ANTICKÉ ŘECKO
ANTIKA – od lat. slova antiquitas = starobylost
tímto označením je míněno starověké Řecko a Řím, které
položily základy evropské civilizace (umění, vědy, filosofie,
politika)
geograf. umístění: egejská oblast: ostrovy v Egejském moři
– Kréta je největší řecký ostrov + rozeklané pobřeží
Peloponéského poloostrova – hornatý Balkán
hornatá oblast - zemědělská půda pouhých 20% celkové
rozlohy Řecka: rozvoj rybolovu, mořeplavby a obchodu
z geografických podmínek vychází i politické uspořádání –
žádná centralizovaná říše, nýbrž velké množství městských
států (polis)
MINOJSKÁ KRÉTA
výhodná strategická poloha – obchod a kulturní styky
s vyspělými civilizacemi Blízkého východu a Egypta; název
podle mytického krále Minoa
Období prvních (2000 – 1700 př. NL) a druhých paláců
(17.-15.stol. př. NL)
kolem r. 2000 př. NL – první města s paláci – hospodářská a
správní centra – KNOSSOS, FAISTOS, MALLIA – správa
jednotlivých území; neexistoval jednotný stát. Paláce byly
hustou spletí chodeb, obytných i úředních místností,
skladišť apod. – mýtus o labyrintu ukrývajícím bájného
Mínotaura (bestii s lidským tělem a býčí hlavou; byl zabit
hrdinou Théseem); býk byl posvátným zvířetem
17. - 16. stol. př. NL = největší rozkvět
MÍNOJSKÁ KRÉTA – POZŮSTATKY PALÁCE V KNÓSSU
a UKÁZKY ARFEFAKTŮ Z MUZEA V HERAKLIONU
ukázky několika artefaktů vystavených v muzeu v
Heraklionu: tajemný disk z Faistu / bronzový štít..
Théseus bojuje s Mínotaurem (znáte celý příběh?)
doklady vyspělého šperkařství / muzeum v Heraklionu
v 15. stol. výbuch sopky na ostrově THÉRA (SANTORINI)
– postižena celá oblast; ÚPADEK A ZÁNIK
MYKÉNSKÉ OBDOBÍ – vrchol 14. – 13. stol. př NL
kolem roku 2000 př. NL – první řecké kmeny ACHAJOVÉ
do Řecka
monumentální hradby – kyklopské (podle pověsti je
vybudovali jednoocí obři Kyklopové) a paláce: Mykény,
Tyrins, Sparta, Athény, Théby; lineární písmo B
na přelomu 13. a 12. století př. NL mykénská sídliště
zničena ve dvou etapách, kdy do Řecka vpadly mořské
národy a o něco později nové řecké kmeny – DÓROVÉ a
severozápadní Řekové
Mykény - 90 km
jihozápadně od Athén /
byly jedním z hlavních
center řecké civilizace
16. – 12. st. př. nl a
vojenskou pevností,
která dominovala velké
části jižního Řecka
-------------
(na obrázcích:
model Mykén /
Agamemnonova zlatá
maska a proslulá Lví
brána)
TEMNÉ (HOMÉRSKÉ) OBDOBÍ (1100 – 800 př. n.l.)
Kmenové posuny a hmotný i kulturní úpadek celé oblasti
způsobený příchodem Dórů (byli na nižší kulturní úrovni
než místní obyvatelstvo) – proto se toto obd. nazývá temné;
Nově příchozí s původními obyvateli buď splynuli nebo
vytvořili přísně oddělenou vládnoucí vrstvu (vzorovým
příkladem je Sparta – proto museli být S. dokonalými
válečníky, aby dokázali ovládat mnohem početnější
obyvatelstvo)
Část dříve usazených řeckých kmenů ustoupila před Dóry
přes Egejské moře do Malé Asie, kam byla o něco později
následována i některými Dóry = maloasijská řecká
kolonizace. Postupně však došlo k vzestupu – dokladem je
vznik nejslavnějších řeckých eposů: Ilias a Odyssea
Paridův soud a jablko sváru jako prvotní příčina pádu Tróji
Troja = Ílion. Epos Ilias popisuje posledních 50. dní
desetiletého obléhání Troje (od hádky Achillea
s Agamemnonem až po smrt trojského hrdiny Hektora).
Trojská válka vypukla proto, že Paris, syn trojského krále
Priama, unesl s pomocí bohyně Afrodity spartskému králi
Menelaovi manželku Helenu; Menelaos se svým bratrem
Agamemnonem svolal všechny Řeky k výpravě proti Troji.
Poslední okamžiky města a jeho dobytí už Homér ve své
Iliadě nepopisuje. Básnické líčení Trojského koně se
dochovalo až ve Vergiliově Aeneis.
Troja byla skutečně zničena kolem r. 1200 př. NL.
Pozůstatky Troje objevil německý obchodník a badatel
Heinrich Schliemann.
Homér – slepý básník / autor dvou eposů
zakládajících evropskou literaturu
Heinrich Schliemann – objevitel Troje
Troja / Ílion - rekonstrukce
barvitě trojskou válku
popisuje filmy Trója
http://www.csfd.cz/film/71307-troja/prehled/
ARCHAICKÉ OBDOBÍ (800 – 500 př. NL)
nejdůležitějšími události: vznik klasické polis + velká
kolonizace Středomoří a Černomoří (Heléni – tak sami sebe
nazývali řekové vs. barbaři = příslušníci jiných národů)
POLIS = MĚSTSKÝ STÁT
v antickém Řecku jich bylo několik set, největší = Sparta
(8500 km²; asi jako Korsika) / to bylo dáno geografickými
podmínkami – roviny a úrodné planiny jsou od sebe
odděleny horami – proto byl městských států velký počet;
jednotlivé poleis mezi sebou často vedly války
polis byla obvykle střediskem menší či větší úrodné planiny
a vyvinula se z nejprůbojnější vesnice v okolí, která si
ostatní podrobila
ŘECKÁ OBEC – společenství občanů - OBČANEM –
člověk, který se narodil výhradně občanům příslušného
státu; jedno až dvě děti – jinak by se dělil majetek a rodina
by chudla; počet obyvatel byl stabilní; lidé se znali a tím
bylo zaručeno, že do úřadu zvolí někoho schopného
postupně se vyvinuly různé druhy politického zřízení:
aristokracie (vláda nejlepších)
oligarchie (vláda několika)
tyranida (vláda jednoho)
demokracie (vláda lidu) - klasická demokracie - Athény za
Perikla (500 - 429 př. nl)
Práva a povinnosti občana:
účastnit se sněmu, hlasovat o zákonech
volit úředníky či sami mohli kandidovat
vlastnit půdu a nemovitosti
obstarávat si zbroj a být připraven bránit vlast; za čest si
každý pokládal, když mohl něco pro obec učinit – zvláště
majetnější občané přispívali na chod polis;
Občané představovali menšinu:
plnoprávní občané: pouze muži od určitého věku a
majetku; ženy vyloučeny; lidé na někom ekonomicky
závislí – např. čeledíni; cizinci (každý, kdo se do polis
přistěhoval) – zůstávali jimi i jejich děti bez ohledu na to, co
pro obec učinili; nejníže stáli: otroci
VELKÁ ŘECKÁ KOLONIZACE (8. – 6. stol. př. nl)
důvod: relativní přelidnění – nebylo možné zvýšit rozlohu
obdělávané půdy – jedinou cestou a cílem zámořských
výprav: hledat úrodnou půdu a zdroje nerostů jinde
kolonie – zakládány v zámoří na vhodných místech:
Sicílie, jižní Itálie, jižní Galie (Syrakusy, Neapol, Marseille)
pobřeží Černého moře (Varna, Byzantion)
rozšířila se síť osad v Malé Asii
zakládání osad organizovaly nejbohatší a nejmocnější
státy – měly k tomu dostatečné prostředky; polis, která
výpravu organizovala byla pro vzniklou osadu mateřským
státem – metropolí
Velká řecká kolonizace (8. – 6.st.př.n.l.) – založeno množství
nových osad především na celém pobřeží Černého moře, v jižní
Itálii a na Sicílii a v jižní Galii + nové kolonie přibily též v Malé
Asii (ta ovšem začala být osidlována již v předchozí kolonizaci)
Ekonomické a sociální důsledky kolonizace
růst rozdílu mezi chudými a bohatými:
z nových osad dovoz levného obilí a surovin:
chudli drobní zemědělci, nemohli konkurovat – upadali do
dlužního otroctví; (velkostatkáři bohatli – mohli si dovolit
vysázet olivy a víno a vyvážet do kolonií víno a olej)
do kolonií řemeslné výrobky – řemeslníci a obchodníci
bohatli – začali se zajímat o politickou moc, jelikož leckdy
byli bohatší než aristokracie, která dosud ovládala úřady
počátek rozpadu rodové společnosti: neurozená, leč
bohatá vrstva stoupla na významu, protože v případě
války si mohli dovolit zbroj těžkooděnce (hoplítos) a ti byli
jádrem řecké armády / to vedlo k politickým změnám…
Vládnoucí vrstva - aristokracie - měla v rukou i soudy a
soudila podle nepsaného práva – musela ustoupit tlaku
středních vrstev a v 7. st. př.n.l. došlo k zapsání práva =
kontrola spravedlivého průběhu soudů (legendární
zákonodárci: Drakon, Lykurgos, Solón)
Raná řecká tyranida
Aby se změny /reformy udály rychle a radikálně – do čela
se dostával tyran – samovládce, jehož cílem bylo odstranit
politický monopol aristokracie (územně–správní reformou);
za jejich vlády rozkvět – podpora umění; budování
veřejných staveb. Řekové však neměli v oblibě vládu jedné
osoby – takže tyran u moci pouze do té doby, dokud
tyranida nesplnila svůj účel – pak se opět dožadovali moci
letecký pohled na starověké Athény
příklad přerodu z rodové společnosti na společnost
občanskou - reformy z Athén:
Solónovy reformy (638 – 555 př.n.l.)
rozdělil obyvatelstvo do 4 majetkových tříd
= nezáleželo už na urozeném původu, ale na bohatství
byl zaveden majetkový cenzus pro zastávání úřadů a
členství v Radě čtyř set (nahradila původní aristokratickou
radu - Areopag)
zrušil dlužní otroctví
Peisistratova tyranida (546 – 527 př.n.l.)
původem ze šlechtického rodu / s podporou chudiny se
zmocnil vlády / zdanil bohaté velkostatkáře a zasloužil se o
rozkvět Athén
510 př.n.l. byli Peisistratovci z Athén vyhnáni a začala
být budována demokracie:
Kleisthenovy reformy (509 – 507 př.n.l.)
odstranily poslední mocenskou oporu aristokracie – rodové
zřízení a definitivně zlomily moc aristokracie:
zavedl novou územní organizaci (jakési nové volební
obvody) do Rady pěti set (nahradil organizaci podle rodů):
základem 1 fýla (celkem jich bylo 10) = politická jednotka
(oblast městská, přímořská, vnitrozemská = netvořily
souvislé území); z ní každoročně 50 mužů do Rady pěti set
ostrakismus – střepinový soud; lidové shromáždění mohlo
iniciovat proceduru vypovězení občana, který by ohrožoval
demokracii (lidé, kteří by na sebe chtěli strhnout moc) –
vyhnanství na 10 let; poté návrat + vrácení majetku;
Slavní zákonodárci Athén a Sparty: SOLÓN / LÝKURGOS
Státní správa Athén (schéma na následujícím slidu)
ARCHONTI = nejvyšší úředníci (bylo jich 9); voleni z řad
aristokracie na rok (postupně ztráceli vliv na úkor prytanů)
AREOPAG (Areův pahorek) – aristokratická rada;
doživotně v ní zasedali bývalí archonti (pravomoci ztrácela
ve prospěch bůlé)
RADA PĚTI SET (búlé) – zastupitelstvo obce / volena na
rok či určeno losem po 50 mužích (nad 30 let) z deseti fýl a
tří nejvyšších majetkových tříd / od Perikla byli členové
búlé placeni = dostupné pro všechny občany + búlé volila
do svého čela 50 prytanů (prytanie – jakýsi výkonný
výbor - vláda) . Búlé byla rozhodující složkou athénské
demokracie, protože se zde denně setkávali zvolení
představitelé různých částí obyvatelstva a společně museli
rozhodovat o všech významnějších záležitostech obce
LIDOVÝ SNĚM (ekklésia) – účast na sněmu povinností
plnoprávných občanů / volil úředníky a
10 stratégů na rok - vojsko
AKROPOLIS / THÉNY
PERIKLES (443 – 430 nejmocnějším mužem v Athénách –
v úřadu stratéga)
Byl vynikajícím řečníkem. Vzdělával se např. u filosofa
Anaxagora z Klazomen. Jeho přáteli se stali filosof
Prótagorás z Abdér, historik Hérodotos, básník Sofoklés a
sochař Feidiás.
za jeho působení dosáhla demokracie v
Athénách vrcholu:
zpřístupnil chudým vrstvám rozhodování
při soudních procesech a v radě (búlé)
placením odměn. Přiznal každému občanu právo podávat
žaloby proti úředníkům nekonajícím své povinnosti a proti
osobám ohrožujícím blaho státu