PŮDA Z POHLEDU DĚJIN EKONOMICKÝCH TEORIÍ

Land in the History of Economic ThoughtIva Honová, VŠB-TU Ostrava
Úvod
Z pohledu ekonomie meme pdu chápat jako vzácný prostor pro umístní ekono- mických produkních aktivit, infrastruktury, obydlí, apod. Pda jako jeden ze tí kla- sických primárních vstup (vedle práce a kapitálu) zahrnuje veškeré lidské okolí.
Dominantní roli v ekonomických úvahách hrála pda v dob antiky a stedovku.  Bylo  to dáno  tím,  e pda  (zejména v období  feudalismu) nebyla pouze dleitým  zdrojem  obivy  a  zdrojem  drahých  kov  (bohatství),  ale  také  klíem  k  uspoádání  socio-ekonomických vztah, hierarchizace spolenosti. 
Cílem  tohoto  lánku  je  dokumentovat  vývoj  ekonomického myšlení  ve  vztahu  k pd. Zamuje se na vybrané ekonomické smry a osobnosti, které se problematice  pdy, jejímu vlastnictví a rentám z ní plynoucích vnovaly nejvíce.
1. Vývoj ekonomického myšlení do vzniku klasické školy
Dochované  poátky  ekonomického myšlení  adíme  do  období  antiky. V  antickém ecku o pd hovoí napíklad Homér ve svých básních Iliad a Odyssei. Popisuje  v nich období vlády rodové aristokracie v podmínkách naturálního hospodáství, její  moc je zaloena práv na koncentraci pdy a akumulaci bohatství v naturální form.  O  významu  pdy  pro  spoleenské  postavení  v  antickém ím  vypovídá  napíklad  poadavek bratr Gracchových (Tiberius 163–132 ped n. l. a Gaius 154–122 ped n. l.),  aby se stát postaral o nezabezpeené obany tak, e jim poskytne pdu. Konkrétn se  ml stanovit maximální výmr pdy v rukou jednotlivých osob a udlat zábor nezá- konn získané veejné státní pdy pro nemajetné obany. Bezzemci i rolníci by mli  právo na urité minimální mnoství pdy, kterou by získali pidlenu v oblastech ím- ského impéria s dostatkem volné pdy. Gracchové de facto chtli provést pozemko- vou reformu, jejím cílem bylo osídlit neobydlené oblasti ímského impéria i zapojit  chudé  bezzemky  do  hospodáské  innosti  a  obnovit  drobná  rolnická  hospodáství.  V urité podob byla reforma provedena teprve na sklonku existence ímského impéria  (v 5.  století  n.  l.),  kdy bylo  rozsáhlé vlastnictví  otroká  rozdleno na drobná hos- podáství,  tzv.  kolonát.  Kolony  se  stali  otroci  nebo  propuštní  otroci  na  svobodu.  Byli povinni obdlávat pdu a ást sklizn odevzdávat vlastníkovi pdy. Kolonát byl  prvním náznakem perodu od otrokáského ádu k feudálnímu.
Po pádu ímské íše prochází západní Evropa procesem feudalizace (5. a 10. století).  Ekonomické myšlení  pedstavují  tzv.  „pravdy“,  z  nich  nejznámjší  je  tzv.  „Salická  pravda“ z 5.  století  z Francké  íše. Dle Pravdy  je kadý Frank  svobodným obanem  a svobodná obina je povaována za vhodnou formu pozemkového vlastnictví. Postupn  ale obinové vlastnictví mizí a je nahrazeno vlastnictvím soukromým. Na konci 8. století 
828 l POLITICKÁ EKONOMIE, 6, 2009
rolnictvo  ztrácí  svobodu  i  právo  vlastnit  pdu  a  vesnice  získávají  feudální  charak- ter, o em pojednává zákon o statcích z 8. století nazvaný „Kapitolarium o villách“.  V pozdjším období (11.–15. století) mají feudálové zcela výsadní právo na vlastnic- tví pdy. Nevolník (rolník) nesml voln nakládat se svým majetkem (vetn ddní)  a osobn i pozemkov byl závislý na svém pánovi.
Období  rozkladu feudalismu a vzniku kapitalismu je spojeno s nástupem merkan- tilismu (15.–17.  století).  Merkantilismus  vytlauje  staré  ekonomické  vztahy  zaloené  na pozemkovém vlastnictví (naturální rolnické hospodáství podízené feudálovi) a zaíná  sousteovat svou pozornost na obchod a peníze. Hlavní roli zaíná hrát kapitál a s ním  buroazie, hlavními stedisky se stávají msta. Pda ji není vnímána jako klíový faktor  hierarchizace celé spolenosti, na její úrove se dostávají výrobní faktory práce a kapitál.
Dokladem tohoto posunu je napíklad práce Williama Pettyho (1623–1687), který  zkoumal vztah výrobního faktoru pdy a kapitálu, respektive pozemkové renty a úroku.  Domníval se, e úrok je od pozemkové renty odvozen, a proto by se v dlouhém období  neml od renty významn lišit. Kdyby byl dle nj úrok niší ne pozemková renta, vlast- níci penz by radji kupovali pdu, ne aby pjovali peníze na úrok. Pokles nabídky  penních pjek by nakonec vedl k rstu úroku a na úrove renty. Kdyby byl úrok  vyšší ne pozemková renta, prodávali by vlastníci pdy tuto pdu a peníze by pjo- vali na úrok. Rst nabídky penních pjek by tedy snioval úrok na úrove pozem- kové renty. Samotnou pozemkovou rentu pak Petty vysvtloval jako pebytek hodnoty  obilí nad existenním minimem zemdlc, stejn  jako pozdji nap. A. Smith. Cenu  pdy pak uroval jako násobek renty a „ivotnosti“ pdy, kde ivotnost stanovil fixn  na zhruba 60 let, a to jako trojnásobek hospodaení jedné generace zemdlc na dané  pd. Petty pedpokládal, e z pdy mly v jeden okamik uitek ti generace – dd, otec  a syn. (Petty, A Treatise on Taxes and Contributions, 1662, kap. 4, odst 19)
Kombinaci výrobních faktor pdy a práce rozebíral ve své Eseji o povaze obchodu  (1755)1 Richard Cantillon  (1680-1734).  Zkoumal,  jak  se  trní  cena  statk  odlišuje  od  normální  ceny  (pirozené  ceny),  piem  výši  normální  ceny  odvozoval  od mno- ství práce a pdy nutné k výrob zboí. Cantillon v pd spatoval hlavní zdroj bohatství,  které je z ní získáváno prací. „Pda je zdrojem nebo podstatou, ze kterého je produkováno  veškeré bohatství. Práce lovka je to, co vytváí z pdy bohatství. Pda vytváí byliny,  koeny, obilí, len, bavlnu, konopí, roští a díví, rzné druhy ovoce... Tomu všemu práce  lovka dává formu bohatství.“ (Cantillon, Essai sur la nature du commerce en general,  1755, ást 1, kap 1) Obdobný pístup zastávali i kameralisté (a pozdji fyziokraté).
Merkantilismu  se  v mnohém  podobal kameralismus  (polovina  18.  –  polovina  19. století zejména v Nmecku a Rakousku). Za páte národního hospodáství však  kameralisté stále povaovali zemdlství. emesla a obchod se mohly dle nich rozvíjet  jen díky prosperujícímu zemdlství. Venkov platil dan, ze kterých ila státní správa  a úedníci ve mstech, z venkova proudily do mst pozemkové renty, protoe velkostat- káská šlechta utrácela ve mstech peníze ze svých venkovských statk. Kameralisté  byli znepokojeni odlivem penz z venkova do mst a tím chudnutím venkova, a proto  prosazovali pozemkovou reformu, která by spoívala v parcelaci velkostatkáské pdy  na menší usedlosti. Od takové parcelace si slibovali odstranní roboty a posílení osobní  zainteresovanosti rolník, kteí by pracovali na svém.
1   Esej o povaze obchodu vyšla a v roce 1755 po Cantillonov smrti, napsána byla v letech 1732–34.
POLITICKÁ EKONOMIE, 6, 2009 l 829
V  50.  a  60.  letech  18.  století  dosáhl  svého  hlavního  rozkvtu  fyziokratis- mus,  jeho  nejznámjším  zástupcem  je  bezesporu  Francois Quesnay  (1694–1774).  Fyziokraté  zastávali  názor,  e  bohatství  nepochází  z  obchodu  ale  ze  zemdlství.  Stejn jako R. Cantillon tvrdili, e pouze práce je schopna tvoit bohatství v bezpro- stedním spojení s pírodou (pdou). Fyziokraté rozlišovali mezi „ordre naturel“ neboli  spoleenským ádem daným pírodními zákony a „ordre positif“ neboli spoleenským  ádem odráející lidmi vytvoené spoleenské konvence. Fyziokraté vnímali národní  hospodáství  jako  entitu  s  pirozeným  ádem  (ordre  naturel).  Zemdlství  vnímali  jako  jediné  produktivní  odvtví  v  ekonomice,  protoe  dle  nich  jako  jediné  vytváí  vtší hodnotu, ne samo spotebovává. Produktivnost zemdlství ekonomicky odvo- zovali od toho, e pouze zemdlství  je zdrojem renty, z ní me ít neinná tída  vlastník pdy. Fyziokraté kolem sebe vidli, e konkurence na trhu práce sráí mzdy  na úrove existenního minima, a stejn i konkurence mezi vlastníky kapitálu sráí  zisky na  úrove dostaující  jen  k  obnov opotebovaného kapitálu.  Jestlie  je  tedy  zemdlství  schopno  reprodukovat  svou práci  a kapitál  a navíc platit  renty vlastní- km pdy, je oproti prmyslu a obchodu produktivní. Fyziokraté íkali, e spoleen- ské tídy jsou na sob ekonomicky závislé, protoe jsou velmi úzce propojeny vzájem- nými vazbami. Ekonomický systém funguje jako kolobh vzájemných vazeb, který je  dle nich samoobnovující a samoregulující, a proto není poteba do nj umle zasaho- vat. Z ideje existence pirozeného ádu vyplýval jejich poadavek laissez faire, který  následn prosazovali i klasití ekonomové.
2. Klasická škola politické ekonomie
Klasická politická ekonomie  (druhá polovina 18.  století  - 70.  léta 19.  století) ped- stavuje konstituování  ekonomie  jako vdy. Filosofií klasik  je  liberalismus  a  jejich  ideálem je ekonomický systém zaloený na svobodné trní konkurenci a na svobod  obchodu.  Fyziokratické  krédo  laissez  faire  se  odráí  ve  Smithov  neviditelné  ruce  trhu. Klasikové chápali politickou ekonomii jako vdu o tvorb a rozdlování bohat- ství, piem hlavní náplní klasik bylo zkoumání vztahu mezi cenami produktu a jed- notlivými  vstupy  (prací,  kapitálem,  pdou)  a  píspvek  tchto  jednotlivých  vstup  k ekonomickému rstu.
Pro klasickou školu jsou typické dva klíové prvky - teorie pomrných cen zboí  a teorie rozdlování dchod. Dchody mly v klasické ekonomii obsah jednak piro- zen-ekonomický  (napíklad  mzda  byla  dána  naturálním  existenním  minimem)  a jednak spoleensko-ekonomický (závislý na spoleenských institucích – napíklad  na charakteru pozemkového vlastnictví).
Adam Smith (1723–1790)
Hlavním dílem Adama Smithe je „Pojednání o podstat a pvodu bohatství národ“.2 Osahuje tyi nosná témata, která se posléze stala stejními tématy celé klasické poli- tické ekonomie – neviditelnou ruku trhu, rst národního bohatství, mení národního  bohatství a teorii hodnoty a rozdlování.
2   Pojednání o podstat a pvodu bohatství národ je sloeno z pti samostatných knih.
830 l POLITICKÁ EKONOMIE, 6, 2009
Pd a tématu pozemkové renty se Smith vnuje v první knize Pojednání „O píi- nách zvyšování produktivní síly práce a o ádu, podle nho se její produkt pirozen  rozdluje mezi rzné vrstvy lidí“, kde z hlediska pozemkové renty rozlišuje „produkt  pdy, který vdy vynáší rentu“ a „produkt pdy, který nkdy vynáší rentu a jindy ne“  (Smith, 2001, str. 589).
Cena placená za vyuívání pdy – pozemková renta – je dle Smithe monopolní  renta.  Doslova  íká,  e  pozemková  renta  je  „pirozen  cenou  monopolní.  Neídí  se vbec  tím, co snad majitel pozemk vynaloil na zvelebení oné pdy, nebo  tím,  kolik  si me dovolit  poadovat,  nýbr  tím, kolik  si  pachtý me dovolit  zaplatit.  Na trh se mohou zpravidla dostávat jen takové sloky produktu pdy, jejich bná  cena staí uhradit kapitál vynaloený na dopravu onoho zboí na trh a pinese i obvyklý  zisk. Je-li bná cena vyšší, to, o je vyšší, pirozen pipadne na pozemkovou rentu.“  (Smith, 2001, str. 132) 
„Pozemková renta se mní nejen s úrodností pdy, a to bez ohledu na její produkt,  ale  také s  její polohou, a  je  její úrodnost  jakákoliv. Pda v blízkosti velkých mst  vynáší vtší  rentu ne  stejn úrodná pda v nkterém zapadlém kraji. Hospodaení  na jedné nestojí moná o nic více práce ne hospodaení na druhé, ale dopravit na trh  produkt z pdy vzdálené stojí jist vdycky více práce. Musí se z nho tedy vydrovat  vtší mnoství práce, a pebytek, z nho pochází zisk pachtýe i renta majitele pdy,  se musí zmenšit“ (Smith, 2001, str. 134). Poprvé se zde tak objevuje myšlenka polo- hové renty, kterou dále rozpracoval David Ricardo.
Smith  poukazuje  na  fakt,  e  „se  rentou  z  obdlané  pdy,  je  poskytuje  lidskou  potravu, ídí i renta z vtšiny ostatní obdlávané pdy. ádné plodiny nemohou dlouho  vynášet mén, nebo pak by se pdy ihned vyuilo jinak. A jestlie ta nebo ona plodina  vynáší obyejn rentu vtší, je to proto, e rozsah pdy, která se dá upravit pro její psto- vání, je píliš malý, aby mohl uspokojit úinnou poptávku“ (Smith, 2001, str. 144).
Smith  výstin  popisuje  zmnu  uívání  pdy  v  dsledku  zmny  výše  renty.  Je-li napíklad nedostatek deva, pak jeho cena stoupá. „Majitel pdy nkdy shledá,  e nejvtší zisk bude mít moná ze své pdy  tehdy, bude-li na ní pstovat stavební  díví. Zisk z nho pichází  sice pozd,  ale bývá pak  tak velký, e  se ono opodní  vynahradí“ (Smith, 2001, str. 151).
Smith uzavírá, e „kadé zlepšení stavu, ve kterém ije spolenost, vede pímo  nebo nepímo k zvýšení skutené pozemkové renty, k zvýšení skuteného bohatství  majitele pdy a k zvýšení jeho schopnosti nakupovat práci jiných nebo její produkt.“  (Smith, 2001, str. 222) 
Pro Smithe bylo zemdlství více produktivní ne manufaktury, protoe v sob  obsahuje  „dv  síly“  –  pdu  a  práci,  zatímco manufakturní  výroba má  pouze  jednu  –  práci.  Pda  dle Smithe  stále  vytváí  jednu  z  hlavních  sloek  spolenosti  –  vlast- níky pdy. „Celý roní produkt pdy a práce kadé zem nebo, co je vlastn toté,  celá hodnota tohoto roního produktu, rozpadá se pirozen na ti sloky: pozemko- vou rentu, mzdu a zisk z kapitálu a pedstavuje píjem tí rzných stav: lidí, kteí ijí  z renty, lidí, kteí ijí ze mzdy, a lidí, kteí ijí ze zisku. To jsou ti hlavní, pvodní  a  základní  stavy  kadé  civilizované  spolenosti,  a  dchody  všech  ostatních  stav  koneckonc pocházejí z dchod jejich.“ (Smith, 2001, str. 223)
POLITICKÁ EKONOMIE, 6, 2009 l 831
James Anderson (1739–1808)
Na  konci  18.  století  se  krom  Smithovy  monopolní  renty  (monopoly  rent),  obje- vuje  i koncepce vzácnostní  renty (scarcity rent), kterou publikoval James Anderson  v lánku „An Inquiry into the Nature of the Corn Laws, with a View to the Corn Bill  Proposed for Scotland“ v roce 1777. Podle této koncepce je hlavním dvodem renty  rozdílnost v úrodnosti pdy. Kdyby všechna pda byla stejná, stejn kvalitní, ádná  vzácnostní renta by neexistovala. „Jestlie pi dané cen me kadý producent pro- dávat  stejné mnoství  obilí,  pak  zisky  z  obdlávání  nejvíce  úrodné  pdy musí  být  mnohem vtší, ne ty z obdlávaní ostatních pd; s rostoucí neúrodností pd klesají  zisky a to a tak dlouho, dokud výdaje na obdlávání podadných pd nebudou rovny  hodnot produkce“. (Anderson, 1777) 
Tuto Andersonovu koncepci pozdji pejali a rozvinuli další ekonomové, napíklad  David Ricardo. Dá se íci, e v Ricardov teorii se spojují Andersonovy a Smithovy  dvody  pro  existenci  pozemkové  renty  – Andersonova  vzácnost  pdy  (scarcity  of  land) a Smithova rzná plodnost a umístní (unequal fertility and location). Souasn  s Davidem Ricardem se otázkám pozemkové renty vnoval i T. R. Malthus.
Thomas Robert Malthus (1766–1834)
Malthus zkoumal pdu  (a poukazoval na  její  limitovanou nabídku) v  souvislosti  se  svou velmi známou populaní teorií. Nepostradatelnou souástí Malthusovy populaní  teorie  jsou klesající výnosy v zemdlství – další dodatení  rolníci vypstují menší  úrodu ne  ti, kteí  ji pdu obdlávají, protoe mnoství dobré zemdlské pdy  je  omezené. Zemdlská produkce se dle Malthuse me zvtšovat jen postupným obd- láváním nových, avšak stále horších pd (extenzivní rst zemdlství) nebo dodate- nými vklady práce a kapitálu do pdy  (intenzivní  rst zemdlství), kdy dodatené  vklady kapitálu  a práce do pdy  sice  zvtšují  úrodu,  ale pírstky  jsou  stále menší  a menší (za pedpokladu nemnných technických znalostí). Nezbytným pedpokladem  expanze zemdlství do horších výrobních podmínek je dle Malthuse rst ceny obilí.  Jakmile se zvýší cena obilí, obdlávání expanduje i do horších pd a lepší pdy zanou  vynášet  rentu.  Renta  vzniká  proto,  e  zatímco  na  nejhorších  obdlávaných  pdách  cena práv pokrývá náklady, na lepších pdách jsou náklady niší. Rozdíl mezi cenou  a náklady na lepších pdách vytváí rentu. 
Významným dílem Malthuse je jeho „Inquiry into the Nature and Progress of Rent“  z roku 1815, ve kterém popisuje rentu jako „ást hodnoty celé produkce, která zstane  vlastníkovi pdy poté, co zaplatí veškeré ostatní náklady spojené s obdláváním pdy“  (Malthus, 1815). Malthus íká, e renta (odvozená od ceny obilí)  je umonna díky  tem faktorm. První faktor je stejný jako u Pettyho, Quesnaye i Smithe – renta je  „darem štdré pírody“, který „padá do klína“ vlastníkovi pdy, protoe zemdlství  neboli pda je schopna vytváet vtší produkt ne kolik potebují samotní zemdlci  pro  svoji  obivu  (zemdlská  produkce  vytváí  pebytek). Za  druhé  –  díky  tomuto  pebytku zemdlské produkce roste populace, která dále zvyšuje poptávku po obilí  a tím tedy tlaí na rst cen (to zaruuje dokonce rostoucí rentu). A za tetí – nejúrod- njší  pda  je  relativn  vzácná  (de  facto  zde  popisuje  podstatu  diferenciální  renty).  (Malthus, 1815) 
832 l POLITICKÁ EKONOMIE, 6, 2009
Pozdji s Malthusem polemizoval Ricardo, který tvrdil, e staí pro vznik renty  jen samotný tetí pedpoklad, tj. e pda se liší kvalitou a je limitována kvantitou.
David Ricardo (1772–1823)
Pd a rent se Ricardo vnoval v lánku „An Essay on the Influence of a Low Price of  Corn on the Profits of Stock showing the inexpediency of Restrictions on Importation;  with  remarks  on  Mr.  Malthus‘  two  last  Publications“  z  roku  1815  v  rámci  výše  zmínné polemiky s Malthusem. Jeho stejní prací jsou pak „Zásady politické eko- nomie a zdanní“ (On the Principles of Political Economy and Taxation) z roku 1817,  ve které se zamuje na zákonitosti rozdlování národního dchodu mezi pozemkové  renty, mzdy a zisky.
Pokud jde o píinu pozemkové renty, ji Adam Smith íkal, e renta neovlivuje  cenu obilí, nýbr naopak – velikost renty je ovlivnna cenou obilí. V tomto smyslu  Ricardo na Smithe navázal. Skutenost, e renta není nákladem, nýbr istým pebyt- kem ceny nad náklady, vyjádil Ricardo ve své velmi známé vt: „Corn is not high  because a rent is paid, but a rent is paid because corn is high“ (Ricardo, 1821, kap. 2)  tj. „cena obilí není vysoká proto, e se platí renta, nýbr renta se platí, protoe je cena  obilí vysoká“. Zde se Ricardo dopustil urité nedslednosti, kdy zcela vylouil nákla- dový charakter pozemkové renty. Pedpokládal toti, e pda nemá ádné alternativní  pouití, tj. e ji nelze vyuívat jinak ne k zemdlskému obdlávání. Pitom alterna- tivní vyuití pdy (napíklad na zalesnní nebo na stavební parcely) vede k tomu, e  renta nemusí ani na té nejhorší zemdlské pd klesnout na nulu. Má-li být obdlána,  musí platit nájemce minimáln rentu, která odpovídá obtovanému výnosu z nejlep- šího  alternativního  (nezemdlského)  vyuití  pdy.  Pozemková  renta  proto  v  sob  obsahuje ást, která má charakter nákladu (nákladu obtované píleitosti).
Na rozdíl od francouzských fyziokrat Ricardo vnímal, e renta není výsledkem  štdrosti pdy. Fyziokraté vili, e renta vzniká z pirozené úrodnosti pdy: ím úrod- njší pda, tím vtší istý produkt na ní zemdlci vytvoí. Ricardovo pojetí ji bylo  jiné: renta roste tehdy, kdy se rostoucí poptávka po obilí stetává s omezeností pdy.  Pak toti roste cena obilí a s ní roste i renta. Ricardo postehl, e v zemích s velkou  rozlohou úrodné pdy ádná renta nevzniká a sama pda má nulovou cenu, protoe  kapitál a práce nestaí k jejímu úplnému obdlávání. Naopak v Anglii, kde bylo úrodné  pdy málo, byly renty vysoké. Pirozená úrodnost pd je omezena, proto se s dalšími  vklady kapitálu do pd zanou projevovat klesající výnosy z kapitálu. Odlišnost pd  v kvalit i kvantit je pak píinou vzniku diferenciální renty.
Na Ricarda navázal John Stuart Mill, který reprezentoval v Anglii klasickou poli- tickou ekonomii po tém celou druhou polovinu 19. století.
John Stuart Mill (1806–1873)
Mill vzal v úvahu „soutní vyuití pdy“ (competing uses of land) pro rzné úely  –  zemdlství,  tební  innost,  obydlí,  výrobu,  apod. Aplikoval  tak  koncepci  renty  na produkci obecn. Své myšlenky pedstavil ve své knize Základy politické ekono- mie v roce 1848 (Principles of Political Economy). 
Mill  oproti  svým  pedchdcm  pipustil  nákladový  element  pozemkové  renty. 
POLITICKÁ EKONOMIE, 6, 2009 l 833
íkal, e renta z pdy me ovlivnit cenu produktu, ale jen v tom pípad, kdy by se  natolik zvtšila populace, e bychom byli konfrontováni s koneným mnostvím pdy.  Tuto situaci však Mill ve své dob nepovaoval za reálnou, snad jen na malém ostrov.  Nicmén  pesto Mill  ve  svých  úvahách  povaoval  pdu  za  jediný  výrobní  faktor,  jeho mnoství je konené, a poukazoval na fakt, e „tento konený limit musíme mít  stále na pamti. Ale této konené bariéry nebylo nikdy ani zdaleka dosaeno, protoe  neexistuje zem, v které by veškerá zemdlská pda byla natolik obdlávána, e by  z ní nemohl být  získán vtší objem produkce  (dokonce ani bychom pedpokládali  jakákoliv nová zlepšení v zemdlských technologiích) a protoe velká ást zemského  povrchu zstává zcela neobdlávána… ubhne ješt mnoho asu, ne budeme muset  brát tento limitující princip v úvahu.“ (Mill, 1909, kniha I, kap XII, I.12.2)
Z pedchozí citace vyplývá, e Mill si uvdomoval význam technologické zmny  vzhledem k zákonu klesající mezní produktivity. Sám uvádí, e „omezenost produkce  z pdy není pekáka  jako ze, která stoji nehybn na  jednom konkrétním míst…  Spíše bychom ji mli pirovnat k vysoce elastické a rozšiitelné obrui, která je stí  tak napjatá, e by nemohla být dále natahována; nicmén tlak je tím vtší, ím více se  blííme k limitu.“ (Mill, 1909, kniha I, kap XII, I.12.4)
Mill si byl vdom, e na hodnotu pdy psobí celá ada faktor. Podadnost pdy  me být zpsobena jak nízkou úrodností, tak nevýhodnou polohou. První situace vya- duje zapojení vtšího mnoství práce pi pstování, druhá pi doprav produkce na trh.
Pro Milla  také  na  rozdíl  od  ostatních  nebyla  pda  jen  pouhý  produkní  faktor,  ale vnímal funkci pdy také jako poskytovatele „píjemných“ slueb (amenity servi- ces). Mill zdrazoval její dleitost pro kvalitu ivota, zejména zachování neporu- šené pírody jako místa k odpoinku. Proto Mill doufal, e veškerá pda nebude rozo- rána nebo jinak vyuita k produkci.
Karl Heinrich Marx (1818–1883)
Marx kladl  draz na  zkoumání výrobních vztah.  Jeho pojetí  bylo ovlivnno doi- votní emigrací do Anglie, tehdy nejrozvinutjší kapitalistické zemi, kde se spolenost  oste vyhranila na jednotlivé tídy: kapitalisty, dlníky a pozemkové vlastníky. Marx  ve svých pracích „Ke kritice politické ekonomie“ z roku 1859 a pedevším v „Kapitálu“  z roku 18673 konstatuje, e lidská spolenost se mní a vyvíjí, proto neme existo- vat nemnný  spoleenský  ád. Spoleenské  ády  se mní  s  dobou  tak,  aby odpoví- daly  dosaené  úrovni  výrobních metod  spolenosti. Zpsob  výrobní  kooperace  lidí  pak je základem spoleenského ádu. Spolenost do tíd je rozdlena na základ vlast- nictví. Nejznámjší  ástí Marxova  ekonomického  uení  je  teorie  nadhodnoty.  Jako  zvláštní formu nadhodnoty v podmínkách kapitalistického hospodáství zkoumá Marx  i pozemkovou rentu, která navenek vystupuje jako produkt pdy.
Za  feudalismu byla  renta dle Marxe  jistá  forma nadproduktu,  získaná vykoiso- váním drobných zemdlských výrobc a pivlastovaná mimoekonomickým pinuce- ním. Za kapitalismu vzniká pozemková renta jako ást nadhodnoty na základ psobení  zákona pracovní  hodnoty. Hodnota  i  cena  zemdlských výrobk  je  urována vzhle-
3  První svazek Marxova Kapitálu vyšel v roce 1867, druhý a tetí svazek vydal a B. Engels po  Marxov smrti v letech 1885 a 1894.
834 l POLITICKÁ EKONOMIE, 6, 2009
dem k omezenosti pdy prací na nejhorší ješt obdlávané pd. Na stedních a lepších  pozemcích je práce produktivnjší ne na nejhorší obdlávané pd, protoe na lepších  pozemcích je nutná pracovní doba niší. Z toho vyplývající nadhodnota se pemuje  v rentu. Stupe vykoisování je na lepších pdách vyšší a vyšší je i míra nadhodnoty,  ale zákony konkurence nutí kapitalistické podnikatele na pd spokojit se s prmrným  ziskem a pebytená nadhodnota pipadá vlastníkovi pdy. V prmyslu pipadá peby- tená nadhodnota z vyšší produktivity práce prmyslníkovi, ale jen doasn v dsledku  konkurence, kdeto v dsledku omezenosti pdy pipadá trvale vlastníkovi pdy.
Marx poukázal na základ své teorie výrobní ceny, e dodatený zisk lze dosaho- vat i na nejhorších z obdlávaných pd a e tento dodatený zisk se pemuje v abso- lutní  rentu. Zdrojem absolutní  renty  je pebytek nadhodnoty nad prmrným ziskem.  Monopol  soukromého  vlastnictví  pdy  znesnaduje  pelévání  kapitálu  z  prmyslu  do zemdlství a tím i vyrovnávání míry zisku v zemdlství na všeobecnou míru zisku.  Rozdíl mezi hodnotou zemdlských výrobk a jejich výrobní cenou, tj. dodatený zisk  odevzdávají kapitalistití podnikatelé v zemdlství ve form absolutní renty vlastníkm  pdy jako pachtovné. Marx také definuje cenu pdy jako kapitalizovanou rentu.
Samotná renta v marxistickém pojetí pedstavuje vyjádení spoleenského vztahu,  tj. penní úplatu nkomu za monost vyuití pdy i pozemku. Marx povauje rentu  za  náklad,  kdy  íká,  e  farmái  si musejí  najmout  pdu  a  tedy musejí  akceptovat  rentu jako souást svých náklad. „Pachtýský kapitalista platí pozemkovému vlast- níku, majiteli pdy, kterou exploatuje, v uritých lhtách, nap. ron, smluvn stano- venou  penní  ástku  za  to,  e  smí  pouívat  svého  kapitálu  v  této  zvláštní  oblasti  výroby. Tato penní ástka se nazývá pozemková renta, lhostejno, zda se platí z orné  pdy, ze stavební plochy, z dol, loviš ryb, les, atd. Platí se za celou dobu, na kterou  pozemkový vlastník pdu pachtýi smluvn pjil, pronajal.“ (Marx, 1956, str. 165)  Marx na základ diferencovanosti produkních podmínek rozlišuje nkolik typ renty.
Diferenciální renta I  je  dána  pirozenými  dispozicemi  pdy,  plyne  z  nestejné  úrodnosti  jednotlivých  pozemk.  Jedná  se  o  „...nestejné  výsledky  stejných  mno- ství kapitálu, pouitých na rzných stejn velkých pozemcích“ (Marx, 1956, str. 197)  respektive  o  „výsledek  rozdílné  produktivity  stejných  kapitál  vloených  do  stejn  velkých pozemk rzné úrodnosti“ (Marx, 1956, str. 220). Výše renty je urena „rozdí- lem mezi výnosem kapitálu vloeného do nejhorší pdy, která nenese rentu, a výnosem  kapitálu  vloeného do  lepší  pdy“  (Marx,  1956,  str.  220). Tato  diferenciální  renta  je  totoná  s  vnímáním  a  oznaením  pedchozích  ekonom  (Ricarda  a  dalších).  Krom  rzné úrodnosti Marx zohleduje i polohu pozemk, kdy íká, e „poloha je rozhodu- jící u kolonií a vbec pro poadí, v nm je mono zaít pozemky postupn obdlávat“  (Marx, 1956, str. 197). Marx také objasuje, jak se odvozuje cena neobdlávané pdy  od obdlávané. „Je-li skutená prmrná renta v njaké zemi urena skuteným prmr- ným roním úhrnem rent a jeho pomrem k obdlávané ploše, je cena neobdlávané ásti  pdy urena cenou obdlávané ásti a je proto odrazem vynakládání kapitálu na obdlá- vané pozemky a jeho výsledk. Protoe a na nejhorší pdu všechny druhy pdy nesou  rentu  (a  tato  renta  stoupá s mnostvím kapitálu a  jemu odpovídající  intensitou obd- lávání),  tvoí  se  tak nominální cena pro neobdlávané ásti pdy, které se  tak stávají  zboím,  zdrojem bohatství  pro  své majitele. To  zárove  vysvtluje,  pro  cena  pdy  na celém území, i neobdlané, roste. Spekulace s pdou je zaloena na tomto odrazu,  který kapitál a práce vrhají na neobdlávanou pdu“ (Marx, 1956, str. 216).
POLITICKÁ EKONOMIE, 6, 2009 l 835
Dále Marx rozlišuje diferenciální rentu II, její „základnou i východiskem je dife- renciální renta I,  tj. souasné, soubné obdlávání druh pozemk rzné úrodnosti  a rzné polohy“ (Marx, 1956, str. 222). U diferenciální renty II „pistupují k rozdí- lm v úrodnosti  rozdíly v  rozdlení kapitálu mezi pachtýi“  (Marx, 1956, str. 223).  Diferenciální  renta  II  je  tedy  umonna  dodatenými  vklady  kapitálu  zvyšujícími  pvodní úrodnost tée pdy (mírou produktivity kapitálu). 
Mimoádný zisk se tedy dle Marxe me tvoit rzn: „Jednak na základ diferen- ciální renty I, tj. na základ vynakládání celého zemdlského kapitálu na ploše pdy,  která se skládá z rzn úrodných druh pdy. Dále jako diferenciální renta II, na základ  rozdílné produktivity postupných vklad kapitálu na  tée pd,  tj.  na  základ vtší  produktivity ne jaké dosahuje s tým vkladem kapitálu na nejhorší pd, která nenese  rentu, ale reguluje výrobní cenu.“ Marx však upozoruje na  to, e „a  tento mimo- ádný zisk vzniká jakkoli, jeho pemna v rentu, tedy pevod z pachtýe na majitele  pozemku, vdy pedpokládá jako pedbnou podmínku, e se rzné skutené indivi- duální výrobní ceny dílích výrobk jednotlivých postupných vklad kapitálu pedtím  vyrovnávají na individuální prmrnou výrobní cenu.“ Pak teprve „to, o všeobecná  regulující výrobní cena produktu jednoho akru pesahuje jeho individuální prmrnou  výrobní cenu, tvoí a vymuje rentu na akr“ (Marx, 1956, str. 274).
Specifickým  typem  diferenciální  renty  je monopolní renta,  která  je  dle Marxe  umonna  díky  výjimeným  charakteristikám  nkterých  pozemk,  navíc  takových,  kterých  je výrazný nedostatek  (napíklad pozemky s vodopády, které  se dají vyuít  na výrobu elektrické energie, apod.).
Marx také hovoí o absolutní rent spojené s aktivitou vlastník pdy v zemdl- ství chránící své zájmy. „Pouhé právní vlastnictví pdy nevytváí vlastníkovi pozem- kovou  rentu. Ale  dává mu  ovšem moc  nedat  svou  pdu  exploatovat  dotud,  dokud  ekonomické pomry neumoní takové její zhodnocení, které mu vynese uritý peby- tek, a u se pdy pouije k vlastnímu zemdlství nebo k jiným výrobním úelm,  jako pro stavby atd. Neme zvtšit ani zmenšit absolutní rozsah tohoto pole psob- nosti, me ovšem zmnit mnoství pdy, které pijde na trh... Je tudí charakteris- tický fakt, e ve všech civilizovaných zemích zstává stále pomrn znaná ást pdy  neobdlána. Vlastník pozemky propachtuje  teprve tehdy, a me získat pachtovné.  Trní cena tedy musí stoupnout nad výrobní cenu, aby se pozemkovému vlastníkovi  mohla platit renta. Pozemkové vlastnictví bez propachtování nic nevynáší, je ekono- micky bezcenné. Staí však nepatrný vzestup trní ceny nad cenu výrobní, aby pinesl  na trh novou pdu nejhoršího druhu... Nejhorší pda vynáší pozemkovou rentu, kterou  nelze vyvodit z rozdílu v úrodnosti“ (Marx, 1956, str. 305). Taková renta  tedy není  rentou diferenciální, ale rentou absolutní.
Marx definuje  pojem kapitalizace renty,  je  se  v  terminologii  trhu nemovitostí  uívá dodnes, kdy hovoíme o kapitalizaní míe. „Pozemková renta se zraí v urité  penní ástce, kterou pozemkový vlastník dostává ron z propachtovaného pozemku.  Kadý uritý penní píjem me být kapitalizován, tj. povaován za úrok z imagi- nárního kapitálu. Je-li na p. prmrná úroková sazba 5 %, me tedy být roní pozem- ková renta 200 liber st. povaována za úrok z kapitálu 4000 liber st. Takto kapitali- zovaná pozemková renta tvoí kupní sílu ili hodnotu pdy. ... Není to vlastn kupní  cena pdy, nýbr pozemkové renty, kterou tato pda vynáší, vypoítaná podle obvyklé  úrokové  sazby.  ...  Pedpokládáme-li  pozemkovou  rentu  jako  stálou  veliinu,  me 
836 l POLITICKÁ EKONOMIE, 6, 2009
cena pdy  stoupat,  klesá-li  úroková  sazba,  nebo klesat,  stoupá-li  úroková  sazba.  ...  Je to pohyb ceny pdy nezávislý na pohybu pozemkové renty samé a regulovaný jen  úrokovou sazbou“ (Marx, 1956, str. 169–170).
Marx,  obdobn  jako  souasníci,  klade  tišt  svého  zájmu  na  zkoumání  ostat- ních produkních faktor, zejména práce a kapitálu. Není divu,  tradiní „landlordi“  po prmyslové revoluci pozvolna mizí a hlavní úlohu získává prmyslová výroba a s ní  buroazie. Dá se íci, e pda sice ztrácí své výsadní postavení v ekonomické teorii  s  pechodem  od  klasické  k  neoklasické  ekonomii,  která  pdu  nechápe  jako  základ  národního hospodáství, ale zaíná na ni pohlíet jako na jakýkoliv jiný výrobní faktor.  Zájem ekonom se u pdy pesunuje na zpsob dosahování rovnováhy na trhu s pdou  a na zpsoby vyuití prostoru.
Johann Heinrich von Thünen (1783–1850)
Von Thünen ve své knize z roku 1826 nazvané Izolovaný stát (Isolated State, v ori- ginále Der  isolierte  Staat  in Beziehung  auf Landwirtschaft  und Nationalökonomie)  pouil pro vysvtlení pdní renty vzdálenost. 
Mezi  pedpoklady Thünenova modelu  patí  existence  izolovaného  hospodáského  prostoru (izolovaného msta), ve kterém neexistují ádné topografické atributy jako eky  apod., co znamená, e veškerá peprava zboí me být uskuteována pouze konm  nebo vozem (nikoliv nap. pomocí eky). Msto se rozkládá „uprosted úrodné roviny.  Neexistují ádné rozdíly v kvalit  (úrodnosti) pdy a pda  je schopná kultivace. Dále  od msta se rovina mní v nekultivovanou pustinu, která znemouje veškerou komuni- kaci mezi mstem a okolním svtem...“ (Thünen, Isolated State, 1966, str. 7)
Obyvatelstvo je koncentrováno do jediného stedového bodu (do msta), všechny  statky  se  smují  pouze  tam. Cena  a  rovnováné mnoství  se  tvoí  v  podmínkách  dokonalé konkurence. Všechny výrobní  faktory krom pdy  jsou dokonale mobilní  a jsou všude k dispozici za stejné ceny. Dopravní spojení s mstem je moné všemi  smry (neexistují cesty), pepravní náklady jsou pímo úmrné vzdálenosti od msta  a jsou urovány druhem, objemem a trvanlivostí zboí. Producenti se snaí maximali- zovat svj zisk a pizpsobují se podmínkám poptávky ve mst.
Thünen vytvoil systém soustedných kruh, kde „blíe mstu bude pstováno tké  nebo objemné neskladné zboí, které vzhledem ke svojí hodnot bude mít tak vysoké  náklady na dopravu, e nebude moci být zásobováno ze vzdálenjších oblastí. Zde také  nalezneme rychle se kazící zboí, které musí být hned spotebováno. S rostoucí vzdále- ností od msta bude pda více vyuívána na produkci zboí, jeho doprava je vzhledem  k jeho hodnot relativn levnjší.“ (Thünen, Isolated State, 1966, str. 8) 
V prvním kruhu  nejblíe mstu  je  umístna  produkce  kvtin,  ovoce  a  zeleniny  a mléných výrobk, které se nejrychleji kazí a jejich rychlá a šetrná peprava je tedy  nejnákladnjší. „Choulostivé zahradnické produkty jako kvták,  jahody, salát, apod.  by nepeily dlouhou cestu vozem. Navíc mohou být prodávány jen v malém mno- ství a to ješt pomrn erstvé... proto zahrady budou vyuívat pdu co nejblíe mstu.  ... Další nezbytností pro msto je mléko, které je stejn obtíné a nákladné transporto- vat a je velmi náchylné na zkaení zejména v teplém poasí.“ (Thünen, Isolated State,  1966,  str.  9) Ve  druhém kruhu  jsou  lesy,  které  poskytují  palivové  a  stavební  díví.  Dopravní  náklady  jsou  díky  hmotnosti  a  objemu  vysoké  vzhledem  k  celkové  cen 
POLITICKÁ EKONOMIE, 6, 2009 l 837
deva. Thünen  pedpokládá,  e  „veškeré  díví  a  lesy  jsou  vypstovány  lovkem.“  (Thünen,  Isolated State,  1966,  str.  107) V dalších kruzích  se nachází ostatní  zem- dlské plodiny pstované dle systém hospodaení (napíklad trojpolního). V posled- ním šestém kruhu Thünen umisuje pastviny s mladým dobytkem chovaným na maso.  „Mladý dobytek me být pemisován z místa na místo s nízkými náklady a malými  problémy, proto šestý kruh s nízkou pdní rentou a levnou potravou me zásobovat  msto masem s tak nízkými náklady jako ádná jiná oblast.“ (Thünen, Isolated State,  1966, str. 155) 
Thünen si kladl otázku, ím se ídí rozmístní výrobních faktor na pd, a došel  k názoru, e dodatený náklad nesmí pevýšit dodatený produkt, ím v podstat ekl,  e ceny výrobních faktor jsou ureny píjmy z mezního produktu.
Protoe se produkce prodává za stejnou cenu bez ohledu na to, kde byla vyrobena,  je  pozemková  renta  nejvyšší  v  prvním  soustedném kruhu  a  klesá  s  rostoucí  vzdá- leností  od  centra. Rentu  chápe  jako  rozdíl mezi  cenou produktu  a  náklady  na  jeho  produkci (a dopravu). Von Thünen rozšiuje Ricardovy závry – blízkost, respektive  vzdálenost od centra msta  (proximity  to  the central  town) determinují pdní  rentu  stejn jako rozdíly ve kvalit pdy. 
Vlastník pdy stanoví takové nájemné, které se rovná polohové rent. Polohová  renta závisí na vzdálenosti producent od místa poptávky (pepravních nákladech),  na výrobních nákladech produkce a na trní cen produkce. „ím vyšší jsou úspory  na dopravu na jednotku produkce blíe centru msta, tím rychleji také roste pdní  renta  s  klesající  vzdáleností  od  centra.“  (Thünen,  Isolated  State,  1966,  str.  123)  Protoe polohová renta odráí zboov specifické pepravní a produkní náklady, je  zejmé, e je sama také zboov specifická. Podle prbhu produkní funkce a dife- rencovaných  pepravních  náklad  dostáváme  pro  rzné  statky  rzné  funkce polo- hové renty.
Cena,  za  kterou  se  zboí  prodá  na  trhu,  uruje  jednotkové  výnosy  producent.  Stoupá-li  trní  cena,  zvyšuje  se  také  jednotkový  výnos  a  kivka  polohové  renty  se posouvá smrem nahoru. Vyšší pepravní náklady na jednotku vzdálenosti a mno- ství produkce znamenají strmjší prbh kivky. Statek s nejstrmjším prbhem kivky  polohové  renty  bude  zaujímat  plochu  kolem  centra,  statek  s  nejmírnjším  sklonem  bude na vnjší zón. Konkurence rzných forem vyuití pdy je v Thnenov modelu  selektivní mechanismus,  který v koneném dsledku vede k diferenciaci  vyuívání  pdy.  Na  kadém  stanovišti  bude  produkován  takový  statek,  který  tam  dosahuje  nejvyšší polohové renty.
Thünenv model má  obecnjší  aplikovatelnost  ne  pouze  na  rozmístní  zem- dlské produkce. Nap. Alfred Weber jej aplikoval na optimální umístní výrobních  prostor, kdy rozdlil výrobu dle druh produkce na materiálov orientované a  trn  orientované. Model významn rozšíil i W. Alonso.
3. Neoklasická ekonomie
William Alonso (1933–1999)
Ve své disertaní práci v roce 1960 Alonso aplikoval Thünenovu teorii na vnitní struk- turu msta, kdy se zabýval otázkou, jak jsou uvnit mstského regionu rozloeny rzné 
838 l POLITICKÁ EKONOMIE, 6, 2009
aktivity. V roce 1964 ve své knize „Location and Land Use: Toward a General Theory  of Land Rent“ tuto práci uveejnil. 
Alonso pro  ti základní  typy vyuití pdy zavedl koncept bid rent kivky a bid price kivky. Bid rent kivku Alonso uívá u farmá na trhu se zemdlskou pdou,  bid price kivku u firem a domácností. Logika kivek je stejná, rozdíl je však v tom, zda  se jedná o pronájem nebo koupi pdy. Kivky vyjadují, kolik je potenciální uivatel  ochoten nabídnout i zaplatit za dané místo. Bid rent kivka vyjaduje ochotu zaplatit  za pdu (plochu) na nájemním trhu – pracuje tedy s rentou (nájmem). Bid price kivka  vyjaduje tuté ochotu, ale na trhu s vlastnictvím pdy – pracuje tedy s cenou pdy.  Alonso ve své práci pedpokládal, e farmái si pdu pouze najímají, zatímco domác- nosti a firmy nakupují a specifikoval pro jednotlivé kivky faktory ovlivující rentu  i  cenu.  „Bid  rent  kivka  farmáe  je  definována  cenou komodity  na  trhu,  bid  price  kivka firmy je definována úrovní zisku a bid price domácnosti velikostí uspokojení.“  (Alonso, Location and Land Use, 1964, str. 75) 
Alonso  vyuívá  indiferenní  analýzu.  Bid  price  kivka  odráí  kombinace  ceny  pdy a vzdálenosti od centra, pi kterých je domácnost indiferentní i firma dosahuje  stejného zisku. „Firma bude  indiferentní vi  rzným umístním, pokud  jí všechna  umístní ponesou stejný zisk. Bid price kivka je hypotetická funkce cen pdy a vzdá- leností a me být oznaena jako kivka stejného zisku (iso profit curve)...Hypotetická  znamená, e kdyby cena byla na urité výši, míra zisku i uspokojení by byla na jí  odpovídajícím stupni.“ (Alonso, Location and Land Use, 1964, str. 52 a 58) 
Za  pedpokladu klesající  úrovn  renty  nebo  cen pozemk  s  pibývající  vzdále- ností od centra mají bid rent (bid price) kivky klesající tendenci (smrem od centra),  protoe ochota nabídnout za daný pozemek uritou cenu i rentu s rostoucí vzdáleností  od centra klesá. Sklony kivek se mohou v prbhu asu mnit – napíklad „v dsledku  zmny  dchodu,  populace  (vetn  zmny  preferencí)  i  technologie  (technického  pokroku).“ (Alonso, Location and Land Use, 1964, str. 106)
Velkou roli hrají dopravní náklady, nebo Alonso obdobn jako Thünen pedpo- kládá, e se všechny innosti odehrávají v centru msta. Usídlí-li se subjekty v centru  i jeho blízkosti, mají malý výdaj na dopravu do centra. Ale vzhledem k vysoké cen  takového  pozemku  si mohou  tyto  subjekty  dopát  jen malou  plochu  pdy. Naproti  tomu ve vzdálenjších oblastech je cena pdy levnjší, proto subjekty mohou získat za  stejnou celkovou cenu pdy více.
Vzdálenost od centra, a tedy náklady na dopravu, však nemusí být vdy vyjádeny  jen  penzi  (napíklad  cenou benzínu). Meme do nich  zahrnout  také  as  strávený  cestováním, nepohodlí apod. V centru  jsou dopravní náklady minimalizovány a bid  rent (bid price) kivka je v maximu. Výše bid rent (bid price) v centru (v bod maxima)  závisí na produktivit nebo hodnot vyuití pdy pi minimálních dopravních nákla- dech. Uití pdy, které je produktivnjší bude mít vyšší bid rent (bid price) ne uití  pdy s niší produktivitou. Míra, s jakou klesá bid rent (bid price) kivka (její sklon)  závisí na tom, jakou roli hrají dopravní náklady v produkním procesu daného uití  pdy a na elasticit náklad na vzdálenosti (citlivosti dopravních náklad na rostoucí  vzdálenosti  od  centra). Uití