8. Obratlovci Obratlovce řadíme do kmene strunatců. Obratlovci jsou skupinou živočichů, kteří mají vnitřní kostru, ve srovnání s bezobratlými mají zpravidla tělo větších rozměrů, což umožňuje právě vnitřní kostra. Tělo obratlovců je zřetelně tvořeno hlavou, trupem a (často i ) ocasem a je kryto pokožkou, která má více vrstev (mnoho vrstev buněk – pokožka je proto odolnější, silnější než u bezobratlých). Z kůže mohou vyrůstat různé ochranné útvary (šupiny, peří, srst). Vodní obratlovci mají místo končetin ploutve, suchozemští dva páry končetin (buď dva páry nohou, nebo nohy a křídla). Vnitřní kostra se skládá z páteře a z ní vycházejících žeber, lebky chránící hlavu a kostry končetin. Pohyb zajišťuje svalová soustava, látky jsou rozváděny po těle pomocí krve v uzavřené cévní soustavě. Nervová soustava (ve tvaru trubice) je uložena v hřbetní části, základním orgánem nervové soustavy je mozek a mícha (uložená v páteři). Obratlovci mají zpravidla také dobře vyvinuty smyslové orgány. Všichni mají vyvinutý čich, hmat a sluch. Dýchání obratlovců je zajištěno buď žábrami, plícemi nebo kůží (tou částečně dýchají všichni obratlovci). Obratlovci mohou být studenokrevní (teplota těla závisí na teplotě okolního prostředí – nestálá) nebo teplokrevní (stálá teplota těla). Teplokrevní živočichové spotřebují poměrně velkou část energie na to, aby uchovali svou tělesnou teplotu, na rozdíl od studenokrevných (proto třeba hadům stačí jíst jednou za několik dní). Mezi teplokrevné patří ptáci a savci, mezi studenokrevné pak zejména ryby, obojživelníci a plazi. V následujícím textu stručně připomeneme charakteristiku nejvýznamnějších skupin obratlovců, řazeno od nejjednodušších po nejsložitější. Ryby jsou obratlovci žijící ve vodě, jejich tělo je kryto šupinami. Pokožka vylučuje sliz, který rybám umožňuje pohyb ve vodě – zmenšuje tření (a také chrání tělo ryby před parazity). Místo končetin mají ploutve, které jsou buď nepárové (hřbetní, ocasní a řitní) nebo párové (břišní a prsní). Dýchají žábrami, které si lze představit jako sítko, kde se z vody zachytává kyslík. ¨Zábra jsou kryty skřelemi, jejich pohyb je pro ryby charakteristický a lze dobře vidět. Podle toho, kolik kyslíku ryby potřebují, můžeme také ryby dělit do třech pásem (dle okysličenosti vody). Prvním pásmem s největším obsahem kyslíku ve vodě, ale s méně živinami je pstruhové pásmo (lipani, pstruzi) – typicky horský potok, druhé lipanové pásmo (např. lipan) – rychle tekoucí řeka, třetí parmové pásmo (plotice, štika, karas) – typicky středně rychle tekoucí řeka a třetí cejnové pásmo (kapr, cejn, lín) – typicky rybník. Ryby dále můžeme rozdělit dle způsobu obživy na ryby dravé (např. candát obecný, štika obecná) – požírají jiné ryby a vodní živočichy, všežravé/nedravé (např. kapr obecný, karas obecný) – ty se kromě rostlinné stravy živí hmyzem a drobnými korýši, býložravé (např. tolstolobik bílý) i parazitické. Dále je vhodné dělení ryb dle ekosystému, ve kterém žijí – ryby sladkovodní (viz výše), mořské (např. sardinka, sardel, šprot, tuňák, treska, losos, makrela, sleď) a tažné. Tažné se dělí na dvě skupiny. Tzv. anadronmní, ryby žijící ve slané vodě, ale rozmnožují se ve sladké vodě (např. losos obecný) nebo katadromní – žijí naopak ve sladké vodě, ale rozmnožují se ve slané vodě (např. úhoř říční). Konečně pak ryby polotažné – během života mění místa svého pobytu. Ryby mají proměnlivou teplotu těla (rozlišujeme teplomilné – např. kapr obecný a studenomilné - např. lososovité). U ryb můžeme rozlišovat tři hlavní typy úst – koncová ústa, svrchní ústa (sbírání hmyzu z vodní hladiny) a spodní ústa (sbírání potravy u dna). Ryby mají také různý tvar těla dle prostředí, v němž žijí – válcovité tělo mají ryby žijící v rychle tekoucích vodách (menší odpor), u dna žijící ryby mají shora zploštělé tělo, ve stojatých vodách tělo sploštělé zboku. Velmi důležité je také zbarvení těla ryby – odpovídá prostředí, ve kterém žije (maskování). Ryby vidí dobře jen na krátkou vzdálenost, jejich oči nemají víčka. Pro orientaci ve vodě slouží rybám (kromě zraku, sluchu a hmatových vousů) tzv. postranní čára, která je důležitým smyslovým orgánem. Je tvořena řadou malých otvorů v šupinách na boku těla. Tyto otvory ústí do kanálků s citlivými smyslovými buňkami. Ryba tak dobře vnímá otřesy vody. Ryby mají oddělené pohlaví, tzn., existuje samec a samice. K oplození dochází mimo tělo ryb (jedná se o vnější oplození). Rozmnožování ryb se nazývá tření (samice a samec se otírají o sebe navzájem). Tělo ryb je ve vodě nadlehčováno plynovým měchýřem.
14
Embed
8. Obratlovci - ONDŘEJ ŠIMIK · 2017. 10. 17. · 8. Obratlovci Obratlovce řadíme do kmene strunatců. Obratlovci jsou skupinou živočichů, kteří mají vnitřní kostru, ve
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
8. Obratlovci
Obratlovce řadíme do kmene strunatců. Obratlovci jsou skupinou živočichů, kteří mají vnitřní kostru,
ve srovnání s bezobratlými mají zpravidla tělo větších rozměrů, což umožňuje právě vnitřní kostra. Tělo
obratlovců je zřetelně tvořeno hlavou, trupem a (často i ) ocasem a je kryto pokožkou, která má více
vrstev (mnoho vrstev buněk – pokožka je proto odolnější, silnější než u bezobratlých). Z kůže mohou
vyrůstat různé ochranné útvary (šupiny, peří, srst). Vodní obratlovci mají místo končetin ploutve,
suchozemští dva páry končetin (buď dva páry nohou, nebo nohy a křídla). Vnitřní kostra se skládá
z páteře a z ní vycházejících žeber, lebky chránící hlavu a kostry končetin. Pohyb zajišťuje svalová
soustava, látky jsou rozváděny po těle pomocí krve v uzavřené cévní soustavě. Nervová soustava (ve
tvaru trubice) je uložena v hřbetní části, základním orgánem nervové soustavy je mozek a mícha
(uložená v páteři). Obratlovci mají zpravidla také dobře vyvinuty smyslové orgány. Všichni mají
vyvinutý čich, hmat a sluch. Dýchání obratlovců je zajištěno buď žábrami, plícemi nebo kůží (tou
částečně dýchají všichni obratlovci). Obratlovci mohou být studenokrevní (teplota těla závisí na teplotě
okolního prostředí – nestálá) nebo teplokrevní (stálá teplota těla). Teplokrevní živočichové spotřebují
poměrně velkou část energie na to, aby uchovali svou tělesnou teplotu, na rozdíl od studenokrevných
(proto třeba hadům stačí jíst jednou za několik dní). Mezi teplokrevné patří ptáci a savci, mezi
studenokrevné pak zejména ryby, obojživelníci a plazi.
V následujícím textu stručně připomeneme charakteristiku nejvýznamnějších skupin obratlovců,
řazeno od nejjednodušších po nejsložitější.
Ryby jsou obratlovci žijící ve vodě, jejich tělo je kryto šupinami. Pokožka vylučuje sliz, který rybám
umožňuje pohyb ve vodě – zmenšuje tření (a také chrání tělo ryby před parazity). Místo končetin mají
ploutve, které jsou buď nepárové (hřbetní, ocasní a řitní) nebo párové (břišní a prsní). Dýchají žábrami,
které si lze představit jako sítko, kde se z vody zachytává kyslík. ¨Zábra jsou kryty skřelemi, jejich pohyb
je pro ryby charakteristický a lze dobře vidět. Podle toho, kolik kyslíku ryby potřebují, můžeme také
ryby dělit do třech pásem (dle okysličenosti vody). Prvním pásmem s největším obsahem kyslíku ve
vodě, ale s méně živinami je pstruhové pásmo (lipani, pstruzi) – typicky horský potok, druhé lipanové
pásmo (např. lipan) – rychle tekoucí řeka, třetí parmové pásmo (plotice, štika, karas) – typicky středně
rychle tekoucí řeka a třetí cejnové pásmo (kapr, cejn, lín) – typicky rybník. Ryby dále můžeme rozdělit
dle způsobu obživy na ryby dravé (např. candát obecný, štika obecná) – požírají jiné ryby a vodní
živočichy, všežravé/nedravé (např. kapr obecný, karas obecný) – ty se kromě rostlinné stravy živí
hmyzem a drobnými korýši, býložravé (např. tolstolobik bílý) i parazitické. Dále je vhodné dělení ryb
dle ekosystému, ve kterém žijí – ryby sladkovodní (viz výše), mořské (např. sardinka, sardel, šprot,
tuňák, treska, losos, makrela, sleď) a tažné. Tažné se dělí na dvě skupiny. Tzv. anadronmní, ryby žijící
ve slané vodě, ale rozmnožují se ve sladké vodě (např. losos obecný) nebo katadromní – žijí naopak ve
sladké vodě, ale rozmnožují se ve slané vodě (např. úhoř říční). Konečně pak ryby polotažné – během
života mění místa svého pobytu. Ryby mají proměnlivou teplotu těla (rozlišujeme teplomilné – např.
kapr obecný a studenomilné - např. lososovité). U ryb můžeme rozlišovat tři hlavní typy úst – koncová
ústa, svrchní ústa (sbírání hmyzu z vodní hladiny) a spodní ústa (sbírání potravy u dna). Ryby mají také
různý tvar těla dle prostředí, v němž žijí – válcovité tělo mají ryby žijící v rychle tekoucích vodách (menší
odpor), u dna žijící ryby mají shora zploštělé tělo, ve stojatých vodách tělo sploštělé zboku. Velmi
důležité je také zbarvení těla ryby – odpovídá prostředí, ve kterém žije (maskování). Ryby vidí dobře
jen na krátkou vzdálenost, jejich oči nemají víčka. Pro orientaci ve vodě slouží rybám (kromě zraku,
sluchu a hmatových vousů) tzv. postranní čára, která je důležitým smyslovým orgánem. Je tvořena
řadou malých otvorů v šupinách na boku těla. Tyto otvory ústí do kanálků s citlivými smyslovými
buňkami. Ryba tak dobře vnímá otřesy vody. Ryby mají oddělené pohlaví, tzn., existuje samec a samice.
K oplození dochází mimo tělo ryb (jedná se o vnější oplození). Rozmnožování ryb se nazývá tření
(samice a samec se otírají o sebe navzájem). Tělo ryb je ve vodě nadlehčováno plynovým měchýřem.
Ryby jsou důležitou součástí i v životě člověka. Člověk ryby loví (hlavně mořské ryby), nebo chová
(zpravidla v rybníce) - hospodářský užitek. Ryby slouží jako potrava pro člověka (i některé živočichy).
Význam ryb dále spočívá v tzv. biologické melioraci, tj. omezování nadměrného růstu vodní vegetace.
Exkrementy ryb přispívají k soustavnému prohnojování rybníků (výkaly těchto ryb podléhají snadno
mineralizaci). Další význam je rekreační (rybolov, sportovní rybolov a samozřejmě akvaristika, jež
umožňuje chovat ryby přímo doma).
Obojživelníci se již řadí mezi suchozemské obratlovce, ale jejich život je vázán také na vodní prostředí
(a obecně vlhké prostředí). Lze u nich dobře rozlišit hlavu a trup, u některých i ocas (tzv. ocasatí, např.
čolci nebo mloci). Mezi bezocasé bychom mohli zařadit žáby. Obojživelníci se přímo ve vodě rozmnožují
(samci u toho vydávají hlasité zvuky – ono pověstné „kuňkání žab“) a mladí jedinci (larvy) dýchají
žábrami. Dospělí jedinci již dýchají plícemi a také kůží, která je vlhká (proto nutnost života ve vlhkém
prostředí). Kůže obojživelníků také vylučuje jed, což slouží jako ochrana proti nepřáteli. Ze smyslových
orgánů jsou dobře vyvinuty oči (žáby díky očím na temeni hlavy dobře vidí i nad vodou). Podobně jako
ryby mají i obojživelníci proměnlivou teplotu těla. V zimě upadají do stavu strnulosti (mohou
přezimovat pod zemí, v bahně). Většina obojživelníků žije na březích vod či ve vlhkých lesích nebo na
vlhkých loukách. Ideálním životním prostorem pro obojživelníky jsou mokřady. Živí se hlavně hmyzem
(potravu chytá na dlouhý lepkavý jazyk) a měkkýši – tím se také podílejí na udržování biologické
rovnováhy. Vysoušením mokřadů, betonováním koryt vodních toků či znečišťováním vod chemikáliemi
tuto rovnováhu člověk značně narušuje. Obojživelníci jsou často potravou jiných živočichů, ale funguje
zde i kanibalismus (obojživelníci se požírají mezi sebou). Požírání hmyzu obojživelníky má význam i pro
člověka a jeho zemědělskou činnost, ale třeba i pomáhají v boji proti přemnoženým komárům. Někteří
obojživelníci slouží přímo jako potrava pro člověka (např. americký skokan volský). Regenerační
schopnost obojživelníků je inspirující pro medicínu. Jejich význam je rovněž rekreační (teraristika). Mezi
bezocasé obojživelníky řadíme žáby (např. skokan zelený, skokan hnědý, ropucha obecná), mezi
ocasaté pak čolky (např. čolek obecný, čolek horský) a mloky (mlok skvrnitý). Zajímavý web o
obojživelnících, kde se můžete dočíst další informace jejich životě i vybraných zástupcích naleznete
ZDE1.
Plazi se již obejdou bez vody i během rozmnožování. Jejich zárodky se totiž nacházejí ve vejcích se
skořápkou, která zabraňují jejich vysoušení. Oplození je již vnitřní (v těle samice). Plazi mají různé tvary
těla (s končetinami i bez končetin). Kůže plazů je suchá a na rozdíl od obojživelníků plazi kůží nedýchají.
Díky zrohovatělé kůži dokáží snášet i vysoké teploty (na přímém slunci). Potravu zpravidla pozřou celou
najednou (i s pokožkou) a uvnitř těla rozloží trávením. Většina plazů klade vajíčka (na souši), z nichž se
vylíhnou mláďata. Někteří ale rodí i živá mláďata (např. u nás ještěrka živorodá). Plazi jsou
studenokrevní živočichové, uvidíme je tedy pouze, když je teplo (viz také lidová pranostika „Na sv. Jiří
– 24. 4. – vylézají hadi a štíři2). Potřebují ke svému životu teplo a vzhledem k tomu, že u nás máme
mrazivé zimy, vyskytuje se u nás jen málo druhů. Studenokrevnost má naopak tu výhodu, že
nepotřebují tolik potravy (např. had může jíst třeba jen 1 za 14 dní) – nejvíce energie z potravy jde
právě na udržení stálé teploty těla. Dělí se na tři hlavní podskupiny – krokodýli, šupinatí a želvy. Ze
šupinatých pak mezi plazy řadíme ještěrky, hady a želvy. V ČR krokodýli jako přirozený druh nežijí
(pouze exotické chovy). Ve volné přírodě se lze setkat (na rozdíl např. od hmyzu) jen s poměrně málo
druhy plazů. Co se týče želv, tak původní druh je pouze velmi ohrožená želva bahenní3. Želvy mají
kryté tělo kostěným krunýřem. Žijí v blízkosti vod nebo ve vodě, kam také unikají v případě nebezpečí.
Vajíčka zahrabávají na suchém, slunném místě. Zimu přečkají ve stavu hibernace4 zahrabané v bahně.
1 http://www.obojzivelnici.wbs.cz/ 2 Štír není obojživelník, ale korýš 3 https://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=1286 4 Také „zimní spánek“ – dochází k útlumu fyziologických procesů (projevující se především snížení tělesné teploty), živočich přečkává ve vhodném úkrytu nepříznivé zimní období.
Šelmy převážně masožravci, charakteristický je chrup s řezáky a špičáky, zejména kočkovité, psovité, kunovité a medvědovité
pes domácí, kočka domácí, kuna skalní, liška obecná, medvěd hnědý, vydra říční
Zajícovci (zajíci) chrup upravený k býložravé výživě a k hlodání
zajíc polní, králík divoký
Lichokopytníci velcí býložravci, na každé končetině jen třetí (prostřední) prst chráněný kopytem
kůň domácí (domestifikován)
Sudokopytníci mají třetí a čtvrtý prst, dělí se na nepřežvýkavce (rozmělňují potravu jen v ústech) a přežvýkavce (potrava je zpracovávána také v žaludku složeném ze 4 částí)
prase divoké (nepřežvýkaci) přežvýkavci: srnec obecný, jelen evropský, koza domácí, ovce domácí, tur domácí
Do skupiny savců patří většina hospodářských a domácích zvířat. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že
hospodářská zvířata jsou chována v umělých podmínkách za účelem užitku (na maso, na mléko aj.) a
domácí zvířata žijí v blízkosti člověka (nebo přímo doma) hlavně z důvodu záliby (typicky kočka domácí,
pes domácí). Hranice mezi hospodářským a domácím zvířetem však není zcela jasná, což plyne např. i
z názvu hospodářských zvířat (např. husa domácí).
Cíle tematického celku ve vazbě na RVP ZV
výstup (4. – 5. ročník) Námět k dosahování9
ČJS-5-4-01a objevuje a zjišťuje
propojenost prvků živé a neživé přírody
Zkoumání obratlovců ve vztahu k podnebným pásům (vliv množství dopadajícího slunečního záření, teploty, srážek), např. plazi a jejich proměnlivá teplota těla.
ČJS-5-4-01b objevuje a zjišťuje princip
rovnováhy přírody
Výstup může být naplňován skrze poznávání obratlovců jako článku potravního řetězce. Sledování přemnožení zvěře a vliv na vegetaci.
9 Zde spíše obecněji, konkrétní náměty budou rozpracovány později
ČJS-5-4-01c nachází souvislosti mezi
konečným vzhledem přírody a činností
člověka
Zde se nabízí zkoumat otázku zejména hospodářských zvířat a jejich chov – v návaznosti na to, co se na polích pro tato zvířata pěstuje. Problematika křížení (např. různá plemena psů aj.).
ČJS-5-4-03a zkoumá základní
společenstva ve vybraných lokalitách
regionů
Všímáme si zde se žáky vztahů obratlovců jednak mezi sebou, ale i mezi ostatními skupinami živočichů a rostlin. Všímání si, jak obratlovci prospívají či naopak škodí (symbiotický x parazitický x predátorský vztah). Dále sledujeme vztahy mezi obratlovci a bezobratlými i rostlinami (jednak jako životní prostředí – zvěř v lese, na poli apod.).
ČJS-5-4-03b zdůvodní podstatné
vzájemné vztahy mezi organismy
Navazuje na předchozí výstup, když se zaměříme ne na pouze „jak to je“, ale přemýšlíme „proč to tak je“, jaké důsledky z toho plynou. Sledujeme např. jaký vztah je mezi volavkou a hrochem (symbiotický), nebo mezi kunou a slepicí (predátorský) apod.
ČJS-5-4-03c nachází shody a rozdíly v
přizpůsobení organismů prostředí
Prostor pro zkoumání vybraných jednotlivých obratlovců žijících v různých přírodních prostředích – např. rozdíly mezi ptáky a savci, podobnosti/rozdíly mezi kočkou a psem, přizpůsobení netopýra pro život ve tmě, užovky apod.
ČJS-5-4-04a porovnává na základě
pozorování základní projevy života na
konkrétních organismech
Pozorování běžných obratlovců a jejich způsob života (kde žije, jak se pohybuje, co žere aj.), např. koza, kráva, slepice aj.
ČJS-5-4-04b prakticky třídí organismy do
známých skupin, využívá k tomu i
jednoduché klíče a atlasy
Učební činnosti s atlasy a určovacími klíči, možno použít jak tištěné, tak elektronické, zařazování vybraných, nejběžnějších zástupců do příslušných skupin – hlavně do tříd: ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci.
ČJS-5-4-05a zhodnotí některé konkrétní
činnosti člověka v přírodě
Nabízí se zhodnotit důsledky např. kácení deštných lesů + výsadba palmy olejné (ničení domova např. orangutanům), rušení remízků a eliminace polní zvěře (koroptví, bažantů aj.), výstavba ptačích budek, podchodů pro žáby aj.
ČJS-5-4-05b rozlišuje aktivity, které
mohou prostředí i zdraví člověka
podporovat nebo poškozovat
Úzká návaznost na předchozí výstup s tím, že zde je prostor více k přemýšlení o činnostech, které jsou i potencionální. Přemýšlení o důsledcích – co se stane, když vysušíme vlhké louky, když vykácíme les.
ČJS-5-4-07 založí jednoduchý pokus,
naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí
a vysvětlí výsledky pokusu
Zde nepůjde o pokusy na zvířatech ve smyslu jejich zabíjení a pitvání či pro lékařské účely, ale spíše zde budeme sledovat různé projevy zvířecího chování v lehce změněných podmínkách, např. jak reaguje pes na různé zvuky, jak dlouhý je žabí skok apod.
Didaktické poznámky
Obratlovci jsou zvířata, o která mají děti zpravidla větší zájem a setkávají se s nimi vědomě častěji. Jsou
to „zvířata“ v užším slova smyslu. Na rozdíl od bezobratlých však již nejdou (většinou) tak jednoduše
chytit a až na několik výjimek je problematické jejich pozorování (zejména ve třídě). Pozornost bychom
měli zaměřit na hlavní skupiny obratlovců – tzn., ryby, obojživelníci, plazi, ptáci a savci. V rámci těchto
hlavních skupin obratlovců případně ještě vybrat některé významnější podskupiny, zejména co se
výrazněji liší svým vzhledem, případně způsobem života – např. z plazů ještěrky a hadi, z obojživelníků
ocasatí a bezocasí apod. Tím podporujeme výuku směřující k rozmanitosti. Z každé skupiny potom
vybereme jednoho či dva konkrétní zástupce – mohou to být např. následující – viz tabulka:
opomenout ani ty živočichy, které děti zpravidla rády nemají (nelíbí se jim) jako hadi, žáby apod.
Poměrně motivační pro děti je i tématika exotických zvířat (v souvislosti např. s rekordy zvířecí říše),
také vzhledem k tomu, že někteří žáci mohou chovat exotická zvířata (papoušky, želvy, hady aj.).
Z hlediska nauky o exotických zvířatech asi nejlépe poslouží návštěva zoologické zahrady. Ale i většina
encyklopedií jsou překlady z cizojazyčné literatury a zpravidla se věnují zvířatům na planetě zemi jako
celku, tedy hlavně zvířatům pro nás exotických.
10 Jediná želva volně se vyskytující v ČR.
Přirozenější je nepostupovat dle vědeckého systému, ale jednak dle dětské zkušenosti (naznačeno
výše) a dále buď dle biotopů (např. zvířata v lese – zabýváme se různými druhy zvířat v lese) nebo
fenologicky (dle ročních období) – přemýšlíme, kdy je nejpřirozenější a nejsnazší se s vybranými
skupinami zvířat setkat (např. s ptáky v zimě u krmítka nebo s v období páření zkoumat hlasy ptáků,
s obojživelníky na jaře v období páření a cestě za pářením, s rybami na vánoce, kdy ve většině
domácnosti je kapr apod.).
Dobré je, když si děti postupně tvoří vlastní velkou tabulku, kde v řádcích jsou jednotlivé skupiny
živočichů (zastoupené konkrétním zástupcem) a ve sloupcích různé charakteristiky (např. končetiny,
způsob pohybu, životní prostředí, přežití zimy, druh pokožky aj.). Žáci si postupně doplňují a komparují.
Stejně jako u bezobratlých se i zde zaměřujeme převážně na vnější znaky (nezabíjíme zvířata a
nepitváme je – ekologické i zdravotní důvody). Výjimkou může být kuchání kapra doma s rodiči nebo
zkoumání kostry kuřete, které jsme měli na oběd. Motivační a poučné jsou také specializované televizní
kanály (Např. National Geographic, Spectrum, Discovery, Animal Planet – pouze zvířata!!!, Viasat
Nature a další). Učitel podporuje u dětí hlavně samostatné objevování a vyvozování podstatných znaků
– nabízí se tak např. komparace dvou různých druhů (slepýš x užovka aj.). Nemělo by jít o
„vyčerpávající“ taxonomie, ale spíše o zaměření na méně konkrétních druhů. Významným zdrojem pro
výuku je také chov (zpravidla) drobnějších obratlovců (akvaristika, chov křečka, kočky, psa), ale i
hospodářských zvířat. Některé druhy obratlovců lze chovat i ve školních podmínkách. V souvislosti
s chovem zvířat se totiž žáci učí o daném živočichovi komplexně a vidí i smysl (aby mi zvířátko přežilo,
musí vědět, čím se živí, jaké životní podmínky musí mít apod.).
Učitel by měl také využít potenciálu zoologické zahrady. Návštěva ZOO by však měla být dobře
připravená – učitel by si měl promyslet, na co se se žáky zaměří (časově není možné vše stihnout), co
konkrétně budou žáci pozorovat, vhodné je mít připravený např. pracovní list, do něhož žáci pouze
doplňují informace. Dobré je také, aby si žáci zkoušeli načrtnout siluetu daného tvora.
Občas se vyskytují silné miskoncepce mezi žáky – např. že ježek nosí na bodlinách jablko, nebo
pohádkové motivy typu, že žába je zakletá princezna nebo že prsty vodníka vypadají jak nohy žáby. Je
dobré se tomuto věnovat a v kontextu přírodovědného poznání uvádět věci na pravou míru.
Co se týče koncepce nauky o obratlovcích, tak je několik možností, jak jsme již naznačili výše, důležité
je, aby výuka nebyla atomizována a vedena pouze po jednotlivých skupinách živočichů. Spíše
přemýšlíme nad živočichy v kontextu života žáka. Nabízí se tak začít s tématem domácích zvířat, resp.
zvířat hospodářských a na nich ukázat základní znaky. Děti mohou (pokud nějaké zvířátko samy chovají)
vytvářet vlastní referáty o tom, jak jej chovají, co je pro chov důležité apod. Dále je možno se věnovat
nejběžnějších obratlovcům u nás – asi ve vztahu k biotopu (nebo ročnímu období). Neměli bychom
zapomenout vždy na zkoumání vazeb, jak dané (konkrétní) zvíře má k ostatním zvířatům vztah (součást
potravního řetězce aj.), všímat si zvířat ve vtahu k prostředí. Neměli bychom opomenout reflexi vlivu
člověka na přírodu a jeho dopad na obratlovce. V souvislosti s chovem zvířat se nabízí i otázka
velkochovu zvířat (např. klecový chov slepic, velkochov krav apod.) – zde je prostor rozšířit i na etické
otázky a diskuzi o právech zvířat.
Nabízí se také otázka poměru zvířat, co žijí u nás a zvířat cizích, žijících v jiných zemí. Vzhledem k důrazu
RVP ZV na regionální zakotvení bychom se měli věnovat spíše těm domácím, ale to neznamená, že by
exotická zvířata měla zůstat úplně stranou. Jejich místo může vyniknout zejména při probírání tématu
„rozmanitost přírodních podmínek na Zemi“, kdy právě na zvířatech (v celosvětovém kontextu) lze
dobře poukázat na jejich variabilitu. Největší rozdíly (co do vzhledu) v rámci skupin obratlovců
nalezneme v podskupině savců – je proto vodné na této skupině (mimo jiné) ilustrovat rozmanitost
živočišné říše.
Očima dítěte
Pokud dítě zmiňuje zvířata, převážně to jsou ta ze skupiny obratlovců. Obratlovci jsou dítěti velmi blízcí,
i když vzhledem k poměrně vysoké míře urbanizace a digitalizace se již děti nesetkávají se zvířaty tak
často, jako dříve. Většina dětí byla v ZOO, takže učitel na toto může navázat. Řada dětí také doma
chová nějakého živočicha (nejčastěji psa, křečka, kočku, papouška, rybičky) – je proto vhodné toho
využít i ve výuce a nechat děti popisovat, jak se o jejich zvířátko starají, co vše je k tomu potřeba. Jak
jsme již naznačili výše, tak děti se setkávají se zvířaty v pohádkách (případně pověstech, filmech) ale
i obrázkových knihách. Zde vzniká prostor pro kritickou reflexi zobrazovaných zvířat a jejich vlastností
– co je pravda a co je fikce. Kromě toho, zvláště zvídavější děti mají doma mnohé encyklopedie o životě
zvířat – jak už jsme naznačili výše, zpravidla jde o zvířata exotická. Jistě bude pro dítě motivační, když
mu bude dán prostor proto, aby spolužákům z encyklopedie vybral něco, co ho zaujalo. Dalším
prostorem, kde se dítě s těmito zvířaty setkává, je v jejich zpracované formě, tzn. v obchodě
s potravinami (různé druhy masa), výrobky ze zvířat (jak masné, tak nemasité), na to je také možno
navázat. Jak se do regálu obchodu tato zvířata dostala? Plynule lze navázat na otázku firem zabývající
se živočišnou výrobou. Nesmíme zapomenout na to, že dětem se nejen (některá) zvířata líbí, ale také
je mají rády (otázka postoje ke zvířatům). Na druhou stranu je třeba poukázat i na to, jak to v přírodě
mezi zvířaty chodí (predátorství) – někdy drsné obrázky či videa (např. jak had dusí myš) zřejmě v dítěti
mohou vyvolat odpor, ale je třeba si uvědomit, že to dělají ne pro zábavu, ale pro přežití (potravu).
Ostatně, je to jenom člověk, kdo krutě zabíjí zvířata jen pro potěšení nebo pro peněžitý zisk. Tuto
přirozenou lásku ke zvířatům je potřeba v dětech pěstovat, aby z nich vyrůstali citliví lidé, nikoli ti,
kterým jde hlavně o peníze.
Proč některé ještěrky ztrácejí ocas? Snaží se uniknout dravcům, kteří je za ocas chytají. Tím, že se jí
ocas ulomí (nebo jeho kousek), získá tak čas na útěk. Ulomený ocas po čase začne opět dorůstat.
Jak rychle se pohybuje suchozemská želava? Asi 0,5km/h.
Kontextualizace
Místo, kde žijeme Zvířata z různých koutů světa – spojení s výukou o světadílech; orientace na plánku ZOO; lokalizace např. chovných stanic, zoologických zahrad v ČR na mapě, mapy chovu zvěře v atlase (chov skotu, prasat, ovcí) – typická místa
Lidé a čas Historie domestifikace zvířat, historie chovu zvířat (středověk, po průmyslové revoluci, ve 20. století – změny), státní statky v období komunismu, zvířata na erbech rodů, panovníků, rytířů aj.; rybníkářství v českých zemích a jeho rozvoj od středověku po dnešek.
Lidé kolem nás Chování ke zvířatům, otázka týrání zvířat, problematika velkochovů, etické zacházení se zvířaty (překupnictví zvířat, zvířata v cirkuse); mapovaní toho, kolik stojí chov domácího mazlíčka (finanční gramotnost); problematika lidské činnosti na stav zvěře (např. rušení remízků, kácení lesů – např. úbytek hnízdišť ptáků apod.); vyjádření rodiny v podobě zvířat; zákony na ochranu zvířat; zobrazování zvířat
v kultuře (písně o zvířatech, obrazy se zvířaty) apod.
Člověk a jeho zdraví Čas pro zábavu/odpočinek – zvíře jako domácí mazlíček (vliv na duševní zdraví); zásady chování při styku s nebezpečnými zvířaty (co dělat, co nedělat); ošetřování drobných poranění od zvířete (např. škrábnutí, kousnutí aj.); chování v mimořádné situaci (např. útěk nebezpečného zvířete chovateli nebo ze ZOO).
Náměty do výuky
O1) Domácí nebo zahraniční? – úkolem dítěte je rozlišovat, zda živočich na obrázku (či jen jeho
název) je náš původní druh (žije běžně v ČR, nebo nikoli). Žák třídí do dvou skupin.
O2) V Zoologické zahradě – návštěva zoo za účelem poznávání obratlovců. Doporučujeme zaměřit se
vždy jen na určitou skupinu živočichů (např. hady, primáty apod.) a mít pro děti připravenou
záznamovou kartu, vzor karty. V ZOO je možno využít i speciální programy pro školy či komentované
prohlídky.
Nákres zvířete (foto) Název (jméno)
Země původu
Popis zvířete (jak vypadá – velikost, hmotnost, tvar těla, barva apod.)
Chování zvířete (jak loví, jak se rozmnožuje)
Zajímavost
Vlastní hodnocení (jak na mě působí)
Moje otázky (co mě zajímá)
O3) Založení jednoduchého akvária – akvárium bude sloužit jako prostor pro pozorování života ryb a
chov živočichů. Žák se učí starat se o svěřené zvíře, může průběžně sledovat životní projevy živočicha,
vede si záznamy z pozorování. Videonávod, jak si založit akvárium naleznete např. ZDE11, nebo
v textové podobě (ZDE12), kde lze čerpat i další informace o akvaristice. Akvárium může také fungovat
jako praktická ukázka malého ekosystému (neživé + neživé, výrobci, spotřebitelé, rozkladači), poměr
rostlin a živočichů aj.
O4) Zkoumáme kapra nebo makrelu – v období Vánoc a kuchání kapra se můžeme seznámit blíže
s tělem ryby, zkoumat šupiny pod lupou (čáry na šupinách podobně jako letokruhy), ukázat kostru
11 Zdroj videa: https://www.youtube.com/watch?v=t1bKX3QaOCY 12 http://www.akvarijni.cz/zacatky.htm