Seminar integrace EU - Compatibility Modeksv.upol.cz/txt/WDEI.pdfNATO (1949), ZEU (1954) 3) Politická spolupráce a lidská práva: Rada Evropy (1949) = klasická mezivládní spolupráce
Post on 16-Jul-2020
1 Views
Preview:
Transcript
EVROPSKÁ INTEGRACE
PŘEHLED
vznik „evropské myšlenky“ podmínky a příčiny vzniku ES historický vývoj ES, vznik EU orientace v pojmech – přechod z ES na EU rozšiřování působnosti a pravomocí EU a její
působení v současnosti budoucnost evropské integrace
HISTORICKÉ KOŘENY
800 - Karel Veliký – císař Svaté říše římské inicioval pokus o opětovné vytvoření Římské říše. Karel Veliký ve své době zavedl jednotnou měnu
1306 - Pierre Dubois – francouzský právník a diplomat volal po vytvoření konfederační „Křesťanské republiky“ spravované stálým shromážděním evropských vladařů, kteří by se na základě křesťanských principů snažili zajistit mír na evropském kontinentu. Spory mezi státy měl rozhodovat devítičlenný soudní dvůr s papežem coby soudcem poslední instance.
1310 - Dante Alighieri – ve své knize Monarcha volá po vytvoření evropských institucí, které by měly zabránit dalším válkám v Evropě.
1462 - Jiří z Poděbrad – český král navrhoval vytvoření evropské konfederace, která by společně čelila postupujícím Turkům. Konfederační uspořádání mělo zahrnovat pravidelně zasedající shromáždění s pětiletou předsednickou rotací (dnešní předsednictví je půlroční). Dalším orgánem měl být výbor stálých zástupců rozhodující systémem kvalifikované většiny (v současnosti je rozhodování kvalifikovanou většinou nejčastěji používaným systémem hlasování), rada králů a knížat a také soudní dvůr řešící spory mezi členy konfederace.
HISTORICKÉ KOŘENY
1638 - Maximilien de Béthune, francouzský vévoda ze Sully –představil svůj „velký projekt“ (Grand Design) spočívající v novém (administrativním, nikoli vojenském) překreslení hranic zajišťujícím rovnováhu sil v Evropě. Navrhoval vytvoření šedesátišestičlenného Evropského senátu s tříletým mandátem zprostředkujícího ekonomickou integraci a poskytujícího diplomatickou půdu pro řešení sporů zúčastněných států.
1693 - William Penn – navrhl ustanovení Evropského parlamentu řešícího spory evropských států za použití tříčtvrtinové kvalifikované většiny, přičemž počet hlasů jednotlivých států měl odpovídat jejich ekonomické síle.
HISTORICKÉ KOŘENY
1717 Abbé de Saint-Pierre – vydal třísvazkový Projekt nastolení trvalého míru v Evropě prosazující volný obchod, společnou obranu a zřízení evropského senátu.
1712-78 - Jean-Jacques Rousseau – zastánce Evropské federativní unie národů.
1795 - Immanuel Kant – navrhoval přijetí evropské ústavy a unifikovaný právní systém. Jedinou cestu k mírovému soužití v Evropě viděl ve vytvoření federace.
HISTORICKÉ KOŘENY
1814 - Henri de Saint-Simon – návrh na reorganizaci evropské společnosti vytvořením politické a ekonomické unie v rámci Spojených států evropských s dvoukomorovým parlamentem. Podmínkou mělo být dosažení stadia, kdy bude ve všech evropských státech fungující parlamentní demokracie
1848 - Victor Hugo – na mírové konferenci v Paříži pronesl projev obsahující i tuto pasáž: „...evropské národy, aniž by ztratily ze svých typických vlastností a velkolepé osobitosti, se úzce spojí ve vyšší uskupení a vytvoří evropské společenství. Vyvstanou tak dvě mocnosti, Spojené státy americké a Spojené státy evropské, navzájem si přes oceán podávajíce pomocnou ruku.“
1897 - Lord Salisbury – britský ministerský předseda považoval Evropskou federaci za jedinou naději, jak zabránit válkám na našem kontinentu.
HISTORICKÉ KOŘENY
1. světová válka – erupce nacionalismu. Národní obrození a emancipace v Evropě vedla k přesvědčení, že každý národ má mít svůj stát. Srbští extremisté spáchali atentát na Františka Ferdinanda d’Este, a dali tak záminku k rozpoutání války, v níž zahynulo 9 000 000 vojáků a 21 000 000 civilistů. Válka skončila podepsáním Versailleské smlouvy, která sice nově uspořádala Evropu, avšak současně u Němců vyvolala pocit nespravedlnosti a beznaděje, který byl živnou půdou ohromného vzepětí nacionalismu ve třicátých letech vedoucího k vyhlášení 2. světové války.
1921 - BLEU (Belgicko-lucemburská ekonomická unie) – společná centrální banka, společný zahraniční obchod, vzájemné pevné navázání měn. V roce 1930 se obě země připojily ke svazku skandinávských států za účelem vzájemného snížení obchodních bariér.
HISTORICKÉ KOŘENY
1923 - Richard hrabě Coudenhove-Kalergi – kosmopolita již svým původem (matka Japonka, otec Rakušan s holandsko-řeckými předky). vydal knihu Pan-Evropa, v níž tvrdil, že jediným způsobem, jak
dosáhnout v Evropě míru, je vytvoření politické unie, tedy sjednocení. Na tomto základě vznikla Panevropská (celoevropská) unie – nestranické hnutí za sjednocení Evropy. Namísto závodu ve zbrojení nabídl evropským státům čtyřstupňový proces k dosažení evropské unie: konferenci zástupců 26 evropských států, podepsání smluv urovnávajících evropské spory, vytvoření celní unie a sepsání evropské federální ústavy. Angličtina se díky své dominanci měla stát druhým jazykem všech Evropanů.
Coudenhove-Kalergi ale zdůrazňoval, že Pan-Evropa se musí vytvořit odspodu, z vůle obyvatel Evropy, nikoli z vůle vládců.
HISTORICKÉ KOŘENY
Coudenhove-Kalergiho „Návrh Panevropského paktu“ z roku 1930, který představoval již konkrétní nástin federalistického uspořádání Evropy, však přišel v době silných ekonomických otřesů a vzrůstající politické nestability. Nezískal tak potřebnou podporu evropských státníků. Přesto Panevropská unie fungovala i během 2. světové války, kdy ve Francii podporovala protihitlerovskou koalici a dále upřesňovala představy o poválečném politickém a ekonomickém uspořádání Evropy. Tímto výrazně napomohla počátkům novodobé evropské integrace v padesátých letech.
Na Coudenhove-Kalergiho myšlenky navazovaly mnohé politické veličiny meziválečné a poválečné Evropy: Georges Pompidou, Tomáš G. Masaryk, Konrad Adenauer, Winston Churchill, Édouard Herriot nebo Aristide Briand
VÝVOJ EVROPSKÉ INTEGRACE PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE
Druhá světová válka
- vnímána naléhavá potřeba spolupráce evropských států "podmínky pro realizaci evropské integrace
Vnitřní i vnější impulsy
- nutnost překonat antagonismus a zabránit další válce
˗ poválečná devastace, hospodářský rozvrat
˗ počínající studená válka
OTÁZKA
Jaké mezinárodní organizace vznikaly ve 40. a 50. letech 20. století v Evropě?
VÍCE INTEGRAČNÍCH USKUPENÍ
1) Ekonomická spolupráce: Marshallův plán (1947), Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (1948)
2) Bezpečnostní spolupráce: Západní unie (1948), NATO (1949), ZEU (1954)
3) Politická spolupráce a lidská práva: Rada Evropy (1949)
= klasická mezivládní spolupráce
ES (Evropská společenství) – nový druh integrace:1. ESUO - 23. července 1952 (tzv. Pařížská smlouva)2. EHS + ESAE (EURATOM) - 1. ledna 1958= inovace: princip nadstátnosti
EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI (ESUO)
Schumanův plán (9. května 1950)˗ Robert Schuman
Jean Monnet
˗ vytvoření francouzsko-německého společného trhu s uhlím a ocelí
˗ metoda nadstátní sektorové spolupráce = milník v historii evropské integrace
˗ Členové: Francie, SRN, Itálie, státy Beneluxu
VZNIK EHS A EURATOM Smlouva o zřízení Evropského hospodářského společenství (EHS)
Smlouva o zřízení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM)
" podpis 27. března 1957 v Římě
(tzv. Římské smlouvy)
Platnost: 1. ledna 1958
Členové: Francie, SRN, Itálie, státy Beneluxu
Významné oživení integrace
OTÁZKA
Jaké znáte stupně ekonomické integrace?
EKONOMICKÁ INTEGRACE
1) zóna volného obchodu zrušení celních i kvantitativních obchodních omezení pro některé skupiny výrobků
2) celní unie rozšíření o společný celní sazebník vůči třetím státům
3) společný trh rozšíření volného pohybu zboží o volný pohyb dalších hospodářských faktorů (osob, služeb, kapitálu)
jednotný vnitřní trh = vyšší stádium společného trhu (úplný volný pohyb tzv. čtyř svobod, prostor bez vnitřních hranic)
4) měnová unie doplnění o společnou měnu
5) hospodářská unieplná integrace, společná hospodářská politika, jednotný daňový systém
6) politická unievrchol integrace, původně samostatné státy splynou v jeden celek
EHS
vytvoření společného trhu, postupné sbližování hospodářských politik
cíle: rozvoj hospodářské činnosti, růst a stabilita, zvyšování životní úrovně, těsnější vztahy mezi členskými státy
Vybudování společného trhu: 4 svobody: volný pohyb osob, služeb, zboží, kapitálu 3 etapy vytváření časový horizont 12-15 let = přechodné období
EURATOM
vytvoření společného trhu s jaderným materiálem a podpora jeho mírového využití
společná strategie investic, rozvoj infrastruktury, výměna technických informací, kontrola užití a pohybu štěpných materiálů,
rozvoj výzkumu
Římské smlouvy (EHS a EURATOM) v platnost 1. ledna 1958
= > budování společného trhu (do popředí EHS)
1965: Slučovací smlouva
= > jednotná institucionální struktura + souhrnný název Evropská společenství (ESUO, EHS, EURATOM) = zkratka ES
OTÁZKA
V čem je specifická nadstátní metoda integrace?
MEZINÁRODNÍ PRÁVO VEŘEJNÉ -TRADIČNÍ KONCEPCE
Subjektem jsou pouze (primárně) státy „Anarchický systém“
chybí vyšší autorita státy jsou jedinými tvůrci a zároveň také adresáty právních norem
Státní suverenita: na jednom území je svrchovaná moc vykonávána jen jedním státem
Nikdo a nic nestojí nad státem jako nositelem státní suverenity
PRÁVO ES/EU - NADSTÁTNOST (SUPRANACIONALITA)
Koncept překonávající nedostatky tradičních MO omezení svrchovanosti a přenos některých kompetencí z čl.
st. na ES Organizace disponuje pravomocí náležející jinak jen státům (tj.
moc nadstátní) Organizace disponuje mocí Zákonodárnou Výkonnou Soudní
Projevy supranacionality Většinové rozhodování (odbourání jednomyslnosti) Finanční nezávislost Přímo použitelné, přednostně aplikovatelné právo
SPECIFIKA ES/EU OPROTI JINÝM MO
•Specifická struktura orgánů: Komise – zájmy EU Rada – zájmy členských států Parlament – zájmy lidu
• existence vlastní vůle – Komise• tvorba vlastního práva, které se specificky projevuje ve vnitrostátní sféře
OTÁZKA
Jak se rozšiřovala členská základna ES/EU?
VÝVOJ ES - ROZŠÍŘENÍ
• 1952 + 1958 – Francie, Německo, Itálie, Belgie,•Nizozemí a Lucembursko;• 1973 – „Severní rozšíření“ – VB, Dánsko, Irsko;• 1981 – Řecko• 1986 – Španělsko a Portugalsko• 1993 – Finsko, Švédsko, Rakousko• 2004 - Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko,
Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko;• 2007 – Rumunsko, Bulharsko;• 2013 –Chorvatsko
OTÁZKA
Jak se vyvíjel projekt Evropských společenství do vzniku EU?
HISTORIE ES V KOSTCE (1960 –1992)
•50.- 60. léta – projekt EHS úspěšný, hlavní cíle se podařilo z většiny splnit
Dobudování celní unie: 1. červenec 1968
60. léta – krize (1967 - Lucemburský kompromis)
2. pol. 70. let – poč. 80. let = stagnace dokončování společného trhu
DOKONČENÍ BUDOVÁNÍ SPOLEČNÉHO TRHU
1985 - Komise v čele s Jacquesem Delorsem
= > Bílá kniha o dokončení vnitřního trhu (vymezení existujících překážek + harmonogram jejich odstranění)
Jednotný evropský akt (1987)
První smluvní revize zakládajících smluv
Odstranění možnosti vetovat návrh v oblasti tzv. čtyř svobod (Lucemburský kompromis)
Nové cíle integračního procesu
Definován jednotný vnitřní trh (+ termín jeho dokončení k 1. lednu 1993)
DALŠÍ SMĚŘOVÁNÍ INTEGRACE -PODNĚTY
Řada reformních návrhů Delorsovy komise (2. polovina 80. let)
Pád železné opony (1989) – změna geopolitické mapy Evropy i světa
Dokončování jednotného vnitřního trhu = > nutnost řešit související sociální a veřejnoprávní otázky a problémy
OTÁZKA
Kdy a jak vznikla Evropská unie? Co je to vlastně EU?
SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII(MAASTRICHTSKÁ SMLOUVA, 1993)
Významný posun ve vývoji evropské integrace (posílení nadnárodního prvku + nové oblasti spolupráce)
Tzv. pilířová struktura – rozčlenění agendy podle oblasti a způsobu rozhodování
= > 3 pilíře (tzv. Maastrichtský chrám)
I. pilíř: agenda EHS (" ES), EURATOM a ESUO, nadnárodní
II. pilíř: Společná zahraniční a bezpečnostní politika, mezivládní
III. pilíř: Justice a vnitro, mezivládní
EVROPSKÁ UNIE
pouze zastřešující označení (všechny 3 pilíře)
nejedná se o mezinárodní organizaci s vlastní subjektivitou
paralelní existence EU a ES (stejná členská základna, odlišná působnost)
nová kvalita spojení členských států
HLAVNÍ ZMĚNY vymezení cíle hospodářské a měnové unie
zavedeno občanství EU (doplněk státního občanství)
zavedení procedury spolurozhodování (I. pilíř)
= plnohodnotné zapojení Parlamentu do legislativního procesu
Společná zahraniční a bezpečnostní politika (II. pilíř)
Justice a vnitro (III. pilíř)
AMSTERODAMSKÁ SMLOUVA (1999)
SMLOUVA Z NICE (2003) Hlavní obsah: institucionální reformy
SMLOUVA O ÚSTAVĚ PRO EVROPU
Laekenská deklarace (2001): rozhodnuto o svolání Konventu – dohoda o budoucnosti Evropy, reforma primárního práva
Přijat návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu plně nahrazující stávající smlouvy
Ratifikační proces: odmítnutí ve francouzském (29. května 2005) a nizozemském (1. června 2005) referendu
= Smlouva o Ústavě pro Evropu nevstoupila v platnost
LISABONSKÁ SMLOUVA
Po vystřízlivění z neúspěchu Ústavy dohoda o nové reformní smlouvě (přijata na zasedání Evropské rady v červnu 2007)
Rychlá a bezproblémová příprava Nahrazuje Ústavu, mnohé z ní přejímá, ale tlumí některé
její progresivní prvky (prezident…)
reformuje dosavadní Smlouvy
Podepsána v Lisabonu 13. prosince 2007
V platnost 1. prosince 2009
LISABONSKÁ SMLOUVA – HLAVNÍ ZMĚNY
Smlouva o fungování EU (SFEU)Smlouva o EU (SEU)
Zrušení pilířové struktury Posílení pravomocí EU, nové oblasti spolupráce Právní subjektivita EU Institucionální změny Dosud nezávazné Listině základních práv EU
dává právní závaznost
CHRÁM EU PO LISABONSKÉ SMLOUVĚ
ZRUŠENÍ PILÍŘOVÉ STRUKTURY, ALE…(KOMUNITARIZACE II. PILÍŘE – ZAHRNUTÍ DO SFEU, III. PILÍŘ NADÁLE SPECIFICKÝ CHARAKTER – OBSAŽEN V SEU)
UJASNĚNÍ POJMŮ - EU, ES VS. EU•Do roku 2009 tři Evropská společenství (ES): EHS, EURATOM a
ESUO (od r. 2002 už pouze dvě – bez ESUO) jako subjekty mezinárodního práva
EU nikoliv, pouze zastřešující entitou bez právnísubjektivity
•Od 1.12.2009 EU nahradilo ES, je subjektem mezinárodního práva EURATOM nadále samostatná organizace
INSTITUCE EU
Evropská komise (EK, Komise) Kabinet
Rada (Rada ministrů nebo Rada EU)
Evropský parlament (EP, Parlament)
Evropský soudní dvůr (ESD, Soudní dvůr)
PORADNÍ INSTITUCE
Výbor regionů
Hospodářský a sociální výbor
Evropský účetní dvůr
EUROSTAT - servisní instituce (Evropská statistická služba)
Evropský ombudsman
Evropská centrální banka (nejmladší instituce)
EVROPSKÁ KOMISE
Kolegium komisařů a jejich aparát, jejichž společným úkolem je profesionální obrana evropských zájmů (vláda).
Pětiletý mandát. Komisaři jsou původně významnými politickými anebo akademickými představiteli svého státu, po svém jmenování nesmí přijímat nebo žádat instrukce odnikud a musí se řídit jen potřebami EU jako celku.
Předseda EK –
Komise se schází jednou týdně, rozhodnutí schvaluje prostou většinou.
37 oddělení s vymezenou působností (generální ředitelství). Zajišťují její každodenní agendu.
Celkem má Komise přibližně 24 000 zaměstnanců, z nichž přibližně 15% tvoří překladatelská a tlumočnická služba.
Nejvýznamnější pravomocí EK je monopol zákonodárné iniciativy.
Všechny právní akty musí být navrženy Komisí. Impuls může přijít odkudkoliv. Návrh textu však musí zpracovat a předložit EK.
Kolegium komisařů tyto návrhy schvaluje většinou svých hlasů a startuje tak vlastní zákonodárný proces.
RADA
Nejdůležitějším rozhodovacím orgánem ES.
Každý, kdo v Radě jedná, je zástupcem určitého členského státu a jeho zájmy také hájí.
Pracuje na několika úrovních a v několika resortních složeních. Na nejvyšší úrovni zasedají ministři členských zemí.
Rada má 27 členů. Scházejí se k pravidelným schůzkám několikrát do roka podle resortní příslušnosti.
Po administrativní stránce je aparátem stálý Sekretariát Rady.
Po stránce věcné je to Výbor stálých představitelů a Pracovní skupiny Rady.
Rada na úrovni ministrů rozhoduje o návrhu buď jen jednohlasně nebo tzv. kvalifikovanou většinou
COREPER
HLASOVÁNÍ V RADĚ
Kvalifikovaná většina – dvojí většina
80 % rozhodnutí
55 % všech členských zemí (16 out of 28), zastupujích alespoň 65 % celkové populace EU
Blokující menšina – alespoň 4 země zastupující alespoň 35 % celkové populace
SUMMIT EU
Ve výjimečných případech zasedá Rada jako Evropská rada hlav států a vlád.
Summit EU se schází nejméně dvakrát do roka, není legislativním orgánem ES. Neschvaluje řádné právní akty tzv. sekundárního práva ES (např. směrnice, nařízení).
Jejího hlasu je však třeba, mají-li být stanoveny směry další integrace a odstraněny překážky, s nimiž si ministři nevědí rady.
EVROPSKÝ PARLAMENT
Od r. 1979 jsou poslanci EP voleni v přímých volbách oprávněnými voliči všech členských států. Celkem se do EP volí 732 poslanců, přičemž nejpočetnější zastoupení připadá na nejlidnatější státy.
Oficiálně jsou poslanci EP rozděleni nikoli do národních, ale do politických klubů (frakcí) podle své politické příslušnosti. Je zde 7 politických skupin a nezávislí (lidovci, socialisté, liberálové, zelení atd). V parlamentu sedí podle frakcí.
Poslanci současně pracují v parlamentních výborech.
Jednou měsíčně zasedají týden ve Štrasburgu. Jinak plenární zasedání v Bruselu.
Výkonné funkce parlamentu plní generální sekretariát se sídlem v Lucemburku (okolo 3300 zaměstnanců). Parlament je uvnitř členěn do 20 problémově zaměřených výborů:
EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR
Sídlo v Lucemburku. Soudí výhradně podle práva ES. Soudní dvůr má po jednom soudci z každého členského státu. Jmenováni jsou na 6 let.
Je zároveň ústavním, správním i civilním soudem, odvolací instancí, rozhodčím soudem i znalcem.
Nejobsáhlejší skupinu sporů tzv. předběžná řízení. Tento typ řízení se fakticky odehrává na úrovni národních soudů, přičemž ESD k nim pouze připravuje stanoviska v dotčených bodech evropského práva.
Základem řízení je vypracování konkrétní analýzy daného problému. ESD poskytne výklad evropské legislativy a do samotného průběhu vyšetřování a vynesení rozsudku na národní úrovni nezasahuje.
Procedurální podmínkou k zahájení řízení o předběžné otázce je žádost podaná soudem poslední instance daného státu a skutečnost, že vyjádření ESD je k vyhlášení rozsudku zcela nebytné.
POJMY
Celní unie
Jednotný trh
Měnová unie Konvergenční kritéria
OTÁZKA
Společná bezpečnostní a zahraniční politika? Společná energetická politika? Další rozšiřování? Reforma SZP? Více harmonizovat?
DĚKUJI ZA POZORNOST
top related