STÁRNOUCÍ GENERACE Z POHLEDU DOSTUPNÝCH …

STÁRNOUCÍ GENERACE Z POHLEDU DOSTUPNÝCH ZDRAVOTNÍCH A ZDRAVOTNICKÝCH INDIKÁTOTŮ (STÁTY

EVROPY - ČR - KRAJE ČR) (II.mezinárodní konference ZSF JČU na téma

problematika “Generace 50 Plus” konaná 6.-7.10.2004 v Třeboni)

Jaromír Běláček, RNDr., CSc. (Institut zdravotní politiky a ekonomiky – IZPE,

Kostelec nad Černými lesy)

Anotace: Příspěvek pojednává o reprezentaci atributů stárnoucí generace prostřednictvím statistických indikátorů, které jsou součástí nejvýznamnějších zdravotnických databází na úrovni “států Evropy”, “ČR” a “krajů ČR” (jmenovitě jde o databáze distribuované WHO; OECD a ÚZIS). Cílem příspěvku je poukázat na regionální diferenciace ukazatelů, které jsou rozlišitelné z hlediska specifikace “50 a více let” dokončeného věku.

Prostřednictvím přehledných kartografických prezentací je v textu provedena analýza geografické distribuce základních indikátorů z oblasti demografie (počty obyvatel a vývoj hlavních (re)produkčních skupin, ukazatele založené na naději dožití, struktura hrubých a standardizovaných měr úmrtnosti podle nejvýznamnějších kapitol příčin smrti MKN-10) a prověřena diferenciační schopnost ukazatelů identifikovaných s věkovou hranicí “65 let”.

Nejobecnějším závěrem příspěvku je zjištění, že věková proměnná, která je klíčem pro analýzu zdravotního stavu obyvatelstva i k výdajům za spotřebu zdravotní péče, není ve zdravotnických databázích zahrnuta vždy postačujícím způsobem. Databáze by tedy měly být z různých zdrojů doplňovány a modifikovány, aby umožňily smysluplnější monitoring situace ve zdravotnictví a vytvářely tak objektivnější statistickou podporu pro managerská rozhodování v oblasti zdravotní politiky a ekonomiky na centrální i lokální regionální úrovni.

Klíčová slova: indikátory zdraví a zdravotnických služeb, hlavní (re)produkční skupiny, naděje dožití ve věku 65 let, standardizovaná míra úmrtnosti, zdravotní politika a ekonomika

1. VÝCHODISKA A CÍLE PŘÍSPĚVKU Stárnoucí populace je jedním ze dvou klíčových demografických problémů, které jsou

charakteristické pro soudobý vývoj demografické situace v Evropě. Ruku v ruce se sníženou porodností a plodností se stárnutí populací dotýká bezprostředně stále se zvyšujícího podílu osob, jejichž životní i ekonomické aktivity jsou ve větší míře závislé na osobách žijících v produktivním věku. S prodlužováním lidského života se akcelerují potenciální problémy spojené s nesoběstačností starých lidí, a to jak na úrovni domácností (rodinná péče) anebo z pohledu institucionálního (zdravotnické a sociální zabezpečení). Koncepční řešení této a vztažených problematik musí vycházet z dostupnosti relevantních statistických údajů, ať již jde o přístup ke všeobecným informacím, ale i co se týče reálných a fungujících technologií vhodných pro zlepšování situace (ve vzdělávání včetně osvětové činnosti, v systému zdravotnických a sociálních služeb, v oblasti komunikace i řízení vztažených procesů).

Problematika stárnoucí populace je implicitně svázána se „zdravím“ a s úrovní „zdravotní péče“. Právě na tomto poli jsou od počátku tohoto tisíciletí markantní snahy různých nadnárodních institucí (jako je OSN, Světová zdravotnická organizace - WHO, Rada Evropy - Council of Europe, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj – OECD nebo EUROSTAT), které ve větší či menší míře inicializují tvorbu podpůrných informačních databází (viz WHO (2003) – “Health For All”; OECD (2001) – “Health Data”). Tyto by měly napomoci objektivně monitorovat aktuální stav zdraví v jednotlivých zemích, využívání vybavenosti a efektivity zdravotnických zařízení v geograficky podmíněných regionálních systémech a přispívat ku zlepšení zdravotní situace i k lepší organizace práce na úrovni těchto a vztažených služeb. Na národní úrovni (ČR) a v souladu s přechodem k novému státosprávnímu uspořádání (kraje ČR) vytvořil vhodný ekvivalent regionální zdravotnické databáze Ústav zdravotnických informací a statistiky (viz ÚZIS (2004)).

1

2

Hlavním záměrem tohoto článku je podat stručnou informaci o obsahu výše zmíněných databází z hlediska pokrytí „problematiky generace 50 plus“. Prakticky půjde o vytypování oblastí, které jsou v databázích reprezentovány ve vhodných sestavách ukazatelů tak, aby se vztahovaly přímo nebo nepřímo k charakteristickým aspektům „stárnoucí populace“. Zcela přirozeně bychom se měli dožadovat pokrytí oblasti demografie, zdravotního stavu či sociální situace stárnoucího obyvatelstva. Některé z nich jsou v databázích lépe, některé naopak reprezentativně méně pokryté. V rámci tohoto příspěvku jsou referovány víceméně základní informace o početních stavech obyvatelstva (ve stati 2.1) a ukazatele odvozené z počtů a přepočtů zemřelých osob v populaci (stati 2.2-2.3). Těm je ve zdravotnických databázích věnován skutečně systematický prostor. Zvýšený důraz je kladen na metodiku porovnání situace na úrovni států Evropy a ve čtrnácti krajích České republiky.

2. VÝPOVĚDNÍ SCHOPNOST ZDRAVOTNICKÝCH DATABÁZÍ Z HLEDISKA PROBLEMATIKY „GENERACE 50 PLUS“ Podrobné obsahy a struktury databází „Health For All“ (WHO – přibližně 600 ukazatelů

shromážděných pro 44 států lokalizovaných na mapě Evropy), „Health Data“ (OECD – čítá přibližně 2000 ukazatelů pro všech 30 členských států OECD včetně ČR) a „DPSk“ (ÚZIS – cca 730 ukazatelů pro ČR a každý ze 14 ti krajů ČR) jsou dosažitelné na webovských stránkách anebo v IZPE. Všechny ukazatele v databázích jsou koncipovány na bázi jednoletých časových řad porovnatelných vesměs v rámci období posledních 10ti let. Souhrnně byly tyto tři databáze porovnány v textu příspěvku Běláček (2005b).

Z hlediska obsahu má každá „zdravotnická“ databáze svoje specifika. V „Health For All“ se dopodrobna prezentují standardizované míry úmrtnosti podle příčin smrti, „Health Data“ se soustřeďuje dominantně na ekonomické ukazatele, v „DPSk“ je věnována větší pozornost kupř. pracovní neschopnosti. Za společné jmenovatele databází lze považovat: 1/ vybrané údaje o populaci (včetně socio-ekonomických údajů), 2/ vybrané údaje o zdravotním stavu populace (včetně epidemiologie), 3/ základní údaje o kapacitách systému zdravotnictví (lékaři, lůžka, přístrojová vybavenost), 4/ údaje o nákladech a výdajích za poskytované služby (včetně financování zdravotnictví), 5/ údaje o zdravotnických výkonech (počty vyšetření, ošetřovací doba apod.).

2.1 Analýza základních demografických údajů Z pohledu identifikace a analýzy záležitostí specifických pro stárnoucí generaci („50+“)

není problémem systematicky srovnávat a komparovat aktuální stavy obyvatelstva z hlediska hlavních (re)produkčních skupin, pohlaví a uplynulého vývoje (elementy popisné demografie včetně geografického rozmístění).

Hlavní věkové skupiny jsou v databázích rozlišeny na rozhraní věku 15 a 65 let. Dolní hranice ovšem charakterizuje pouze biologickou hranici mezi předproduktivní a produktivní generací, horní hranice 65 let dokončeného věku je dnes již celoevropsky akceptována jako „průměrná hranice odchodu do postproduktivního věku“ - a to i přesto, že v případě jednotlivých zemí nebo sociálních skupin není ještě unifikovaná a prochází procesem systematické legislativní verifikace (podrobněji k této problematice viz také Běláček (2004)). Z metodického pohledu je ale v databázích nejednoznačně determinována hranice rozdělující osoby věku středního: v jedné z databází („Health Fot All“) je definována jako „45 let“, v případě „Health Data“ (OECD) se reprezentuje naopak jako „50let“. To samozřejmě komplikuje srovnatelnost údajů (v databázi „DPSk“ se dokonce rozlišení věkových skupin „0-14“ a „65+“ podle pohlaví nenachází vůbec!). Podrobnější údaje za pětileté věkové skupiny jsou k dohledání ve speciálních „demografických“ databázích - za země Evropy viz CE (2003) - nebo pro ČR viz ČSÚ (2003b) - jejich operativní dosažitelnost však na této úrovni systémového pohledu na zdravotnickou problematiku není bezprostředně nutná.)

3

Obr.1: Roční náklady VZP na zdravotní péči jednoho pojištěnce; Obr.2a-c): Vývoj podílu skupin „65+“ vs. „0-14“ v krajích ČR

Zdroj: ad 1) - VZP (Výroční zpráva za rok 2000); ad2a-b) -ČSÚ (Věkové složení obyvatelstva 1996, 2003); ad 2c) - IZPE (projekce o r. 2023)d

0

2000

4000

6000

8000

10000

12000

14000

16000

18000

20000

22000

24000

26000

28000

30000

0-4

5-9

10-1

4

15-1

9

20-2

4

25-2

9

30-3

4

35-3

9

40-4

4

45-4

9

50-5

4

55-5

9

60-6

4

65-6

9

70-7

4

75-7

9

80-8

4

85+

Věkové kategorie

nákl

ady/

1 po

jiště

nec

(v kč

celkem muži ženy

Z pohledu individuální spotřeby je statisticky zcela průkazný nárůst výdajů na zdravotní péči s počátkem 45. roku věku každého jednotlivce. Tato závislost je znázorněna na Obr.č.1. Přestože jde v tomto případě o údaje uváděné pro r.2000 Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (viz VZP (2001)) t.j. v podmínkách ČR reprezentující řádově necelých 70% pojištěnců, mají v podstatě obecnou platnost. Všimněme si ještě, že z generačního pohledu růstová křivka nákladů zdravotního pojištění akceleruje přibližně na úrovni hranice 65ti let věku a maximálních hodnot dosahuje ve skupině „75-79 let“ pro obě pohlaví. V této (v podstatě již „koncové“) fázi lidského života dosahuje přibližně pětinásobku průměrných ročních nákladů vynakládaných na péči o „průměrně nemocného člověka do 45 let věku“. Je pravděpodobné, že s prodlužováním lidského života se profil uvedené nákladové křivky bude přesouvat směrem k vyššímu věkovému modu. Hlavní zátěž nákladů na zdravotní péči ponesou ovšem vždycky „ekonomicky aktivní“ příslušníci populace.

Podíly zastoupení jednotlivých produkčních skupin v Evropských populacích jsou dobře známy. Právě tak jsou známy uplynulé trendy a úvahy pro zvyšující se podíly osob ve věku „65 a vyšším“: Na Obr. 2a-c) je symbolicky znázorněný nárůst podílu věkové skupiny „65+“ vůči skupině „0-14“ ve 14ti krajích ČR v porovnání let 1996, 2003 a 2023 (podle demografické projekce). Uplynulé trendy jsou zcela srovnatelné s vývojem v jednotlivých státech Evropy (viz Obr.č.3 pro situaci z r.2002). Jednotlivé státy, ale i kraje ČR, se v podstatě liší pouze fází vývojového „předstihu“ anebo „zpoždění“, ve kterém se ta či ona země či region v nárůstu podílu starších příslušníků populace právě nachází. Demograficky či ekonomicky nebo sociálně vyspělejší země poukazují na vyšší podíly „důchodců“ na koláči obou skupin „závislých osob“.

Obr.3: Vývoj podílu skupin „65+“ vs. „0-14“ v Evropských zemích

Zdroj: Databáze „Health For All“ (WHO) pro r.2002

4

Odhady založené na demografických projekcích jsou poměrně přesné. Jediným, ale v podstatě nejhůře predikovatelným parametrem, je odpověď na úroveň budoucí plodnosti t.j. na otázku „kolik se bude v budoucnu rodit dětí v přepočtu na jednu průměrnou matku v populaci?“. Budoucí situaci v ČR můžeme s horizontem roku 2020 indukovat z vývoje v demograficky vyspělejších Evropských zemích (Francie, země Beneluxu, Skandinávské země, Německo). O demografické budoucnosti Evropy bude ale rozhodovat vývoj na celém kontinentu, a ten bude ponejvíce závislý na jeho budoucím ekonomickém rozvoji. Z myšlenkového propojení Obr.č.1-3 vyplývá, že náklady na financování zdravotní péče je možno i do budoucna poměrně reálně odhadovat. Bylo by dobré, kdyby se těmito očima podívala na problematiku financování zdravotnictví také „budoucí generace 50+“.

2.2 Ukazatele založené na střední délce života Stárnoucí generace je výrazněji orientována na svůj věk, délku života a na svoje vlastní

zdraví. V nejobecnějším kontextu by nás mohly zajímat expozice resp. měnící se expozice u jednotlivých věkových skupin na onemocnění celkem i z hlediska diagnostiky určitých nemocí (nově hlášená onemocnění, doba prevalence nebo rekonvalescence po určité nemoci apod.). Tyto se odhadují přepočtem na 1000 anebo 100000 osob středního stavu žijících (nejlépe v rámci pětiletých nebo jinak systematicky vymezených věkových skupin). Celosvětově rozšířená a známá metodika výpočtu úmrtnostních tabulek umožňuje porovnávat časové řady středních délek života (naděje dožití) při narození i v určitém věku.

Naděje dožití je vlastně ukazatelem úmrtnosti pro tzv. fiktivní generaci vytvářenou souborem zemřelých v jediném kalendářním roce nebo pětiletce. Fiktivní generace je řezem do struktury skupin osob s různými ročníky narození. Fakticky je naděje dožití odhadem délky života průměrného jedince v populaci (proto se také užívá označení střední délka života jako pro střední hodnotu náhodné veličiny, kterou délku života měříme). Postupem času začala být vnímána rovněž jako syntetický ukazatel kvality života – snad proto, že životní styl (způsob života) je pravděpodobně také nejvýznamnější determinantou zdraví (podrobněji v Tones (1997)).

Kromě naděje dožití při narození (ve věku 0) se ve zdravotnických databázích společně vyskytují ještě hodnoty naděje dožití ve věku 65 let. V databázích „Health Data“ a „DPSk“ jsou paralelně uvedeny také hodnoty pro 40 let věku, v „Health For All“ se uvádějí pro věk 45 let. Regionální diferenciace naděje dožití ve věku 65 let (viz na Obr.č.4a-b)) v podstatě kopírují diferenciaci známou pro naději dožití při narození (ve věku 0). Jenom rozpětí hodnot (viz Legenda k Obr.č.4a) se na úrovni Evropských států pohybovala v r.2002 ve spektru od 12.5 (Švédsko, Itálie, Švýcarsko) do 25 let (Rusko, Ukrajina, Bělorusko), zatímco u naděje dožití při narození to bylo rozmezí od 65 do 85 roků života. V regionálním systému 14ti krajů ČR byla ve srovnatelném období naděje dožití ve věku 65 let shledána mezi hodnotami 15 a 16.5 roku (viz Legenda k Obr.č.4b) – nejnižší v Ústí nad Labem, nejvyšší v Praze a v Jihomoravském kraji.

Připočteme-li k naději dožití ve věku 65 let oněch již prožitých 65, dostaneme tzv. střední věk úmrtí ve věku 65 let (viz Fiala (2005)). Je to ukazatel zajímavý tím, že jeho hodnoty se po celý život člověka zvyšují. Platí ovšem vždy právě pro ty, kteří se daného věku 65 let dožili. Protože ale někteří příslušníci populace zemřeli již před 65.rokem svého věku, je zajímavé od středního věku úmrtí (ve věku 65) odečíst právě naději dožití při narození (ze stejné úmrtnostní tabulky). Výsledné hodnoty jsou známy jako tzv. ztracené roky života před dosažením 65ti let věku (angl. Reduction of life expectancy before 65 years resp. Potential years of life lost známé pod zkratkou PYLL). Diferenciace tohoto ukazatele na úrovni států Evropy v r.2002 jsou uvedeny na Obr.č.5a). Pro kraje ČR byly pro období 2002-3 přepočteny v IZPE na základě krajských úmrtnostních tabulek ČSÚ (viz www.czso.cz ). Ztracené roky života o něco více diferencují území než naděje dožití ve věku 65 let. Výsledky jsou však v podstatě srovnatelné.

Predikovat budoucí vývoj střední délky života v Evropě se kupodivu nezdá příliš složité: de facto na úrovni všech států Evropy se v posledních 20 letech naděje dožití systematicky

5

Obr.4a-b): Naděje dožití ve věku 65 let – Evropa versus Česká republika

Zdroj: ad 4a) - HFA-WHO; ad 4b) - DPSk-ĆSÚ/

6

Obr.5a-b): Ztracené roky života úmrtím před dosažením 65 let

Zdroj: ad 4a) - HFA-WHO; ad 4b) - DPSk-ĆSÚ/

7

8

zvyšují. Problém je pouze v tom, že Česká republika má na nejvyspělejší Evropské země stále deficit cca tří let naděje dožití při narození, což z hlediska uplynulého vývoje odpovídá přibližně 10-15ti letému zpoždění. V letech 2000-3 v České republice stagnující hodnoty v naději dožití zřejmě nemají co dělat s pozvolným navyšováním podílu starší generace ve struktuře České populace. Ruku v ruce s Evropskými trendy se v ČR realizuje i proces snižování rozdílu mezi středními délkami života mužů a žen, což započalo na přlomu 80. a 90.let minulého století. Nicméně rozdíl asi 5.5 roku střední délky života při narození mezi oběma pohlavími v populaci ČR nadále přetrvává.

2.3 Úmrtnost podle příčin smrti a věku Samotný zdravotní stav populace není (bohužel) ve zdravotnických databázích

rozlišitelný bezprostředně prostřednictvím věku nebo v kombinaci věku s pohlavím. V případě některých diagnóz mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) jsou v databázích uváděny incidence (nově hlášené výskyty) nemocných, v jiných případech naopak pouze prevalence (aktuální stavy) nemocných či dispenzarizovaných případů. Jaká je vazba na starší generaci již z databáze explicitně nepoznáme. V této situaci byla tedy analýza nasměrována přednostně na problematiku úmrtnosti – tam, kde bylo možné identifikovat alespoň nějaké základní rozlišení ve vztahu k osobám staršího věku. Z detailnějšího rozboru databáze „Health For All“, která obsahuje téměř 250 tzv. přímo standardizovaných měr úmrtnosti, je transparentní pokrytí zemřelých v rámci všech statisticky významných kapitol MKN-10. U 19ti skupin příčin smrti se uvádí rozlišení také podle věku „0-64“ a „65+“. Toto identifikuje rozdílnost expozice všech mladých od skupiny tzv. starých starých osob na danou příčinu smrti. Níže je prezentována shrnující informace na úrovni statisticky nejvýznamnějších kapitol příčin smrti, což reprezentuje více než 90 % veškeré úmrtnosti v České republice i v krajích ČR.

Tabulka č.1: Statistika zemřelých v ČR v r.2001 podle nejvýznamnějších příčin smrti

ČESKÁ REPUBLIKA 2001

VŠECHNY PŘÍČINY SMRTI

VNĚJŠÍ PŘÍČINY,

PORANĚNÍ A OTRAVY

ZHOUBNÉ NOVOTVARY

NEMOCI OBĚHOVÉ SOUSTAVY

NEMOCI DÝCHACÍ

SOUSTAVY

NEMOCI TRÁVICÍ

SOUSTAVYabsolutní počty zemřelých 107755 6910 28294 57403 4651 4418 hmú na 100000 (ÚZIS) 1053,9 67,6 276,7 561,4 45,5 43,2 smú (OECD), „0-100“ 837,7 57,5 221,3 437,2 36,1 34,2 smú (WHO), „0-100“ 883,5 60,9 234,1 459,8 37,9 37,4 smú (WHO), „0-64“ 286,5 44,4 103,1 82,0 10,3 21,4 smú (WHO), „65+“ 5714,1 194,3 1293,8 3516,3 261,2 167,5 %hmú na 100000 (ÚZIS) 100,0% 6,41% 26,26% 53,27% 4,32% 4,10% %smú (OECD), „0-100“ 100,0% 6,86% 26,42% 52,19% 4,31% 4,08% %smú (WHO), „0-100“ 100,0% 6,89% 26,49% 52,04% 4,29% 4,24% %smú (WHO), „0-64“ 100,0% 15,49% 35,99% 28,63% 3,61% 7,45% %smú (WHO), „65+“ 100,0% 3,40% 22,64% 61,54% 4,57% 2,93%

Zdroj: databáze “Health Data” (OECD), “Health For All” (WHO) a “DPSk” (ÚZIS) Poznámka: hmú (hrubá míra úmrtnosti) = zemřelí na 100000 obyvatel (ve věkové skupině „0-100“); smú (standardizovaná míra úmrtnosti) = přepočet hmú na standard EU (podle metodiky autora)

Z Tabulky 1 prezentované pro ČR v r.2001 vyplývá několik důležitých závěrů: 1) Procentuální struktura zastoupení jednotlivých skupin příčin smrti na celkové

úmrtnosti je v podstatě nezávislá na zvoleném přepočtovém ukazateli (použité hrubé míře nebo zvoleném standardu Evropské populace, v němž se metodiky WHO, OECD a ÚZIS mezi sebou liší). Mezi příčinami smrti v ČR (bez rozlišení pohlaví) převažovaly v r.2001 nemoci oběhové soustavy (kolem 52%), více než 26% zemřelých mělo jako majoritní příčinu smrti uveden zhoubný novotvar. V r.2001 následovala se 6-7% skupina vnějších příčin smrti (poranění a otravy) a dále úmrtnost na nemoci dýchací a nemoci trávicí soustavy.

Obr.6a-b): Standardizovaná úmrtnost ve skupinách „0.64“ vs. „65+“, všechny příčiny smrti MKN-10 /Zdroj: HFA-WHO/

Obr.7a-b): Standardizovaná úmrtnost ve skupinách „0.64“ vs. „65+“, vnější příčiny smrti – kap.XIX MKN-10 /Zdroj: HFA-WHO/

9

Obr.8a-b): Standardizovaná úmrtnost ve skupinách „0.64“ vs. „65+“, nemoci oběhové soustavy – kap.IX MKN-10 /Zdroj: HFA-WHO/

Obr.9a-b): Standardizovaná úmrtnost ve skupinách „0.64“ vs. „65+“, zhoubné novotvary – kódy C00-C97 MKN-10 /Zdroj: HFA-WHO/

10

Obr.10a-b): Standardizovaná úmrtnost ve skupinách „0.64“ vs. „65+“, nemoci dýchací soustavy – kap.X MKN-10 /Zdroj: HFA-WHO/ /

11

Obr.11a-b): Standardizovaná úmrtnost ve skupinách „0.64“ vs. „65+“, nemoci trávicí soustavy – kap.XI MKN-10 /Zdroj: HFA-WHO/

2) Volba standardu Evropské populace ale dosti podstatně ovlivňuje nominální hodnotu toho či kterého srovnávacího ukazatele úmrtnosti, což může poměrně zavádějícím způsobem zkreslit interpretaci výsledků; jmenovitě také interpretace trendů zjištěných při formální analýze časových řad. Tuto zkreslující vlastnost nemají ukazatele založené na naději dožití představené ve stati 2.2. (Přepočty střední délky života podle jednotlivých skupin příčin smrti se však běžně neprovádějí.)

3) Procenta zastoupení jednotlivých příčin smrti jsou významně ovlivněna věkem zemřelých. O rozdílné expozici ve skupině „65+“ na výše uvedené skupiny příčin smrti vypovídá poslední sloupec uvedené tabulky: podíl standardizované úmrtnosti (podle WHO) na nemoci oběhové soustavy byl v této věkové skupině (opět bez rozlišení pohlaví) vyšší než 60%, celková významnost úmrtí na novotvary poklesla oproti průměru cca o 4%. Analogické závěry o struktuře úmrtnosti v ČR můžeme vyvodit rovněž z analýzy na úrovni hrubých úmrtnostních měr. Pro systematičtější závěry prognostické povahy by ale bylo nezbytné provést podrobnou analýzu rovněž pro nejvyspělejší státy OECD, k čemuž poskytuje vhodnější podklady databáze „Health Data“.

Na úrovni nejvýznamnějších kapitol MKN-10 a standardizované úmrtnosti (WHO) byly

provedeny rovněž zevrubné analýzy, které se prezentují prostřednictvím Obr.č.6-11a-b). Tyto kartogramy poskytují na jedné straně zcela komplexní pohled na strukturu regionálních rozdílů na úrovni všech teritoriálně významných států Evropy. Dále poskytují informaci o odlišné expozici úmrtnosti ve věkových skupinách „0-64“ versus „65+“. (Pro ČR byly tyto hodnoty uvedeny již v příslušných řádcích Tabulky č.1). Z Legendy u jednotlivých kartogramů na Obr. č. 6-11 můžeme odečítat minimální a maximální hodnoty standardizovaných ukazatelů na úrovni Evropských zemí, jakož i početní zastoupení států ve spektru pěti ekvidistantně zvolených intervalů empirického rozpětí (od empiricky zjištěného minima po empirické maximum).

Všeobecně je možno konstatovat, že regionální diferenciace standardizované úmrtnosti celkem (na Obr.č. 6a-b)), úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy (viz Obr.č.8a-b)) a na hlavních příčiny smrti ve skupině „0-14 let“ (pro vnější příčiny smrti a na nemoci dýchací a trávicí soustavy – Obr.č.7a), 10a), 11a)) v podstatě kopíruje diferenciaci Evropy známou již z analýzy naděje dožití. V myšlené rovině je tato diferenciace souhlasná s posunem geografické osy Sever-Jih ve směru od Východu na Západ. Poněkud odlišná je ale geografická distribuce Evropských států z pohledu standardizované úmrtnosti ve skupině „65+“, a to zejména pokud jde o úmrtnost na zhoubné novotvary (na Obr.č. 9b)), na nemoci dýchací soustavy (Obr.č.10b)) nebo v této skupině minoritní úmrtnost na vnější příčiny smrti a nemoci trávicí soustavy (na Obr.č.7b) a 11b)). Standardizovaná úmrtnost na zhoubné novotvary má však specifickou distribuci rovněž pro mladší příslušníky populací (viz na Obr.č.9a)). Vysvětlení těchto posledně vyjmenovaných anomálií však bude vyžadovat hlubší a dlouhodobější analýzu.

5. ZÁVĚR Údaje ve zdravotnických databázích umožňují analyzovat rovněž specifika věkové

skupiny „65+“ v rozlišení podle pohlaví. Tento aspekt je podstatný u pohlavně více specifických zdravotních problematik (např. v oblasti gynekologie), ale bude dominantní také u osob stařeckého věku („85+“). U ukazatelů, kde je zastoupení obou pohlaví přibližně rovnoměrné, nehraje rozlišení podle pohlaví až tak významnou roli. V rámci operacionalizace ukazatelů vztažených ke „generaci 50+“ je možné zabývat se dále analýzou některých specifičtěji vymezených aspektů (jako jsou např. výdaje vynaložené na zdravotnictví domácnostmi důchodců, výší důchodových, sociálních dávek apod.). Takové ukazatele by se obešly i bez exaktní specifikace věkové proměnné, protože jejich expozice je přímo vázána na osoby ve věku „65+“.

Některým dalším důležitým indikátorům z databází však samotné rozlišení podle věku chybí. Týká se to většiny ukazatelů incidence nebo prevalence výskytu určitých nemocí u žijící populace. Vzhledem k závislosti spotřeby zdravotnické péče na věku (viz opět Obr.č.1) to můžeme v mnoha případech vnímat jako závažný nedostatek. V tomto kontextu je tedy

12

nutné počítat s tím, že zdravotnické databáze bude nutné průběžně doplňovat o další ukazatele, jakož i o indikátory z provenience dalších (ne přímo zdravím se zabývajících) institucí. (Takovými jsou např. Council of Europe, UNFPA – viz také UNFPA (2005), EUROSTAT resp. na národní úrovni ČR např. ČSÚ).

Někdy jsou údaje převzaté z jiných registrů považovány za nedůvěryhodné již samotnými provozovateli databáze: např. do databáze „Heath For All“ jsou zahrnuty i jejich vlastní přepočty nebo odhady WHO. Toto platí rovněž pro ukazatele založené na naději dožití. Zatímco Ztracené roky života úmrtím před 65.rokem věku , které byly použity ve stati 2.2 (a na Obr.č.5a-b)) jsou indikátorem jednoduše zkalkulovatelným z úmrtnostních tabulek, v případě konstrukce ukazatele známého pod názvem Roky života prožité ve zdraví (angl. Disability adjusted life expectancy, zkr. DALE) byla za podpory WHO rozvinuta poměrně složitá metodologie založená na soustavě netriviálních přepočtových koeficientů disability.

Vzhledem k výše stanoveným záměrům a možnému rozsahu příspěvku je tento text ovšem spíše referenčním vstupem do uvedené problematiky. Paralelně však může sloužit i jako aktuální informace o stavu a funkčnosti univerzální podpůrné databáze vytvářené v letošním roce v Institutu zdravotní politiky a ekonomiky (IZPE) pro zefektivnění managerských rozhodování v oblasti zdravotní politiky a ekonomiky na celostátní i regionální úrovni. Na jejím základě paralelně probíhají elementární i hlubší analýzy zdravotního stavu České populace a stavu veřejných zdravotnických služeb ve dvou výše zmíněných regionálním systémech: „státy Evropy“ versus „14 krajů ČR“. Výsledky těchto prací by se měly promítnout rovněž do návrhů metodiky tvorby Plánů veřejných zdravotnických služeb koncipovaných v IZPE ve spolupráci s MZ ČR pro metodickou podporu tvorby krajských zdravotnických politik.

LITERATURA: Běláček J.: Lidské zdroje – nejdůležitější faktor budoucího rozvoje regionu. In: Vomáčková H.

(eds.): „Ekonomické aspekty vzdělanosti v regionálním kontextu II“. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference 4.-5.listopadu 2004 „Konkurenceschopnost regionu – rozvoj lidských zdrojů“, Ústí nad Labem: Fakulta sociálně-ekonomická Univerzity J.E.Purkyně (FSE ÚJEP) v Ústí nad Labem, 1.část, ISBN 80-7044-606-4, 2004, str. 218-230, www.izpe.cz

Běláček J.: Demografická situace v Evropě a populační optimum. PP prezentace na X. Slovenské demografické konferenci 4.-6.května 2005 ve Smolenicích, 2005a), www.ssds.sk

Běláček J.: K metodice analýzy „zdravotnických“ ukazatelů. Příspěvek do sborníku z 8.mezinárodní konference „Lidský kapitál a investice do vzdělání“ 20.-21.9.2005. Praha: Vysoká škola finanční a správní (VŠFS), 2005b)

CE: Recent demographic Developments in Europe 2002. Strassbourg: Council of Europe, Council of Europe Publishing, ISBN 92-871-5388-8

ČSÚ: Pohyb obyvatelstva v České republice v roce 2002. Praha: Český statistický úřad (ČSÚ), 2003a

ČSÚ: Věkové složení obyvatelstva v České republice v roce 2002. Praha: Český statistický úřad (ČSÚ), 2003b

Fiala T.: Výpočty aktuárské demografie v tabulkovém procesoru. Praha: Vysoká škola ekonomická (VŠE), kap.2.4., VŠ skripta, 2005

Háva P. a kol.: Analýza zdravotního stavu obyvatelstva Jihočeského kraje a jeho vývoje v členění podle okresů v porovnání s ČR a EU. Akční plán rozvoje Jihočeského kraje. Kostelec nad Černými lesy: Institut zdravotní politiky a ekonomiky (IZPE), 2002

Háva P. a kol.: Zhodnocení demografického vývoje kraje Vysočina. Studie k přípravě Zdravotního plánu kraje. Kostelec nad Černými lesy: Institut zdravotní politiky a ekonomiky (IZPE), červen 2004, www.izpe.cz .

OECD: Health Project. 2001, www.oecd.org/document/28/0,2340 Tones K.: Health promotion, health education, and public health. In Detels R. a kol. (1997):

Oxford textbook of Public Health, kap.7.3. Oxford University Press. UNFPA: State of World population 2005. Promise of Equality: Gender Equity, Reproductive

Health and the Millenium Development Goals. New York: United Nations Population Fund, www.unfpa.org

ÚZIS: Data Prezentation System (DPSk). 2004 -viz www.uzis.cz/cz/dps/uvod.html . VZP: Výroční zpráva za rok 2000. Praha: Všeobecná zdravotní pojišťovna, 2001 WHO: Health for All – Zdraví 21. 2003, www.who.cz/health.htm

13