-
hlašováním sítě chráněných území Na tura2000. A to byl v průběhu
posledních 50 letv této méně než třísethekta ro vé oblastiotevřen
kamenolom, nižší polohy zapla -vily vody přehradního díla Želivka a
nej-cennější partie v západní části tělesa pro-řízla stavba dálnice
D1. Na štěstí všakzdejší svérázná flóra všechny tyto
zásahypřečkala.
Největším hadcovým územím v Českérepublice je komplex
Mnichovských had-ců ve Slavkovském lese. Zdejší serpenti-nitové
těleso vystupuje jako výrazný asisedmikilometrový hřbet, který se
nápadnězvedá nad okolní parovinu. V okolí toho-to hřbetu je
roztroušena řada menších,avšak floristicky také významných
izolo-vaných hadcových skalek (více o hadcíchSlavkovského lesa
najdete v článku P. Táj-ka, Živa 2007, 2: 59–61). Mnichovské had-ce
jsou i naším nejvýše položeným a nej -deštivějším hadcovým územím.
Bo ha tésrážky nejspíš přispívají k mírně kyseléreakci zdejších půd
(přestože hadcovépůdy bývají za normálních okolností spí-še
bazické), a proto na otevřených místechnalezneme převážně kyselé
trávníky nebovřesoviště. Charakteristickou lesní jednot -kou jsou
prosvětlené reliktní bory, v je -jichž bylinném patře jsou hojné
dva dalšídosud nezmiňované perialpidské migran-ty – vřesovec
pleťový (Erica carnea) a zi -mostrázek alpský (Polygala
chamaebuxus).
Nejvýznamnější druhy však hostí odkrytéskalní výchozy –
především zdejší steno-endemit (lokální endemit) ro žec
kuřičko-listý (Cerastium alsinifolium), který všaknalezl své druhé
optimum i na vlhkýchcestách a světlinách borových lesů. Pou-ze na
skalkách se rožec potkává se svíze-lem sudetským (Galium
sudeticum), kterýkromě Mnichovských hadců dnes rostepouze ve
vysokohorských le dovcovýchkarech v Krkonoších, a dále s
obligátněhadcovým sleziníkem nepravým (Asple-nium adulterinum),
jenž ve Slavkovskémlese vytváří jedny z nejbohatších popula-cí ve
střední Evropě. Mnichovské hadcejsou chráněny v pěti přírodních
rezerva-cích a památkách (NPR Pluhův bor, NPPKřížky, PR Planý vrch,
PR Vlček a PPDominova skalka) a dalším oblastem budeposkytnuta
ochrana zařazením do sítěevropsky významných lokalit v rámci Na
-tura 2000.
Poslední větší hadcovou oblastí u násjsou výchozy v Blanském
lese poblíž Křem-že, chráněné ve dvou rezervacích (PR Ho -lubovské
hadce a PR Bořinka). Strmé sva-hy nad Křemežským potokem na
oboulokalitách porůstá suchý prosvětlený had-cový bor, v němž se
můžeme setkat i s ně -kolika světlomilnými druhy, které jsouna
území jižních Čech jinak velmi vzácné(např. svízel sivý – Galium
glaucum čibělozářka větevnatá).
Kromě čtyř výše zmíněných velkýchoblastí známe mnoho drobných
hadco-vých výchozů po celé republice. Jak jižbylo řečeno, na
většině těchto míst by -chom díky jejich mizivé rozloze nebo vy
-soké vrstvě půdy ani nepoznali, že jsme sedostali na hadcové
podloží. I po vyloučenítakových území však stále zůstává
mnoholokalit, na nichž se můžeme setkat ale spoňs tím nejvěrnějším
souputníkem serpenti-nitů – sleziníkem hadcovým (A. cuneifo -lium).
Tato naleziště jsou přede vším naŠumpersku, Domažlicku, Tá bor sku
a v růz -ných částech Českomoravské vr choviny.A co je významnější,
několik těchto loka-lit i přes svou téměř zanedbatelnou rozlo-hu
také hostí některé populace hadcových(sub)endemitů – u Mladé Vožice
na Tábor-sku roste kuřička Smejkalova, u Raškovana Šumpersku
hvozdík kartouzek hadco-vý (Dianthus car thu sia norum subsp.
capil-lifrons) a u Sta rého Ranska ve Žďárskýchvrších chrastavec
rolní hadcový (Knautiaarvensis subsp. serpentinicola).
V příštím článku si představíme prvníčást našich hadcových (sub)
endemitů.
Výzkum hadcových endemitů podporujíGrantová agentura Univerzity
Karlovy(projekt 29507/2007/B-BIO/PřF) a Granto-vá agentura Akademie
věd ČR (juniorsképrojekty KJB601110709 a B601110627).
živa 1/2008 17 www.avcr.cz/ziva
Kupodivu ano. V kontrastu k přelidněnýmnížinám totiž stojí
nepřístupné horské ob -lasti, pokrývající více než třetinu
ostrova.Tvoří je několik horských pásem, z nichžnejdelší a nejvyšší
je Centrální pohoří táh-noucí se přes celý ostrov od severu k
jihu,s 200 vrcholy přesahujícími 3 000 m n. m.
Nejvyšší vrchol, Nefritová hora (Yushan),je svými 3 952 m
nejvyšší horou nehimá-lajské jihovýchodní Asie. Pohoří se vy
-vrásnila díky vzájemnému pohybu asijskéa pa cifické litosférické
desky, na jejichžstyku Taiwan leží. Proto je ostrov seismic-ky
velmi aktivní a slabé i silnější otřesy
jsou zde na denním pořádku – při posled-ním katastrofálním země
třesení v r. 1999o síle 7,3 stupně Richterovy stupnice za -hynulo
přes 2 000 lidí. Reliéf hor je ostrýa dynamický, strmé svahy s
nestabilní geo-logií snadno podléhají sesuvům, při kte-rých v
údolích mizí stovky tun horniny.Řeky, zvláště ty na východním
pobřeží,jsou krátké a divoké – při dobré viditel-nosti je možné z
horského hřbetu Centrál-ního po hoří zahlédnout říční tok od
jehopramene až po ústí do moře. Vedle země -třesení umocňují erozi
i několikrát v rocese opakující tajfuny, které se v sezoně odčervna
do září tvoří východně od ostrovauprostřed Tichého oceánu a s různě
ni -čivou intenzitou zasahují pobřeží jiho vý -chodní Asie.
Klima je oceánické a ví ce méně subtro-pické, vedle tajfunů
ovlivňované přede -vším sezonními větry – monzuny, kterévyvolává
výměna vzduchu mezi asijskýmkontinentem a Tichým oceánem.
Jejichsměr se v létě a v zimě prohodí a výraz-ným způsobem tak
modelují sezonní chodklimatu na ostrově. V létě vane jihozápad-ní
monzun přinášející vlhkost na jihozá-padní část os trova, velké
množství srážekale přinášejí i od východu vanoucí tajfunya celý
ostrov je tak v průběhu léta bohatězásobený srážkovou vodou. V zimě
semonzun otočí a vane od severovýchodu –také přináší velké množství
srážek, ty aleza sáhnou jen severovýchodní cíp ostro-va, kdežto ve
střední a jihozápadní části jesucho. Zatímco tedy na severu prší v
pod-statě celý rok, na jihozápadě existuje vý -razná sezonnost – v
létě je období dešťů,v zimě období sucha. V nížinách nikdynemrzne,
zimní teploty se zde pohybujíokolo 16 °C a letní od 24 do 30 °C.
Před-
David Zelený
„Taiwan? A mají tam vůbec nějaký les?“
Když Portugalci v r. 1544 Taiwan objevili, nazvali ho Ilha
Formosa – Krásný ost-rov. Leží na obratníku Raka asi 150 km
východně od pobřeží kontinentální Čínya při pohledu na mapu prý
tvarem připomíná tabákový list nebo kořen sladkébrambory, protažený
od severu k jihu. Na rozloze 36 tisíc km2 (odpovídající při-bližně
polovině rozlohy České republiky) žije 23 milionů obyvatel. Číslo
udá-vající průměrnou hustotu osídlení, totiž 624 obyvatel na km2,
je trochu zavá-dějící – většina totiž žije směstnána v rozsáhlých
městských aglomeracích,hlavně při západním pobřeží ostrova, kde je
pak koncentrace obyvatel i několi - ka násobně vyšší a řadí ostrov
k jedné z nejhustěji zalidněných zemí světa. Hlav-ní město Taipei,
ležící na severu ostrova, je rozlohou omezené na prostor nevel-ké
kotliny mezi horami. Přímo ve městě žije přes tři miliony obyvatel,
v pracovnídny se však počet téměř zdvojnásobí díky přílivu lidí
dojíždějících za prací. Tai-wan je v současnosti vedle Japonska
světovou velmocí ovládající trhy s elek-tronikou. Je vůbec na
ostrově s takovou diagnózou místo pro přírodu?
-
stavu ideálního léta ale narušuje fakt, ževlhkost vzduchu je v
té době přes 80 %.Nejpříjemnější proto bývá i pro domorod-ce krátké
období podzimu někdy od zářído konce listopadu, kdy už nehrozí ne
bez -pečí tajfunů a není tak dusno a vedro jakov létě.
Klima má na vegetaci zásadní vliv a Tai-wan nabízí skoro
učebnicovou mo zaikurůzných klimatických gradientů a na něvázané
zonality vegetace. Je to hlavně gra-dient nadmořské výšky, podél
něhož seklima mění směrem nahoru od subtropic-kého po subarktické.
Dále gradient vý -chod–západ, ve kterém hraje hlavní roliCentrální
pohoří, oddělující nádeštné sva-hy na východě a v deštném stínu
ležícísvahy na západě. Ještě výraznější je kon-trast mezi stále
deštivým severovýcho dema v zimě suchým jihozápadem, který
způ-sobují výše zmíněné monzuny. A dů ležitýje i gradient
sever–jih, podél kterého vzrůs -tá subtropický charakter vegetace –
až pojižní cíp ostrova s monzunovými deštný-mi lesy téměř
tropického charakteru. Zá -kladní vegetační zonace, která bere v
úva-hu klimaxová společenstva na mezickýchstanovištích, zde
tradičně rozlišuje 6 vege-
tačních stupňů. Od nížin do hor jsou to:subtropické monzunové
lesy, stálezelenévavřínové lesy, stálezelené doubravy,
tsu-go-smrkové lesy, subalpínské jedliny a al -pínské bezlesí. Ve
zkratce jimi procestuje -me, od hor do nížin.
Vegetační stupňovitost Stupeň alpínského bezlesí navazuje
nahorní hranici lesa, která leží přibližně vevýšce 3 600 m n. m.
Převládajícím vege tač -ním typem jsou zde druhově chudé tráv-níky,
v nichž dominuje endemický druhbambusu pojmenovaný podle
nejvyššíhory ostrova – Yushania niitakayamensis(obr. 4). Běžné jsou
zde boreo-alpínskéeuroasijské druhy, a vedle různých hor-ských
endemitů (např. lipnice Poa taiwa-nicola nebo rozchodník Sedum
morriso-nensis) se tak setkáme s důvěrně známýmidruhy, jako
kostřava ovčí (Festuca ovina),me tlička křivolaká (Avenella
flexuosa)nebo plavuň pučivá (Lycopo dium annoti-num). Rozsáhlé
horské sutě jsou přiro -zeným stanovištěm křídlatky
japonské(Reynoutria japonica, obr. 2) – druhu s pů -vodním
rozšířením kromě Taiwanu ještěv Koreji, Číně a Japonsku, který se
dnesšíří jako invazní rostlina téměř po celémsvětě. Rod Yushania
tvoří dominantui v podrostu nejvýše položených lesů, sub-alpínských
jedlin s jedlí Abies kawakamii.Jedlové porosty jsou extrémně chudé
–Yushania se zde chová jako správný bam-bus a vytváří až 3 m vysoký
podrost. Moc-ná vrstva jejího opadu brání uchycení dal-ších druhů a
částečně i samotné regeneracijedle, která je tak omezena na vzácné
oka-mžiky, kdy Yushania hromadně vykvete.Po odkvětu a dozrání nažek
totiž následu-je plošné odumírání bambusových poros-tů a dočasně se
tak uvolní prostor ostatnímdruhům. Čistě jedlové porosty se
vyskytu-jí směrem dolů až k hranici 3 100 m n. m.,kde do nich
vstupuje tsuga Tsuga chinen-sis var. formosana. Jedle postupně
ztrácídominanci a lesy přecházejí do tsugo-smr-kového stupně, kde
vedle zmíněné tsugytvoří dominantu také endemický druhsmrku Picea
morrisonicola. Taiwanský
smrk je přitom fytogeografická rarita – jeto jediný druh smrku,
který směrem na jihdosahuje až k obratníku Raka.
Pod výškovou hranicí 2 500 m n. m. sezačínají objevovat
stálezelené širokolistédřeviny a vegetace přechází do stupně
stá-lezelených doubrav. Dominantními dře -vinami jsou v nich druhy
z čeledí vav -řínovitých (Lauraceae), čajovníkovitých(The aceae) a
bukovitých (Fagaceae). Dubyjsou zastoupeny rody Quercus a
Cycloba-lanopsis, např. endemickým C. morii. Kli-ma zde ovlivňuje
hustá oblačnost s čas týmimlhami, kvůli kterým bývá tato
vegetaceoznačována jako mlžný les, s větvemi oba-lenými vodou
nasycenými polštáři mechů(obr. 3). Charakteristickým lesním
typem,vyskytujícím se ve stupni doubrav, jsousmíšené
jehličnato-listnaté lesy. Jehlična-ny jsou většinou podstatně vyšší
než list-náče a smíšené lesy tak mají výrazně dvou-patrovou
strukturu. V nižším stromovémpatře dominují stálezelené listnáče,
kterémají spolu s podrostem druhové složenípodobné jako v ne
smíšených porostechtohoto lesního stup ně, zatímco v
hornímstromovém patře převládají majestátní dru-hy cypřišků
Chamaecyparis formosensisa Ch. obtusa var. formosana. První z
nichje považován za nejmohutnější cypřišekvůbec – největší jedinci
dosahují výškypřes 60 m a stáří až 2 000 let. Jejich kvalit-ní
dřevo je spolu se dřevem dalších jehlič-nanů ceněnou surovinou
převážně na vý -robu nábytku, a jejich těžba proto značnoučást
cypřiškových porostů v minulosti zni-čila. Dnes indikuje dřívější
těžbu cypřiš-ku přítomnost opadavých dřevin, mezinimi hlavně olše
Alnus formosana, kterádíky symbiotickým kořenovým bakteriímv
sukcesi jako první kolonizuje místa ponarušení, ať už umělém (těžba
dřeva), nebopřirozeném (svahové sesuvy).
Pod stupněm stálezelených doubrav, vevýškovém rozmezí 500–1 500
m n. m., sevy skytuje vegetace stálezelených vavříno-vých lesů,
označovaná jako vegetační stu-peň Ma chilus-Castanopsis.
Nejčastější če -ledě za stoupené ve stromovém a keřovémpatře jsou
vavřínovité (patří sem i nejběž-
www.avcr.cz/ziva 18 živa 1/2008
1 Interiér subtropického monzunovéholesa s epifyty a dřevnatými
liánami(Národní park Kenting)2 Přirozené stanoviště křídlatky
japon-ské (Reynoutria japonica) – vysokohor-ská suť v nadmořské
výšce přes 3 000 m(hora Chilai)3 Mechové polštáře na stromech
mlž-ného lesa. Oříšek pro fytocenologa – jakzapisovat pokryvnost
mechového patra?(Taitung). Foto Woody Li4 Rozsáhlé bambusové
trávníky s en -demickým bambusemYusha nia niitaka -yamensis,
charakte ristické pro alpínsképás mo v nadmořské výšce nad 3 600
m(hora Chilai)5 Plody druhu Barringtonia asiatica(Lecythidaceae),
dřeviny litorálních lesůna jihu ostrova, se šíří po moři na
značnévzdálenosti (Národní park Kenting).Snímky D. Zeleného,
není-li uvedeno jinak
1 2
-
nější rod Machilus, blízce příbuzný papá-je), bukovité a
morušovníkovité (Moraceae).Variabilitu této vegetace výrazně
ovlivňu-je topografie terénu, ve kterém převažujítáhlé hřbety,
navzájem oddělené hlubo-kými údolími. Dostupnost světla je v zá
-vislosti na pozici v údolí různá – zatímcohřbet a horní části
údolních svahů mají do -statek přímého světelného záření, na za
-stíněném dně hlubokých a úzkých údolí jesvětlo dostupné jen ve
formě rozptýlenéhozáření. Tomu odpovídají různé ko runy stro -mů,
tvarem přizpůsobené podle dostup-nosti světla: na jedné straně typy
s širokoukorunou padákovitého tvaru a s listy dvo-jí velikosti –
menšími slunnými a větší-mi stinnými, na druhé straně typy dřevins
válcovitou korunou hustě olistěnou aždolů velkými stinnými listy.
Dřeviny s ko -runou prvního typu osidlují výslunné hor-ní partie
údolí, dřeviny druhého typu pre-ferují stinné sutě a údolní
dna.
Nejníže položeným vegetačním typemje vegetační stupeň
Ficus-Machilus, sub-tropický monzunový les. Protože jsou alenížiny
na Taiwanu intenzivně osídlenya odlesněny, zachovalo se v této zóně
vel-mi málo porostů, o kterých by se dalo ale -spoň trochu mluvit
jako o přirozených.Převažují dřeviny z čeledí
pryšcovitých(Euphorbiaceae), vavřínovitých a moru-šovníkovitých
(sem patří i 16 druhů fíkov-níků – smokvoní rodu Ficus, které v
těch-to lesích rostou). Složitě strukturovanéa neprostupné po rosty
plné lián (obr. 1),stromy obalené epifyty a vysoká humidi-ta dělá z
těchto lesů dokonalou džungli.Téměř polovina rostlinných druhů,
které sev těchto druhově bohatých lesích vysky-tují, má tropické
rozšíření, a složením setak blíží tropickým lesům jihovýchodníČíny.
V suš ších oblastech jihozápadníčásti ostrova je stálezelený les
omezen nastinné a vlhké části reliéfu, zatímco na su -chých a vý
slunných expozicích se v poro-stu s různou frekvencí vyskytují
opadavélistnáče (rody javor – Acer, ořešák – Ju -glans ad.) a
vytvářejí zde opadavý les, o kte-rém byla řeč v úvodu, v
souvislosti se zim-ním obdobím sucha.
Na závěr cesty po gradientu nadmořskévýšky směrem dolů ještě
několik pozná-mek ke dvěma vegetačním typům, které sevyskytují při
mořském pobřeží. Jsou to pře-devším mangrovy, které jsou dnes
celosvě-tově ohrožené značným úbytkem a na Tai-wanu se v omezených
rozlohách vyskytujípři ústí řek na západním pobřeží (jeden
zezachovalých porostů, ve kterém dominujeKandelia obovata, je
dokonce snadno do -stupný z konečné stanice taipeiského me -tra – v
nevelké rezervaci při ústí řeky Dan -shui protékající hlavním
městem). S jinouvelmi specifickou přímořskou vegetací sesetkáme na
jižním cípu ostrova – vertikál-ní geologické pohyby v průběhu dob
ledo-vých zde vyzdvihly a obnažily korálovýútes, který dnes po
růstá litorální les. Jehodruhovou skladbu řídí porézní substrát bo
-hatý vápníkem a častou dominantou jsourůzné druhy fíkovníků, např.
Ficus benja-mina s charakteristickými chůdovitými ko -řeny.
Zajímavým litorálním druhem těchtolesů je Barringtonia asiatica,
krásně kve-toucí strom, který se šíří po hladině mořevelkými
plovoucími plody (obr. 5).
Bambus, čaj a betelFlóra Taiwanu v současnosti popisuje přes4
300 druhů a poddruhů rostlin, z nichžčtvrtinu tvoří endemiti s
častými latinský-mi názvy taiwaniana a formosana. Něcopřes 1 000 z
celkového počtu druhů při-padá na dřeviny – při tak vysoké diver
-zitě ve stromovém a keřovém patře nenídivu, že klasifikace lesní
vegetace je tadytéměř výlučně založená na dřevinnýchdominantách.
Invazní druhy, z nichž vět-šina pochází z tropické Ameriky, tvoří
jenasi 6 % celkového počtu druhů, a Taiwantak překvapivě i přes
husté osídlení patřímezi ostrovy poměrně málo zasažené rost-linnými
invazemi (ve srovnání např. s No -vým Zélandem, jehož flóra dnes
čítá téměř50 % nepůvodních druhů).
K obrázku kulturní asijské krajiny neod-myslitelně patří rýžová
pole, porosty bam-busů a čajovníkové plantáže. Bambus jedůležitou
surovinou, materiálem pro výro-bu kde čeho – jídelními hůlkami
počínaje
a stavebním lešením nekonče. Mladé bam-busové výhonky jsou
nenahraditelnou sou -částí každodenní taiwanské kuchyně a neníproto
divu, že se tady s bambusem potkátena každém kroku. Bambusová
houští do -sahující výšky i 10 m pokrývají rozsáhléplochy v
kopcovitých terénech v nadmoř-ských výškách do 1 500 m. Rýžová pole
na -opak převažují v zavodněných přímořskýchnížinách a v
nejúrodnějších oblastech serýže sklízí i třikrát ročně. Světově
známýtaiwanský horský čaj se pěstuje v centrál-ní oblasti ostrova v
nad mořských výškách500–1 200 m. Nej ob lí benějším typem čajeje
tzv. oolong, který chutí i barvou stojí mezizeleným a černým čajem
a vyrábí se pro-cesem několikrát přerušované fermentace.
A ještě o jedné významné kulturní rost-lině se chci zmínit – o
betelové (arekové)palmě. Její pěstování, prodej i
užívánípředstavuje místní folklór – z dužninynedozrálých betelových
plodů, která seobalí listem pepřovníku posypaného ne ha -šeným
vápnem, se připravuje jedna z nej-běžnějších drog v Asii – betelové
sous to.Při žvýkání barví sliny intenzivně do rudaa navozuje
příjemný pocit v ústech. Závis-lost na něm je prý silnější než
závislost nanikotinu.
Taiwan je země plná barev, vůní a zvu-ků, které člověku zůstanou
v hlavě ještědlouho po návratu zpět do Čech. Osobněbych „krásnému
ostrovu“ přál, aby i nadá-le odolával tlaku ze strany ko
munistickéČíny a diplomatickému nezájmu celéhosvěta a zůstal zemí
svobodnou a demokra-tickou.
živa 1/2008 19 www.avcr.cz/ziva
3 4
5