Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra ...

Analýza televizních moderátorských projev
Studijní obor: eský jazyk a literatura se zamením na vzdlávání,
Nmecký jazyk se zamením na vzdlávání
Vedoucí práce: PhDr. Lukáš Zábranský, Ph.D.
Hradec Králové 2015
Prohlášení
Prohlašuji, e jsem tuto bakaláskou práci vypracovala samostatn a uvedla jsem
všechny pouité prameny a literaturu.
V Hradci Králové dne 29. 4. 2015 _____________________
Jméno a píjmení
Podkování
Na tomto míst bych chtla podkovat panu PhDr. Lukáši Zábranskému, Ph.D.,
vedoucímu mojí bakaláské práce, za odborné vedení, které mi pi zpracování
práce poskytl. Dále dkuji své rodin za všeobecnou podporu bhem studia.
Anotace
2015. 44 s. Bakaláská práce.
Bakaláská práce si klade za cíl zhodnotit a analyzovat moderátorský styl
vybraných mluvích. Pozornost je vnována základm komunikace, rozdílm
mezi mluveností a psaností, charakteristice masových sdlovacích prostedk,
vymezení rozdíl mezi jednotlivými profesemi - hlasatel, konferenciér
a moderátor. Poté jsou vysvtleny pojmy moderátor a moderování. Následuje
pedstavení jednotlivých moderátor a analýza týkající se jazykové výstavby
projevu a její zhodnocení.
Annotation
MACHAOVÁ, L. Analysis of television moderators pronouncements. Hradec
Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2015. 44 pp.
Bachelor Degree Thesis.
The bachelor thesis evaluates and analyzes moderator‘s style of speakers.
Attention is paid to the basics of communication, differences between speaking
and writing, characteristics of the mass media, differences between particular
professions – an announcer, entertainer and moderator. The terms moderator and
moderation are explained afterwards. Next follows an introduction of particular
moderators and analysis concentrated on linguistic construction of expression and
its evaluation.
OBSAH
1.1 KOMUNIKACE........................................................................................... 10
1.2.1 Charakteristika pojm mluvenost a psanost .................................... 12
1.2.2 Mluvený projev ................................................................................ 14
PI REALIZACI ENICKÝCH PROJEV ................................................ 16
2.1 DRUHY NONVERBÁLNÍ KOMUNIKACE A JEJICH VYMEZENÍ ........................ 16
3 KONVERZANÍ MAXIMY........................................................................ 19
4.1 HLASATEL ................................................................................................ 21
4.2 KONFERENCIÉR ........................................................................................ 21
4.3 MODERÁTOR ............................................................................................ 22
5.1 POAD „MÁTE SLOVO S M. JÍLKOVOU“ ................................................... 27
5.1.1 Michaela Jílková .............................................................................. 27
5.1.1.1 Profesní ivotopis ..................................................................... 27
5.1.1.3 Analýza projevu ........................................................................ 29
5.2.1 Marek Eben ...................................................................................... 30
5.2.1.1 Profesní ivotopis ..................................................................... 30
5.2.1.3 Analýza projevu ........................................................................ 31
5.3.1 Karel Šíp .......................................................................................... 33
5.3.1.1 Profesní ivotopis ..................................................................... 33
5.3.1.3 Analýza projevu ........................................................................ 34
8 SEZNAM LITERATURY ............................................................................ 40
Tématem bakaláské práce je analýza televizních moderátorských projev.
Zmiované téma bylo zvoleno z nkolika dvod. Pedevším se jako diváci
domníváme, e není dleité hodnotit televizní vysílání jen po obsahové stránce,
jak se dnes asto dje, ale e je klíov dleité zamit se i na projev moderátor.
V uritých poadech se me jejich mluva jevit jako nedostatená, a to nejen
z hlediska spisovnosti, i nespisovnosti, ale i z hlediska výslovnostní normy.
Chtli bychom se pokusit o analýzu projev jednotlivých moderátor na televizní
stanici T1, abychom náš pedpoklad potvrdili, nebo vyvrátili. Osobnost
televizního moderátora má v dnešní informaní spolenosti stále vtší podíl
na formování jazykových schopností a dovedností mladé generace, proto
se domníváme, e by mli moderátoi mluvit spisovn a srozumiteln. Moderátor
by ml být eovým vzorem pro vtšinu populace, proto se nám analýza
moderátorských projev jeví jako podstatná i potebná.
V oblasti lingvistiky se nejedná o nijak nové téma. Ba naopak jsou projevy
moderátor asto analyzovány, nap. eská televize provádí analýzy projev
moderátor kadé pololetí.
Hlavní pozornost bude vnována moderátorm vystupujícím na programu
T1. Pedpokládáme toti, e se tato stanice stále snaí o zachování vysoké
jazykové úrovn. Zvolili jsme si moderátora poadu StarDance IV …kdy hvzdy
taní Marka Ebena. Dále moderátorku Michaelu Jílkovou v poadu Máte slovo.
Na závr se zmíníme o Karlu Šípovi, který diváky provázel pímým penosem
vyhlášení výsledk ankety TÝTÝ 2010.
Úvod práce je vnován shrnutí a vymezení základních pojm. Nalezneme
zde informace k základm komunikace. Následn jsou upesnny rozdíly
mezi mluveností a psaností. Další kapitolu vnujeme prostedkm neverbální
komunikaci. V bakaláské práci se také zabýváme konverzaními maximami.
Dále jsou vysvtleny rozdíly a podobnosti mezi profesemi hlasatel, konferenciér
a moderátor. Následuje objasnní pojm moderátor a moderování. Další ást
práce u se zabývá rozbory projev jednotlivých moderátor. Rozborm
pedchází krátký profesní ivotopis moderátor, jeliko se domníváme, e ivotní
zkušenosti mohly do jisté míry ovlivnit jejich projev. Výsledky dílích analýz
komentujeme a závry dokazujeme na konkrétních píkladech.
10
tento cíl dopluje snaha po nalezení odpovdí na tyto otázky:
1. Meme zvolené moderátory povaovat za eové vzory?
2. Mají tito mluví pro vykonávání moderátorské profese základní
pedpoklady?
Pro naši další práci je velmi dleité vymezení základních pojm,
se kterými budeme dále operovat. Tyto pojmy jsou hluboce zakoenny
v obecném povdomí, avšak mnohdy bez teoretického základu. Definicí pojm
zabráníme pípadným budoucím nedorozumním. Vymezení pojm vnujeme
ást úvodu.
1.1 Komunikace
„Pojem komunikace pochází se slova communico, které znamená sdíleti
se, svovati se. Komunikace je proces penosu a výmny sdlení–informací
mezi rznými systémy nebo subsystémy v rámci daného systému (fyzikální,
biologický, sociální apod.).“ 1 Encyklopedie praktické urnalistiky (1999, s. 93)
dodává, e komunikací se zabývají tém všechny vdní obory a stále více
ji tematizuje i filosofie. „Slovníky dnes sice definují komunikaci nap.
jako proudní informací z jednoho bodu (ze zdroje) k druhému bodu
(k píjemci), jako penos nebo vytváení znalostí, ale communication znamenalo
pvodn, vespolné úastnní‘ a communicare, init nco spoleným, spolen
nco sdílet‘.“ 2 Vybíral dále uvádí, e nkteí psychologové rozumjí
pod komunikaní výmnou jak „sdlování“, tak „sdílení“. Z toho pro nás vyplývá
dleitý fakt, e komunikace probíhá i mezi lidmi, kteí pouze pihlíejí. Jsou
pítomní, ale do diskuze se nezapojují. Vybíral (2000, s. 18) dodává, e na naší
komunikaci s druhými lidmi je zajímavé, e ji nejen spoluvytváíme
a ovlivujeme, ale také k ní pispíváme a jsme její souástí, tedy jsme
jí ovlivováni.
Podle Bílka (1982, s. 9) vznikla komunikace jako sociální jev souasn
s lidskou spoleností a stala se nepostradatelnou souástí kolektivního
spoleenského ivota a veškeré lidské innosti. Prostednictvím komunikace
1 OSVALDOVÁ, B.; HALADA, J. a kol. Encyklopedie praktické urnalistiky. Praha: Libri,
1999. s. 93. 2 VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. s. 17.
11
meme sdlovat názory, poznatky, city, ale také ovlivovat chování, názory
a postoje ostatních lidí.
„Komunikace znamená dorozumívání mezi lidmi pedáváním informací.
Dje se mluvenou a písemnou eí a prostedky mimoeovými (mimikou, gesty).
Je nezbytným pedpokladem spolupráce, soupeení a výchovy, vytváení a trvání
spoleenských skupin a osobních citových vztah.“ 3 Komunikace má rzné
podoby a lze ji z rzných hledisek dále dlit. Jedná se o komunikaci verbální
a neverbální, zámrnou a nezámrnou, emocionáln stimulaní, interpersonální,
skupinovou, masovou a další. Bílek (1982, s. 11) dodává, e meziosobní
(interpersonální) komunikace je pirozeným východiskem sociální komunikace.
Meziosobní komunikace je úkonem zárove individuálním i spoleenským.
„Spoleenská komunikace probíhá v zásad ve dvou podobách, pro jejich
vyjádení existují dva vité termíny - komunikaní akt a komunikaní proces.“ 4
Bílek (1982, s. 11) charakterizuje komunikaní akt jako relativn uzavený celek,
ale tuto relativní uzavenost ovlivuje komunikaní situace a doba trvání.
Komunikaní proces je souhrn nkolika komunikaních akt, které se opakují,
nebo na sebe v urité asové posloupnosti navazují. Pro naši práci je opt velmi
dleité, e do nj lze zaadit rovn vyuovací hodiny, televizní i rozhlasové
vysílání. Komunikaní proces pedstavuje oproti komunikanímu aktu sloitou
soustavu prvk. Prvky v soustav jsou strukturovány, mají svou nezastupitelnou
funkci a urité delší asové trvání.
„Komunikování má tyi hlavní funkce - informovat, instruovat,
pesvdit, pobavit.“ 5 Tyto funkce jsou v podstat i fázemi, ve kterých probíhá
komunikace. První fáze komunikace se kryje s informaní funkcí, mli bychom
v ní tedy pedat njakou zprávu, oznámení i uinit prohlášení. Následuje
navození tématu, zasvcení do nho i pouení. Ve fázi pesvdovací
(modernji a frekventovanji – persvazivní) se pokoušíme o zmnu adresátova
názoru. Chceme ho ovlivnit. Poslední funkcí komunikace je zábava. Od pradávna
slouí komunikace k prostému obveselení lidí.
3 BÍLEK, J. Televizní a komunikaní proces a jeho komponenty. 1. díl. Praha: Univerzita
Karlova, 1982. s. 9. 4 Tamté. s. 11–12.
5 VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. s. 23.
12
lovka vyuívat jazyka a ztvárovat komunikáty podle poteby v urité
komunikaní situaci.“ 6 Rozlišujeme e mluvenou a psanou. Mluvenou podobu
ei tvoí zvukové vlny produkované mluvními orgány tak, aby ji posluchai
mohli vnímat sluchem. Psanou formu charakterizuje Buchtová (2010, s. 19) jako
prostedek, který umouje lovku ukládat kulturní informace do umlé
spoleenské pamti.
„Mluvenost x psanost jsou kvality, které patí jak rovin realizace
jazykových projev (eeno x psáno), tak rovin systému (psaný x mluvený jazyk)
a rovin funkních styl (styl bn mluvený x styly písemné).“ 7 Podle Chloupka
(1997, s. 132) sice vzrstá úloha mluvené ei, ale kultura „mluveného slova“
za ostatními slokami eské jazykové kultury jaksi pokulhává. Pro srovnání
Svobodová v kníce Mluv, mluv … zajímáš m (2002, s. 64) napomáhá tenái,
který neví, co si má pedstavit pod slovním spojením kultura jazyka,
aby si pro vtší názornost a snazší pochopení významu zkusil vytvoit vlastní
„kulturní“ i „kultivovaný“ projev. „Za kultivovaný projev oznaujeme ten
projev, který se tenái vybaví i za dlouhou dobu, ale pouze tehdy, pokud se nám
daný projev líbil.“ 8 Projev by ml posluchae zaujmout nejen vysplou formou
mluvy, ale i kvalitním obsahem. Svobodová pichází s pozoruhodným tvrzením,
e klasická dichotomie „e psaná“ - „e mluvená“ ustupuje v souasné dob
do pozadí, aby byla nahrazena novým protikladem „veejné“ – „dvrné“, co
se projevuje pedevším volbou jazykových prostedk. V ée sociálních sítí se
skuten mohou tradiní kategorie mluvenosti a psanosti prolínat.
Názory na pojmy mluvenost a psanost prošly vývojem, bhem kterého
se o tchto dvou podobách ei uvaovalo nap. jako o dvou rzných jazycích
(existenních formách jednoho jazyka), nebo se naopak tato nezávislost popírala.
6 Stylistika souasné eštiny. Praha. ISV, 1997. s. 7.
7 Tamté. s. 20.
8 SVOBODOVÁ, M. Mluv, mluv … zajímáš m: praktický prvodce mluveným projevem.
Praha: Pragoeduca, 2002. s. 64.
13
,,F. de Saussure prosazoval myšlenku o primárnosti mluveného slova.“ 9 Rozdíly
mezi mluveností a psaností se zabývali i další jazykovdci. Oproti mluvené form
je psaná forma ei konzervativnjší. Svobodová hovoí o tzv. kniní form.
„Do mluvené formy pronikají nkteré tvary a výrazy pvodn nespisovné.“ 10
Svobodová se domnívá, e je to zpsobeno vývojem spolenosti. „Dleitý
a oprávnný je poadavek neuívat v mluvené podob eštiny píliš dlouhé vty
i sloitá souvtí. Ta jsou v mluvené podob mén pehledná, pro posluchae
asto nejasná.“ 11
potenciáln všem útvarm národního jazyka.“ 12
Mluvený projev nabízí uplatnní
všech intonaních prostedk, dynamického lenní vty i nadvtných útvar,
je moné do nj dodaten pipojovat vtné leny. Mluví má monost vkládat
jádro výpovdi na zaátek vty i do stedu sdlení. Dleitou roli u mluveného
projevu hraje intonace a dynamika ei.
Krom verbálního vyjadování (mluvené – psané) existuje také
vyjadování neverbální – e tla, mimika, gestika a e oí. Chloupek (1997,
s. 136) charakterizuje neverbální vyjadování napíklad jako neschopnost
mluvího vyjádit se, asto se podle nj vyuívá v komunikaci na tzv. „tabuové“
téma. Nicmén dle našeho názoru je tato definice nedostatená. Neverbální
komunikace je nedílnou a neoddlitelnou slokou mluveného projevu.
„Jiným initelem je protiklad pítomnost – nepítomnost adresáta
projevu.“ 13
Pítomností rozumíme aktivní spoluúast posluchae v procesu
komunikace a jeho reakce na projev. Tato pítomnost adresáta je píznaná práv
pro mluvené komunikáty. „Aktivní pítomnost adresáta psobí na syntaktickou
strukturu nap. hojností a mnohotvárností apelaních syntaktických prostedk
(nap. citové dativy, vám, ti, enické otázky, upozorovací vty typu vite,
nemyslete si, nebojte se, poslouchej, e aj.).“ 14
9 HOFFMANNOVÁ, J. Stylistika a ... Praha: Trizonia, 1997. s. 76–81.
10 SVOBODOVÁ, M. Mluv, mluv … zajímáš m: praktický prvodce mluveným projevem.
Praha: Pragoeduca, 2002. s. 66. 11
Tamté. s. 67. 12
Tamté. s. 137. 14
a necitovost.“ 15
Podle Chloupka, ale i podle naší zkušenosti se mluvené
komunikáty kloní z velké ásti k vyjadování citov zabarvenému a k tomu úelu
si mohou mluví vybrat z bohaté škály výrazových prostedk.
1.2.2 Mluvený projev
Mluvená forma jazyka disponuje charakteristickými prostedky, které lze
v psané form jen obtín vyjádit. Mluví vyuívá zejména rozdílných tón
hlasu, mní melodii hlasu, stídá tempo mluvy a vyuívá pauzy. Zmínné prvky
psobí na posluchae intenzivnji a neiní projev monotónním.
Podle Karešové (1976, s. 6) se kultivovanost mluvního projevu odráí
i ve schopnosti, jak mluvní profesionál dovede nenásiln pracovat se zvukovými
modulacemi ei a jak umí vyuívat jejich specifických vlastností pi interpretaci
ánrov rznorodých text.
Hubáek (1983, s. 53) definuje projev jako „[…] delší útvar enického
slohu. eník zaujímá stanovisko k njakému jevu, strun jej rozebírá a hodnotí,
popípad osvtluje z nových hledisek.“ 16
Souasn zdrazuje, e eník
Pro mluvený projev je nesmírn dleité umt vdy vhodn vybírat
jazykové prostedky s ohledem na konkrétní situaci. Pirozený jazykový projev
zaloený na znalosti jazykové normy psobí lépe ne snaha o uívání zastaralých
spisovných jazykových tvar za kadou cenu. Kultivovanost jazykového projevu
nelze ztotoovat se spisovností jazykového projevu. Kultivovanost je pojem
širší. Prosté dodrování spisovných norem ješt neiní z jazykového projevu
projev jazykov kultivovaný. 17
se o projev mluvený i psaný, pipravený nebo nepipravený, formální
i neformální. Také ánrová a stylová píslušnost, vztah mezi moderátorem
15
Stylistika souasné eštiny. Praha: ISV, 1997. s. 138. 16
HUBÁEK, J. Jak mluvit a pednášet. Ostrava: Profil, 1983. s. 52–53. 17
Známe adu osobností, které se vyjadují nepochybn velmi kultivovan, ani by pi tom pouívaly výhradn spisovný jazyk. A naopak se setkáváme s promluvami, které jsou formáln spisovné, nepsobí na nás ale z ady dvod kultivovaným dojmem. (srov. Daneš 1969)
15
a posluchai, probírané téma (odborné i kadodenní) a pítomnost posluchae
(reálná i fiktivní) hrají dleitou roli.
I v pedem pipravených projevech se me objevit spontánnost. Týká
se to napíklad práce moderátor, kteí mají své projevy pedem bu ji
kompletn napsané, nebo naznaené v bodech a tezích. Nkdy se však mohou
od své pípravy odpoutat, v dsledku eho se dopouštjí nejrznjších
peeknutí, opakování výraz, do projevu zaazují výstelková slova atd.
K samostatným prostedkm mluvených komunikát patí té prostedky
extralingvální (mimické a gestikulaní) a paralingvální (intonace, frázování
projevu, pauza, tempo eí a síla hlasu).
16
ENICKÝCH PROJEV
Neverbální kódy plní následující 3 základní funkce:
1. potvrzují a zesilují verbální komunikaci,
2. doplují nebo suplují verbální informaci,
3. pinášejí odlišné informace.
do verbálního jazyka (nap. vztyený palec = všechno je O.K., zdviená
pae = STOP! aj.). Pokud budeme znát základní národní symboly, nedojde
s nejvtší pravdpodobností k nedorozumní. Doprovodné, ilustrativní neverbální
signály, nazýváme ilustrátory. Pouíváme je za úelem zdraznní významu slov
i celé výpovdi. Vtšinou se vyjadují pomocí rukou, nap. udávání tempa
událostí, rytmu mluveného slova apod. Nejen etnikum, ale také temperament
lovka ovlivuje velikost, sílu a rychlost tchto signál. Signály, které
komunikaci usmrují a ídí, nazýváme regulátory. Zaazujeme sem kývání
hlavy i zrakový kontakt. Adaptéry pouíváme pro zvládnutí našich pocit
a k ízení našich reakcí. Obvykle je pouíváme podvdom pi stresových
situacích.
Meme vymezit šest typ mimoslovního sdlování - proxemika, optika,
postupka, kinetika, mimika a pohledy.
Proxemika (z angl. proxémity - blízkost) je nonverbální distanní kód.
Tzv. proxemické zóny vymezil E. T. Hall (1966). Jedná se o obvyklou vzdálenost
pi rzných typech setkání. Intimní vzdálenost je cca do 45 cm, typický prostor
pro rodinné píslušníky a dvrné styky. Pokud je tato zóna narušena, vyvolává
to v nás pocit neklidu. Dále je tu tzv. osobní vzdálenost (asi 45 – 120 cm). Tato
vzdálenost slouí k udrování si lidí od tla. Za netaktní povaujeme to, pokud
17
do dialogu v okruhu této vzdálenosti vstoupí njaká tetí osoba. Vzdálenost
cca 120 –130 cm nazýváme jako spoleenskou vzdálenost. Tato zóna neumouje
vzájemný dotyk i náznak intimnosti. Uplatujeme ji pi neosobním jednání s více
lidmi. Veejná vzdálenost je zhruba 3,7 m a více. Preferujeme ji pi pednáškách
a veejných projevech. Pokud jsme schopni si tuto vzdálenost udret, zvyšujeme
si tím dstojnost a autoritu. Tato zóna je podmínna nap. kvantitou poslucha,
ke které promlouváme. Proxemické parametry se odlišují v závislosti na kultue.
K vyjadování vnitních pocit za pomoci oblieje slouí mimika
(z ec. mimikos - napodobovat, imitovat). K primárním emocím, které jsou
vyjadovány za pomoci mimických sval, zaazujeme oekávání/pekvapení,
štstí/neštstí, spokojenost/nespokojenost, jistota/strach, radost/smutek. vtšinou
se nejlépe poznávají kladné emoce oproti negativním. K základním mimickým
signálm patí úsmv. Úsmv na nás psobí jako nco silného s pozitivním
signálem. Bohuel me být i pedstíraný.
Haptika je odvozena z ec. haptein, které znamená spojovat, pipevovat.
Jedná se o sdlování bezprostedním kontaktem. Za základní prostedek haptiky
povaujeme podání ruky. Nejedná se pouze o spoleenskou zdvoilost, která
omezuje setkání. Me se zárove jednat o gratulaci, souhlas, omluvu aj. ím je
stisk ruky pevnjší, tím více na nás psobí daná osoba vrohodnji. Podle délky
stisku ruky rozlišujeme rzné styly stisku ruky - dominantní, spojenecký nebo
podízený stisk.
Posturika (z lat. positura - poloha) dlí postoje lidí pi komunikaci
na tzv. kongruentní a nekongruentní. Kongruentní postoje pedstavují zpravidla
souhlas, rovnost a ochotu spolupráce. Jak nám ji slovo napovídá nerovnost
komunikace a uritý nesouhlas (neúcta, nezájem) vyjadují nekongruentní postoje.
Pohybem tla a jeho ástmi se zabývá kinezika. Slovo je odvozené
od ec. kinesis, které znamená pohyb. Jednotlivé pohyby lidského tla tvoí
pohybovou innost jedince. V centru zájmu stojí gesto (z lat. gero, gerere - nosit,
projevovat). Gesto je zámrný projev, jako vdomé vyjádení postoje. Gesta hrají
v komunikaním procesu nezastupitelnou funkci. Uíme se je nápodobou lidí
ze svého okolí. Tím si vytváíme vlastní individuální gestikulaní rejstík. Ten se
od ostatních liší rozsahem, intenzitou, potem i rozmanitostí. Gesta spolu
s dalšími optickými projevy ei pedstavují dleitý prvek pi identifikaci
autorových myšlenek i cit.
Pohledy neboli pohyby oí informují úastníky komunikace nejen
o našich emocích, ale i o vztahu, jaký k nim zaujímáme. Pi sledování oí
je obzvláš dleité, abychom zamili svj pohled. Mli bychom dbát i na délku
pohledu, jejich etnost a sled.
19
3 KONVERZANÍ MAXIMY
V komunikaci hrají dleitou roli vdy vztahy partner a jejich sociální
a osobnostní rysy. Tyto rysy urují, zda se bude jednat o komunikaci kooperativní
i nekooperativní. To znamená, zda pjde o spolupráci i manipulativní jednání.
V komunikaním procesu existují tyi zásady, které souborn nazýváme
komunikaní maxima. Tyto zásady formuloval Herbart Paul Grice
(srov. Hirschová, s. 192). Patí sem maxima kvality (pravdivost informace),
maxima kvantity (míra informace), maxima relevance - dleitosti (relevantnost
informace) a maxima zpsobu (jasnost informace).
3.1 Maxima kvality
Tato maxima nám íká, e bychom nemli íkat nic, o em nevíme,
e to není pravda. Zárove nemáme íkat nic, pro co není dostatek dkaz. Tato
maxima znamená, e by výpov nemla obsahovat nepesné a neúplné
informace. V rámci této maximy bychom se mli vyvarovat tomu,
e se vzdalujeme od tématu komunikace. Zabraujeme tím nedorozumní. Kvalita
komunikace me být narušena i v moment, kdy eník pouívá asto metafory,
hyperboly, floskule i ironii.
3.2 Maxima kvantity
Píspvek k rozhovoru má být tak informativní, jak je to nutné pro daný
rozhovor. Znamená to, e by neml obsahovat více informací ne je nutné. Mluví
tuto maximu me porušit v moment, kdy peceuje nebo naopak podceuje
míru znalostí potencionálních poslucha.
3.3 Maxima relevance
Být relevantní znamená to, e bychom mli mluvit k vci. Vyjadovat
pouze to, co je pro úastníky komunikace dleité. Pokud pi rozhovoru myslíme
na nco jiného, me dojít k tomu, e bude tato maxima narušena.
20
ve vyjadování, dvojznanosti, mnohomluvnosti. Zárove by ml mít jeho
píspvek uritou strukturu. Maxima zpsobu je narušena, pokud se eník
vyjaduje nejasn, jeho výpov umouje dvojznanou interpretaci.
21
který interpretuje rozhlasové/televizní texty v ivém vysílání, nebo pro záznam,
zejména zpravodajské materiály, poznámky, komentáe aj.“ 18
Profese hlasatele
je ze všech tí profesí nejstarší. Jeho úkolem bylo uvedení poadu, filmu i seriálu.
Pokud se jednalo o film, uvedl nap. to, kdy a kým byl daný film natoen a krátce
informovoval o jeho obsahu. V pípad, e se jednalo o seriál, sdlovali hlasatelé
televizním divákm, kolikátý díl se bude vysílat a uvádli je do djového
kontextu. Encyklopedie praktické urnalistiky (1999, s. 78) rozlišuje dv
hlasatelské specializace – zpravodajskou a programovou. „V rozhlase je práce
hlasatele pestejší ne v televizi, hlasatel zde moderuje celé vysílání píslušné
stanice, provádí rozhovory s hosty, dále ankety mezi posluchai, vede s nimi
telefonické rozhovory, dává soutní otázky.“ 19
Hlasatel si mluvené slovo sám
pipravoval, musel dodrovat kód spisovné eštiny a kultivovaný hlasový projev.
„V souasné dob pebírají ást tradiních hlasatelských výkon moderátoi.“ 20
Za nejznámjší hlasatele v historii eskoslovenské a eské televize
meme povaovat Miloše Frýbu, Alexandera Hemalu, Petru Hanlíkovou
i René Slovákovou. Mnozí významní hlasatelé museli opustit obrazovky
z politických dvod v roce 1968, pipomeme si alespo jejich jména – Richard
Honzovi, Milena Vostáková, Heda echová, Kamila Mouková.
4.2 Konferenciér
kterým bývá zpravidla oznaováno njaké vtší a dleitjší spoleenské setkání
vdc, odborník, politik, len njaké spolku atd.“ 21
Samozejm došlo
18
OSVALDOVÁ, B. HALADA, J. a kol. Encyklopedie praktické urnalistiky. Praha: Libri, 1999. s. 78. 19
Prvodce svtem povolání [online]. c.2007 [2012-03-28]. Dostupné na: <http://www.occupationsguide.cz/cz/POVOL/povolani.aspx?Par=1225.htm>. 20
OSVALDOVÁ, B. HALADA, J. a kol. Encyklopedie praktické urnalistiky. Praha: Libri, 1999. s. 78. 21
KRAUS, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. A-. Praha: Academia, 2005. s. 429.
22
konferenci neídí ani nijak nemoderuje. „Konferenciér je ten, kdo uvádí jednotlivá
ísla zábavného programu pi veejných vystoupeních.“ 22
Konferenciér má
zpravidla svoji e pipravenou, ale musí být schopen bhem vystoupení
i improvizovat. „Povolání je vykonáváno v prostedí estrádních poad,
televizních studií, módních pehlídek apod.“ 23
4.3 Moderátor
v pekladu správce, krotitel, usmrovatel.“ 24
Encyklopedie praktické urnalistiky
(1999, s. 107) dodává, e se jedná o tvrího pracovníka, který obvykle spojuje
nkolik tradiních rozhlasových i televizních profesí - redaktorskou,
hlasatelskou, reportérskou, ale i komentátorskou a z ásti reisérskou
a dramaturgickou.
povaovat Marka Ebena, Jana Rosáka, Terezu Kostkovou, Miluši Bittnerovou
i Leoše Mareše.
4.3.1 Moderátorský styl
moderátora osobitá schopnost improvizace, opírající se o široký všeobecný
pehled i hlubší znalosti v oboru, respektive v píslušné specializaci.“ 25
Moderátorský styl je v podstat jakýsi zpsob, jakým moderátor hovoí
s hosty poadu a zárove s diváky nejen u televizních obrazovek, ale také v sále.
Jeho souástí jsou zdvoilostní obraty, které doprovázejí komunikaci s hosty
i kladení osobních otázek. Svoji roli sehrávají i prostedky, které moderátor
pouívá pi vítání divák.
22
KRAUS, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. A-. Praha: Academia, 2005. s. 429. 23
Prvodce svtem povolání [online]. c.2007 [2012-03-28]. Dostupné z: <http://www.occupationsguide.cz/cz/POVOL/povolani.aspx?Par=272.htm>. 24
KAREŠOVÁ, A. Mluvené slovo v televizní publicistice. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. s. 25. 25
OSVALDOVÁ, B.; HALADA, J. a kol. Encyklopedie praktické urnalistiky. Libri: Praha, 1999. s. 107.
23
Toto
je podstatný závr, ke kterému dochází Košo ve své publikaci urnalistické
ánry v televizi. V podstat z nho vyplývá, e jsou velké nároky kladeny nejen
na mluvený projev moderátora, ale i na jeho osobnostní a morální vlastnosti.
V definici pokrauje Praktická encyklopedie urnalistiky, která vymezuje
jednu z nejdleitjších schopností moderátora, kterou je „osobitá schopnost
improvizace, opírající se o široký všeobecný pehled i hlubší znalosti v oboru,
respektive v píslušné specializaci“. 27
Kým je tedy moderátor? Jedná se o osobu, která zastává funkci
kvalifikovaného konferenciéra pi umleckém pedstavení i spoleenské události.
Na rozdíl od bné produkce zábavních poad však moderátor tyto události vede
kultivovaným zpsobem, akci sofistikovan ídí, nkdy vhodn reguluje. Styl,
který je typický pro moderátora, má nejrozmanitjší podoby. Moderátor me být
pi uritém typu interview agresivnjší, nebo me být naopak mírným a zárove
nekonfliktním tazatelem. Zpsob, jakým poad ídí, ovlivuje nejen podobu
poadu, ale rovn to, jak je poad vnímán samotným divákem. Moderátorský styl
vykazuje jednoznan prvky mluveného projevu. „Nejastji se u mluveného
projevu vyskytuje opakování výraz, osobní a ukazovací zájmena, která poukazují
na danou situaci. Píklad tohoto textu je doprovázen také kontaktovými
prostedky a dleitou roli zde hrají i prostedky mimojazykové.“ 28
Moderátor
pracuje s pedem pipravenými texty, ale velká ást jeho projevu je zaloena
na schopnosti improvizace. Moderátor by ml mít nejen všeobecný pehled, ale
zárove hlubší znalosti v píslušné oblasti.
Moderátor je tedy osoba, která provádí poadem a je prostedníkem
mezi diváky a úastníky televizního pop. rozhlasového poadu. Jeho úkolem
je uspoádat poad tak, aby byla v daném ase probrána veškerá dleitá témata.
Zárove musí být kadému zúastnnému vyhrazen prostor pro vyslovení jeho
názoru i myšlenky. Dleitým prvkem moderátorského projevu je kultivovaná,
spisovná a správn artikulovaná e.
26
KOŠO, J. urnalistické ánry v televizi. Praha: Noviná, 1984. S. 158. 27
OSVALDOVÁ, B.; HALADA, J. a kol. Encyklopedie praktické urnalistiky. Praha: Libri,1999. S. 107. 28
Encyklopedický slovník eštiny. Praha: Lidové noviny, 2002. S. 457.
Hladký shrnuje úkoly moderátora do sedmi základních bod. Pracuje
sice s termínem beseda, ale i moderátor zábavného poadu by se ml ídit tmito
zásadami.
Moderátorova úast v besed se nemá omezovat pouze na formulování
a vyslovování otázek.
Moderátor má mít na pamti, e zastupuje diváky a e beseda je urena
divákm.
Moderátor má usmrovat besedu, její prbh smrem k ústední myšlence,
k hlavnímu okruhu problém.
a popularizátorem.
Moderátor má vdt, kdy a jak zasáhnout do prbhu besedy, kdy mlet a kdy
mluvit.
Moderátor nemá dominovat na obraze. Dvodem je to, e moderátor
je hostitelem.“ 29
moderátor zárove interpretovat získané i vlastní materiály a uvádt, ídit, vést
i prezentovat urnalistický celek.“ 30
Jak uvádí Bílek (1982, s. 14), moderátor me pouívat široké monosti
jazykových výrazových prostedk, „sílu hlasu, tónový prbh vt, pízvuky,
tempo, pauzy a barvu hlasu.“ 31
Televizní moderátor musí mimo „obecné
kulturnosti pouívaného jazyka a eového projevu ovládat a uplatovat i zásady
správné dikce.“ 32
pelivou výslovnost, plynulé pecházení tónu mezi jednotlivými hlasovými
rejstíky, výškovou a silovou modulaci v proudu ei, má mít správný pízvuk.
29
HLADKÝ, M. urnalistika v televizi. Praha: Noviná, 1986. s. 260. 30
KOŠO, J. urnalistické ánry v televizi. Praha: Noviná, 1984. s. 120. 31
BÍLEK, J. Televizní komunikaní proces a jeho komponenty. 2. díl. Praha: Univerzita Karlova, 1982. s. 14. 32
Tamté. s. 14.
25
Jeho hlas musí mít píjemnou melodii, intonaci. „Moderátor by ml dlat
pimené pauzy a zvolit tempo, které je pro daný projev adekvátní aj.“ 33
Košo pod pojmem moderování chápe „komentované, verbální spojování
jednotlivých ástí v celek, provádné komunikátorem v obraze“. 34
Vrabec (1990,
s. 120) udává, e vystoupení hlasatelky reprezentuje televizi, zosobuje dobrý
vztah televize k divákovi. „Dané vystoupení musí být peliv pipravené, dobré
literární úrovn pipravovaného textu a následn musí vyznít prost
a pohotov.“ 35
Moderování je komplexní inností, pi které moderátor uplatuje
jak své schopnosti moderovat, tak získané údaje a fakta. Pi moderování musí
moderátor zohledovat pt aspekt – musí vdt, co íká, jak to íká, co íká
respondent, musí se orientovat v kontextu vysílání a musí vnímat, co mu sdluje
jeho okolí.
4.3.4 Píprava moderátora
Jak uvádí Karešová (1976, s. 24), jedním z podstatných znak hlasatelovy
profese je pohotovost a schopnost rychlé a správné orientace v textu. Tyto
dovednosti získává moderátor nácvikem, praxí a z ní vyplývajících zkušeností.
Moderátor musí dopedu vdt, o em bude referovat. Dleitá místa
by si ml uritým zpsobem zvýraznit. Podle Karešové (1976, s. 24) si hlasatel
oznauje taková místa individuálními pomocnými znakami, zárove si oznauje
technicky nároné slovní skupiny a neobvyklé termíny.
Moderátor by si ml nejprve obtíná slova i slovní spojení procviit
v pomalejším tempu a následn v normálním tempu, které je typické
pro moderátorský projev. Tímto nácvikem se vyvaruje situací, kdy mu tyto pasáe
pjdou tko vyslovit.
Úspšný moderátor musí znát pesné znní vlastních jmen, zempisných
názv a také odborné terminologie. Vše si musí pedem peliv ovit. Ml by
bezpen ovládat gramatiku mateského jazyka.
33
BÍLEK, J. Televizní komunikaní proces a jeho komponenty. 2. díl. Praha: Univerzita Karlova, 1982. s. 14. 34
KOŠO, J. urnalistické ánry v televizi. Praha: Noviná, 1984. s. 157. 35
VRABEC, J. Základy tvorby a výroby televizních poad. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. s. 120.
26
„Hlasatel se také musí nauit nehlun odkládat stránky textové pedlohy,
které si má tsn ped vysíláním znovu zkontrolovat, zda jsou správn seazeny
za sebou a pop. oíslovat.“ 36
Jak ji bylo výše uvedeno, moderátor musí zvolit vhodné tempo. „Tempo,
které je velice rychlé, by s nejvtší pravdpodobností zpsobilo nepehledné
drmolení vt a komolení delších slov.“ 37
Ovšem píliš pomalé tempo není také
vhodné pro moderátorský projev. Kdy zvolí píliš pomalé tempo, me dojít
k protahování krátkých samohlásek, pípadn k vnášení nechtných zvuk
do textu.
KAREŠOVÁ, A. Mluvené slovo v televizní publicistice. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. S. 25. 37
Tamté. S. 25.
Dále se budeme zabývat analýzou projev moderátor vybraných poad.
Jedná se o poady Máte slovo s M. Jílkovou, Týtý 2010 a StarDance IV. Rozbor
bude zamen pedevším na správnou výslovnost, na volbu jazyka
a na dodrování konverzaních maxim. Pozornost bude vnována i neverbálním
slokám projevu jednotlivých moderátor, tedy postoji, gestikulaci a mimice.
Budeme sledovat, jak navazují kontakt s diváky.
Rozborem projev se pokusíme získat pedstavu o tom, jak by ml vypadat
úspšný moderátor, který zaujme nejvíce divák. Pokud moderátor uil
tzv. hezitaního zvuku, byl tento jev v pepisu zaznamenán znakem [HEZ].
Samotné analýze pedchází krátká informace o profesním ivotopisu
a pípadných okolnostech, které mohly ovlivnit jazykový projev moderátora.
5.1 Poad „Máte slovo s M. Jílkovou“
5.1.1 Michaela Jílková
5.1.1.1 Profesní ivotopis
30. bezna 1968 v Praze. Psobila jako novináka a moderátorka
v eskoslovenském rozhlase a v eskoslovenské televizi, pozdji v eské
televizi. Její osobitý moderátorský styl znají diváci z poadu „Kotel“, jeho byla i
sama autorkou. Jako novináka dlala rozhovory pro MF Dnes.
5.1.1.2 Fonetický pepis ásti projevu Michaely Jílkové
0:00:21 - 0:01:10
/Ma:te slovo → heski: veer mili: diva:ci ↓ Na:fševa le:ka:rni → to je
takova: adrenali:nova: za:leitost ↓ Tu → zaijeme eufo:riji [HEZ] → e
zaplai:me zana:š le:k me:e → jindi se rosi:li:me → protoe plai:me vi:ts a
nevi:me pro ↓ egdo poci:i: i zoufalstvi: → protoe neekae na svu:j le:k
nema: pei:ze ↓ A nii: vla:da odsouhlasila → e ektere: le:ki → ktere: doposut
sou a:stee hrazeni pojišovnou → si cele: zaplai:me sami → protoe jsou
tagzvae → potpu:rne: ↓ Otom → co va:z štve vle:ka:re diskutovat budou →
28
0:02:57 – 0:03:17
Pane doktore tag co to na na:z na tom ministerstvu zase xista:te ↓ Tag vi
xcete abixom ple si hraili tagzvane: le:ki potpu:rne: → ktere: nejsou
stoprocente u:ine: → mu:ete mi [HEZ] tedi i:ci → pro na:m je le:kai
pedepisuji: ↑
0:05:40 – 0:05:54
Tage prosi:m va:z → tag na:m visvjetlete → co to jako je potpu:rni: le:k
[HEZ] ja: tedi nevi:m → tag pro to ji:m ↑ To m:am mi:sto → prosi:m va:z to
ma:m mi:sto ji:dla ↑ Abix nemela hlat ↑ Tag mi da:te potpu:rni: le:k ↑
0:10:29 – 0:10:43
papi:ro[…] → tag co to sou ↑ To nejsou otbori:ci podle va:z ↑
0:38:04 – 0:38:33
Pokejte → nexme te → prosi:m va:z te jde ale oto → ja: da:m pi:klad
teba [HEZ] protoe viste tadi mluvil o onkologicki:x [HEZ] pacijentex → tag jak
tedi onkologii: pacijeni → jag se to teba bude posuzovat ↑ Jako ta dijagno:za
→ protoe pag ma:te [HEZ] vlase [HEZ] se [HEZ] to u:ple nevile:i: → le:kai
i:kaji: → e je to drahe: → to udrova:i: a kontrola potom ↓
0:44:58 – 0:45:23
Je:iši → na prvi: leden se eši:me ↓ Tag → mili: iva:ci pi:ši: ti:den
tadi budete mi:t ekonomicke: te:ma sministrem oktere:ho si pi:šete a i:m je
ministr kalousek ↓ Pihlaštese na telefonu dvašestjedna → jednatisedum →
sedumšestšest nebo na i:mejlu mateslovo zavina: teka tse:zet ↓ Mili: iva:ci ja:
va:m ekuji a eši:mse nava:z → mislim na va:z a vi uš vi:te → e ve tvrtek
ma:te slovo ↓ naschledanou ↓
Bhem svého poadu se moderátorka pohybuje uprosted scény. Stolky,
u kterých stojí hosté, jsou uspoádány do plkruhu. Domníváme se, e by mla
dodrovat tzv. osobní vzdálenost, která je asi 45-120 cm. Bohuel moderátorka
dodruje spíše intimní vzdálenost. To by mohlo být nkterým hostm, z našeho
pohledu, nepíjemné. Proxemika slouí moderátorce pedevším jako nástroj tlaku.
Domníváme se, e projev paní Jílkové je z velké ásti pipravený.
Moderátorka musí být ale neustále ve stehu a být schopna improvizace, jeliko
reakce host jsou nevyzpytatelné. Jedná se o diskuzní poad, proto je její projev
tvoen peván otázkovými promluvami. Tento typ promluvy tvoí hlavn
dotazy, reformulované dotazy a opakované dotazy. Souástí moderátorina
projevu jsou ale i námitky, výzvy, shrnutí, konstatování. To vše zaazujeme
do neotázkových promluv. Jak bylo ji nkolikrát zmínno, poad
je zaloen na diskuzi. Moderátorka tuto skutenost taktn pipomíná hostm,
pokud oni mluví ji delší dobu. Paní Jílková se snaí, aby se do diskuze zapojovali
všichni hosté stejnou mrou. Nkdy je nucena, e musí monolog perušit, aby
mohla reagovat i nap. protistrana. I kdy je na moderátorce vidt, e její
trplivost má také svoji hranici. Nikdy není vulgární nebo netaktní. Toto se snaí
kompenzovat napíklad tím, e „útoí“ na hosta dotazy i vlastními komentái.
Tyto komentáe a otázky mají nkdy satirický podtext. Jílková se ale pesto chová
ke svým hostm s úctou. Nad svými hosty se nepovyšuje. Má ke svým hostm
respekt.
Mluvní tempo moderátorky je pimené. Je jí rozumt kadé slovo.
Nenalézáme ádné závané nedostatky. Hezitaní zvuky jsou pítomny hlavn
v moment, kdy chce moderátorka rychle reagovat na nkterého z mluvích.
Zárove se dopouští spoleenského faux pas, protoe se nkdy stane, e skoí
hostovi do ei. Moderátorka asto pouívá pomocného slovo tak – vtšinou
na zaátku výpovdi. Tohoto slova uívá pi konstatování názor nkterých
z host.
Pes své zkušenosti se moderátorka dopouští drobných výslovnostních
chyb. Jedná se opt o momenty, kdy chce paní Jílková rychle
zareagovat. Jde napíklad o výslovnost slov kdyby, kdy - [dibi, diš]. Po vtšinu
asu uívá moderátorka spisovný jazyk.
30
Pro projev Michaely Jílkové je typická výrazná gestikulace. Nejvýraznjší
je gestikulace rukou. Jeliko se jedná o diskuzní poad, pedává slovo zvednutím
pae do výše a ukázáním na hosta, kterého tím vyzývá k diskuzi. Pokud chce
moderátorka vstoupit do debaty, zvedne ukazováek. Ve chvíli, kdy ale toto gesto
mluví nezaregistruje i ignoruje, je nucena mu skoit do ei. Meme íci, e je
moderátorka velice zdatná v pouívání ei tla. Toto dokazuje i námi
analyzovaný díl, ve kterém je moderátorka o berlích, a pesto dokáe ovládat e
tla. Výrazná je i mimika moderátorky. Bhem svého projevu má tendenci
doširoka otevírat oi. Svoji roli hraje také oboí. asto toti to oboí zvedá.
Pi svém projevu respektovala jednotlivá maxima. Maxima kvality se snaí
moderátorka dodrovat i u svých host. Hlavn v té situaci, kdy zanou hosté
odbíhat od daného tématu. Michaela Jílková usiluje o to, aby hlavn diváci
porozumli dané problematice. Tímto zachovává maximu kvantity i relevance.
Zopakováním myšlenky i názoru nkterého z host, napluje maximu relevance.
K pochopení pouívá naítací formule jako nap. pokejte, i výpovdi „mete
mi tedy íci“, „vysvtlete nám“, „to kdybyste nám vysvtlil“, „Vy íkáte“,
„Vy jste mluvil“. Moderátorka nijak podstatn neporušuje ani maximu zpsobu.
Nepouívá dvojznaných výpovdí. Nkomu by ale mohlo pipadat, e je tato
maxima porušována. Jednalo by se o pípady, kdy má výpov satirický nádech.
Moderátorku hodnotíme kladn. Ve svém projevu se nedopouštla
závaných chyb.
Tento poad moderovali Tereza Kostková a Marek Eben. Provedli jsme
analýzu projevu pouze u Marka Ebena. Z ady vysílaných poad jsme vybrali
druhý díl této tanení soute, ten byl vysílán 6. listopadu 2010.
5.2.1 Marek Eben
5.2.1.1 Profesní ivotopis
Marek Eben se narodil 18. prosince 1957 v Praze. Je znám jako herec,
hudební skladatel, zpvák a moderátor. Eben vystupuje v rodinné hudební skupin
s názvem Brati Ebenové. Nejvíce se proslavil moderováním zábavného poadu
O poklad Aneky eské. Za svoji moderátorskou innost získal i ocenní TýTý
(opakovan první místo v kategorii Moderátor publicistických poad).
31
0:21:46 – 0:24:46
/jitka vanarová: → luka:š hojdan ↓ to bilo → ekl bich šavnate: → pi
chui ↓[HEZ] luka:ši → vi pri: i:ka:te jitce → e ma: vanarovi: nohi↓ je to
pravda ↑ […] tak na to sem nepomislel ↓ ja: mislel → e to ma: ejaki: eše další:
technicki: vi:znam → e je to takovi: ten terminus technikus pro nco ↓ je↑ a →
ale i:ka: se to ↓ ale budou vanarovi: ↓ ja: bich ek ejo ↓ […] a to ja: si taki
misli:m ↓ mel jsem pocit → e zdeek nesouhlasil ↓ ja: se ho nemu:u zeptat →
ale doufa:m → e se to projevi: aš → aš uka:e ↓ nojo → tak uvidi:me → co bude
→ co bude se zna:mkou ↓ tak [HEZ] → berte to → ekl bich sportovn ↓ jitka
vanarova: a luka:š hojdan ↓ nejsem si jisti: → jestli ste zaregistrovali zvla:štni:
paradox te: pi:se → na kterou se tanilo ↓ toje velmi vesela: pi:se s velmi
smutni:m tekstem ↓ tam se spi:va: zbohem la:sko → zbohem šesti: → [HEZ]
dobri: den smutku → je mi na umei: ↓ a [HEZ] napsal to mandelski: pa:r ↓ tu
pi:se ↓ tage petpokla:da:m → e ta manelka → je to o tom jak → jak di:fka
opusti: chlapce ↓ petpokla:da:m → e manelka napsala ten dojemni: tekst a
mandela to tak [HEZ] pobavilo → e ktomu namastil tu veselou hudbu ↓ tak bich
to viel ↓/
vtipného, ale zárove decentního moderátora. Svj moderátorský projev zakládá
na všeobecných znalostech, širokém kulturním pehledu a jazykové vynalézavosti.
Ebenv projev je taktní a zdrenlivý. Tato charakteristika se týká jak jeho
verbálního, tak i neverbálního projevu.
Ve svých projevech uívá peván spisovnou eštinu. iní tak i v pípad,
e komunikuje s hostem, který uívá obecnou eštinu. Eben se striktn drí
vlastního spisovného idiolektu. V pípad, e nastane situace, která od moderátora
vyaduje uití obecné eštiny, neiní mu tato skutenost ádné problémy.
Moderátor vyslovuje jasn a zeteln. Hezitaní zvuky se objevují pouze zídka.
Nejoblíbenjším slovem tohoto moderátora v rámci analyzovaného poadu
bylo take nebo výstelkové slovo tak. Dále velice asto uíval ukazovacích
zájmen, nap. to nebo takhle. Ve svém projevu se snail mluvit spisovn,
ale ádal-li si kontext obecnou eštinu, moderátor tuto formu ei pouil napíklad
32
místo a co teprve ekl a co teprv nebo uil vty „No a taky e jo“. Moderátorv
projev se nevyhýbá ani archaismm. Napíklad v moment, kdy je citována opera
Dalibor. Projevu lze vytknout jen obasné nevhodné pouití sloves, místo sejít
ze schod bylo z našeho pohledu nevhodn pouito slovesa slézt. Toto sloveso
se v bné praxi uívá spíše ve spojení slézt ze ebíku. Nkdy ovšem slouí
neobvyklá, hovorová, i u spíše nespisovná slovesa k vytvoení zajímavé
aktualizace, nap. kdy pro vyjádení významu „sloit hudbu“ uil slovesa
„namastit“. Divák nemusel porozumt Ebenovu pirovnání. Jednalo se o moment,
kdy pirovnává postavu Terezy Kostkové ke kanadské herece Pamele Anderson.
K nepochopení dalšího pirovnání došlo v moment, kdy se ptal taneního
partnera Jitky vanarové, zda má Jitka vanarovy nohy, její partner
ale neporozuml dotazu a odpovdl, e má vanarový nohy. Zde došlo
k rozporu, nebo jeho komunikaní partner nepochopil, e šlo v tomto kontextu
o adjektivum pivlastovací.
O moderátorov pohotovosti a jazykovém vtipu svdí napíklad situace,
kdy diváci ekli o M. Absolonové, e má veliké oi. Eben zareagoval tak,
e doporuil poslucham, aby se podívali na asijské taneníky a jejich asijské
štrbiny.
Pvod nedostatk bychom mohli hledat v obecné eštin. Pomrn asto
docházelo ke krácení vokál, nap. myslim, nebo uvidíme. Dalším nedostatkem,
kterého se ve svém projevu Marek Eben dopouštl, bylo nevyslovení
konsonantu j – pom, nebo ešt, ákém.
Snad jen drobnou zajímavostí me být to, e se moderátorovi v jednom
pípad nepodailo správn vyslovit jméno hosta. Konkrétn se jednalo o situaci,
kdy pedstavoval zpvaku Anetu Langerovou. Její píjmení vyslovil jako
Langrová, místo Langerová. Byla to chyba, kterou mohla vtšina publika
peslechnout. V moment, kdy moderátor vítal Langerovou na pódiu a zárove
špatn vyslovil její píjmení, zabrala Langerovou kamera, bohuel bylo zeteln
vidt, e vyslovila své jméno – co ml divák monost odezírat ze rt.
Moderátor profesionáln navazoval oní kontakt. Snail se udrovat
kontakt se všemi pítomnými v sále i s diváky u televizních obrazovek (astým
pohledem do kamery). Jeho hlas ml píjemnou barvu, v ádném pípad nebyl
33
monotónní. V pípad poteby dokázal svj hlas výrazn zesílit, jako tomu bylo
pi pedstavování kapely.
Ebenv postoj byl pevný a sebejistý, bylo vidt, e na pódiu není poprvé.
Takový postoj udroval po celou dobu penosu. Bhem projevu nepouíval
výraznou gestikulaci. Ruce, resp. prsty pouívá peván pi poítání i vytýkání.
Ani moderátorova mimika není njak výrazná. Hlavní roli, co se týe mimiky,
hraje oboí. Pi dialozích dodruje tzv. osobní vzdálenost.
Celkov meme Ebenv projev zhodnotit jako spisovný a uhlazený
bez podstatnjších nedostatk. Vzniklé chyby jeho projev nijak neovlivují.
Vyjaduje se plynule bez zbytených pauz a odmlk. Pokud chce nco sdlit, ekne
to strun a jasn, neskáe z jedné myšlenky do druhé. Meme tedy konstatovat,
e se jednalo o projev zcela profesionální. Moderátor se nedopustil porušení
konverzaních maxim.
Poad TÝTÝ pedstavuje slavnostní pedávání televizních cen. Ceny jsou
udlovány na základ divácké a tenáské ankety a jsou vyhlašovány v rzných
kategoriích, nap. osobnost televizní publicistiky, poad roku, nejoblíbenjší
herec/hereka atd. Poad byl odvysílán 2. dubna 2011 na T1. Veerem provázel
Karel Šíp.
5.3.1 Karel Šíp
5.3.1.1 Profesní ivotopis
Moderátor a bavi Karel Šíp se narodil 1. ervna 1945 v Praze. Ihned
po maturit zaal pracovat v eskoslovenské televizi, psobil zde jako produkní.
Spolen s Jaroslavem Uhlíem se podílel na poadu s názvem Hitparáda.
V souasné dob psobí jako moderátor poadu Všechnopárty. V anket TÝTÝ
2010 získal titul Osobnost televizní zábavy.
5.3.1.2 Fonetický pepis ásti projevu Karla Šípa
0:03:42 – 0:06:05
/Ješe neš zaneme vihlašovat vi:eze → musim va:z sezna:mit sjednou novinkou
→ kterou letoz poprve: zava:dime ↓ neni: to u:ple pu:vodi: → tu novinku sme
34
pevzali zudi:lei: americki:ch filmovi:ch oskaru: ↓ [HEZ] pokut ste sledovali
oskari → tag ste si urie všimli → steje jako mi → e tam letos poprve: da:vali
→ em ekuji:ci:m umelcu:m na tu ekovnou e štiicetpjetsekunt ↓ po
uplinuti: te:to dobi reije vijela hudbu → tu postupe zesilovala → i:mš dala
ekujici:mu najevo → e jeho as vipršel ae bi mel vipadnout ↓ [HEZ] mi sme
tolerantejši: ekujici:m laurea:tu:m ceni ti:ti: da:va:me celou minutu a navi:c
jsme zavedli takovej dvoustupovej varovnej sistem ↓ ili → po uplinui: jedne:
minuti se ozve prvi: varovni: signal → prosim ↓ to snat kadej pochopi: ↓ co ma:
potom [HEZ] uelat ↓ ale dibi to nestailo a ekujici: bi pokraoval → potom uš
se samozejme po devadesa:ti sekunda:ch ozve itadi una:s hudba ↓ vali:k
narozlouenou pa:tele: ↓ vali:k narozlouenou ↓/ (ukázka písniky) /mili:
kolegove: → kolegie ten bich oprafdu nikomu zva:s nepa:l ↓ tag to jenom → tag
jako pro vaši informaci → abiste se potom neivili → co se to tadi eje ↓ [HEZ]
ješe jednu vjec va:m musim i:c ↓ a toje vjec → ktera: me vdicki tra:pi: ↓
samozeje soua:si: takove:ho programu je [HEZ] poekova:i: ↓ poekova:i:
fšem medja:li:m partneru:m → kteri: se na te:hlete: ankee poi:leji: → ale ja: si
dicki uvjedomuju → e to je takovi: → vjetšinou u ech programu: jmenova:ni:
zponzoru: a partneru: takovi: hluchi: mi:sto ↓ iva:ci to jedi:m uchem poušej
druhi:m vipoušej ven ↓ je to škoda → protoe i partnei si zaslouej → abi jim
iva:k vjenoval pozornost a abi nepominul [HEZ] gdo se na te:to ankee podi:li: ↓
poa:t sem nevjeel → jak na to ji:t ↓ rozhodl jsem se letos → pro takovou
zvla:štvi: formu → jak prezentovat ti medija:lni: partneri vesms sou to [HEZ]
asopisi → asice pro formu spi:vanou ↓ [HEZ] ja: nevim estli je to forma
nejvhodejši: → ale sami usliši:te → e je minima:le pozoruhodna: ↓ ja: va:m
medija:lni: partneri anketi ti:ti: zaspi:va:m ↓/
5.3.1.3 Analýza projevu
Ji na zaátku poadu se Karel Šíp potýkal s technickým problémem.
Zvuka mu zapomnl zapnout mikrofon. Tato nepíjemná situace me lehce
skonit jistým faux pas. Moderátor se me rozzlobit a íct nco, co by divák
neml slyšet, jak tomu bylo v tomto pípad. V moment, kdy Šíp ekl: „Zvukae
zabít“, byl mu mikrofon zapnut.
Prvním znakem, který nutn musel upoutat divákovu pozornost, byla
výstelková slova, nap. take, tak, no. Jako jazykový kód pouíval vtšinou
35
obecnou eštinu. Maximy spisovnosti dosáhl, kdy se místy dokázal dret
hovorové podoby eštiny. Mnohdy docházelo k tomu, e adjektiva zakonoval
nespisovným, obecneským -ej, nap. takovej, dvoustupovej, varovnej systém,
takovej pokus, bleskovej przkum, takovej seriál a skutenej machr. Dalším
nedostatkem bylo asté uívání tzv. protetického v-, jedná se o jev, pi kterém
mluví dává souhlásku v- na zaátek slov zaínající na o-. Jedná se napíklad
o slova vochranka, vopravdu votrlej. Zde došlo i k uití nespisovné
koncovky u pídavného jména. Dále vo Vás, zájem vo vc, voni, jestli vona,
ta tvoje holka a vodevšad.
Domníváme se, e moderátor pouil nevhodného slova – substandardního
výrazu, kdy mluvil o tom, e ocenné osobnosti mají pouze uritý as na svj
projev. ekl toti: „…e by ml vypadnout…“, nejen, e v tomto kontextu není
toto slovo v souladu s normou, ale vykazuje i jistou vulgárnost. Nespisovn
vytvoil i ást vty „…ped úedníky, který ped nima utíkaj…“. V souladu
se spisovnou normou nebyly ani koncovky pídavných jmen. Pouíval
obecneské -ý praskýho magistrátu, zjistil zajímavý vci.
asté bylo zkracování vokál – myslim, tváim, nevim. Bhem projevu
došlo nkolikrát k peeknutí, nap. kdy chtl íct delegován, ekl delegonován.
Projev byl doprovázen výraznou gestikulací. Našli jsme málo moment,
ve kterých by Šíp mluvil a zárove pi tom nepouíval ruce. Opt se objevil
nešvar, ve kterém hraje roli enický pult. Moderátor byl o nj toti opený
a píliš asto. Domníváme se, e postoj moderátora me psobit na diváka
nejist i dokonce nervózn.
Svj projev se snail obohacovat rznými prostedky. Kdy byl zván
na pódium Tomáš Klus, vytvoil na jeho pivítání básniku – „…má veliké plus,
Tomáš Klus.“. Podobné aktualizace pak píjemn zpestovaly celý veer. Nepíliš
obvyklé bylo ukonení moderátorova projevu a zárove celého slavnostního
veera. Nkteí diváci mohli pocítit absenci klasického rozlouení - nap. Dkuji
za pozornost a peji hezký veer. Celý poad byl ukonen následující vtou –
Dámy a pánové, pan Karel Šíp práv odchází.
Projev Karla Šípa je pirozený a mohli bychom ho hodnotit pozitivn. Jeho
e psobila uvolnn, a to i pesto, nebo moná práv proto, e moderátor uíval
peván obecné eštiny. Dle našeho názoru se v jeho projevu nadmrn
objevovaly hezitaní zvuky. Karel Šíp psobí v oblasti televizní zábavy u velmi
36
dlouho. Diváci jsou na jeho projev zvyklí, tedy si mohl dovolit jisté odchylky
od normy. V poadu TÝTÝ 2010 panovala velice uvolnná atmosféra.
Bylo to pravdpodobn dáno tím, e jak diváky v sále, tak diváky u televizních
obrazovek oslovoval „pátelé“. Píjemná atmosféra v sále se pak zptn odráela
i na dobrém výkonu moderátora. Domníváme se, e se ani pan Šíp nedopustil
toho, e by porušil nkterou z konverzaních maxim.
37
se zabývali komunikací, rozdílem mezi mluveností a psaností, médii, jednotlivými
profesemi, a poté pojmy moderátor a moderování, následn analýzou televizních
moderátorských projev. V bakaláské práci jsme se zamili na moderátory, kteí
vystupovali na televizní stanici T1. Bhem práce jsme se snaili analyzovat
projevy moderátor Michaely Jílkové, Marka Ebena a Karla Šípa.
Naším hlavním cílem byla analýza projev konkrétních moderátor
vystupujících na televizní obrazovce. Základem analýzy bylo nkolikeré zhlédnutí
poad, jejich fonetická transkripce a následný rozbor.
Nejlépe bychom hodnotili projevy moderátora poadu StarDance IV
Marka Ebena. Jeho projev byl plynulý, bez vtších gramatických chyb. Tempo
bylo dostaující. Snail se mluvit peván spisovn. Na podobné úrovni bychom
zhodnotili projev Michaely Jílkové. Mluvní tempo moderátorky bylo pimené.
Bylo jí rozumt kadé slovo. Bohuel se pes své zkušenosti dopouští drobných
výslovnostních chyb. Po vtšinu asu uívá moderátorka spisovný jazyk. Oproti
Marku Ebenovi je projev Michaely Jílkové doprovázen výraznou mimikou
a gestikulací. Projev Karla Šípa bychom hodnotili jako prmrný. Vykazoval sice
mnoho chyb, nicmén tyto chyby nikterak neznepíjemovaly divácký záitek.
Z výše uvedeného vyplývá odpov na naši první otázku, zda lze
moderátory dnes ješt povaovat za kvalitní mluvní vzory. Bohuel odpov není
zcela jednoznaná. Lze konstatovat, e nkteí moderátoi by vskutku mohli být
za mluvní vzor povaováni. To se týká zejména Marka Ebena a Michaely Jílkové.
Pan Karel Šíp by z mnoha dvod, které jsme uvedli výše, naším výbrem
neprošel.
Druhá otázka znla, zda jsou schopnosti moderátor pro tuto profesi
dostaující. Odpov opt není zcela jednoznaná. Z obecného hlediska všichni
svoji roli splnili, nkteí lépe, jiní he.
Na rozborech poad se ukázalo, e práce televizního moderátora není
jednoduchá. Jako velmi pozitivní se nám jeví skutenost, e mnozí moderátoi
si zachovávají vysokou jazykovou úrove. A není bez zajímavosti, e jsou
to moderátoi oblíbení a úspšní. Otázkou do budoucna zstává, zda si alespo
veejnoprávní televize dokáe nastolenou jazykovou úrove udret a zda se
38
jí povede probudit zájem u mladé generace mluvích. A to je práv jeden
z nejdleitjších úkol moderátora. Vdy bez kvalitních mluvních vzor by se
eský jazyk mohl octnout v ohroení vtším, ne jaké si dnes dokáeme
pedstavit.
39
nap. napíklad
pop. popípad
8 SEZNAM LITERATURY
1. BÍLEK, J. Televizní a komunikaní proces a jeho komponenty. I. díl.
Praha: Univerzita Karlova, 1982. 100 s.
2. BÍLEK, J. Televizní a komunikaní proces a jeho komponenty. II. díl.
Praha: Univerzita Karlova, 1982. 131 s.
3. Brati Ebenové [online]. c2010 [cit. 2012-03-31]. Biografie Marka Ebena.
Dostupné z: < http://www.bratriebenove.cz/biografie>.
4. BURNS, L. S. urnalistika. Praktická píruka pro novináe. Praha:
Portál, 2004. 186 s. ISBN 80-7178-871-6.
5. BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister &
Principal, 2001. 391 s. ISBN 80-85947-67-6.
6. DANEŠ, F. Kultura mluvených projev. Naše e [online]. 1969, ro. 52,
. 2-3. Dostupné z: <http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5437>.
7. Djiny eských médií v datech: rozhlas, televize, mediální právo. Praha:
Karolinum, 2003. 461 s. ISBN 80-246-0632-1.
8. Encyklopedický slovník eštiny. Praha: Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN
80-7106-484-X.
9. HIRSCHOVÁ, M. Pragmatika v eštin. Praha: Univerzita Karlova, nakl.
Karolinum, 2013. 335 s. ISBN 978-80-246-2233-0.
10. HLADKÝ, M. urnalistika v televizi. Praha: Noviná, 1986. 349 s.
11. HOFFMANNOVÁ, J. Stylistika a …: souasná situace stylistiky. Praha:
Trizonia, 1997. 200 s. ISBN 80-85573-67-9.
12. HUBÁEK, J. Jak mluvit a pednášet. Ostrava: Profil, 1983. 155 s.
13. HRKOVÁ-NOVOTNÁ, J. eská výslovnostní norma. Praha: Scientia,
1995. 74 s. ISBN 80-85827-93-X.
41
komunikace. Praha: Informaní a poradenské stedisko pro místní kulturu,
1994. 24 s. ISBN 80-7068-087-3.
15. JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B. Média a spolenost. Praha: Portál, 2007. 207
s. ISBN 978-80-7367-287-4.
16. KAREŠOVÁ, A. Mluvené slovo v televizní publicistice. Praha: SPN, 1976.
56 s.
17. Kodex eské televize. Zásady naplování veejné sluby v oblasti
televizního vysílání. eská televize: Praha, 2003. S. 10–11. Dostupné z:
<http://img5.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/kodex-ct/pdf/kodex-
ct.pdf>.
18. KOŠO, J. urnalistické ánry v televizi. Praha: Noviná. 1984. 179 s.
19. KRAUS, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. A-. Praha:
Academia, 2005. 879 s. ISBN 80-200-1351-2.
20. Osobnosti [online]. c2002 [cit. 2012-03-31]. Biografie Karla Šípa.
Dostupné z: <http://zivotopis.osobnosti.cz/karel-sip.php>.
urnalistiky. Praha: Libri, 1999. 256 s. ISBN 80-85983-76-1.
22. Prvodce svtem povolání [online]. c.2007 [2012-03-28]. Dostupné z:
<http://www.occupationsguide.cz/cz/POVOL/povolani.aspx?Par=1225.ht
m>.
23. Stylistika souasné eštiny. Praha: ISV, 1997. 282 s. ISBN 80-85866-21-8.
24. SVOBODOVÁ, M. Mluv, mluv … zajímáš m: Praktický prvodce
mluveným projevem. Praha: Pragoeduca, 2002. 145 s. ISBN 80-7310-005-
3.
Kostkové. Dostupné z: < http://www.terezakostkova.com/omne.php>.
42
26. VRABEC, J. Základy tvorby a výroby televizních poad. Praha: SPN,
1990. 198 s.
27. VYBÍRAL, J. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. 263 s.
ISBN 80-7178-291-2.
28. Základní informace o T. [online]. c.1996–2012. [cit. 2012-01-04].
Dostupné z: <http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/zakladni-informace-o-
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo-s-m-
jilkovou/211563230800015/video/
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10318054907-tyty-2010/
DVD, viz píloha A