12 Poezie Polsko Antologie současné polské poezie Antologie současné polské poezie Justyna Bargielska Tadeusz Dąbrowski Jacek Dehnel Julia Fiedorczuk Szczepan Kopyt Bartosz Konstrat Piotr Macierzyński Joanna Mueller Edward Pasewicz Marta Podgórnik Krzysztof Siwczyk Wojciech Wencel fra Edice X 12 .
Současná polská poezie svým způsobem připomíná všežravá zvířata, v jejichž žaludku najdeme staré pneumatiky, plechovky, lana a další náhodné předměty. Můžeme-li básnický proces přirovnat k trávení, pak je nová polská poezie schopná pozřít (a zároveň vyloučit) všechno, představuje se čtenáři jako druh bezedného archivu skutečnosti. Nutnost uspořádat tento archiv je úkolem pro autora i pro čtenáře. Justyna Bargielska, Tadeusz Dąbrowski, Jacek Dehnel, Julia Fiedorczuk, Szczepan Kopyt, Bartosz Konstrat, Piotr Macierzyński, Joanna Mueller, Edward Pasewicz, Marta Podgórnik, Krzysztof Siwczyk, Wojciech Wencel. Uspořádali Grzegorz Jankowicz a Lucie Zakopalová, přeložili Michael Alexa, Jiří Červenka, Jan Faber, Barbora Gregorová, Jan Jeništa, Renata Putzlacher-Buchtová, Lucie Szymanowská, Jaroslav Šubrt a Lucie Zakopalová, předmluva Grzegorz Jankowicz, brož. vazba, 230 s., vydává Fra, ISBN 9788087429150.
Welcome message from author
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
fra
12 .PoeziePolsko
Světová poezie
Antologie současné polské poezie
Antologie současné polské poezie
Justyna BargielskaTadeusz Dąbrowski
Jacek Dehnel Julia Fiedorczuk Szczepan Kopyt Bartosz Konstrat
Piotr Macierzyński Joanna Mueller
Edward Pasewicz Marta Podgórnik Krzysztof Siwczyk Wojciech Wencel
fra
Edice X
12 .
fra
12 .PoeziePolsko
Světová poezie
Antologie současné polské poezie
fra
Antologie současné polské poezie
fra
Antologie současné polské poezieGrzegorz Jankowicz, Lucie Zakopalová
(eds.)
Světová poezieAntologie současné polské poezie
Uspořádali Grzegorz Jankowicz a Lucie ZakopalováPřeložili Michael Alexa, Jiří Červenka,
Jan Faber, Barbora Gregorová, Jan Jeništa, Renata Putzlacher-Buchtová, Lucie Szymanowská,
Jaroslav Šubrt a Lucie ZakopalováPředmluva Grzegorz Jankowicz
Redaktor Petr BorkovecVydalo Fra, Šafaříkova 15,
12000 Praha 2, [email protected], www.fra.cz,roku 2011 jako svou 107. publikaci
Jen málo textů se pokouší nastínit úplný přehled nejnovější polské poezie, tedy tvorbu generace na-rozené v sedmdesátých a osmdesátých letech. Pro-ti podobným absolutním kritickým přístupům nej-častěji stojí argument, že současná polská básnická scéna je – z estetického, myšlenkového, politického i společenského hlediska – příliš různorodá. Existu-je příliš mnoho rozmanitých básnických projektů, mezi nimiž často nejsou žádné bezprostřední vzta-hy, než aby z nich bylo možné utvořit nějaký model. Navíc nejsou v řadě případů programově jednolité, vyžadují individuální, ne komplexní kritický přístup. Několik pokusů představit mapu nejnovější polské poezie skončilo fiaskem – plnily především propa-gační funkci, obracely pozornost čtenářů k nej-novějším jevům a vyvolávaly literární diskuze, ale z časového odstupu vidíme, že jejich kritický přínos byl malý1.
Na proměny dnešního básnického jazyka se ale můžeme podívat z perspektivy literárních a spole-čenských podmínek, ve kterých funguje, hledat kul-turní činitele ovlivňující v posledních přinejmenším třech desetiletích polskou poezii. Pohled na modální rámec společnosti z odstupu nám umožní pochopit
13
1 V roce 2003 se o něco podobného pokusil Igor Stokfi-szewski v zajímavém kritickém textu Europa. Poetical Fiction, v němž se snažil představit proměny poezie v devadesátých letech. O šest let později popsali Bartosz Sadulski a Przemy-sław Witkowski poetickou mapu generace narozené v osm-desátých letech v článku Rozponanie pola walki. O poezji rocz-ników 80. (Rita Baum 13/2009).
dynamiku myšlenkových a estetických změn. Poznat a popsat určité diskurzivní strategie polských básní-řek a básníků pak bude jednodušší.
Současná polská poezie svým způsobem připomí-ná všežravá zvířata, v jejichž žaludku najdeme staré pneumatiky, plechovky, lana a další náhodné před-měty. Můžeme-li básnický proces přirovnat k tráve-ní, pak je nová polská poezie schopná pozřít (a zá-roveň vyloučit) všechno, představuje se čtenáři jako druh bezedného archivu skutečnosti. Nutnost uspo-řádat tento archiv je úkolem pro autora i pro čtená-ře. I v případě, že se z obsahu archivu nedaří vytvo-řit jednotný model a sám archiv se víc a víc utápí v chaosu, můžeme popsat podmínky, v nichž fungu-je, dokážeme načrtnout hranice území, po kterém se všežravé zvíře zvané poezie pohybovalo. Trasy jednotlivých cest nejsou sice ještě stále prozkouma-né, ale už víme, kde hledat.
Mým průvodcem po tomto území bude spisova-tel, jenž s polskou poezií (a někteří by dokonce řekli, že s poezií vůbec) nemá nic společného. Je to Bret Easton Ellis, který před více než dvaceti lety napsal román American Psycho, příběh mladého mu-že Patricka Batemana, makléře na Wall Street. Ten tráví čas především nakupováním stylového obleče-ní, sledováním porna, pravidelně navštěvuje newyor-ské restaurace a kluby, souloží a zabíjí ženy. Neví-me, jestli popsané vraždy opravdu spáchal Bateman, nebo jsou jen výtvorem jeho představivosti. Hlavní hrdina každopádně žije v rytmu konzumu – hltá další jídla, kupuje si nové obleky, vyměňuje elektro-niku, hromadí lifestylové časopisy, zneužívá a zabíjí další ženy. Cílem autora románu bylo vyvolat spole-čenský skandál, prodat knihu v gigantickém nákladu a získat slávu a mnohamilionové tantiémy. Jen tak „mimochodem“ se mu podařilo stvořit jeden z nej-
14
převratnějších literárních textů poslední doby. Wal-ter Benn Michaels upozorňuje na fakt, že Ellisův román má kritický potenciál, kterého si na první pohled nepovšimneme, protože se soustředíme na detailní popisy dalších vražd. Ellis narušil jedno z nejsilnějších tabu americké společnosti: jeho hr-dinou je bohatý člověk, který pohrdá představiteli nižších společenských tříd. Jinak řečeno, spisova-tel nepokrytě odhaluje mechanismy utvářející tříd-ní rozdíly, které se Amerika, a nejen ona, pokouší všemožně ukrýt.
American Psycho zmiňuji ovšem z jiného důvodu. Román skvěle vystihuje roli, kterou v naší psychotic-ké kultuře plní poezie. Čas od času Bateman analy-zuje texty písniček svých oblíbených interpretů. Ellis vyprávění prokládá dlouhými vnitřními monology hrdiny, svébytnými kritikami. Ve filmu pronáší Pat-rick své „kritiky“ v přítomnosti známých, což pře-krucuje původní záměr. Bateman analyzuje básnické texty jen pro svou vlastní potřebu. Písničky a básně potřebuje jako pojivo prvků roztříštěné skutečnosti, v níž se pohybuje. Jsou jediným – nestálým, ale vy-touženým – stabilizátorem symbolického řádu, ve kterém si Bateman neumí najít své místo. V jistou chvíli pronáší: „Proklínám celý svět a vše, čemu mě učili: principy, pocty, morálku, kompromisy, znalos-ti, soulad, modlitby – to všechno bylo špatně, to všechno se minulo účinkem.“2 Celý symbolický řád je tedy nedokonalý, pomýlený, nekoherentní – veške-rá jednota je jen předstíraná. Neexistuje žádný pr-vek, který by se mohl stát vztažným bodem, neexis-tuje cíl, k němuž bychom měli spět. Pocit prozatímní plnosti a řádu se objevuje jen tehdy, když hrdina
15
2 Přeložil M. Konvička (Bret Easton Ellis, Americké psycho, XYZ 2007, s. 357).
všechno zapomněli a začali tančit a zpívat, a vyvola-li tak vlnu pohybu. Tento ironický verš můžeme číst mnoha způsoby a umožňuje nám porozumět, proč román Ellise končí totálním fiaskem. Místo posle-chu hudby a analýzy textů písniček měl Patrick Bateman tančit. A k tomu bych chtěl vyzvat i vás po přečtení této antologie.
Grzegorz Jankowicz
26
Justyna Bargielska1977
Básnířka a prozaička, laureátka jednoho z nejpres-tižnějších polských ocenění – Literární ceny Gdynia (2010). Poezie Bargielské vyrůstá z každodennosti, kterou básnířka přetváří do fantastických obrazů
a metafor, snových situací. Jedním z ústředních té-mat jejích básní je smrt – blízká, tělesná i fantaskní a obrazná, ale najdeme v nich také konkrétní obra-
zy a situace, jež autorku obklopují: rodina, děti, přátelé, byt nebo okolní krajina.
Vydala tři básnické sbírky Dating sessions (2003), China Chipping (2005) a Dwa fiaty (Dva fiaty, 2009),
naposledy soubor poetických próz Obsoletki (Obsoletky, 2010).
Při čištění zubů jsem řekla manželovi:bojím se, jestli poznám, že jsem umřela.Je smrt jako snít sny jakoby ne vlastnínebo spíš připomíná dvě stě tisícčerných perliček, které za námi padají do odpadu. Keep dying, řekl muž, zjistíš to. Pluj, světlá plachetničko,dopověděla jsem pro sebe, nemysli teďna děravé oko, kterým tě pozorují,aby tě potopili. Ale přiznávám, vyděsil měten souboj pejska s tramvají,když muž řekl: nedívej se a za listem dlaně se pejsek zvedl, byl tak velkýa zval nás všechny do svéhorozpáraného břicha, kde už čekal kněz,nahé stromy a město postavené z písku.
29
Léto a jaký má vliv na dívky z dobrých rodin
V noci vyl pes, od dvou do čtyř,žádné okno v ulici se nerozžehlo.Jen já ho slyšela? Ohlušená srpnemprospávám poledne, v lipové narkózenetečná k žáru, který líže stěny.V noci slyším líp. Nesvírá mě vedro, beru tedy tvou ruku bezvládnou a těžkoua dávám si ji na bok, abych nevyskočilaa neutekla tam, kam bych se ve sluncimusela plazit. Zdá se ti o mém těžkémdechu a pulzování krve černé nocí. Ránomi radíš, dej životu zase rytmus, taktpříměstských vlaků, cinkání kapek rosy,zvonku zmrzlináře z cívkového magnetofonu,dechu jiného muže. Ne, to já si samatvým jménem – protože ty mi vždycky jen dobře – radím už nadobro se zaprodatlízátkům ze stánků a dusným roklím.
30
Jak to zvládala bez M.
Vešla do kuchyně, otevřela kredenc,nadzvihla víko cukřenky, kleštičkamijak prsty souchotináře vyjmula kostku,položila ji na stůl, proudem připlulimravenci. Otevřela ledničku. Otevřela skříňkupod dřezem, sklenici s homunkulem stojícívedle koše na smetí, plechovku šprotůvylila do záchodu, ach, svoboda. Otevřela skříň,trochu pozdě, mezitím už uschnul steskem ten,který tam seděl. Zpola vysunulavšechny šuplíky. Svlékla si šaty.
Dostat se z těla jako z hořícího autanež bude pozdě.
31
znovu je potom
teprve teď vidím kolika způsoby lze psát básně o smrti
na takovou tetu maruš z podlesí čekají po těžké večeři horké sny o cikánecha za dlouhou srpnovou zdí nekonečné kamení
ty mě v ojíněném autě vezeš s horečkou do mrazujazyk se mi lepík okénku ale tahle část mě nepálí nejvíc
jsem velmi nemocnátak moc jsem hvězdičkou sněhu budíkem
který odkrajuje další minuty
na šest kratších dílků důkladněji schovaných uprostřed
sněžné výšivky chci mít takové šaty zařiď to a pakať mě z ní klidně vyloví nebo ať ležímpod sklem jak fotka panny marie kterou sousedpořídil když se stal zázrak na zahrádce
32
Dating sessions
Jasně, že chci: zmrzka, pak na skokdo Sopot, taxikář nás tam hodí za pánbůhzaplať. A spropitné půjdena haciendu, aby se měl kdehonit kolem stolu. Na dobrou noc vrtpři hledání Austrálie a randev hořícím tunelu. Pokud to zrovna nedostanu.A tak vůbec to chci.
Skousnutý jazyk otekl a konečněvystrčil, co chtěl dodat. Myslijako ten muž, co leží vedle,a svět roztáhne kolena. Požádejho o ruku, až vstane. Mezitímmu tě zlé ženy v měsíčních žlutích a prázdné baloňáky chtějívzít: ať se mu o nich zdáco nejdéle, když křičí a otéká.
33
Současná polská poezie svým způsobem připomíná všežravá zvířata, v jejichž žalud-ku najdeme staré pneumatiky, plechovky, lana a další náhodné předměty. Můžeme-li básnický proces přirovnat k trávení, pak je nová polská poezie schopná pozřít (a záro-veň vyloučit) všechno, představuje se čte-náři jako druh bezedného archivu skuteč-nosti. Nutnost uspořádat tento archiv je