mraveniste.skauting.czmraveniste.skauting.cz/.../2014/03/Workshop_Orientace.docx · Web viewMapa vám může být na nic pokud neumíte určit sever. V takovém případě by mohla

Workshop – OrientaceNež si začneme říkat něco o orientaci v terénu, ať už s mapou nebo bez ní, je potřeba si říci pár věcí, které se toho tématu týkají. Většinu toho co teď na začátku řeknu určitě znáte, ale opakování je matka moudrosti. A třeba se ode mě dozvíte i něco nového. Kdybyste měli kdokoli během workshopu nějaký dotaz, neváhejte a zeptejte se, budu se snažit vám vaše otázky zodpovědět. A abyste věděli co vás čeká, řeknu vám něco o práci s mapou, určování světových stran různými tradičními i netradičními způsoby, co to je vlastně azimut, šířka a délka. Jak odhadovat vzdálenost nebo jak zjistit kde přibližně jste. A na závěr bysme zašli ven si zkusit nějaké věci prakticky. Snad všechno stihneme a vás to bude bavit.

Země je koule, teda není ale často se za kouli zaměňuje, popravdě se země označuje za elipsoid. Je rozdělena na severní a jižní polokouli, tyto dvě polokoule rozděluje rovník. Pro orientaci je země rozdělená souřadnicovou sítí skládající se ze zeměpisné délky a zeměpisné šířky. Zeměpisná šířka je jedna ze zeměpisných souřadnic, určuje polohu na povrchu Země směrem k severu nebo jihu od rovníku. Jde o úhel, který svírá rovina rovníku s normálou referenční plochy v příslušném bodě na povrchu Země. Zeměpisná délka určuje polohu na povrchu Země směrem k východu nebo západu od Greenwichského poledníku. Je to úhel, který svírá rovina místního poledníku, procházejícího určovaným bodem, a rovina Greenwichského (nultého) poledníku.

Základním dovedností pro orientaci je znalost světových stran. Rozlišujeme 4 základní světové strany a to: východ, západ, sever a jih. Východ je na té straně, kde vychází Slunce. Přesně na opačné straně je západ, tedy strana, kde Slunce zapadá. Pokud se postavíte tak, že po pravé ruce máte východ a po levé ruce máte západ, pak čelem k vám je sever a za zády máte jih. Dále jsou 4 směry vedlejší: severovýchod, severozápad, jihovýchod a jihozápad. Tyto směry vyplňují prostor mezi základními světovými stranami. Například severovýchod leží přesně uprostřed severu a východu.

Určení severu v přírodě

Často se vám v přírodě stane, že budete potřebovat znát, jak jsou, v místě kde stojíte, rozmístěny světové strany. Je to informace jistě důležitá a někdy k

nezaplacení. Ať už je důvodem orientace v terénu nebo orientace v mapě. Mapa vám může být na nic pokud neumíte určit sever. V takovém případě by mohla být mapa dobrá na podpal na ohýnek, protože k jiným účelům se nehodí, protože je dělaná z hrubého papíru.

Pro určení všech světových stran stačí znát jen jednu, ostatní se lehce domyslí. Když vím, kde je sever, tak ihned vím, že jih je na druhé straně. Pak již není nic jednoduššího, než otočit se čelem k severu a zády k jihu, čímž zjistíme, že východ je napravo a západ nalevo.

Vše je tak jak má být.

Nejjednodušším a zároveň nejpřesnějším způsobem jak určit světové strany je použití kompasu nebo buzoly. Tato zařízení střelkou vždy ukazují na sever. Podrobnější informace o buzole řeknu později.

Co dělat pokud nemáme buzolu?

V tomto případě nám může pomoci poloha sluníčka. Pokud je ráno, tak sluníčko je na východě. V poledne je slunce na jihu a večer na západě. Přesněji lze sever určit za pomocí ručičkových hodinek. Hodinky natočíme tak, aby malá ručička směřovala ke slunci. V polovině úhlu mezi ručičkou a dvanáctkou (v létě jedničkou) se nachází sever. V létě se sever odvozuje od jedničky kvůli letnímu času (posun o jednu hodinu).

Co když nesvítí sluníčko?

V takovém případě je nutné se spoléhat na méně přesné způsoby. Například vstup kostela bývá až na výjimky orientován na západ, jednu takovou výjimku máme i tady v Příboře, kostel sv.Valentýna má vstup orientován na východ. Bohužel jen málo kostelů se nachází v hustém lese. Ale je spousta dalších způsobů jak určit světovou stranu a určitě nějaké z nich znáte.

Letokruhy – hustější na severní straně Sklon mraveniště – severní strana je příkrá Mech a lišejníky – více se vyskytují na severní straně kmenů,

kamenů

Větve osamělých stromů – na jižní straně jsou delší Tmavší strana kmene dubu směřuje na chladnější severní stranu

Co když je noc?

Pokud jsou vidět hvězdy a znáte alespoň souhvězdí Velký vůz, máte vyhráno. Když vezmete vzdálenost zadního kola Velkého vozu a prodloužíte vzdálenost čtyřikrát, pak naleznete Severku (Polárku). Ano, její jméno nelže a je témeř přesně na severu.

Co když je temná noc, že nevidím ani na krok?

V tom případě můžete jen litovat, že jste si nevzali buzolu a baterku.

Orientace v mapě

Když vybalíme mapu z obalu, tak ji nejdříve natočíme tak, aby texty na mapě měly správnou orientaci, takže je lze bez problémů číst. Na naprosté většině map je sever umístěn na horním okraji mapy. V případě, že jsou světové strany v mapě orientovány jinak než obvykle, bude toto znázorněno směrovou růžicí v některém z rohů mapy. Pokud se vám dostane do rukou některá ze starých trpasličích map (podobně jako Bilbovi Pytlíkovi), tak si musíte uvědomit, že u horního okraje takové mapy je východ.

Na téměř každé mapě je v jednom z rohů uvedeno měřítko, které udává v jakém poměru jsou rozměry na mapě a v reálném světě. Například mapy od Klubu českých turistů mají měřítko 1:50 000, to znamená, že 1 centimetr na mapě je 50 000 centimetrů ve skutečnosti, což je 500 metrů - 0,5 km.

Reliéf krajiny se do map zakresluje pomocí vrstevnic, což jsou čáry spojující místa se stejnou nadmořskou výškou. Výškový rozdíl mezi dvěma vrstevnicemi bývá 10 m, pro snadné zjištění nadmořské výšky se vrstevnice každých 50 výškových metrů značí tlustší čárou, u které je poznámka o nadmořské výšce dané vrstevnice. Samozřejmě v některých mapách mohou být vrstevnice značeny jiným způsobem. Díky vrstevnicím můžete krásně zjistit, jak velký

kopec budete muset překonat. Na místech s velkým převýšení jsou vrstevnice blízko sebe, v místech s mírným svažováním jsou vrstevnice uváděny řídce.

Další nutnou schopností při práci s mapou je orientace v mapě. Jedním z nejlepších vodítek jsou vesnice, hrady, zříceniny nebo rozcestí, protože se jedná o objekty, které nelze snadno zaměnit s jinými. Dalšími významnými body jsou silnice (zvláště křižovatky), stromy, osamělé domy, křížky, rybníky, začátky lesů a mýtin.

A to hlavní na závěr: nikdo a nic není bez chyb, proto bezhlavě nespoléhejte na vše, co je v mapě udáno. Uvědomte si, že některé mapy mohou být desítky let staré a za deset let se toho může spousta změnit: les je vymýcen, mýtina zarostlá, rybník vypuštěn, domy pobořeny a stromy pokáceny. Nejlepší radou pro používání mapy je tedy: hlavně používat zdravý rozum!

Buzola a určování azimutu

Hlavní součástí kompasu je magnetická střelka, která se stále natáčí tak, aby byla natočena směrem na sever. Princip funkce kompasu je následující. Celá zeměkoule se chová jako veliký magnet s jedním pólem na severu a s jedním na jihu. Jistě jste si někdy hráli se dvěma magnety a víte, že s magnety pohybuje neviditelná síla. Obdobná síla otáčí i střelkou kompasu. Z toho vyplývá i omezení funkčnosti kompasu.

Aby se střelka snadno otáčela, musíte buzolu držet ve vodorovné poloze. Pokud je v blízkém okolí kompasu nějaký magnet (například jiný kompas), kovová konstrukce nebo nějaká elektronika, pak se může střelka chovat téměř náhodně. Proto když máte podezření, že by mohlo být určování severu ovlivněno, zkuste měření zopakovat na jiném místě (stačí se posunout o několik metrů). V případě, že vám pokaždé střelka směřuje na stejné místo, jste za vodou. Jinak se přemístěte ještě o pár metrů dále. Pokud se vám stále nedaří uspokojivě určit sever, odložte všechny věci z kapes, odložte i baťoh, protože v něm můžete mít třeba zmagnetizovaný hrníček na čaj. Pokud se vám ani tak nezdaří sever určit, požádejte někoho jiného, protože vám asi není souzeno sever určovat.

Buzola je jedním z řady vynálezů chrudimského rodáka Josefa Ressla. V podstatě se jedná o rozšíření kompasu mechanizmem pro určování azimutu.

Buzola je složena ze dvou částí: kotouče, na kterém je umístěna úhlová stupnice, pevné části se střelkou; tato část často obsahuje lupu a stupnice s různými měřítky.

Určování azimutu na mapě

Pro určení azimutu místa na mapě musíme nejdříve umístit střed buzoly na místo, ze kterého chceme azimut určovat. Šipku na pevné části nastavíme tak, aby směřovala na místo, jehož azimut chceme změřit. Kotouč nastavíme tak, aby sever na kotouči (hodnota 0°) směřoval na sever na mapě. Nyní můžeme odečíst azimut.

Střed buzoly umístíme na symbol zámku v Puklicích. Pevnou část buzoly nastavíme tak, aby šipka směřovala na Luka. Kotouč nastavíme tak, aby rysky na kotouči byly vodorovné s přímkami ze severu na jih, a aby začátek stupnice byl na severu. Nyní můžeme odečíst hodnotu azimutu (62°).

Určování azimutu v terénu

Pokud chceme určit azimut některého bodu v terénu natočíme pevnou část buzoly tak, aby její šipka směřovala na vybraný objekt. Kotouč nastavíme tak, aby střelka byla mezi ryskami a hodnota 0° splývala se severním koncem střelky. Nyní můžeme odečíst azimut.

Určování vzdálenosti

Určování vzdálenosti je při orientaci dost důležité. Když si totiž změříme buzolou nebo kompasem azimut a vydáme se na cestu je dobré vědět jak je dané místo vzdálené. Mezi takové základní ukazatele vzdálenosti patří:

Tyhle základní údaje vám mohou pomoc, abyste alespoň přibližně věděli jak daleko daná věc je. Když už víte jak daleko váš cíl je, je potřeba vědět jak si spočítat cestu kterou jste ušli. K tomuhle se používá pravidlo dvojkroku, to se ale musí brát dost s rezervou. Průměrně se uvádí že jeden dvojkrok měří 1,5 metrů. To ale u všech lidí nemusí být pravda, každý má totiž jinak dlouhý krok, ale je dobré vědět to alespoň přibližně. Často se pro určení vzdálenosti používá rychlost zvuku, určitě všichni znáte jak určitě jak daleko od vás uhodil blesk během bouřky. Jakmile uvidíte záblesk počítáte do té doby než zazní zvuk hromu, tento výsledný čas se vydělí 3 a získáte přibližnou vzdálenost místa kde blesk uhodil.

Určení polohy

To by byl konec takovým těm základům, které často využijete. Ještě však zbývá jedna věc. Určení polohy, konkrétně na jaké zeměpisné délce a šířce jste. U nás vám to moc k ničemu nebude, ale kdybyste byli náhodou u nehody a ztroskotali byste na pustém ostrově tak by se vám to hodit mohlo. K tomu ale patří i to, že nestačí vědět jak to určit, ale je potřeba aji přibližně vědět kde co je. Dáme si proto takový malý testík, vždy vám řeknu pár souřadnic a vy se pokusíte mi říct alespoň jaký světadíl či oceán to je. Ti co si opravdu věří, můžou zkusit i stát.

82° v. d. a 20° s. š. – Indie14,5° v. d. a 50° s. š. – Praha40° v. d. a 10° s. š. – Etiopie

59° z. d. a 35° j. š. – Buenos Aires (Argentina)75° z. d. a 40° s. š. – Philadelphia175° v. d. a 40° j. š. – Nový Zéland

Zeměpisnou šířku a délku uměli určovat už i staří mořeplavci a dobyvatelé, pro orientaci na moři to bylo velice důležité. Mořeplavci používali na určení šířky přístroj známý jako sextant, ten bývá jako záloha i na dnešních lodích. Taková sextant ale není zas tak těžké si sestrojit, sice nebude tak přesný jako ty lodní, ale pro základní přibližné určení polohy se využít dá. Jakmile už máte provizorní sextant vytvořený jsou dvě možnosti jak na zeměpisnou šířku přijít, a to podle slunce a podle hvězd. V obou případech namíříte okraj delší části na daný objekt tak abyste jej měli mezi okem a objektem a podle toho jak se svěsí „olovnice“ určíte jaký úhel to je. U polárky vám vyjde přímo výsledek, u slunce musíte daný výsledek odečíst od 90°.

Určení zeměpisné délky je už složitější, určuje se pomocí času. Do země zarazíte tyč a během dne zaznamenáváte čas a délku stínu. Jakmile je stín nejkratší, kulminuje, určíte si čas. Výsledek získáte tak že od výsledného času odečtete číslo pásu časový pásem a odečtete 12. Výsledek máte v hodinách ty akorát převedete na stupně, kde 1 hodina je 15°, 1 minuta je 15‘. Nesmíte však zapomenout odečíst 1 hodinu pokud je zrovna letní čas.