll

12 13 14

O 5 cm

Obr. 12. Výběr keramiky z výplně příkopu. Abb. 12. Keramikauswahl aus der Grabenausfiillung.

176


otevřené(?) prameniště (otevřená(?) prameniště) kdesi nad (pod?) dnešním Národním domem. O otevřenosti zdroje mohou svědčit zjištěné druhy rodu Carex nebo Stellaria graminea 13l. Lze soudit, že trasa liniové stavby byla směrem do svahu na několika místech podobně otevřená jako v případě dlážděného "příkopu" mezi dvěma zaklenutými úseky na námi zkoumané městské parcele.

Rozbor pylu rostlin a makrozbytků nenaznačil, že se na vzniku pylového spektra podílely dominantním způsobem potraviny s výrazným podílem medu, jako tomu bylo například v případě odpadní jímky z Prahy, Starého Města, kde bylo také zjištěno nízké zastoupení makrozbytků plevelů a ruderálů 14l. Zdá se, že zastoupení obilovin, polních plevelů, lučních druhů i vyloženě kulturních druhů (pěstované a dovážené ovoce) je ve vzorcích z Prachatic poměrně vyrovnané, což svědčí o velké pestrosti zdrojů archeobotanického materiálu .

Archeologický a archeobotanický výzkum prokázal s značnou pravděpodobností, že hlavním objektem výzkumu byla umělá vodovodní trasa městského potoka15l. Tato trasa byla ve většině Uak veliké?) svedena pod povrch a zaklenuta kamennou konstrukcí. Na několika místech ve směru proti toku zřejmě existovala otevřená přerušení trasy, jejichž prvotním účelem bylo zásobovat domy pitnou a užitkovou vodou. Otevřená místa sloužila rovněž k vylévání zbytků tekutých potravin z měšťanských kuchyní a sklepů. Je velmi pravděpodobné, že hlavním zdrojem kulturních rostlin a léčivek byly zbytky piva, vína, léčivých čajů, moštů, v menší míře i tužších typů potravin. Tento zvyk však byl praktikován jen v takovém rozsahu , aby nedošlo k narušení určité hygienické hranice. Tato hranice však byla alespoň jednou ohrožena, přičemž došlo k jednomu sanačnímu zásahu (alespoň na zkoumaném úseku). V 1. polovině 17.století jsme konstatovali zánik vodohospodářského provozu. Nabízí se zajímavá otázka. Byl-li městský zaklenutý potok napájen z přirozeného, pouze zregulovaného zdroje (a taková možnost se nám jeví jako nejpravděpodobnější), musela voda i po zániku této trasy někudy odtékat. Opatrně vyslovujeme hypotézu, že voda, která původně touto trasou procházela, mohla být při renesanční přestavbě svedena do sklepních prostor asi 15 - 20 metrů východním směrem (tento vodozásobovací systém je dosud částečně funkční). Období přestavby sklepení nejbohatších měšťanských domů, které se v této zóně nacházejí, se zdá být potvrzeno jak stavebně historickým, tak historicko-vodohospodářským průzkumem 16

).

Jak uvádějí autoři archeobotanických analýz našeho výzkumu, byly zjištěny druhy rostlin, které mohou indikovat teplý klimatický výkyv. Ochmet (Loranthus) byl nalezen ve vrstvě kolem poloviny 16. století, hlaváček letní (Adonis aestivalis) byl nalezen ve vrstvě ze sklonku 15. století, šrucha zelná lesní (Portulaca oleracea subsp. oleracea) pochází asi z 1. poloviny 16. století. Další druhy (Ranunculus arvensis, Fallopia dumetorum, Hyoscyamus niger) pocházejí rovněž s výjimkou posledně jmenovaného druhu ze starších vrstev výplně vodovodního díla. Těžiště

13) R. Suchá · P. Kočár , op. cit. 14) V. Jankovská, Netradiční interpretace ... op.cit. V. Čulíková, Zajímavý nález rostlinných makrozbytků ze středověké Prahy, Archeologické rozhledy 39, 1987, s. 445 . 452. 15) V německém prostředí se s městskými potoky setkáváme v různých podobách. Například v Ravensburgu probíhal středem města částečně otevřený městský potok (Stadtbach), který dokonce poháněl i dva mlýny. K jinému účelu byly budovány podzemní kanálky ("Tollen"), které sloužily k vymývání prevértů. E. Hofler- M. III i, op. cit. s. 363. 16) J. lásek, Voda pro Prachatice, Zlatá stezka 3.

177


jejich výskytu leží v !.polovině 16. stoletíl7). Dosud nevysvětlená je otázka původu jalovce chvojky (Juniperus sabina). Je možné, že tento druh byl do Prachatic importován jako specifická léčivka, místní původ však není zcela vyloučen (druh se vyskytl v nejmladší fázi zaplňování vodovodního díla). Jelikož je analýza pylu tohoto taxonu schopna rozpoznat pouze rod, nikoliv druh, musíme si na řešení této otázky ještě počkat.

1 2 3 4

r 5

6 7

8 9

o 5 cm

[> 10

Ohr. I J. V_\:hťr keramiJ .. :y z vnitřku vodovodní trasy. Abh. 13. Keramikau.1wahl '"'·'· dem Jnneren der Wa.vserleitung.

Ze soudobých klimatologických poznatků víme, že právě v první polovině 16. století došlo v Evropě k výraznému oteplení před nástupem "malé doby ledové", jejíž první příznaky jsou datovány na sklonek 16. století. Období stálého počasí leží mezi Sporerovým (v letech 1430 - 1520) a Maudnerovým (v letech 1620 - 1710) intervalem minimální solární aktivity, tedy zhruba mezi roky 1520 - 162018

). Je to období stabilní solární aktivity, doba vyrovnaného, zpočátku suchého a teplého klimatu 19l, kdy jsou ve zvýšené míře registrovány teplomilné taxony i v jiných českých archeobotanických evidencích20

).

17) R. Suchá · P. Kočar, op. cit. 18) N. Roberts , The Holocene. An Environmental History. Oxford 1989, s.l58 · 162; 1. Svoboda, Climate in Bohemia in the "Little Iee Age", in: Manifestation of Climate on the Earths Surface at the End of Holocene (eds. E. Růžičková · A. Zeman), Praha, s. 139 ~ 152. K solární aktivitě srov. I. Charvátová, Repeating behaviour of solar and volcanic activities in the ordered intervals of solar interna! motion, in: Manifestation ... , s. 26 - 37; R. Brázdil - P. Dobrovolný - O. Kotyza , Climate fluctuations in Czech lands during the 16th century in the Centra! European context, in: Zeszyty naukowe Uniwersytetu Jagietlonskiego. Prace geograficzne 102 (1996), s. 497 · 502. 19) R. Brázdil· O. Kotyza, History of Weather and Climate in the Czech Lands I. Period 1000 · 1500, Ziirich 1995, s. 174 · 175. 20) E. Opravil, Rostlinné zbytky vzorků z odpadní jímky v Táboře čp.6, Archeologické rozhledy 37, 1985, s. 644 · 651.

178


Obr. 14. Pohled tlll odkryt)' Pez Zllklemat! tcísti \'odo\'odn{ trasy. Foto J. Bene.{ Ahb. 14. Ansichr des aujgedeckten Querschnittes im gew6lbten Teil der Wasserleitung. Photo J. Beneii.

Závěr

V letech 1995 a 1996 byla prozkoumána část městské parcely v Prachaticích v Neumannově ulici čp. 14. Při této při1ežitosti byl objeven významný fragment městské vodohodohospodářské architektury. Rozborem keramických nálezů bylo stanoveno přibližné období vzniku, používání a zániku díla. Kamenná zaklenutá konstrukce byla postavena v 2. polovině 15. století a byla používána až do 1. poloviny 17. století, kdy provoz vodovodního díla zanikl (voda byla odvedena do nově budovaných sklepení?). Chronologické závěry byly učiněny na základě typologického a technologického rozboru keramických nálezů . Otázku zániku díla a odvodnění je třeba řešit dalším výzkumem, především studiem širších funkčních a prostorových souvislostí.

Stavba byla umístěna v příkopu, byla zděná a zaklenutá. Archeobotanickým výzkumem uloženin z vnitřku trasy bylo prokázáno, že vodovodní trasa díla byla v některých místech přerušena otevřeným úsekem tak, že z ní bylo možné nabírat vodu, ale též vylévat nejrůznější odpad z měšťanských kuchyní. Fekální příměs nebyla v uloženinách prokázána. V archeobotanickém materiálu byly zjištěny taxony, které svědčí o teplém klimatickém období 15. a 16. století. Uloženiny byly jednou čištěny a to kolem poloviny 16. století. Během funkce kamenného vodohospodářského díla došlo ke změně vnějších podmínek sedimentace archeobotanického materiálu, což lze vysvětlit vybudováním mohutného prstence renesančních hradeb a zahuštěním zástavby. Rovněž lze pozorovat změny v sortimentu převážně tekutého odpadu.

Archeologický výzkum odkryl pozdně středověký zaklenutý městský potok. Těžiště jeho užívání však spadá do raného novověku. Z hlediska památkového jde o zcela unikátní nález, jehož část bude tvořit stálou expozici Prachatického muzea.

Poděkování: Autor děkuje kolegům Jaroslavu Jáskovi, Janu Klápštěmu, Jiřímu Militkému a Rudolfu Krajícovi, bez nichž by tento článek těžko vznikal.

179


----···· ---·--· ·- · ·~.-"'"""'·~··~--""'"'"'""'"''-·""•,..,..,., .. .-:::r.~-

6

9 10

Obr. 15. Výběr keramiky z vrstvy (objektu) S4- 1<1. Abb. 15. Keramikauswahl aus der Schicht (Objekt) S4-1a.

180

l3

,·, ,'

14

4

5

8

\5)


Resumé:

Archaologische und archaobotanische Erforschung des spatmittelalterlichen Wasserleitungswerkes in Prachatitz

In den Jahren 1995 und 1996 wurde ein Teil der Stadtparzelle in der Neumannstraf3e Nr. 14 in Prachatitz erforscht. Bei dieser Gelegenheit hat man ein Bruchstiick der sUidtischen wasserwirtschaftlichen Architektur entdeckt. Mittels einer Analyse der Keramikfunde hat man Zeitabschnitt der Entstehung, Benutzung und des Unterganges dieses Wasserwerkes annahemd festgestellt. Die gewolbte Steinkonstruktion wurde in der 2. Halfte des 15. Jahrhunderts gebaut, sie wurde bis in die 1. Halfte des 17. Jahrhunderts benutzt, als das Wasserwerk aufgehort hat zu existieren (Wasser wurde in die neugebauten Keller abgeleitet?). Die chronologischen Schluf3folgerungen hat man aus der typologischen und technologischen Analyse der Keramikfunde gezogen. Die Verfalls- und Entwasserungsfrage muf3 man aufgrund der weiteren Forschung lčsen, vor allem durch Studium der breiteren raumlichen und Funktionszusammenhange.

Der Bau war im Graben situiert, er war gemauert und gewolbt. Aufgrund der archaobotanischen Erforschung der Ablagerungen aus dem Inneren der Trasse hat man nachgewiesen, daf3 die Wasserleitungstrasse des Werkes an einigen SteHen durch offene Abschnitte so unterbrochen wurde, daf3 man daraus Wasser schopfen und auch verschiede Kiichenabfalle hineingief3en konnte. Die Fakalzusatze konnte man in den Ablagerungen nicht nachweisen. lm archaobotanischen Material wurden Taxone festgestellt, die die klimatisch warme Zeitperiode des 15. und 16. Jahrhunderts beweisen. Die Ablagerungen wurden schon einmal gereinigt, und zwar um die Mitte des 16. J ahrhunderts. Wahrend der Funktionsperiode des steinernen wasserwirtschaftlichen Werkes ist eine Anderung der auf3erlichen Ablagerungsbedingungen des archaobotanischen Materials eingetreten, was man mit dem Aufbau des machtigen zweiten Mauerringes und mít der Verbauungsverdichtung in der Renaissancezeit erklaren konnte. Man kann auch Veranderungen im Sortiment der vorwiegend fliissigen Abfalle beobachten.

Die archaologische Forschung hat hier einen spatmittelalterlichen gewolbten Stadtbach entdeckt. Er wurde aber vorwiegend in der friihen Neuzeit benutzt. Es handelt sich, aus Sicht der Denkmalpflege, um einen ganz einmaligen Fund, dessen Teil in die Dauerexposition des Prachatitzer Museums eingegliedert sein wird.

181

ARCHEOLOGICKÝ A ARCHEOBOTANICKÝVÝZKUM POZDNĚ STŘEDOVĚKÉHO VODOVODNÍHO DÍLA Z PRACHATIC - Archaologische und archaobotanische Erforschung des spatmittelalterlichen Wasserleitungswerkes

Documents