Top Banner
BŘ - ML č. 1/D str. 1 Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky Bojový řád jednotek požární ochrany – taktické postupy zásahu Název: Dopravní nehoda na pozemních komunikacích – obecně Metodický list číslo 1 D Vydáno dne: 22. prosince 2004 Aktualizace: 2. prosince 2011 Stran: 4 I. Charakteristika 1) Dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu 1 . 2) Při záchranných a likvidačních pracích je nutná spolupráce s ostatními složkami IZS a využití jejich kompetencí ke speciálním činnostem např. řízení dopravy, odstraněpřekážky silničního provozu, sjízdnost vozovky apod. 3) Cílem činnosti jednotek při zásahu na dopravních nehodách na pozemních komunikacích je zejména: a) zajištění místa a okolí dopravní nehody, b) poskytnutí první pomoci zraněným, c) provedení protipožárních opatření, d) vyproštění zraněných a ohrožených osob, e) zamezení úniku nebezpečných látek a látek ohrožujících okolí, f) poskytnutí nezbytné humanitární pomoci postiženým osobám. 4) Nasazení sil a prostředků ovlivňuje zejména: a) kategorie pozemní komunikace a hustota silničního provozu (dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace), b) místo nehody (křižovatka, železniční přejezd, nepřehledný úsek apod.), c) druh a počet havarovaných dopravních prostředků (osobní, nákladní, hromadná přeprava osob), d) charakter převáženého nákladu (zvířata, nebezpečné látky), e) meteorologické podmínky (teplota, déšť, mlha, náledí, sníh). 5) Při dopravních nehodách dochází k: a) zranění osob, b) vzniku požáru a výbuchu, ohrožení životního prostředí, c) úniku pohonných a provozních kapalin, d) ohrožení převáženým nákladem, e) ohrožení (znehodnocení) převáženého nákladu, f) dopravním zácpám, g) omezení sjízdnosti a poškození komunikace nebo dopravních zařízení. 1 § 47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
415

BŘ - ML č. 1/D str. 1 Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasi čského záchranného sboru České republiky Bojový řád jednotek požární ochrany – taktick

Dec 29, 2019

Download

Documents

dariahiddleston
Welcome message from author
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
  • BŘ - ML č. 1/D str. 1

    Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky Bojový řád jednotek požární ochrany – taktické postupy zásahu

    Název:

    Dopravní nehoda na pozemních komunikacích – obecně

    Metodický list číslo 1 D

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Aktualizace: 2. prosince 2011

    Stran: 4

    I.

    Charakteristika

    1) Dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu 1.

    2) Při záchranných a likvidačních pracích je nutná spolupráce s ostatními složkami IZS a využití jejich kompetencí ke speciálním činnostem např. řízení dopravy, odstranění překážky silničního provozu, sjízdnost vozovky apod.

    3) Cílem činnosti jednotek při zásahu na dopravních nehodách na pozemních komunikacích je zejména: a) zajištění místa a okolí dopravní nehody, b) poskytnutí první pomoci zraněným, c) provedení protipožárních opatření, d) vyproštění zraněných a ohrožených osob, e) zamezení úniku nebezpečných látek a látek ohrožujících okolí, f) poskytnutí nezbytné humanitární pomoci postiženým osobám.

    4) Nasazení sil a prostředků ovlivňuje zejména: a) kategorie pozemní komunikace a hustota silničního provozu (dálnice, silnice,

    místní komunikace a účelové komunikace), b) místo nehody (křižovatka, železniční přejezd, nepřehledný úsek apod.), c) druh a počet havarovaných dopravních prostředků (osobní, nákladní, hromadná

    přeprava osob), d) charakter převáženého nákladu (zvířata, nebezpečné látky), e) meteorologické podmínky (teplota, déšť, mlha, náledí, sníh).

    5) Při dopravních nehodách dochází k: a) zranění osob, b) vzniku požáru a výbuchu, ohrožení životního prostředí, c) úniku pohonných a provozních kapalin, d) ohrožení převáženým nákladem, e) ohrožení (znehodnocení) převáženého nákladu, f) dopravním zácpám, g) omezení sjízdnosti a poškození komunikace nebo dopravních zařízení.

    1 § 47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů

    (zákon o silničním provozu).

  • BŘ - ML č. 1/D str. 2

    II.

    Úkoly a postup činnosti

    6) Činnost na místě zásahu spočívá zejména v opatřeních, směřujících k záchraně ohrožených osob a snížení následků dopravních nehod na okolí.

    7) Po příjezdu na místo zásahu ustavit vhodně techniku, zvláště s ohledem na zajištění bezpečnosti zasahujících před následky silničního provozu. Vhodným řešením je tzv. „nárazníkové“ postavení, kdy požární vozidla oddělují místo zásahu od okolního provozu a tím chrání zasahující.

    8) Přijetí nezbytných opatření pro ochranu životů a zdraví zahrnuje: a) zvýraznění místa zásahu pomocí všech dostupných prostředků, zejména zvláštních

    výstražných zařízení, varovných světel, výstražných oranžových blikajících světel na zádi vozidel, přenosné zábrany a kužely, vytyčovací pásky, výstražné trojúhelníky,

    b) zvýraznění a zajištění vyšší bezpečnosti zasahujících reflexními vestami hasičů, kteří usměrňují silniční provoz, ostatní hasiči v zásahových oděvech pro hasiče 2 reflexní vestu mít nemusí; pohyb a vstup zasahujících do prostoru s probíhající dopravou omezit na minimum,

    c) zajištění místa nehody, řízení nebo odklon dopravy apod. provede Policie ČR ve spolupráci s vlastníkem komunikace.

    9) Průzkumem u dopravních nehod zejména zjišťujeme: a) počet a druh havarovaných vozidel, b) možnost ohrožení převáženým nákladem, možnost vzniku požáru havarovaných

    vozidel nebo jejich nákladu, c) počet a polohu zraněných osob na místě nehody a v okolí, včetně odhadu jejich

    poranění, d) ohrožení převážených zvířat a životního prostředí, e) nestabilitu havarovaných vozidel,

    2 Jedná se o třívrstvý nebo jednovrstvý zásahový oděv ve smyslu přílohy č. 5 vyhlášky č. 255/1999 Sb., o technických podmínkách věcných prostředků požární ochrany, ve znění pozdějších předpisů. Nejedná se o pracovní stejnokroj II ve všech materiálových provedení ve smyslu přílohy č. 6 vyhlášky č. 255/1999 Sb. Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 39/2009, kterým se upřesňuje označení hasičů při zásahu a stanovuje se vybavení jednotek HZS kraje, ve znění Pokynu generálního ředitele HZS ČR č. 47/2010.

    ZZSPČRhasiči

    (RZA)

    jistící vozidlo hasiči (CAS)

    ha va rova ná voz idla

  • BŘ - ML č. 1/D str. 3

    f) možný únik pohonných hmot a provozních kapalin nebo nebezpečí vyplývající z pohonu vozidel (benzin, LPG, elektrický proud),

    g) potřebu nasazení speciální vyprošťovací techniky a prostředků.

    10) Možnosti vzniku požáru havarovaných dopravních prostředků nebo jejich nákladu předcházíme provedením protipožárních opatření. Spočívají zejména v: a) odpojení akumulátorů, b) vyloučení přítomnosti možných iniciačních zdrojů (otevřený oheň, kuřáci), c) přípravě na případný požární zásah (zavodněný útočný proud, přenosný hasicí

    přístroj a jiné).

    11) Před vyprošťováním zraněných osob je nutné provést stabilizaci havarovaného vozidla. Stabilizací zajistíme havarované vozidlo proti nežádoucímu pohybu po dobu záchranných prací zejména při vyprošťování osob z vozidel.

    12) Velitel jednotky vyžaduje součinnost s ostatními složkami IZS a věcně příslušnými orgány pro zabezpečení některých činností souvisejících s dopravní nehodou zejména při: a) odstranění překážky silničního provozu, zajištění sjízdnosti komunikace (i očištění

    komunikace), opravě dopravního zařízení (vlastník nebo správce komunikace), b) poskytnutí zdravotnické pomoci zraněným (zdravotnická záchranná služba), c) zabezpečení zraněných zvířat (orgán veterinární správy), d) regulace dopravy nebo uzavření komunikace (Policie ČR), e) havarijní znečištění podzemních a povrchových vod (vodoprávní úřad, správce

    vodního toku, původce havárie), f) péče o oběti a jejich majetek (obec, asistenční služby působící v dopravě).

    III.

    Očekávané zvláštnosti

    13) Při činnosti na místě zásahu dopravní nehody je nutné počítat zejména s následujícími komplikacemi: a) neúplné informace o dopravní nehodě a jejím místě, b) nepřehlednost místa zásahu (hromadné a řetězové nehody, nepřístupný terén,

    vozidlo po dopravní nehodě mimo vozovku apod.), c) nemožnost (nepřístupnost) odpojení akumulátorů u havarovaných vozidel (pod

    sedadly, v nepřístupném prostoru, více kusů akumulátorů v jednom vozidle), d) nedostupnost místa zásahu, obtížný příjezd na místo zásahu (nepřístupnost, vznik

    kolony vozidel, dopravní neprůjezdnost), e) nedostupné prostředky pro zajištění dostatečné stabilizace, f) velký počet zraněných, obtížná komunikace s nimi (cizinci, postižení), g) ohrožení zasahujících okolní dopravou, h) nepředvídatelné jednání postižených osob vlivem šoku, alkoholu a omamných

    látek, zvýšené agresivity, popř. snaha z místa dopravní nehody se vzdálit apod., i) nebezpečí ohrožení zvířaty, která byla převážena v havarovaných vozidlech, j) únik velkého množství pohonných hmot a provozních kapalin, zvláště u

    dopravních nehod v nákladní přepravě, k) nepředpokládaný výskyt a přítomnost nebezpečné látky, l) různé typy, stáří a technický stav havarovaných vozidel (neznámé a netypické

    konstrukční provedení vozidel, bezpečnostní prvky), m) nedostatečné prostředky k provádění vyprošťovacích prací,

  • BŘ - ML č. 1/D str. 4

    n) potřeba nasazení těžké techniky a dalších speciálních prostředků, o) možnost vzniku další dopravní nehody.

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany – taktické postupy zásahu

    Název:

    Vyprošťování osob z havarovaných vozidel

    Metodický list číslo

    2 D

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 2

    I.

    Charakteristika

    1) Cílem vyprošťovacích prací je získat přístup pro poskytnutí pomoci osobám (dále jen „zachraňovaným“) při dopravní nehodě. Součástí vyprošťovacích prací je také vytvoření prostoru pro bezpečné vyproštění zachraňovaných, zvířat a majetku.

    2) Vyprošťovací práce probíhají ve spolupráci se zasahujícími složkami IZS, především se zdravotnickou záchranou službou.

    3) Vyprošťovací práce ovlivňují především: a) druh, typ, technický stav a konstrukce havarovaných vozidel, b) rozsah a způsob poškození havarovaných vozidel, c) poloha a stabilita havarovaných vozidel po dopravní nehodě, d) počet zachraňovaných, rozsah a závažnost zranění, e) technické parametry vyprošťovacích nástrojů, f) okolnosti dopravní nehody a další překážky (předměty, stavby narušené dopravní

    nehodou apod.).

    II.

    Úkoly a postup činnosti

    4) Velitel zásahu stanovuje postup a způsob provedení vyprošťovacích prací. Velitel (velitel zásahu, velitel jednotky na místě zásahu, velitel úseku, velitel sektoru nebo vedoucí skupiny) koordinuje vyprošťovací práce s ostatními složkami IZS a vyhledává možná rizika a nebezpečí.

    5) Postup a způsob vyprošťovacích pracích se volí od nejvážnějších zranění k nejlehčím a od nejpřístupnějších míst k nejhůře přístupným. Priorita a způsob vyproštění musí být v souladu s poraněními a pokyny zdravotníků (poranění páteře, zástava dechu, krvácení).

    6) Vyprošťovací práce se provádí především ve dvojicích s ohledem na zajištění bezpečnosti a ochrany zasahujících.

    7) Při provádění vyprošťovacích prací je třeba zohlednit způsob a možnosti pro: a) zajištění stabilizace a protipožárních opatření, b) zajištění přístupu pro poskytnutí pomoci zachraňovaným s ohledem na druh zranění c) odvrácení možných rizik a nebezpečí od

    i) aktivních i pasivních bezpečnostních prvků (airbagy, předpínače pásů, výztuhy karosérií apod.),

    ii) nádrží, tlakových nádob, elektroinstalačních a ostatních rozvodů), iii) napružených a nestabilních částí, iv) odstranění překážek bránících vyprošťování, v) ochranu zachraňovaných před vlivy vyprošťovacích prací (hluk, nečistoty,

    střepiny skla, ostré hrany),

    BŘ – ML č. 2/DN str. 1

  • d) komunikaci se zachraňovanými, e) vytvoření prostoru pro bezpečné vynesení ohrožených osob, zvířat a majetku, f) vynesení zachraňovaných a majetku.

    III.

    Očekávané zvláštnosti

    8) Při vyprošťování osob z havarovaných vozidel je nutné počítat zejména s následujícími komplikacemi: a) těžké traumatické stavy zachraňovaných, b) různorodost a neobvyklost konstrukčního řešení vozidel, c) komplikace od aktivních i pasivních bezpečnostních prvků, d) nebezpečí infekce od zachraňovaných (HIV, TBC apod.), e) nepříznivé povětrnostní podmínky, f) omezený přístup k osobám v havarovaných vozidlech, g) nestandardní postupy při vyprošťování v důsledku polohy havarovaných vozidel po

    dopravní nehodě.

    BŘ – ML č. 2/DN str. 2

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany – taktické postupy zásahu

    Název: Dopravní nehody s velkým počtem

    zraněných osob

    Metodický list číslo 3 D

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 2

    I. Charakteristika

    1) Dopravní nehody s velkým počtem zraněných osob lze předpokládat u: a) dopravních nehod prostředků hromadné dopravy osob, b) hromadných dopravních nehod (více než 4 vozidla).

    2) Dopravní nehody s velkým počtem zraněných osob jsou charakteristické zejména: a) zraněním více osob s různě vážnými poraněními, b) nutností provedení vyprošťovacích prací současně na více místech, c) spoluprácí při zajišťování podmínek pro poskytnutí zdravotnické pomoci velkého

    počtu osob, d) vznikem více míst s možností úniku pohonných hmot, provozních kapalin

    a nebezpečných látek z vozidel, e) zvýšeným nebezpečím vzniku požáru a jeho obtížnou likvidací, f) zvýšenými nároky na síly a prostředky jednotek i ostatních složek IZS.

    3) Tento druh události má vyšší nároky na řízení společného zásahu složek IZS na místě zásahu. Je proto nutné vytvořit velitelské stanoviště a případně i štáb velitele zásahu pro koordinaci na místě zásahu.

    II. Úkoly a postup činnosti

    4) Po příjezdu na místo události se zaměří průzkum zejména na zjištění počtu havarovaných vozidel, počtu osob, jejich zranění a ohrožení.

    5) Na základě průzkumu a možnosti složek IZS je nutné stanovit priority v postupu záchranných prací dle závažnosti jednotlivých prostorů, okolností dopravní nehody a předpokládané náročnosti záchranných prací. Je vhodné rozdělit místo zásahu na úseky.

    6) Pro zajištění vyprošťovacích prací se vyčleňují samostatné pracovní skupiny se zaměřením zejména na: a) stanovení pořadí vyprošťování zachraňovaných (skupina s účastí zdravotníka), b) provádění vyprošťovacích prací, c) vyvádění a vynášení zachraňovaných.

    7) Spolupráce se Zdravotnickou záchrannou službou při organizaci místa zásahu, zejména s ohledem na vytvoření vhodných podmínek pro předání zachraňovaných, jejich rychlý odvoz, popřípadě třídění raněných na místě (TRIAGE).

    8) Vytvoření dočasných podmínek pro nouzové přežití účastníků dopravní nehody (povětrnostními vlivy, psychosociální pomoc).

    BŘ – ML č. 3/DN str. 1

  • III. Očekávané zvláštnosti

    9) Při činnosti na místě zásahu dopravní nehody s velkým počtem zraněných osob je nutné počítat zejména s následujícími komplikacemi: a) rozlehlost a nepřehlednost místa zásahu, b) vysoká psychická i fyzická náročnost (větší počet postižených osob než záchranářů), c) nepředvídatelné jednání postižených osob (vlivem šoku se může projevit zvýšená

    agresivita, popř. snaha z místa dopravní nehody utéci), d) velké nároky na provedení průzkumu, zvláště s ohledem na vyhledávání

    zachraňovaných, e) potřeba většího počtu sil a prostředků, f) střídání zasahujících, zejména těch kteří zasahovali v první fázi záchranných prací,

    popř. poskytnutí posttraumatické péče.

    BŘ – ML č. 3/DN str. 2

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany – taktické postupy zásahu

    Název: Odstraňování následků dopravních nehod na

    pozemních komunikacích

    Metodický list číslo

    4 D

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 2

    I.

    Charakteristika

    1) Následkem dopravních nehod vznikají situace, které ohrožují plynulost a bezpečnost silničního provozu nebo ohrožují životní prostředí. Zpravidla se jedná o ohrožení způsobené a) překážkami silničního provozu, např. havarovanými vozidly, převáženým nákladem,

    nebo poškozeným dopravním značením a zařízením, která zasahují do komunikace, b) dopravními omezeními vznikajícími i v důsledku omezení sjízdnosti komunikace,

    způsobené uniklými provozními kapalinami, nebo přepravovanými látkami nebo jiným nákladem.

    2) Závadou ve sjízdnosti se rozumí taková změna ve sjízdnosti dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům 1.

    3) Při znečištění dálnice, silnice nebo místní komunikace, které způsobí nebo může způsobit závady ve sjízdnosti nebo schůdnosti, musí ten, kdo znečištění způsobil, je bez průtahů odstranit a uvést tuto pozemní komunikaci do původního stavu; nestane-li se tak, je povinen uhradit vlastníkovi této pozemní komunikace náklady spojené s odstraněním znečištění a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu. Tím nejsou dotčeny zvláštní předpisy upravující nakládání s nebezpečnými věcmi 2.

    4) Při poškození dálnice, silnice nebo místní komunikace, které způsobí nebo může způsobit závadu ve sjízdnosti nebo schůdnosti anebo ohrozit bezpečnost silničního provozu podle zvláštního předpisu, musí ten, kdo poškození způsobil, tuto skutečnost neprodleně oznámit vlastníkovi pozemní komunikace a uhradit mu náklady spojené s odstraněním poškození a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu; může se též s vlastníkem pozemní komunikace dohodnout, že poškození odstraní sám 3.

    5) Pokud závadu ve sjízdnosti nebo schůdnosti pozemní komunikace nelze neprodleně odstranit, je ten, komu povinnost k odstranění znečištění, popřípadě k úhradě nákladů na odstranění poškození náleží, povinen místo alespoň provizorním způsobem neprodleně označit a závadu oznámit vlastníkovi pozemní komunikace 4.

    6) V případě nebezpečí z prodlení (živelní pohromy, dopravní nehody, zřícení nebo poškození objektů) musí příslušnou část pozemní komunikace neprodleně uzavřít

    1 § 26 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 2 § 28 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. 3 § 28 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. 4 § 28 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb.

    BŘ – ML č. 4/DN str. 1

  • a označit alespoň provizorním způsobem její vlastník 5. Vlastníka může zastupovat správce komunikace.

    7) Jednotky provádí odstraňování následků dopravních nehod pouze tehdy, jestliže je ohroženo zdraví, životy osob, zvířat nebo životní prostředí, nebo při provádění odstraňování následků nehody hrozí riziko vzniku požáru, výbuchu nebo úniku nebezpečných látek nebo jiné ohrožení a je nutné provádět záchranné práce.

    8) Jednotky mohou na základě smluvního vztahu 6 s vlastníkem nebo správcem komunikace nebo s tím, kdo havárii způsobil 7, provádět likvidační práce spojené s odstraňováním drobných úniků provozních látek, nebo znečištění komunikací. V rámci IZS lze k likvidačním pracím použít i jiné složky než jednotky, organizace poskytující služby v silničním provozu nebo využít institutu o osobní nebo věcné pomoci ve smyslu právních předpisů.

    9) Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele 8.

    II. Postup činností

    10) Obecné činnosti a) odstranění následků dopravní nehody se provádí až po provedení záchranných prací, b) velitel zásahu prostřednictvím Policie ČR nebo vlastníka komunikace zajistí před

    prováděním odstraňování následků dopravní nehody uzavření místa zásahu, nebo omezení dopravy tak, aby nebyly zasahující jednotky ohroženy okolní dopravou.

    11) Při odstraňování následků dopravní nehody je vhodné zajistit přítomnost vlastníka nebo provozovatele dopravního prostředku nebo nákladu, se kterým se konzultuje postup pro provedení odstranění následků dopravní nehody, mající charakter likvidačních prací. Velitel zásahu upozorní vlastníka nebo provozovatele na možnost vzniku dalších škod zásahem. Toto upozornění je vhodné vyhotovit v písemné podobě včetně souhlasu vlastníka nebo provozovatele s navrhovaným postupem.

    III. Očekávané zvláštnosti

    12) Při odstraňování následků dopravních nehod na pozemních komunikacích je nutné počítat zejména s následujícími komplikacemi: a) déle trvající zásah, b) nejasné vlastnické vztahy (komunikace, vozidlo, náklad apod.), c) poškozené konstrukční a nosné prvky vozidel, d) při manipulaci s havarovaným vozidlem může dojít k následnému úniku provozních

    náplní vozidla, případně nákladu, e) nutnost manipulace s nákladem a zajištění jeho ostrahy, prostřednictvím Policie ČR, f) další péče o oběti dopravních nehod.

    5 § 24 odst. 8 zákona č. 13/1997 Sb. 6 § 97 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. 7 Např. § 24 odst. 2 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů,

    ve znění zákona č. 320/2002 Sb. 8 § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb.

    BŘ – ML č. 4/DN str. 2

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

    Název:

    Zásah s přítomností nebezpečných látek

    Metodický list číslo

    1 L

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 4

    I. Charakteristika

    1) Nebezpečné látky a přípravky (dále jen „nebezpečné látky“) jsou látky a přípravky, které vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností a pro tyto vlastnosti jsou klasifikovány zvláštním zákonem 1.

    2) Za havárii nebezpečné látky je považována mimořádná událost, kdy se nebezpečná látka ocitla mimo kontrolu v tak velkých množstvích, že jsou ohroženi lidé, zvířata a životní prostředí a je nutné provádět záchranné a likvidační práce.

    3) Mimo kontrolu se nebezpečná látka může dostat únikem z nádob nebo zařízení. Nebezpečné látky se mohou vyskytovat tam, kde se vyrábí, zpracovávají, skladují nebo při jejich přepravě.

    4) Charakteristickými znaky, které vypovídají na místě zásahu o přítomnosti nebezpečných látek jsou: a) označení přepravního prostředku nebo obalu výstražnými tabulemi, výstražnými

    identifikačními tabulemi, bezpečnostními tabulemi a manipulačními značkami, b) technologická zařízení (otevřené technologické provozy, skladovací prostory apod.), c) změna barvy nebo odumírání vegetace, úhyn drobných živočichů v blízkém okruhu

    havárie, d) zvláštní průvodní jevy při hoření a rozvoji požáru, např. neobvyklá barva plamene,

    kouře, zápach, ale také výbuchy, žíhavé plameny a spontánní hoření, rychlé šíření požáru, a to i po nehořlavých materiálech,

    e) v místě se tvoří mlha, „vlní se vzduch“, je slyšet sykot unikajícího plynu nebo praskot konstrukcí,

    f) přítomnost zvláštních obalů, skleněných nádob, tlakových láhví nebo mohutných izolací na nádobách.

    5) Zásahy s přítomností nebezpečných látek jsou charakterizovány: a) potřebou nasazení speciálních prostředků pro práci s nebezpečnými látkami

    a speciálních hasiv, b) potřebou zapojení speciálních sil a dalších složek IZS, spoluprací s institucemi

    a orgány veřejné správy, odborníky a původcem havárie, c) zejména nebezpečím výbuchu, nebezpečím intoxikace, nebezpečím poleptání,

    nebezpečím ionizujícího záření a nebezpečím infekce.

    1 Např. zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve

    znění zákona č. 186/2004.

    BŘ – ML č. 1/NL str. 1

  • II.

    Úkoly a postup činnosti 6) Úkolem jednotek při havárii nebezpečných látek jsou činnosti vedoucí ke snížení

    bezprostředních rizik a omezení rozsahu havárie s cílem stabilizovat situaci.

    7) Úkoly a postup činnosti jednotky závisí na vybavení jednotky ochrannými prostředky a dalšími prostředky pro práci s nebezpečnými látkami. Činnost jednotky musí být co nejvíce bezpečná pro jednotku a její činností nesmí být vyvolána neúnosná rizika pro okolí.

    8) V době příjezdu na místo zásahu se první jednotka: a) musí přibližovat k místu havárie zpravidla po směru větru a směr větru neustále

    kontrolovat, b) nesmí zajíždět do bezprostřední blízkosti místa mimořádné události.

    9) Úkolem každé jednotky při havárii s nebezpečnou látkou jsou tzv. prvořadá opatření: a) průzkum, zjistit zda jde skutečně o havárii s nebezpečnou látkou, b) opatření k záchraně osob a zvířat a uzavření místa havárie, c) přivolání pomoci včetně jednotek předurčených pro zásahy na havárie s nebezpečnou

    látkou.

    10) Jednotka předurčená pro zásahy na havárie s nebezpečnými látkami dále provádí činnosti vedoucí k: a) snížení bezprostředních rizik, b) omezení rozsahu havárie.

    11) Dokud se nezjistí o jakou nebezpečnou látku se jedná, musí být opatření jednotky v následujícím sledu: a) s ohledem na směr větru zajistit dostatečný odstup od místa havárie (dostatečný odstup

    od místa havárie je zpravidla 100 m), b) uzavřít místo havárie, určit nebezpečnou a vnější zónu, c) vyloučit iniciační zdroje, d) nasadit na průzkum a na práci v nebezpečné zóně co nejmenší počet hasičů a pracovat

    s co nejvyšší úrovní ochranných prostředků a připravit zjednodušenou dekontaminaci, e) jistit hasiče v nebezpečné zóně, f) připravit hasební prostředky pro požární zásah (trojnásobná požární ochrana – voda,

    pěna, prášek), g) pokud je to možné zabránit dalšímu úniku nebo rozšiřování nebezpečné látky, h) pokusit se identifikovat nebezpečnou látku, opatřit informace o jejím nebezpečí, i) pokud je to možné provést opatření na zachycení popřípadě odstranění nebezpečné

    látky, j) průběžně hodnotit situaci.

    12) Cílem průzkumu je identifikace nebezpečí a posouzení alternativ pro stanovení cílů jednotce. Při rozhodování o postupu a stanovení cílů musí velitel zásahu posoudit zejména:

    a) druh havárie (samovolný únik, požár, výron plynů, dopravní nehoda), b) možné množství uniklé nebezpečné látky, c) velikost zasažené plochy, d) skupenství a možnosti jejich změny, e) rizika vyplývající z nebezpečné látky, f) možnost šíření nebezpečné látky, směr větru a vývoj počasí,

    BŘ – ML č. 1/NL str. 2

  • g) konfiguraci terénu a hustotu osídlení, h) ohrožení povrchových nebo podzemních vod, i) zdroje iniciace a možnost výbuchu, j) rychlost úniku nebezpečné látky a rychlost jejího šíření, k) možnosti k zastavení nebo omezení úniku a rozšiřování nebezpečné látky.

    13) Při zásahu na havárii nebezpečné látky je mimo obvyklých úkolů velitele zásahu dále třeba: a) příjezd sil a prostředků organizovat z návětrné strany s ohledem na možnost šíření

    nebezpečných látek, b) při rozmísťování a nasazování sil a prostředků počítat s tím, že situace se může rychle

    a neočekávaně změnit, c) zohlednit specifika taktiky zásahu s ohledem na rizika vyplývající z přítomné

    nebezpečné látky a podmínek na místě zásahu, d) využívat pro identifikaci nebezpečné látky dostupné informační zdroje na místě

    zásahu a databáze vedené na operačních a informačních střediscích, e) vyžadovat součinnost věcně příslušných orgánů majících působnost v rozhodování

    a plnění povinností u právnické a podnikající fyzické osoby, u které došlo k havárii (původce havárie) podle zvláštní předpisu 2,

    f) vyžadovat součinnost právnických a fyzických osob, které vlastní speciální prostředky pro zásah a součinnost ostatních složek IZS,

    g) rozdělit místo zásahu na zóny s charakteristickým nebezpečím, které organizačně zajistí bezpečnost sil a prostředků a jejich minimální kontaminaci. Jde minimálně o vytvoření: i) nebezpečné zóny, ii) vnější zóny a v ní

    - týlového prostoru, - nástupního prostoru, - dekontaminačního prostoru.

    h) stanovit režim práce a způsob ochrany zasahujících, i) posoudit nutnost průběžně informovat obyvatele o situaci v místě zásahu (včetně

    prostoru předpokládaných účinků mimořádné události) a předejít tak možné panice, včas přijmout potřebná preventivní opatření nebo režimová opatření, vyrozumět obyvatele, příslušné instituce a orgány veřejné správy, posoudit nutnost evakuace obyvatelstva nebo jiné ochrany,

    j) posoudit nutnost informovat podniky nebo instituce, které mohou být dotčeny účinky mimořádné události (zpracování vody, nasávání vzduchu do objektů apod.),

    k) provést prognózu dalšího vývoje havárie s ohledem na možnost dalšího gradování.

    III. Očekávané zvláštnosti

    14) Při zásahu s přítomností nebezpečných látek je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) nedostatek sil a prostředků nebo jejich chybný odhad, b) jedna nebezpečná látka může mít i několik nebezpečných vlastností, c) rozdíl mezi označením nebezpečné látky a skutečně přítomnou nebezpečnou látkou, d) nelze spolehlivě určit uniklé množství nebezpečné látky, e) náhlá změna situace a důsledku reakce nebezpečné látky,

    2 § 24 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění

    zákona č. 320/2002 Sb.

    BŘ – ML č. 1/NL str. 3

  • f) vzájemná reakce látek, g) náhlá změna meteorologické situace, h) nepříznivý vliv klimatických podmínek na šíření látek, i) rychlým šířením plynných látek v ovzduší, j) nebezpečnou látku není možné identifikovat, k) nedisciplinovanost obyvatelstva při stanovení režimových opatření, podcenění

    nebezpečí, l) podcenění nebezpečí od spolupracujících složek IZS a nerespektování organizace

    místa zásahu včetně nebezpečné zóny, m) chování nebezpečné látky nemusí být totožné s deklarovanými vlastnostmi (vliv

    místních podmínek, koncentrace apod.), n) nelze zamezit úniku nebezpečných látek nebo odstavit technologie, o) skryté a těžko pozorovatelné šíření nebezpečné látky, p) nebezpečné vlastnosti nebezpečné látky se mohou projevit s určitým zpožděním a na

    nepředpokládaném místě.

    BŘ – ML č. 1/NL str. 4

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

    Název:

    Činnost hasičů v nástupním prostoru

    Metodický list číslo

    2 L

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 2

    I. Charakteristika

    1) Nástupní prostor se zřizuje pro zajištění přípravy sil a prostředků před přímým nasazením do nebezpečné zóny. Je umístěn na návětrné straně uvnitř vnější zóny a vždy bezprostředně sousedí s nebezpečnou zónou.

    2) V nástupním prostoru se provádí následující činnosti: a) příprava věcných prostředků pro práci v nebezpečné zóně, b) nasazovaní ochranných prostředků, c) kontrola úplnosti a správnosti nasazení ochranných prostředků a věcných prostředků, d) evidence osob a doby jejich nasazení v nebezpečné zóně, kontrola plánované doby

    nasazení.

    3) Nástupní prostor je podle rozsahu mimořádné události zpravidla rozdělen na místa pro: a) nasazování ochranných prostředků, b) přípravu věcných prostředků dopravovaných do nebezpečné zóny, c) kontrolu úplnosti a správnosti nasazení ochranných prostředků a věcných prostředků

    a evidenci a kontrolu plánované doby nasazení; na tomto místě vyčkávají hasiči na pokyn ke vstupu do nebezpečné zóny (dále jen „kontrolní stanoviště“),

    d) jištění hasičů při jejich činnosti v nebezpečné zóně.

    II. Úkoly a postup činnosti

    4) Velitel zásahu pro zajištění činnosti nástupního prostoru vyčleňuje potřebný počet hasičů pro organizaci místa zásahu a řízení, např. velitele nástupního prostoru, velitele kontrolního stanoviště.

    5) S hasiči určenými pro nasazení do nebezpečné zóny musí být proveden „bezpečnostní pohovor“, jehož obsahem je: a) úkoly a postup činnosti, předpokládaná doba nasazení v nebezpečné zóně, b) dané nebo předpokládané nebezpečí, upozornění na zvláštnosti a možné komplikace, c) pravidla komunikace a signály, d) vstupní a výstupní trasa, místo a způsob dekontaminace.

    6) Při zajišťování činností v nástupním prostoru je dále třeba: a) na základě požadavků nadřízeného velitele zajišťovat přípravu hasičů pro nasazení do

    nebezpečné zóny, b) nasazovat hasiče do nebezpečné zóny jen ve stanovených ochranných prostředcích (po

    provedení kontroly bezpečnosti), c) organizovat střídání hasičů v nebezpečné zóně tak, aby činnost mohla probíhat bez

    přerušení.

    BŘ – ML č. 2/NL str. 1

  • 7) Při kontrole úplnosti a správnosti nasazení ochranných a ostatních prostředků je třeba: a) dohlížet již při nasazování ochranných prostředků na správnost postupu kontroly

    a nasazení ochranných prostředků, b) v případě zjištění nedůslednosti ze strany hasiče nebo zjištění jakékoliv závady zjednat

    nápravu, c) těsně před nasazením do nebezpečné zóny provádět případné dostrojení a závěrečnou

    kontrolu, d) při zjištění neodstranitelné závady informovat nadřízeného velitele a hasiče nenasadit, e) prověřit znalost pravidel komunikace a signálů, f) v případě, že jsou hasiči vybaveni radiostanicí provést zkoušku spojení, g) zkontrolovat funkčnost detekční techniky.

    8) Při evidenci a kontrole plánované doby nasazení na kontrolním stanovišti je třeba: a) vést jmenný seznam hasičů a dobu jejich nasazení v nebezpečné zóně, b) vést přehled o použitých ochranných prostředcích, c) zajišťovat dodržování plánované doby nasazení a upozornit nadřízeného velitele na

    uplynutí stanovené doby nasazení, d) po ukončení činnosti předat veškeré záznamy nadřízenému veliteli.

    III. Očekávané zvláštnosti

    9) Při činnosti hasičů v nástupním prostoru je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) prodloužení doby přípravy hasičů pro nasazení, b) potřeba většího množství ochranných prostředků, zejména při déletrvajícím zásahu

    a potřebě zajištění nepřetržité činnosti v nebezpečné zóně, c) zjištění závady na ochranném prostředku nebo věcném prostředku bezprostředně před

    vstupem do nebezpečné zóny, d) ztrátě přehledu o době nasazení hasičů v nebezpečné zóně.

    BŘ – ML č. 2/NL str. 2

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

    Název:

    Činnost hasičů v nebezpečné zóně

    Metodický list číslo

    3 L

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 3

    I. Charakteristika

    1) Nebezpečná zóna je vymezený prostor bezprostředního ohrožení života a zdraví účinky mimořádné události; prostor této zóny ohraničuje hranice nebezpečné zóny; vymezuje se zpravidla při ohrožení nasazených sil a prostředků účinky nebezpečných látek nebo jiných charakteristických nebezpečí (pád předmětů); je to zóna, kde platí z hlediska ochrany životů a zdraví režimová opatření, např. ochranné prostředky, stanovená doba pobytu včetně řízeného vstupu a výstupu z této zóny.

    2) V nebezpečné zóně se přímo provádí činnosti vedoucí ke snížení rizik a omezení rozsahu havárie. Mezi tyto činnosti patří zejména: a) záchrana bezprostředně ohrožených osob a zvířat, b) identifikace nebezpečné látky, c) utěsňování trhlin obalů nebo poškozených armatur, utěsňování kanálových vpustí

    a propustí, d) ohraničení vyteklé a rozšiřující se nebezpečné látky na pevném povrchu a na vodní

    hladině, e) jímání a odčerpávání vytékající nebezpečné látky do náhradních nádrží a přečerpávání

    nebezpečné látky, f) hašení, g) ředění, neutralizace, protivýbuchová opatření apod. podle druhu nebezpečné látky.

    3) Nebezpečná zóna je také místo nejpravděpodobnější kontaminace nebezpečnou látkou. Ke kontaminaci může dojít: a) vystavením plynným, kapalným (aerosol) a pevným částicím ve vzduchu, b) potřísněním ochranných a věcných prostředků v průběhu činnosti (utěsňování, jímání,

    sběr nebezpečných látek apod.), c) chůzí v kapalinách a pevných látkách a v kontaminované půdě a vegetaci, d) používáním kontaminovaných nástrojů a zařízení, e) záchranou kontaminovaných osob (kontakt s potřísněným oděvem apod.) nebo zvířat.

    4) Podle druhu a vlastností nebezpečné látky je činnost v nebezpečné zóně spojená zejména s nebezpečím výbuchu, nebezpečím intoxikace, nebezpečím poleptání, nebezpečím ionizujícího záření a nebezpečím infekce.

    II. Úkoly a postup činnosti

    5) Nebezpečná zóna se vytyčuje co možná nejdříve na základě všech dostupných informací. Hranice nebezpečné zóny musí být snadno rozpoznatelné (např. označena páskou) a přísně dodržovány. K označení hranice nebezpečné zóny lze použít i jiných vhodných prostředků jako jsou dopravní kužely, lana, zábrany, hadice, přirozené nebo zhotovené překážky apod.

    BŘ – ML č. 3/NL str. 1

  • 6) Pro předběžné určení vzdálenosti hranice nebezpečné zóny od nebezpečné látky je prvotním kritériem druh přítomné nebezpečné látky a charakter nebezpečí: a) hořlavé kapaliny, louhy, kyseliny 5 metrů, b) jedovaté, žíravé plyny a páry 15 metrů, c) látky schopné výbuchu (páry, plyny, prachy) 30 metrů, d) radioaktivní látky 50 metrů, e) výbušniny, rozsáhlá oblaka par 100 až 1000 metrů.

    7) Uvedené vzdálenosti jsou doporučené a s ohledem na další faktory se mohou měnit. Velikost a tvar nebezpečné zóny může ovlivnit: a) množství nebezpečných látek, které unikly do volného prostoru v době příjezdu

    jednotky, b) možnost dalšího šíření nebezpečných látek přítomných na místě havárie, c) celkové množství nebezpečných látek přítomných na místě havárie, d) stávající povětrnostní podmínky a jejich očekávaný vývoj, e) konfigurace terénu a dispoziční členění objektů, f) opatření prováděná při zásahu.

    8) Vstupovat a provádět činnost v nebezpečné zóně mohou jen hasiči ve stanovených ochranných prostředcích po provedení příslušné kontroly na kontrolním stanovišti. Hasiči vstupují a vystupují z nebezpečné zóny zpravidla ve skupině.

    9) Velitel zásahu stanoví maximální dobu nasazení hasičů v nebezpečné zóně, která nesmí být překročena. Je závislá především na: a) typu a ochranné době použitého izolačního dýchacího přístroje, b) typu ochranného oděvu a teplotě okolí, c) náročnosti prováděné činnosti, d) odolnosti materiálu ochranných prostředků vůči přítomným nebezpečným látkám, e) povolených dávkách ozáření, f) době potřebné k provedení dekontaminace a odložení ochranných prostředků. Tato

    doba se uvažuje minimálně 10 minut.

    10) Při činnosti v nebezpečné zóně hasiči dodržují taktické zásady podle druhu a charakteru nebezpečí a dále: a) k místu předpokládané činnosti postupují po stanovené vstupní trase po směru větru, b) omezují pobyt v nebezpečné zóně na nezbytně nutnou dobu, c) nevystavují ochranné prostředky bezdůvodně působení nebezpečných látek, d) provádí vzájemnou kontrolu neporušenosti ochranných prostředků, e) používají jen nezbytný počet ochranných prostředků.

    11) Důvodem pro okamžitý výstup hasičů z nebezpečné zóny je zejména: a) indispozice hasiče (přehřátí, nevolnost apod.), b) zjištění jakékoliv závady na ochranných prostředcích, která se vyskytne v průběhu

    činnosti (špatná funkce dýchacího přístroje, porušení těsnosti oděvu apod.), c) změna barvy materiálu ochranného oděvu, bobtnání případně odlupování vnější vrstvy

    ochranného oděvu apod., d) snížení průhlednosti zorníku ochranného oděvu nebo masky, e) nenadálá změna situace na místě zásahu, f) pokyn velitele zásahu (velitel nástupního prostoru) pro okamžité opuštění nebezpečné

    zóny.

    12) Po ukončení činnosti v nebezpečné zóně hasiči postupují po stanovené výstupní trase k místu dekontaminace. Po ukončení činnosti se musí hasiči a veškeré použité prostředky podrobit dekontaminaci.

    BŘ – ML č. 3/NL str. 2

  • 13) Při dostatku sil a prostředků může být zřízena podávací skupina. Úkolem je zajistit podávání potřebných věcných prostředků z hranice nebezpečné zóny do místa nasazení pracovní skupiny. Podávací skupina může mít o jeden stupeň nižší ochranu těla než skupina pracující v nebezpečné zóně, pokud evidentně nepřichází do přímého kontaktu s nebezpečnou látkou, vždy však s ochranou dýchacích cest.

    14) Nasazení vozidel a jiné techniky do nebezpečné zóny je možné po zvážení všech vyplývající nebezpečí (výbuch, dekontaminace apod.).

    III. Očekávané zvláštnosti

    15) Při činnosti hasičů v nebezpečné zóně je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) některé nebezpečné látky mohou způsobovat kluzké povrchy, b) snížení průhlednosti zorníků ochranného oděvu nebo masky, c) omezená pohyblivost a orientace při činnosti v ochranných oděvech, d) snížená citlivost při práci v ochranných rukavicích, e) zvýšená fyzická a tepelná zátěž, f) nebezpečí porušení těsnosti ochranného oděvu (protržení, propíchnutí) při činnosti

    v místě nasazení, g) chybějící technické prostředky pro zajištění uzavření nebezpečné zóny, h) možnost vstupu nepovolaných osob do nebezpečné zóny, i) změna meteorologických podmínek, j) nebezpečí náhlé změny podmínek v důsledku reakce přítomných nebezpečných látek, k) odříznutí ústupových cest v důsledku vzniku a rychlého šíření požáru, l) zjištění chybějícího prostředku v průběhu činnosti, který je potřebný pro splnění úkolu, m) omezená možnost nebo ztráta komunikace, n) omezené možnosti použití věcných prostředků (ucpávky, náhradní obaly) z důvodu

    vlastností nebezpečné látky (chemické reakce, křehnutí, podchlazení apod.), o) nevhodné věcné prostředky pro zásah vzhledem k chemickým vlastnostem nebezpečné

    látky.

    BŘ – ML č. 3/NL str. 3

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

    Název:

    Jištění hasičů při činnosti v nebezpečné zóně

    Metodický list číslo

    4 L

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 2

    I. Charakteristika

    1) Úkolem jistící skupiny je poskytnutí neodkladné pomoci hasičům nasazeným v nebezpečné zóně při jejich ohrožení zejména: a) záchranou hasičů (vyvedením, vynešením mimo nebezpečnou zónu), b) snížením ohrožení, např. uhašením nenadálého požáru, c) varováním smluveným signálem.

    2) Ohrožení hasičů může nastat: a) náhlou indispozicí hasiče, b) selháním ochranného prostředku, c) náhlou změnou situace na místě zásahu (vznik požáru, výbuchu, výronu plynu apod.).

    II. Úkoly a postup činnosti

    3) Velitel zásahu pro jištění vyčleňuje potřebný počet hasičů v závislosti na počtu hasičů nasazených v nebezpečné zóně následovně:

    Minimální potřebný počet hasičů na jištění hasičů v nebezpečné zóně

    Počet hasičů v nebezpečné zóně Počet hasičů pro jištění

    2 hasiči 2*) hasiči

    3 hasiči 1 hasič

    více jak 3 hasiči hasiči se jistí vzájemně

    extrémně nebezpečné činnosti poměr jistících a jištěných je 1:1 Pozn.: *) V případě záchrany osoby z nebezpečné zóny a nebezpečí z prodlení, může na dobu nezbytně

    nutnou provádět jištění 1 hasič jako nouzové opatření.

    4) Jistící skupinu může také tvořit i skupina hasičů připravených pro střídání na nasazení v nebezpečné zóně.

    5) Stanoviště jistící skupiny je na hranici nebezpečné zóny, zpravidla v nástupním prostoru. Pokud to situace umožňuje (návětrná strana), musí být na takovém místě, které umožňuje pozorovat činnost hasičů v nebezpečné zóně. Vzdálenost by měla být co nejkratší s přehlednou přístupovou cestou.

    6) Jistící skupina musí mít stejnou nebo maximálně o jeden stupeň nižší ochranu těla než hasiči v nebezpečné zóně, minimálně však ochranu dýchacích cest. Ochranné prostředky mají hasiči nasazeny takovým způsobem, aby při vydání pokynu k záchranné akci byli schopni neprodleně vstoupit do nebezpečné zóny.

    BŘ – ML č. 4/NL str. 1

  • 7) Při nebezpečí vzniku požáru musí být jistící skupina připravena hasit nenadálý požár. Rozsah požárního zajištění musí odpovídat podmínkám na místě zásahu. Pokud není identifikovaná přítomná nebezpečná látka, provádí se jištění proti nenadálému požáru za pomoci tzv. trojnásobné požární ochrany třemi druhy hasiva – voda, pěna, prášek. Při dostatku sil a prostředků je vhodné vyčlenit zvlášť síly a prostředky pro požární zajištění místa zásahu.

    8) Jistící skupina zasahuje: a) v případě žádosti o pomoc ze strany nasazených hasičů (signál pro případ ohrožení), b) při zjevném ohrožení, kdy v důsledku nenadálé změny situace nejsou hasiči

    v nebezpečné zóně schopni žádat o pomoc (výbuch, vznik požáru apod.), c) na pokyn velitel zásahu nebo velitele jistící skupiny.

    9) Při jištění je třeba: a) zajišťovat nepřetržité jištění v rozsahu a na místě určeném velitelem zásahu, b) organizovat jištění tak, aby bylo dostatečné a v případě potřeby mohla jistící skupina

    neprodleně zasáhnout, c) dle pokynů nadřízeného velitele zajišťovat požární zajištění tak, aby v případě vzniku

    požáru byl zajištěn rychlý a efektivní požární zásah, d) udržovat pohotovost ochranných prostředků a věcných prostředků jistící skupiny, e) informovat hasiče provádějící jištění o způsobu komunikace v případě ohrožení hasičů

    v nebezpečné zóně, f) informovat nadřízeného velitele o skutečnostech, které znamenají ohrožení plnění

    úkolů jistící skupiny.

    III. Očekávané zvláštnosti

    10) Při jištění hasičů v nebezpečné zóně je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) nedostatek sil a prostředků pro zajištění jistící skupiny, b) přerušení kontaktu s nasazenými hasiči z důvodu

    i) velká vzdálenost nasazených hasičů od místa jistící skupiny, ii) nepřehledného místa zásahu, iii) omezené slyšitelnosti zvukového signálu v důsledku hluku v místě zásahu,

    c) záměna varovného signálu, d) v případě provádění záchranné akce neúplné informace o situaci v nebezpečné zóně.

    BŘ – ML č. 4/NL str. 2

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

    Metodický list číslo

    5 L

    Název:

    Pravidla komunikace a signály při činnosti hasičů v nebezpečné zóně

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 2

    I. Charakteristika

    1) Komunikace spočívá v předávání informací majících vliv na provedení činnosti v nebezpečné zóně a zajištění bezpečnosti nasazených hasičů.

    2) Komunikace se vede: a) mezi nasazenými hasiči a velitelem zásahu nebo velitelem nástupního prostoru, b) vzájemně ve skupině při činnosti v nebezpečné zóně.

    3) Komunikace spočívá v předávání a) vizuálních signálů (za pomoci paží nebo světla), b) mluveným slovem za pomoci spojových prostředků, c) jinými prostředky např. lanem, píšťalkou, spojkou.

    II. Úkoly a postup činnosti

    4) Volba způsobu komunikace závisí na podmínkách na místě zásahu a vybavení jednotky. Pokud je nebezpečná zóna přehledná pro vzájemnou komunikaci, je postačující vizuální signalizace nebo jednosměrné radiové spojení. Při provádění složitých činností nebo v případě, kdy není vizuální kontakt mezi nasazenými hasiči a hasiči po obvodu nebezpečné zóny, je výhodné pro zajištění bezpečnosti obousměrné radiové spojení.

    5) Před vstupem do nebezpečné zóny musí být hasiči při bezpečnostním pohovoru seznámeni s pravidly komunikace. Je vhodné, aby byli hasiči při vstupu do nebezpečné zóny označeni čísly, které se na jejich ochranných oděvech snadno rozpoznají, aby nedošlo ke nepřesnostem při pokynech vydávaných z nástupního prostoru (současné nasazení více hasičů).

    6) Signály mohou být určeny: a) veliteli zásahu a jistící skupině – signál pro případ bezprostředního ohrožení. Jedná

    se vždy o žádost o pomoc ze strany hasičů v nebezpečné zóně. Hasič provede rozpažení paží a opakovaně provádí oběma pažemi půlkruh nad hlavou za současného křížení paží (obr. 1). Slovní signál zní třikrát opakovaným slovem „pomoc“. Na tyto signály zasahuje jistící skupina,

    b) veliteli zásahu a veliteli hasičů nasazených v nebezpečné zóně – signál, kterým hasič upozorňuje na určitý problém, který se vyskytl v průběhu činnosti a musí neprodleně opustit nebezpečnou zónu (náhlá indispozice, zjištění poškození oděvu, špatná funkce dýchacího přístroje apod.). Hasič vzpaží jednu paži a současně opouští nebezpečnou zónu (obr. 2). Po příchodu do dekontaminačního prostoru musí být hasiči poskytnuta nezbytná pomoc,

    c) hasičům v nebezpečné zóně pro opuštění nebezpečné zóny – signály určené pro opuštění nebezpečné zóny v případě uplynutí plánované doby nasazení hasičů v nebezpečné zóně nebo při zjištění takových skutečností, pro které je nutné hasiče

    BŘ – ML č. 5/NL str. 1

  • odvolat. Hasič dává signál opakovaným překřížením obou paží v úrovni pasu (obr. 3). Na tyto signály hasiči ukončí činnost v nebezpečné zóně a přesunou se do dekontaminačního prostoru,

    d) hasičům v nebezpečné zóně v případě nebezpečí – hasič nataženou paží provádí opakovaně kruh před čelem. Slovní signál zní „Nebezpečí všichni zpět“ dle Cvičebního řádu jednotek požární ochrany. Na tento signál hasiči v nebezpečné zóně okamžitě ukončí činnost a urychleně se přesunou do dekontaminačního prostoru,

    e) pro koordinaci činnosti v nebezpečné zóně – tyto signály jsou určeny na místě zásahu a vyplývají z činnosti hasičů v nebezpečné zóně. Může se jednat o signál, který znamená splnění či nesplnění zadaného úkolu.

    Obrázek 1 Obrázek 2 Obrázek 3

    7) Při provádění signálů je třeba:

    a) při signalizaci pohybem paže se musí hasič přesvědčit zda je sledován příjemcem signálu. Příjemce signálu musí potvrdit že signálu rozuměl, a to opakováním signálu. Při snížené viditelnosti musí být provedeny vizuální signály za pomoci vhodné svítilny (například v nevýbušném provedení),

    b) v případech, kdy je omezená slyšitelnost v důsledku nadměrného hluku v místě vykonávané činnosti, musí být k dispozici takový způsob signalizace, aby bylo možné vyrozumět hasiče pro opuštění prostoru (přenosná houkačka, píšťala apod.).

    III. Očekávané zvláštnosti

    8) Při komunikaci hasičů při činnosti v nebezpečné zóně je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) nedostatečné vybavení jednotky pro zajištění obousměrného radiového spojení, b) možnost záměny signálů.

    BŘ – ML č. 5/NL str. 2

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

    Název:

    Dekontaminační prostor

    Metodický list číslo

    6 L

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 2

    I. Charakteristika

    1) Dekontaminační prostor se zřizuje pro dekontaminaci zasahujících hasičů a prostředků po návratu z nebezpečné zóny. Je umístěn na návětrné straně ve vnější zóně a vždy bezprostředně sousedí s nebezpečnou zónou.

    2) Snížení kontaminace způsobené nebezpečnou látkou na bezpečnou úroveň spočívá v: a) organizaci dekontaminačního prostoru, b) postupu provádění dekontaminace, c) správném odložení prostředků, d) izolaci kontaminovaných prostředků v neprodyšných obalech.

    3) V dekontaminačním prostoru se provádí následující činnosti: a) dekontaminace zasahujících hasičů a prostředků, b) odkládání ochranných prostředků po provedené dekontaminaci, c) odkládání kontaminovaných prostředků a jejich izolace v neprodyšných obalech.

    4) Dekontaminační pracoviště je rozděleno na místa pro: a) odkládání kontaminovaných věcných prostředků, b) nanášení dekontaminačního prostředku a jeho oplachování, c) měření účinnosti dekontaminace, d) odkládání osobních ochranných prostředků a místo pro opětovné vystrojení.

    II. Úkoly a postup činnosti

    5) Dekontaminace musí být zajištěna nejpozději před vstupem prvních hasičů do nebezpečné zóny (alespoň zjednodušená dekontaminace).

    6) Rozsah, postup a způsob provádění dekontaminace musí odpovídat situaci a podmínkám na místě zásahu - viz dekontaminace zasahujících hasičů, dekontaminace biologických látek a dekontaminace radioaktivních látek.

    7) Velitel zásahu pro zajištění činnosti v dekontaminačním prostoru vyčleňuje potřebný počet hasičů.

    8) Při zajišťování činností v dekontaminačním prostoru je třeba: a) organizovat provádění dekontaminace tak, aby nedošlo k zavlečené kontaminaci sil

    a prostředků, b) používat ochranné prostředky odpovídající charakteru nebezpečí a prováděné činnosti

    v dekontaminačním prostoru, c) pokud je nebezpečnou látkou biologická látka nebo bojová chemická látka nebo

    přítomná látka nebyla identifikována, musí mít hasiči přímo provádějící dekontaminaci na dekontaminačním pracovišti stejný stupeň ochrany jako hasiči nasazení v nebezpečné zóně,

    BŘ – ML č. 6/NL str. 1

  • d) pokud byla nebezpečnou látkou radioaktivní látka nebo bojová chemická látka, zajistit po provedení dekontaminace kontrolní měření účinnosti provedené dekontaminace,

    e) dodržovat stanovené postupy aplikace detergentu a dodržovat doby jejich působení, f) kontaminované prostředky a prostředky, které nelze dekontaminovat, ukládat do

    neprodyšných uzavíratelných obalů (izolovat), g) dodržovat potřebnou dobu na dekontaminaci a dekontaminačních postupů, h) dodržovat zásady při odkládání ochranných prostředků, i) organizovat střídání hasičů provádějících dekontaminaci tak, aby byla zajištěna

    plynulá obsluha dekontaminačního prostoru, j) po ukončení činnosti zajistit bezpečnou likvidaci dekontaminačního prostoru.

    III. Očekávané zvláštnosti

    9) Při činnosti hasičů v dekontaminačním prostoru je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) nedostatek sil a prostředků a nutnost přijetí zjednodušených dekontaminačních

    postupů, b) nedostatek informací nezbytných pro určení způsobu dekontaminace a následnou

    likvidaci kontaminovaných prostředků, c) okamžitá nedostupnost vhodných dekontaminačních činidel a prostředků, d) nebezpečí kontaminace při odkládání ochranných prostředků, e) velké množství kontaminovaných prostředků, f) možnost ucpání trysek nečistotami při použití dekontaminačních sprch a zařízení, g) namrzání vody na ochranných protichemických oděvech a věcných prostředcích za

    mrazu, zamrznutí vody v dekontaminačním zařízení, h) velké množství odpadní vody a způsob její následné likvidace, i) nepříznivý dopad na dekontaminované prostředky a životní prostředí v důsledku

    oxidačních a chloračních vlastností některých dekontaminačních směsí, j) omezení doby potřebné pro činnost na dekontaminačním pracovišti v důsledku

    zbytkové zásoby vzduchu v izolačním dýchacím přístroji hasiče.

    BŘ – ML č. 6/NL str. 2

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

    Název:

    Dekontaminace zasahujících hasičů

    Metodický list číslo 7 L

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 4

    I. Charakteristika

    1) Dekontaminace je soubor metod, postupů, organizačního zabezpečení a prostředků k účinnému odstranění nebezpečné látky (dále jen „kontaminant“). Vzhledem k tomu, že úplné odstranění kontaminantu není možné (zůstává tzv. zbytková kontaminace), rozumí se dekontaminací snížení škodlivého účinku kontaminantu na takovou bezpečnou úroveň, která neohrožuje zdraví a život osob a zvířat, a jeho likvidace.

    2) Cílem dekontaminace je snížení zdravotních následků a nenávratných ztrát a zkrácení doby nutné pro používání ochranných prostředků v místě zásahu.

    3) Dekontaminace se dělí podle druhu odstraňovaných látek na: a) detoxikaci u látek chemických, b) dezaktivaci u radioaktivních látek, c) dezinfekci u biologických látek, d) ostatní způsoby např. ředění, neutralizace.

    4) Metody dekontaminace se rozdělují na: a) mechanické - odsávání, smývání, otírání, b) fyzikální - odpařování, sorpce, ředění, c) chemické - reakce kontaminantů s vhodným činidlem (dále jen „detergent“), při níž

    dochází buď k úplnému rozložení látky nebo přeměně na podstatně méně toxické produkty, případně přeměně na sloučeninu nebo formu sloučeniny, jejíž odstranění je snadnější, případně usmrcení mikroorganismů,

    d) kombinace výše uvedených metod.

    5) Podle provedení je dekontaminace suchá nebo mokrá. Suché způsoby jsou zejména mechanické, např. odsávání, otírání za sucha. K mokrým způsobům patří používání roztoků, pěn, vodní páry, otírání, postřik. Jednotky provádějí dekontaminaci převážně mokrým způsobem.

    6) Základními detergenty pro mokrou dekontaminaci jsou: a) přebytek vody - zpravidla na průmyslové škodliviny, b) Persteril 36 % - použití na B-agens, c) prostředek pro snížení povrchového napětí vody - pěnidlo, saponát (např. „Jar“)

    - použití na radioaktivní látky, d) chlornan sodný - použití na bojové chemické látky.

    7) K výhodám mokrého způsobu dekontaminace patří: a) dostatečná spolehlivost a účinnost, b) snadné jímání odpadních produktů dekontaminace, pokud je nutno je zachytávat.

    8) K nevýhodám mokrého způsobu dekontaminace patří: a) velké množství odpadních vod, a jejich následná možná likvidace,

    BŘ – ML č. 7/NL str. 1

  • b) nepříznivý dopad na dekontaminovanou techniku a životní prostředí vlivem oxidačních a chloračních vlastností některých dekontaminačních směsí,

    c) omezená doba použitelnosti dekontaminačních směsí - omezující povětrnostní podmínky (např. nízké teploty),

    d) nezbytná doba aktivního působení dekontaminační směsi.

    9) Dekontaminace se provádí u: a) zasahujících hasičů, b) osob zasažených nebezpečnou látkou, c) věcných prostředků a techniky, d) povrchů objektů a terénu, e) zvířat.

    II. Úkoly a postup činnosti

    10) Dekontaminační prostor se zřizuje na návětrné straně hranice nebezpečné a vnější zóny s výjimkou událostí s radiačním rizikem, kdy se zřizuje na hranici bezpečnostní a vnější zóny.

    11) Podle kontaminantu a dekontaminovaného povrchu se stanoví: a) způsob dekontaminace, b) detergent 1 a jeho předpokládané množství, c) způsob aplikace detergentu, d) odhad množství případného kapalného odpadu po dekontaminaci.

    12) Dekontaminace pro zasahují hasiče musí být zabezpečena nejpozději se vstupem prvních hasičů do nebezpečné zóny.

    13) Vybavení pracovišť pro provádění dekontaminace: a) zjednodušená dekontaminace je prováděna běžnými věcnými prostředky ve vybavení

    družstva a CAS, b) základní dekontaminace je prováděna speciálními prostředky určenými k provádění

    dekontaminace (např. dekontaminační sprcha, záchytná vana) s obsluhou. Obsluha musí být v části svlékání ochranného oděvu a může být i v části nánosu dekontaminačního činidla.

    14) Na dekontaminačním pracovišti se vytváří místo pro: a) odkládání kontaminovaných věcných prostředků, b) nanášení dekontaminačního prostředku a jeho oplachování, c) měření účinnosti dekontaminace, d) odkládání osobních ochranných prostředků a místo pro opětovné vystrojení.

    15) Běžné prostředky umožňující zřízení dekontaminačního pracoviště pro zjednodušenou dekontaminaci: a) pevná fólie o rozměrech minimálně 4x4 m a hadice B a rozdělovač pro vytvoření

    záchytné vany (je-li nutno zachycovat kontaminovaný detergent), b) prostředek pro nanášení dekontaminačního činidla (kbelík, smeták, kartáč,

    postřikovač apod.), c) hadice C s proudnicí s roztříštěným proudem pro oplachování, d) neprodyšné obaly na kontaminovaný odpad a na použité věcné prostředky.

    1 Pro stanovení detergentů lze např. využít programové vybavení Havárie verze 1.23 a vyšší a produkt Medis-

    Alarm verze 103 H a vyšší.

    BŘ – ML č. 7/NL str. 2

  • 16) Pokud s nánosem dekontaminačního činidla pomáhá obsluha dekontaminačního stanoviště, musí být stupeň její ochrany do identifikace nebezpečných vlastností kontaminantu stejný jako je stupeň ochrany dekontaminovaných hasičů.

    17) Obsluha místa pro odkládání osobních ochranných prostředků může být vybavena protichemickým oděvem s nižší ochranným stupněm, např. TYVEC Pro, s návleky na boty, gumovými rukavicemi a dýchacím přístrojem (u radioaktivních látek postačuje respirátor, případně ochranná rouška).

    18) Dekontaminace se provádí postupně odshora dolů a zleva doprava. Zvýšenou pozornost při dekontaminaci ochranných oděvů věnovat materiálovým spojům oděvu, zorníku, zipům, místům upevnění rukavic (pokud jsou oddělitelné) a podrážkám bot.

    19) Po ukončení dekontaminace zasahujících je nutné provést likvidaci dekontaminačního pracoviště tak, že se věcné prostředky sloužící pro dekontaminaci dekontaminují nejdříve z vnější a následně z vnitřní strany. Prostředky, které nelze na místě dekontaminovat, se ukládají do neprodyšných, uzavíratelných obalů a následně se dekontaminují např. mimo místo zásahu, přičemž se posoudí jejich opětovné použití po dekontaminaci.

    20) Byla-li kontaminantem biologická látka, radioaktivní látka nebo bojová chemická látka, musí být úroveň ochrany likvidační skupiny dekontaminačního stanoviště na stejné úrovni jako pro hasiče v nebezpečné zóně.

    21) O jímání odpadních produktů dekontaminace rozhodne velitel zásahu na základě situace a podmínek na místě zásahu. Přitom využívá informace z databází informačních programů vedených na operačních a informačních střediscích. S ohledem na vlastnosti některých látek, rozsahu kontaminace a situace na místě zásahu může být často jímání kapalného odpadu bezpředmětné.

    Činnost na dekontaminačním pracovišti v dekontaminačním prostoru 22) Místo pro odkládání věcných prostředků

    a) zde se odkládají věcné prostředky, které byly používány v nebezpečné zóně. Tyto prostředky mohou využívat další skupiny, které provádí činnost v nebezpečné (bezpečnostní) zóně,

    b) po ukončení zásahu jsou tyto věcné prostředky likvidační skupinou dekontaminovány. V případě měřících přístrojů je třeba zvážit, zda bude provedena dekontaminace otíráním na místě nebo budou přístroje uloženy do neprodyšných obalů, které budou dekontaminovány a přístroje v obalech budou dekontaminovány následně ve specializovaném pracovišti nebo likvidovány.

    23) Místo pro nános dekontaminačního činidla a) nejprve se odstraní hrubé nečistoty, např. vyčistí se podrážky bot od bláta, b) postřikovačem nebo smetákem se nanese detergent. Zvýšenou pozornost při nanášení

    detergentu věnovat: i) rukavicím a podrážkám bot, ii) zorníku ochranného oděvu, iii) prostoru přetlakových ventilů oděvu, iv) místům všech švů a záhybů na oděvu, v) místům pod pažemi a v rozkroku, vi) zádové části pod dýchacím přístrojem u protichemických oděvů s dýchacím

    přístrojem vně, vii) prostoru přehrnutí v lýtkové části u protichemických oděvů, u kterých obuv

    s oděvem netvoří celek.

    BŘ – ML č. 7/NL str. 3

  • 24) Místo oplachu detergentu - oplach vodou se provádí nejméně 30 s, sprchovaný se pod sprchou otáčí tak, aby proud vody z trysek omyl celý oděv (zejména hlavovou část, pod pažemi, v rozkroku, podrážky bot),

    25) Kontrolní místo pro měření účinnosti dekontaminace a) provádí se jen u bojových chemických látek a u radioaktivních látek na výstupu ze

    sprchy, b) při kontrole se obsluha zaměří zejména na místa, z kterých se kontaminant při

    dekontaminaci odstraňuje obtížněji.

    26) Místo pro odkládání osobních ochranných prostředků a) je vhodné, aby bylo vybaveno lavicí pro usnadnění svlékání protichemického oděvu, b) na zemi se pokládá fólie, c) při svlékání pomáhá obsluha pracoviště, která se dotýká pouze vnitřní strany

    protichemického oděvu. Oděv včetně vnitřních rukavic se ukládá do neprodyšného pytle pro provedení případné následné oboustranné dekontaminace,

    d) obsluha pracoviště musí být vybavena alespoň jednorázovým ochranným protichemickým oděvem (např. TYVEC Pro), ochrannými gumovými rukavicemi a ochranou dýchacích cest (např. respirátorem),

    e) protichemický oděv, rukavice i respirátor obsluhy se ukládají do neprodyšných obalů, rukavice se odkládají jako poslední,

    f) pokud není dýchací přístroj kontaminován (byl chráněn ochranným protichemickým přetlakovým oděvem), odkládá se na čistou podložku.

    27) Místo pro opětovné vystrojení a) v tomto místě se hasiči opětovně vystrojí, b) pokud místo vstupu do nebezpečné zóny není ve stejném místě jako místo výstupu,

    musí být zajištěna přeprava výstrojních součástek na místo opětovného vystrojení.

    28) Doba činnosti na dekontaminačním pracovišti - na dekontaminaci musí mít zasahující hasič dostatek vzduchu v tlakové láhvi dýchacího přístroje; tato doba může činit: a) 5 až 10 minut, pokud bude obsluha v části nanášení dekontaminačního činidla, b) 9 až 12 minut, pokud nanášení dekontaminačního činidla budou provádět hasiči

    vzájemně.

    III. Očekávané zvláštnosti

    29) Při dekontaminaci je nutné počítat zejména s následujícími komplikacemi: a) velká spotřeba dýchacích přístrojů a ochranných protichemických oděvů, omezení

    doby pobytu v nebezpečné (bezpečnostní) zóně, b) při dekontaminaci vzniká množství kontaminovaného odpadu (oděvy, odpadní vody apod). c) při nedostatečně stanovené velikosti nebezpečné zóny hrozí kontaminace

    dekontaminačního pracoviště, d) změna meteorologických podmínek, e) riziko kontaminace se zvyšuje nesprávným používáním ochranných prostředků, f) riziko následné kontaminace při nesprávně prováděné dekontaminaci a nesprávném

    způsobu svlékání ochranných prostředků hasiče, g) je třeba mít náhradní oblečení pro dekontaminaci zasažených osob; je vhodné

    z důvodu rychlé potřeby při provádění dekontaminace mít trvale uloženo na stanicích, h) nebezpečí ucpání trysek pro nanášení detergentu; do vodního řadu pro dekontaminační

    sprchy vkládat vždy filtr pro zachytávání nečistot, i) problémy s likvidací zásob detergentů s prošlou deklarovanou životností.

    BŘ – ML č. 7/NL str. 4

  • BŘ – ML č. 7/NL str. 5

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

    Název:

    Dekontaminace biologických látek

    Metodický list číslo 8 L

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 3

    I. Charakteristika

    1) Choroboplodné biologické látky nazývané B-agens jsou živé mikroorganismy nebo

    toxiny, získané ze živých organismů k vyvolání onemocnění nebo úmrtí osob, zvířat nebo rostlin.

    2) Mezi B-agens patří zejména: a) baktérie - jednobuněčný patogenní mikroorganismus účastnící se přeměny látek

    v přírodě, způsobující onemocnění rostlin, zvířat a lidí, b) rickettsie - mikroorganismus na rozhraní mezi viry a bakteriemi, parazitující

    v hostitelských buňkách živočichů i člověka, vyvolávající onemocnění, c) chlamydie - nepohyblivé mikroorganismy tvořící přechod mezi viry a rickettsiemi,

    tzv. velké viry, d) viry - nejmenší a nejjednodušší známá biologická jednotka odkázaná na parazitický

    způsob života v buňkách baktérií, rostlin, zvířat a lidí, množící se v napadené buňce a schopná vyvolávat chorobné stavy,

    e) mikroskopické houby.

    3) K vlastnostem B-agens zejména patří: a) vysoká virulence (šíření), b) nízká infekční dávka, c) těžká nebo smrtelná onemocnění, projevující se jako běžná onemocnění, d) častější přenos vzduchem nebo potravinami než přímým kontaktem mezi lidmi.

    4) Pro teroristické zneužití jsou B-agens produkována ve formě: a) prášku, a jeho rozptýlením, b) kapaliny, vytvořením aerosolového mraku, c) infikovaných zvířat, d) kontaminací potravinových řetězců.

    5) Kontaminované prostředí bez provedené dekontaminace může prokazatelně působit infekčně i po více jak 80 letech.

    II. Úkoly a postup činnosti

    6) Při podezření na B-agens se postupuje podle obecných pravidel zásahu na nebezpečnou

    látku a obecných zásad dekontaminace zasahujících hasičů. Nebezpečnou zónu se doporučuje vytvořit o poloměru min. 80 m. Pokud došlo ke kontaminaci ve venkovním prostoru, je vhodným opatřením skrápění vodou proti vznosu prachových částic tak, aby nedocházelo k odtékání z povrchu.

    BŘ – ML č. 8/NL str. 1

  • Dekontaminace hasičů v ochranném protichemickém přetlakovém oděvu 7) Na dekontaminačním stanovišti na hasiče v ochranném protichemickém přetlakovém

    oděvu nanést dezinfekční roztok připravený z „Persterilu 36 %“ v koncentraci dle níže uvedené tabulky pomocí ručního postřikovače a nechat působit stanovenou expoziční dobu.

    8) Provést oplach vodou v množství cca 10 l.m-2. Pokud aplikace dezinfekčního roztoku nebyla provedena postřikovačem, ale např. smetáčkem, postup s použitím „Persterilu 36 %“ v koncentraci dle níže uvedené tabulky a množství cca 1 l.m-2 ještě jednou opakovat dle bodu 7.

    9) Stanoveným postupem odložit ochranný protichemický přetlakový oděv a dýchací přístroj.

    10) Ochranný protichemický přetlakový oděv použitý proti B-agens již dále nedezinfikuje.

    11) Veškerou odpadní (oplachovou) vodu zachytávat. Po ukončení oplachu vodou se provede dezinfekce této vody Persterilem 36 % a po 10 minutách se může vypustit do kanalizace.

    Dekontaminace osob 12) Na dekontaminačním pracovišti se oděv zásadně odkládá v ochranných rukavicích

    a ukládá se do dvou neprodyšných, samostatně uzavíratelných obalů (obal do obalu). Doklady a ceniny se ukládají zvlášť do dvou neprodyšných, samostatně uzavíratelných obalů.

    13) Dezinfekci pokožky provádět otíráním nebo postřikem připraveným z roztoku dezinfekčního prostředku „Persteril 36 %“ v koncentracích dle tabulky (nesmí se aplikovat do očí). Při mechanickém nanášení roztoku používaný roztok po aplikaci na 10 osobách vyměnit za nový.

    14) Mytí pokožky a vlasů provádět mýdlem s dezinfekčním účinkem, např. Mikano TR, s následným oplachem vlažnou vodou. Po osušení se oblékne náhradní oblečení.

    15) Veškerá odpadní (oplachová) voda se zachytává. Po ukončení oplachu vodou se provede dezinfekce této vody Persterilem 36 % a po 10 minutách se může vypustit do kanalizace.

    16) Aplikace dezinfekčního roztoku „Persteril 36 %“ Obchodní název dezinfekčního

    prostředku

    Způsob aplikace

    pro oděvy

    Dezinfekce hasiče v ochranném protichemickém přetlakovém

    oděvu

    Dezinfekce pokožky osob

    dekontaminační sprcha

    2 % 1 roztok, expozice 1 min Persteril 36 %

    ruční 2 % roztok, expozice celkem 2 min

    0,2 % roztok, expozice 1 min

    17) Pro náhradní variantu řešení lze použít dezinfekční prostředek pod obchodním názvem

    „Persteril 15 %“. Aplikace dezinfekčního roztoku „Persteril 15 %“

    1 K dezinfekčnímu přípravku pod obchodním názvem „Persteril 36 %“ a „Persteril 15 %“ přistupovat jako ke

    100 % roztoku, tedy 2 % roztok se získá z 98 l vody a 2 l Persterilu 36 %. Pro ředění používat destilovanou, případně pitnou vodu! Jako odměrka pro Persteril je vhodná nádobka s označením potřebného množství pro dekontaminaci 2 a 4 osob. Nádobka by měla být z polyetylénu (ne sklo a kov). Zředěné, nepoužité roztoky je možno skladovat v chladu nejdéle 7 dnů.

    BŘ – ML č. 8/NL str. 2

  • Obchodní název dezinfekčního

    prostředku

    Způsob aplikace

    pro oděvy

    Dezinfekce hasiče v ochranném protichemickém přetlakovém

    oděvu

    Dezinfekce pokožky osob

    dekontaminační sprcha

    4 % roztok, expozice 1 min Persteril 15 %

    ruční 4 % roztok, expozice celkem 2 min

    0,4 % roztok, expozice 1 min

    Dezinfekce povrchů a terénů

    18) Na mokrý povrch či terén aplikovat práškové chlorové vápno – posypáním.

    19) Na suchý povrch či terén aplikovat suspenzi 1 díl chlorového vápna a 2 díly vody (musí působit minimálně po dobu 30 minut), nebo roztok chlorového vápna 1:1 (musí působit minimálně po dobu 20 minut, eventuelně do zaschnutí), popřípadě Savo Prim 3 % roztok (musí působit minimálně po dobu 30 minut).

    20) Persteril 36 % nebo Persteril 15 % je stanoven jako základní dezinfekční prostředek; v případě určení konkrétního B-agens vhodný dezinfekční prostředek podle jeho spektra účinnosti určí orgán ochrany veřejného zdraví.

    III. Očekávané zvláštnosti

    21) Při dekontaminaci je nutné počítat zejména s následujícími komplikacemi: a) při dekontaminaci ochranných protichemických přetlakových oděvů, u kterých jsou

    oddělitelné boty, je třeba se při nanášení dekontaminačního činidla vyzout a boty dekontaminovat zvlášť. Zvýšenou pozornost je potom třeba věnovat nohavicové manžetě kalhot z obou stran,

    b) v uzavřených prostorách lze očekávat vysoké koncentrace mikroorganismů, c) potvrzení přítomnosti konkrétní B-agens může prostřednictvím laboratorního vyšetření

    trvat až 3 dny, d) pokud dojde ke kontaminaci v objektu s ventilací, která je v provozu, je třeba uvažovat

    se zasaženou přímou stopou 15 až 20 m. Zde provádět dekontaminaci povrchu, e) při nesprávné (vyšší) koncentraci dezinfekčního prostředku může dojít i k poleptání

    pokožky a potížím při dýchání.

    BŘ – ML č. 8/NL str. 3

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

    Název:

    Dekontaminace radioaktivních látek

    Metodický list číslo 9 L

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 2

    I. Charakteristika

    1) Dekontaminace radioaktivních látek (dále jen „RaL“) je soubor metod, postupů a prostředků ke snížení rizika ozáření osob, omezení šíření RaL přenosem, zejména přímým kontaktem kontaminovaných a nekontaminovaných ploch, ale i zabránění druhotné vnitřní kontaminace.

    2) Ke kontaminaci RaL může dojít po havárii jaderných zařízení a zdrojů ionizujícího záření s rozptýlením RaL, nikoliv ionizačním zářením. Podstatou dekontaminace je odstranění RaL z povrchů.

    II. Úkoly a postup činnosti

    Dekontaminace zasahujících hasičů

    3) Při zásahu na RaL se postupuje podle obecných pravidel zásahu na nebezpečnou látku, za respektování nebezpečí ionizujícího záření a obecných zásad dekontaminace zasahujících hasičů.

    4) Každý, kdo přichází z bezpečnostní zóny, musí projít dozimetrickou kontrolou na dekontaminačním pracovišti, které se zpravidla umisťuje na hranici vnější a bezpečnostní zóny.

    5) Při použití protichemického oděvu se provádí dekontaminace suchým způsobem, např. otíráním. Následuje dozimetrická kontrola. V případě výsledku měření nad 10 Bq/cm2 se provede mokrý způsob dekontaminace s použitím detergentů a následný oplach. Opětovně se provede dozimetrické kontrola. Je-li opět nad 10 Bq/cm2, mokrý způsob dekontaminace se opakuje. Je-li negativní, ochranný oděv se svlékne. Pokud byla používána místo vzduchového dýchacího přístroje ochranná maska s filtrem nebo ochranná rouška, odkládá se až po sundání ochranného oděvu. Poslední (podle ochranného oděvu) se odkládají rukavice. Provede se dozimetrická kontrola spodního oděvu a obsluha detekčního přístroje rozhodne o opětovném vystrojení. Pokud jsou zjištěny hodnoty vyšší než 10 Bq/cm2 u spodního oděvu, musí se hasič zcela vysvléct a provést dezaktivaci celého povrchu těla.

    6) Při použití jednorázového protichemického oděvu s respirátorem se provádí dekontaminace oděvu pouze suchým způsobem. V rukavicích se oděv a následně ochrana dýchacích cest odkládá do uzavíratelných nádob.

    7) Pro dekontaminaci mokrým způsobem se používají látky v roztoku, které mají zejména smáčecí a stabilizační účinky nebo 0,5 % roztoky smáčedel ve vodě.

    8) Odpadní voda po dekontaminaci se musí jímat do uzavřených nádrží. Po ukončení dekontaminace musí být zajištěna její likvidace.

    BŘ - ML č. 9/NL str. 1

  • Dekontaminace osob 9) Při dekontaminaci osob se provádí odstraňování RaL z odkrytých částí těla otíráním,

    vypláchnutím úst, nosu a očí. Odloží se vnější část oděvu do označených uzavíratelných nádob a provede se dozimetrická kontrola osob na povrchovou kontaminaci. Pokud je překročena hodnota 10 Bq/cm2, provede se odložení veškerého ošacení do uzavíratelných nádob a následuje osprchování, omytí mýdlem a osušení na dekontaminačním pracovišti. Je-li výsledná hodnota povrchové kontaminace po následné dozimetrické kontrole nižší než 10 Bq/cm2, zasažená osoba se obleče do náhradního oblečení a postupuje na lékařskou prohlídku.

    10) Odpadní voda po dekontaminaci se musí jímat do uzavřených nádrží. Po ukončení dekontaminace musí být zajištěna její likvidace.

    Dezaktivační směsi 11) Dezaktivační směsi obsahují 0,5 % smáčivé látky nebo saponátu. Připravují se

    rozpuštěním 0,5 kg látky v cca 9,5 l vody a nalitím vzniklé kaše nebo roztoku do 90 l vody.

    12) Normy spotřeby dezaktivačních směsí a oplachovací vody jsou uvedeny v tabulce:

    Dezaktivační směsí a oplachovací vody

    Způsob použití Povrch

    Spotřeba dezaktivační směsi [l.m-2]

    Spotřeba vody pro oplach [l.m-2]

    postřik technika,

    pevné povrchy,terén

    - ohřátý 1,5

    - studený 3,0 7

    Směsi s obsahem 0,5 % detergentu

    otírání utěrkou

    technika, pevné povrchy,

    terén 0,5 7

    III. Očekávané zvláštnosti

    13) Při dekontaminaci je nutné počítat zejména s následujícími komplikacemi: a) v případě, že dojde ke kontaminaci ochranných oděvů, které nelze dekontaminovat,

    oděvy se likvidují, b) při vdechnutí nebo požití RaL (vnitřní kontaminace) rozhoduje o způsobu

    dekontaminace specializované pracoviště, c) pokud ani při opakované povrchové dekontaminaci nedojde k poklesu pod

    požadovanou bezpečnou hodnotu 10 Bq/cm2, je podezření na vnitřní kontaminaci.

    BŘ - ML č. 9/NL str. 2

  • Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republikyBojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

    Název: Havárie ohrožující vody

    Ropné havárie

    Metodický list číslo 10 L

    Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 5

    I.

    Charakteristika

    1) „Za havárii ohrožující vody (dále jen „havárie“) se vždy považují případy závažného zhoršení nebo mimořádného ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod ropnými látkami, zvlášť nebezpečnými látkami, popřípadě radioaktivními zářiči a radioaktivními odpady, nebo dojde-li ke zhoršení nebo ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod v chráněných oblastech přirozené akumulace vod nebo v ochranných pásmech vodních zdrojů 1.

    2) Ten, kdo způsobil havárii (dále jen „původce havárie"), je povinen činit bezprostřední opatření k odstraňování příčin a následků havárie. Přitom se řídí havarijním plánem, popřípadě pokyny vodoprávního úřadu a České inspekce životního prostředí.

    3) Kdo způsobí nebo zjistí havárii, je povinen ji neprodleně hlásit Hasičskému záchrannému sboru České republiky nebo jednotkám požární ochrany nebo Policii České republiky, případně správci povodí.

    4) Hasičský záchranný sbor České republiky, Policie České republiky a správce povodí jsou povinni neprodleně informovat o jim nahlášené havárii příslušný vodoprávní úřad a Českou inspekci životního prostředí, která bude o havárii, k níž došlo v ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod, informovat též Ministerstvo zdravotnictví.

    5) Dojde-li k havárii mimořádného rozsahu, která může závažným způsobem ohrozit životy nebo zdraví lidí nebo způsobit značné škody na majetku, platí při zabraňování škodlivým následkům havárie přiměřeně ustanovení o ochraně před povodněmi.

    6) Původce havárie je povinen na výzvu orgánů uvedených v odstavci 4 při provádění opatření při odstraňování příčin a následků havárie s těmito orgány spolupracovat.

    7) Osoby, které se zúčastnily zneškodňování havárie, jsou povinny poskytnout České inspekci životního prostředí potřebné údaje, pokud si jejich poskytnutí vyžádá, a Hasičskému záchrannému sboru České republiky“ 2.

    8) Ropná havárie je mimořádná událost, při níž došlo k úniku ropných produktů nebo jiných obdobných látek (dále jen „ropné látky“) v takovém množství, že je ohroženo životní prostředí, zejména pak jakost podzemních a povrchových vod.

    9) Za ropné látky se považují uhlovodíky a jejich směsi, které jsou při normálním tlaku a teplotě + 40 oC tekuté. Patří mezi ně především benzín, benzen a jeho deriváty, nafta, petrolej, lehké a těžké oleje, mazut, surová ropa, případně další látky obdobného charakteru.

    1 § 40 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). 2 § 41 odst. 1 až 6 zákona č. 254/2001 Sb.

    BŘ - ML č. 10/NL str. 1

  • 10) K ropným haváriím dochází při zpracování, výrobě, skladování a manipulaci