1 Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Bakalářská práce 2016 Jana Macháčková
Welcome message from author
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
1
Univerzita Hradec Králové
Pedagogická fakulta
Bakalářská práce
2016 Jana Macháčková
2
Univerzita Hradec Králové
Pedagogická fakulta
Katedra českého jazyka a literatury
Vývoj řeči a jeho poruchy
Bakalářská práce
Autor: Jana Macháčková
Studijní program: B 7310 Filologie
Studijní obor: Jazyková a literární kultura
Vedoucí práce: PhDr. Jiří Zeman, Ph.D.
Hradec Králové 2016
3
4
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala (pod vedením vedoucího
bakalářské práce PhDr. Jiřího Zemana, Ph.D.) samostatně a uvedla jsem všechny
použité prameny a literaturu.
V Hradci Králové, dne: Podpis studenta:
5
Poděkování
Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce PhDr. Jiřímu Zemanovi, Ph.D., za odborné
vedení, cenné rady a vstřícnost při konzultacích a zpracovávání bakalářské práce.
Děkuji všem respondentům a logopedům za vyplnění dotazníků a za poskytnutí
odpovědí na otázky.
Děkuji učitelkám Mateřské školy v Luži a Mateřské školy v Řepníkách za jejich
ochotnou spolupráci.
Děkuji své rodině za velkou pomoc a podporu v průběhu psaní bakalářské práce.
6
Anotace
MACHÁČKOVÁ, Jana. Vývoj řeči a jeho poruchy. Hradec Králové: Pedagogická
fakulta Univerzity Hradec Králové, 2016. 95 stran. Bakalářská práce.
Tématem bakalářské práce je ontogeneze lidské řeči v období od narození
do sedmi let a současný stav české logopedie. Teoretickou část tvoří popis oboru
logopedie, jejího vývoje a současné organizace logopedické intervence v České
republice. Dále se zabývá ontogenezí lidské řeči v období do sedmi let, možnostmi
stimulace řečového vývoje, narušenou komunikační schopností a jejími kategoriemi.
Praktická část popisuje průběh vlastního výzkumu, v rámci kterého byly sbírány
informace od rodičů pomocí dotazníku a informace od logopedů pomocí dotazování
v písemné formě. Na základě informací získaných výzkumem byla jako projekt
bakalářské práce vytvořena informační příručka pro rodiče.
Klíčová slova: vývoj řeči, narušená komunikační schopnost, logopedie, organizace
logopedické intervence, stimulace vývoje řeči.
7
Annotation
MACHÁČKOVÁ, Jana. The Development of Speech and its Disorders. Hradec
Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2016. 95 pp. Bachelor
Degree Thesis.
The topic of this thesis is ontogeny of human speech from birth to seventh year
and current status of Czech logopedy. Theoretical part consists of description of speech
therapy study, its development and contemporary organization of logopedy intervention
in Czech Republic. Futhermore, it is focused on ontogeny of human speech until seven
years and possibilities of stimulation of human speech development, disruption
of communication ability and its categories. Practical part describes the process of own
research within which was collected information from parents by questionnaire
and information from logopedists by inquires in written form. Based on information
obtained by research, has been created information guide for parents which is also part
of bachelors project.
Keywords: development of speech, disruption of communication ability, logopedy,
organization of logopedy intervention, stimulation of human speech development.
8
Prohlášení
Prohlašuji, že bakalářská práce je uložena v souladu s rektorským výnosem č.1/2013
(Řád pro nakládání se školními a některými jinými autorskými díly na UHK).
Datum: Podpis studenta:
9
Obsah Seznam použitých zkratek ........................................................................................ 11
Úvod ........................................................................................................................... 13
. ČÁST ...................................................................................................................... 15
1. Vymezení oboru logopedie ................................................................................. 15
1.1 Význam logopedie ........................................................................................ 15
1.2 Definice logopedie ........................................................................................ 15
1.3 Postavení logopedie v systému věd................................................................ 17
1.3.1 Mezioborová spolupráce ........................................................................ 18
2. Vývoj logopedie .................................................................................................. 19
2.1 Vývoj světové logopedie ............................................................................... 19
2.2 Vývoj české logopedie ve 20. století .............................................................. 21
3. Organizace logopedické intervence v České republice ..................................... 23
3.1 Logopedická intervence v resortu Ministerstva zdravotnictví ......................... 23
3.2 Logopedická intervence v resortu Ministerstva školství, mládeže a
tělovýchovy ............................................................................................................. 25
3.3 Logopedická intervence v resortu Ministerstva práce a sociálních věcí .......... 26
3.4 Logopedická společnost Miloše Sováka ........................................................ 27
. ČÁST ..................................................................................................................... 28
4. Ontogeneze lidské řeči ........................................................................................ 28
4.1 Přípravné (předřečové) období ...................................................................... 29
4.2 Vlastní vývoj řeči .......................................................................................... 30
4.3 Vývoj jazykových rovin ................................................................................ 31
4.4 Faktory ovlivňující vývoj řeči ........................................................................ 33
5. Narušená komunikační schopnost ..................................................................... 35
5.1 Kategorie narušené komunikační schopnosti ................................................. 36
5.1.1 Poruchy vývoje řeči................................................................................ 36
5.1.2 Získaná orgánová nemluvnost ............................................................... 37
10
5.1.3 Získaná psychogenní nemluvnost ........................................................... 38
5.1.4 Narušení plynulosti řeči .......................................................................... 38
5.1.5 Narušení článkování řeči ........................................................................ 39
5.1.6 Narušení zvuku řeči (poruchy při anomáliích orofaciálního systému) ..... 40
5.1.7 Symptomatické poruchy řeči .................................................................. 41
6. Logopedická prevence a stimulace vývoje řeči.................................................. 42
6.1 Logopedická prevence ................................................................................... 42
6.2 Stimulace vývoje řeči .................................................................................... 43
. ČÁST .................................................................................................................... 46
7. Cíle výzkumné části ............................................................................................ 46
7.1 Stanovené hypotézy....................................................................................... 47
8. Metodologie výzkumu ........................................................................................ 48
9. Popis výzkumného vzorku ................................................................................. 50
9.1 Mateřská škola Řepníky ................................................................................ 50
9.2 Mateřská škola Luže ...................................................................................... 51
10. Popis dosažených výsledků výzkumu ................................................................ 52
11. Analýza výsledků výzkumu a jejich hodnocení ................................................. 61
12. Projekt příručka pro rodiče ............................................................................ 64
13. Zhodnocení projektu .......................................................................................... 66
Závěr .......................................................................................................................... 67
Seznam použité literatury ......................................................................................... 69
Seznam elektronických zdrojů .................................................................................. 72
Seznam dalších pramenů .......................................................................................... 74
Seznam grafů a tabulek ............................................................................................. 76
Seznam příloh ............................................................................................................ 77
11
Seznam použitých zkratek
AKL ČR Asociace klinických logopedů České republiky ALŠ ČR Asociace logopedů ve školství, o.s. Apod. A podobně Atd. A tak dále Cit. Citace CNS Centrální nervový systém (soustava)
CPLOL Comité Permanent de Liaison des Ortophoniste / Logopèdes de l´Union Européenne - Stálá styčná logopedicko-ortofonická komise Evropské Unie
Č. Číslo ČR Česká republika DiS. Diplomovaný specialista DMO Dětská mozková obrna Doc. Docent DrSc. Doctor scientiarum – doktor věd EU Evropská unie
IALP International Association of Logopedics and Phoniatrics - Mezinárodní společnost pro logopedii a foniatrii
Kol. Kolektiv LSMS Logopedická společnost Miloše Sováka Log. Logopedický Max. Maximum Mgr. Magister magistr Mj. Mimo jiné MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí MŠ Mateřská škola MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy MUDr. Medicinae universae doctor – doktor medicíny MZ Ministerstvo zdravotnictví N. L. Našeho letopočtu Např. Například NKS Narušená komunikační schopnost ORL Otorinolaryngologie (ušní, nosní, krční) PaedDr. Paedagogiae doctor – doktor pedagogiky Ph.D. Philosophiae doctor – doktor PhDr. Philosophiae doctor – doktor filozofie Popř. Popřípadě PPP Pedagogicko-psychologická poradna Prof. Profesor Př. N. L. Před naším letopočtem SPC Speciálně pedagogické centrum S.R.O. Společnost s ručením omezeným St. Století Str. Strana SZZ Státní závěrečná zkouška Tj. Tj. Tzn. To znamená
12
Tzv. Takzvaný UK Univerzita Karlova VOŠ Vyšší odborná škola ZŠ Základní škola
13
Úvod
Řečí člověk sděluje svá přání, své pocity a myšlenky. Řečí komunikuje
s ostatními jedinci. Řeč člověk používá každý den po celý život. Řeč je to, co dělá
člověka člověkem. Ačkoliv existují nejrůznější média, prostřednictvím kterých lze
předávat informace, řeč stále zůstává nejpoužívanějším zprostředkovatelem
komunikace. Není důležité jen to, co říkáme, ale také jakým způsobem to říkáme.
Řeč není vrozenou schopností, proto si ji každý jedinec musí postupně osvojit.
Správný vývoj všech jazykových rovin mateřského jazyka v dětství je předpokladem
pro následný rozvoj jazykové kultury i kultury vyjadřování. Z tohoto důvodu byla jako
téma bakalářské práce zvolena řeč a logopedie.
Proces intelektualizace řeči probíhá po celý život. Osvojujeme si stále nová
a nová slova, snažíme se co nejlépe vyjádřit své myšlenky a zlepšovat svůj řečový
projev. Základ řeči však získáváme již v raném dětství. Čím lepší základ si vytvoříme,
tím snazší zpravidla bývá zdokonalování našich komunikačních schopností. Proto je
důležité, aby dětem na cestě za správným osvojením si mateřského jazyka pomáhali
jejich rodiče a nejbližší okolí. Úkolem rodičů je vytvořit optimální podmínky pro růst
dětí a zprostředkovávat jim vhodné podněty zajišťující jejich komplexní rozvoj – tedy
i rozvoj řeči.
Ne vždy se vývoj řeči obejde bez potíží. Existují sice rozmanité pomůcky
a způsoby, kterými lze vývoj řeči stimulovat, výskyt narušené komunikační schopnosti
u dětí je však i přesto stále vysoký. Z toho vyplývá důležitost oboru, který se zaměřuje
na odstranění narušené komunikační schopnosti logopedie.
Právě vývoj lidské řeči v období od narození do sedmi let a logopedie jsou
hlavními tématy této bakalářské práce. První tři kapitoly teoretické části se zabývají
logopedií jejím významem, definicí, místem v systému věd, vývojem a organizací
současné logopedické intervence v České republice. Další kapitoly pojednávají
o ontogenezi lidské řeči v období od narození do sedmi let a také o narušené
komunikační schopnosti a jejích kategoriích. Teoretickou část uzavírá kapitola
o logopedické prevenci a možnostech stimulace řečového vývoje.
14
Praktická část je tvořena popisem průběhu vlastního výzkumu a z něho
vycházejícího projektu. Pro výzkum byla použita metoda dotazníku a dotazování.
Pomocí dotazníku byly získávány informace od rodičů dětí do sedmi let, pomocí
dotazování byly sbírány informace od logopedů.
Výsledné odpovědi vzešlé z výzkumu byly použity při tvorbě projektu, kterým
je informační příručka pro rodiče. Jejím cílem je zvýšit zájem rodičů o průběh vývoje
řeči a jeho stimulaci, zprostředkovat jim základní informace o tomto tématu
a především jim poskytnout odkazy na konkrétní publikace a internetové stránky.
Zdrojem informací v teoretické části jsou publikace současných předních
českých a slovenských logopedů. Patří mezi ně prof. PhDr. Viktor Lechta, Ph.D.,
PaedDr. Eva Škodová, doc. PaedDr. Karel Neubauer, Ph.D., doc. PaedDr. Jiřina
Klenková, Ph.D., PaedDr. Dana Kutálková, doc. PaedDr. Alžběta Peutelschmiedová,
Ph.D. a doc. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D. Praktická část čerpá informace z vlastního
výzkumu.
Cílem bakalářské práce je shrnout poznatky o vývoji lidské řeči (od narození
do sedmi let) a narušené komunikační schopnosti, vystihnout současnou podobu
logopedie a její organizace. Cílem projektu je přiblížit tuto problematiku rodičům
prostřednictvím příručky.
15
. ČÁST
1. Vymezení oboru logopedie
1.1 Význam logopedie
Verbální a neverbální komunikace patří k nejvýznamnějším projevům člověka.
S důležitostí mezilidské komunikace současně vzrůstá i význam vědy, která se zabývá
jejím narušením, a to logopedie.
Význam logopedie spočívá v několika rozměrech. (Lechta in Škodová, Jedlička
a kol., 2007) Jedinec s narušenou komunikační schopností může být v každodenním
životě negativně ovlivňován vlastní komunikační bariérou. Ta se může projevit v jeho
sociální adaptaci – nejdříve v mateřské či základní škole, kde může ovlivnit procesy
učení, později v práci a příslušné sociální skupině. Současná logopedická intervence
se nezaměřuje pouze na děti v mladším věku. Zabývá se problematikou narušené
komunikační schopnosti u osob všech věkových kategorií - u dětí, dospívajících,
dospělých i seniorů. Narušená komunikační schopnost může být prvním symptomem
upozorňujícím na vážnější postižení či onemocnění.1 Na druhé straně může být
i důsledkem jiného onemocnění.
1.2 Definice logopedie
Termín logopedie pochází z řeckého logos = slovo, řeč; paidea = výchova.
Označuje vědní disciplínu, studijní obor na vysokých školách a profesi. Podle Sovákovy
definice je „logopedie v nejširším slova smyslu (…) výchova řeči“. (Sovák, 1984,
str. 15) Autorem definice, která je v současné české logopedii nejpoužívanější,
je slovenský logoped Viktor Lechta. V moderním pojetí definuje logopedii jako „vědní
obor interdisciplinárního charakteru, jehož předmětem jsou zákonitosti vzniku,
eliminace a prevence narušené komunikační schopnosti. (…) Logopedie je v moderním
pojetí vědou zkoumající narušenou komunikační schopnost u člověka z hlediska jejích
1 V tomto případě se jedná o tzv. symptomatické poruchy řeči.
16
příčin, projevů, následků, možností diagnostiky, terapie i prevence“. (Lechta, 2011,
str. 15-16)
Předmětem logopedie je narušená komunikační schopnost (dále jen NKS).
Komunikační schopnost se projevuje ve čtyřech jazykových rovinách, které
se vzájemně prolínají, a může být narušena v jedné rovině, nebo v několika rovinách
současně. Foneticko-fonologická rovina se zabývá zvukovou stránkou řeči, především
artikulací a fonematickým sluchem. Morfologicko-syntaktická rovina představuje
úroveň gramatické stránky řeči. Podle Lechty (Klenková, 2000) poměrně přesně odráží
celkovou mentální úroveň dítěte. Lexikálně-sémantická rovina zahrnuje vývoj pasivní
a aktivní slovní zásoby. Pragmatická rovina se stala součástí logopedické péče
až v devadesátých letech minulého století. Podle Lechty (Klenková, 2000) jde o rovinu
sociálního uplatnění komunikační schopnosti, kdy do popředí vystupují sociální
a psychologické aspekty komunikace.
Je patrné, že komunikační schopnost nemusí být nutně narušená pouze ve zvukové
(foneticko-fonologické) rovině. Z důvodu změny paradigmatu logopedie na celostní
(holistické) chápání komunikace byly v minulosti používané termíny vada řeči2
a porucha řeči3 nahrazeny všeobecnějším termínem narušená komunikační schopnost.
Narušená komunikační schopnost je tedy ekvivalentním termínem pro vady a poruchy
řeči, v některých publikacích jsou navíc tyto termíny dosud používány. (Lechta, 2011)
V moderním pojetí se logopedie orientuje na všechny jazykové roviny, na celkovou
komunikaci jedince zahrnující produkci i recepci řeči, grafického jazyka a všech forem
neverbální komunikace.
Podle IALP4 se zájem logopedické intervence od konce 20. století navíc rozšiřuje
o osoby s poruchami polykání. (Peutelschmiedová, 2005) Poruchu polykání, dysfagii,
velmi často doprovázejí poruchy řeči a hlasu. Tato porucha přesahuje obor logopedie,
proto její léčba vyžaduje interdisciplinární spolupráci lékařských a nelékařských oborů.
V současné logopedii dochází také k proměně postavení samotného logopeda.
V rámci logopedické terapie už není chápán jako „dirigistický a kontrolující instruktor, 2 Vada řeči vyjadřuje vrozenou odchylku komunikace. 3 Poruchou řeči je chápána patologická odchylka komunikace objevující se až za určitých podmínek (v průběhu vývoje). 4 IALP = International Association of Logopedics and Phoniatrics (Mezinárodní společnost pro logopedii a foniatrii) je nejvýznamnější celosvětovou organizací, která se zabývá poruchami komunikace, hlasu, sluchu a polykání.
17
jakýsi terapeutický guru“ (Lechta, 2011, str. 26), ale je rovnocenným partnerem osoby
s narušenou komunikační schopností i jeho příbuzných, a vychází
ze „zplnomocnění klienta: jeho spoluúčasti, zaangažovanosti do terapie“. (Lechta,
2011, str. 26)
1.3 Postavení logopedie v systému věd
V průběhu vývoje bylo postavení logopedie v systému věd proměnlivé a nejednotné
jak v zahraničí, tak i v naší zemi. Lékař-foniatr Emil Fröschels při zakládání IALP
v roce 1924 definoval logopedii jako lékařskou vědu. (Lechta in Škodová, Jedlička
a kol., 2007) Miloš Sovák, rovněž lékař-foniatr, v roce 1965 prohlásil logopedii za obor
speciálně pedagogický. (Klenková, 2006) V Logopedickém slovníku (Dvořák, 1998,
str. 95) je logopedie definována v pojetí zdravotnickém jako „obor, zabývající se
fyziologií a patologií komunikace lidskou řečí (rozvoj řeči, výzkum, diagnostika, terapie,
prevence, profylaxe)“ a současně v pojetí školském jako „obor speciální pedagogiky,
který se zabývá výchovou a vzděláním osob s poruchami komunikace“. Viktor Lechta
(2011) považuje logopedii na počátku třetího tisíciletí za vědní obor interdisciplinárního
charakteru.
Jelikož je logopedie poměrně mladým oborem (vědecké základy logopedie se začaly
formovat v první čtvrtině minulého století), její začlenění do systému věd je v různých
zemích stále rozdílné.5 Pro znázornění současné situace logopedie lze použít model
Nakonečného (1998), v jehož třídění věd je logopedie umístěná mezi
přírodně-společenské a empiricko-normativní vědy. (Lechta in Škodová, Jedlička a kol.,
2007)
V České republice je logopedie součástí speciální pedagogiky. Pohled na její místo
v systému věd se však v průběhu vývoje měnil. Důvodem je mimo jiné to, že formování
logopedie bylo zpočátku ovlivněno lékaři – např. Seeman, Sovák, Lesný; později
odborníky nemedicínských oborů – např. Kábele, Gaňo, Veselý; a od poloviny
20. století také jazykovědci – např. Janota, Liška, Ohnesorg. (Klenková, 2006) 5 Odlišná je i forma studia logopedie. V České republice je logopedie součástí speciálně pedagogických oborů, ve Francii je studována na lékařských fakultách, v Polsku logopedie spadá do aplikované fonetiky, ve Švýcarsku je na některých univerzitách součástí lingvistických oborů, na jiných součástí psychologie. (Klenková, 2006; Peutelschmiedová, 2005)
18
1.3.1 Mezioborová spolupráce
Snaha striktně vymezit logopedii vůči ostatním oborům aktuálně ustupuje
a je nahrazena opačnou tendencí - interdisciplinárním přístupem. Logopedie se nachází
na průsečíku několika vědních oborů, především speciální pedagogiky, medicíny,
psychologie a jazykovědy. (Neubauer, 2014) Zároveň je důležité, aby mezioborové
vztahy byly rovnocenné a jednotlivé obory vzájemně spolupracovaly během celého
procesu logopedické intervence – v průběhu diagnostiky, terapie i prevence.
Mezi obory úzce spolupracující s logopedií patří následující obory:
pedagogické a speciálně pedagogické: surdopedie, etopedie, somatopedie,
psychopedie, tyflopedie;
lékařské a zdravotnické: pediatrie, foniatrie, otorinolaryngologie, neurologie,
neurochirurgie, stomatologie, plastická chirurgie, psychiatrie, fyzioterapie;
psychologické: vývojová psychologie, kognitivní psychologie, pedagogická
psychologie, patopsychologie, neuropsychologie, psychoterapie;
lingvistické: fonetika, fonologie, lexikologie, sémantika, gramatika,
psycholingvistika, sociolingvistika;
přírodovědné: experimentální fonetika, kybernetika, informatika, genetika.
Zdůrazňována je vazba logopedie – foniatrie. Již zakladatel české foniatrie Miloslav
Seeman tvrdil, že předmět foniatrie a logopedie není různý. „Oba obory se liší
jen přístupem k problému. U logopedie je přístup z hlediska více pedagogického,
u foniatrie z hlediska více (…) lékařského. Oba obory se vzájemně prolínají
a doplňují, jak dokazuje jejich historický vývoj.“ (Vitásková, Peutelschmiedová, 2005,
str. 128)
19
2. Vývoj logopedie
2.1 Vývoj světové logopedie
Řečí a její kulturou se zabývali filozofové, lékaři a učitelé již v době starověku.
Počátky organizované péče o osoby s narušenou komunikační schopností spadají
do období 18. a 19. století. O století později se postupně vytvářela východiska
pro položení vědeckých základů oboru. Až od počátku minulého století lze logopedii
považovat za vědní obor v pravém slova smyslu.
Vzhledem k interdisciplinárnímu charakteru logopedie je její vývoj podmíněn
vývojem oborů, které se spolupodílejí na terapii narušené komunikační schopnosti.
Jedná se zejména o speciální pedagogiku, foniatrii a surdopedii. Vývoj světové
logopedie popsal ve své práci Sovák a na jeho poznatky v devadesátých letech navázal
Lechta. (Klenková, 2006) Společně s Pánikem a Jurčovičovou vydali v publikaci
Klinická logopedie přehled světových dějin v zrcadle dějin logopedie
a dějiny logopedie.
Existuje několik aspektů, z nichž lze dějiny logopedie zkoumat: (Lechta
in Škodová, Jedlička a kol., 2007)
dějiny logopedie jako vědního oboru;
dějiny logopedické péče o osoby s NKS;
dějiny logopedie jako profese;
dějiny vzdělávání logopedů a jejich profesní přípravy;
regionální dějiny;
celosvětové dějiny.
Lechtův přehled kombinuje všechny tyto aspekty a rozděluje dějiny logopedie
do sedmi základních etap. Zároveň uvádí, že úvodní etapy jsou zčásti shodné
se Sovákovou prací. Následující přehled jednotlivých etap je zpracován dle Lechty,
Pánika a Jurčovičové. (Škodová, Jedlička a kol., 2007)
1. etapa – Komunikační schopnost jako předmět zbožného uctívání (přibližně
od 3. tisíciletí př. n. l.). V první etapě se lidé především snažili zachytit a zvěčnit
řeč, čímž vzniklo grafické písmo – hieroglyfy, aramejské a latinské písmo.
20
2. etapa – Záznamy o lidech s NKS (přibližně od 14. st. př. n. l.). První záznamy
se týkaly převážně prominentních osob, např. panovníků či vůdců. Tzv. otec
lékařství Hippokrates se snažil najít souvislost narušené komunikační schopnosti
s onemocněním mozku. Se zrodem demokracie ve druhé polovině 7. st. př. n. l.
stoupl i význam veřejné řeči a komunikace, což vedlo ke kultivaci řečnictví.
3. etapa – Počátky systematického kultivování komunikační schopnosti,
zmínky o NKS v různých pracích (1. století n. l. 15. století). Využívání
kombinace řeči a písma zvýšilo účinnost komunikace. V tomto období vznikly
první práce popisující fyziologii hlasu a sluchu, možnosti terapie koktavosti
a léčbu nemocí nosu, krku a rtů.
4. etapa – Vědecká pojednání o NKS, ojedinělé pokusy zavést systematickou
péči o osoby s NKS (16. – 17. století). Zpravidla se jednalo o pokusy
osvícených osobností. Např. profesor lékařské fakulty v Padově H. Mercurialis
publikoval v roce 1583 práci o dětských nemocích, která obsahovala první
vědecké pojednání o NKS. J. C. Amman, často nazýván jako otec logopedie,
popsal v práci Disertatio de loquela princip tvoření řeči a rozlišil různé druhy
NKS.
5. etapa – Počátky organizované péče o osoby s NKS (18. – 19. století).
Kombinací osvícenství jako kulturně-etické báze a průmyslové revoluce jako
technicko-ekonomické báze vznikla konkrétní, systematická péče o osoby
s NKS. Bylo vytvořeno mnoho logopedických ústavů a institutů – např. Institut
pro němé a jinými vadami řeči postižené osoby založený S. Heinickem v Lipsku
(1778), Ústav pro hluchoněmé v Praze (1786) nebo logopedický ústav v Aradu
(v dnešním západním Rumunsku) založený J. Robozem roku 1891.
6. etapa – Monografie, učebnice a časopisy jako základna pro vytvoření
vědeckých základů (19. – 20. století). Ve vydávání těchto publikací hrály
důležitou roli německy hovořící země. A. Kussmaul vydal v roce 1877
monografii Poruchy řeči, A. Gutzmann v roce 1879 monografii o koktavosti.
R. Kratochvíl sestavil roku 1924 první učebnici logopedie v ČSR s názvem Vady
řeči. Od roku 1947 vycházel v Basileji časopis mezinárodní asociace logopedů
a foniatrů Folia Phoniatrica.
7. etapa – Ustanovení logopedie jako vědního oboru (20. – 21. století). V této,
zatím poslední, etapě byla zásadní dvacátá léta minulého století. V roce 1924
se konal zakládající kongres dodnes nejvýznamnější světové asociace logopedů
21
a foniatrů (IALP), o tři roky později vznikla v Iowě Klinika pro terapii řeči.
V polovině čtyřicátých let založil M. Sovák Logopedický ústav města Prahy.
Na přelomu 20. a 21. století je pro některé státy charakteristická snaha
o rozlišení pedagogické a klinické logopedie jako aplikovaných oborů
logopedie.
Vývoj logopedie je podle Klenkové (2006) ovlivňován dvěma liniemi, přičemž
současná logopedie stojí na průniku těchto dvou linií jako meziobor. Filozofická linie
zkoumá vztah mezi komunikací a narušenou komunikační schopností jako vztah mezi
jevem ovlivněným společností a individuálním rysem. Postupně se z ní odvíjely obory,
mezi něž patří pedagogika, speciální pedagogika, psychologie, jazykověda apod.
Předmětem biologické linie je vztah mezi orgány a jejich funkcemi v normálním
i patologickém stavu. S touto linií souvisí obory medicínské – např. ORL6, foniatrie,
neurologie, pediatrie a další.
2.2 Vývoj české logopedie ve 20. století
Ve vývoji české logopedie existují dva důležité momenty. Prvním z nich bylo
založení prvního foniatrického oddělení v Praze roku 1923 prof. Miloslavem
Seemanem. Tím byly položeny základy pro rozvoj lékařské péče o hlas, řeč
a sluch. Druhým, patrně mnohem důležitějším momentem byl vznik Logopedického
ústavu města Prahy v roce 1946. Jeho zakladatelem byl Miloš Sovák7. Logopedický
ústav ve své době představoval vrchol interdisciplinární spolupráce pedagogů, lékařů
a jazykovědců při péči o sluchově a řečově postižené osoby.
Již od čtyřicátých let byly pořádány instruktážní logopedické kurzy
pro pedagogické pracovníky. Absolvováním kurzu se stali logopedickými asistenty.
6 ORL = zkratka pro otorinolaryngologii, chirurgický obor zabývající se problematikou oblasti hlavy, krku a částečně i hrudníku. Obor je také známý pod názvem ušní (oto), nosní (rhino), krční (laryngo). 7 Prof. MUDr. et PhDr. Miloš Sovák, DrSc. (1905-1989) je považován za zakladatele české logopedie a moderní speciální pedagogiky. Vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze (později pracoval jako foniatr), založil Logopedický ústav města Prahy a Ústav pro defektologii na UK v Praze, který byl později přejmenován na Katedru speciální pedagogiky. Organizoval logopedické kurzy pro pedagogické pracovníky, zasloužil se o rozvoj péče o osoby s NKS a poruchami sluchu a publikoval více než 240 odborných prací zabývajících se logopedickou péčí, poruchami sluchu, lateralitou, bilingvismem atd. (Klenková, 2006)
22
Později se logopedie zařadila v rámci defektologie (tj. tehdejší název speciální
pedagogiky) mezi vysokoškolské studijní obory.
V padesátých letech prohlásil M. Seeman foniatrii za obor medicínský, logopedii
a surdopedii8 pak za obory pedagogické. (Klenková, 2006) Také Miloš Sovák
prosazoval názor, že logopedie patří do pedagogické oblasti (konkrétně
do defektologie). Zároveň však oba neustále upozorňovali na nutnost spolupráce
nelékařských a lékařských oborů v průběhu logopedické intervence. Toto Seemanovo
a Sovákovo pojetí je charakteristické i pro současnou logopedii.
Od roku 1952 byla logopedická péče na základě dohody mezi MŠMT a MZ
formálně rozdělena na péči poskytovanou v resortu školství (školskou) a péči
poskytovanou v resortu zdravotnictví (klinickou). (Neubauer, 2014)
V roce 1970 vznikla organizace sdružující logopedy s názvem Česká
logopedická společnost. Po smrti Miloše Sováka byla přejmenována na Logopedickou
společnost Miloše Sováka (LSMS).
V osmdesátých letech se logopedi působící ve zdravotnictví snažili
o vypracování samostatné koncepce logopedie a „začlenění logopedů do systému
vzdělávání ve zdravotnictví, které mělo být (jako u lékařů) zakončeno atestační
zkouškou. Díky úsilí PhDr. Mileny Bubeníčkové proběhly první atestace v roce 1986“.
(Salomonová in Škodová, Jedlička a kol., 2007, str. 590) Logopedie ve zdravotnictví
nicméně stále spadala pod ORL a foniatrii. V roce 1991 si tato větev logopedů vytvořila
profesní organizaci – Asociaci logopedů ve zdravotnictví. O dva roky později došlo
k jejímu přejmenování na Asociaci klinických logopedů České republiky, která
pod tímto názvem existuje dodnes. Klinická logopedie byla ustanovena samostatným
zdravotnickým oborem v roce 1992, a to zákonem o nestátních zdravotnických
zařízeních. (Salomonová in Škodová, Jedlička a kol., 2007)
8 Surdopedie „je jeden z oborů speciální pedagogiky, který se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním osob sluchově postižených“. (Skákalová, 2011, str. 26)
23
3. Organizace logopedické intervence v České republice
Organizace logopedické intervence v České republice je poměrně složitá, jelikož
je realizována v rámci ministerstev tří resortů:
Ministerstvo zdravotnictví (dále jen MZ);
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT);
Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV).
Každý resort má své zákony a vyhlášky určující logopedickou péči a také
specifické požadavky na kvalifikaci svých zaměstnanců. Logopedem se stává absolvent
vysokoškolského magisterského studia oboru logopedie nebo speciální pedagogika,
které musí být ukončeno státní závěrečnou zkouškou (dále jen SZZ) z logopedie
a surdopedie. Po ukončení tohoto studia se absolvent dále rozhoduje, v jakém pracovišti
(a tím pádem i odpovídajícím resortu) bude vykonávat své povolání. Logopedickou péči
lze realizovat v zařízeních státních (kliniky, státní polikliniky, větší nemocnice apod.),
nestátních (městská, okresní, církevní, charitativní zařízení) a soukromých (privátní
praxe jednotlivých klinických logopedů). (Fukanová in Škodová, Jedlička a kol., 2007)
3.1 Logopedická intervence v resortu Ministerstva zdravotnictví
V resortu zdravotnictví působí logopedi a kliničtí logopedi. Mohou pracovat
ve státních logopedických ambulancích a poradnách při poliklinikách, odděleních
foniatrie, ORL, pediatrie, neurologie apod.; dále v rehabilitačních zařízeních
a léčebnách pro dlouhodobě nemocné či v soukromých ambulancích. Podmínkou
pro zřízení soukromé ambulance je postgraduální vzdělání (podrobněji uvedeno níže)
a smluvní vztah se zdravotní pojišťovnou.
Logoped s ukončeným studiem logopedie nebo speciální pedagogiky se státní
závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie není v resortu zdravotnictví oprávněný
k samostatnému vykonávání povolání. V tomto případě má dvě možnosti. Buď pracuje
po celou dobu pod supervizí klinického logopeda, nebo po absolvování vysoké školy
nastupuje na šestiměsíční odbornou praxi. Poté je zařazen do specializační přípravy,
která je součástí celoživotního postgraduálního vzdělávání. Specializační příprava trvá
24
tři roky a je zakončena atestační zkouškou skládající se z písemného testu, písemné
práce, praktické zkoušky a ústní zkoušky. Atestace se koná pod záštitou Institutu
postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ČR.
Při úspěšném absolvování specializační přípravy se logoped stává klinickým
logopedem, který je „oprávněn k diagnostické a terapeutické práci s poruchami řečové
komunikace v celém jejich spektru, a to jak u dětí, tak i u dospělých osob“. (Neubauer,
2014, str. 44) Klinický logoped může pracovat samostatně a po splnění všech podmínek
dostává osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.
Cílovou skupinou logopedů pracujících ve zdravotnictví jsou osoby všech
věkových kategorií. U dospělých osob se věnují terapii přetrvávající dyslalie9
a balbuties10, ve většině případů jde ale o terapii získané narušené komunikační
schopnosti – např. dysartrie11, afázie12, NKS způsobené stařeckou demencí,
Alzheimerovou chorobou atd. (Klenková, 2006)
Klinické logopedy a logopedy pracující ve zdravotnictví (tzn. logopedy, kteří
vykonávají specializační přípravu, popř. logopedy pracující pod supervizí klinického
logopeda) sdružuje dobrovolná profesní Asociace klinických logopedů České
republiky (AKL ČR). Mezi hlavní úkoly AKL ČR podle Škodové (2007) patří: hájit
a prosazovat oprávněné profesní zájmy členů, koordinovat činnost členů a korigovat
výkon logopedické praxe.AKL ČR je členem mezinárodních organizací CPLOL13
a IALP. Pořádá pro své členy nejrůznější konference, přednášky a kurzy. Podmínkou
členství je ukončené magisterské studium speciální pedagogiky (se státní závěrečnou
zkouškou z logopedie a surdopedie), úspěšně vykonaná atestace (před ní jsou uchazeči
zapsáni jako podmínění členové) a zaměstnání v resortu zdravotnictví.
9 Dyslalie (patlavost) je porucha artikulace, při níž je narušena výslovnost jedné hlásky, popř. skupiny hlásek. 10 Balbuties (koktavost) je porucha plynulosti mluvního projevu. 11 Dysartrie je „porucha motorické realizace řeči jako celku vznikající při organickém poškození CNS“. (Klenková, 2006, str. 117) 12 Afázie představuje ztrátu naučených schopností dorozumívat se řečí (mluvenou, čtenou či psanou). Má organický původ. 13 CPLOL = Comité Permanent de Liaison des Ortophoniste – Logopèdes de l´Union Européenne, v češtině Stálá styčná logopedicko-ortofonická komise Evropské Unie, je mezinárodní organizace, která sdružuje řečové terapeuty ze zemí EU.
25
3.2 Logopedická intervence v resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
V resortu školství může působit logopedický preventista, logopedický asistent
a speciální pedagog. Logopedickým preventistou se stává většinou pedagog mateřské
školy po absolvování kurzu logopedické prevence. Jeho hlavním úkolem je rozvíjet
komunikační kompetence u dětí v mateřské škole během každodenního programu
a zároveň upozornit rodiče, pokud se u jejich dítěte objeví příznaky NKS. Logopedický
asistent, který absolvoval bakalářské studium speciální pedagogiky se zaměřením
na poruchy komunikace, může pracovat samostatně jako speciální pedagog ve školství,
nebo může pracovat v resortu zdravotnictví, ale vždy pod supervizí klinického
logopeda. Třetí možností je absolvovat magisterské studium speciální pedagogiky
(se SZZ z logopedie a surdopedie) a stát se speciálním pedagogem se zaměřením
na poruchy řeči a učení. „Školský logoped“ realizuje prvky logopedické intervence
v rámci edukačního procesu. Uplatnění speciálního pedagoga je poměrně široké:
speciální školy – základní školy a mateřské školy (dále jen ZŠ a MŠ)
pro děti s vadami řeči, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené (v rámci
komplexní péče je i zde poskytována logopedická péče), ZŠ speciální
a praktické;
speciální třídy – pro děti s vadami řeči při MŠ a ZŠ (tzv. logopedické
třídy);
speciálně pedagogická centra;
pedagogicko-psychologické poradny.
Výhodou speciálních škol logopedických pro děti s vadami řeči je,
že umožňují dlouhodobé kombinování terapeutického procesu se školní výukou. Dítě
je do nich zařazeno v případě, že jeho narušená komunikační schopnost potřebuje
intenzivní, téměř každodenní, logopedickou péči. Ve třídách je snížený počet žáků.
Kromě běžných předmětů jsou součástí výuky i hodiny logopedické péče a rozvíjení
komunikačních dovedností. (Klenková, 2006) Žáci tyto školy většinou navštěvují
po dobu jednoho roku, poté se vracejí do kmenové školy v místě bydliště.
Speciální logopedické třídy mohou být zřízeny při MŠ a ZŠ hlavního
vzdělávacího proudu. Dítě umístěné do této třídy tedy zůstává ve své kmenové škole.
26
Snížený počet žáků (max. 14) a odborný dohled logopeda zajišťují rozvíjení
komunikačních dovedností v průběhu vzdělávacího procesu.
Speciálně pedagogická centra (SPC) patří mezi školská poradenská zařízení.
Poskytují poradenské služby dětem, žákům a studentům se speciálními vzdělávacími
potřebami, jejich rodičům (popř. zákonným zástupcům) a školským zařízením.
Komplexní diagnostiku a péči v SPC zajišťuje tým odborníků skládající se
z psychologů, speciálních pedagogů (s různým zaměřením), logopedů, sociálních
pracovníků, případně dalších odborníků z příslušných lékařských oborů. Existuje
několik zaměření SPC, např. na žáky s mentálním, tělesným či kombinovaným
postižením, sluchovým postižením, zrakovým postižením, s poruchou autistického
spektra či s vadami řeči. (Bendová, 2015) SPC pro žáky s vadami řeči realizují
mj. komplexní diagnostiku a následnou péči o osoby s NKS, sestavují individuální
vzdělávací plány při integraci žáků s NKS do mateřských či základních škol
a spolupracují s pedagogy příslušných škol.
Dalším typem školských poradenských zařízení jsou
pedagogicko-psychologické poradny (PPP). Poskytují pomoc při výchově
a vzdělávání dětí od tří let v podobě pedagogicko-psychologického a speciálně
pedagogického poradenství. (Bendová, 2015) PPP mají možnost založit logopedické
pracoviště pro osoby s NKS.
Stejně jako logopedi působící ve zdravotnictví mají i logopedi působící
ve školství svoje sdružení. Asociace logopedů ve školství (ALŠ ČR) je dobrovolné
sdružení, jehož hlavním úkolem je vypracování systému vzdělávání školských
logopedů. Pro své členy organizuje vzdělávací kurzy a přednášky o aktuálních tématech
z oboru.
3.3 Logopedická intervence v resortu Ministerstva práce a sociálních věcí
Logopedická péče v resortu práce a sociálních věcí je poskytována zejména
v ústavech sociální péče. Tato zařízení kombinují sociální a zdravotnické služby
pro osoby s mentálním, tělesným či kombinovaným postižením. U většiny osob je
důsledkem postižení i narušená komunikační schopnost, proto je v rámci komplexní
27
péče poskytována i péče logopedická. Logopedickou intervenci v tomto resortu
poskytují kliničtí logopedi i speciální pedagogové (se specializací na logopedii
a surdopedii).
Dalším typem zařízení, ve kterých je poskytována logopedická péče, jsou
zařízení pro stárnoucí osoby. Podle Neubauera (2014, str. 48) je „oblast péče o dospělé
a stárnoucí osoby (…) v našich podmínkách trvale podceňovanou oblastí logopedické
péče“.
3.4 Logopedická společnost Miloše Sováka
Logopedická společnost Miloše Sováka (dále jen LSMS) je profesní a zájmové
sdružení, které vzniklo v roce 1970 pod původním názvem Česká logopedická
společnost. Současný název byl přijat po smrti Miloše Sováka v roce 1989. Sdružuje
logopedy, speciální pedagogy, učitele a odborníky dalších oborů (spolupracujících
při terapii NKS), a to jak z České republiky, tak i ze zahraničí. Mezi hlavní činnosti
LSMS patří spolupráce s příbuznými organizacemi, účast na organizaci studia speciální
pedagogiky, pořádání seminářů a konferencí zabývajících se aktuálními problémy
z logopedie a speciální pedagogiky, publikace logopedických materiálů a další odborné
literatury. (Škodová in Škodová, Jedlička a kol., 2007) LSMS je členem mezinárodní
organizace IALP.
28
. ČÁST
4. Ontogeneze lidské řeči
Ontogeneze14 lidské řeči je poměrně složitým procesem, který se skládá
z několika na sebe navazujících stadií. Každé stadium je vymezeno určitým věkem,
nicméně je nutné vývoj řeči posuzovat individuálně u každého dítěte a jednotlivá časová
rozmezí brát pouze orientačně. Vývoj lidské řeči bývá rozdělován na předřečové
(přípravné) období, které okolo prvního roku života plynule přechází do období
vlastního vývoje řeči. V české logopedii jsou používána především následující dvě
schémata vývoje řeči, jejichž autory jsou Miloš Sovák a Viktor Lechta.
Miloš Sovák (1989) rozděluje vývoj řeči na:
1. Přípravná (předřečová) stadia:
a. stadium křiku;
b. stadium křiku s citovým zabarvením;
c. stadium žvatlání pudového;
d. stadium žvatlání napodobovacího;
e. stadium napodobování;
f. modulační faktory – předstupeň mluvené řeči.
2. Stadia vlastního vývoje řeči:
a. stadium „rozumění“;
b. stadium emocionálně volní;
c. stadium reprodukování asociací;
d. zobecňování transferem;
e. stadium logických pojmů;
f. stadium intelektualizace řeči.
Viktor Lechta (2002) ve vývoji řeči vymezuje jednotlivá období
podle charakteristických procesů, které jsou v daném období dominantní. Rozlišuje:
1. období pragmatizace (přibližně do konce 1. roku života);
14 Ontogeneze je „individuální vývoj organismu od oplození až do zániku“. (Dvořák, 1998, str. 116) Ontogeneze lidské řeči představuje vývoj řeči od jejího vzniku (v podstatě již v prenatálním období) do jejího zániku, který je způsobený smrtí jedince. (Vitásková, 2013)
29
2. období sémantizace (1. – 2. rok života);
3. období lexemizace (2. – 3. rok života);
4. období gramatizace (3. – 4. rok života);
5. období intelektualizace (po 5. roce života).
4.1 Přípravné (předřečové) období
Projevy dítěte v předřečovém období lze diferencovat na projevy předverbální
a neverbální. Předverbálními projevy se rozumí křik, broukání a později žvatlání. Dítě
je postupně nahrazuje verbálními projevy, čímž předverbální projevy zanikají.
Neverbální projevy, mezi něž patří např. gestikulace či mimika, naopak v průběhu
vývoje nezanikají, pouze se proměňují a přispívají k pochopení komunikačního záměru.
(Vitásková, 2013)
Po narození se dítě projevuje křikem. V prvních týdnech je křik reflexní
činností a má monotónní zvuk. Přibližně kolem druhého měsíce se charakter (tj. síla
a rozsah) křiku mění. Pokud jím dítě vyjadřuje negativní pocity, má křik tvrdý hlasový
začátek. Spokojenost naopak projevuje broukáním s měkkým hlasovým začátkem.
Mezi 3. a 4. měsícem nastává období pudového žvatlání, které ještě není
vědomou činností. „Dítě manipuluje s mluvidly jako při přijímání potravy a tyto pohyby
doprovází hlasem.“ (Lechta, 2002, str. 41) Mezi 6. a 8. měsícem dochází ke změně
pudové žvatlání je nahrazeno napodobujícím žvatláním. Vědomá zraková a sluchová
kontrola umožňuje napodobovat zvuky vydané dítětem samým i jeho okolím.
Podle Kutálkové (2010) je právě toto období důležité pro odhalení poruchy sluchu.
Symptomem sluchového postižení bývá snížená reakce na zvukové podněty a také to,
že dítě přestává žvatlat a napodobovat tak zvuky ze svého okolí.
Kolem desátého měsíce, kdy začíná období rozumění, dítě motoricky pomocí
gest reaguje na slyšená slova, zejména na jejich melodii a intonaci. Z tohoto důvodu
je důležité nejen to, co matka dítěti říká, ale také jakým způsobem s ním komunikuje.
Dítě postupně dokáže artikulovat všechny samohlásky a některé souhlásky. Imitací
okolí a experimentací se zvukem a s vlastními mluvidly produkuje první slabiky.
30
Dítě v předřečovém období sice nepoužívá slova, ale podle výzkumů Kocha
se základ řeči vytváří už v prvním roce života, a čím lepší základ si dítě vytvoří, tím
lépe se řeč v následujících obdobích vyvíjí. (Lechta, 2002)
4.2 Vlastní vývoj řeči
Ve věku 12 měsíců (± 2 měsíce) vývoj řeči přechází z předverbálního období
do období vlastního vývoje řeči, v němž dítě již vědomě používá slova k vyjádření
svého komunikačního záměru. (Vitásková, 2013) Dále si postupně osvojuje prostředky
jazykový rovin roviny foneticko-fonologické, morfologicko-syntaktické,
lexikálně-sémantické a pragmatické.
Za první slovo dítěte lze považovat spojení zvukové formy s obsahovým
významem.15 První slova většinou vyjadřují přání, pocity, prosby či emoce, proto je
toto období Sovákem označováno jako emocionálně volní. S přibývajícím poznáváním
okolního světa vzrůstá u dítěte také potřeba pojmenovávat předměty a osoby, kterými
je obklopováno. První slova splňují funkci vět, avšak jednoslovné věty jsou poměrně
brzy nahrazeny dvouslovnými.
Kolem druhého roku se podle Vygotského (Lechta, 2002) protíná linie myšlení
s linií řeči a následně se vyvíjejí společně. Myšlení se tak stává verbálním a řeč
intelektuální. Mezi 2. a 3. rokem života se dítě snaží iniciovat komunikaci s dospělými
stále častěji. Pojmenovává okolní předměty, zná své jméno, mluví v jednoduchých
větách, tvoří prosté otázky a učí se ohýbat slova.
Období od tří do čtyř let bývá zásadním stadiem, jelikož vývoj řeči dosahuje
nejrychlejšího tempa. Z hlediska stimulace řečového vývoje je primární rodina dítěte.
Pokud nevyvolává dostatečné podněty ke komunikaci, vývoj řeči může začít stagnovat.
Aktivní i pasivní slovní zásoba se zvětšuje (o čím dál delší a pro výslovnost obtížnější
slova), při produkci řeči dochází k poměrně náročným myšlenkovým operacím. To vše
15 Pokud dítě vysloví např. ma-ma pouze jako dvě opakující se slabiky bez vědomého a záměrného spojení zvuku s obsahem – v tomto případě s osobou (matkou), nejedná se zatím o slovo jako takové, ale o experimentaci se zvukem a mluvidly. První „slovo prošlo nejen prahem pochopení, dítě už ví, co ten zvuk znamená, ale i prahem proslovení“. (Kutálková, 2005, str. 40)
31
může být důvodem fyziologických těžkostí v řeči, např. zadrhávání, opakování slabik
či slov. Většinou se však nejedná o patologické jevy a potíže časem samy odezní.
Po čtvrtém roce nastává období intelektualizace řeči, které v podstatě pokračuje
po celý život. Zpřesňuje se gramatická stránka řeči a rozšiřuje se slovní zásoba.
Okolo pátého roku dítě ovládá přibližně 1 500 – 2 000 slov. Ve výslovnosti jsou některé
artikulačně obtížnější hlásky nahrazovány jinými, mezi 5. a 6. rokem tento jev zpravidla
ustupuje.
Věková hranice ukončení vlastního vývoje řeči není přesně vymezená
a u každého autora je stanovená odlišně. Obecně lze říci, že vlastní vývoj řeči by měl
být ve všech jazykových rovinách ukončen při nástupu dítěte na základní školu, tedy
mezi 6. a 7. rokem života. Proces intelektualizace řeči a rozvoje slovní zásoby probíhá
sice po celý život, zásadním stadiem pro vývoj řeči je nicméně období od narození
do sedmi let života.
4.3 Vývoj jazykových rovin
Foneticko-fonologická rovina obecně představuje zvukovou stránku projevu.
Podle Bendové (2014) kvalita výslovnosti úzce souvisí se sluchovou diferenciací
hlásek. Dalším předpokladem správné výslovnosti je dostatečně rozvinutá motorika
řečových orgánů. Vývoj výslovnosti se řídí pravidlem tzv. nejmenší fyziologické
námahy. To znamená, že si dítě nejdříve osvojuje hlásky, které vyžadují menší námahu
při artikulaci (samohlásky, závěrové retné souhlásky), a teprve později hlásky
fyziologicky náročnější (ostatní závěrové, úžinové a polozávěrové souhlásky). Pokud
u dítěte do přibližně pátého roku života (někdy je tato hranice posouvána až na sedmý
rok) přetrvává nepřesná výslovnost některých artikulačně obtížnějších hlásek,
je tento jev považován za fyziologický.
32
Tabulka č. 1 Pořadí fixačního procesu souhlásek ve vývoji řeči dítěte
(zpracováno podle Ohnesorga, 1974 a Pačesové, 1987 in Klenková, 2000)
Závěrové P, B, M, T, D, N, Ť, Ď, Ň, K, G
Úžinové jednoduché F, V, J, H, CH, S, Z, Š, Ž
Polozávěrové a úžinové se zvláštním
způsobem tvoření C, Č, L, R, Ř
Morfologicko-syntaktickou rovinu (gramatickou) lze zkoumat až v období
vlastního vývoje řeči, tj. přibližně od prvního roku života. První slova dítěte splňují
funkci vět, nejprve jsou tvořena podstatnými jmény a onomatopoickými citoslovci,
později slovesy. Kolem čtvrtého roku života dítě většinou používá všechny slovní
druhy. Postupně se učí skloňovat a časovat, používat a rozlišovat jednotné a množné
číslo, dále tvořit souvětí. Správné gramatické formy se dítě nejprve učí transferem16
(přenosem), který nerespektuje gramatické zvláštnosti. Pokud se v gramatice a větné
skladbě objevují nepřesnosti do čtyř let, jedná se o tzv. fyziologický dysgramatismus17.
Lexikálně-sémantická rovina (lexikální) vyjadřuje individuální slovní zásobu,
a to pasivní i aktivní. Pasivní slovní zásoba se začíná rozvíjet kolem desátého měsíce.
Tvoří ji soubor slov, kterým dítě rozumí a chápe jejich obsah, ale aktivně je nepoužívá.
Poté, co jsou slova z pasivní slovní zásoby použita ve verbálním projevu, stávají se
součástí aktivní slovní zásoby. Při produkci slov dítě zpočátku vychází z konkrétní
situace a pojmenovává známé osoby a předměty z okolí.
16 Transfer – „přenos; uplatnění naučeného obsahu, určitého způsobu chování v nové situaci“. (Dvořák, 1998, str. 167) Dítě se učí pravidla gramatiky a syntaxe samo pomocí transferu. Dříve slyšené gramatické formy použije obdobně i v jiných situacích, a to i přes to, že transfer nerespektuje gramatické výjimky. 17 Dysgramatismus Dvořák (1998, str. 46) definuje jako „vývojovou odchylku, neúplně a nepřesně vyvinutou schopnost (až neschopnost) užívat v mateřské řeči správně gramatických pravidel“.
33
Tabulka č. 2 Průměrný počet slov podle věku dítěte (zpracováno dle Klenkové,
2000 a Lechty, 2002)
Věk (v rocích) Průměrný počet slov
(Klenková)
Průměrný počet slov
(Lechta)
1 5 – 7 ×
1,5 70 70 – 80
2 270 – 300 200
2,5 350 – 450 400
3 1 000 1 000
3,5 1 200 ×
4 1 500 1 500
5 2 000 2 000 – 2 500
6 2 500 – 3 000 3 000
Pragmatická rovina podle Bendové (2014) souvisí s používáním verbální
i neverbální řeči v každodenním životě. Zpočátku dítě vyjadřuje své pocity, potřeby
a svá přání. Již mezi druhým a třetím rokem si dítě dokáže uvědomit svou roli
komunikačního partnera, snaží se komunikovat a iniciovat komunikaci.
4.4 Faktory ovlivňující vývoj řeči
Existuje množství faktorů, které se více či méně podílejí na ontogenezi lidské
řeči. Pokud není jeden z faktorů (popř. více faktorů najednou) adekvátní, může být
příčinou narušené komunikační schopnosti. Faktory ovlivňující vývoj řeči lze rozdělit
na vnější (exogenní) a vnitřní (endogenní). Mezi vnější faktory patří vliv sociálního
prostředí, ve kterém dítě žije, výchova, mluvní vzor, množství a přiměřenost podnětů
ke komunikaci iniciovaných nejbližším okolím dítěte, primárně matkou. Vnitřními
faktory se rozumí myšlení dítěte, senzomotorika, paměťové funkce, motivační
mechanismy, celkový fyzický a psychický vývoj a nepoškozený sluch, zrak, centrální
nervový systém a mluvní orgány.
34
Lechta (2002, str. 31) uvádí, že „jen příznivá součinnost endogenních
a exogenních činitelů, artikulačního motoricko-proprioeceptivně18-akusticko-optického
okruhu a dalších proměnných (intelekt, motivační faktory, paměť, emocionalita atd.)
s vlivy prostředí utvářejí v konečném důsledku rozvinutou komunikační schopnost
jednotlivce“.
18 Propriorecepce = „smysl pro vnímání svalového napětí, polohy a pohybu končetin; schopnost nervového systému zaznamenat změny vznikající ve svalech a uvnitř těla pohybem a svalovou činností“. (Dvořák, 1998, str. 132)
35
5. Narušená komunikační schopnost
Předmětem logopedie je zkoumání individuálního narušení komunikační
schopnosti, které vzniká během osvojování si řeči. Při klasifikaci komunikační
schopnosti – zda je v normě či narušená – logoped přihlíží k subjektivním faktorům
(např. vzdělání a profese jedince, únava či stydlivost při logopedické diagnostice)
a k faktorům objektivním (např. jazykové prostředí, ve kterém jedinec žije). (Klenková,
2006)
„Komunikační schopnost člověka považujeme za narušenou, působí-li některá
jazyková rovina jeho projevů (příp. i několik rovin – simultánně či sukcesivně) rušivě
se zřetelem k jeho komunikačnímu záměru.“ (Lechta, 2011, str. 15) Komunikační
schopnost může být narušená z několika hledisek (Lechta, 2003; Klenková, 2006):
Z hlediska jazykových rovin může být narušená rovina
foneticko-fonologická, morfologicko-syntaktická, lexikálně-sémantická
či pragmatická.
Z hlediska komunikačních složek může být narušená expresivní složka
komunikace (produkce řeči) nebo receptivní složka komunikace
(rozumění řeči), popř. obě současně.
Z hlediska trvání může být narušení buď trvalé, nebo přechodné.
Z hlediska rozsahu může být narušení buď úplné (totální), nebo částečné
(parciální).
Z hlediska etiologie NKS může být příčina buď časová (způsobená
v prenatálním, perinatálním nebo postnatálním období), nebo lokalizační
(způsobená genovou mutací, poškozením receptorů, efektorů nebo CNS).
Jedinec si svou narušenou komunikační schopnost může uvědomovat,
ale také nemusí.
V průběhu řečového vývoje se u dětí do sedmi let mohou vyskytnout potíže,
které nejsou klasifikovány jako NKS. Mezi tyto fyziologické jevy patří fyziologická
neplynulost řeči mezi 3. a 4. rokem, fyziologický dysgramatismus objevující se u dětí
do čtyř let a fyziologická dyslalie19, která se projevuje nesprávnou výslovností
19 Logoped v tomto případě posoudí, jestli je dyslalie fyziologickým jevem (při nevyzrálosti CNS nebo neobratnosti mluvidel), či narušenou komunikační schopností. (Klenková, 2006)
36
artikulačně obtížnějších souhlásek (sykavky, R, Ř, L) nebo jejich záměnou za jiné
souhlásky.
5.1 Kategorie narušené komunikační schopnosti
5.1.1 Poruchy vývoje řeči
Systémové narušení jedné či více oblastí vývoje řeči vzhledem
k chronologickému věku dítěte je definováno jako narušený vývoj řeči. (Lechta, 2003)
Vývoj řeči je ve svém průběhu ovlivňován množstvím vnějších a vnitřních faktorů.
Etiologie narušené komunikační schopnosti může být tím pádem poměrně rozmanitá.
Opožděný vývoj řeči
Dítě s opožděným vývojem řeči komunikaci rozumí, ale samo nekomunikuje.
Pokud má takové dítě přiměřené podmínky pro celkový rozvoj, zpravidla se jeho deficit
během předškolního věku vyrovná bez zanechání následků. (Sovák, 1989) Vývoj řeči
je považován za opožděný, pokud dítě po završení třetího roku nemluví, popř. mluví-li
výrazně méně než ostatní děti. Nejčastějšími příčinami opožděného vývoje řeči jsou
sluchové nebo zrakové vady, poškození CNS a zejména nestimulující prostředí
a nedostatek citových vztahů. Poskytování dostatečného množství přiměřených podnětů
je proto nejúčinnější prevencí opožděného vývoje řeči. Důležitou roli má také správný
mluvní vzor. Zvyšování mluvního apetitu musí být realizováno hravou formou. Nutit
dítě mluvit by totiž mohlo mít opačný výsledek.
Vývojová dysfázie
Termínem vývojová dysfázie je označován „specificky narušený vývoj řeči,
projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat,
i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené.“ (Škodová in Škodová, Jedlička a kol.,
2007, str. 110) Obecnou příčinou vývojové dysfázie je porucha centrálního zpracování
řečového signálu. Konkrétně se jedná o difúzní poškození centrální korové oblasti.
Z rozsahu postižení této oblasti vyplývají příznaky a jejich hloubka. Symptomy
vývojové dysfázie jsou velmi rozmanité a lze říci, že neexistují dva dysfatici
s totožnými symptomy. Poškozená je receptivní i expresivní složka komunikace
v různých jazykových rovinách. Dysfatické dítě nedodržuje slovosled, jeho řeč je
37
agramatická a výslovnost patlavá, používá nesprávné koncovky při skloňování,
vynechává některá slova, nespojuje správně slova do větných celků, přehazuje slabiky
ve slově (nebo některé slabiky vynechává úplně), při vyprávění nedodržuje časovou
posloupnost, u říkanek a písniček nedokáže udržet melodii a rytmus. Narušený není
pouze vývoj řeči, ale i celkový vývoj dítěte. Ten je nerovnoměrný, narušené jsou
paměťové funkce, motorické funkce, zrakové a především sluchové vnímání
(dítě nedokáže sluchem rozlišit jednotlivé prvky řeči).
Terapie dysfázie je dlouhodobá, může trvat i několik let, a vyžaduje spolupráci
logopeda s ostatními odborníky (pediatr, foniatr, neurolog, psycholog), s rodinou dítěte
i s pedagogy mateřské, popř. základní školy. Logoped se nezaměřuje pouze na rozvoj
řeči, ale především na rozvoj celkové osobnosti dítěte.
5.1.2 Získaná orgánová nemluvnost
Afázie
Ztráta již rozvinuté schopnosti komunikovat je označována jako afázie.
Tato získaná porucha se projevuje narušením receptivní i expresivní složky
komunikace. Příčinou afázie je ložiskové poškození korových center řeči20 v mozku.
Vzniká v důsledku cévních mozkových příhod, úrazů hlavy s poškozením mozku,
mozkových nádorů, zánětlivých onemocnění mozku atd. Čím větší rozsah
má poškození řečových oblastí, tím závažnější jsou příznaky afázie.
Sovák (1989) a Peutelschmiedová (2005) rozlišují tři druhy afázie. Motorická
(Brocova) afázie postihuje expresivní složku komunikace, rozumění řeči je zachováno.
Senzorická (Wernickeova) afázie se naopak projevuje narušením porozumění řeči.
Produkce řeči, tj. expresivní složka, je sice zachována, ale často není přiměřená
a logická. Totální (globální) afázie představuje třetí a zároveň nejtěžší druh afázie.
Narušená je expresivní a současně i receptivní složka komunikace, takže jedinec řeči
nerozumí, ani není schopný verbálně komunikovat.
20 Na produkci a rozumění řeči jsou specializovaná především dvě korová centra. Motorické centrum, nazýváno také jako Brocovo, ovládá aktivní tvorbu řeči. Senzorické centrum (Wernickeovo) zajišťuje recepci, tedy porozumění řeči. (Kejklíčková, 2011)
38
5.1.3 Získaná psychogenní nemluvnost
Mutismus
Mutismus „znamená nepřítomnost nebo ztrátu řečových projevů, které nejsou
podmíněny organickým poškozením centrálního nervového systému“. (Škodová
in Škodová, Jedlička a kol., 2007, str. 207) Mutismus způsobuje narušení verbálního
vyjadřování, avšak vzhledem k psychogenní etiologii je považován spíše za psychickou
poruchu. Vzniká jako reakce na náhlé psychické trauma nebo dlouhodobější přetěžování
(popř. může být následkem psychického onemocnění) a postihuje ve většině případů
dospělé osoby.
Elektivní (výběrový) mutismus je klasifikován jako druh mutismu, který
se projevuje zejména u dětí jako určitý obranný mechanismus na traumatizující podnět
nebo dlouhodobý pocit frustrace. Dítě s elektivním mutismem nemůže mluvit
pouze v určitém prostředí nebo při kontaktu s určitými osobami. Příčinami vzniku
této poruchy mohou být nepřiměřené požadavky na dítě, tělesné tresty, agresivní
chování rodičů (vzájemně mezi sebou i vůči dítěti), výsměch či ponižování. Rizikovým
obdobím pro vznik elektivního mutismu je nástup do kolektivního zařízení, tj. nástup
do mateřské školy nebo do první třídy.
5.1.4 Narušení plynulosti řeči
Koktavost (balbuties)
Koktavost je považována za jeden z nejtěžších druhů NKS. Lechta (Kejklíčková,
2011) označuje koktavost za syndrom komplexního narušení koordinace orgánů
participujících na mluvení. Promluvu přerušují záškuby nebo křeče svalů artikulačního,
fonačního a respiračního ústrojí. V řeči balbutika se objevují klony (opakování první
nebo poslední slabiky, popř. celého slova), tony (křeče na první souhlásce, po jejichž
překonání je celé slovo tzv. vyraženo) a tonoklony (nejtěžší stupeň kombinující tony
a klony). (Kutálková, 2005) Příčina koktavosti je stále diskutovaná, mezi možné příčiny
patří poruchy osobnosti, negativní vlivy prostředí a neadekvátní výchova, fyziologická
anomálie, poškození mozku v prenatálním a perinatálním období, genetika, napodobení
39
a psychotrauma. Koktavost většinou vyvolává kombinace dispozice (tj. biologického
faktoru) a psychického traumatu. Čím větší je dispozice, tím menší trauma dokáže
způsobit koktavost a naopak. (Sovák, 1984)
Breptavost (tumultus sermonis)
Breptavost označuje narušenou komunikační schopnost, při které je postiženo
tempo řeči. To je nadměrně rychlé a zbrklé, což zhoršuje srozumitelnost projevu.
K typickým znakům breptavé řeči patří akcelerace výslovnosti (u delších slov a vět
je tempo rychlejší), redukování hlásek, narušení artikulace a špatné dýchání. Breptavost
se neprojevuje pouze v mluvené řeči, ale také v neverbálním projevu, a to motorickým
neklidem, zbrklými pohyby či roztržitým chováním. Jedinec trpící breptavostí si svou
narušenou komunikační schopnost většinou neuvědomuje. Stejně jako u koktavosti není
ani u breptavosti příčina zcela jasná. Patrně jde o organicky podmíněnou poruchu řeči.
Způsobena může být i lehkou mozkovou dysfunkcí.
5.1.5 Narušení článkování řeči
Dyslalie (patlavost)
Nejčastěji vyskytující se poruchou řeči u předškolních dětí je dyslalie vadná
výslovnost jedné hlásky nebo skupiny více hlásek, která neodpovídá stanoveným
ortoepickým normám. Dyslalie vzniká v průběhu vývoje výslovnosti.21 Projevuje se
buď vynecháním hlásky (mogilalie), nahrazením obtížné hlásky za jinou (paralalie),
nebo tvořením vadné hlásky (distorze). Druh distorze je dále specifikován podle toho,
které hlásky se vadná výslovnost týká (rotacismus, sigmatismus, lambdacismus apod.)
Vzhledem k příčině je dyslalie rozdělována na: (Salomonová in Škodová,
Jedlička a kol., 2007)
dyslalii funkční – její příčinou je nedostatečná motorická obratnost
mluvidel nebo nedostatečná senzorická schopnost (nesprávné vnímání
a diferenciace mluvních zvuků); 21 V průběhu vývoje řeči se může u dítěte objevit fyziologická dyslalie u artikulačně obtížnějších hlásek. Je způsobená tím, že kolem třetího roku, kdy se nejčastěji fyziologická dyslalie objevuje, ještě není dostatečně vyvinutá obratnost mluvidel.
40
dyslalii organickou – vzniká poruchou centra řeči, poruchou sluchových
drah či anatomickou odchylkou mluvidel.
Pokud je narušena výslovnost jedné nebo jen několika málo hlásek, jedná se
o parciální dyslalii levis. Termín dyslalie multiplex se používá v případě, je-li vadně
vyslovováno větší množství hlásek, ale řeč je stále srozumitelná. Třetím stupněm
je mnohočetná dyslalie univerzalis, při níž je vadně vyslovována většina hlásek řeč
se tím pádem stává téměř nesrozumitelnou.
Dysartrie
Dysartrie postihuje motorickou realizaci řeči a způsobuje poruchu všech
komponentů podílejících se na vzniku řeči, tzn. poruchu artikulace, respirace, fonace
a prozodických faktorů. Je vyvolána organickým poškozením CNS a může vzniknout
v jakémkoliv období života (včetně prenatálního období). Její příznaky jsou závislé
na místě a rozsahu poškození CNS. U dětí je nejčastěji způsobena dětskou mozkovou
obrnou, dále úrazem hlavy a mozku nebo mozkovým nádorem. Vznik dysartrie
u dospělých osob bývá následkem cévní mozkové příhody, úrazu hlavy, cévního
onemocnění, zánětlivého onemocnění mozku, degenerativního onemocnění CNS
(Parkinsonova nemoc, roztroušená skleróza) apod.
5.1.6 Narušení zvuku řeči (poruchy při anomáliích orofaciálního systému)
Huhňavost (v logopedii rinolalie, v lékařské terminologii rinofonie)
Huhňavost vzniká v důsledku vrozené anomálie orofaciálního systému.
Konkrétní příčinou je porucha funkce patrohltanového uzávěru, který ovlivňuje míru
nosní rezonance a nosovosti jednotlivých hlásek. Pokud je nosovost patologicky
zvýšená, jedná se o huhňavost otevřenou. Naopak huhňavost zavřenou charakterizuje
patologické snížení nosovosti. Kromě předchozích dvou typů existuje i huhňavost
smíšená vznikající v případě, je-li patrohltanový uzávěr nedostatečný a je-li současně
zmenšený prostor rezonančních dutin. (Škodová in Škodová, Jedlička a kol., 2007)
41
Palatolalie
Narušená komunikační schopnost způsobená rozštěpem patra (popř. rozštěpem
rtu a patra) a narušenou funkcí patrohltanového závěru se nazývá palatolalie. Příčiny
rozštěpu nejsou zcela jasné, patrně jde o kombinaci příčin vnitřních (dědičnost)
a vnějších (škodliviny působící na plod, zánět, onemocnění matky atd.). Rozštěp vzniká
během prenatálního období okolo devátého týdne. Kvůli změněným anatomickým
a fyziologickým podmínkám dochází ve vývoji řeči k poruchám nosní rezonance
a artikulace, což zhoršuje srozumitelnost mluvního projevu. (Peutelschmiedová, 2005)
Narušena bývá i obličejová mimika, měkké patro má sníženou pohyblivost. Podmínkou
úspěšné logopedické terapie palatolalie je chirurgický zákrok (odstraňující rozštěp),
náprava dýchání a spolupráce s rodiči před operací i po ní.
5.1.7 Symptomatické poruchy řeči
Narušená komunikační schopnost může být dominantním symptomem, ale také
symptomem jiného dominujícího postižení. „Symptomatické poruchy řeči tedy
definujeme jako narušení komunikační schopnosti, doprovázející jiné, dominující
postižení, případně poruchy a onemocnění.“ (Lechta, 2002, str. 52) Symptomatické
poruchy řeči se projevují ve všech jazykových rovinách a vyskytují se zejména u dětí
s dětskou mozkovou obrnou a s mentálním, zrakovým nebo sluchovým postižením.
Příznaky se liší podle konkrétního druhu postižení i podle konkrétního
postiženého jedince. Obecně lze říci, že u sluchově postižených osob bývá výrazně
narušená artikulace, mentálně postižené osoby mívají narušenou obsahovou stránku řeči
a v případě dětské mozkové obrny (DMO) často dochází k potížím s motorickou
realizací hlásek, slabik i slov. (Škodová in Škodová, Jedlička a kol., 2007)
42
6. Logopedická prevence a stimulace vývoje řeči
Vzniku narušené komunikační schopnosti lze předcházet (nebo alespoň
minimalizovat možnost vzniku) v případě, jsou-li vnější faktory ovlivňující vývoj řeči
adekvátní k individuálním potřebám dítěte. Vnější faktory je možné na rozdíl
od vnitřních faktorů ovlivnit a prostřednictvím různých stimulačních prostředků lze řídit
fyziologický vývoj řeči. Pokud příčinu vzniku narušené komunikační schopnosti nelze
eliminovat, je třeba se zaměřit v rámci logopedické prevence alespoň na zabránění
prohlubování následků dané narušené komunikační schopnosti.
6.1 Logopedická prevence
Součástí komplexní logopedické intervence je kromě diagnostiky a terapie také
prevence. Logopedickou prevenci lze definovat jako osvětové působení, jehož hlavním
cílem je předcházet poruchám komunikačních schopností, a zároveň poskytovat
informace pro optimální stimulaci řečového vývoje. (Klenková, 2000) Rozlišují se tři
stupně logopedické prevence.
Cílem primární logopedické prevence je předcházení vzniku narušené
komunikační schopnosti. Nespecifická primární prevence propaguje všeobecnou
správnou péči o řeč dítěte. (Lechta in Škodová, Jedlička a kol., 2007) Na konkrétní
riziko, v tomto případě na konkrétní NKS, se zaměřuje specifická primární prevence.
Sekundární logopedická prevence se orientuje na skupinu osob se zvýšeným
rizikem vzniku NKS. Do této skupiny osob patří např. mluvní profesionálové,
předčasně narozené děti, děti vyrůstající v kojeneckých ústavech či dětských domovech,
děti sluchově postižených rodičů apod. (Bendová, 2014)
Terciární logopedická prevence se v podstatě prolíná s logopedickou terapií,
jelikož se zaměřuje na osoby, u kterých se narušená komunikační schopnost již
projevila. Snaží se proto předejít prohlubování NKS, popř. dalším negativním
důsledkům NKS.
43
6.2 Stimulace vývoje řeči
Fyziologický vývoj řeči lze stimulovat jak v předřečovém období (v rámci
předverbálních a neverbálních projevů), tak i v období vlastního vývoje řeči. Cílem
stimulace je v první řadě minimalizovat riziko vzniku NKS, v druhé řadě předcházet
stagnaci či retardaci vývoje řeči, pokud je tzv. v normě. (Lechta, 2002) K výraznému
rozvoji a fixaci řeči dochází mezi třetím a šestým rokem života. Toto období je klíčové
i z hlediska stimulace vývoje řeči, protože kolem šestého (popř. sedmého) roku
se řečové funkce uzavírají, a co si dítě do této doby neosvojí, se musí naučit.22
(Bendová, 2014) Zásadní vliv na vývoj i stimulaci řeči má interakce mezi dítětem
a matkou, později i mateřskou školou.
Pro zajištění komplexního rozvoje komunikačních schopností je třeba
kromě samotné řeči stimulovat i ostatní složky související s vývojem řeči. Stimulováno
by tak mělo být i sluchové a zrakové vnímání, obratnost a koordinace pohybů
artikulačních orgánů, správná technika dýchání a tvorby hlasu, jemná i hrubá motorika,
grafomotorika a hlasitost řečového projevu.
Vývoj řeči je u každého dítěte individuální. Existují však obecná pravidla,
jejichž dodržování vede ke správnému osvojení komunikačních schopností
a k co nejpřirozenějšímu řečovému vývoji.
Kutálková (2005) vymezila deset obecných pravidel pro řízení fyziologického
vývoje řeči:
1. Dostatek přiměřených podnětů – příliš málo podnětů nevyvolává
v dítěti dostatečný mluvní apetit, příliš mnoho podnětů může dítě přetížit.
Proto je nutné množství podnětů stanovit podle individuálních potřeb
konkrétního dítěte.
2. Respektovat věk dítěte – zpočátku by měla být činnost dítěte
všeobecná. Čím je dítě starší, tím více může být činnost zaměřená
na konkrétní nedostatek ve vývoji. Měla by být realizována formou hry,
která bude dítě bavit a nebude mu vnucována.
22 Kratochvílová (Vitásková, 2013) uvádí, že po šestém roce funguje učení se jazyku jiným způsobem, než v předchozím období, a lze ho přirovnat k učení se cizímu jazyku.
44
3. Respektovat dosažený stupeň vývoje – kalendářní věk dítěte je pouze
orientačním vodítkem. Důležité je vycházet ze skutečných schopností
dítěte a postupně na ně navazovat. Žádnou z etap vývoje nelze přeskočit,
za určitých podmínek ji lze pouze zkrátit.
4. Zájmy – způsob stimulace řečového vývoje by měl vycházet ze zájmů
dítěte, protože pokud ho daná činnost bude bavit, lépe si ji osvojí.
5. Pochvala – za dobře provedenou činnost je dobré dítě pochválit
a upevnit tím jeho sebevědomí a chuť k další činnosti. Opakovaným
káráním se u dítěte stupňuje pocit nejistoty a úzkosti, což může vést
k jeho pasivitě a k stagnaci vývoje.
6. Trpělivost – vzhledem k složitosti vývoje řeči se mohou u dítěte objevit
potíže či chyby. Trpělivost (zejména rodičů) je důležitá pro překonání
případných obtíží a dodává kladnou motivaci.
7. Výběr podnětů – hračky by měly být vybírány tak, aby rozvíjely fantazii
a manuální zručnost, umožňovaly nejrůznější manipulaci a podporovaly
vynalézavost dítěte.
8. Rozvoj smyslového vnímání – zapojení smyslů vede k lepšímu prožití
a zapamatování určité situace.
9. Rozvoj tělesné obratnosti – aktivní hry nebo činnosti, při kterých dítě
pracuje nebo něco vyrábí, umožňují rozvoj obratnosti a zároveň myšlení,
navíc koordinují pohyby. Pokud dítě přijímá informaci pasivně
prostřednictvím techniky (především televize), dostatečně
ji nezpracovává ani neprožívá.
10. Dialog předpokládá dva lidi – dítě má přirozenou touhu komunikovat
s ostatními, především s dospělými osobami, které by měly jednoznačně
projevovat pocity pro lepší pochopení situace (tzn. že verbální projev
by měl odpovídat gestikulaci a výrazu tváře).
Důsledkem nepřiměřených podnětů a nepřiměřené reakce okolí na mluvní projev
dítěte může být přetížení centrální nervové soustavy, agrese dítěte nebo pasivita
a ochranný útlum. Bendová (2014) stanovila několik základních doporučení, která
by v průběhu vývoje řeči měla být dodržována: dítě by nemělo být nuceno
komunikovat, pokud nechce; pokud dítě nemluví správně, nemělo by být trestáno,
kritizováno ani upozorňováno na chyby; dítě by nemělo být při verbálním projevu
45
přerušováno ani nuceno mechanicky opakovat předříkávaná slova bez pochopení jejich
obsahu; v případě chyby by rodiče neměli trvat na správném opakování; rodiče
by neměli podceňovat ani přeceňovat komunikační schopnost dítěte, neměli by dítě
stresovat nedostatkem času a netrpělivostí; a rovněž by neměli dítě zapojovat
do činností vyvolávajících v něm úzkost a strach.
46
. ČÁST
7. Cíle výzkumné části
Informace potřebné k realizaci projektu byly získávány vlastním
výzkumem, který se skládal ze dvou částí. Jejich hlavním cílem bylo prostřednictvím
dotazování získat informace o problematice vývoje řeči – v prvním případě od rodičů
dětí do sedmi let, v druhém případě od logopedů. Výsledné odpovědi byly vyhodnoceny
a následně použity při vytváření projektu informační příručky
pro rodiče. Je koncipována tak, aby rodičům poskytla rozšiřující informace
o konkrétních problémech týkajících se řečového vývoje. Její součástí jsou také odkazy
na konkrétní literaturu, ze které mohou rodiče čerpat informace, zároveň
i postup, jak v případě pochybností o správném vývoji řeči postupovat a na koho
se obrátit.
První část výzkumného šetření byla realizována kvantitativním sběrem dat
pomocí dotazníků. K parciálním cílům patřilo zjištění, vědí-li rodiče, jak probíhá
správný vývoj řeči, jestli se snaží aktivně stimulovat vývoj řeči svých dětí
a jaké konkrétní způsoby k tomu používají, kde čerpají informace o vývoji řeči a zda má
jejich dítě diagnostikovanou narušenou komunikační schopnost. Dále bylo zjišťováno,
do jaké míry funguje poradenská a preventivní síť skládající se z dalších odborníků
kromě logopedů (tzn. pediatrů, pedagogů, psychologů apod.), kteří jsou ve styku s dětmi
do sedmi let a spolupodílejí se na správném vývoji dítěte.
Horní věková hranice sedmi let pro děti dotazovaných rodičů byla zvolena proto,
že právě sedmý rok života je považován za období, kdy dochází k ukončení základního
vývoje řeči a osvojení si jazyka. Při nástupu do základní školy má dítě vytvořené
základy komunikace řečí a je velmi obtížné je jakýmkoliv způsobem měnit. (Kycltová
Bezděková, 2014)
Druhá část výzkumného šetření se zaměřovala na samotné logopedy, konkrétně
na klinické logopedy a logopedy působící v resortu zdravotnictví. Písemným
dotazováním byl zjišťován jejich subjektivní názor na logopedickou intervenci, zda
souhlasí s koncepcí a organizací logopedické péče v České republice, nebo naopak
současný stav považují za nevyhovující. Dalším parciálním tématem byla reálná
47
spolupráce s logopedy z ostatních resortů a také s pediatry. Cílem komparace odpovědí
jednotlivých logopedů bylo zhodnotit, jaké aktuální problémy v současnosti logopedie
jako obor řeší.
7.1 Stanovené hypotézy
Pro první výzkumnou část, tzn. pro dotazníkový sběr informací od rodičů dětí
do sedmi let, bylo stanoveno pět následujících hypotéz. Na základě výsledných
odpovědí byly potvrzeny, nebo naopak vyvráceny.
1. hypotéza: Většina rodičů se zajímá o vývoj řeči až v období vlastního vývoje
řeči (přibližně od prvního roku života, kdy dítě začíná používat první slova).
2. hypotéza: Pro stimulaci vývoje řeči rodiče nejčastěji používají formu říkanek
a písniček (čímž se zaměřují především na rozvoj artikulační stránky
a zvětšování slovní zásoby).
3. hypotéza: Hlavním zdrojem pro čerpání informací o vývoji řeči je pro rodiče
internet.
4. hypotéza: Odborníci většinou sami od sebe neupozorňují rodiče
na problematiku vývoje řeči.
5. hypotéza: Nejčastěji vyskytující se kategorií narušené komunikační schopnosti
u dětí do sedmi let je dyslalie.
48
8. Metodologie výzkumu
Za cíl výzkumné projektové části byla zvolena kombinace cíle kognitivního
a symbolického. Podstatou kognitivního cíle je podle Trousila a Jašíkové (2015)
popsání daného problému, zjištění nových skutečností a odpověď na výzkumné otázky,
podstatou symbolického cíle je podle těchto autorů upozornit na existenci určitého
problému ostatní veřejnost. V tomto případě jsou za ostatní veřejnost považováni
rodiče, kteří vyplňovali dotazník. Přemýšlením o vývoji řeči při vyplňování dotazníku
a zpětnou reakcí v podobě informační příručky byli upozorněni na možná rizika
v průběhu vývoje řeči.
Informace byly získávány vlastním výzkumem. Pro získání informací byla
použita empirická metoda. V případě rodičů byla zvolena kvantitativní výzkumná
strategie – dotazník, v případě logopedů pak kvalitativní výzkumná strategie – písemné
dotazování.
Dotazník byl určen pro rodiče dětí do sedmi let. Rozdáno bylo celkem
75 dotazníků a vyplnilo jej 49 respondentů. Respondenty byli rodiče dětí ze dvou
mateřských škol, kde byl dotazník umístěn v časovém rozmezí
od 2. do 22. 12. 2015. Návratnost dotazníku činila 65 %. Dotazník se skládal
z průvodního dopisu s vysvětlením účelu dotazníku a z dvaceti dvou otázek členěných
do čtyř tematických částí.
V první části byli respondenti dotazováni, zda se aktivně zajímají o vývoj řeči
a věnují-li se aktivně stimulaci řečového vývoje. V případě, že ano, byly hledány
i konkrétní používané způsoby stimulace. První část dotazníku uzavírala otázka,
od kterého věku dítěte se rodiče o vývoj řeči zajímají.
Druhá část obsahovala otázky týkající se čerpání informací, jejich dostupností
a toho, jestli jsou rodiče informováni o vývoji řeči odborníky (tzn. pediatry, pedagogy
v MŠ, psychology apod.). Cílem této otázky bylo zjistit, zda odborníci sami od sebe
upozorňují rodiče na problematiku vývoje řeči, nebo rodiče musí sami projevit zájem
a informace získávat vlastní iniciací.
Třetí část dotazníku zjišťovala procento dětí s diagnostikovanou narušenou
komunikační schopností a výskyt konkrétních kategorií NKS u daných dětí. Poslední
49
tematická část se skládala z identifikačních otázek. V dotazníku bylo použito více typů
otázek – otázky uzavřené, polouzavřené, otevřené, filtrační (týkající se pouze některých
respondentů) a identifikační.
Pro zjištění názorů logopedů na současnou organizaci logopedické péče bylo
použito kvalitativní písemné dotazování. Původním záměrem bylo provést s logopedy
rozhovor. Nevýhodou této metody by pro odpovídající byla nemožnost zamyslet se
hlouběji nad otázkami, které vyžadují určitý čas pro zodpovězení. Proto byly otázky
kladeny písemnou formou a písemně byly také zodpovězeny. Písemné dotazování je
navíc časově méně náročné a odpovědi zaznamenané písemně jsou lépe zpracovatelné.
Dotazování proběhlo se sedmi klinickými logopedy a logopedy z resortu
zdravotnictví. Ve třech případech se jednalo o klinické logopedy pracující v soukromé
ambulanci (konkrétně v Hradci Králové, v Pardubicích a v Luži – okres Chrudim), zbylí
čtyři logopedi jsou zaměstnanci Hamzovy odborné léčebny pro děti
a dospělé (Košumberk - okres Chrudim). Vzhledem k přání samotných logopedů jsou
jejich odpovědi použity anonymně.
Kromě názoru na současnou organizaci logopedické péče byly logopedům
kladeny otázky, zda souhlasí s interdisciplinárním charakterem logopedie (nebo zda by
naopak měla patřit pouze ke speciálně pedagogickým/lékařským oborům), jakému
aktuálnímu problému věnuje česká logopedie větší pozornost a z jakých zdrojů
dotazovaní logopedi čerpají informace. Zjišťována byla spolupráce s pediatry
a s logopedy pracujícími v ostatních resortech (v tomto případě MŠMT a MPSV).
50
9. Popis výzkumného vzorku
9.1 Mateřská škola Řepníky
Tabulka č. 3 Kontaktní údaje MŠ Řepníky
Zdroj: vlastní zpracování
Mateřská škola Řepníky je tvořena jednou věkově smíšenou třídou
a organizačně spadá pod Základní školu v Řepníkách. V současnosti ji navštěvuje
25 dětí ve věku od dvou a půl do šesti (popř. sedmi) let. O celodenní program se starají
dvě učitelky – Jaroslava Petránková a Monika Bezdíčková, DiS. Od září 2013 probíhají
v této školce tzv. logopedické chvilky pro děti, a to každý čtvrtek v dopoledním bloku
výchovných činností. Jedná se o preventivní kolektivní práci s dětmi, při které jsou
aplikovány zásady individuálního přístupu, krátkodobých cvičení a střídání
individuálních a skupinových forem práce.
Tzv. logopedické chvilky se skládají z následujících částí:23
dechová a fonační cvičení;
artikulační cvičení a nápodoba zvuků;
cvičení rozvíjející sluchovou a zrakovou percepci;
cvičení na rozvoj grafomotoriky;
cvičení na rozvoj rytmické a rozumové schopnosti;
rozvoj jednotlivých jazykových rovin;
rozvoj slovní zásoby.
23 Převzato z: http://msrepniky.webnode.cz/materska-skola/logopedicka-prevence/
Adresa
Mateřská škola Řepníky
Řepníky 34, 538 65 Řepníky
Okres Ústí nad Orlicí
Telefon 469 671 653
E-mail [email protected]
www adresa www.msrepniky.webnode.cz
Ředitelka MŠ Mgr. Marie Beranová
51
9.2 Mateřská škola Luže
Tabulka č. 4 Kontaktní údaje MŠ Luže
Adresa
Mateřská škola Luže
Družstevní 366, 538 54 Luže
Okres Chrudim
Telefon 469 671 258
E-mail [email protected]
www adresa www.luze.skolicka.eu
Ředitelka Iva Drhlíková
Zdroj: vlastní zpracování
Čtyři třídy Mateřské školy v Luži navštěvuje celkem 106 dětí, což je zároveň
maximální kapacita školky. Třídu Sluníčko vedou Iva Šilarová a Iva Drhlíková, na třídu
Měsíček dohlížejí učitelky Jarmila Vránová a Jitka Březinová. Věra Chourová
a Markéta Kudýnová, DiS., pracují ve třídě Hvězdička a čtvrtou, od roku 2012 nově
otevřenou třídu vedou učitelky Jana Zavřelová, Ludmila Koukalová a Petra Špechtová,
DiS.
Také v této mateřské škole je program věnující se rozvoji komunikační
schopnosti zařazen do dopoledních aktivit. Ředitelka Iva Drhlíková, která absolvovala
kurz logopedické prevence, dohlíží na průběh cvičení rozvíjejících komunikační
kompetence dětí. Mateřská škola v Luži aktivně spolupracuje s klinickou logopedkou
Mgr. Petrou Malíkovou.
52
10. Popis dosažených výsledků výzkumu
V první řadě jsou popsány výsledky dotazníkového šetření mezi rodiči, následně
výsledky dotazování logopedů. Pro větší přehlednost jsou výsledky otázek,
které se vztahují k výzkumným hypotézám, znázorněny v grafech.
Otázky v dotazníku zodpovědělo celkem 49 respondentů, z nichž 98 % byly
ženy především mezi 30. a 40. rokem věku (82 %) a s vysokoškolským (43 %)
či středoškolským vzděláním s maturitou (35 %).
Z celkového počtu respondentů uvedlo 73 %, že ví, jak probíhá správný vývoj
řeči dítěte. Na otázku, zda se zajímají o možnosti stimulace řečového vývoje,
odpovědělo celých 90 % respondentů kladně, pouze 10 % záporně. Většina respondentů
(konkrétně 71 %) se o problematiku vývoje řeči a jeho stimulace začala zajímat sama
od sebe, 18 % rodičů až poté, co se u jejich dítěte objevily příznaky narušené
komunikační schopnosti. 11 % respondentů se stimulací zabývá od doby, kdy byli
na tuto možnost upozorněni další osobou. 86 % dotázaných rodičů dále uvedlo,
že se o stimulaci řečového vývoje nejen zajímá, ale také se jí aktivně věnuje.
Graf č. 1 Odpovědi na otázku, zda se rodiče aktivně věnují stimulaci vývoje řeči
Zdroj: vlastní zpracování
86 %
10 %4 %
Věnujete se aktivně stimulaci vývoje řeči u Vašeho dítěte?
Ano Ne Rád/a bych, ale nevím, jakým způsobem
53
Graf č. 2 zobrazuje všechny jmenované odpovědi na polouzavřenou otázku
o používaných způsobech stimulace řečového vývoje a jejich četnost. Je z něho patrné,
že mezi nejčastěji používané formy stimulace patří zpívání písniček (21krát), přednášení
básniček a říkanek (23krát) a čtení pohádek (21krát). Další významnou položkou je
logopedická terapie a následné domácí procvičování úkolů od logopedů. Mezi méně
četné odpovědi patřilo hraní her (9krát). Tato odpověď bohužel nebyla více
konkretizována, proto nelze blíže určit zaměření her – zda se jedná o hry pohybové,
vědomostní, zábavné, strategické či jiné. Intenzivní komunikace a vyprávění (v obou
případech 4krát) patří mezi další rodiči používané způsoby stimulace. Komentování
každodenních činností a situací stejně jako vyprávění příběhů a pohádek rozvíjí v první
řadě slovní zásobu, avšak pomáhá i při osvojování ostatních jazykových rovin. Dechová
cvičení, artikulační cvičení, nápodoba zvuků a procvičování jemné motoriky (vždy
1krát) patří k ojediněle voleným odpovědím. Všechny tyto způsoby stimulace byly
uvedené respondenty, jejichž dítě má v současné době diagnostikovanou NKS. Z toho
lze předpokládat, že stimulaci fonace a respirace rodiče věnují pozornost až v případě,
dostanou-li konkrétní pokyny od logopeda. Jednou byla zmíněna možnost práce
s dětskými časopisy, stejně tak i používání tabletu. Otázkou zůstává, jaké konkrétní
programy v tabletu umožňují stimulaci řečového vývoje.
V rámci stimulace řečového vývoje se rodiče sami z vlastní iniciativy zaměřují
primárně na rozvoj foneticko-fonologické jazykové roviny (tzn. na artikulaci)
a rozšiřování slovní zásoby. Výrazně méně se věnují rozvoji motoriky (především
jemné), dechovým cvičením či rozvoji smyslové percepce.
Stimulaci vývoje řeči se podle výsledků dotazníku věnuje poměrně velká část
rodičů. Avšak pouze necelá třetina respondentů, a to 31 %, se o vývoj řeči zajímá
již od narození dítěte. V předverbálním (přípravném) období dítě sice ještě nemluví,
nicméně již v tomto stadiu se vytváří důležitý základ pro následující vlastní vývoj řeči
včetně pasivní slovní zásoby. Zbylých 69 % respondentů se touto problematikou zabývá
až v období vlastního vývoje řeči, nejčastěji od prvních slov dítěte (45 %) či po nástupu
dítěte do mateřské školy (18 %).
54
Graf č. 2 Nejčastěji používané způsoby stimulace vývoje řeči
Zdroj: vlastní zpracování
Graf č. 3 Věk, od kterého se rodiče zajímají o vývoj řeči
Zdroj: vlastní zpracování
2123
91
2111
10111
44
11111
0 10 20 30
Zpívání písničekŘíkanky a básničky
Hraní herSoutěže
Čtení a pohádkyProcvičování jemné motoriky
Používání tabletuProcvičování log. úkolů
Dechová cvičeníArtikulační cvičení
Nápodoba zvukůVyprávění
Intenzivní komunikaceHlasová výchova
Slovní hryRozvoj slovní zásoby
Práce s dětskými časopisyPopis obrázků
Způsoby stimulace vývoje řeči
31 %
45 %
18 %4 %2 %
Od kterého věku dítěte se zajímáte o vývoj řeči?
Od jeho narození Od jeho prvních slovOd jeho nástupu do MŠ Jiné obdobíO vývoj řeči se nezajímám
55
Obecná informovanost rodičů o problematice vývoje řeči je podle 35 %
respondentů spíše dostatečná, podle stejného počtu odpovídajících je naopak spíše
nedostatečná. V devíti případech (tj. 18 %) rodiče nedokázali tuto situaci zhodnotit.
V otázce, odkud respondenti čerpají informace o vývoji řeči, byla nejčastější
odpovědí zvolena literatura (28krát), druhým nejčastějším zdrojem se stal internet
(26krát). Nejméně volenými odpověďmi byli pediatr a pedagog v mateřské škole.
Pedagog v mateřské škole tráví poměrně velké množství času s dítětem od tří do šesti
(popř. sedmi) let a jednou z rozvíjených schopností vzdělávacího programu by měla být
i komunikační schopnost. Pediatr je s dítětem v kontaktu méně často, avšak mnohem
dříve, než pedagog. Právě tito dva kvalifikovaní odborníci představují v raném vývoji
dítěte velmi důležitou roli a jejich profese přímo souvisí s celkovým vývojem dítěte
(tzn. že by měli znát rizikové faktory, které mohou negativně ovlivnit vývoj řeči). Proto
mohou být cenným zdrojem informací pro rodiče a mohou v nich podnítit zájem
o vývoj řeči. Zároveň je třeba přihlédnout k možnosti, že se rodiče při hledání informací
neobrací na pedagogy a pediatry, myslí-li si, že pokud by pediatr nebo pedagog u jejich
dítěte zpozoroval příznaky NKS, upozornil by je na tuto skutečnost. Tím pádem rodiče
nemají potřebu aktivně vyhledávat informace a pedagoga ani pediatra se neptají.
V případě volby jiné možnosti odpovědi převládal jako zdroj informací logoped
(12krát), dále např. studium speciální pedagogiky, absolvování kurzu logopedické
prevence či pedagogicko-psychologická poradna (vždy 1krát). Poměrně často volenou
odpovědí byli známí (12krát). Mohou jimi být přátelé, rodinní příslušníci či ostatní
rodiče dětí navštěvujících stejnou mateřskou školu. Problém u tohoto zdroje spočívá
v tom, že předávané informace často nejsou dostatečně podložené z odborných zdrojů
nebo vycházejí ze subjektivních zkušeností. Výchovné postupy a přístup k dítěti se více
či méně u každého rodiče liší, proto některé informace od známých nemusí být
relevantní. Na druhou stranu jsou informace poskytnuté od známých srozumitelnější
a přístupnější než z odborných pramenů.
56
Graf č. 4 Nejčastější zdroje informací o vývoji řeči
Zdroj: vlastní zpracování
Pokud se rodiče ptali některého z odborníků na konkrétní věc týkající se vývoje
řeči, a to včetně prevence a stimulace řeči, 93 % z nich dokázali odborníci uspokojivě
odpovědět. Pouze 7 % respondentů nedostalo dostatečnou odpověď. Otázky však vždy
musely být iniciovány samotnými rodiči. Podle odpovědí na další otázku totiž téměř
dvěma třetinám dotazovaných respondentů, konkrétně 63 %, žádný z odborníků sám
od sebe nepodal informace týkající se řečového vývoje. V případě, že rodiče byli
odborníkem informováni bez jejich vlastní iniciace (37 % respondentů), jednalo se
o pediatra a pedagoga v mateřské škole, dále o logopeda a okrajově o pedagoga na vyšší
odborné škole a neurologa.
Graf č. 5 Odpovědi na otázku, zda odborníci sami od sebe informují rodiče
o vývoji řeči
Zdroj: vlastní zpracování
28
2610
8
12
18
Odkud čerpáte informace o vývoji řeči?
Literatura Internet Lékař Pedagog v MŠ/ZŠ Známí Jiné
37 %
63 %
Informoval Vás některý odborník sám od sebe o vývoji řeči a o této problematice?
Ano Ne
57
Graf č. 6 Odborníci, kteří (sami od sebe) informovali rodiče o vývoji řeči
Zdroj: vlastní zpracování
Třetí část dotazníku začínala filtrační otázkou. Následující tři otázky proto byly
zodpovězeny pouze částí respondentů – konkrétně rodiči, jejichž dítě má
diagnostikovanou narušenou komunikační schopnost. Předpoklad, že procento těchto
dětí bude vysoké, se potvrdil. Dítě s logopedickým nálezem má podle odpovědí 43 %
respondentů, zbylých 57 % respondentů nikoliv. Téměř polovina dětí výzkumného
vzorku tedy v současné době potřebuje logopedickou péči.
Nejčastěji odhalí narušenou komunikační schopnost dítěte sami rodiče.
Konkrétně se jedná o 53 % případů, což je vzhledem k času, který rodiče se svým
dítětem tráví, předpokládatelné. Velké procento NKS odhalí také pediatr (29 %), třetí
nejčastější možností je pedagog (9 %). Tyto dva výsledky jsou poměrně překvapivé,
protože pedagog v komparaci s pediatrem tráví s dítětem mnohem více času. Mateřská
škole je navíc pro dítě přirozenějším prostředím, ve kterém se úroveň jeho
komunikačních schopností hodnotí lépe, než v ordinaci lékaře.
Z výsledných odpovědí vyplynulo, že nejčastěji vyskytující se narušenou
komunikační schopností u dětí do sedmi let je dyslalie. Patlavost představuje u tohoto
výzkumného vzorku celých 80 % diagnostikovaných poruch řeči. Zbylých 20 % tvoří
v počtu 10 % vývojová dysfázie a v počtu 10 % opožděný vývoj řeči. V rámci dyslalie
je nejfrekventovanější vadná výslovnost sykavek a souhlásek úžinových kmitavých
(tzn. souhlásky R a Ř, nazývané také jako vibranty).
58 %
11 %
21 %
5 % 5 %
Odborníci, kteří (sami od sebe) informovali rodiče o vývoji řeči.
Pediatr Logoped Pedagog (v MŠ/ZŠ) Pedagog na VOŠ Neurolog
58
Graf č. 7 Počet dětí s diagnostikovanou narušenou komunikační schopností
Zdroj: vlastní zpracování
Z rozhovorů s logopedy je patrné, že názor na organizaci logopedické péče
v České republice se liší nejen v rámci jednotlivých resortů, ale také mezi jednotlivými
logopedy pracujícími ve stejném resortu.
Největší názorový rozdíl představovala otázka, zda je podle dotazovaných
logopedů koncepce logopedické péče spadající pod tři ministerstva nastavena správně.
Téměř všichni se shodli, že tento způsob organizace je složitý, nejednotný
a na veřejnost působí chaoticky. Dva z oslovených logopedů odpověděli, že problém
nespočívá v rozdělení logopedické péče do více resortů, nýbrž v nedostatečném
stanovení kompetencí jednotlivých skupin logopedů. Výhodou klinických logopedů
je přesah jejich vědomostí do zdravotnické sféry. Díky tomu mohou vnímat narušenou
komunikační schopnost v širším kontextu zdravotního stavu jedince s NKS. Naopak
výhodou logopedů působících ve školství je možnost propojení logopedické terapie
s výchovně vzdělávacím procesem. Podle jednoho logopeda je kvalitní logopedická
péče možná pouze v případě, je-li zároveň zajištěno i postgraduální vzdělávání
(což umožňuje pouze logopedie v resortu Ministerstva zdravotnictví).
Spolupráce logopedů z resortu zdravotnictví s logopedy z resortu školství
se ukázala jako poměrně problémová. Pouze tři ze sedmi logopedů uvedli, že s tzv.
školskými logopedy spolupracují a konzultují společně metodiku a postupy logopedické
terapie. Jedním z důvodů této situace je, že dva z dotazovaných logopedů pracují pouze
s dospělou klientelou. Druhým důvodem (u zbylých logopedů) je pravděpodobně
princip fungování nejvýznamnějších českých logopedických organizací (tedy LSMS,
43 %
57 %
Máte dítě s logopedickým nálezem (poruchou řeči)?
Ano Ne
59
AKL ČR a ALŠ ČR). Místo hledání možností spolupráce a propojení činností u nich
převládá tendence vymezovat se vůči ostatním organizacím, což vede k soupeření o to,
jaké pojetí logopedie je lepší a jaká organizace má významnější postavení.
Rozdělení české logopedické péče vychází z vývoje oboru ve 20. století,
a to zejména z koncepce logopedie podle profesora Seemana a profesora Sováka.
Razantní změna organizace logopedické intervence (tzn. její sjednocení do jednoho
resortu) je v budoucím vývoji nepravděpodobná, ani samotní logopedi
ji nepředpokládají.
Nesouhlas logopedů s organizací logopedické intervence souvisí i s odpověďmi
na otázku, jestli pozorují v současné české logopedii nějaký nedostatek. Dva logopedi
spatřují největší nedostatek právě v systémovém postavení klinického logopeda
a v celkové organizaci. Také spolupráce s pediatry je podle dvou odpovědí problémem,
jelikož pediatři většinou neprojevují zájem o kooperaci s logopedy, navíc často indikují
logopedickou péči až po 5. roku dítěte.24 Dalším nedostatkem je podle jednoho
logopeda fakt, že AKL ČR jako odborná organizace nevydává pravidelně odborný
časopis pro členy.
Při hodnocení spolupráce rodičů během logopedické terapie se odpovědi
logopedů rozdělily do dvou skupin. V prvním případě (v počtu čtyř odpovědí) byla
klasifikována spíše kladně, tzn. že postoj rodičů k terapii je aktivní a podílejí se
na pravidelném domácím procvičování zadaných úkolů. Důležitým předpokladem
pro takový přístup je důkladné seznámení rodičů (popř. zákonných zástupců)
s problematikou konkrétní NKS, možnostmi terapie a následné domácí přípravy.
V případě druhém (v počtu dvou odpovědí) rodiče většinou k terapii přistupují kladně
jen v momentě, kdy s jejich dítětem pracuje logoped. Tato část rodičů považuje
logopedickou terapii v ambulancích za dostatečnou a domácímu procvičování
se nevěnuje. V případě dětí sociálně slabých rodičů je situace nejkomplikovanější. Tito
rodiče přicházejí do logopedické ambulance pod nátlakem sociálních pracovnic, což
vede k tomu, že si vyžádají potvrzení o návštěvě logopeda, avšak o následující
logopedickou terapii nemají zájem. Po roce opět přicházejí pouze pro potřebné
potvrzení.
24 K vyšetření v ambulanci klinické logopedie je vždy třeba žádanka od pediatra.
60
Všech sedm logopedů se jednoznačně shodlo v odpovědi na otázku, zda je
správné, že logopedie je vědou interdisciplinární (oscilující především mezi speciální
pedagogikou, medicínou, psychologií a jazykovědou). Neustálá oscilace mezi více
obory sice může přinášet určité problémy, nicméně pro kvalitní logopedickou
diagnostiku a terapii je nezbytně nutná.
Za aktuální problém, kterému česká logopedie v současné době věnuje větší
pozornost, považují čtyři logopedi problematiku dysfagie poruchy polykání. Asociace
klinických logopedů každý rok pořádá celostátní konferenci, která je vždy zaměřena
na konkrétní téma (většinou se jedná o určitou kategorii narušené komunikační
schopnosti). V minulých letech se konference zabývaly např. rehabilitací orofaciální
oblasti a jejím využitím v klinické logopedii (2013), opožděným vývojem řeči
a syndromem vývojové dysfázie (2014) či dyspraxií25 (2015).
Nejčastějšími zdroji informací dotazovaných logopedů jsou jejich profesní
kolegové a nadřízení, postgraduální vzdělávání, konference a inovační kurzy pořádané
AKL ČR. Z odborné literatury jsou to publikace prof. PhDr. Viktora Lechty, Ph.D.,
PaedDr. Evy Škodové, doc. PaedDr. Karla Neubauera, Ph.D., doc. PaedDr. Jiřiny
Klenkové, Ph.D., a prof. PaedDr. Zsolta Cséfalvaye, Ph.D.
25 V Logopedickém slovníku (Dvořák, 1998, str. 50) je dyspraxie definována jako „specifická vývojová porucha motorických funkcí; vývojová odchylka hybnosti, motoriky; dětská neobratnost; snížení schopnosti vykonávat složitější úkony, vývojová koordinační porucha (…)“.
61
11. Analýza výsledků výzkumu a jejich hodnocení
Sběr informací probíhal prostřednictvím dotazníku, který byl určený pro rodiče
dětí do sedmi let a vyplnilo jej 49 rodičů ze dvou mateřských škol, a prostřednictvím
písemného dotazování se 7 logopedy pracujícími v resortu zdravotnictví.
Z dotazníkového šetření mezi rodiči vyplynulo, že informovanost rodičů
o problematice vývoje řeči je poměrně vysoká, stejně tak i zájem o stimulaci řečového
vývoje. I přes tento pozitivní fakt je nicméně vysoké i procento dětí s narušenou
komunikační schopností.
1. hypotéza – Většina rodičů se zajímá o vývoj řeči až v období vlastního vývoje
řeči (přibližně od prvního roku života, kdy dítě začíná používat první slova). – byla
potvrzena.
Pouze 31 % rodičů uvedlo, že se o vývoj řeči svého dítěte zajímá již
v předverbálním (přípravném) období, 67 % rodičů až v období vlastního vývoje řeči
(z toho 45 % od prvních slov dítěte, 18 % od nástupu dítěte do MŠ, 4 % od tří,
popř. čtyř let věku dítěte). I když dítě do prvního roku života většinou používá jen pár
prvních slov nebo nemluví vůbec, lze v tomto období stimulovat vývoj ostatních složek,
které se na vývoji řeči podílejí. Patří mezi ně např. motorika mluvních orgánů
či zraková a sluchová percepce. Důležitým stimulem v předverbálním období je správný
mluvní vzor rodičů, díky kterému si dítě osvojuje řeč – tzn. správnou artikulaci,
intonaci, pasivní slovní zásobu apod. Všechny tyto aspekty (a zároveň i dosažený
stupeň jejich vývoje) se promítají do následného období vlastního vývoje řeči.
2. hypotéza – Pro stimulaci vývoje řeči rodiče nejčastěji používají formu
říkanek a písniček (čímž se zaměřují především na rozvoj artikulační stránky
a zvětšování slovní zásoby). – byla částečně potvrzena.
Jmenované způsoby stimulace vývoje řeči potvrdily předpoklad, že realizovaná
stimulace je zaměřená především na foneticko-fonologickou a lexikálně-sémantickou
jazykovou rovinu. Méně rozvíjenými jazykovými rovinami jsou
morfologicko-syntaktická a pragmatická rovina. Kromě říkanek a písniček je však
dalším nejpoužívanějším způsobem stimulace čtení pohádek (21krát, tzn. stejný počet
jako u říkanek a básniček).
62
3. hypotéza – Hlavním zdrojem pro čerpání informací o vývoji řeči je
pro rodiče internet. – byla vyvrácena.
Podle výsledků dotazníku je nejčastějším zdrojem, ze kterého rodiče čerpají
informace, literatura (28krát), internet je až druhou nejčastější možností (26krát).
Dalším významným zdrojem je také logoped (12krát) – v tomto případě lze
předpokládat, že logoped rodičům poskytuje informace až tehdy, má-li jejich dítě
diagnostikovanou NKS. K nejméně voleným možnostem patřil pediatr (10krát)
a pedagog (8krát).
4. hypotéza – Odborníci většinou sami od sebe neupozorňují rodiče
na problematiku vývoje řeči. – byla potvrzena.
Jako největší nedostatek se podle odpovědí jeví fakt, že více než polovina rodičů
(63 %) nebyla žádným odborníkem upozorněna na problematiku týkající se vývoje řeči.
Rodiče musí sami projevit zájem a iniciovat získání informací. Včasný zájem o vývoj
řeči a jeho stimulaci přitom může minimalizovat riziko vzniku některých typů narušené
komunikační schopnosti. V případě, že narušené komunikační schopnosti nelze
předcházet, může dostatečná informovanost o správném vývoji řeči přispět k včasné
diagnostice NKS.
Pedagogové a především pediatři, kteří přicházejí do styku s dítětem mnohem
dříve než pedagogové, mohou rodiče včas upozornit na potřebu stimulace řečového
vývoje. Tím mohou podpořit preventivní opatření a motivaci rodičů, aby se aktivně
podíleli na řízení fyziologického vývoje řeči svých dětí.
5. hypotéza – Nejčastěji vyskytující se kategorií narušené komunikační
schopnosti u dětí do sedmi let je dyslalie. – byla potvrzena.
43 % dotazovaných rodičů uvedlo, že jejich dítě má diagnostikovanou narušenou
komunikační schopnost. Z 80 % se jedná právě o dyslalii, tedy patlavost. Nejčastěji
vadně vyslovovanými souhláskami jsou sykavky (v sedmi případech) a úžinové kmitavé
souhlásky (R 7krát, Ř 1krát).
Z výsledných odpovědí logopedů vyplynulo, že se současná logopedie v České
republice potýká s několika problémy. Jednotlivé odpovědi logopedů vyjadřovaly
subjektivní názor na danou problematiku. Na základě většinové shody, popř. neshody,
63
však lze vyvodit obecné poznatky. Zjevným problémem pro samotné logopedy je jejich
organizace, kterou považují za složitou a pro veřejnost nepřehlednou. V některých
případech je také problémová kooperace s pediatry, kteří o spolupráci buď nejeví zájem,
anebo logopedickou péči neindikují včas. Zároveň se všech sedm logopedů shodlo
v názoru, že logopedie je interdisciplinárním oborem, a pokud má poskytovat kvalitní
logopedickou péči, musí být tento její charakter zachován.
64
12. Projekt příručka pro rodiče
Projektem bakalářské práce je informační příručka pro rodiče dětí
do sedmi let. Koncept příručky byl stanoven tak, aby vznikl informační materiál, který
má zaujmout rodiče, zvýšit jejich zájem o vývoj řeči a zprostředkovat jim základní
informace o této problematice včetně stručně charakterizovaných zdrojů informací.
Příručka byla vytvořena na základě zjištěných informací ve výzkumu s respondenty
a s logopedy.
K cílům projektu (tzn. příručky) patří:
zaujmout rodiče;
motivovat je, aby se více zajímali o vývoj řeči;
poskytnout jim odkazy na konkrétní publikace a internetové stránky;
poskytnout jim kontakty na logopedická pracoviště v blízkém okolí.
Pro tvorbu příručky byl vybrán program Microsoft Office Publisher 2007.
Příručka vznikala v průběhu března 2016. Tvoří ji 16 stran orientovaných na šířku
s formátem A5. Pro větší přehlednost jsou informace uspořádané do osmi kapitol.
Jednotlivé strany jsou rozděleny na šest pravidelných čtverců a každý čtverec obsahuje
jeden tematický celek nebo jeden odkaz na zdroj informací.
Struktura příručky byla zvolena tak, aby rodiče byli nejprve seznámeni
s tématem prostřednictvím teoretické části. V ní najdou základní informace o vývoji
řeči, o narušené komunikační schopnosti a jejích kategoriích a o stimulaci řečového
vývoje v období od narození do sedmi let. Na tuto část navazují odkazy na zdroje
informací. Vzhledem k tomu, že podle výsledků dotazníkového šetření jsou
nejčastějšími zdroji při hledání informací literatura a internet, zaměřuje se na ně
i příručka. Každý zdroj (tzn. publikace i internetová stránka) je stručně
charakterizovaný. Díky tomu mají rodiče přehled, jaké informace daný zdroj nabízí, na
co se zaměřuje, jak je zpracován a komu je určen. Internetové vyhledávače a katalogy
knihoven často nabízejí seznamy odkazů a publikací vztahujících se k určitému tématu.
Avšak v případě, že rodiče potřebují vyhledat konkrétní informaci (např. jak lze
stimulovat výslovnost, jak se projevuje vývojová dysfázie, kde se nachází nejbližší
logopedické pracoviště apod.), musejí všechny nabízené odkazy prohlédnout
65
a vyhodnotit, které jsou pro jejich potřeby relevantní. Stručná charakteristika obsahu
odkazů uvedených v příručce umožňuje rychlejší orientaci ve velkém množství zdrojů.
Knižní publikace uvedené v příručce jsou navíc rozděleny do několika kategorií:
odborná literatura;
publikace o vývoji řeči;
publikace s náměty na stimulační aktivity největší počet publikací
se vztahuje k výslovnosti, která je nejčastějším problémem
při osvojování si jazykových schopností.
Vytvořeny byly dvě varianty příručky jedna barevná (laděná do odstínů vínové
barvy) a jedna černobílá. Obsahově jsou obě varianty zcela totožné. Důvodem vzniku
více variant je cena tisku barevné verze.26 Černobílá varianta není vzhledově tolik
poutavá, avšak umožnila vytisknout mnohonásobně víc kusů příruček, a tím pádem
mohla být rozšířena mezi více rodičů. Tisk byl financován z vlastních prostředků
a realizovala ho tiskárna Central Copy (Náměstí 28. října, Hradec Králové).
Černobílá verze příručky byla umístěna ve dvou mateřských školách (konkrétně
v MŠ Luže 30 kusů a v MŠ Řepníky 10 kusů), ve kterých během prosince minulého
roku proběhl sběr dat pomocí dotazníku. Cílovou skupinu, pro kterou byla příručka
určena, tedy tvořili rodiče dětí navštěvujících tyto dvě mateřské školy. Vzhledem
k tomu byly do příručky vybrány kontakty na nejbližší logopedická pracoviště
ke zmíněným mateřským školám a zároveň k bydlišti rodičů.
Pro lepší propagaci příručky byl vytvořen leták. Má stejný vzhled jako příručka
(její barevná verze) a jeho úkolem bylo upoutat pozornost rodičů. Příručky byly
společně s letákem umístěny do stojanu pro zajímavější vizuální vzhled a lepší
uspořádání.
26 Cena barevné varianty svázané drátěnou vazbou byla 174 Kč/kus. Černobílá varianta bez vazby stála 20 Kč/kus.
66
13. Zhodnocení projektu
Všech 40 kusů vytištěných příruček si rodiče rozebrali během jednoho týdne.
Zájem rodičů lze proto hodnotit velmi kladně, stejně tak i další cíl projektu rozšířit
informace o vývoji řeči u určité cílové skupiny. Otázkou zůstává, jestli byly informace
obsažené v příručce pro rodiče přínosné, a do jaké míry je motivovaly k tomu, aby
se více věnovali stimulaci vývoje řeči u svých dětí. Pokud alespoň několik rodičů
příručka inspirovala nebo se díky ní začali zajímat o možnosti prevence vzniku
narušené komunikační schopnosti, byl cíl příručky splněn.
Největší zápor projektu představovalo financování tisku příručky, které bylo
hrazeno z vlastních zdrojů. Více financí by umožnilo vytisknout barevnou variantu
příručky či větší počet příruček s lepší kvalitou papíru, obalu a vazby. Také by mohlo
dojít ke spolupráci s grafikem a s ilustrátorem pro profesionálnější a zajímavější vzhled
příručky. V případě další realizace podobného projektu je proto doporučeno získat více
financí.
67
Závěr
Oblastí zájmu této bakalářské práce byla ontogeneze lidské řeči v období
od narození do sedmi let a současný stav české logopedie. Důvodem vybrání tohoto
tématu byla snaha upozornit širší veřejnost na důležitost stimulace řečového vývoje,
která je potřebná pro jeho správný průběh. Bezchybné osvojení si mateřského jazyka je
totiž předpokladem pro jeho následující kultivaci.
Cílem bakalářské práce bylo v první řadě shrnout teoretické poznatky o vývoji
řeči a logopedii, v druhé řadě bylo cílem vytvořit informační příručku o vývoji řeči
určenou pro rodiče. První teoretická část se zabývala popisem oboru logopedie jejím
významem, definicí, mezioborovou spoluprací a především současnou organizací
logopedické intervence v České republice. Následující kapitoly druhé části přinesly
informace o vývoji řeči (od narození do sedmi let), o narušené komunikační schopnosti
a jejích kategoriích, o logopedické prevenci a stimulaci vývoje řeči. Třetí část
bakalářské práce tvořilo výzkumné šetření mezi rodiči dětí a logopedy působícími
ve zdravotnictví. Na základě získaných informací byl následně vytvořen projekt, jímž
byla příručka pro rodiče.
Teoretická část bakalářské práce vycházela z publikací předních českých
a slovenských logopedů (např. prof. PhDr. Viktora Lechty, Ph.D., PaedDr. Evy
Škodové, doc. PaedDr. Karla Neubauera, Ph.D., doc. PaedDr. Jiřiny Klenkové, Ph.D.
a dalších), praktická část pracovala s informacemi shromážděnými vlastním
výzkumným šetřením. Informace byly získávány metodou dotazníku určeného
pro rodiče dětí do sedmi let a metodou písemného dotazování logopedů. Pro výzkumné
šetření mezi rodiči bylo stanoveno pět hypotéz. Tři z nich byly potvrzeny, jedna
částečně potvrzena a jedna vyvrácena. Z dotazování logopedů vyplynulo, že problémem
pro samotné logopedy je jejich organizace, která je realizována v rámci ministerstev tří
resortů.
K cílům projektu (tzn. příručky) patřilo upozornit rodiče na vývoj řeči,
motivovat je, aby se více zajímali o možnosti stimulace řečového vývoje, poskytnout
jim odkazy na konkrétní publikace, internetové stránky a kontakty na logopedická
pracoviště v blízkém okolí. Vytištěno bylo 40 kusů příruček. Následně byly umístěny
do dvou mateřských škol, kde byly k dispozici pro rodiče.
68
V průběhu psaní této bakalářské práce se objevily dva problémy. První se týkal
výzkumného šetření, ve kterém se nepodařilo získat odpovědi logopedů pracujících
ve školství a v resortu práce a sociálních věcí. Jejich názory by mohly vytvořit
komplexnější obraz o současné logopedii v ČR. Druhý problém představovalo
financování tisku příručky. Cena tisku barevné verze by byla příliš vysoká, proto byla
rodičům rozdávána černobílá verze.
Bakalářská práce by mohla být přínosná především pro rodiče dětí. Stručný
popis vývoje řeči a poskytnutí odkazů na zdroje informací jim může pomoct správně
stimulovat řečový vývoj. Vysvětlení organizace logopedické intervence v ČR jim může
usnadnit vyhledávání odborné pomoci. Informace získané dotazováním logopedů
by mohly být přínosné pro organizace, které sdružují logopedy pracující v jednotlivých
resortech (tzn. AKL ČR, ALŠ ČR, LSMS). Nedostatky, které logopedi vnímají
ve fungování těchto organizací, by mohly být využity jako podněty při zlepšování jejich
činnosti a organizace.
Teoretická část bakalářské práce shrnuje poznatky o vývoji řeči a organizaci
logopedické intervence, prostřednictvím příručky byly rozšířeny informace mezi rodiči
dětí, které právě procházejí zásadním obdobím v ontogenezi řeči. Záměr a cíl bakalářské
práce jsou proto považovány za splněné.
69
Seznam použité literatury
BENDOVÁ, Petra., 2014. Logopedická prevence v MŠ. 1. vydání. Hradec Králové:
Gaudeamus, 99 stran. ISBN 978-80-7435-491-5.
BENDOVÁ, Petra (ed.), 2015. Základy speciální pedagogiky nejen pro speciální
pedagogy. 1. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 225 stran.
ISBN 978-80-7435-422-9.
DVOŘÁK, Josef., 1998. Logopedický slovník: terminologický a výkladový. 1. vydání.
Žďár nad Sázavou: Logopedické centrum, 192 stran.
FUKANOVÁ, Věra. Koncepce logopedické péče. In: ŠKODOVÁ, Eva a JEDLIČKA,
Ivan a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007, str. 45-49.
ISBN 978-80-7367-340-6.
KEJKLÍČKOVÁ, Ilona., 2011. Logopedie v ošetřovatelské praxi. 1. vydání. Praha:
Grada, 128 stran. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2835-3.
KLENKOVÁ, Jiřina., 2000. Kapitoly z logopedie I. 2. přepracované vydání. Brno:
Paido, 94 stran. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-85931-88-5.
KLENKOVÁ, Jiřina., 2006. Logopedie: narušení komunikační schopnosti, logopedická
prevence, logopedická intervence v ČR, příklady z praxe. 1. vydání. Praha: Grada, 228
stran. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-1110-2.
KUTÁLKOVÁ, Dana., 2005. Logopedická prevence: průvodce vývojem dětské řeči.
4. vydání. Praha: Portál, 213 stran. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 80-7367-056-9.
KUTÁLKOVÁ, Dana., 2010. Vývoj dětské řeči krok za krokem. 2., aktualizované
a doplněné vydání. Praha: Grada, 136 stran. Pro rodiče (Grada).
ISBN 978-80-247-3080-6.
KYCLTOVÁ BEZDĚKOVÁ, Jana., 2014. Učíme naše dítě mluvit. 2. upravené
a doplněné vydání. Brno: Arista Books, s.r.o., 224 stran. ISBN 978-80-87867-10-5.
LECHTA, Viktor., 2002. Symptomatické poruchy řeči u dětí. 1. vydání. Praha: Portál,
192 stran. ISBN 80-7178-572-5.
70
LECHTA, Viktor a kol., 2003. Diagnostika narušené komunikační schopnosti.
1. vydání. Praha: Portál, 359 stran. ISBN 80-7178-801-5.
LECHTA, Viktor. Základní vymezení oboru logopedie. In: ŠKODOVÁ, Eva
a JEDLIČKA, Ivan a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007, str. 17-27.
ISBN 978-80-7367-340-6.
LECHTA, Viktor. Dějiny logopedie. In: ŠKODOVÁ, Eva a JEDLIČKA, Ivan a kol.
Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007, str. 29-35. ISBN 978-80-7367-340-6.
LECHTA, Viktor. Metody logopedické péče. In: ŠKODOVÁ, Eva a JEDLIČKA, Ivan
a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007, str. 37-43. ISBN 978-80-7367-340-6.
LECHTA, Viktor a kol., 2011. Terapie narušené komunikační schopnosti.
2. aktualizované vydání. Praha: Portál, 386 stran. ISBN 978-80-7367-901-9.
MLČÁKOVÁ, Renata a VITÁSKOVÁ, Kateřina., 2013. Základy logopedie
a organizace logopedické péče. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci,
135 stran. Studijní opory. ISBN 978-80-244-3722-4.
NEUBAUER, Karel., 2014. Logopedie a surdologopedie: učební text pro základní kurz.
1. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 163 stran. ISBN 978-80-7435-500-4.
PEUTELSCHMIEDOVÁ, Alžběta., 2005. Logopedické minimum. 2. vydání. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, 89 stran. Skripta. ISBN 80-244-1233-0.
SALOMONOVÁ, Anna. Dyslalie. In: ŠKODOVÁ, Eva a JEDLIČKA, Ivan a kol.
Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007, str. 332-359. ISBN 978-80-7367-340-6.
SALOMONOVÁ, Anna. Historie oboru klinická logopedie v České republice.
In: ŠKODOVÁ, Eva a JEDLIČKA, Ivan a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007,
str. 589-591. ISBN 978-80-7367-340-6.
SKÁKALOVÁ, Tereza., 2011. Uvedení do problematiky sluchového postižení: učební
text pro studenty speciální pedagogiky. 1. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus,
94 stran. ISBN 978-80-7435-098-6.
SOVÁK, Miloš., 1989. Logopedie předškolního věku. 3. upravené vydání. Praha: Státní
pedagogické nakladatelství, 216 stran. Knižnice speciální pedagogiky.
71
ŠLAPÁK, Ivo., 1995. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. Brno: Paido,
45 stran. Edice pedagogické literatury.
ŠKODOVÁ, Eva a JEDLIČKA, Ivan a kol., 2007. Klinická logopedie. 2., aktualizované
vydání. Praha: Portál, 616 stran. ISBN 978-80-7367-340-6.
ŠKODOVÁ, Eva. Profesní a zájmové organizace. In: ŠKODOVÁ, Eva a JEDLIČKA,
Ivan a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007, str. 61-70. ISBN 978-80-7367-340-
6.
ŠKODOVÁ, Eva. Poruchy vývoje řeči. In: ŠKODOVÁ, Eva a JEDLIČKA, Ivan a kol.
Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007, str. 95-146. ISBN 978-80-7367-340-6.
ŠKODOVÁ, Eva. Získaná psychogenní nemluvnost: mutismus. In: ŠKODOVÁ, Eva
a JEDLIČKA, Ivan a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007, str. 207-213.
ISBN 978-80-7367-340-6.
TROUSIL, Michal a JAŠÍKOVÁ, Veronika., 2015. Úvod do tvorby odborných prací.
2., rozšířené vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 240 stran. ISBN 978-80-7435-542-4.
VITÁSKOVÁ, Kateřina., 2013. Fylogeneze a ontogeneze řeči. 1. vydání. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, 105 stran. Studijní opory. ISBN 978-80-244-3717-0.
VITÁSKOVÁ, Kateřina a PEUTELSCHMIEDOVÁ, Alžběta., 2005. Logopedie.
1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 182 stran. ISBN 80-244-1088-5
Pravidla českého pravopisu. 2009. 5. doplněné vydání. Praha: Fin Publishing, 463 stran.
ISBN 978-80-86002-89-7
72
Seznam elektronických zdrojů
Stanovy sdružení Asociace klinických logopedů České republiky. Asociace klinických
logopedů ČR. [online]. © 2016 [cit. 2016-01-25]. Dostupné na:
http://www.klinickalogopedie.cz/index.php?pg=home–stanovy
Archiv 2013 AKL ČR. Asociace klinických logopedů ČR. [online]. © 2016
[cit. 2016-03-22]. Dostupné na:
http://www.klinickalogopedie.cz/index.php?pg=aktuality&aid=296
Archiv 2014 AKL ČR. Asociace klinických logopedů ČR. [online]. © 2016
[cit. 2016-03-22]. Dostupné na:
http://www.klinickalogopedie.cz/index.php?pg=aktuality&aid=422
Archiv 2015 AKL ČR. Asociace klinických logopedů ČR. [online]. © 2016
[cit. 2016-03-22]. Dostupné na:
http://www.klinickalogopedie.cz/index.php?pg=aktuality&aid=722
Asociace logopedů ve školství, z.s. [online]. © 2008 [cit. 2016-01-27]. Aktualizováno
2009-01-05. Dostupné na: http://www.alos.cz/
Stanovy Logopedické společnosti Miloše Sováka. Logopedická společnost Miloše
Sováka [online]. [cit. 2016-01-27]. Dostupné na:
http://www.logopedicka-spolecnost.cz/cs/o-lsms/stanovy/
Speciálně pedagogické centrum. Speciální základní škola Skuteč [online]. © 2012
[cit. 2016-01-20]. Dostupné na: http://www.spzs-skutec.cz/Page/Detail/37
O nás: historie školy a současnost. ZŠ a MŠ Řepníky [online]. © 2011. [cit. 2016-03-12].
Dostupné na: http://msrepniky.webnode.cz/materska-skola/o-nas/
Logopedická prevence. ZŠ a MŠ Řepníky [online]. © 2011. [cit. 2016-03-12].
Dostupné na: http://msrepniky.webnode.cz/materska-skola/logopedicka-prevence/
73
Kontakt. ZŠ a MŠ Řepníky. [online]. © 2011. [cit. 2016-03-12]. Dostupné na:
http://msrepniky.webnode.cz/materska-skola/kontakt/
Představujeme se. MŠ Luže. [online]. © 2016. [cit. 2016-03-15]. Dostupné na:
http://www.luze.skolicka.eu/?page=texty&id=2
Denní program. MŠ Luže. [online]. © 2016. [cit. 2016-03-15]. Dostupné na:
http://www.luze.skolicka.eu/?page=texty&id=7
Kontakty. MŠ Luže. [online]. © 2016. [cit. 2016-03-15]. Dostupné na:
http://www.luze.skolicka.eu/?page=texty&id=16
74
Seznam dalších pramenů
FRANCÍREK, František., 2013. Bakalářská práce: co, jak a proč připravit, zpracovat,
napsat a zhodnotit (obhájit). 2. vydání. Praha: Ingenio et Arti s.r.o., 62 stran.
ISBN 978-80-905287-2-7.
HAVLÍČKOVÁ, Jana a EICHLEROVÁ, Ilona., 2014. Logopedické hádanky:
veršované doplňovačky k procvičování výslovnosti. Ilustrace Patricie Koubská.
1. vydání. Praha: Portál, 96 stran. ISBN 978-80-262-0715-3.
CHOTĚBOROVÁ, Michaela., 2015. Mami, tati – procvičujte se mnou…: aneb
logopedická příručka nejen pro rodiče dětí s rozštěpem. 1. vydání. Olomouc: Šťastný
úsměv, z.s., 50 stran. ISBN 978-80-260-7502-8.
KATUŠČÁK, Dušan a DROBÍKOVÁ, Barbora a PAPÍK, Richard., 2008. Jak psát
závěrečné a kvalifikační práce: jak psát bakalářské, diplomové, dizertační,
specializační, habilitační práce, seminární a ročníkové práce, práce studentské vědecké
a odborné činnosti; jak vytvořit bibliografické citace a odkazy a citovat tradiční
a elektronické dokumenty. 5. vydání. Nitra: Enigma, 161 stran.
ISBN 978-80-89132-70-6.
KLENKOVÁ, Jiřina., 1998. Kapitoly z logopedie II. a III. 1. vydání. Brno: Paido,
101 stran. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-85931-62-1.
LYNCH, Charlotte a KIDD, Julia., 2002. Cvičení pro rozvoj řeči: prevence a náprava
poruch komunikace u mladších dětí. Z anglického originálu přeložila Silvie Struková.
1. vydání. Praha: Grada, 128 stran. ISBN 80-7178-571-7.
MICHALÍK, Jan a kol., 2013. Speciálněpedagogické centrum: informační brožura
o činnosti speciálněpedagogických center. 2., rozšířené a doplněné vydání. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, 116 stran. ISBN 978-80-244-3487-2.
NEUBAUER, Karel., 2009. Úvod do logopedie sluchově postižených: učební text
pro studenty speciální pedagogiky. 1. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 43 stran.
ISBN 978-80-7041-755-3.
75
PEUTELSCHMIEDOVÁ, Alžběta., 2009. Logopedické poradenství: příklady
a analýzy. 1. vydání. Praha: Grada, 128 stran. Pedagogika (Grada).
ISBN 978-80-247-2666-3.
STRAUSSOVÁ, Romana a HRADSKÁ, Miroslava., 2012. Obrázkový slovník
pro nácvik porozumění řeči a rozvoj pasivní slovní zásoby: jídlo. 1. vydání. Praha:
Asociace pomáhající lidem s autismem – APLA Praha, 69 stran.
ISBN 978-80-87690-02-4.
VRBOVÁ, Renata a kol., 2012. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem
s narušenou komunikační schopností. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci, 87 stran. ISBN 978-80-244-3381-3.
76
Seznam grafů a tabulek
Graf č. 1 Odpovědi na otázku, zda se rodiče aktivně věnují stimulaci vývoje řeči
Graf č. 2 Nejčastěji používané způsoby stimulace vývoje řeči
Graf č. 3 Věk, od kterého se rodiče zajímají o vývoj řeči
Graf č. 4 Nejčastější zdroje informací o vývoji řeči
Graf č. 5 Odpovědi na otázku, zda odborníci sami od sebe informují rodiče
o vývoji řeči
Graf č. 6 Odborníci, kteří (sami od sebe) informovali rodiče o vývoji řeči
Graf č. 7 Počet dětí s diagnostikovanou narušenou komunikační schopností
Tabulka č. 1 Pořadí fixačního procesu souhlásek ve vývoji řeči dítěte
Tabulka č. 2 Průměrný počet slov podle věku dítěte
Tabulka č. 3 Kontaktní údaje MŠ Řepníky
Tabulka č. 4 Kontaktní údaje MŠ Luže
77
Seznam příloh
Příloha A: Formy a složky komunikace podle Vitáskové
Příloha B: Systém věd podle Nakonečného
Příloha C: Dotazník pro rodiče dětí ve věku od tří do sedmi let
Příloha D: Otázky použité při dotazování s logopedy
Příloha E: Projekt – příručka pro rodiče (barevná varianta)
Příloha F: Leták k příručce
Příloha G: Fotografie příručky
78
Přílohy
Příloha A: Formy a složky komunikace podle Vitáskové (2013)
Forma / složka komunikace
Charakteristika
verbální (slovní) komunikace prostřednictvím slov
neverbální (neslovní) komunikace prostřednictvím, gest, mimiky apod.
orální (mluvená) komunikace prostřednictvím mluvené, artikulované
řeči
grafická (psaná) komunikace prostřednictvím písma
znaková komunikace prostřednictvím kodifikovaného systému
znaků
expresivní slovně či neslovně produkovaná komunikace
receptivní přijímání, pochopení a porozumění jiného účastníka
komunikace Zdroj: vlastní zpracování
79
Příloha B: Systém věd podle Nakonečného (Škodová, Jedlička a kol., 2007)
Zdroj: ŠKODOVÁ, Eva a JEDLIČKA, Ivan a kol., 2007. Klinická logopedie. 2., aktualizované
vydání. Praha: Portál, 616 stran. ISBN 978-80-7367-340-6. Strana 21.
80
Příloha C: Dotazník pro rodiče dětí ve věku od tří do sedmi let
Dotazník – vývoj řeči a logopedická péče
Dobrý den,
jmenuji se Jana Macháčková a jsem studentkou oboru Jazyková a literární kultura na Univerzitě v Hradci Králové. Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění následujícího dotazníku, který je určen především rodičům dětí do sedmi let.
Dotazník je zcela anonymní a jeho výsledky budou použity pro zpracování mé bakalářské práce zaměřené na vývoj řeči a logopedickou péči.
Děkuji za Vaši ochotu a čas věnovaný vyplnění dotazníku.
1. ČÁST
1. Víte, jak probíhá správný vývoj řeči dítěte?
Ano Ne
2. Zajímáte se o možnosti stimulace vývoje řeči?
(Stimulací je v tomto případě myšleno například používání her, soutěží, básniček, písniček či pohádek zaměřených na vývoj řeči, dále cvičení pro rozvoj zraku, sluchu a jemné motoriky a další.) Ano Ne
3. Pokud ano, jak jste se o tuto problematiku začal/a zajímat?
Sám/sama od sebe Až poté, co jsem byl/a na možnosti stimulace upozorněn/a někým jiným
(lékař, pedagog v MŠ, známý atd.) Až poté, co se u mého dítěte objevily příznaky poruchy řeči
4. Věnujete se aktivně stimulaci vývoje řeči u Vašeho dítěte?
Ano
jakými způsoby:………………………………………………………… Ne Rád/a bych, ale nevím, jakým způsobem
81
5. Od kterého věku dítěte se zajímáte o vývoj řeči?
Od jeho narození Od jeho prvních slov Od jeho nástupu do mateřské školy Jiné období:…………………………………………………………………… O vývoj řeči se nezajímám
6. Je podle Vás informovanost o správném vývoji řeči dostatečná?
Ano Spíše ano Spíše ne Ne Nedokážu zhodnotit
2. ČÁST
7. Odkud čerpáte informace o vývoji řeči? (uveďte všechny používané zdroje)
Literatura Internet Lékař:……………………………………………..…….(uveďte specializaci) Pedagog v MŠ (popř. ZŠ) Známí Jiné:………………………………………………………………………….
8. Který zdroj pro Vás byl nejpřínosnější? (ohodnoťte 1-6, 1 = nejvíce přínosný,
6 = nejméně přínosný)
Literatura Internet Lékař…………………………………………………….(uveďte specializaci) Pedagog v MŠ (popř. ZŠ) Známí Jiné:…………………………………………………………………………
9. Našel/našla jste všechny informace, které jste potřeboval/a vědět?
Ano Spíše ano Spíše ne Ne
82
10. Informoval Vás některý odborník (pedagog, psycholog, lékař/pediatr) sám od sebe o vývoji řeči a o této problematice?
Ano kdo:………………………………………………………………… Ne
11. Pokud jste se ptal/a odborníka na konkrétní věc ve vývoji řeči (včetně prevence a stimulace řeči), dokázal Vám uspokojivě odpovědět?
Ano Spíše ano Spíše ne Ne
12. Pokud ne, dokázal Vás alespoň odkázat na zdroj informací, popř. jiného
odborníka, který by byl schopný Vaše otázky zodpovědět?
Ano Ne
13. Víte, kam nebo na koho se v otázce vývoje řeči konkrétně obrátit ve Vašem
regionu?
Ano Ne
14. Pokud ano, zjistil/a jste si tuto informaci sám/sama nebo Vám ji poskytl
některý z odborníků?
Sám/sama Odborník jeho specializace:………………………………………………
3. ČÁST
15. Máte dítě s logopedickým nálezem (poruchou řeči)?
Ano Ne (přeskočte na otázku č. 19)
16. O jakou poruchu se jedná?
Vývojový dysfázie Mutismus Rinolalie (huhňavost) Palatolalie (porušená realizace řeči při rozštěpu rtu a patra) Tumultus sermonis (breptavost) Balbuties (koktavost) Dyslalie (patlavost)
83
Opožděný vývoj řeči Sigmatizmus (individuální odchylka od normativní výslovnosti sykavek S,
Z, Š, Ž) Rotacizmus (individuální odchylka od normativní výslovnosti hlásky R) Jiné:…………………………………………………………………………
17. Kdo na tuto poruchu u Vašeho dítěte přišel?
Vy sám/sama Lékař
jeho specializace:……….…………………………………………………… Pedagog Psycholog Známý Jiné:…………………………………………………………………………
18. Pokud lékař, pedagog nebo psycholog, poradil Vám také další postup pro
odstranění poruchy?
Ano Ne, informace jsem si musel/a vyhledat sám/sama
4. ČÁST
19. Vaše pohlaví:
Muž Žena
20. Váš věk:
20 30 30 40 40 50
21. Vaše dosažené vzdělání:
Základní Střední odborné Střední s maturitou Vyšší odborná škola Vysokoškolské
84
22. Počet obyvatel Vašeho bydliště:
Méně než 500 500 1 000 1 000 5 000 5 000 10 000 Více než 10 000
Děkuji Vám za spolupráci.
85
Příloha D: Otázky použité při dotazování s logopedy
1. Souhlasíte s názorem (T. Güntera a V. Lechty), že současná logopedie musí
zůstat interdisciplinární vědou (oscilující především mezi speciální
pedagogikou, medicínou, psychologií a jazykovědou), nebo by podle Vás měla
mít úplně jiné postavení v rámci oborů? (Např. měla by být výhradně lékařským,
popř. výhradně pedagogickým oborem atd.)
a. Který vývojový trend – prakticistický či emancipační – se podle Vás více
uplatňuje v ČR?
2. Logopedická péče v ČR je realizována v rámci 3 ministerstev. Je podle Vás tato
koncepce nastavena správně a odpovídá potřebám logopedické praxe, nebo je
příliš složitá, nesjednocená a působí chaoticky nejen na samotné logopedy,
ale i na veřejnost?
a. Myslíte si, že v budoucím vývoji logopedie v ČR bude i nadále
logopedická péče spadat pod tři ministerstva nebo je možné, že zde dojde
k nějaké změně?
b. Spolupracujete jako klinický/á logoped/ka s logopedy působícími
ve školství, popř. v resortu ministerstva práce a sociálních věcí?
3. Jak moc komunikujete a spolupracujete s pediatry?
4. Setkáváte se ve většině případů s kladným postojem rodičů? Snaží se
spolupracovat, aktivně se účastní terapie a věnují se řeči svého dítěte i mimo
logopedickou ambulanci, nebo naopak spíše nespolupracují, jejich postoj je
pasivní, popř. nedokončí celou terapii?
5. Od které české (popř. zahraniční) osobnosti z oboru čerpáte informace (ať už
teoretické nebo praktické)?
6. Je v současnosti nějaký aktuální problém, kterému česká logopedie všeobecně
věnuje větší pozornost? (Např. dysfázie nebo dyspraxie?)
7. Pozorujete v současné logopedii v ČR nějaký nedostatek?
8. Jaké je přibližné procentuální zastoupení dětí a dospělých osob v rámci terapie
narušené komunikační schopnosti (konkrétně ve Vaší praxi)?
86
Příloha E: Projekt – příručka pro rodiče (barevná varianta)
87
88
89
90
91
92
93
94
Příloha F: Leták k příručce
95
Příloha G: Fotografie příručky
96
Related Documents
![Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta < l Z}iÌÇlo] µ Ç](https://static.cupdf.com/doc/110x72/61686910d394e9041f6f6729/univerzita-hradec-krlov-pedagogick-fakulta-lt-l-zilo.jpg)
